Pořád mi pijou krev : kapitola 35

MÝTUS : Upíry nelze překvapit.

SKUTEČNOST : Tak já jsem překvapená často.Ale možná že jenom já.

35

Serena se probouzí kolem třetí odpoledne a trávíme dvě hodiny přípravami.Je poněkud zvláštní se oblékat na schůzku,když u toho sedí váš kluk a radí vám,co si obléknout(zdá se,že šaty Elly Mossové jsou podle něj v pořádku),a jak vypadá vaše líčení(méně očních stínů,říká,protože si nepřeji vzbuzovat u někoho falešné naděje).Ale zdá se,že je v tomhle férový.Svým způsobem.Komentář o očních stínech byl trochu moc.Samozřejmě že Georg zatím Camerona ještěneviděl.Serena si obléká šaty odcizené její matce,které měla na školním plesu v Kalifornii.Proč si je s sebou přivezla,nevím,ale perfektně ladí s jejím vzhledem podle osmdesátých let.Je to takový ten styl Molly Ringwaldové,světle růžová záležitost s volány.(Díkybohu NE jako šaty,které si Molly vzala na ples v Krásce v růžovém,jelikož ty byly děsně ošklivé.Víte,tohle mi připomnělo,abych našla pro Serenu nějaké nové filmy,pro které by se mohla nadchnout.)Moc jí sluší a tahle barva jí fakt sedí.Kdyby tady byl Nathan,vsadím se,že by vyšiloval.Soudím,že Serena myslí na totéž,jelikož ji přistihnu,jak se dívá na fotografii zachycující naši čtveřici na tom plesu.Všichni ostatní se také připravovali,ale opačným způsobem.Nejsem si zcela jistá,jaký je jejich plán,vím pouze to,že mají vyrazil na signál od strýce Mortyho.(Má zařvat "na ex!")Zbytek plánu zřejmě zahrnuje baseballovou pálku,vidle,nějaké nože na stejky a lana pro bungee.Náš dům nenabízí zrovna mnoho arzenálu pro neohroženou útočnou četu.Je mi jedno,co si otec myslí,rozhodně není Indiana Jones.Ani kdyby měl kožený bič,protože s ním neumí zacházet.Cameron klepe na dveře přesně v pět a Georg k nim doběhne dříve,než to stihnu já.Minutku drží kliku v ruce a jen tak zírá na Camerona.Vlastně by se dalo říct,že ho probodává očima.Přesně toho jsem se obávala."Ahoj,"promluví nakonec Georg."Ahoj,"odpoví Cameron. "Musíš být ten praktikant doktora Jonase,je to tak?Já jsem Cameron.Přišel jsem odvést Minu na slavnosti."Podává Georgoi ruku a ten mu ji po delší pouze tiskne.Serena na mě vrhá pohled.Jasně.Raději vypadneme.Čím dřív tím líp."Ahoj Camerone,"říkám,popojdu za Georga a zlehka ho pohladím po zádech s nadějí,že si to vyloží jako omluvu a ne jako "uhni mému nápadníkovi z cesty". "Vidím,že už ses seznámil s Georgem.Jde s námi i Serena.Doufám,že ti to nevadí!Je mojí neoficiální gardedámou."Pokusím se o smích,ale zní to více jako hihňání a poněkud vysoké proto toho nechávám."Jistě,to je v pořádku,"odpovídá Cameron.Pak na mě vrhá dlouhý pohled,zatímco si přeji,aby byl krátký. "Páni,Mino,vypadáš ohromně.Zelená ti opravdu sluší."Georg si odkašlává a já bezmocně hledím na Serenu.Mám poděkovat?Ignorovat to?Co Georgga naštve méně?Proč musí Cameron vypadat ve smokingu tak sexy?"A co já?"ptá se Serena,popojde k nám,zatočí se a potom se protlačí mezi Camerona a Georga. "Jak to sluší mně?"Bůh žehnej té holce!Cameron se chápe příležitosti se širokým úsměvem. "Stejně k zulíbání.Růžový sen,"odpovídá.Pak ohne paže v loktech pro obě z nás.Serena se do něj okamžitě zavěsí.Já okamžik váhám a pak udělám totéž po jejich druhém boku."Loučíme se,mami,tati,všichni,"volám. "Hodně - "jejda,štěstí bude lepší nezmiňovat, " - ehm,,dobrou noc!Mám s sebou mobil,kdybyste potřebovali."Georg ustoupí zpátky a zakládá paže na hrudi.A je to.Celkem vzato,tohle bylo opravdu,ale opravdu nepříjemné.

Cesta Cameronovým autem ke škole trvá pouhé dvě minuty,ale i tak jsem ráda,že nemusíme jít pěšky.Podpatky jsou vražedné bez ohledu na to,jak vysoký máte práh bolesti.Baby je pořád v prostoru před školou a lidé procházejí kolem ní,hladí ji a krmí.Kampus je zaplněn k prasknutí.Myslím,že jsou zde všichni obyvatelé města(kromě Lowella,Ernieho a mojí rodiny).Vlastně jsou tady možná všichni obyvatelé celé farnosti)což zní tak trochu jako náboženská záležitost,ale v Louisianě přesně takhle nazývají okresy).Připadá mi poněkud bláznivé jít takto vymóděná na fotbalové utkání,ale tak je oblečená většina děcek.A hádám,že ty,co nejsou,se buď půjdou převléknout domů,nebo vynechají tanec a budou se dívat jenom na Baby.Cameron nás vede k části tribuny na protějším konci vpravo.Prohlédnu si lidi,kteří už tam sedí,a nevidím žádné upíry. "My nebudeme sedět s tvojí rodinou?"ptám se.Ne že bych po tom zrovna toužila,ale mám je přece mít pod dozorem.Věnuje mi svým způsobem zvláštní pohled. "Ne,ti sedí tamhle."Ukazuje na horní část ve středu tribuny. "Ty chceš sedět s nimi?"Pohled na ně je docela zastrašující.Musí jich tam být asi třicet nebo více.Pravděpodobně Carterové ze tří nebo čtyř farností.Navíc lze zcela jednoznačně poznat,kde končí upíři a kde začínají běžní lidé,protože je odděluje demilitarizovaná zóna nikoho.Domnívám se,že i kdyby člověk nevěděl,že jste upír,přesto bude mít pocit,že něco není úplně v pořádku,především v případě,že tvoříte celou skupinu upírů.Zejména když všichni mají kamennou tvář,jsou bledí a hovoří spolu velmi tiše,místo aby se smáli,pokřikovali a házeli popcorn jako ostatní lidé kolem nich."Ne,"odpovím. "Tady je to dobré."Z našeho místa na ně vidím docela dobře.Kromě toho mě na tuto vzdálenost děsí o něco méně."Bezva.Jdu pro trochu čaje.Chcete k němu ještě něco jiného?"Serena se rozhoduje pro popcorn a hotdog(když je nervózní,tak se cpe),ale já jenom zavrtím hlavou.Jakmile Cameron odejde začnu pozorovat skupinu Carterů,abych o nich zjistila něco více.John s Waynem by byli okamžitě rozpoznatelní,i kdyby neseděli přímo uprostřed klanu.I vsedě je vidět,že jsou mimořádně vysocí a vypadají téměř jako dvojčata,nikoliv jenom bratři.Oba mají vlnité hnědé vlasy a ty skutečně šokující ostře modré oči.jeden má malou kozí bradku,která mu dodává ďábelský vzhled,o čemž se domnívám,že je to záměr.A působí opravdu reprezentativně.Konečně mi dochází,co se mě pokoušela naučit učitelka v deváté třídě.Ať je reprezentativní vystupování cokoliv,tak tihle bratři Carterové to mají.Něco jako živočišný magnetismus.Vsadím se,že právě z něj pramení i ta mužná vůně Camerona.Což mi připomíná,že dneska večer nesmím zapomínat dýchat.Jako vůbec.Vážně to musím překonat.Nepřekvapuje mě,že příslušníci rodiny Carterů,kteří sedí kolem obou bratří,jsou ženského pohlaví,i když většina členů klanu nepředstavuje žádné krasavce či krasavice.John s Waynem jsou jednoznačně hvězdami této přehlídky.Několik chlápků v druhé řadě Carterů vypadá víceméně jako strýc Morty(pupkatí,trochu plešatějící a s velmi pochybným módním vkusem - je mi jedno,jestli se všichni nacházíme na Jihu,nemohli by prosím aspoň občas odložit montérky?).jeden z nich má dokonce kotlety(nemyslím tím skopové).vypadá dost staře.Míním tím,kdy vlastně byly kotlety v módě?V temném středověku?Tedy pokud nejste v nějaké kapele."Ach ne,"ozývá se Serena."Co je?"vidí něco,co já ne?Spočítám Cartery a od mého posledního sčítání jsou pořád v plném počtu.Celkem třiatřicet."Myslím,že je tu ta holka,co tě nenávidí.""Raven?Fakt?Kde?"Otáčím se,ale to,co k nám míří,není Vzteklá Gotička.Je to Vzteklá Hubená Bloudka.v nejtěsnějších purpurových pouzdrových šatech,jaké jsem v životě viděla.Kdyby Kacie spolkla zrnko vína,myslím,že byste je viděli putovat celou cestu až do jejího žaludku.dívat se,jak se její kostnaté boky šinou davem k nám,je téměř hypnotizující."Takže nakonec ses rozhodla přijít na slavnost.To jsem ráda.po našem menším incidentu si to žádá hodně odvahy,"pronáší sladce s rukama položenýma na těch nebezpečných bocích.Náš menší incident?Myslím,že by se to dalo označit jako úmyslné přejetí mě a Sereny."Tak já mám hodně odvahy?"opáčím. "Tak u mě přinejmenším lidé nemohou říct,jestli mám nebo nemám vyoperované slepé střevo."To přiměje Serenu k vyprsknutí,což v mém případu s Kacií asi zrovna nepomáhá.Ale vážně,mám tady na starost důležitější věci než marnit čas s nějakou rozmazlenou anorektičkou usilující o titul královny abiturientského sjezdu.Kacie dává,asi moudře,přednost ignorování mé poznámky.Vysílá ke mně krokodýlí úsměv.Vidím všechny její zuby."Grady je tady se mnou,"prakticky vrká."Tak to ti přeji,"říkám. "Tvoříte moc pěkný pár."Je to sice lež,ale co.Polovina toho páru je hezká.Napadá mě,jestli musela praštit Gradyho klackem po hlavě nebo jak."Díky.Předpokládám správně,že ty jsi tady s Cameronem?Kde vlastně je?"Několikrát na mě zatřepotá řasami,jako bychom byly dobré kámošky a probíraly tady svoje žhavé nápadníky.Páni,já jsem jí snad pro srandu.Kdybych tušila,že se jí zbavím pouhým přesvědčením Gradyho,aby s ní chodil,byla bych na něm zapracovala ještě tvrději.Serena na mě zírá jako sova.Do jisté míry se cítím stejně."Hm,šel nám pro nějaké pití."Máchnu rukou ke stánkům. "Určitě se každou chvilku vrátí,jestli s ním chceš mluvit.""To není nutné.Ach,podívej,"vybízí mě s letmým pohledem přes rameno. "Myslím,že začínají sčítat hlasovací lístky.Musím jít zjistit,jak se věci mají."Otáčí se k odchodu a pak se ještě ohlédne. "Budeš se dneska večer dobře bavit,viď?Nepochybuji o tom.Vím,že budeš."Zasměje se svým pronikavým smíchem.Ach jo.Naskočila mi z ní husí kůže."Ehm,díky,"říkám. "I ty se dobře bav."Nemám tušení,co jiného bych měla pronést.Kacie klopýtá na schodech na příliš vysokých podpatcích,ale pak pokračuje v chůzi.Mám pocit,že svět se někam trochu posunul,nebo možná ti bruslící čerti teď staví v pekle iglů.Odolám nutkání štípnout se."To bylo divné.nebyla to ona,kdo nás málem srazil autem?"Serena zvedá obočí a já jenom krčím rameny.Asi musíme dělat jediné:dát nějaké jižanské holce to,co chce,a ona je pak samý cukr a med.Rozhlížím se,jestli se Cameron nevrací.Pořád stojí ve frontě u stáku,ale z toho,co spatřím poté,se mi sevře žaludek.Ani ne pět metrů od nás stojí Raven a se zájmem pozoruje odcházející Kacii.Nemůžu uvěřit,že ta nafoukaná huběňourka takhle rozptýlila moji pozornost.Co kdyby Raven pokračovala k nám,místo aby jenom naslouchala?Nakláním tělo před Serenu,ale Raven na mě jenom zamává,otročí se a jde pryč.Šmankote,potřebovala bych troje oči.Jedny na pozorování Raven,druhé pro další podivnosti ze strany Kacie a třetí na sledování klanu Carterů.nebo možná by mi stačila točna."Stýkáš se tu s úžasnými lidmi,"poznamenává Serena."Až na Kacii nejsou tak špatní.Tedy většina.Když si odmyslíš ty anorektičky,které mě chtějí zabít,ale dneska mi přejí dobrou zábavu,a krvežíznivé upírské maniaky,kteří chtějí odstranit mého otce,tak zbytek obyvatel města není tak zlý.Vážně.A nezapomínej,že ta vražedná Gotička sem přišla s tebou.""Nemyslím,že z toho můžeš vinit mě,"brání se Serena. "Vždyť mě chce zabít jen kvůli tobě."Tak v tom má pravdu.Povzdechnu si.Všechno je moje chyba.Ale počkat.Víte co?Já přičítám veškerou vinu Severozápadní upírské radě.Nebýt jí,nikdy bych nepoznala Raven,rozhodně bychom teď netrčely v tomhle zapadákovském Cartvillu a nemusely se strachovat o život.Teda já ne,ale Serena.Ale i tak.Rozhodně je to vina Rady.Stejně jako další věci v mém životě,které mi pijou krev.

Cameron se vrací a rozdává nám pití a Sereně její popcorn a hotdog.Fotbalový zápas konečně začal a my sedíme a díváme se.Tedy Cameron se dívá(hádám,že některé věci zajímají všechny kluky),Serena jí a já doufám,že Cameron si nevšimne,že se neustále otáčím a snažím se neztratit přehled o svých protivnících.Naštěstí se zdá,že i klan Carterů je plně zaujatý fotbalovým utkáním jako ostatní dav a nikdo se ani nehne(vyjma starého muže oblečeného od hlavy k patám ve školních barvách,jenž poskakuje nahoru a dolů a ječí při každém rozhodnutí sudího v neprospěch domácího týmu).Kacii a Raven nevidím,jelikož obě zmizely někde za tribunou.Zrovna teď by se mi fakt hodilo rentgenové vidění.Posílám Georgovi krátkou esemesku,že je vše v pořádku,ale nedostávám odpověď.Doufám,že je to dobré znamení.Snažím si vzpomenout na všechny naše bonzovské kódy jako:

a) "oc!",pokud Carterové začnou masově odcházet,

b) "ug"jako "útok Gotičky!,kdyby po nás šla Raven,

c) "911",když budeme potřebovat pomoc(což jsem rozhodnuta nevysílat,jelikož pomoc budou potřebovat především oni),

d) "ko fo",což je jasně oznámení konce fotbalu,a

e) "bd"pro "bezpečně doma",jakmile se vrátíme do našeho domu.

Škoda,že nemáme kvalitnější špionské vybavení.Ačkoliv si myslím,že ten drát se počítá mezi tyhle věcičky,rozhodně nepatří mezi high-tech technologie.Dohání mě k šílenství,protože jsem si ho musela přilepit podél boku a kvůli hlubšímu výstřihu skrýt objemnější část pod spodní prádlo.A to mě dožíral už předtím!Ale neměla jsem na vybranou,protože žádné další odpovídající šaty tady nemám.Rozhodně bych si neoblékla plesové šaty Sereniny mámy,i kdyby skrývaly o něco více.Člověk se musí alespoň v něčem držet svého stylu."Za okamžik je poločas,"oznamuje Cameron a já sebou trhnu a málem pustím mobil. "To bude nepochybně nával u stánků a toalet,takže jestli máte na něco chuť nebo si potřebujete odskočit,je vhodná doba.""Díky,mě nic nechybí,"vyhrkneme se Serenou jednohlasně a pak se zasmějeme.Potřebuji si promluvit s Minou o samotě.Nezašla bys nám pro popcorn?"Vytahuje z kapsy peníze."Hm,"řekne Serena s pohledem na mě.Do háje.Co bychom mohly odpovědět,aby to neznělo podezřele?Opravdu se od ní nechci celý večer hnout,jestli to bude možné.Ale o Raven Cameron ví.Co kdybych se vytasila s kouskem pravdy?"Camerona já - ""Mino!"vykřikne Henny a v křiklavě žlutých šatech s nešťastně tvarovanou zvonovou sukní na mě doslova slétne z uličky. "Neslyšela z reproduktoru svoje jméno?Dělej utíkej na hřiště!""Ehm,cože?"To zlepšení sluchu se mi zjevně moc nedaří,jelikož nemám ponětí,o čem to mluví.Neslyšela jsem nic,dokud na mě nezakřičela.Jenže Hennyin hlas by probudil i mrtvého,zejména když přidá na decibely.Popadá mě za paži a táhne na hrací plochu. "Kvůli volbě krále a královny!Jsi jednou z finalistek!Tak pospěch!"Všichni lidé v naší části tribuny začínají provolávat: "Mina,Mina,Mina!"Ach.Můj.Bože.