Pořád mi pijou krev : kapitola 32

MÝTUS : Upíři nejsou lechtiví.

SKUTEČNOST : Cha,pouze to nechtějí přiznat.Špatné pro imidž.

32

Georg,Serena a já diskutujeme - no dobře,hádáme se - o nejlepším způsobu,jak přimět Raven nebo Camerona,aby obětovali Johna s Waynem a všechny ty carterovské Pařáty,ještě i při příchodu domů.Serena(pochopitelně)preferuje rázný přístup,v podstatě se chce přímo zeptat Camerona nebo zmáčknout Raven(která by si to koneckonců zasloužila).Georg se domnívá,že to můžeme dostat z Raven lstí nebo ji dokonce nasadit na Pařáty,když ji na oplátku slíbíme amnestii(je až příliš laskavý).Já si nejsem jistá.Na jedné straně si nemyslím,že by Raven opravdu měla dost kuráže na zabití nějaké osoby.Jistě,je totální idiotka a snaží se vytahovat,ale myslím si,že v srdci je zbabělec.A vážně si myslím,že u ní nelze apelovat na lepší stránku,protože pochybuji,že nějakou má.A co se týče Camerona?Ne že bych ho znala nějak dlouho,ale s Pařáty si ho vůbec neumím spojit.Jednoduše to na něho nesedí.Je možné,že John s Waynem jsou zlí hoši a Cameron se jednoduše nechal do něčeho zatáhnout?Znamená to,že je nutně zlý?Ke mně se vždycky choval velice mile."Ty si prostě myslíš,že je hezký,"poznamenává Serena.Odfrknu si. "Nejsem to já,kdo na něho mrká řasami."Georg si nás obě měří pohledem. "Mimochodem,jak hezký je ten mladík?"Ach jo.Po Tavenině vyrušení jsme nestihli dokončit náš rozhovor v autě,ale nechci,aby byl Georg ještě žárlivější,než už je.Teď s tím nemůžu moc udělat,ne při tom všem,co se děje. "Až tak hezký zase ne,"odpovídám. "Nic ve srovnání s tebou fešáku,"šimrám ho na jeho lechtivém místě(rovnou pod žebry,v polovině mírně blíže k zádům).Smíchy padá na podlahu a Serena se na něho okamžitě vrhá,jenže neví,kde má to lechtivé místo,takže to dopadá tak,že Georg lechtá ji.Jelikož i ona je lechtivá jako všichni,zakrátko všichni lapáme po dechu.V tomhle pokaždé vyhrávám.Lechtání je moje tajná zbraň a výborná rozptylovací technika.Řekla bych,že smích je to,co v tuto chvíli nejvíce potřebujem.V tom vtrhne dovnitř můj otec způsobem,jako by ho pronásledovala velká,opravdu rozzuřená smečka divokých psů.Nebo spíše tlupa upírských lovců s vidlemi a pochodněmi.Muselo se spustit matčino citlivé poplašné zařízení(velkoryse nás ponechala našim záležitostem a zmizela do kuchyně),protože i ona přibíhá s velkým ostrým nožem značky Ginsu v ruce."Co se děje Bobe?"volá, "Co se stalo?"Georg,Serena a já se snažíme rozplést a vstát.Otec se tváří opravdu vyděšeně.Je možné,že někdo nadobro umřel?"Doktor zmizel,"vyhrkne otec. "Je pryč."Georg zalapá po dechu.Matka říká: "Co tím myslíš,že je pryč?Jak pryč?"Což je přesně to,co jsem se chtěla zeptat i já.Doktor Plísňák je velice letitý.Existuje doslova dlouhé věky.Jak by ho někdo mohl překonat?"Vydal jsem se k vykopávkám,abych zjistil,jestli nepotřebuje pomoc,jelikož vím,že se tam chystal pracovat celý večer.Když jsem tam dorazil,všude byla hrozná spoušť.Obsah kobky zmizel,naše nářadí bylo rozházené a doktor nikde.Našel jsem pouze tuhle zprávu."Otec nám ukázal kousek papíru se slovem "narušitelé" naškrábaným roztřesenou rukou.Opravdu podivně vyhlížejícím písmem.A není to skvrna na rohu papíru krev? "Zkontroloval jsem jeho dům i kancelář a nikde není.Myslím,že ho zadržují Carterové.Nebo ještě něco horšího."Matka přestává mávat nožem,což je dobrá věc.Všichni zhruba miutu jen tak stojíme,než otec dodá: "Jdu ho hledat."Jako by byl Indiana Jones nebo Nicolas Cage z té filmové série Lovci pokladů."Tati,"ozývám se. "Ty jsi účetní.""Už ne.Teď jsem historik a je mou povinností udělat vše pro pokračování naší mise a nalezení pravdy."Dokonce i matka na něho zírá,jako by přišel o rozum,což taky ano.Je mi jedno,jestli je historik.Copak se tím člověk stane někým úplně jiným?V srdci je pořád účetní.Zatím jsem sice Johna nebo Wayneho neviděla,ale vsadím se,že by jim postačil jeden pohled na otce a počůrají se smíchy."Jdu s vámi,"ozývá se Georg."Cože?Zbláznili jste se oba?"Přelétám pohledem mezi nimi a oba se zdají být naprosto rozhodnutí.Neřku-li duševně nemocní. "Mami!"otáčím se ke své jediné příbuzné se zdravím rozumem(doufám). "Udělej něco!"Matka odkládá nůž,bere kabelku a něco v ní hledá. "Bobe,přestaň tu šílet.Co kdybychom zavolali Mortymu?Nikdy mě nenapadlo,že tahle slova vyřknu,ale možná nám může pomoct."Nemám tušení,jak by nám strýc Morty mohl pomoct.Chci říct,co může udělat?Vykládat Carterům mizerné vtipy?

ZÁLEŽITOSTI,KTERÉ MI PIJOU KREV (tj.VŠECHNO)

1. Život v Pustinově.Na Jihu.Kde lidé pozorují vylučování krav.Pro zábavu.

2. Jedna vyšinutá gotik holka,která chce zabít mou nejlepší kamarádku,aby se mola přidat k jakési skupině vraždících upírů,nebo sama umřít.

3. Skupina,do níž možná patří i jediná osoba(Cameron),kterou opravdu mohu v tomhle miniměstečku brát jako nového kamaráda.(Tedy v každém případě upírského kamaráda.Hádám,že i Henny by se mohla počítat za kamarádku.A svým způsobem by kamarádem mohl být i Grady.)

4. Sdělení kamarádovi,že je to on,kdo by mě měl vzít a rande,které není rande,na abiturientský sjezd.

5. Fakt,že můj kluk je tady a bydlí ve stejném domě.(Což by,dejme tomu mohla být v té převážné prabídné situaci dobrá věc,nebýt toho,že je žárlivý a nelíbí se mu moje rande nerande.Ale,víte,ani mně se nelíbíže zmizel na dlouhé měsíce z povrchu Země.)

6. Zmizení doktora Plísňáka s velkou pravděpodobností proto,že naštval Johna s Wayneho Carterovy,kteří jsou více než pravděpodobně hlavou těch zdejších vraždících maniaků.

7. Navíc tohle přimělo otce a mého kluka k rozhodnutí stát se přepadovým oddílem a vypravit se na něco jako záchrannou misi,při níž možná zahynou.Jako že budou mrtvomrtví,ne jenom nemrtví.

8. A že si moje máma myslí,že můj ztřeštěný strýc Morty může k tomu celému přidat legraci.