Pořád mi pijou krev : kapitola 37

MÝTUS : Změna podoby je pro upíra jako druhá přirozenost.

SKUTEČNOST : Pokud druhá přirozenost znamená plné soustředění,aniž byste se nechali rozptýlit,pak ano,jistě,proč ne.

ZMĚNY PODOBY

101

37

"Rav - "spustím striktním jižanským přízvukem.Okamžitě se zarazím.Gotička a Serena nejsou nikde vidět.Vešla jsem na zcela jinou katastrofickou scénu.Doktor Plísňák se krčí u kovové tyče uprostřed místnosti,tváří otočen ke dveřím.Vypadá opravdu naštvaně,takovým tím stařeckým způsobem.V celé místnosti je strašlivý binec.Všude se válí různé nástroje a materiály(šroubky,hřebíky,prkna a další věci,o nichž netuším,co to je,jelikož na dílenskou výuku byste mě museli donést jedině nohama napřed).Mezi mnou a doktorem se nachází Lowell.V jedné ruce drží dřevěný kůl,v druhé kladivo a tváří se velice,velice vážně."Lowelle,"ozvu se a snažím se,aby můj hlas zněl jinak a zachoval si ten jižanský přízvuk.Lituji,že jsem neslyšela tu dívku mluvit.Doufám,že na to naletí. "Posílá mě Wayne.Chce,abyste - "Ale doktor Plísňák mi skáče do řeči. "Lowelle,umlčte laskavě naši návštěvnici.Nastálo."Strnu.Co se děje?Lowell se otáčí a míří ke mně.Oči má prázdné a rozostřené.Opravdu slintá?Narazí do stolu,převrhne ho a snaží se pokračovat ke mně tak,že tělem pomalu tlačí stůl po podlaze."Lowelle,stůjte.Obejděte ten stůl.Potom umlčte naši návštěvnici."Doktor plísňák ovládá jeho mysl! "Počkejte,doktore P - Jonasi!To jsem já!"Jen co vyslovím doktorovo jméno,Lowell poněkud zaváhá a jeho oči jako by se trochu zaostřily.Podívá se na mě a potom se prudce otočí k doktoru Plísňákovi.Přísahám,že nelíčeně vrčí.Doktor Plísňák táhne převrácený stůl mezi sebe a Lowella a rychlými slovy nutí Lowella zpomalit kroky,odhodit kladivo a tak dále.Lowell však dál máchá kladivem,klopýtá ještě několik kroků k doktorovi,ale potom se zastavuje a otáčí zpátky ke mně.Manévruje kolem stolu a šine si to rovnou proti mně s kladivem i kůlem zdviženými vysoko nad hlavu.Už je mi jasné,že opravdu slintá.Z jednoho koutku úst mu stéká slina až na károvanou košili.Není to vůbec hezké."Doktore J-"Možná bude lepší neopakovat jeho jméno. "To jsem já!Mina!Zastavte ho!"Uhnu před letícím kůlem a narážím do dalšího kovového stolu.Lámu se v pase a vyrážím si dech.Copak mě doktor neslyší?Vtom si všimnu svého odrazu na desce stolu.Na jasně!Stále vypadám jako ta dívka z klanu Carterů.Odstrkávám se od stolu."Podívejte se na mě!Jsem Mina Smithová!Bobova dcera!Snažíme se vás najít!"Zbavuji se změněné podoby.Vyhnu se útočícímu Lowellovi a jakémusi těžkému stroji,abych se dostala k doktoru Plísňákovi."Mina?"zamžourá na mě doktor Plísňák,když se k němu přiblížím.Vypadá,jako by poněkud zhypnotizoval i sám sebe."Můžete odvolat Lowella prosím?"Proč se mě tenhle křehký starý upír pokouší stále týrat?"Lowelle,stůjte!"vykřikne doktor Plísňnák.Otáčím se s nadějí,že spatřím Lowella stát na místě,jenže místo něj vidím kůl mířící rovnou na mě.Uskočím a prchám.Lowell mě pronásleduje."Lowelle,"ozývá se přísně doktor Plísňák. "Stát!"Lowell znovu zavrčí hlubokým hrdelním tónem a se skřípěním zubů zůstává stát.Ale hned nato obrací krví podlité oči na doktora Plísňáka. "T-y-y-y" zbytek je tak zkomolený,že tomu nerozumím,ale o kladivu nelze mít nejmenší pochyby.Doktor Plísňák i já uskakujeme dozadu.Nejsem si jistá,na koho Lowell mířil tentokrát."Proč toho neechává?"ječím."Nevím,"odpoví zadýchaně doktor Plísňák.To je špatné znamení.Jak dlouho bude tahle bitva ještě pokračovat? "Víš,má velmi silnou vůli."Tak to sice momentálně nevypadá,ne s tím slintáním a tak.Ale Lowell je pořád v pohybu a zjevně klade odpor.Možná ten starý doktor není až tak suprový,jak si o něm myslí můj otec i Georg.Doktor Plísňák se zahledí hluboko do Lowellových očí. "Lowelle,poslouchejte mě!Stůjte!"Lowell se prudce zastavuje jenom pár centimetrů ode mě.Potom se otočí a zvedá ruku s kůlem.Začínám couvat,ale ztrácím rovnováhu."Ne,"vyhrknu. "Ne!"Ještě padám dozadu,když Lowell pouští kůl,který hlučně poskakuje na podlaze a tiskne si ukazováček k ústům."Pssssst!"syčí na mě.Narážím zády do podlahy."Aha,"poukazuje doktor Plísňák. "Myslím,že se snaží poslechnout můj první povel,aby tě umlčel."Kloužu pozpátku po podlaze,abych se dostala z dosahu kladiva. "Nemyslím - "začínám říkat,ale Lowella děsně vytočím.Zkřiví obličej,vrčí a prsty na jeho zdvižených rukou vypadají jako pařáty.S tím zanedbaným plnovousem připomíná zuřivého medvěda.Okamžitě zmlknu.Pitomý upírský neandrtálec.Samozřejmě že poslouchá pouze jeden příkaz doktora Plísňáka."Myslím,že nad ním stále nemám plnou kontrolu,"šeptá doktor Plísňák.Myslíte?Ach jo!Tak na tohle nemám čas.Kdoví,co právě teď Raven provádí Sereně!Doktor Plísňák se sklání,aby mi pomohl vstát,a Lowell se otřepává jako pes.Sliny létají na všechny strany."Dívejte se na mě,"přikazuje Lowell.Jeho hlas zní ochraptěle,ale rázně.Cítím,jak doktor Plísňák za mnou tuhne.Pouští moje paže a já opět dosedám zpátky přímo na jakési prkno.Ohlížím se přes rameno.Oči doktora Plísňáka jsou zastřené.Doháje.Musím něco udělat,dříve než Lowell převezme velení.Jestli začne ovládat doktora Plísňáka,bude z nás obou toust.Zvažuji,že popadnu to prkno,ale domnívám se,že Lowell i ve svém napůl omámeném stavu by mi v nějakém fyzickém zápasu nasekal na zadek.Je minimálně třikrát tak velký jako já.Takže zbývá jenom to ovládání mysli.Krindepane,proč jsem místo prodlužování řas netrénovala raději právě tohle?Jsem tak vypatlaná.Ale nemám na vybranou.Musím to zkusit.Možná ho dokážu rozptýlit,jak mi radil Cameron.S jeho soustředěním na doktora Plísňáka by to mohlo vyjít.Vyškrábu se na kolena,popadnu hrst matic a šroubů a mrštím je Lowellovi rovnou do obličeje.Zavyje a pouští si kladivo na palec.Ohne se v pasu,jednu ruku tiskne přes pravé oko a druhou si svírá chodilo.Teď přichází moje šance.Popadám ho oběma rukama za mastné vlasy,zvedám mu hlavu a dívám se mu do levého oka.Doufám,že to bude fungovat i s pouhým jedním okem.Doufám,že to bude vůbec fungovat.Zahledím se mu hluboko do toho oka a nedýchám,aby mě nerozptyloval jeho pach.Neobtěžuji se cokoliv říkat nebo vydávat povely,pracuji pouze na ovládnutí jeho mysli.Cítím,jak Lowell odolává,ale doktor Plísňák přiskočí a snaží se ho přidržovat.Konečně se Lowellovo oko rozostřuje.Celé jeho tělo ochabuje a já ho nutím svézt se na podlahu."Jak jsi to udělala?Nevěděl jsem,že umíš hypnotizovat,"říká doktor Plísňák.Tentokrát v jeho hlasu chybí ten nadřazený tón."Je toho hodně,co o mně nevíte,"odpovídám."Ach,"říká. "No,děkuji ti za pomoc.Pokud se nám ho podaří zadržet - ""Já nemůžu.Musím jít,"oznamuji "Raven - ta bláznivá gotik holka - má Serenu.Musím je najít."Už se rozbíhám ke dveřím.Zdá se,že doktor Plísňák zbytek zvládne sám,když je Lowell mimo provoz. "Ale dávejte pozor.Zbytek Carterů sleduje fotbalové utkání.Můj otec s ostatními vás hledají u Ernieho,aby vás zachránili.""Zajdu pro ně a vrátíme se sem."volá za mnou. "Hned jak se tady postarám o tuhle maličkost.Buď opatrná!"