MÝTUS : Upíři se mohou proměňovat pouze ve zvířata.
SKUTEČNOST : Nejužitečnější(a nejběžnější)triky s proměnou jsou zcela lidské.Kromě toho,kdo by toužil mít srst?
17
Na školení o změnách podoby jedeme asi hodinu.Což asi dává smysl,protože v Cartvillu opravdu nic není.I když Bohdale,totéž město,v němž se nachází ten další krevní bar,není o moc větší.Alespoň ne podle mých standardů.Matka tráví celou cestu řečmi na téma,jak bude tohle školení skvělé a jak je štěstím bez sebe,že je může absolvovat se mnou.Bla bla bla.Mám vážné pochybnosti,že z toho vyjdu s nějakou partičkou nových nejlepších kamarádů a jakýmisi bláznivými upířími dovednostmi,ale to je jedno.Otec si už přisvojil večerní televizi s doslova maratónem o svitcích od Mrtvého moře na kanálu History,takže stejně nemám nic lepšího na práci.Máma zabloudí jenom jednou(malý zázrak)a dostavujeme se včas na místo.Míním tím Ivettin dům.(Řekli byste,že taková strategie se dá snadno prokouknout?)Neseme si pytel příze,jelikož podle krycího příběhu se účastníme pletacího kurzu.Doufám,že to neznamená,že skutečně budeme něco plést.Při své koordinaci pohybů bych si pravděpodobně vypíchla jehlicí oko.Nebo něco jiného.
Ivetta nás vítá ve dveřích: "Ahoj všichni!Ráda vás znovu vidím!Mimochodem,měli jste šanci vyplnit svoje přihlašovací formuláře?"Díváme se s mámou na sebe.Vím,že já ne a tuším,že ona také ne.Ačkoliv nutnost vyplnění nějakého formuláře mě vůbec nepřekvapuje.Vždycky je třeba vyplnit nějaký formulář.Ivetta bere naše mlčení jako ne."Tak to není žádný problém!Mám tady náhradní tiskopisy.Vyplnit je není obtížné,pouze několik řádků o tom,proč chcete podstoupit toto školení,co od toho očekáváte a podobně.Po poslední lekci provedeme vyhodnocení kurzu,abychom měli jistotu,že jsme postupovali správně!"vytasí se s několika listy papíru a podává je matce spolu s propiskami. "Už se nemžu dočkat,až porovnáme úroveň zdejších upírských kurzů pro pokročilé s těmi v Kalifornii,tak prosím nic nezamlčujte!"Máma se usmívá. "Pro nás je to vlastně teprve první kurz pro pokročilé,zatím jsme žádný takový neabsolvovaly.""Opravdu?"nejsem si jistá,jestli se Ivetta tváří více pohoršeně nebo zaujatě.Možná jde o kombinaci obojího. "No,nepochybuji,že se vám to bude líbit.Pletací přízi můžete odložit tady v přijímacím pokoji,a jakmile vyplníte formuláře,přijdete za námi ostatními do obývacího pokoje.Jsou to hned další dveře.Čekáme ještě na jednoho účastníka.,tak nemusíte nijak spěchat!"Matka a já si nemotorně sedáme na pohovku s vybledlým károvaným potahem překrytým kupodivu umělohmotnou fólií.Tedy takovou tou tvarovanou fólií určenou na pohovky,ne potravinářskou.Obě se na sebe podíváme a pousmějeme se,ale zdržíme se jakékoliv poznámky,jelikož Ivetta(a kdokoliv další v obývacím pokoji)by nás určitě slyšeli).Co si asi myslí,že bychom na její pohovce dělali?Hlásit se na nočník mě naučili už velmi dávno.Neodolám,abych nešťouchla loktem do mámy a nenapodobila sklouznutí z pohovky.Věnuje mi široký úsměv."Jsem moc ráda,že se ti vrátil smysl pro humor.Je prima,když jsi zase sama sebou,"šeptá mi.Dopadnu na pohovku celou vahou těla,takže matka poskočí nahoru a zpátky.Obě se zahuhňáme.Ale počkat.Vyskakuji.Co když je tu ta umělohmotná věc,kvůli krvi?Fuj.Co tu asi dělají?Pozvou nějaké lidi a potom je na téhle pohovce čtvrtí a porcují?Nechutné.Vyplňuji svůj tiskopis vestoje.Matka jenom tázavě zvedá obočí,ale nic neříká.Což je dobře.Pravděpodobně si myslí,že jsem cvok,protože sama má sklon chovat se uhlazeně.Můj formulář je naštěstí opravdu stručný.Nemám žádné vysoké cíle,vždyť jsem tenhle kurz ani nechtěla absolvovat,proto píšu do dané kolonky: "Ráda bych se dozvěděla více o změně podoby,"a nic víc.Kromě toho už jsem se poučila,že čím méně do jakéhokoliv tiskopisu Rady vepíšete,tím lépe.Jdeme chodbou k dalším dveřím a vcházíme do trochu pohodlnějšího obývacího pokoje(tj.žádná folie na židlích).Vypadá jako typický obývák:značka opotřebovaná kožená segmentovaná sedací část s naditými polštáři,velkoplošná televizní obrazovka(táta by pukl závistí - zoufale touží po kvalitním televizním přijímači od chvíle,kdy nám UPA poskytla ten ubohý s dvacetipalcovou obrazovkou)a uprostřed podlahy natažený pes(něco fakt velice obrovského,chlupatého a hodně slintajícího).Velmi útulné.Slyšíme Ivettu z kuchyně,pravděpodobně tam narychlo chystá nějaké pohoštění.V místnosti jsou přítomni čtyři lidé:dvě postarší dámy,které jsou si téměř k nerozeznání podobné,jeden opravdu starý chlápek a jakýsi obrýlený mladší muž kolem třicítky.Sedáme si vedle obou dam,které okamžitě sebe představují jako Reba a Reva Tassinovy."Sestry,nikoliv dvojčata,"zaštěbetají obě najednou."Mari,"říká matka, "a tohle je Mina.""Moc roztomilá."vyhrknou Reva s Rebou současně.Ach jo,asi by jim měl někdo vysvětlit,jak je to otravné.Nemluvě o tom,že mě označili za ,roztomilou'."Já jsem Benjamin,"oznamuje starý muž.Jeho hlas zní mlaději,než jak vypadá.Přesně opačně než u doktora Plísňáka.Je to dost zvláštní,když o tom usilovně přemýšlíte."A já se jmenuji Roland,"představuje se Brejlovec.Usměje se a odhalí obrovské špičáky.Myslím,že v upírském světě se poněkud pozapomíná na rovnátka. "Vy nejste odnikud z okolí že?"Páni,kdybych za poslední dva měsíce dostala jeden dolar pokaždé,když zazní tahle otázka,mohla bych si koupit letenku na cestu zpátky domů."Ne,pocházíme z Kalifornie.Přistěhovali jsme se teprve nedávno.Naše první přesídlení.""ACH!"Téměř dvojčata se otáčejí k mé matce. "Tak to musí být váš manžel,kdo nyní pracuje pro tajemného doktora Jonase!Povězte nám všechno!"Přemýšlím,jestli nemají nějaké paranormální propojení nebo tak.Opravdu mě začínají děsit.Než máma stačí odpovědět,Ivetta vplouvá do místnosti a nese v jedné ruce džbánek a v druhé do sebe naskládané umělohmotné pohárky. "Jsou všichni připraveni na zahájení?Slyším,že náš opozdilec už přichází!"Domnívám se,že v předchozím životě byla cvičitelkou aerobicu.Je velmi,velmi energická.V tom okamžiku vchází opozdilec do pokoje a mně trochu poskočí srdce.Cameron Carter.Měla jsem to tušit podle sladce kořeněné vůně.Daří se mi zadržet udivené povzdechnutí,ale musela jsem sebou škubnout nebo něco takového,protože na mě máma vrhá pohled.Cameron pochopitelně nedává najevo sebemenší podiv,že mě tu vidí. "Ahoj Ivetto,"říká. "Rolande,Revo,Rebo,Benjamine,Mino.A vy musíte být Mari,je to tak?"Přistupuje rovnou k mojí matce a podává ji ruku.Ta mu ji s pobaveným výrazem stiskne."Tady jsem v nevýhodě,"poznamenává máma. "Vy jste?""Promiňte,Cameron Carter,ačkoliv mina se už o mně pravděpodobně zmínila.""Nevěděla jsem,že chodíš do tohoto kurzu,"podařilo se mi zaskřehotat. "Ehm,mami,to je mladík,o němž jsem ti říkala,že mi ukázal Ernieho bar.""Ach,ano,"říká máma a dívá se poněkud významným pohledem.(Bezva,to znamená,že se mi dostane další lekce na téma,jak nemám chodit nikam s neznámými lidmi bez ohledu na to,jak jsou fešní.) "Ráda vás poznávám,Camerone.""Nádhera,nádhera."hlásá Ivetta. "Takže už se vzájemně známe.Co kdybychom začali?Kolikrát v minulosti jste zkoušeli změnit podobu?"Ruce zvednou všichni kromě Benjamina a mě. "Já prošla proměnou teprve tento rok,"vysvětluju nepřesvědčivě.Představuji si,že Benjaminovou omluvou bude jeho vysoký věk a obava že si něco zlomí.Proměnou v upíra se člověku nevrací mládí,přestože jste silnější a můžete některá zranění do jisté míry napravit.Divím se,proč se proměnil tak pozdě.Není svým způsobem protivné být věčně starý?No,opačná alternativa by mohla být ještě hroší."To není problém,"ujišťuje mě Ivetta. "Vlastně je lepší,žes to nikdy nezkoušela,protože v takovém případě se nemusíš nic odnaučovat."Usmívá se na mě.Prima,její metoda výuky je přinejmenším o něco přátelštější než metoda staré Vlkobabičky."Nyní mi dovolte předvést malý příklad toho,o čem změna podoby vůbec je."Ivetta jde do středu pokoje a kyna Cameronovi a Rolanovi ať se posadí na gauč.Cameron si vybírá místo rovnou vedle mě,což se pokouším ignorovat.Zdá se,že Ivetta se usilovně soustřeďuje,a pak se jí pozvolna začínají měnit rysy.Vypadá to skoro tak,jako by se měnil tvar jejích kostí a bral s sebou pokožku a všechno pod ní.Vnější koutky jejich očí míří vzhůru a řasy se prodlužují(ach,tak to bych se fakt chtěla naučit).Dokonce se trochu snižuje i její výška,tak o tři až pět centimetrů.Blond vlasy dostávají černou barvu,která postupuje od kořínků ke konečkům.A zuby se jí zmenšují na perfektní drobné perličky.Usmívá se na nás.Ouha.Teď je téměř klonem Lucy Liu.Během pouhých pěti minut se proměnila z jižanské hospodyňky v asijskou královnu krásy."Když teď mám vaši pozornost,"říká Ivetta. "promluvme si o možnostech a nemožnostech,kladech a záporech proměny vzhledu."Hlas,který z této dvojnice Lucy Liu vychází má stále jižanský přízvuk,což je nesmírně dezorientující.Reba s Revou na svých sedačkách prakticky slintají. "Ano,ano!Vysvětlete nám,jak setohle dělá."volají vzrušeně.Jasně,uznávám,že máma měla pravdu.Změna podoby je bezvadná.Fakt paráda.Muži také vypadají,že je to zaujalo,ale může to být pouze tím vzhledem Lucy Liu."To,co jste právě viděli,je poměrně rozšířená transformace.Jak byste měli vědět už z přípravného kurzu,při změně vzhledu musíte pracovat v rámci svých určitých omezení.Tím hlavním je hmota.Například kdybych nyní chtěla přidat několik centimetrů řekněme této osobitosti," - ukazuje k ňadrům a všichni se zasmějí(nepochybuji,že všechny ženy mysleli právě na tohle a možná i muži) - "musela bych tuto hmotu ubrat někde jinde.Souhrnně řečeno,nemůžete vytvořit něco z ničeho."Ivetta se mi líbí.Přinejmenším má smysl pro humor.Kdyby byla Vlkobabička aspoň trochu taková jako ona,třeba bych si z jejího kurzu i něco zapamatovala.Možná."Dalším limitem je energie,kterou musíte mít neustále napaměti."Podává Rollandovi pohárky a Benjaminovi džbánek. "Drahouškové,mohli byste nalít všem tuhle milovanou červenou tekutinu?"Nepřestává mluvit,zatímco oba oslovení naplňují pohárky a rozdávají je přítomným.Beru si pohár,a než se napiji,podívám se do něho.Nedokážu poznat,jestli jeto lidská a nebo zvířecí krev.Dívám se na matku,ale ta mi odpoví pouze úsměvem a usrkne.Tak to udělám i já.Hádám,že společenské chování trumfuje vše ostatní."Napijte se,"pobízí nás Ivetta. "Budete to potřebovat.""Je to snad důvod,proč ne všichni chodí s větší,ehm,osobitostí?"ptám se.Protože i když upíři jsou obecně sexy,rozhodně jsem jich viděla několik,kteří by měli zapracovat na vylepšení svého vzhledu.Třeba můj strýc Morty.Ne že by potřeboval více "osobitosti"….ale o něco více vlasů by mu rozhodně prospělo.Více vlasů a menší pupek."Výborná otázka Mino!Přesně tak!Udržet změněnou podobu vyžaduje spoustu energie a čím je tato změna rozsáhlejší,tím je to náročnější.Pokud chcete provést jen drobnou změnu na delší časový úsek,například změnit barvu vlasů a nic jiného,lze to provést bez toho,že byste se totálně vyčerpali.Ale to mě přivádí k třetímu bodu:změna podoby vyžaduje rovněž velké soustředění.Čím častěji to procvičujete,tím je to snazší,ale v žádném případě to nebude automatické.Jestliže se necháte rozptýlit nebo ztratíte koncentraci,puf!Je to pryč."Ivetta opouští změněný vzhled a všechno na ní se roztřeseně vrací do původní podoby.Ta asijská bohyně mi do jisté míry jaksi chybí."A je nám jistě jasné,že nechceme ztratit změněnou podobu,když jsme na očích veřejnosti.To by vyvolalo spoustu otázek a rozhodně vytvořilo problémy.Takže vás musím varovat,abyste cvičení prováděli zavření doma,než se o to pokusíte někde venku.Také vám důrazně doporučuji,abyste nikdy neměnili svou podobu při kontaktech s lidmi,s nimiž se pravidelně vídáte.Vysvětlit,proč vám přes noc povyrostly vlasy o několik centimetrů,by bylo velmi obtížné!"Ha,jasně chápu.Ale i tak bych si mohla možná prodlužovat řasy.To nemůže být až tak těžké,ne?A ne na nějaké superřasy patrné na první pohled.Chci říct,copak někdo chodí a měří délku řas?"Jak je to s proměnou v netopýra nebo vlka?Budeme něco z toho provádět?"chce vědět Roland.A jejé.Už nyní vypadá,jako by zkoušel bobra a uvízl v půli cesty."To spadá do lekcí pro nejpokročilejší.Nicméně,mámli být upřímná,v současnosti jde spíše o trik pro nějaké večírky než něco užitečného.V hustě obydlených oblastech se vlci běžně nevyskytují.Praktičtější by byla proměna v nějakého psa,ale jak jsem se zmínila již dříve,musíte pracovat v rámci objemu hmoty vlastního těla.U většiny z nás by to tedy znamenalo zatraceně velkého psa.Populární je bulmastif,jenže přitahuje příliš mnoho pozornosti.Co se týče netopýrů,je to možné,ale rozhodně to nedělejte na veřejnosti,"zasměje se Ivetta. "Představte si titulky v novinách!Obří netopýr by byl nesporně hlavní ranní zprávou!""Tak k čemu vlastně celá ta proměna podoby je?"zafuní Reva(Reba je naštěstí zrovna v polovině pořádného doušku.)"Hodí se v mnoha situacích.Například během návštěvy místa,kde jste žili před svým přesídlením - můžete to udělat v perfektním přestrojení."Vážně?Hele,tak to musím být hodně dobrá,abych si dokázala udržet změněnou podobu po delší dobu a přesvědčit tátu s mámou,aby mi dovolili návštěvu Kalifornie.To by pak s tím mohl souhlasit dokonce i Josh Drtička.Začínám věnovat Ivetě více pozornosti,když jde o něco tak užitečného."Doporučuji vám,abyste procvičovali standardní proměnu a byli na ni neustále připraveni.Nikdy nevíte,kdy se za rohem objeví někdo,koho nechcete potkat.Lidé v dnešní době hodně cestují.To není jako za starých časů,kdy neexistovala letadla nebo dálnice.Teď můžete klidně narazit na někoho známého třeba v Paříži!"Dost pochybuji,že bych ve Francii potkala někoho z obyvatel Cartvillu,ale člověk opravdu nikdy neví.Spíše bych mohla potkat v Evropě Nathana(mám dojem,že jeho otec tam někde vlastní jakýsi zámek)nebo někoho dalšího ze seznamu očkařů z předchozího domova,i když i to je málo pravděpodobné."A ti z vás,kteří se proměnili v upíry v mladém věku,jako třeba Mina nebo Cameron,mohou využít proměny podoby k tomu,aby vypadali starší,když je to potřeba.Přidat si pár vrásek,vějířky smíchu u očí…těch možností je hodně.Samozřejmě že," - pokyne k Benjaminovi - "je možný i opačný přístup.Můžeme se zrovna dobře udělat mladšími jako staršími.Benjamin se tváří poněkud dotčeně,ale mě to zaujalo.V takovém případě bych si nikdy nemusela dělat starosti,jak se dostat na mládeži nepřístupný film a podobně.Jakmile dorazí Georg,můžeme si zajít do některého elegantního klubu v New Orleansu,kam teenagery nepouští.Pokud sem vůbec dorazí.Stále se neozval,a to jsem mu poslala dvaadvacet(no dobře,možná pětadvacet) emailů.Ne že bych to počítala.Zbytek lekce trávíme nácvikem jednoduchých změn,což je dobře,protože Ivetta měla pravdu:není to žádná brnkačka.Džbán je zanedlouho prázdný.Ale do konce tohoto sezení jsem zjistila že:
a) pro jednou jsem v něčem lepší než máma(byla jsem naprosto hvězdná žačka),
b) meditační dýchání hokejistů,které nám Ivetta ukázala,skutečně pomáhá,i když jsem se při jeho nácviku cítila dost hloupě,
c) je možné stát se ve změně podoby dost dobrou,bych mohla v nepříliš vzdálené budoucnosti navštívit předchozí domov a zkontrolovat Serenu,a
d) dokonce mě nerozptylovala ani sladce kořeněná vůně Camerona,ani jednou.Zato se domnívám,že Rebu ano.
Ivetta říká,že příští týden nám předvede nějaké triky na soustředění,aby nám změna vzhledu vydržela delší dobu.Přeji si,abych nemusela na další školení čekat celý týden.Jakmile budu v té věci změny podoby dostatečně dobrá,navštívím Serenu.Už se nemůžu dočkat,až jí to oznámím.Konečně mám pro ni zprávu,která ji rozveselí,pokud ji vůbec přiměji,aby mi zvedla telefon.