Pořád mi pijou krev : kapitola 19

MÝTUS : Upíři mají vysoký práh bolesti.

SKUTEČNOST : Ano,ale všechno má své hranice.

19

Začínám si dělat velké starosti o Serenu.Uplynul už týden od doby,kdy se mi ozvala.V poslední textovce napsala jenom "hrůůůůůůůzzzza"a nic víc(což je naprosto neobvyklé,protože normálně by následovalo sáhodlouhé vyprávění a vysvětlování,jak je Alexis děsná nebo o posledním vývoji dění v Krajině rozvodů).Provedla snad něco Raven něco ještě strašlivějšího,než je ponechávání pozůstatků mrtvého ptáka na Serenině autě?Nyní dokážu udržet změněný vzhled téměř třicet minut,ale možná bych to měla risknout,nasednout na autobus do Kalifornie a zkontrolovat ji.Mám něco našetřeno z kapesného a tady stejně nemám šanci cokoliv utratit za cokoliv,co by za to stálo.Dokonce jsem se zeptala emailem Lorelai,jestli viděla Serenu od mého pohřbu,ale nemohla jsem být konkrétnější,jelikož jsem jí neřekla,že Serena o nás ví.Kdyby Linda(jež je jediná osoba,který vždycky odpovídá na mé zprávy)nebyla rekrutkou Upírského sboru hrdlořezů,mohla bych se obrátit na ni,aby zjistila,co je se Serenou.Sdělila mi sice,že Raven neviděla od konce školního roku,ale to mi moc nepomáhá.Přeji si,abych si o tom mohla promluvit s mámou,protože vím,že by to znepokojilo i ji(má ráda Serenu jako další dceru…cha,pravděpodobně jako hodnou dceru,kterou nikdy neměla),jenže ta neví,že Serena ví o nás.Neřekla jsem to ani Georgovi,protože Serena mě přemluvila,ať to nedělám.Tajemství jsou na prd.Cartville je na prd.Kdybych nevěděla lépe,myslela bych si,že Kacie je také upírka,jelikož má určitý šestý smysl nebo radar na kiksy,protože se objevuje pokaždé,kdy se:
a) dopustím čehokoliv i vzdáleně trapného(jako ta sprcha z vodní fontány,která mě včera postihla),nebo
b) když mluvím s Cameronem(její vědoucí pohled a ty snobské poznámky mě dohánějí k šílenství).Ne že bych někdy dělala s Cameronem něco jiného,než trénovala Jediho ovládání mysli.(Dělám v tom menší pokroky…nicméně pořád přemýšlím,jestli by to nebylo snazší,kdybych si nedělala starosti,že on je schopný vidět do mojí mysli.)Třebaže Gradymu neustále připomínám,že mám kluka.
Ale mám ho?V jakém bodu to mám vzdát?Moje emaily Georgovi už oficiálně překročily padesátku,o počtu esemesek jsem ztratila přehled a do hlasové schránky mu šlo nejméně třicet zpráv.Buď je mrtvomrtvý(což je za daných okolností málo pravděpodobné),nebo už se mnou nechce mluvit.Nikdy by mě nenapadlo,že to takhle s Georgem dopadne.Máma se mě na něho už přestala ptát,což je asi dobré,protože mám problém vymyslet způsob,jímž bych tomu dodala pozitivní přínos.Nesnáším,když má pravdu.Posílám Sereně bůhví kolikátý email toho dne,když slyším zvenčí zvuk automobilového motoru,který zní přesně jako motor Mrtvého brouka.Uf.Už mi to leze na mozek.Auto frkavě zastavuje před naším domem,což je ještě podivnější,proto vstávám,abych zjistila,kdo to může být(případně jestli opravdu přicházím o rozum a není tam vůbec nikdo,jelikož jde pouze o stav mého mozku v posledních dnech:totální mišmaš).Vykukuji z okna a auto dokonce i vypadá jako Mrtví brouk.Takže fakt ztrácím rozum.Jenže pak vidím na chodníku Serenu a ječím doslova jako jezinka."Kdo to je?"volá máma. "Co se děje?"Ale já se neobtěžuju s odpovědí,protože už jsem u dveří a obíhám v kruzích kolem Sereny.Blábolím něco jako "achmůjbožecotuděláškdesbylamailujiticelýtýden" a obě se smějeme a brečíme,když máma vychází ze dveří a také vyrazí udivený výkřik.Aouha.Prasklo to.Máma nás obě zahání do domu a zabouchne za námi dveře tak rázně,až mám obavy,že rupnou.Zatahuje závěsy a pak nám velí,ať si sedneme na gauč."Tak co se to tu děje?"ptá se.Výraz štastná se momentálně mezi jejími pocity nevyskytuje.Ani náhodou."To je moje vina paní H,"říká Serena. "Vím,že jsem sem neměla přijíždět,vím to.Ale já už to doma nevydržím.Je to tam hrozné."Potom propuká v pláč.Beru ji kolem ramen a máma si k ní sedá z druhé strany a dělá totéž.Dívá se na mě nad Sereninou hlavou,zatímco ji hladí po rameni."Jak ses dozvěděla,že jsme tady?A,ehm,navíc,živí?"Pozoruje mě přísným,hodně přísným pohledem."Vím všechno o celé té upírské záležitosti,"vzlyká Serena. "Ale to je v pořádku.Nikomu jsem to neřekla.Dokonce jsem nikomu neřekla ani to,kam jedu a koho chci navštívit.Nikdo neví,kde jsem."Propána.Kdyby máminy oči byly samopaly,tak už bych v sobě měla milion střelných ran."Její rodiče se rozvádějí,"vysvětluji mámě. "Serenin otec se odstěhoval do hotelu.Zdá se,že domácnosti teď vládne Alexis.""Mino,jak dlouho to Serena ví?"Věřte mi,že máma umí jít rovnou k věci. "No,řekla jsem jí to krátce před svojí proměnou.Takže ne celou dobu nebo tak.""Máš představu,v jakých problémech bychom se všichni ocitli,kdyby Rada zjistila,že Serena o nás ví?Musím zatelefonovat tvému otci.Nevím,co mám dělat.Tohle je zlé,Mino,hodně zlé.""Ale já se chci taky proměnit.Nepomohlo by to?V takovém případě by kvůli mně nešíleli,nebo ano?""Cože?"vyhrkneme s mámou jednohlasně.Obě zíráme na Serenu v totálním šoku."Přemýšlela jsem o tom celou cestu sem.Trvalo mi to týden,než jsem sem dojela."objímá mě. "Je mi líto,že jsem nezavolala Mino,ale vybil se mi mobil a já si zapomněla vzít pobíječku."Otáčí se k mojí matce. "Po celou dobu jízdy jsem myslela na to,že mě doma nic nedrží.A kdybych prošla proměnou,Mina a já bychom mohly navždy společně cestovat po světě.Třeba bych se mohla stát jedním z těch upírských vědců,o nichž mi vyprávěla.Nebo bych mola jít na nějakou upírskou vysokou školu.""Ale co Nathan?"pamatuji se,že ho označila za příliš perfektního,ale i tak mě to ohromuje.Serena krčí rameny a dívá se do země. "Bude v pořádku.Vy jste více moje rodina než ta pravá.Vždycky jste byli.Teď,když můj otec odešel,jste jediní,kdo mi zbyl.""Zlato,"říká máma, "to,že se tvoji rodiče rozvádějí ještě neznamená,že tě matka nebo otec mají méně rádi.To není důvod k tak závažnému rozhodnutí.""Oznámila jsem mámě,že chci žít s tátou,a ona mi odpověděla,že pokud jde o ni,můžu klidně žít třeba v lepenkové krabici.Jenže táta teď randí s nějakou holkou,kterou právě poznal.Je jenom o pět roků starší jak já!"Tak to je mi novina.To o její mámě mě vůbec nepřekvapilo,ta byla stále tou zlou strnou),ale to o otci trochu ano.Vždycky byl docela hodný.Vsadím se,že právě tohle byla ta poslední kapka."I tak,"opakuje máma, "jde o skutečně závažné rozhodnutí.Není to nic,co by šlo vrátit Sereno.Mina ti určitě říkala," - tady se máma odmlčí a znovu na mě zazírá - "že musela dlouho a usilovně přemýšlet,než se rozhodla.""Já o tom taky dlouho a usilovně přemýšlela.Celou cestu sem k vám.A chci to."Páni,zní to tak sebejistě.Já takovou jistotu vůbec neměla,alespoň ne až do chvíle těsně před proměnou.A ani jsem nemusela opustit rodinu - naopak jsem se k ní připojila.Jenže Serena byla vždycky rozhodnější než já.Máma si sedá a mne si spánky. "Musím zavolat Bobovi.Vy zůstanete chvíli tady ano?Nevycházejte z domu."Ne že bychom se někam chystaly.Máme toho tolik co dohánět.

PROČ NÁM VĚTŠINA DOSPĚLÝCH PIJE KREV

1. Dospělí se považují za dospělé,ale dobrou polovinu času se chovají jako malé děti.Říkají a dělají stupidní,zraňující věci a pak se chovají,jako že jsme stupidní my.

2. A nenaslouchají nám.Poslouchal otec Serenu,když s ním pokoušela promluvit?N-e-e-e-e-e,začal si něco s jakousi dvacetiletou odbarvenou barvínku,s níž se seznámil v knihkupectví,kde si vybíral časopisy o automobilech.(Ukázalo se,že také vyměnil kombíka za kabriolet.Totální krize středního věku.)

3. Dopouštějí se stejných idiotských výstřelků a mají nízkou sebeúctu právě tak,jak neustále tvrdí,že děláme my.Například Serenina máma.Když se Serenin otec odstěhoval,šíleně vyváděla a zahájila čistě grapefruitovou dietu(přitom byla už předtím žalostná anorektička).To přinutilo vyvádět i Alexis,která se osobně vypravila do obchodu,kde skoupila polovinu regálů s cukrovinkami,které pak snědla naráz během jednoho večera a byla ze všeho toho cukru tak rozrušená,že ji její bláznivá matka donutila vše vyzvracet,aby neztloustla a nezruinovala své šance v soutěži krásy.zaplať pánbůh,že Serena nikdy téhle záležitosti nepropadla a starala se o svoje.Alexis je beznadějná.Je stejně ztracený pošuk jako její matka.

4. Ale nejvíce ze všeho proto,že když zkrachují a myslí pouze na sebe,stáhnou s sebou ke dnu i zbytek rodiny.To je přesně ten důvod,proč trčím tady uprostřed ničeho a proč Serena prakticky utekla z domova.Ne že se naše případy daly porovnávat,ale vy víte,jak to myslím.