Pořád mi pijou krev : kapitola 22

MÝTUS : Upíři jedí pouze syrové maso a pijí krev.

SKUTEČNOST : Proč bychom to dělali,když existuje čokoláda?

22

Kolem půlnoci jsme konečně připraveni vytratit se z malé oslavy na půdě sídla Rady,hlavně kvůli Sereně,která je na konci sil.Seznámili jsme se s opravdu milými(a také opravdu podivnými)upíry a obdrželi nejméně deset pozvánek k "návštěvě,kdykoliv budeme ve městě",a také dva recepty na dort z nadýchaného červeného těsta v upířím stylu.(Serena při tom poněkud zezelenala a já s ní soucítila,ale barvu dodává těstu buď červená řepa nebo potravinářské barvivo.Už se fakt těším,až je máma vyzkouší.Jestli se ještě někdy pokusí o krvavý pudink,tak budu ječet.)Těsně před odchodem se nás ještě zmocňuje Beverly Boudreauxová a předává nám svazek tiskopisů(nic překvapivého),ale říká,že je můžeme odevzdat,až se nám naskytne vhodná příležitost,aby je pak mohli zařadit do regionální evidence.Hádám,že uvolněný jižanský postoj k věcem se tady rozšířil i na Upírskou radu,což je fajn.Kdyby Vlkobabička měla hrob,tak by se v něm obracela.I když technicky vzato asi nějaký hrob má.Možná hned několik.Jenže v žádném z nich neleží.Vracíme se do bydliště strýce Mortyho a pak vyrážíme na cestu domů.Serena samozřejmě zdravě chrápe hned od nastartování auta.Z návratu do Cartervillu jsem trochu smutná.Vážně,proč si doktor Plísňák nezařídil základnu v tomto městě?Mohl tu studovat některé upírské legendy,jimiž nás strýc Morty zásoboval,místo aby čenichal kolem Carterů v Cartvillu.S výjimkou Camerona mi připadají naprosto nezajímaví.Cestou toho moc nenamluvíme,ale máma s tátou mě donutili přísahat snad stokrát,že jsem o tom neřekla už nikomu dalšímu.Také že ne.Komu?Všichni,k nimž mám nějak blíž,už jsou upíři.No,asi kromě Nathana,ale vést tenhle druh konverzace s ním mě nenapadlo ani vzdáleně.Posílám Georgovi víceméně ze zvyku několik zbytečných textovém a po zbytek cesty procvičuji změnu podoby.Už mám vypracovanou standardní podobu:

a) dlouhé vlnité rusé vlasy(ne tak červené jako víno,což je na první pohled falzifikát,ale přirozeně nazrzlé),

b) mírně zešikmené oči(jelikož jsem si vždycky myslela,že by bylo prima být napůl Asiatka nebo Irka),

c) malinko větší ňadra a boky(však víte,trochu více vyplnit halenky)a

d) být o pár centimetrů menší(v souladu s tou poloasijskou tváří a také proto,že je to nutné kvůli,ehm,změně osobnosti).

Musím uvést,že se změnou podoby začínám být celkem úspěšná.Matka dokáže provést jen jednu malou změnu a na krátkou dobu,zatímco já si udržím svou standardní změnu vzhledu dobrých patnáct nebo dvacet minut i bez velkého snažení.Konečně jsem v něčem dobrá.Jakmile jsem v Cartvillu,odnáším Serenu do svého pokoje.Vždycky byla drobnější než já,ale stále mi připadá zvláštní,že ji unesu,jako by vůbec nic nevážila.Dokonce se přitom ani nevzbudí.Když se vracím,máma telefonuje s Ivettou.Zřejmě není pouze koordinátorkou kurzu pro pokročilé,ale také další propagátorkou.(něco jako Vlkobabička,jenom v příjemnějším a ne tolik bláznivějším podání.)Máma nechává zapsat Serenu na nejbližší lekci,která se koná příští týden.Serena k nám dorazila jako kismet přesně v ten správný okamžik."Chceš mi pomoct s upečením dortu?"ptá se matka,když zavěsí. "Mám všechny ingredience a jsem příliš vynervovaná,abych četla nějakou knihu.""Jasně.Chystáš se vyzkoušet recept od té dámy ve fialovém boa a s obrovským kloboukem s vycpanou sovou,nebo ten od chlapíka s ulízanými vlasy v sametovém domácím kabátku?"Osobně bych byla pro ten druhý,jelikož upírská dáma mi připadala trochu mimo.Pořád trvala na tom,že jí máme všichni oslovovat Scarlett,přestože se jmenovala Millicent.Myslím,že kdybych se já jmenovala Millicent,tak bych dělala totéž.Ale nemůžete přece říkat každému chlápkovi Ghett.A je blázen,jestli se domnívá,že Scarlett O'Harová by si ten její kloboukvůbec nasadila na hlavu."Ten od toho pána.Ansona Chevaliera,jestli se nemýlím.Připadal mi jako pekař.""Správná volba."Matka chystá všechny ingredience(standardní suroviny plus kakao,červené potravinářské barvivo a trochu krve)a pouštíme se do práce.Otec postává u kuchyňského pultu,sleduje nás a při každé příležitosti strká prst do krému nebo polevy.Je skoro stejně darebný jako strýc Morty."Nemohli bychom upéct pro Serenu ještě jeden bez krve?"ptá se poté,co si utřel polevu z brady. "Nemá krev ráda.""To nepotrvá dlouho,"poznamenávám,což nás přiměje nakrátko přerušit práci.Matka jde pro suroviny na další dort pro Serenu. "Jsi si jistá,že tohle je to,co chce Serena opravdu udělat?Proč by měla?"z matčiny tváře vyprchala veškerá radost z pečení."A proč ne?"odměřím další dávku mouky a vysypu ji do mísy. "Serena prchla před nesnesitelnou situací u nich doma a já tím získávám zpátky nejlepší kamarádku.Navždy.Tak v čem je problém?""Její rodiče musí být starostmi bez sebe,když se jim týden neozvala,a oni nevědí,kam odjela."Otec vypadá zděšeně,i když má na nose polevu."Možná její otec,ale matka?Pochybuju."Zvláštní,když teď na to myslím,tak já se proměnila proto,abych zůstala součástí mojí rodiny.Serena se hodlá proměnit,aby unikla před tou svojí.Poněkud smutné."Myslíš,že bychom mohli zatelefonovat jejímu otci?"ptá se máma."Cože?"málem převrhnu mísu s moukou. "Mami,přejedla ses polevy nebo co?Telefonát od mrtvé osoby?""Mina má pravdu,"říká otec,což je něco co bych měla zaznamenat do svého deníku,když zvážím,jak často(vlastně vůbec)jsem tohle od něho slyšela. "Těžko můžeme jen tak zavolat Harrymu,když jsme považováni za mrtvé.A nepochybuji,že za tohle by nám vyměřili dvojnásobnou pokutu."Dokončíme s mámou těsto a dáváme je péct do trouby.Dáváme si pozor,abychom dobře označily ten lidský,aby se Sereně neudělalo špatně z našeho.Pak si všichni sedáme,sledujeme proces pečení a přemýšlíme o Serenině situaci.Alespoň já na ni myslím.Otec možná má v hlavě jen polevu,když vezmu v úvahu,jak v ní pořád namáčel prst.

V době,kdy se Serena probudí a přiklopýtá do kuchyně,máme už všichni za sebou jeden nebo dva dortové řezy.(případně tři - přiznávám,fakt jsem nadšená tou záležitostí s nepřibíráním na váze.Možná jde o to nejlepší z celého upírství.)Do začátku vyučování zbývá ještě hodina,když si máma uvědomí,že dnešek je školní den."Sereno!"prakticky zaječí,čímž vyskočíme obě,ale hlavně Serena,kterou ještě pořád zahaluje mlha spánku.Tak tohle tak trochu postrádám."Ajo?"nepochybuji,že to mělo být "ano"."Musíme tě dát zapsat ve škole!Potřebuji zavolat Joshovi a zjistit,jestli pro tebe seženeme u UPA nějaké papíry."No výborně,u Joshe Drtičky. "To může den počkat mami nemyslíš?""Ne,ne,"vrtí hlavou stále v panice a zmateně se prohrabuje v tašce a hledá mobil. "Máme-li mít za Serenu zodpovědnost,pak se musíme chovat zodpovědně.To znamená návštěvu školy.Jděte se obě obléknout."Matka umí být někdy pořádně zatvrzelá,když si vezme něco do hlavy.Serena už cestou k nám zmeškala týden školní výuky a s velkou pravděpodobností v Kalifornii stejně studovala něco jiného než tady.Jeden den navíc v tom nehraje žádnou roli.Jenže můj den tím může být o hodně lepší.Bude to jako za starých časů!Tedy až na ten zdejší jižanský přízvuk,podivné výrazy a fakt,že všechna děcka (s výjimkou Kacie)si myslí,že jsem něco jako určovatelka trendů.Řekla jsem o tom Sereně?Nevzpomínám si.Snažila jsem se být především uchem pro celé to rozvodové drama,než abych jí vyprávěla o svých potížích.Však víte,být dobrá kamarádka.Navíc technicky vzato,popularita vlastně ani žádná potíž není.Rozhodně mě však otravuje.Oblékám si tradiční džínsy a tričko(ha,myslím,že zvýšený prodej džínsů v této oblasti je moje zásluha)a dívám se,jak Serena vysypává svou tašku a prohrabává se hromadou oblečení."Osmdesátá léta co?"ptám se."Nemůžu se rozhodnout,mezi 70. a 80.týma.Dívala jsem se znovu na nějaké filmy - ""Nech mě hádat…Kráska v růžovém?Snídaňový klub?""Přesně.Byla jsem nepromítání sestřihů filmů Johna Hughese."Usmívá se na mě. "Věděla jsem,že to pochopíš."No,ne tak úplně,ale chápu,jak pracuje její mysl.Dívávala jsem se s mámou a její kamarádkou na jeho filmy asi před rokem nebo dvěma.Teď mi to připadá jako celá věčnost.Serena nakonec volí jakési černé legíny(možná z jejího gotik období),ostře zelené tričko s potiskem želvích mutantů a růžovobílé puntíkovanou sukni.To celé doplňuje křiklavými banánově žlutými klipsy.Vypadá skvěle.Vážně.Nemám tušení,kde to všechno našla.Děcka ve škole nebudou vědět,co si o ní mají myslet.Už se toho nemůžu dočkat.