Pořád mi pijou krev : kapitola 21

MÝTUS : Upíři často touží po dřívějším životě a lpí na minulosti.

SKUTEČNOST : Nebo se tak možná jenom oblékají.

upírský vogue

21

Budova Rady se nachází na místě,které musí být nejstarší částí New Orleansu.Většina domů vypadá hodně sešle a ulice jsou tiché a temné.Ani jedna svítilna pouličního osvětlení nefunguje(zřejmě záměrně nebo možná proto,že jsou na plyn a nikdo se je neobtěžoval předělat na elektřinu).Okna mají zatažené rolety,a kdybyste se mě zeptali,upřímně řečeno všechno působí skicovitě.Serena je opravdu zamlklá,když jdeme ulicí a pevně se mě drží za ruku.Tuším,že upíři,s nimiž se musíme setkat v ni nevzbudí lepší pocity.Zdá se,že v New Orleansu je hustá koncentrace upírů uvízlých v minulosti.Zahlédli jsme slušný počet lidí oblečených od hlavy až po paty do některých z bláznivých oděvů s volány a nabíráním.Domnívám se,že tady jim to prochází proto,že turisté je považují za součást koloritu města.Někteří z nich se ani nepokoušeli skrýt špičáky.Vypadá to fakt bizarně.A nechápu,jak to můžou snést.Prodloužené špičáky rozhodně nejsou nic příjemného.Přísahám,že když se mi vysunou,tak si pokaždé prokousnu ret.Poznáváme budovu,do níž máme namířeno,i bez toho,že by nám to strýc Morty řekl.Je to obrovská stará stavba z kamenů porostlých mechem,předním sloupovím porostlým popínavými rostlinami a gotickými oblouky.Vsadím se,že se svou atraktivitou stojí na některé z obhlídkových tras.Tedy v případě,že se sem někdo vůbec odvažuje vkročit.Nepouštím Sereninu ruku,zatímco všichni pochodujeme se strýcem Mortym v čele.Má obrovské oči,ale nemohu ji obviňovat.Sídlo Rady v mém předchozím domově v Kalifornii nebylo zdaleka tak impozantní nebo hrůzostrašné jako tohle.Tady se rozhodně řídí veškerou propagandistickou upírskou literaturou.A potom to spočítají lidem,jako je strýc Morty.Svým způsobem šílené.První místnost s obrovskými mramorovými sloupy a dalším mramorem na podlaze vypadá jako vestibul.Pohybuje se v ní asi deset až patnáct upírů a všichni nás pozorují,když procházíme.Strýc Morty zdraví několik z nich pokývnutím hlavy. "Dobrý večer,Mortymere,"odpovídá jeden zdvořile a dokonce pozdraví i nás ostatní ťuknutím prstu do stříšky klobouku.Následujeme strýce Mortyho chodbou s odlepujícími se tapetami a těmi klasickými portréty zakaboněných lidí na stěnách.Tady by vážně mohli natáčet filmy.Pochopitelně horory.Ve skutečnosti mi to připadá docela legrační,ale nepochybuji,že Sereně ne.Teď se pravděpodobně diví,do čeho se to sakra dostala.Povzbudím ji stisknutím ruky.Konečně se ocitáme v tom,co musí být oficiální zasedací místnost Rady.Sedm upírů sedí u dlouhého stolu před neuvěřitelně obrovským krbem.Dala by se v něm pravděpodobně upéct celá kráva,jak je velký.Místo ohně jsou v něm naskládané různě velké a různě barevné svíčky.Jsou tam dokonce svíčky postavené na jiných svíčkách,které už dohořely.Bylo by to docela hezké,nebýt lebky umístěné přesně uprostřed toho všeho na červené svíci hořící v jejím nitru.Někdo by e měl vážně podívat na televizní kanál Domov a zahrada po nějakých tipech,jak něco NEDĚLAT.Myslím to vážně,opravdu.Strýc Morty nás vede uličkou.Po obou stranách jsou řady židlí a docela dost jich je obsazených upíry,kteří natahují krky,aby nás lépe viděli.Zřejmě nežertoval,když říkal,že na tuhle show se přijdou podívat všichni.Serena se rozhlíží,jako by nemohla uvěřit tomu,co vidí.Nedivím se jí.Někteří z přítomných upírů vypadají fakt pošahaně.Nejhorší je zřejmě jakýsi chlápek v dlouhé černé peleríně s kapoucí,ale má tvrdou konkurenci v nějaké dámě v přiléhavém kalhotovém obleku z černé kůže.Skvělá skupina pro Haloween.Mohli by přijít tak,jak jsou.Zastavujeme se před stolem a strýc Morty se opravdu uklání.Já se pokouším o menší pukrle a málem strhnu Serenu s sebou.Matka nám pomůže udržet rovnováhu a vrhá na mě přísný pohled.No,není to moje chyba.Od něoho narozeného v posledních padesáti letech přece nemůžou čekat,že opravdu umí dělat pukrlata.Zkusila jsem jenom napodobit co,co jsem zahlédla v nějakém filmu."Vítejte rodino Smithových s hostem."Mluvší musí být ta dáma Beverly,o níž se zmínil strýc Morty.Sedí uprostřed stolu a je (díkybohu) oblečená poměrně normálně v klasických černých šatech. "Svolali jsme toto mimořádné zasedání Jihovýchodní upírské rady na základě vašeho požadavku o projednání přijetí Sereny Spiveyové do našich řad."Nepochybuji,že Serenino polknutí bylo slyšet v celé budově.Ale pouští mou ruku a postupuje dopředu k úkloně(mnohem lepší než ta moje).Parádní holka.Další člen Rady(opět naštěstí průměrně vypadající chlápek v obleku…nepochybuji,že otec teď lituje,že se nepřevlékl do něčeho lepšího)pokyne nám ostatním směrem k židlím.Sedáme si,i když mám divný pocit,že tam nechávám Serenu samotnou.Probíhá to takhle pokaždé,když někdo prohlásí,že se chce proměnit?Nebo je to jenom ceremoniál tady na Jihu?"Takže slečno Spiveyová,vyrozuměli jsme,že si přejete stát se jednou z nás.Můžete nám sdělit,jak jste se dozvěděla o našem…způsobu života?"No,mám nutkání poznamenat,že si nemyslím,že se chce stát jednou z nich,ale mám ústa na zámek,protože to,co nyní Serena poví,mě nemusí,ale může dostat do velkých problémů.Jako zatraceně nepříjemných problémů s velkým "P".Místo konzumování koblih jsme měly vymyslet nějakou pořádnou krycí historku.Serena hledí zpříma na tohoto člena Rady a odpovídá:"Když moje nejlepší kamarádka Miny údajně zemřela,nedokázala jsem se s tím smířit.Zejména,když se na jejím pohřbu objevilo mnoho lidí s tou bledou pletí,kteří se netvářili až tak smutně.Potom jsem na webu objevila někoho,kdo se vyjadřoval přesně jako Mina,přestože používal jiné jméno.Tak jsem se vydala po této stopě,zjistila,odkud ta osoba komunikuje a přijela to sem prověřit.Mina s rodiči pro mě vždycky byli jako rodina."Tak to je fakt snůška nesmyslů a žvástů(vsadím se,že Serena nemá ponětí,jak na internetu někoho vystopovat),ale zdá se,že to Rada bere.Hrome,dokonce i můj otec vypadá,že nemá daleko k slzám.Jak říkám.Serena je perfektní holka.Při lži vycházející z jejích úst se jí dokonce ani nezrychlil pulz.Tedy nijak výrazně.A věřím,že jsme byli jako rodina,protože je to pravda.Členové Rady se radí jeden s druhým.Jeden nebo více z nich musejí mít nějakou schopnost blokování nebo tak něco,protože nedokážu zjistit,co říkají,ani když jsou jen pár metrů ode mě.Nakonec Beverly vstává a Sereně pokývne. "Obdivujeme vaši houževnatost a oddanost k přátelům.Taová vytrvalost je dobrou výpovědí o vašich schopnostech.Rozhodli jsme se přijmout vaši přihlášku."Pak vstávají všichni,obcházejí stůl a potřásají Sereně rukou.Ostatní upíři kolem nás také povstanou a náhle to připomíná normální společenskou sešlost.Odnikud se vynoří číšník ve fraku s podnosem plným vinných(asi bych měla říct krevních)skleniček a nějaká dáma s tácem chlebíčků.Vyrážím tichý(téměř)radostný výkřik a svírám Serenu v těsném objetí.