Pořád mi pijou krev : kapitola 16

Napsal Niletka.blogerka.cz (») 13. 2. 2012 v kategorii Pořád mi pijou krev: Kimberly Pauley, přečteno: 370×

MÝTUS : Upíři nejsou na fotografiích vidět.

SKUTEČNOST : Taková pitomost.Pravda je,že nemáme nechávat fotografické důkazy jen tak povalovat.Chci říct,přemýšlejte o tom.

16

Učitelé v Cartvillu nejsou špatní,ale ani jeden z nich není zdaleka tak zajímavý,jako slečna Pisklounová se svými převleky a rekvizitami.To nejzajímavější co kdy mají na sobě je károvaná košile.Po šesti týdnech je vyučování natolik monotónní,že jsem skutečně vzrušená,když ze školního rozhlasu zazní moje jméno s výzvou,abych se připravila na fotografování studentů posledního ročníku.Jdu do knihovny,kde nacházím Camerona a několik dalších spolužáků,kterým zřejmě uniklo focení koncem léta.Okamžitě zmlknou a pozorují můj příchod.Ach jo!Fakt otrava.Ještě horší je to,že kluci se narovnávají a dělají na mě oči,zatímco holky napodobují moje ležérní opírání o stěnu.To ve mně vzbuzuje touhu udělat něco opravdu bláznivého jako postavit se na hlavu,jenže kdo ví,co by následovalo.Možná by to udělaly i ony.Místo toho předstírám,že si prohlížím plakát vybízející k otevření mysli vůči zakázaným knihám.Cameron míří ke mně a já ignoruji horečné vzrušení na galerii ke stání.V modré košili s dlouhými rukávy,která podtrhuje barvu jeho očí,vypadá mimořádně dobře."Nevšímej si toho,"říká. "Když jsem přišel do města,chovali se ke mně úplně stejně.Za několik měsíců se s tím srovnají.Většina."Není to moc uklidňující,jelikož holky ho hltají pohledem úplně stejně jako kluci mě:jako odpadlický vegetarián pochutnávající si na dvojitém hamburgeru.Asi bych měla něco říct,nikoliv jen tak stát a zírat na něho jako ostatní holky."Takže…"Hrome,vůbec nic mě nenapadá! "Ehm,jak se máš?"Vynikající zahájení konverzace,Mino!Ale Cameron si mé chabé otázky nevšímá.Usmívá se."Docela dobře.Mám dost práce s přípravami na návrat Johna a Wayna do města.Měli by dorazit každým dnem.""Tuším správně,že tady nebyli delší dobu?"Ve skutečnosti je mi to jedno,spíš by to zajímalo tátu a doktora Plísňáka.Ne že bych jim to hodlala sdělit.Ať si to zjistí vlastními silami."Myslím,že to bylo někdy v šedesátých letech minulého století.Ale od té doby se tu toho moc nezměnilo."Ha.Znamená to snad,že Cameron je starší než moje máma?Jako reálně?Neříkal něco o tom,že ho Wayne nebo John proměnili právě tady v Cartvillu?Ano či ne?Teď si nemohu vzpomenout.Nebo je ještě mnohem starší?Udělali z něj upíra v těch šedesátých letech,nebo předtím?Rozbolí mě z toho hlava,zejména když se dívám rovnou na něho a on nevypadá ani o den starší než na osmnáct.A dívá se na mě těma ledově modrýma očima a s mírně povytaženým obočím.Rozhoduji se změnit téma. "Ehm,asi ti uniklo focení koncem léta viď?"jasně,jsem oslnivá.Přímo brilantní.Dívá se na mě jako na idiotku.Což také jsem. "Ano,"říká vlídně, "já - my - se nechceme fotit.""Jasně!"Šmačná.jsem TOTÁLNÍ idiotka.Vlkobabička nám to přece vtloukala do hlavy.Nikdy nezanechávejte za sebou fotodokumentaci,protože se vždycky vrátí,aby vás strašila.Svým způsobem je dost těžké vysvětlovat pořízený snímek o sto nebo dvě stě let později.Ne že bych si představovala,že první myšlenkou někoho by bylo: "Hele,vsadím se,že jsi upír,"ale je lepší dodržovat bezpečnostní pravila než potom něčeho litovat.Částí otravně důsledné služby UPA je zlikvidovat veškeré fotografie ze všeho,kde je to možné.Směji se,jako bych to mínila jako vtip,ale pochybuji,že na to naletí.Povzdech. "Co tedy uděláme?Utečeme?"Pokročí blíž ke mně a ztiší hlas do tak trochu ochraptělého šepotu,z něhož mi naskakuje husí kůže.Ostatní holky také zpozorní. "To by bylo podezřelé.Jednoduše mě následuj."Ha.Co má v plánu?Doufám,že to nepokazí fotky těm ostatním.Na jejich místě by se mi nelíbilo mít zničenou poslední fotografii ze střední školy.Ale vzhledem k tomu,že jsem měla možnost si prohlédnout matčiny a otcovy ročenky předtím,než je UPA zničila,tak by to mohla být i dobrá věc.Než se však stačím zeptat,co má v úmyslu,přichází učitel fotografování(pan Bendit,jenž je současně správcem ročenek)a znechuceně kroutí hlavou nad polovinou z nás,kteří jsme neobdrželi upozornění předem(jako já)a neoblékli si něco lepšího,než obvyklý oděv.Cameron mezi nás samozřejmě nepatří.Začínám mít dojem,že je jedním z těch upírů,kteříopravdu vědí všechno.Cameron se drží v pozadí a já ho napodobuji,abychom byli poslední.Neustále si měním místo s jakousi hubenou holkou s obřím uhrem na bradě.Nakonec se k ní nakláním a upozorňuji ji,že jí ten vřídek zrovna vyrazil a jestli chce pokračovat?Tváří se trochu uraženě,ale pokročí vpřed a pózuje s rukou přilepenou na bradu.Pak je konečně řada na nás.Jsme tu jenom já,Cameron a ten praštěný učitel fotografování."Můjtypane,co to máš na sobě?"Pan Bendit potahuje za okraj mého trička s motivem kočky a ohrnuje nos,jako by smrdělo."Promiňte,nevěděla jsem,že se budeme fotit."Zalétnu pohledem ke Cameronovi.Doufám,že si vedu dobře.Cameron mě vybízel,ať se řídím podle něho,jenže zatím neudělal nic,než že stál ve frontě."Jenže tohle se nehodí,absolutně ne,"pokračuje pan Bendit.Prohrabuje se ve své tašce na fotoaparát a vytahuje jakýsi kus bizarně květované látky,který mi omotává kolem krku a trupu.Pak mě vybízí,ať se postavím před připravené pozadí.Znovu manipuluje s tou tkaninou,dokud si nejsem jistá,že vypadám jako osel s květinovým věncem. "Jde o umění,chceme umělecký dojem!"Je předem jasné,že takhle ta fotografie nedopadne.Vůbec nepochybuji,že půjde o snímek,který mě bude strašit po zbytek života,i kdyby to Vlkobabička nepředvídala.Vidím Camerona,jak se blíží zezadu k panu Benoitovi.Tiše se zastavuje těsně za ním.Ach ne.Nekousne ho,že ne?Vždyť nejsme ve dvanáctém století.A rozhodně to NENÍ posvěceno Radou,o tom ne nepochybuji.Mám nějak zasáhnout a zarazit to?Odtáhnout pana Benoita do bezpečí?Postavit se Cameronovi do cesty?Varovat ho,že tohle mu neprojde?Rozptýlit ho?Zavřít oči?Proč mi Cameron neřekl,co se chystá udělat?Než se stačím rozhodnout(musím skoncovat se svou nerozhodností),pan Benoit předvede něco jako piruetu a stojí tváří v tvář Cameronovi.Pak klopýtá dozadu a já ho chytám za paže,abych ho podržela."Co-"začíná říkat pan Benoit ,když se Cameron předklání.Sakra.On ho opravdu kousne!Držím pana Benoita,aniž bych si byla jistá svým plánem,když Cameron zastavuje obličej centimetr před tváří pana Benoita a říká tím svým hlubokým hlasem: "Pořídil jsem snímek Miny Smithové.""Pořídil jsem snímek Miny Smithové,"opakuje pan Benoit.Co to -?"Pořídil jsem snímek Camerona Cartera,"pokračuje Cameron a jeho oči se zavrtávají do učitelových očí jako lasery.Nakláním se přes rameno pana Benoita,abych se podívala.Má rozšířené zorničky.Páni,Cameron musí mít stejnou schopnost jako Vlkobabička!Něco jako ovládání mysli ostatních lidí."Pořídil jsem snímek Camerona Cartera."Pan Benoit vyslovuje podobně jako opilý člověk,ale přinejmenším nepřišel ani o kapku krve."Mino,"říká tiše Cameron,aniž by spustil zrak z pana Benoita, "udělej dvě fotografie nějaké rostliny nebo něčeho podobného ano?""Cože?Jo,jasně."Beru fotoaparát(naštěstí není příliš složitý)a pořizuji dva snímky plakátu o zakázaných knihách.Cameron pokračuje v instrukcích o tom,co pan Benoit uvidí,až bude naše fotky vyvolávat(nás,nikoliv plakát),co přesně má s nimi udělat(to co vždycky)a kdy je předat(co nejpozději)formě,která zpracovává školní ročenky.Pak posazuje pana Benoita na židli,odebírá mi fotoaparát a podává mu ho.Pan Benoit bere fotoaparát do ruky,ale zůstává dál sedět."Bude v pořádku?"zajímám se."Jeho omámení vyprchá zhruba za deset minut.My teď můžeme jít.Kdyby sem někdo přišel,měl by být schopen vést normální rozhovor,i když si ho pravděpodobně nezapamatuje.""Bezva,"říkám a mířím ke dveřím.Upřímně řečeno,trochu mě děsí,jak tam učitel sedí jako zplihlá loutka.Cameron mě dohání a zastavuje. "Možná by ses napřed měla zbavit tohohle ,uměleckého'kusu oděvu."Mrká na mě a já jsem náhle ráda,že se nemůžu červenat,protože jinak bych byla rudá jako pivoňka."Ehm,jistě."přikyvuji a pokouším se sundat ze sebe tu květovanou hrůzu.Cameron se na mě dívá a po tváři se mu zvolna rozlévá úsměv.Ach ne.Pro pána."Možná bych ti měl pomoct?"Totálně umrtvená jenom kývnu.Jaksi nachází konec toho zatroleného hadru,potáhne za něj a jediným rychlým pohybem ho odmotá,přičemž pochopitelně málem upadnu,upíří reflexy nereflexy.Cameron mě chytá do náruče.Chvilku v ní zůstávám ,jako bych i já byla loutka."Díky,"říkám a narovnávám se,co nejdůstojněji to jde.Cameron voní příliš dobře,aby to bylo dobré pro něj samotného.Nebo pro mou rovnováhu.Poznámka pro mě:stůj u Camerona v protivětru,kdykoliv je to možné.Možná že z jeho vůně vyplývá dokonce i ta záležitost s ovládáním mysli/hypnózou.Feromony,že ano?Netvrdí se to?Ať je to jakkoliv,ta vůně je nesmírně omamná."Z toho,že tě pořád zachraňuji,se zřejmě stává zvyk,nemyslíš?""Asi ano,"odpovídám.Jasně,je opravdu moc dobře,že už se nemůžu červenat.Moc dobře,fakt moc moc dobře.

Ihned po návratu domů posílám Georgovi email.Odhadem dvacátý z mé strany..Ne že bych to počítala nebo tak.

Georgu-Porgu,Kde jsi???Ptala jsem se už minule.STÝSKÁ SE MI.Tady se nic moc neděje.Dneska jsem se vyhnula školnímu fotografování.Dlouhá histork.Připomeň mi,abych ti to vyprávěla: )Ale vážně,proč mi nic nenapíšeš?Zlobíš se?Neutkal ses s Tarzanem nebo tak něco,že ne?Chacha.Napiš mi brzy.Jaká je džungle a všechno ostatní.Mina


Serena se mi také neozvala už dva dny,což mi dělá starosti,zejména,po té záležitosti s ptáky na Mrtvém broukovi.Nemluvě o tom,že předtím mě během mých večerních běhů pravidelně informovala o vývoji situace na mobil nebo mi posílala emaily.Hlavním tématem bylo vždy rozvodové drama rodičů.(Poslední aktualizace:její otec se definitivně odstěhoval z domu a žije v jakémsi odporném motelu…možná stejném,do kterého nás zašila UPA.)

Ahoj Sereno,Něco nového?Chci to vědět,protože se neozýváš.Zkusím ti zítra zavolat,jestli se dostanu na dost dlouho z rodinného dosahu.Mám tě ráda jako ségru.Mina

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel třináct a devět