Pořád mi pijou krev : kapitola 15

MÝTUS : Upíři jsou samotáři,už svým založením

SKUTEČNOST : Tak proč se nikdy nemůžu zbavit rodičů,když potřebuji trochu soukromí ?

VYPADNĚTE!

15

Cestou domů zkouším poslat Sereně textovku,ale nedostávám odpověď.Zkusím Georga a je to totéž.K čemu je mobilní telefon,když nemůžu jeho prostřednictvím nikoho zastihnout?Posílám Sereně text s oznámením,že jí za dvacet minut zavolám a ať je raději na příjmu.Jinak nevím.Asi mi exploduje mozek.Máma musela tušit,že můj první den na Cartvillské střední škole nebude mým nejlepším.Jen co otevřu dveře,vytahuje z trouby plech s čokoládovými sušenkami,a to jsem dorazila dříve,než čekala.Vůně je přímo nebeská.Už předtím mi tyhle sušenky voněly moc dobře,ale dnes je to přímo úžasné.Téměř mi to umožňuje zapomenout na zápach bufetu.Téměř.matce stačí jediný pohled na mě,aby neřekla ani slovo.Jednoduše mi podává sušenku a sama si také bere jednu.Sedíme u oštípaného kuchyňského stolu(vážně,tohle místo je tak opotřebované,že z toho začínám mít depresi)a žvýkáme.Konzumuji třetí sušenku,když máma zvesela prohlásí:"Mám jednu bezvadnou zprávu!""Stěhujeme se zpátky domů?"Podává mi další sušenku. "Ne,ale zapsala jsem nás do kurzu."Myslí si snad,že další školení mi dodá lepší pocit? "Jakého?Jak lépe mluvit jižanským dialektem?""Ne,"odpovídá stále tím radostným hlasem,který v poslední době používá tak často. "Je to kurz o změně podoby.Něco jako pokročilé vzdělávání pro upíry.Pamatuješ na ty brožurky,které nám tu nechala Iveta?Změna podoby zní docela zajímavě,nemyslíš?Tvůj otec a já jsme zatím nic podobného neabsolvovali,jelikož jsme svým způsobem neměli dostatek informací.V každém případě mě napadlo,že by to byla legrace.Však víš,něco jako ,jen mezi námi děvčaty'""Já - ""Bude to bezvadné!Pouze my dvě…Víš,že tvůj otec je teď příliš zaneprázdněný a čeká ho mnoho skutečně náročných úkolů.Myslím,že ti ten kurz prospěje.Dozvíš se pár věcí,kvůli nimž je upírství docela prima věc,chápeš?Možná se také seznámíš s jinými zdejšími upíry a budeš moct s nimi trávit volný čas.A já si ještě žádnou změnu podoby nikdy nevyzkoušela."Máma si ukousne sušenku a hledí ke stropu. "No,jednou ano,ale to nebylo zrovna to pravé ořechové….Tak co ty na to?"Mluví tak nadšeně,že nemám srdce ji říct,že bych raději polykala živé mouchy,než se účastnila dalšího,Radou sponzorovaného školení.A také mám pocit,že když nebudu souhlasit,zvrhne se to v jednu z těch celonočních přednášek na téma,jak je to pro mě dobré a jak se potřebuji přizpůsobit "novému"životu.Nemluvě o tom,že nebudu mít příležitost vyklouznout ven a promluvit si se Serenou.Kontroluji hodiny na mikrovlnce - ještě pět minut do ohlášeného času.Musím se z této situace nějak vykroutít."Zní to prima."Ačkoliv můj tón to tak docela nepotvrzuje.(To Serena je herečka,ne já),máma je ještě nadšenější."Nádhera!Nemůžu se dočkat.Zlato,bude to úžasná zábava!"
Je samý úsměv,žádné tesáky.Podaří se mi na ni také usmát.Alespoň jedna z nás je šťastná.Ale hned v následujícím okamžiku jsme šťastné obě,protože ve dveřích se objevuje otec a prakticky poskakuje nahoru a dolů."Ahoj!Jak se mají moje nejmilejší děvčata?Co byste řekly na trochu vzrůša dnes večer?Dozvěděl jsem se o krevním baru v jednom nedalekém městě.Nemůžu se dočkat,až vám povyprávím o dnešním dni!Doktor Jonas je prostě obdivuhodný!
"Stojí tam a září na nás jak měsíc v úplňku.Mám nutkání mu říct,ať se nadechne ale mlčím.Táta s mámou tam stojí a culí se na sebe jak dva blázni.Někdy opravdu deprimují.Chci říct,že mám své rodiče ráda.Opravdu.I když se na ně zlobím,pořád je miluji.Když ponechám stranou děsivou krvežíznivost upírů,jsou jako rodiče bezvadní.Vím,že dělají,co můžou,alespoň po většinu času.Nebo přinejmenším se snaží.Neopustili mě,jak to udělali rodiče Georgovi,ani se po celou dobu nehádají a nenadávají si jako Serenini rodiče.Jenže mě odvlekli přes polovinu země.Vážně bych chtěla mít kvůli otci radost,i když očividně považuje doktora Plísňáka za to nejlepší hned po chladničce,krájeném chlebu,hudebních cérečkách a co já vím.Jenže vše,co zatím naservírovali na můj talíř,je mazlavá hromada blafů,které mi příšerně pijou krev."Ehm,já bych raději dnešní večer přeskočila.Byl to tak trochu dlouhý den."Kromě toho je potřebuji dostat ven z domu a mimo doslech,abych mohla zatelefonovat Sereně."Ach,úplně jsem se zapomněl zeptat!Tak jaký byl tvůj první den ve škole Mino?"Táta odtahuje židli a nasazuje svůj nejlepší výraz starostlivého otce.Vidíte,přesně tohle jsem myslela.Snaží se.Jenže občas jim něco nedochází.Znovu zalétám pohledem k hodinám na mikrovlnce.Ještě tři minuty.Spustím. "No,bufet páchl jako skládka odpadků,všechny zajímalo moje pozadí a jedna holka mě už teď skutečně nenávidí.""Nepochybuji,že ve skutečnosti k tobě necítí nenávist,"říká otec.Část o mém pozadí pominul.To jsem koneckonců očekávala. "Možná se potřebujete lépe poznat.Možná jenom žárlí.Vždyť jsi moje krásná holčička."Natahuje ruku a čechrá mi vlasy.No nazdar!"Vím,jak to myslíš s tím bufetem,"připojuje se máma. "Mně se to stávalo v zaměstnání.Ale po nějaké době jsem si zvykla.Víceméně."Bezva.Doufala jsem,že na vyřešení tohoto problému existuje nějaký Jediho myšlenkový trik.Jak se s tím asi vypořádali upíři ve středověku,když neměli ani takové věci jako zubní pastu a kvalitní mýdlo?Asi bych se na to mohla zeptat doktora Plísňáka.Vsadím se,že to ví."No,ale už byste měli jít!"Začínám je postrkávat ke dveřím."Opravdu nechceš jít s námi?Slyšel jsem,že to místo je opravdu hezké.Řekl mi o tom doktor Jonas.Mají tam dokonce karaoke!"Dvakrát nazdar.Upíří karaoke?Chce se mi tam o to méně.Mimoto hovor se Serenou mi zlepší náladu mnohem více než otcova falešně zpívaná verze Lose Shack neboBohemian Rapsody."Ne,bude mi fajn.Vy si určitě rádi užijete spolu."Konečně odcházejí bez dalších cavyků.Řekla bych,že jakmile na to začali myslet,tak jim můj postoj přišel docela vhod.Vlastně jde o skvělý trik.Rodiče také mají svoje potřeby.Pokud se dokážete současně postarat o ty jejich i o své vlastní je to totální vítězství.Plus sušenkové body.Vyčkám,až jsou dost daleko,aby mě neslyšeli,vytahuju mobilní telefon a vytáčím Serenino číslo.Čtyři zvonení a zvedá to."Halo?""Sereno!To jsem já!""Ahoj M-Willy!Ráda tě slyším!Počkej moment,jenom doběhnu do svého pokoje."Slyším,jak chvilku šmejdí a v pozadí nějaký blábol,což musí být ta dračice(alias mladší sestra). "Už je bezpečno.Jak se máš?Chybíš mi!""Willy?"už mi dávala mnoho jmen,ale tohle zaznělo poprvé."Nemohla jsem vyslovit Mino před mámou.To bylo první co mě napadlo.Zrovna jsme se dívali na film s hercem s tímhle jménem.Kromě toho Willy zní podle mě docela dobře.""Jasně,moc vtipné."říkám. "I ty mi scházíš kámoško."Je to pravda.Potřebuji jí říct tolik věcí,že téměř nevím,kde začít.A tak to ze mě poleze všechno najednou. "Sereno,nevěřila bys,co se mi stalo u oběda - ""Vydrž moment."Slyším ji na někoho ječet: "Nemůžete nechat Alexis alespoň sekundu na pokoji?Není tvůj tlumočník mami.Řekni mu to sama!"Serena se vrací ke spojení."Promiň mi to přerušení.""Je všechno v pořádku?"ptám se. "Co to mělo být?""Mezi rodiči je to čím dál horší.Už spolu ani nemluví.Já absolutně odmítám dělat jim prostředníka,tak využívají Alexis.Dobré na tom jenom to,že rodiče si musejí dávat pozor na výběr slov.""Ach jo."Dospělí někdy dokáží být horší než malé děti."A zjistila jsem,že otec hledal na webu byty k pronajmutí.Myslím,že to tak dopadne.""To je mi moc líto."Co jiného mám říct?Sice se zdá,že by mělo být možné říct něco lepšího,ale ať se propadnu,jestli to vím.Brrr,tyhle záležitosti opravdu nenávidím."To nic.V téhle situaci si myslím,že by to tak bylo nejlepší.""Ale i tak je to hrozné.""Jasně."Chvíli mlčí a já přemítám,jestli s ní mám či nemám probírat svou skorohádku s Kacií.Opravdu bych ráda věděla její názor,jenže náhle mi to připadá nevhodné.Nechci ji zatěžovat svými problémy.Má dost těch vlastních."Tak co jsi mi chtěla říct o tom obědě?"ptá se Serena."No,vlastně nic.Dneska jsme měli pizzu."Lehám si na hrbolatou pohovku a zvedám výš nohy.V tomhle pitomém domě není žádné pohodlné místo k debatě. "Chybíš mi,ale ostatní děcka se tu zdají být docela fajn.""Neříkej to rodičům.Měla bys v nich udržovat ten pocit viny,aby ti koupili auto a mohla jsi mě přijet navštívit!Mimochodem,jak je to z Lousiany daleko?""Strýc Morty tvrdil,že několik dní,ale on je s fakty a počty na štíru.Myslíš,že tvůj Mrtvý brouk by zvládl půlku trasy?Třeba bychom se mohly sejít tímhle způsobem."Přemýšlím,jestli v polovině trasy mezi Cartvillem a Kalifornií je nějaké bezva místo."Jasně,že by to Mrtvý brouk zvládl!Když už o tom mluvíme,víš co je zajímavé?Ten Mrtvý brouk jako by nabral na významu.Začínají se na něm objevovat obětiny!Myslíš,že by za tím mohla stát Bethany?Asi je an mě pořád naštvaná,že jsem jí přebrala Nathana.""Obětiny?""Jo,před pár dny se na něm objevily stopy jakéhosi fakt ohromného vyhynulého ptáka nastříkané černou barvou.A dneska ráno nějaké zakrvácené peří.Ale mohla jsem srazit nějakého ptáka a nevšimnout si toho.Fuj.Myslíš,že jsem srazila ptáka?"Stopy vyhynulého ptáka?nastříkané černým sprejem?Hmmm.Znovu si sedám.Tohle může být zlé. "Já vím,že mi pořád tvrdíš,že ne.Ale vážně jsi si jistá,že jsi neviděla poblíž tu divnou gotičku?"Raven by už technicky neměla o upírech nic vědět,jenže co když ti hrdlořezi něco zanedbali,než jí vymazali paměť?Možná přehlédli nějaké věci."Naprosto jistá!A proč by mi měla nechávat na autě něco z mrtvých ptáků?Myslíš,že dělá nějaké ďábelské obřady nebo co?Šmarjá,Mino.To,že je Gotička,ještě neznamená,že chce obětovat kozy."Žádná ďábelská uctívačka.Tedy pravděpodobně ne.Ale zní to dost jako nějaká záležitost těch Černých pařátů.Chci říct,že kdo jiný by sprejoval stopy jakéhosi vymřelého ptáka? "Prostě měj oči otevřené ano?Jestli se ukáže,okamžitě mi zavolej.Myslím to vážně."Neumím si představit,že by upírští hrdlořezi neodvedli dobrou práci,ale možná ne Raven nějaké přízračné vzpomínky nebo něco takového.Slyšela jsem,že je to možné,zejména když máte k něčemu velmi silný vztah.A její nenávist ke mně byla dost silná."No dobře,dobře.Ale dělám si starosti o důležitější věci,však víš."Nemusí mi je připomínat.Zrovna teď vypadá celý její život nanicovatě a jediné,co jí můžu nabídnout,je žalostné "to je mi líto"."Proslyš a co Nahtan?Jak vám to jde?"To by mělo být dobré téma.Nathan je třída.Znovu se uvelebím co nejpohodlněji a čekám,že začne hodina opěvování Nathana."No je to v pořádku."Ach jo.To je všechno?Z jejího tónu mám dojem,že ani ve světě lásky Nathana a Sereny není vše na dobré cestě."Jenom v pořádku?""No,vlastně je perfektní.""A to je špatně,protože…?"Povzdech. "Víš Mino,je až příliš perfektní.Chci říct,že s ním mluvím o záležitostech mých rodičů a on se mě snaží uklidnit a tak,jenže jemu se v životě nikdy nestalo nic ošklivého.jeho rodiče jsou stejně dokonalí jako on.Má všechno co chce.Všichni ho mají rádi.Prostě to nechápu."Tak takhle.Rozumím tomu o Nathanovi.Je prima být králem.Ne že by to byla jeho chyba.Bere mě ven z domu,kdykoliv je to jen trochu možné,abych unikla hádkám rodičů.A pořád mi posílá květiny a fakt milá přáníčka.Já jenom…nevím.Asi je mi smutno po tobě.""Mně taky."Proč jenom musel doktor Plísňák vyžadovat praktikanta zrovna teď?Měla bych být se Serenou.Možná dokážu najít způsob,jak se tam vrátit.I kdyby to byla jen krátká návštěva,pořád je to lepší než nic.Napadá mě,jestli bych přemluvila rodiče,aby mi koupili letenku?Ale koho bych měla uvést jako cíl své návštěvy?Lorelai?Lindu?Ne,to by nefungovalo.Nemyslím,že by na to naletěli.Nemluvě o tom,že Josh Drtička by měl průšvih.Ale musí existovat něco,co můžu udělat.Mluvíme spolu zhruba další hodinu a já jsem z toho stále sklíčenější.Ne že by nebylo skvělé slyšet Serenin hlas,jenže :

a) její hlas mi připomíná,jak moc mi chybí,a

b) jak je šílené ocitnout se bez přátel na novém místě,kde si nemám s kým promluvit,a

c) vůbec jsem se nedostala k té záležitosti s Kacií(ve srovnání se Sereninými starostmi trivialita,ale i tak,jelikož Serena mohla přijít s nějakou radou,po níž bych se cítila o moc lépe),ale hlavně

d) mi akt pije krev,že nemůžu být s ní,když mě nejvíce potřebuje.