Pořád mi pijou krev : kapitola 26

MÝTUS : Upíři jsou oškliví,bez vlasů a mají dlouhé nehty.

SKUTEČNOSTI : Někdo,asi zaspal dobu a je trochu závistivý,jestli se mě ptáte.

BRRRRRRRR

26

Druhý den ve škole je víceméně opakováním Serenina prvního dne,až na můj pokus(neúspěšný)zabránit smečce pomlouvačných psů v útocích.Navíc Serena vše zhoršila vyprávěním dalších,ještě bláznivějších historek o sobě každému,kdo se zeptal(například o tom,že ji rodiče našli jako odložené mimino v buši,když byli v Africe na safari).Odpoledne to vzdávám.Vsadím se,že Henny už bolí hlava ze snahy udržet všechny historky v míře zdravého rozumu.Vím,co mám udělat."Jsi připravená stát se upírem?"ptám se Sereny po návratu ze školy."Jasně,"odpovídá a matka se směje našemu oslavnému tanci.Serenina první propagační lekce upírství(no dobře,promiňte "informativní sezení")se opět koná u Ivetty,kde se zjevně odehrávají veškeré upírské záležitosti.Matka a já tam Serenu vysadíme a samy pokračujeme na nákup potravin.Zástěrkou pro dnešní školení je kurz malování,takže Serena má baret(pochopitelně purpurový),tričko postříkané barvami(bílé s modrými,růžovými a zelenými skvrnami…velmi ve stylu Pollocka,říká máma)a vietnamky(nehty nalakované různými barvami).Nemám ponětí,jak tohle vyjma Princeso Raspberry Beret,souvisí s osmdesátými léty,ale snažím se o tom nezmínit.Vždyť jsem stále ráda,že už nechodí celá v černém.Nyní jde asi o pravý opak,ale pořád je to lepší,než když nosila každý den totéž.Matka a já vyzvedáváme Serenu po nákupech U čuníka(tj. v Piggly wiggly).Je trochu podivné znovu nakupovat potraviny.Zvláštní,jak rychle se zbavíte návyku pravidelného stravování.Tedy kromě chuti na sušenky Pop Tarts.Ale tu mám jenom já.Serena přichází k autu a nastupuje,tak nějak ztichle. "Tak jaké to bylo?"ptám se "Dějiny co?""Většinou."Vytahuje brožurku(stejnou jakou mám já)a mává s ní. "Ivetta nám přinesla hrubý nástin a potom mluvila o některých nejslavnějších upírech v dějinách.Nikdy jsem si neuvědomila,že některé věci,o nichž jsem četla v románech jsou pravdivé.Tedy ne přesně takové jako v knihách,ale že se zakládají na skutečnosti.""Ale pro Draculu to neplatí.Ten je zcela vymyšlený.Něco jako upírská propaganda.""Překvapilo mě,když nám říkala o některých slavných lidech - tedy myslím upírech.U některých jsem to vůbec nečekala.""Jenže existují i takoví,kteří přísahají,že jsou upíři,a přitom nejsou,"poznamenává moje matka. "Ale většinou jde o prospěšnou věc.""Strýc tvrdí,že mezi sportovci je také hodně upírů,"říkám.Což dává smysl,ačkoliv se vsadím,že si užívají spoustu legrace při těch lékařských testech a tak.Nemám na mysli steroidy,protože ty pochopitelně nepotřebují,ale ty další medicínské záležitosti.Chci říct,jak vysvětlíte,že nejste nikdy unavení,nebo zranění?Ale možná že některé týmy doktorů také patří k upírům.Těžko posoudit.Čím více se dozvídám,tím je mi jasnější,že v dnešní době jsou upíři skoro všude.A organizovaní.Nebo je možné,že prostě přijde nějaký hrdlořez a provede menší zásah do mysli,když je to třeba.Může se to dít.Ještě že ta organizovanost nepatří mezi vyžadované schopnosti,protože to by mě určitě odmítli.A Serenu také."Organizovanost"není vlastností.Spíše je to "kreativní binec".Ale říkám to dobromyslně."Cítíte se šťastní,když se proměníte?"ptá se naprosto vážně Serena.Tuším,že během toho školení ji zasáhla enormnost takového rozhodnutí.Přitom to tak není,že by ji někdo nutil k okamžitému rozhodnutí,jak jsem to musela udělat já.Mnohem raději bych na to vůbec nemyslela,alespoň do doby,dokud by mi nebylo pětadvacet nebo tak nějak.Zřejmě jsem si s ní měla promluvit předtím,než jsme podlehly zbrklosti a předvedli ji před Radu,jenže ve chvíli jejího příjezdu jsme propadli panice."No,"odpovídá jí moje matka po chvíli mlčenlivého uvažování. "Nevím,jestli mám tvrdit,že jsem byla po proměně právě šťastná.Bylo to ve velmi šíleném období našeho života a Mina byla ještě miminko.Načasování mohlo být lepší,jenže si myslím,že tak je to v životě se vším.Přinejmenším mi to pomohlo v přípravě noční láhve kojeneckého mléka."Natahuje ruku a cuchá mi vlasy."Já dtto,"říkám. "Nemyslím tu miminkovskou záležitost ale načasování.Také bych raději ještě počkala a neměla v zádech Upírskou radu.""A co teď?Teď už jste šťastné?""Já ano,"potvrzuje matka. "Ale myslím si,že bych byla šťastná i jako neupírka.Je to moje rodina a můj život s Bobem a Minou,co mě dělá šťastnou."Ajaj.Musím přiznat,že mě to zahřálo.A je to pravda.Od proměny jsem v naprostém pořádku.Nebo jak by řekl strýc Morty,v takovém pořádku,v jakém nějaký teenager může být.Rozhodně jsem na tom lépe než on,protože si myslím,že on nemá toto tvrzení o co opřít."Ale nezlepšilo to váš život?"nevzdává se Serena."Zčásti,"říkám. "Něco je lepší,něco horší.Ale myslím,že máma má pravdu.Kdyby se strýc Morty neproměnil a nezpůsobil proměnu u mého otce a všechen ten zmatek,tak soudím,že bychom na tom byli stejně jako teď.Tedy kromě toho,že musíme žít uprostřed ničeho."Ukazuji oknem na pastvinu,kolem níž právě projíždíme.Dokonce se na ní pase pouze jediná kráva."Tak dobře,"povzdechne máma. "Připouštím,že v Cartvillu se toho zrovna moc nedělej.""A cenu za nejzdrženlivější vyjádření roku obdrží…"Vypláznu na mámu jazyk a ona obrací oči v slouép.Serena se směje.Cha,cha.Je tady méně než týden.Ještě jí to nedošlo.Však uvidí.

Pracuji na mimořádně těžkém příkladu z matiky(velká škoda,že proměna nezlepšuje i matematické vlohy),když Serena opět zahajuje konverzaci."Proměna ti prospěla,je to tak?""V jakém smyslu?""No,máš přece tu dokonalou pleť,taky sílu a další věci.Třeba jako možnost sníst cokoliv a nepřibrat…""Jasně,to je prima."Teď můžu sníst několik sušenek navíc a necítit se provinile."Takže neměla bys říct,že je to pro tebe dobré?Že jsi učinila správné rozhodnutí?""Asi ano.Neměnila bych zpátky nebo tak.Za stejných okolností bych udělala totéž.Jenže já neměla na vybranou.Chci říct,že technicky ano,ale myslím,že jsem udělala jen to,co mi připadalo rozumné."Tedy bylo to skoro stejně jasné jako zamračená obloha.Serena se na mě podívá a zvedá jedno obočí.Musela to nacvičovat.Když jsem ji při tomhle pokusu viděla naposled,vytahovala obě nahoru.Mám-li být upřímná,asi bych jí měla říct,že na upírství není všechno zas tak bezvadné.Bez ohledu na propagandu,kterou vám přednášejí na školení.Zvedám se od psacího stolu a sedám si k ní na postel. "Má to i stinné stránky.Ne všechno je příjemné,snadné a tak.""Například?""Třeba záležitost s krví."Ta fakt ne."Jasně…"šklebí se Serena. "Ta se mi hnusí.Ale ty ji máš teď ráda,nebo ne?Chci říct,že ji piješ…"Musím se zasmát jejímu výrazu. "Čestně řečeno,pořád se mi trochu protiví.Ale bez ní už se neobejdu,chápeš,takže na ex a je to."A troška krve za deštivého odpoledne zlepší nálad…pokud o tom moc nepřemýšlím."A co ještě?""No,potom je tu ta věc se spaním.""Ale není to fajn?Máš přece dvojnásobek času!"Zdá se hodně překvapená.Hrome,já bych měla být také.Teoreticky to zní skvěle."Jistě,ale může to být taky zatracená nuda.V noci není v televizi žádný dobrý program a není moc míst,na která bys mohla jít.Vážně,nebýt internetu,myslím,že už bych se zbláznila."I když na YouTube už moc nechodím.Z tolika stupidních videí se vám mozek promění na kaši. "Ale když jsi teď tady,tak mi to hodně pomáhá!A jednou chci znovu žít na nějakém bezvadném místě,kde se v noci dají dělat i jiné věci než pozorovat krávy.""Už to asi chápu.Takhle jsem o tom nepřemýšlela."Chcí,aby to opravdu pořádně zvážila a byla si jistá,že se rozhodla pro správnou volbu.Tedy správnou pro ni.Kdyby šlo o mě,přála bych si,aby se Serena proměnila hned zítra.Bylo by to Serena s Minou navěky.Doslova.Zhluboka se nadechnu."A potom je tu ta nutnost stěhování.Máma říká,že to mám brát jako příležitost k objevování sebe sama,ale než se tak stane,tak ti to fakt pije krev.Donutili mě nechat úplně všechno za sebou.Víš,že moje matka musela vyhodit i svatební šaty?A moje fotky z dětství?""A jéje."Serena se vrací ke svému domácímu úkolu(v matice je mnohem lepší než já,čert ji vem),takže předpokládám,že náš rozhovor pro tuto chvíli skončil.Doufám,že jsem jí to řekla správně.PROČ MI UPÍRSTVÍ

TROCHU PIJE KREV

1. Kromě jasné záležitosti s pitím krev(lituji,pořád hnus)je tu ta potíž s jejím získáváním.Tedy pokud máte zábrany ve vysávání sousedů(nebo jejich psů).Což mám.Ve velkých městech,kde je mnoho krevních barů a jiných příležitostí,je to možná jednodušší.Jenže v maloměstech jsou vaše možnosti mnohem omezenější.A co se stane,když se pohybujete na nějakých skutečně odlehlých místech?Například v Timbuktu.(Dívala jsem se a opravdu existuje.Je v Africe,v nějaké zemi nazvané Mali.Ne že bych tam chtěla jet nebo ta.)Nemůžete dost dobře s sebou vláčet zásoby krve,aniž byste vzbudili podezření.

2. Pak ta věc s nemožností spát,jak jsem se zmínila Sereně.Nejsem si jistá,jestli to pochopila.Zvenčí to vypadá bezvadně,ale mě ten spánek jaksi schází.A v noci se nudím.Vám by se líbilo dívat se na nudné a dlouhatánské reklamy?

3. Další fakt nepříjemnou věcí,alespoň pro mě,je nutnost ovládat svoje nálady.Svrbí mě ruce po pranici se slečinkou Přiléhavé Kalhoty,ale vím,že to nemůžu udělat.Nechtěně bych ji mohla i zabít.Jako jedním prstem.Nedávno Kacie řekla něco opravdu strašného a já podvědomě rozdrtila v rukou učebnici matiky.Zkuste to vysvětlit učitelce.Musela jsem předstírat,že jsem ji ztratila,protože jsem slečně McNealové nemohla ukázat knihu s pěti dírami proraženými prsty.