MÝTUS : Upíři nemohou plakat
SKUTEČNOST : Povězte to krabici papírových kapesník,kterou jsem zrovna vypotřebovala.
2
Obecně se dá říct,že nejsem zrovna ubrečená holka.Jasně,kanuly mi slzy u filmů pro ženy,než otec zakázal sledování romantického kanálu Lifetime v našem domě,to ale neznamená,to ovšem ale neznamená,že by mi tekly i nad trapnými reklamami a podobně.Ale jakmile Serena zastavila Mrtvého brouka před čajovnou,tak jsem se neudržela.Tím pochopitelně vytryskly slzy i Sereně.Vlezla jsem k ní do auta a dobrých pět minut jsme řvaly jedna druhé na rameni,dokud nás z té nešikovné pozice nerozbolela záda.Auta značky Volkswagen brouk,zejména ta,která se používají pro dojezd do školy,rozhodně nejsou stavěná na fyzický kontakt.Když teď na to myslím,tak to může být přesně ten důvod,proč otec pořídil Sereně právě tohle vozítko.Konečně se odtrhujeme od sebe a míříme do čajovny.Teprve nyní si všímám,že Serena je neobvykle pobledlá,má na sobě černé šaty a výrazně namalované(pochopitelně slzám odolnou tužkou)oční linky.Ach ne,tenhle krok zpátky nemůžu připustit!
"Nevrátila ses ke gotik stylu,že ne?"zaječím zděšeně a dost nahlas na to,aby na nás dvě starší dámy u vedlejšího stolu vrhly znechucený pohled.
"Jasně že ne!"odsekla Serena. "Mám smutek.Copak jsi to neslyšela?Moje nejlepší kámoška zahynula při automobilové nehodě!"Z toho okamžitě propadáme neovladatelnému záchvatu smíchu a obě dámy vstávají a přesouvají se k jinému stolu.Myslím,že je nemůžu obviňovat,ale ani nehodlám vysvětlovat,co se tu vlastně děje.Ať mají klidně dojem,že jsme dvojice mladistvích delikventek.Kromě toho se zdá,že si to ty dámy stejně myslí.
"Tak jakou máš omluvu pro to,žes mi nezavolala dříve?Kromě toho pádu pádu z útesu."
"Hele,máš štěstí,že jsem ti vůbec poslala tu esemesku.Od začátku celé záležitosti jsem teď doslova poprvé sama.Máma s tátou mě na to předem vůbec neupozornili."Jasně.Zeptej se mě,jestli mě to těší.Dám ti vybrat ze dvou možností a jedna z nich rozhodně nepřichází v úvahu.
"Kam vás posílají?"
"Vím jenom to,že někam na jih."To je vše,co se mi podařilo i přes zvýšenou citlivost sluchu pochytit.Hrome,k čemu jsou ty upírské superschopnosti dobré,ve vaší blízkosti nikdo neřekne nic důležitého?K ničemu.Tak je to.
"Nevědí to ani tvoji rodiče?"
"Asi ne.Neřekli to."Vlastně toho řekli velice málo,tečka.Jako vždycky.Ale otom se teď nechci bavit.
"Nemůže to být do LA?To je taky na jihu."
"Možná."Los Angeles by bylo pochopitelnou volbou.Je velké,má hodně obyvatel,dá se v něm snadno zmizet.Vsadím se,že tam žije spoustu upírů.A zahlédla jsem iniciály LA na nějakém papíru,než ho Josh Drtička stačil odstranit z mého pohledu.
"Je to dálka,ale dá se to ujet autem.Mohla bych za tebou přijet na víkend,až se usadíte.Žije tam moje teta,takže bych měla k cestě za tebou bezvadnout záminku.Pořád se ptá,jestli bych nemohla přijet a pohlídat jí děti.Má dvojčata a můj strýc hodně cestuje.Než začne škola,tak se tam určitě alespoň jedenkrát vyprávím.Stejně by se mi hodilo být nějakou dobu dál od naší rodiny."
"Třeba bychom se mohly sejít v půlce cesty nebo tak,jestli přemluvím rodiče,aby mi konečně koupili auto."Vždyť mi ho dluží přinejmenším za celý ten přesídlovací nesmysl. "Nepochybuji,že UPA by mě zabila,kdybych přijela až sem.Vlastně se tady nesmím vůbec ukazovat venku."Vynechávám tu část,kdy mi Josh Drtička hrozil "strašlivým trestem",jestli opustím hotelový pokoj.Není třeba,aby si Serena dělala starosti.A co UPA neví,to jí nebolí.
"Takže co jsi udělala od chvíle kdy jsi "umřela?"
"Ha!"vyhrknu.Kruci,mohla bych povídat dobré půl hodiny jen o samotném traumatu balení věcí,ale bude lepší,když se soustředím na hlavní body:
a) Upírská rada mi pije krev a celý náš upírský byznys mě (jako obvykle) štve.
b) UPA je smečka vlezlých čmuchalů,kteří mi zabavili všechny moje věci včetně komunikačních prostředků(abych nebyla v pokušení kontaktovat někoho,kdo nemá o ničem vědět)a všech památek(jako školní ročenky a fotografie,protože představují identifikační faktor nebo jakýsi podobný nesmysl).
c) Jestli uslyším od Joshe Drtičky ještě jednou "teď krátký test!",tak uřežu zubní kartáček na ostrý kolík a vrazím mu ho do srdce, a
d) Jsem děsně naštvaná,že UPA mi nedovolila účast na mém pohřbu.No není to hrůza?
"Byl hezký,"říká Serena. "Myslím ten pohřeb."
"Přišlo hodně lidí?"Doufám,že ano.Člověka svým způsobem mrzelo,kdyby se nikdo neobtěžoval.Ne že bych měla kromě Sereny hodně dalších kamarádů.Ale i tak.Vždyť jsem umřela předčasně,v tak mladém věku.Copak tohle něco neznamená?
"Jasně,skoro celá škola.Ukázala se dokonce i Bethany.A paní Rezedová a slečna Pisklounová si celou dobu utíraly oči.Vlastně to sebralo i mě.Já jsem si pro každý případ předem nakapala na kapesník šťávu z cibule,ale s těmi vodopády slz kolem mě jsem to moc nepotřebovala.Nikdo si na mně nevšiml ničeho zvláštního nebo tak."
"Páni!"Doufám,že mě paní Rezedová kvůli té nechtěné výpůjčce knížky o graviditě nezletilých dívek ještě pořád nepodezírá z těhotenství.Asi jsem té nebohé ženě přivodila noční můry.Co si budeme povídat,je to velice oddaná knihovnice.
"Mimochodem,co se stalo s tou tvojí divnou upírskou kámoškou?"ptá se Serena.Netuším koho má na mysli.Lindu?Tu jsem neviděla od její proměny a je možné,že se z té bývalé plakátové holky šachového klubu stal šílený nindža nebo něco podobného.Nebo že by Lorelai přišla na pohřeb v kostýmu roztleskávačky?U ní by mě to ani nepřekvapilo.
"Se kterou?Co se stalo?Někdo vyděsil místní obyvatele?"
"Jakási podivínská gotik holka s vážně problematickým chováním.Jako by tam na něco číhala.Poslyš,teď pravdu:já jsem v tom gotik období nepůsobila jako totální trouba že ne?Prosím,řekni že ne.Měla jsem styl nebo ne?"
"Gotik holka?"Ouha.Nikdy jsem se nepotloukala s žádnou gotik holkou kromě Sereny.Takže tohle mohla být jenom Raven,bláznivá adeptka na upírství z upírského školení,která šla po mně kvůli jakémusi pitomému klukovi.Že by jí Vlkobabička nakonec přece jenom povolila proměnu i poté,co ji vyhodila z naší třídy?Ale ani tak by neměla mít tušení,kdo jsem,protože jí přece měli vygumovat paměť.Tak či onak si neumím představit,co by dělala na mém pohřbu.Jedině že mě považuje za skutečně mrtvou a chtěla si to vychutnat. "Říkala něco?"
"Ano,Bylo to trochu divné.Zeptala se mě,jestli jsem tvoje - tedy přesně ,té zemřelé' - kamarádka.Odpověděla jsem,že jsi byla moje nejlepší kámoška,ale to mohla vědět i bez ptaní.Zrovna mi tekly ty skvělé falešné slzy.Škoda žes mě neviděla.Přísahám,že bych se měla stát herečkou."
"To je všechno?"
"Ne,to bizardní přišlo až potom.Stála přede mnou a prohlásila: ,Nechtěla bych být na tvém místě.'Říkala jsem si,že tím možná myslí to,že jsi mrtvá a tak,ale pronesla to tak nějak divně.Potom do mě šťouchla prstem a dodala,že bude mojí noční můrou.Tvářila se fakt hrůzostrašně,jestli víš,co tím míním."
Tak to rozhodně musela být Raven.Do mě také vždycky šťouchala prstem.Co tím vším myslela?Pokouší se mi prostřednictvím Sereny dostat pod kůži nebo co?Vždyť to vyhození z upírského kurzu nebyla moje vina.Ne úplně.Jen z větší části.
"Domníváš se že je to upírka?Řekla ještě něco dalšího?"
"Nevím,jak to mám poznat?Tvářila se,jako by mě chtěla kousnout nebo tak.Ale nic jiného neřekla.Potom se objevila nějaká holka v kostýmu roztleskávačky a ta gotik holka zmizela,jako by se rozplynula do vzduchu!Nepamatuji si jméno té roztleskávačky,ale vypadala docela mile.Na roztleskávačku.Jenom jsem nechápala,jak si mohla vzít ten kostým na tvůj pohřeb."
"To proto,že Lorelai neznáš.Chodila do stejného přípravného upírského kurzu.Poměrně ucházející lidi.Slyšela jsem,že se přihlásila na nějaký prázdninový tábor roztleskávaček.Kromě toho ví,že nejsem opravdu mrtvá."Rozhodně ne mrtvomrtvá.Jenom nemrtvá.Pochybuji,že má vůbec nějaké černé oblečení.Počkat,beru to zpátky.Vsadím se,že v její skříni visí přinejmenším jedny perfektní černé šaty.Nebo i více s různě dlouhými sukněmi,aby byla připravená pro každou situaci.
Tohle mi ale něco připomnělo.Moje oblečení.Ukazuji na nacpaný batoh,který Serena přinesla s sebou. "Tak jaké máš pro mě přestrojení?Neříkej mi,že je to něco z gotik stylu."
Serena hodí batoh na stůl a téměř z něj shodí květinkovaný porcelánový hrnek s kostkovým cukrem.Začíná tím,že vytáhne několik pokrývek hlavy a slunečních brýlí. "Nic takového.Mám tu hlavně věci na hlavu,protože mě napadlo,že nejvíc potřebuješ zakrýt právě tuhle část těla."
Zvedám žlutý tenisový protisluneční štítek s přilepenou kytičkou a zkouším si ho.Vypadám jako matka z rodičovského sdružení.Černý kovbojský klobouk se šerifovskou hvězdou a ostře žlutou ochrannou přilbu raději pomíjím.Kde to všechno sebrala?
"Tak co ty nato?"ptám se,když připojím ke štítku obrovské sluneční brýle se skly ve tvaru srdce.Zvedá palec a široce se usmívá.
"K čemu to vlastně potřebuješ?"
Nakláním se k ní a šeptám: "Mám následující plán.Ty,já a Georg.Vyrazíme do města a projdeme všechna naše oblíbená místa.zajdeme si do Chilli papričky a dáme si pizzu.Do Coffee Café na espreso a na mléčný koktejl Tlustý Elvis k Diegleovým.Georgovi končí práce ve čtyři a můžeme ho tam vyzvednout."
Serena se pohodlně opře a vrací batoh na podlahu k nohám. "Řekla Georgovi o mně?O tom,že vím všechno o - "dívá se směrem ke starším dámám,které nás pozorují a ztišuje hlas. " - však víš."
"Ne ještě ne,ale teď je ten správný čas.Pokud se dokážeme vyhnout děsivě vypadajícím chlápkům v oblecích,budeme v pohodě.Lidi z UPA je snadné poznat,když víš,jak vypadají."Shýbám se a kontroluji,co je ještě v batohu.Tyhle brýle mi připadají poněkud velké.Cítím,jak mi sjíždějí z nosu.Zásah!Vytahuji zrcadlovky ve tvaru kočičích očí.S nimi nikoho nenapadne se na mě vůbec podívat.Vyměňuji brýle a zaujmu pózu. "Co myslíš?Že vůbec nevypadám jako já,je to tak?"
Serena se netváří,jako by si myslela totéž.Vrtí hlavou.
"Nemusím vypadat dobře,"říkám. "Potřebuji jenom vypadat jako někdo jiný."
"Ale ty brýle ne,Mino.Myslím,že to není dobrý nápad."
"Co?To přestrojení?"Ty brýle jsou fakt pitomé.Možná bych měla zvolit něco méně nápadného.
"Všechno.Neříkalas mi kdysi,že ti lidé ti mohou úplně vymazat paměť?A že tvoji rodiče znovu platili pokutu,protože ses proměnila bez vyplnění jakéhosi formuláře?A do jakých problémů se může každý včetně mě dostat,kdyby věděli,že všechno vím?"
"To ano,ale - "Jak můžu opustit město bez pořádné oslavy?Domnívala jsem se,že Serena bude z mého nápadu celá pryč.
"Asi bychom neměly být ani tady.Ukázat se u Dingleových,v Chilli papričce a tak dál?To je šílené.Může nás to uvrtat do obrovských potíží!"
"Odkdy si děláš hlavu s nějakým potížemi?"Chci tím říct,že to byla obvykle ona,kdo nás dostával svými bláznivými nápady do problémů.
Serena začíná balit propriety,které zůstaly ležet na stole. "Od doby,kdy mi hrozí vymytí mozku a přesídlení mojí nejlepší kamarádky a jejich rodičů někam na Sibiř.A bůhví co ještě."
"Tak proč jsi sem vůbec chodila?"
"Chtěla jsem tě ještě jednou vidět a rozloučit se s tebou.Netušila jsem,co chystáš.Zřejmě jsem neměla vůbec přijít.Nesmíš se ukazovat na veřejnosti.To byl špatný nápad."
Nechává na stole peníze za ibiškový čaj,kterého jsme se stěží dotkly(voněl fakt dobře,ale měl hnusnou chuť),a vstává. "Dělej,musíme jít."
Následuji ji ven,ale nemám nejmenší ponětí,co mám dělat.Jsou to moje poslední hodiny v domově a moje nejlepší kamarádka je nechce strávit se mnou.Tohle se ani vzdáleně nepodobá tomu,co jsem si představovala.
2024 ©