MÝTUS : Upíři si schovávají suvenýry z minulých životů.
SKUTEČNOST : No,lidé také.Není na tom nic divného.Tedy pokud nejde o něco jako části těl a tak.
31
Georg trvá na tom,že oba doprovodíme Serenu na její přípravný upírský kurz,protože :
a) potřebuje ochranu
b) je to naše jediná šance,jak být spolu bez přítomnosti dospělých(provávíme sledovačku a sedíme v autě),a
c) všimli jste si za b)?
Dělám si trochu starosti,že Georg plánuje něco sexy a závažného.Ale na to nemám vhodnou náladu.Potřebujeme si promluvit.O samotě.Musím najít způsob,jak mu vysvětlit,že zřejmě budu mít rande,ale ne s ním.Posouvám se na sedadle spolujezdce v Mrtvém broukovi tak,abych seděla obličejem k němu. "Jak jde práce?"Začínám raději něčím neutrálním.Kromě toho Lorelai mě poučila,že je vždycky dobré,projevovat zájem o činnost kluka,o něhož má holka zájem.Je to součást jejího dvacetikrokového plánu na opravdovou lásku."Och,doktor je přesně takový,za jakého jsem ho považoval,ba ještě lepší."No nazdar.Otec s Georgem by měli založit nějaký fanklub nebo co.Prostě to nechápu.Je to přece takový starý zvědavý upíří chlápek.S tajným posláním. "Dneska jsme začali vykopávat záznamy.Podle novin,ve kterých jsou některé zabalené,se zdá,že je tam uložili někdy v devatenáctém století.Ale mezi nimi jsou zřejmě i starší dokumenty.Může jít o jednu z původních skrýší Carterů z doby,kdy sem přišli poprvé.""Mhm."Nemůžu si pomoct.Tohle jde nějak mimo mě."Jsou uložené ve velké a pevné kovové bedně zakopané pod kryptomerií.Na tohle bychom nikdy nepřišli,nebýt narážek od těch naštvaných Carterů o nichž doktor Jonas mluvil."Kryptomerie?Kde už jsem to slyšela?No jasně! "Jako Ernie!""Cože?""Ten místní krevní bar.Nachází se v podzemí a vstup do tunelu označuje kryptomerie."Vynechávám,že mi to řekl Cameron.Pustit se do tohoto tématu ještě nejsem zcela připravená."Hmmm,to je zajímavé.Překvapuje mě,že doktor Jonas se o tom nezmínil.Poslyš,pamatuješ se na mého patrona?Toho chlapíka z muzea?""Ano."Tedy myslím.nevzpomínám si,jestli nás představil,jelikož z Georgovy proměny jsme vypadli předčasně a narychlo,když se tam objevili jeho rodiče,o nichž do té doby neměl nejmenší tušení,a chovali se,jako by neudělali nic špatného.Tak tyhle záležitosti jsou přesně to,čemu mě učil.Mnoho upírů ve Starém světě ukrývalo věci,které nashromáždili,aby je lidé nenašli.A Carterovi jsou nepochybně ze staré školy.U svých tajných skrýší dokonce kladli pasti různé nebezpečné.""Nebezpečné pasti?Jaké?"O tom se otec nezmínil.Vsadím se,že by matka šílela,kdyby to věděla."No,většina z nich byla očividně určena lidem,nikoliv upírům,protože ti představovali podstatně menší obtíž.Takže věci jako desky s hřebíky nastražené v jámě,vystřelovací pružiny,natažené dráty spojené s nějakým poplašným zařízením…ale doktor Jonas je expert.Vidí všechno.Hodně se od něj učím.""Řekls,že většina byla určena lidem.A co ty ostatní?"Už ta deska s hřeby zní nepříjemně.Otec by neměl postupovat moc hrrr a dostat se do nějakých problémů.Vím,jak je nadšený a jak dokáže být roztržitý,když jde o něco historického."No,několik jich je hodně nebezpečných.Dokáží setnout hlavu,vyslat paprsek UV záření a podobně.Ale doktor Jonas se umí o vše postarat."Vida.Past stínající hlavy?Georg to zjevně podceňuje.Chci říct,že doktor Plísňák jehodně starý.Co když na něco zapomene?Nechci přijít o otce kvůli nějakým Carterům.Nebo o kluka,když už jsme u toho.To mi připomíná… "Georgu,musím ti něco říct.""Copak?Že jsi mě zoufale postrádala a nemůžeš si mě přestat představovat v bederní roušce?"Naklání se ke mně,aby mě políbil."Ne,tedy ano!Počkej,chci…"Teď,když to řekl,opravdu přemýšlím,jak asi vypadal v té bederní roušce.Sekundu se líbáme a pak se odtahuju. "O tom jsem nechtěla mluvit.Je to vážné.Musím ti říct něco o Cameronovi.""O tom Carterovic mladíkovi,s nímž trávíš čas?""Ach ne.Tedy ano."Hrome.Dneska mi to opravdu nejde!"Je to on,ale netrávím s ním čas.Chci říct,že ne všechen čas nebo tak.Jenom tu a tam.než sem přijela Serena."Kdy se naučím promyslet si,co řeknu,než to řeknu?Georg se směje,ale trochu nuceně. V jeho očích se neobjevuje žádná jiskřička. "Takže zatímco jsem byl pryč,tak jsi s ním neprováděla nic jiného,než trávila čas,ano?""Samozřejmě!Jenom jsem mu hleděla do očí a snažila se nedýchat.Jenže to jsem musela,protože jde o součást tréninku Jediho ovládání mysli.Tedy to hledění do očí.Dýchání ne.A dělo se to při svíčkách,ale…No dobrá,nebudu se Georgovi zmiňovat o ničem,co souvisí s nácvikem ovládání mysli.Tak to bude nejlepší.Georg svírá volant Brouka "Nic se neděje.nejsem žárlivý."Cha.Jeho oči věští bouři.Může to popírat,ale oči říkají něco jiného."Jasně,"přikyvuji.Asi bych měla pokračovat dál a konečně mu říct tu špatnou zprávu. "Ehm,to je fajn.Protože máme něco jako rande.Já a Cameron.Ale nejde o úmysl nebo tak něco."Georg na mě hledí,jako bych mluvila nějakou hatmatilkou. "Co tím přesně míníš?"Vzdychám.Můj život je cajdák.Možná má Serena pravdu.Možná jsem jedno drama.Ale nechtěla jsem to. "Víš,Grady mě v podstatě požádal,abych s ním šla na taneční zábavu.Během setkání abiturientů školy."To už se Georg tváří totálně nechápavě. "Kdo je Grady?Myslel jsem,že mluvíš o Cameronovi.""Grady je místní hráč fotbalu,který se do mě zabouchnul.Tedy chová se tak,jenže já si myslím,že jednoduše nemůže uvěřit,že ho odmítám."Rozhoduji se vypustit ty záležitosti s pěveckým sborem a sprchou květin.Nechci,aby Georg zpanikařil ještě víc.Už tak je dost zlé,že mu říkám o rande s jiným klukem. "Takže věčně mě s tím tancem otravuje a já mu pořád opakuji,že mám kluka,ale nevěří mi.A když se mě ptal na tebe,nemohla jsem mu potvrdit,že jsi ten můj kluk,musela jsem mu říct,že jsi praktikant doktora Jonase.No a Cameron mě zachránil tak,že Gradymu sdělil,že už mě pozval na zábavu on,aby mi Grady dal pokoj.""Hmmm,"mumlá Georg.Nemůžu poznat,jestli je to dobré nebo špatné hmmm,ale oči má téměř fialové.To se mi moc nelíbí."Můžeš se zeptat Sereny,"dodávám pokorně. "Byla u toho.""Mino,jsi na mě pořád naštvaná,že jsem ti nepsal,když jsem byl v Brazílii?""Nebyla jsem naštvaná…"Tady alespoň zpočátku."Včera večer jsem dočetl tvoje všechny emaily.Připadaly mi dost naštvané."Och.Doufala jsem,že je nebude číst až do konce.zejména ne ten úplně poslední."No,svým způsobem jsi zmizel ze zemského povrchu.Byla jsem připravená přestat doufat."Vlastně jsem přestala doufat.Ale to mu neříkám.Dívám se z okna. "Můj život se od základu změnil a k horšímu a ty jsi byl pryč.Myslel jsi vůbec na mě nebo na to,co dělám?""Nebylo to tak,že bych tam s někým randil."ujišťuje mě. "Nebo že bych trávil čas s nějakými zlověstnými upírskými klany.Byl jsem s rodiči."Ach jo.Povídejte něco o tom,že nežárlí. "Ale já vůbec nevěděla,co děláš.Zmizel jsi na dlouhé měsíce.Bez jediného slova.Jediného."Otáčím se zpět k němu.Dívám se mu přímo do očí. "Myslím tím,jestli máš vůbec představu,čím vším jsem si od našeho přestěhování musela projít?Dělala jsem si obrovské starosti o Serenu a neměla si o tom s kým promluvit.Otec jako by mě hodil do hluboké vody,aniž bych uměla plavat.Zdejší lidé mě buď totálně nenávidí nebo mají rádi,ale nikdo z nich mě nezná.A přitom jsi tvrdil,že uděláš všechno proto,abychom zůstali v kontaktu.""Ale já vážně chtěl."Bere mě za ruku. "Říkal jsem ti,že tam nebyl žádný internet,žádná síť pro mobilní telefony,nic.""Jak dlouho ti trvala cesta do Eirunepe?""Cože?"Pouští mou ruku a střed jeho očí dostává zelený nádech."není to název města,kam jsi jel pro zásoby?Kdy sis konečně přečetl moje zprávy?Jak dlouho ti trvalo,než ses tam dostal?""To není podstatné.""Opravdu?"Vyhledala jsem si Eirunepe.Není to zrovna velké město,ale podle mapy není až tak daleko od oblasti,v níž žijí indiánské kmeny,které jeho rodiče studují."Co tím míníš?""Proč mi jednoduše neřekneš,že je ti to líto?Proč nepřiznáš,že jsi mi mohl zavolat,kdybys opravdu chtěl?Prostě ses o to ani nepokusil."Georg na mě mlčky hledí.Prima.Odvracím se od něho a zírám skrze přední sklo,abych neviděla ten prázdný výraz na jeho tváři a neměla tak tenhle den ještě horší,než už je.Přímo k nám kráčí moje oblíbená Gotička se zamračeným obličejem.(Dokonce zachmuřenějším než obvykle.Ne že by bylo těžké vypadat zamračeně,když jste celkově v gotik stylu.)"Do prčic,"vyhrknu."Co tím chceš říct?"ptá se Georg ,ale pak také vzhlédne a spatří ji.Raven strká hlavu do otevřeného okna na Georgově straně auta.Možná že jízda Sereniným Mrtvým broukem nebyl až tak dobrý nápad.V tomhle kraji dodávek je dost nápadný."Hele,jestlipak tohle není Zvědavý Georg,"ušklíbne se.Také se ušklíbnu. "Má to být urážka?Protože každý,koho znám,tuhle malou animovanou opičku miluje.""Předpokládám,že jsi ten praktikant doktora Jonase,je to tak?"Hledí na Georga pronikavým pohledem. "Jasně.Všichni moji oblíbenci na jednom místě.A nejste vy dva přímo k zulíbání,jak tady sedíte v auťáku a čekáte na chytrolínku Serenu,až jí skončí hodina?"Héj,o té záležitosti praktikanta jsem řekla pouze Gradymu a Cameronovi.A jenom Cameron ví,že Serena navštěvuje přípravný kurz.Takže to znamená jedinou věc:Cameron musel mluvit s Raven."A co sem přivádí tebe Raven?"snažím se,aby to znělo vlídně a upřímně,ale objevuje se v tom trochu falše."Co myslíš?"zašklebí se Raven.Raději ať si dává pozor,aby jí to nezůstalo.Ne že by tím vznikl nějaký rozdíl."Víš,"ozývá se Georg. "Něco mi vrtá hlavou od chvíle,kdy jsem uslyšel,že jsi tady:proč ti to tak dlouho trvá?"Co to znamená?Je snad na její straně nebo co?"Co tím myslíš chlapečku?""Zajímalo by mě,proč jsi nezabila Serenu už na její cestě sem?Pohybovala se sama v autě celý týden.Nebo co třeba ještě dříve?Než opustila Kalifornii.Upírská rada tě vyloučila a Pařáty tě ochránily před vymazáním paměti několik měsíců předtím.Takže už ti nezbývá čas,nebo ne?"Teď jsem i zmatená. "Co tím myslíš,že už jí nezbývá čas?""Černé pařáty nemají zájem o padavky.Chtějí výsledky.Novým rekrutům obvykle stanoví konečný limit.Jestliže nezabiješ svou oběť v určitém časovém rámci,potom místo toho zabijí tebe,je to tak,Raven?Kolikrát ještě oběhne hodinová ručička ciferník,než se staneš občerstvením Pařátů?"Na Ravenině tváři se objevuje legrační výraz,který zpočátku neumím identifikovat.Ale pak mi dochází,co to je.Strach.Pokouší se ho skrýt vztekem,ale v pozadí je pořád ještě něco dalšího.Kruci,cítím to.Syrový,nahý,odporný,upocený strach."O mě se neboj.Umím se o sebe postarat sama Georgu.Doporučuji ti,aby sis místo toho dělal starosti o slečinku Serenu."Začne mu mávat prstem před obličejem."Nemluvě o tom,"dodávám já, "že jakmile se Serena promění,nemůže být nadále tvým legitimním terčem,že ano?"Takže Raven se musí obávat dvou krajních termínů,ne pouze jednoho.Samozřejmě je tu předpoklad,že může zabít někoho jiného.Jako nějakou náhodnou osobu na ulici,že ano?Nebo musíte zabít konkrétního člověka,kterého vám určí?Takzvaně trefa do černého?To už se Raven doslova třese,částečně strachem a částečně hněvěm.Tohle děvče by opravdu potřebovalo nějakou terapii.Někdo by měl zavolat 911."Konečně se jí podaří ze sebe dostat : "Vy.Ještě.Uvidíte.Později,"otáčí se na patě a kráčí stejnou cestou jakou přišla.Nejsem si jistá,jestli je to slib nebo hrozba.Asi obojí."Tak,"říkám. "Hádám,že slečinka Černé Srdce je pod vážným tlakem.""Ano,mluvil jsem o tom s doktorem Jonasem.Pravděpodobně už má jen týden nebo dva,než bude příliš pozdě,a potom - "prstem naznačí podříznutí krku. "Zajímalo by mě,proč to neudělala dříve.Myslíš,že by mohla mít nějaké pochybnosti nebo soucit?""Vždycky jsem ji považovala za tlučhubu."Ačkoliv teď je v sázce její život.Kdo ví co udělá?Představa zoufalé,rádoby upírské gotik holky není něco,co by mi dělalo radost.Ani vzdáleně."Musíme to tady rychle zabalit a získat jakýkoliv důkaz,který doktor Jonas potřebuje,"poznamenávám. "Jestli Raven najednou sebere odvahu,nechci,aby se Sereně něco stalo."Nedovolím,aby se jí něco stalo.V žádném případě.
2024 ©