Pořád mi pijou krev : kapitola 18

MÝTUS : Upíři nedýchají.

SKUTEČNOST : Pouze když nemusíme mluvit nebo nejsme v blízkosti lidí,kteří by si toho mohli všimnout a reagovat: "HEJ TO DĚVČE NEDÝCHÁ".Načež by volali na 911 nebo v horším případě CIA.

18

Následující den se rozhoduji vynechat oběd.(Znovu mají salát Taco.Ach jo.Můj super čich to nemůže vydržet!)Místo toho se vydávám do tichého kouta knihovny,abych procvičovala nově získanou dovednost změny podoby.Pracovala jsem na tom celou noc(spotřebovala jsem přitom sama celý džbánek krve skupiny K),ale stejně mám před sebou dlouhou cestu k povolení výletu do Kalifornie.Knihovna je jediné místo ve škole,kde mě Henny ještě nedopadla,a je natolik vzdálená od bufetu,aby mě nenatahovalo.Soustřeďuji se na řasy(už se mi je povedlo prodloužit,ale chtěla bych je mít hustší),když slyším za rohem nějaké kroky.Rychle dávám řasy scvrknout do normálního stavu a zavírám zrcátko,jako bych si jenom kontrolovala make-up nebo tak něco."Trénuješ?"ptá se Cameron."Ach,to jsi jenom ty."Jejda.Není divu,že jsem ho uslyšela,až když byl skoro u mě.Musel použít metodu upířího příkrádání.Směje se. "Taky tě rád vidím Mino.""Tak jsem to nemyslela!"hrome,proč v jeho přítomnosti říkám vždycky takové pitomosti?A to jsem si myslela,že ze zajíkavozmatené mluvy v přítomnosti hezkých kluků už jsem vyrostla.Musí mě považovat za idiotku."Prostě jsi mě vylekal,to je vše.Proč nejsi na obědě?""Zřejmě ze stejného důvodu jako ty.V Lowellově domě je tak šílený rozruch,jak se všichni připravují na Johna s Waynem,že jsem neměl šanci trénovat změnu podoby.Napadlo mě,že tady je k tomu vhodné místo.Kromě toho mi trvá hodiny,než se zotavím z pachu salátu Taco.""Já myslela,že ty už jsi ve změnách podob expert."A ve všem ostatním,ó můj drahý."Zaměřil jsem se na jiné dovednosti."vysvětluje.Jasně,jako na to šílené ovládání mysli.Tomu bych se také potřebovala naučit.Musím se zeptat Ivetty ,jestli to vyučuje.Jde o nesmírně užitečnou dovednost.Napadá mě,jestli bych pak vsugerovala tátovi,aby mi koupil letenku.Nebo ještě lépe auto,jímž bych vyrazila na výlet do Kalifornie,jakmile zvládnu alespoň základy změny podob."Prošels nějakým školením na ovládání mysli,které jsi použil u pana Benoita?""Ne,to mě naučil Lowell.Je v tom docela dobrý.Mně to zas až tak nejde.Právě tohle je důvod,proč jsem musel k němu tak blízko.Lowell umí ovládat mysl někoho,kdo se nachází třeba až na druhé straně místnosti.Používá to poměrně často.Dokonce i u mnoha studentů ve škole.""Nemohl bys mě to naučit?Ne že bych potřebovala ovládat mysl někoho jiného kromě otce.No,možná Kacie.Bylo by skvělé setnout jí hřebínek dříve,než to udělá ona mě.A úplně nejskvělejší by bylo,kdybych jí přitom mohla ztrapnit,aniž bych vzbudila podezření.""No,zrovna jsem ti to chtěl navrhnout.""Opravdu?"Myslí to vážně?Proč?Jenom proto,že rád učí lidi novým věcem?Divné."Jasně.Víš,kdybys…kdybys chtěla,mohli bychom se sejít kolem půlnoci.Znám jedno bezvadné místo na hřišti u základní školy.Tam nás nikdo neuvidí.""Asi bych se měla napřed zeptat rodičů,jestli nebudou mít námitky."Nemůžu uvěřit,že jsem něco takového řekla.Ale ujistím otce,že budu opatrnější.Nebo čestnější."Ach,"poprvé vidím Camerona trochu znejistělého. "Dobře,dám ti číslo svého telefonu.Jestli budou souhlasit zavolej mi.Vlastně zavolej kdykoliv."Píše číslo na obálku mého sešitu a pak couvá. "Právě jsem si vzpomněl,že nemám úkol do angličtiny.Takže uvidíme se později ano?"Mizí,než stačím přikývnout.Tak to bylo zvláštní.Ale je bezva,že mě bude učit.Dej si pozor,táto!V blízké budoucnosti mi budeš kupovat auto!Možná kabriolet.Opravdu Cameron říkal,že mu smím zavolat kdykoliv?

Když zvoní,daří se mi uniknout Hennyinu odhalení do doby,než opouštím knihovnu,abych si vyzvedla ze skříňky učebnici matematiky.Pohrála jsem si s řasami(promiňte,Ivetto,já vím,občas porušuji pravidla),což nevyžaduje až tolik námahy.Vždyť řasy jsou docela malé.Henny si jich nevšimla,zato Grady(jenž stál před knihovnou jako ztracené štěně)se na mě dlouze zahledí. "Dneska vypadáš lépe než jindy Mino,"říká tím svým udiveně natvrdlým způsobem."Díky Grady,"snažím se o co nejstručnější konverzaci s nadějí,že mu dojde můj nezájem..A veškerá námaha,s jakou pomáhá strýci na jeho farmě,na něm rovněž nepáchá žádné škody.Grady ovíjí paži kolem mých ramen(čestně,trochu se stydím,že jsem přestala bojovat;byly to prostě předem prohrané bitvy)a vede mě k mojí skříňce."Víš Grady,já vážně unesu učebnice sama."trval na tom,že mi je bude nosit každý den.Zpočátku jsem to považovala pouze za jižanskou galantnost,jenže žádný z ostatních kluků nějaké holce učebnice nenosí,takže se zdá,že jde o Rudyho invenci."No já vím.Ale co bych potom dělal s rukama?"významně na mě mrká.Musím se smát.Prostě už je takový.Henny se pobaveně zašklebí.Konečně i ona v něm začíná vidět tu humornou stránku,místo aby v jeho blízkosti omdlévala.Zastavujeme se před mojí skříňkou a já vytáčím kombinaci čísel.Potáhnu za dvířka a než stačím otevřít dokořán,ze skříňky se sypou květiny.Kopretiny,rudbekie s černými středy a tuny dalších,které ani neznám.Je jich celá hromada."Co to - "vyprsnu.Umřela snad v mé skříňce nějaká květinářka?"Natrhal jsem je vlastnoručně,"usmívá se na mě Grady a smečka holek kolem nás vydechne ohromením a obdivem. "Myslel jsem na růže,ale nechtěl jsem,aby ses popíchala o trny,až vypadnou.""Můjtysmutku Grady."To je vše,na co se zmůžu.Vyplivuji okvětní plátek,který se mi zachytil na dolním rtu."Víš Mino,hodně jsem přemýšlel.Blíží se sraz absolventů školy.Co ty na to?"Uf. "Grady,vždyť jsem ti říkala - mám kluka."Doufala jsem,že tohle jsme si už vyjasnili."No jistě,ale ten tady není ne?"Georg mi dokonce neposlal ani email,ale to jsem Gradymu neřekla. "Ne,ale - ""Víš,přece,jak se to říká:co oči nevidí,to srdce nebolí."Věnuje mi uličnický úsměv,o němž vím,že ho považuje za neodolatelný.A takový i je…pro všechny ostatní holky ve škole.Koutkem oka vidím,jak se Henny prakticky taví."Domnívám se,že tak to není."Shýbám se abych posbírala něco z květin.Takhle fakt přijdu pozdě na hodinu.Nemohl s tím počkat až na konec vyučování?"Tak o tom přemýšlej,"říká Grady jako by neslyšel jediné moje slovo.Pak se naklání,zvedá mojí ruku a políbí jí,než odkráčí.Och.Svatá.Prostoto.Opravdu to udělal?"Nemůžu uvěřit,že tě Grady pozval na slavnost!"vydechne Hanny. "To byla nejromantičtější věc,jakou jsem kdy viděla!Co si oblékneš?"jde do dřepu a začíná sbírat květiny.Prohlíží si každou zvlášť tak,jako by tyhle kytky ještě nikdy neviděla."Nepůjdu.Jak jsem řekla Gradymu,mám kluka."Ach jo.Proč mi Georg nenapíše,nezavolá nebo vůbec něco?I když Grady umí být občas velice milý,není můj typ.A tím nemám na mysli to,že je blonďák nebo tak."Možná půjdeš na ty oslavy s někým jiným,"vměšuje se Kacie tím svým nepříjemně povýšeneckým tónem.Šlápne přesně na květinu,kterou jsem právě chtěla zvednout,a drtí ji podpatkem na kaši.Hrome!Vůbec jsem ji neslyšela přicházet.Málem jsem přišla o prodloužení řas,ale podařilo se mi to zastavit."Jak jsem řekla Hanny a Gradymu,mám kluka."I tak bych si ale měla koupit něco nového na sebe."Třeba bys mohla říct Cameronu Carterovi,"pokračuje Kacie. "Viděla jsem vás vycházet z knihovny.Během oběda je tam docela příjemně a ticho,že jo?"Jak to může vědět?Vsadím se,že vůbec nečte. "Ne,že by ti do toho něco bylo,ale dopisovala jsem si tam domácí úkol,"odpovídám. "Cameron taky.""No jasně."odplouvá,takže výzva končí.Páni,Cameron mě musí naučit ten Jediho trik s ovládáním mysli.Tahle holka dostane,co si zaslouží.

Hraji si na hodnou dceru a hlásím matce,že se chci sejít s Cameronem na procvičování upírských dovedností.Vrhá na mě vědoucí pohled(cha,jako že ví,jenže jáopravdu chci pracovat na upírských dovednostech,akorát ne na těch,které probíráme v kurzu),ale neobtěžuje se mi říct,v kolik se mám vrátit domu.Když nespíte a jste v podstatě na špici predátorů(v duchu Animal Planet),večerky pro vás nic neznamenají.Kromě toho už chodím na vyšší střední.Ale řekla bych,že pomohlo i to,že se setkala s Cameronem v kurzu a přesvědčila se na vlastní oči,že je to milý chlapík.Hřiště u základky je skutečně bezva místo.Často na něm v noci běhávám.Je tam ticho - vyjma cikád(které jsou na hmyz neuvěřitelně hlučné) - a nachází se na okraji města,takže kolem něho není moc domů.Ani lidí,na rozdíl od hřiště u střední školy.Chtěla jsem si zaběhat i na něm a málem jsem zakopla o několik párů,které si tam vyrazily.Sedím na houpačce a čekám.Doufám,že mě Cameron nebude považovat za mimoně,protože jsem se dovolovala rodičů.Poslala jsem mu esemesku,že tady budu,ale neodpověděl.Třeba se ani neukáže.Dneska je opravdu pokojná noc.Mírný vánek mi rozfoukává vlasy(které se dneska večer chovaly opravdu dobře i bez větší intervence).Rozhoduji se prodloužit si o něco řasy a také dodat tmavší barvu rtům.Tahle aplikace změny vzhledu místo líčení je fakt skvělá.Jestlipak si toho Cameron všimne?Nepřehnala jsem to?Už chci ubrat na barvě rtů,když přichází k mým zádům,lehounce mě postrčí k zhoupnutí a přechází přede mě."Krásná noc,"poznamenává.Jichů!Přišel.Srdce mi tluče opravdu rychle."Ano,a také svítí měsíc."Skutečně je moc hezky.Konečně.Když jsme se sem přistěhovali,počasí bylo hrozné.Lidé říkají,že v Kalifornii je horko,ale s vlhkým vedrem v Louisianě se to nedá ani srovnat.S příchodem září se konečně začalo mírně ochlazovat a nyní v poslední dekádě tohoto měsíce je tu téměř snesitelně.Dokonce i upíři mají omezenou odolnost vůči vlhkosti vzduchu."To je dobře,že svítí měsíc,protože potřebujeme trochu světla."říká Cameron.Sundavá si ze zad černý batoh a drží ho přede mnou. "Přinesl jsem i svíčku,ale nechtěl jsem brát nic s ostřejším světlem,abychom náhodou nepřilákali něčí pozornost."Slézám z houpačky a následuji ho k piknikovému stolu.Vybaluje svíčku,zápalky,nějaké skleničky a dvě láhve."Co je v těch láhvích?"doufám,že žádný alkohol.Předtím jsem ho nikdy nepila a teď mi odporně páchne.Kromě toho pro upíry nemá pití alkoholu žádný smysl.Někdo by o tom měl poučit i Roye a Lowella."V jedné opravdu chutné krev A plus,kterou měl Lowell v chladničce,v druhé Speciál K.Napadlo mě,že během práce budeme potřebovat občerstvení.Ovládání mysli vyžaduje stejné úsilí jako změna podoby.Možná i větší."Páni!Nemůžu uvěřit,že přinesl vepřovou krev jenom pro mě.Nicméně doufám,že ji neukradl.Lowell mi nepřipadal zrovna jako chlápek,kterého by člověk chtěl vytočit.Slyšela jsem pár hororových historek o jeho dílenských hodinách.Ne tak,že by šlo o náročný předmět,spíše v tom smyslu,že s Lowellem není radno si zahrávat.Sedáme si na stůl.Cameron plní skleničky a zapaluje svíčku.Působí to fakt romanticky,s měsícem nad hlavou a cikádami cvrkajícími(nebo jak se vlastně říká tomu,co dělají) v pozadí.Nutí mě to myslet na Georga.Myslí na mě vůbec on?Rozhodně to tak nevypadá.Už jsem mu poslala přes třicet emailů,což je dost patetické."Takže,"ozývám se. "Kde začneme?V čem spočívá ten trik?""Stále věcná viď?Tak dobře.Nejdříve si musíš vyčistit mysl,co nejvíce to jde.Podobá se to tomu,co děláme při změně vzhledu,ale je to hlubší.Víš přece,že máme vědomí a podvědomí.Tvým cílem je otevřít svou vědomou mysl vůči jiné osobě.""Já mám otevřít svou mysl?Není to přesný opak toho,co se mám snažit dělat?"Usmívá se a jeho dokonalé zuby se třpytí ve světle svíčky."Nenechala mě dokončit.Zní to jako opak,ale trik spočívá v tom,že budeš používat svoji mysl k ovládání té jejich.Ovládání mysli je opravdu obousměrná cesta.Takže chceš vyčistit svou mysl od všeho a myslet jen na to,co má druhá osoba vidět,vnímat a myslet si.Všechno ostatní musíš potlačit."Hmmm.Připadá mi to jako něco z období New Age,ale zkusím to."Ovládat běžné lidi je poměrně snadné,protože výhoda je na naší straně.Ovládání myslí spřízněných upírů je mnohem obtížnější."Tak tohle přetrhává moji koncentraci. "Tak jak bych to mohla trénovat na tobě?""Vyber si něco úplně jednoduchého.To je nejlepší začátek i na lidské bytosti.Musíš po celou dobu se mnou udržovat oční kontakt a pro začátek z co nejtěsnější blízkosti.Jak už jsem říkal,Lowell to dokáže dělat přes celou místnost,ale já jsem úspěšnější na krátkou vzdálenost.Co kdyby ses přisunula ke mně?"Poposedávám tak,dokud nemám pocit,že jsem mu dostatečně nablízku.Cameronova kořenitá vůně je na tuto vzdálenost přímo omamná.Pak si vzpomenu,že technicky nepotřebuji dýchat,a přerušuji dech v polovině nádechu.Nyní už musím překonat pouze přetrvávající vůni,ale to zvládnu.Doufám.Zahledím se mu hluboko do očí a soustřeďuji se na očištění mysli od čehokoliv.V tom by hodně pomohlo Ivetino dýchací cvičení,jenže kvůli té vůni je nemůžu uplatnit.Cameron se dívá zpět na mě a v jeho očích se odráží plamínek svíčky.Ty brďo,ztratit se v té modři by bylo tak snadné.No jo,s koncentrací mám jistý problém.Na minutu zavírám oči,dávám se dohromady a zkouším to znovu.Začínám si myslet,že by bylo jednodušší dělat to s někým jiným než s Cameronem."Napij se,"říkám zvolna a vědomě,v plicích poslední zbytek vzduchu.Jeho paže se zachvěje směrem ke sklenici a pak se Cameron směje jak blázen. "Promiň,"podaří se mu vyhrknout mezi záchvaty smíchu. "Ale tváříš se tak smrtelně vážně."emůžu si pomoct.I já se rozchechtám ,což znamená,že se musím nadechnout.Trochu se od něj odtahuji,abych měla více místa."Asi nejsem moc přesvědčivá viď?""Ne,na první pokus sis vedla dobře.Cítil jsem to.Potřebuješ pouze cvičit.Ale na to máme celou noc."Trénovali jsme až do čtvrté hodiny ráno. Zvládla jsem:

a) celou noc téměř nedýchat,což není lehký výkon(dýchání probíhá zcela automaticky a nezávisle na tom,jak moc jste nemrtví),
b) nakonec jsem přiměla Camerona,aby se napil ze své sklenky,a
c) téměř,i když ne docela,jsem si zvykla hledět mu hluboko do očí ze vzdálenosti jen pár centimetrů.