Pořád mi pijou krev : kapitola 24

MÝTUS : Upíři využívají ovládání mysli,aby vás přiměli udělat cokoliv,co chtějí.

SKUTEČNOST : No,ne tak docela.Jinak by všichni upíři byli zatraceně bohatí ne?

24

Po návratu ze školy je moje matka doma.To,že je stále doma,je pro mě svým způsobem nezvyklé.Zase pekla a dům je plný vůně sušenek(bez krve,protože ještě nenašla dobrý recept s touto ingrediencí.Ty,které zatím vyzkoušela,dopadly hrozně.)Vlastně já je cítila už na ulici,ale Serena teprve v okamžiku otevření vchodových dveří."Jak bylo ve škole?"Aha,takže proto pekla.Myslím,že matka se na rozdíl od jiných rodičů dobře pamatuje,jak moc dokáže střední škola člověka štvát."Ehm,dobře,"lžu skrze zuby."V pořádku,"říká současně Serena. "I když jsem neměla tušení,že jsem těhotná alkoholička závislá na drogách.""Cože?"vyhrkneme unisono matka i já."Jak to víš?"ptám se a shazuji batoh přesně na nohu.Serena se směje. "Mino,nejsem pitomá.Nebo hluchá.Možná neslyším tak dobře,jako ty,ale stačí to.Kromě toho z tvého zamračeného výrazu celý den jsem věděla,že se něco děje.O přestávce se mě cestou na toalety ptaly tři holky,které nadopované rockové hvězdy jsou mými rodiči.""A co jsi řekla?"ptá se fascinovaná máma.Je zvyklá na středoškolské studenty z let svého učitelování.Vsadím se,že klepy této úrovně se nedají ani vzdáleně porovnávat s tím,co se děje na vysokých školách."No,jedné jsem řekla,že nevím,protože vedli velkou soudní bitvu o péči o mě.Té druhé to,že jeden z nich patřil ke Stoneům,a té zbývající,že byl z heavymetalové skupiny,o níž asi nikdy neslyšela,protože poslouchá jenom country.""Páni,tak tohle už teď ví celé městečko,"říkám zatímco se máma chechtá. "Pamatuješ si jejich jména?Zkusila bych se o to zítra postarat.""Nedělej si s tím hlavu Mino,umím se o sebe postarat sama.Proč by mi mělo záležet na tom,že několik holek,které ani neznám,mě považuje za zoufalého potomka zdrogované rockové?Není to tak,že by tu čekala tlupa paparazziů a vrhla se na mě.Co můžou dělat?""Mluvit."Serena nikdy předtím nežila v malém městě.Ne že bych á s tím měla nějaké velké zkušenosti,ale už jsem zjistila,jak rychle se tady věci roznesou.Vsadím se,že doktor Plísňák v této chvíli zná veškeré detaily.Je těžké říct,jestli ji moje (ne zcela chtěná)popularita stačí dostatečně ochránit před společností nebo ne."Slova nemohou člověka zranit,"říká Serena."A jak proběhl zbytek dne?"Máma vytahuje z trouby další plech sušenek.Ňam,burákové máslo."Dobrý.Probírají se tu sice jiné věci,ale nemyslím,že s tím budu mít potíže.""Tak to ráda slyším,"máma podává Sereně další sušenku.Je tak mateřsky pozorná.Ale řekla bych,že Serena na to není zvyklá."A jak jste na tom vy paní H - promiňte Mari.""No,snažila jsem se pořád něco dělat.V tomto městě není žádná pracovní příležitost,tak se rozhlížím po svých možnostech a snažím se rozšířit si znalosti.Přihlásila jsem se do kurzu pro pokročilé včetně dalšího na změny vzhledu,kam chodím s Minou,ale to ti asi říkala.Je to poněkud bláznivé,ale je skvělé vidět Boba tak spokojeného se svou prací.Dělat účetního ho opravdu nebavilo."A někoho snad ano?Ačkoliv upřímně řečeno,já o otcově nespokojenosti s jeho dřívějším zaměstnáním neměla ani potuchy.Od zahájení práce pro doktora Plísňáka se prakticky vznáší."Ale dost o mě,"říká máma.Vidím,že zvážněla. "Sereno,Bob a já si myslíme,že bys měla zatelefonovat přinejmenším otci.Dát mu vědět,že jsi v pořádku.Kdybychom byli tvoji rodiče,chtěli bychom to vědět.Musí už z toho šílet strachy."Serena se netváří příliš přesvědčeně.Její otec ji musel hodně zranit.Ne že by nebylo hrozné,že chodí s nějakou holkou o málo starší než je Serena,ale pořád je to její otec."Mohla bys m poslat alespoň email."navrhuji."Budu o tom přemýšlet,"říká Serena.Což v její mluvě znamená ne.

Beru Serenu s sebou na setkání s Cameronem v jediném zdejším parku,jelikož nechceme během dne děsit starší žáky ze základní školy na hřišti.Mimoto s pobíhajícími děcky kolem je těžké se soustředit.Přicházíme jako první a já rozprostírám deku,na kterou si při čekání na Camerona sedáme."Takže kdo je ten kluk?"Serena si vzala velký měkký klobouk(rozhodně ne z osmdesátých let,proto si nejsem přesně jistá,za co se nyní vydává)a téměř nevidím její oči."Je to upír.Vypadá přibližně stejně starý jako my,ale nevím,kolik mu je.Je zdejší,ale hodně cestoval.není takový jako ostatní místní kluci.""Hm.Je hezký?""No…""Jasně,je.A proč jsem o něm předtím neslyšela?Menší Georgův konkurent?""Nebylo co říct.Jednoduše mi pomáhá naučit se některým upírským schopnostem.A já bych o něm s radostí Georgovi pověděla,kdybych s ním měla kontakt.Zřejmě je příliš zaneprázdněný holkami na brazilských plážích nebo co.""Pořád od něho ani slovo?""Ne.Stačilo by mi i půl slova."Upřímně si myslím,že už jsem překonala fázi starostí o něho a jsem teď šíleně naštvaná.I když technicky na tohle neznám Georga zas ažtak dlouho.Vážně jsem nečekala,že mě hodí za hlavu nebo co.Ale jsou to měsíce,co od něj nemám ani slovo.Ani pípnutí.Dokonce ani půl pípnutí.Dokonce ani píp.Neobržela jsem ani sms "rád jsem tě poznal".Jak moc je to špatné?"Tak tenhle sexy upír tě učí nějaké věci,jo?Jaké věci?"Přísahám,že mám pocit,že pod tím kloboukem na mě kmitá obočím."Něco jako Jediho ovládání mysli.Chtěla bych ho použít na jednu holku ve škole.""Bezva.Na kterou?Už jsem se s ní setkala?""Ne,ale budeš to vědět,hned jak ji uvidíš."Vidím Camerona a mávám na něho. "A teď,"šeptám Sereně. "Se chovej slušně.""Cože?"opáčí hodně nahlas. "Chceš,abych se chovala SLUŠNĚ?To jsi říkala?"ach jo,je fakt cvok!Kde je nějaký polštář,když ho potřebujete?Když je teď tady,měla bych jeden začít nosit s sebou.Vstávám a současně zvedám i Serenu,aby se s ním setkala,jak je zvykem.Nicméně potom mě napadá,že jsme klidně mohly zůstat sedět.V takovém případě by její baletní sukně nebyla zas tolik nápadná.Ale jestli Cameron patří ke klukům,kteří se zabývají něčím tak nepodstatným jako je baletní sukně na mojí nejlepší kamarádce,potom bude lepší se s ním ani nestýkat.I kdyby byl jediný upírský mladík v širokém okolí."Ahoj,"zdraví Cameron,když je u nás. "Přivedla sis kamarádku?"Netváří se zcela překvapeně,ale mám dojem,že už zaslechl pár drbů.Doufám,žene ty nejhorší.Zdá se,že si její baletní sukně nevšiml.Nebo je příliš zdvořilý,aby na ni zíral."Camerone,to je moje nejlepší kamarádka Serena.Bydlí teď u nás.Příští týden začne chodit k Ivettě na přípravný kurz.""Aha,"přikyvuje a tiskne Sereně ruku.Serena se trochu zahuhňá,což znamená,že si všimla jeho pronikavě modrých očí a obdivuhodných rysů.No,nevšimnout si toho je nemožné.Musím jí představit nějaké další upíry,aby pochopila,že ne všichni jsou takhle sexy.Ne že bych já byla nějak totálně sexy nebo tak.Ale určitě nevypadám špatně.Na druhou stranu už viděla strýce Mortyho.Ale u něho je snadné zapomenout,že je upír.Je to prostě šíleně bláznivý strýc Morty."Ráda tě poznávám,"daří se vyslovit Sereně."Já tebe také,"odpovídá Cameron. "Ty jsi zřejmě majitelka toho černého VW brouka,že ano?""Mrtvého brouka!Jasně,ten je můj!"opět se hihňá Serena. Hmmm,musím se jí později zeptat.Možná nejsem jediná,koho upoutává Cameronova možná vůně.Ne že by mě přitahoval.Ale znáte to,opravdu dobře voní."Skvělé auto.Klasika."Serena vypadá,že ji každým okamžikem stihne záchvat hihňání(nebo jenom omdlí).Soudím,že bude lepší ji zachránit. "Říkala jsem Sereně,že mě učíš jak ovládat mysl lidí.Ale zatím v tom povětšinou selhávám.""Poslyš,"říká Cameron a dívá se ze mě na Serenu a zase zpátky. "kdyby ti to Sereno nevadilo,Mina by mohla využít tebe.Znamenalo by to pro ni skvělé cvičení.Bez urážky,ale je mnohem snazší ovládat mysl lidí než upírů.""Jasně!"cha,myslím,že by souhlasila i s vědeckými experimenty na svém těle,kdyby ji o to Cameron požádal.Vážně,jestli ta věc s feromony je získatelná schopnost,tak se ji chci naučit.I když bych nechtěla vonět jako mužný muž.Taky ne jako holčičí holka,protože to by vyvolávalo představy nadýchaných růžových obláčků.Ale co třeba jako ženská žena?Jaká by to byla vůně?Cameron mě usazuje proti Sereně,abych se jí dívala do očí.Vyžádá si to tři pokusy,než to dokážeme provést bez řehotu.Nepochybuji,že nás považuje za naprosté debily.No obře,jsme naprosté debily.Funguje to v náš prospěch.Počtvrté se konečně zahledím hluboko do Sereniných očí a úspěšně vyčistím její mysl.Nacházím její střed(což zní jako z období New Age,ale věřte mi,že u upírů tomu tak není)a koncentruji se.Otevírám mysl a říkám: "Sereno,zvedni svou sklenku a napij se."Vidím,že Sereniny oči se stávají trochu rozostřené a ona to opravdu dělá.Zvedá sklenku a usrkne z ní.Pak znovu a ještě jednou."Ouha,"ozývá se Cameron. "Musíš jí dát přesnější pokyn,jinak nepřestane pít.""Ach!"Ještě štěstí,že jsem ji nepožádala o něco jiného.Tohle by mohlo být trochu nebezpečné,nebo ne? "Sereno přestaň pít.Odlož sklenici."Dívám se na Camerona. "Ehm,co teď?""No,co kdybys zkusila zjistit,jak pevně ji ovládáš?Tohle je pouze voda,že ano?Řekni jí,že se právě napila kyselé citronové šťávy.Až se sugescí skončíš,zeptáš se jí,jestli si pamatuje co pila."Odkašlávám si a snažím se opět soustředit.Je to poněkud obtížné.Připouštím.Občas jsem roztěkaná. "Sereno,právě ses napila citronové šťávy."Okamžitě křiví obličej a vydává dávivý zvuk.To mě pochopitelně dostane a na pár okamžiků odvracím pohled.Cameron do mě dlouhá a ukazuje na Serenu,která se chová,jako by se začínala probírat."Udržuj soustředění,jinak se probudí.Tvoje ovládání ještě není tak pevné."Takže opakuji proces vyčištění mysli a snažím se nevnímat její zkřivené rysy.Konečně se mi to daří a očima držím Serenu na místě."Jak dlouho má vlastně taková sugesce trvat?"ptám se koutkem úst.Ta,kterou Cameron nedávno předvedl na panu Benoitovi,byla poměrně dlouhá,ale já ještě nejsem zdaleka tak dobrá jako on."Čím budeš lepším,tím déle ji udržíš.Jelikož jsi v tom začátečnice,řekl bych,že aktuální povely maximálně den či dva.Ale v její paměti uvízne ten příkaz natrvalo.Serena si navždy bude myslet,že pila kyselou šťávu z citrónu."Podívá se ještě na stále se šklebící Serenu a zasměje se. "Tentokrát sis vedla velmi dobře.Myslím,že to začínáš zvládat.""Na Sereně je to mnohem snazší než na tobě."Krčím rameny. "Opravdu si myslíš,že jsem připravená na něco náročnějšího?Záměna vody na citronovou šťávu je sice prima a tak,ale nevidím pro ni praktické uplatnění,jestli chápeš,jak to myslím."Cameron přikyvuje. "Pamatuj si ale jedno.Záleží na druhu sugesce.Jestliže se pokusíš přimět člověka,aby udělal něco zcela protikladného k jeho povaze,pak se ti bude vzpírat.Na to ještě asi nejsi připravená.Snaž se je vybízet k něčemu,co dělají i normálně nebo co by udělali bez většího povzbuzování.To je mnohem lehčí."Hmm.Dobrá.Serena mě možná bude nenávidět,ale musím to zkusit.Je to pro její dobro."Sereno,až přijdeme domů,použiješ náš telefon a zavoláš svému otci.Sdělíš mu,že jsi v pořádku a máš se dobře.Neříkej mu,u koho jsi a co tu děláš.Mluv s ním normálně,ale bez údajů,podle kterých by zjistil,kde jsi."Sna jsem na nic nezapomněla.Naše telefonní číslo není v seznamu(dle doporučení UPA),takže podle toho ji nebude schopen vystopovat.Myslím,že je to bezpečné,doufám.Serena se mračí a vrtí hlavou,ale oči má stále rozostřené.Dívám se na Camerona.Krčím rameny. "Asi nezabrala,"poznamenávám.Zkouším to znovu,ale se stejným výsledkem."Rozhodně se tomu vzpírá.Nemyslím,že ji udržíš dost dlouho."Sklání se a nahlíží do Sereniných nemrkajících očí."Část problému spočívá v tom,že sugesce je těžší,když subjekty vědí,že se je pokoušíš donutit,aby něco udělali.Lidé se tomu brání zcela přirozeně.S tím nic nenaděláme.Máme to v povaze,ať lidské nebo upíří.""Jasně,Serena je hodně tvrdohlavá."Jako mezek.Cameron se otáčí zpátky ke mně. "Opravdu chceš,aby zavolala svému otci?""Myslím,že je to správné."Cukla sebou Serena? "Nemůže slyšet náš rozhovor,že ne?"Raději se posouvám kousek od ní dál.Jestli se teď probere a ví,o čem jsme mluvili,určitě mi nařeže."Ne,pořád je pod tvým vlivem,jenom se tomu brání.Ale ukážu ti jeden trik,který jsem pochytil."Pokyne mi a já mu uhýbám tak,aby seděl přímo před Serenou.Překlání se a já,což je dost podivné citím,jak se Serenina pozornost přesouvá pod jeho kontrolu.Páni,ten je ale rychlý.Potom Cameron natahuje ruku a lechtá ji.Serena se začíná kroutit a chichotat,ale potom se poddává a vypadá ještě soustředěněji,zatímco se jí Cameron dívá hluboko do očí.A je rozhodně úplně mimo,protože kdyby nebyla,tak by tak blízko něj už byla rudá jako pivoňka."K čemu to je?"šeptám."Rozptýlení.Potřebuji nějaký druh vnější stimulace k rozptýlení té části její mysli,která se brání,abych ji dostal pod svou kontrolu."Opakuje Sereně příkaz,aby zatelefonovala otci.Tentokrát to Serena opakuje a klidně sedí.Zdá se,že konečně uposlechla."Musí to být fyzické rozptýlení?"Můj táta vůbec není lechtivý.U Kacie to nevím,ale rozhodně se jí ani v nejmenším netoužím dotýkat."Ne,může to být cokoliv.Jednoduše musíš nějak odklonit její soustředění."Narovnává se a usměje se na mě. "Hotovo,"oznamuje. "Tak za pět až deset minut se kompletně probere.""A až uskuteční telefonát otci,tak si nebude pamatovat,proč to udělala je to tak?"alespoň v to doufám.Zabila by mě."Neměla by."Výborně.Sice se kvůli tomu cítím trochu provinile,ale musím říct,že v této věci souhlasím se svými rodiči.Rodina je rodina.Tedy alespoň její otec.Neumím si představit,jak se teď cítí.A její máma?Pchá!Ta ať trpí!"Jestli ti to nevadí,měla bys na ní ještě chvíli procvičovat.Ale s mírou.Nechceš přece,aby skončila s velkými výpadky paměti nebo něco takového.Jestli to přeženeš,bude to zlé.""Rozumím."Hele,vsadím se,že tohle je přesně to,co dělají lidem Hrdlořezi z Upírského sboru.Musejí být skutečně dobří,moc dobří v gumování paměti.Zajímalo by mě,jestli se už tomu učí i Linda.Děsivé."Poslyš…"ozývá se Cameron. "Asi bych se neměl ptát,ale jak se Serena dostala do téhle situace?"Divám se na něho pozorněji. "Nechystáš se to oznámit Radě nebo tak něco,že ne?""Carterové nejsou zrovna na straně Rady."Hmm,zajímavé.Ale pochopitelné.Chci říct,že jsou přece něco jako klub."Serena je odedávna moje nejlepší kamarádka.Když mě Rada v našem předchozím domově donutila projít upírským školením a rozhodnout se,jestli se chci nebo nechci proměnit,dohánělo mě to k šílenství,že jí o tom nesmím říct.A tak jsem se jednoho dne neudržela.Ví o celé záležitosti od doby krátce před mojí proměnou."A teď se rozhodla také stát se upírem?Jela sem tu dálku z Kalifornie,aby to tady udělala?""Ano.Situace u ní doma se stala poněkud nesnesitelnou…"Víc už nechci říkat,je to věc Sereny a nikoho jiného."Předpokládám,že ve skutečnosti není závislá na drogách nebo alkoholu."usmívá se na mě Cameron.Sténám. "Ach ne,také jsi to slyšel co?Příšerné.""Malé město,"říká Cameron. "Když jsem se vrátil,šířily se řeči,že jsem dlouho ztracený nelegitimní syn starosty.""Opravdu?""Jasně.Ty sis tím prošla docela lehce.Nejpodivnější věc,kterou jsem o tobě zaslechl,bylo to,že jsi bývala modelkou,ale skončila,protože nemáš potřebnou výšku.""Opravdu?"Páni.Tak to je lichotivá pomluva.Přímo neskutečná,jelikož osobně považuji celý modeling pouze za fakt surrealistický způsob života.Chci říct,jak zvláštní může být vědomí,že všude jsou vaše fotografie a muži nad nimi slintají blahem?Ne že bych byla hodna nějakého slintání nebo tak.A nikdy ne ke snězení.Tedy předtím,než upírství z toho učinilo spornou otázku.Hmm.Zajímalo by mě,kolik modelek je upírem.Některé jsou fakt hodně bledé…a spousta jich žije v New Yorku…Ale to by asi porušilo celé to pravidlo o žádných fotkách.Jedině že by před focením používaly schopnost změnit podobu.Jéje.To by hodně vysvětlovalo."Takže hádám správně,že ani tohle není pravda?"táže se Cameron.Směji se.Žertuje,že jo? "Ne,rozhodně není.Ale díky.""Mohla by být,"dodává. "Nikdy nevíš."Páni,možná nežertoval.Ještě nikdo mi neřekl,že mám kvality modelky.Tedy alespoň ne do očí.Znovu jsem ráda,že se nemůžu červenat."Jak vypadá to opětovné spojení rodiny s Johnem a Waynem?"ptám se. "Už všichni natahují červený koberec?Mají připravené tučné tele?"Od Evženie jsme se dozvěděli,že během našeho pobytu v New Orleansu dorazili do města dva fešáčtí cizinci a ubytovali se u Lowella.Ze způsobu,jakým Evženie vyslovila jeho jméno,se domnívám,že Lowell musí zkoušet svoje opilecké triky i na lidskou část populace.A že bratři Carterové jsou zřejmě hodně sexy.Evženie se přitom fakt ovívala.Cameron se křivě pousměje. "Copak,ptá se doktor Jonas?"Ouvej.Mám pocit,že z jeho změny nálady klesla teplota o pět stupňů.Hrome,vím,že doktor Plísňák je poněkud otravný.No dobře,hodně otravný.Každý den slyším otce něco nového o jeho úžasných (čtěte:neuvěřitelně vlezlých)technikách.Ale i tak je to zvláštní.Cameron by už měl vědět,že nejsem špionka doktora Plísňáka."Jenom se ptám.S doktorem nejsem zrovna kámoška.Nebýt jeho netrčím v Cartvillu."Cameron krčí rameny. "Vlastně už musím jít.Mám se kvůli něčemu sejít s Waynem"Zvedá se bez dalšího slova k odchodu."Ehm,jasně.Díky za lekci."Rozloučení "brzy na shledanou"už posílám k jeho zádům.Tak to je poněkud divné.Vlastně více než poněkud divné.Teď už opravdu nechápu,co přesně se John s Waynem snaží skrýt před dobrým doktorem,že se Cameron takhle stáhl do sebe.