MÝTUS : Upíři jsou kultivovaní,fešní a šarmantní.
SKUTEČNOST : Cha,cha,cha!Věnovali byste něčemu z toho pozornost?
20
Máma přibíhá po několika minutách zpátky.Byla jsem tak zaujatá Serenou,že jsem se ani nepokoušela odposlouchávat rozhovor rodičů,což je nakonec i dobře,protože nepochybně padlo i několik vybraných slov na můj účet.Právě proto nenávidím tajemství.Vždycky se nějak vrátí,aby vás uštkla.To se Serenou bylo mým největším tajemstvím(a vypálilo ve mně totální díru,takže jsem upřímně ráda,že je venku)."Takže,"oznamuje matka, "pojedeme do New Orleansu.Zabal si tašku na přenocování.Sereno,musíme dát tvoje auto do garáže.Pojedeme naším.Cestou vyzvedneme Boba.""Do New Orleansu?Proč?"Dáváme se na útěk nebo tak něco?Vážně?"Protože tam sídlí Jihovýchodní upírská rada.Probrali jsme celou věc a myslíme,že bude nejlepší,když se okamžitě obrátíme na Radu.A teď,Sereno,se tě zeptám znovu:opravdu to chceš udělat?Jakmile tam dorazíme,vycouvat z toho už nebude možné.Budeš muset projít školením a pak se znovu rozhodnout,ale nepochybuji,že Mina ti vysvětlila,co se stane,pokud se nakonec nebudeš chtít proměnit.""Ano,"odpovídá Serena a důrazně přikyvuje. "Nemám nejmenší pochyby.Skončila jsem s rodinným dramatem.Chci se proměnit."Páni!Zrovna mě něco napadá.Takhle budeme navždy spolu.Jako celou věčnost.Vyrážím tiché zajásání a snažím se ji nerozdrtit v objetí.Matka se netváří zrovna šťastně. "Mně se to vůbec nelíbí,ale nevím,co jiného udělat.Takže jdeme na to,děvčata."Rychle si balíme pár věcí(pro nás dvě snadné,jelikož Serena je má stále sbalené v autě a všechno,co mám já,se prakticky vejde do jedné tašky)a vyrážíme.Cestou vyzvedáváme otce u doktora Plísňáka.Otec Serenu objímá,ale tváří se stejně vážně(a t-a-a-a-a-k nešťastně)jako matka.Já?Nepřestávám se usmívat.Já vím,je to velká věc a pravděpodobně špatně načasovaná(zajímalo by mě,jestli otec řekl doktoru Plísňákovi,proč musíme odjet),ale mám zpátky nejlepší kámošku.A je v bezpečí.Jsme několik kilometrů za Cartvillem,když si vzpomenu,že jsem se měla sejít s Cameronem a trénovat ten pohled do očí.Volám mu mobilem."Můžeme to přeložit na pátek po vyučování?Dneska nemůžu.""Jasně,"souhlasí Cameron. "Je všechno v pořádku?Slyšel jsem,že před vaším domem vystoupil někdo z černého auta."Šmankote,doktor Plísňák měl absolutně pravdu. V Cartvillu ví každý o každém úplně všechno. "Ano,jsem v pořádku.Všechno je v pořádku.Vlastně skvělé.Promluvíme si o tom později,ano?"Tohle malé město je strašidelné.Vždyť Serenino auto parkovalo před naším domem maximálně tak dvacet minut,že ano?A o hodinu později o tom snad vědí všichni obyvatelé.Hrůzostrašné.Pořád si myslím,že je divné,když v této oblasti žije tolik upírů.Jak dokáží udržet cokoliv v tajnosti?
Serena během jízdy usíná.Hádám,že projela poslední úsek trasy na jeden zátah,protože už to bylo blízko,došly jí peníze na motel a nechtěla spát v autě.Což rozhodně chápu.Mrtvý brouk není právě prostorný.Její spánek poskytuje matce s otcem příležitost,aby mi promluvili do duše.Což jsem i očekávala.A dozvěděla jsem se několik věcí,včetně"
a) Že jsme kvůli předchozím přestupkům(neoznámení mé existence Radě,má proměna bez vyplnění patřičných formulářů,atd,atd,až ad nauseam)stále v něčem jako zkušební době,
b) Matka s otcem se usilovně snaží být s regionální radou(tou Jihovýchodní)zadobře,protože už jsou unavení a znechucení cyklem pokut a černých puntíků v jejím záznamu(proto ten bleskový výlet do New Orleansu),a
c) Dokonce i strýc Morty chodí po špičkách a tváří se bezúhonně.Otevřel si krevní bar s názvem Bečka a soudek hned za rohem v místě,ke se usadili první upíři v dané oblasti.
Jakmile dojedeme do města,míříme rovnou k novému doupěti strýce Mortyho.Odpovídá přesně tomu,co byste od mého strýce očekávali - nachází se ve francouzské části města ve zpustlé boční ulici označené staromódní tabulkou.Přední místnost krevního baru je zjevně určená neupírským(doufám)turistům a vyzdobená kýčovitým haraburdím jako ze skládky odpadů(většinou s upírskou tématikou)."Nejsou tyhle věci poněkud příliš nápadné?"ptám se strýce Mortyho po obligatorních rodinných objetích."Taky tě rád vidím,má nejmilejší neteřinko."Zvedá fakt potrhle vypadající černou kabelku ve tvaru soudku s kostěným držadlem a zdobenou peřím. "Samozřejmě že jsou nápadné!Je to kvůli turistům!New Orleans je proslulý upíry a voodoo a podobnými marketingovými záležitostmi.O kousek dál touhle ulicí a pak za roh stojí klášter voršilek,o kterém se vypráví skvělá legenda,že v něm uchovávali koše plné dopisů od nevěst objednávaných v Evropě.Prodávám obdivuhodné množství těchto malých kabelek.Chceš ji také?"Podává mi ji a já mu ji okamžitě vracím.Možná nejsem módní ikona,ale rozhodně mám lepší styl než tohle."Já ji beru,"ozývá se ještě pořád zívající Serena a strýc jí s úsměvem podává kabelku.Ach jo.Serenin poněkud pochybný vkus zjevně neztratil svou sílu.Chtěla jsem se jí zeptat na její nový vzhled už v autě,ale nestihla jsem to,protože usnula.Odhaduji to na osmdesátá léta minulého století,bujná hříva,legíny a tričko(zjevně a poněkud ošklivě zastaralé)s potiskem Frankie Say Relax.Strýc Morty nás vede do zadní místnosti,kam mají povolen vstup(očividně)pouze upíři.Je v něm obrovský vyřezávaný dřevěný barpult a pohodlné (ale viditelně omšelé)kožené barové židličky,to vše jen slabě osvětlené nějakými starožitnými vitrážovými lampami.Velmi útulné,velmi z asi osmnáctého století a velmi podle strýce Mortyho.Mohlo by se to vystižně označit jako ošumělá upírská elegance."Takže,"sděluje strýc Morty. "zavolal jsem představitelce místní Rady Beverly Boudreauxové z velmi staré rodinné linie tady v New Orleansu.Ta nyní svolává všechny příslušné upíry,aby si na tom mohli přihřát polívčičku.Doufáme,že se dokáží sejít ještě dneska v osm večer.Buďte připravení - ti zdejší jsou trochu jiní,než na jaké jste zvyklí.""Jak jiní?"chce vědět otec."Prostě jiní.Uvidíte sami,"říká strýc Morty.Bezva.A je to tady zase.
Serena a já krademe strýci Mortymu turistickou mapu města a vydáváme se na prohlídku francouzské čtvrti,zatímco dospělí probírají strategický plán(nebo jenom popíjejí posilňující krevní střiky,co já vím).Matka nám dala nějakou hotovost a řekla,ať pro každý případ koupíme Sereně méně pestrobarevné oblečení.Pro jaký případ,to nevím,ale chápu to.Všechno,co si Serena přivezla je dost křiklavé.New Orleans je ještě úžasnější než jsem si představovala.Proč si doktor Plísňák nezvolil za základnu tohle místo?Jasně,město trochu páchne,zejména v blízkosti barů,ale jsou tu tuny atmosféry.Lidé vypadají senzačně(vyjma turistů;ti vypadají jako turisté),budovy jsou pohledné i v tom starém ornamentálním stylu a všude kolem je cítit moderní vibrace.Dokonce jsou tady pouliční artisté.(Vidíme nějakého chlápka,který je celý pozlacený,další je převlečený za robota.)Je mi jasné,jak by byl New Orleans romantický(včetně tlumeně osvětleného baru Bečka a soudekstrýce Mortyho).Jsou zde stovky skvělých obchodů se vším možným,nevyjímaje několik s hezkým oblečením.Přemluvím Serenu,aby si vybrala jednoduché džínsy a tričko značky NOLA zaměřené na turisty.Převléká se do nových věcí a pak ukazuje na zlatě vyvedenou značku na triku. "No LA?Co to je?Oni nenávidí Los Angeles nebo jak?""Jsi ignorantská turistka!N-O-L-A jako New Orleans Louisiana."Bouchnu ji do ramene a ona se smíchem padá na mě.Je bezvadné moct se znovu potulovat se Serenou.Od našeho přestěhování jsem se cítila tak vykořeněná.Nemít Serenu nablízku je stejné,jako by mi chyběla část ze mě samotné.Ale teď je život opět normální.No dobrá,možná ne úplně normální,když zvážím,že nám visí nad hlavami jednání s Radou.Ale přinejmenším Minovsky normální.Do schůzky s mými rodiči nám stále zbývá ještě trochu času.A tak procházíme další obchody ve francouzské části města(neuvěřitelně úžasnou prodejnu klobouků s pokrývkami hlavy s vyšší cenou,než si mohu dovolit,poněkud zvláštní obchod s kůžemi exotických zvířat všech možných druhů a rozhodně nóbl prodejnu oblečků a cerepetiček pro ty mrňavé a uštěkané psíky).Pak pokračujeme k originálnímu Café Du Monde(rovněž ve francouzské čtvrti,ale v méně sešlé části) a objednáváme si kávu(Nebesa!Výborná káva!Žádné espreso,ale silná tak,že je stejně dobrá)a koblihy(dvojitá nebesa - neuvěřitelně smažená dobrota).Z toho všeho opět myslím na Georga,protože přesně tohle bychom měli dělat spolu.Serena samozřejmě znovu jako by věděla,na co myslím."Už se ti ozval Georg?""Ne,"říkám a pak se rozhoduji změnit téma.Je poněkud příliš depresivní. "Ale pověz mi,jak jsi na tom s Nathanem.Když jsme naposled probíraly možnost tvé proměny v upíra,tak jsi to odmítla právě kvůli Nathanovi.""Já vím.Jenže to bylo předtím dramatem s mou rodinou.Opravdu mám Nathana ráda a myslím,že i on mě,ale prostě mě nechápe.""Tebe,nebo tvůj styl oblékání?"dloubnu jí do žeber.Popravdě řečeno tohle nechápu ani já,ale už jsem si zvykla.Retro osmdesátá léta jsou pořád lepší než jiné její fáze a dokážu se přes ně přenést mnohem snadněji než přes gotik styl.Přinejmenším se vyznačuje barevností."Obojí!"Také mě dloubne a nevím jak,ale o deset minut později jsme obě od cukru z koblih.Ještě že jsme si vybraly stůl venku na terase."Víš,"říká Serena zatímco mi oprašuje cukr z vlasů, "jako mrtvá vypadáš moc dobře.""Nemrtvá,díky."Vím,jak to myslí.Na poli Minina vzhledu se toho hodně zlepšilo:a) už žádné beďáry velké jako sluníčko sedmitečné(ne že bych někdy měla totálně poďobaný obličej jako jedna ubohá holka,s níž jsem chodila do školy,ale když mi nějaký uher vyrazil,byl vždy obrovský a rovnou na špičce nosu,takže jsem vypadala jako sob Rudolf),b) moje vlasy se chovají mnohem lépe a mají to,co byste mohli nazvat "styl",ačkoliv netuším proč(tohle určitě není jedna z výhod,o nichž se zmiňovala Vlkobabička),c) ne že bych předtím byla nějak ochablá,ale tělo se mi rozhodně zpevnilo - žádné faldíky,dokonce ani bříško nebo tak,ad) moje oči,které byly předtím oříškově hnědé,jsou nyní ultramodré,podobné těm,jaké mají siamské kočky.Což je úžasné,jestli smím mluvit za sebe.*"Ano,"přikyvuji, "vnější vzhledové změny jsou prima,až na tu bledou pokožku.Ale na to už sis zřejmě zvykla.Teď stále nosím v batohu opalovací krém s UV filtrem.""To není nic náročného,"poznamenává Serena.Opravdu není.A tady je to mnohem snazší než v Kalifornii,protože tu nejsou žádné pláže,na kterých byste mohli ležet.Kromě toho u upírů nejde o bledost albínů.Jsme bledí jako Kanaďané.Vytřepávám z vlasů další moučkový cukr."Svým způsobem je bezva,že nejsme nikdy unavení.Ale chybí mi noční spánek.""No jo,na tohle jsem zapomněla.Zato toho uděláš mnohem více,nebo ne?Neumím spočítat,kolikrát jsem si přála,abych mohla vynechat spaní a něco udělat.""Jasně,a po tvojí proměně to bude ještě úžasnější!Budeme moct trávit spolu každou noc!"To by mohla být dokonce ta nejlepší věc na její proměně.Alespoň pro mě.Chci říct,že jedna noc je prima,ale když je jich celá řada za sebou,tak vám svým způsobem dochází inspirace,co máte během nich dělat.Se Serenou bude mnohem více legrace než s mými rodiči.Často jsem slyšela,že ve městě New York je spousta upírů.Vsadím se,že právě proto se mu říká ,Město,které nikdy nespí'.Třeba se tam jednoho dne přestěhujeme!Jenom my dvě!Páni,nemůžu se dočkat!"Myslíš,že až se proměním,budu vypadat podobně jako ty?"ptá se Serena.Myšlenka na její proměnu je tak vzrušující.Poněkud zrůdná,ale vzrušující.Bude jako moje sestra.Asi krevní sestra,i když to zní spíše nechutně než dobře.Řekněme,že se stane součástí mé rodiny."No určitě budeš mít oči jako já.Ale nemyslím,že proměna změní něco na tvém smyslu pro módu."To okamžitě vyvolá další víření cukru,ale krotíme se,protože vedle nás si sedá dvojice turistů."Budeme se už muset vrátit."připomínám.I když k tomu nemám zrovna chuť.Bavíme se tak skvěle.Necháváme na stolku slušné spropitné,i když to tady zřejmě nikdo nedělá(naučil mě tomu strýc Morty - jestliže způsobíš velký nepořádek,dej velké spropitné a oni ti to vždycky odpustí).Vydáváme se k Bečce a soudku,kde se máme všichni sejít.Strýc Morty zjevně našel zlatou žílu,jelikož cestou se nejméně pět lidí ptá Sereny,kde koupila tu kabelku.Kdo by to byl řekl.