Pořád mi pijou krev : kapitola 38

Napsal Niletka.blogerka.cz (») 13. 2. 2012 v kategorii Pořád mi pijou krev: Kimberly Pauley, přečteno: 566×

MÝTUS : Upíři nekrvácejí.

SKUTEČNOST : No,záleží na okolnostech.

 

38

 

Spěchám a cestou se snažím nabýt znovu podobu té Carterovic dívky.Lituji,že jsem si předtím nemohla dát sklenici Speciálu K místo sladkého čaje,ale neumím si představit,že by byl na oslavách stánek s tímto občerstvením.Po menší eskapádě s Lowellem mi rapidně ubývá energie.Ale než zahnu za roh,stačím se dát dohromady.Jsem v polovině dlouhé zadní části budovy,když slyším(sláva!)Serenina neomylně znechucená slova: "Ach jo,nebuď tak pitomá."Vycházejí z chemické laboratoře.Na moment se zastavím a s ulehčením si vydechnu.Potom se opět napřímím v celé své výšce a otevírám dveře tak prudce,až narazí do zdi.Doufám,že doktor Plísňák to zaslechne a dovtípí se,kde jsme.Raven sebou škubne a otáčí se z přikrčené pozice před Serenou,která sedí na stole v první řadě.Tedy přesně přivázaná ke stolu v první řadě.Spoustou různých hadiček.Soudím,že během týdne se tady prováděly nějaké podivné experimenty.Kromě toho,že je spoutaná a tváří se naštvaně,vypadá v pořádku.A po Cameronovi není ani stopy.Mým tělem se prožene vlna ulehčení,ale snažím se,aby se neobjevila i v mém výrazu."Kdo jsi?"ptá se Raven a ohání se střepem skleněné zkumavky.Výborně.Předpokládám,že tuto konkrétní dívku z rodiny Carterů nezná,takže si nemusím dělat starosti se zabarvením jejího hlasu.Rozhoduji se použít obecný jižanský přízvuk."Zlato,jsem Evženie Carterová.A slyšela jsem o tobě,jmenuješ se Raven.Tak co kdybys odložila to sklo a na chvilinku se zklidnila?"Doufám,že můj přízvuk není přehnaný.A omlouvám se Evženii,ale v tuhle chvíli mě žádné jiné jméno nenapadlo.Raven drží zkumavku,ale poněkud se uklidnila a ustoupila krůček od Sereny. "Co chceš Evženie?Mám tady nějakou práci.""Copak tě Cameron neupozornil,že tenhle ukázkový preparát je nedotknutelný?"Popojdu dopředu a snažím se podle jižanského způsobu pohupovat boky,abych mohla stanout mezi Raven a Serenou.Nebo přesněji specifikováno,mezi zubatým krajem skleněné zkumavky a Sereniným krkem."Preparát?"ohrazuje se Serena. "Tak to si vyprošuji."Tím situaci zrovna nezlepšuje.Zlostným pohledem se jí pokouším říct,ať mlčí,ale je ještě nevrlejší. "Jestli je tady někdo ukázkový preparát,tak je to ona.""A o co ti vůbec jde?"vrací se Raven zavrčením ke své gotik formě. "Je to jenom hloupý člověk,ne?"Rozhoduji se pro jednání rázné holky. "To jsi i ty.Ale možná že se dost neřídíš příkazy svých šéfů,co myslíš?Nepochybuji,že John s Waynem budou nadšení,až to uslyší."Místo,aby Raven vycouvala,zdá se,že ji to ještě více rozzuřilo,zejména,když se Serena začala smát.Sakra!Kéž by dokázala být zticha alespoň pro tentokrát."Co je to vůbec s vámi?"ptá se řečnicky Raven. "Udělala jsem všechno,co jste ode mě požadovali!Zvolila jsem si terč.Dokonce jsem ji sledovala přes polovinu tohoto bizardního kraje.Už mám i to tetování!Co více ode mě chcete?"Používá volnou ruku k tomu,aby si vysoukala pravý rukáv a ukázala mi obrovské tetování kolem celého nadloktí.Vypadá to jako stopa nějakého velkého ptáka s kapkami krve stékajícími z pařátů.Není zrovna nejvkusnější a je velmi,velmi nápadné."Trochu velké,nemyslíš?"neodolám.Mysleli byste si,že Černé pařáty netouží po takového reklamě.Opravdu Raven potřebuje přináležet k něčemu tak hroznému?To je fakt smutné v mnoha rovinách."Přesně o tom mluvím!"vyštěkne Raven. "Něco s vámi všemi není v pořádku.Každý Carter,se kterým jsem se dosud setkala,má jenom malé tetování,jako by se styděl za příslušnost k Pařátům.Tedy kromě Johna s Waynem,a ti si je musejí dávat přetetovat každých několik měsíců.Jsou hrdí na to,co tohle tetování symbolizuje.A já jsem také hrdá,slyšíš?Už nedovolím,aby mi kdokoliv z pitomých lidských bytostí stanul v cestě!"Vrhá se střepem na Serenu a já ve stejném okamžiku skáču a modlím se,aby tentokrát mířila opravdu dobře.Rozšklebený střep mi vniká do boku a já se neubráním výkřiku.Zahlédnu jak Serena třeští oči,zatímco padám a strhávám s sebou i Raven i několik stolů na podlahu."Sereno?Kde jsi?"slyším Cameronův křik někde docela nablízku."V chemické laboratoři,"křičí Serena. "Pomoc!Šílená gotik holka útočí!"Vytahuji se na ruce a kolena.Skleněná zkumavka mi pořád vězí v boku.Vnímám ji,ale ještě nejsem připravená se na ni podívat.Jenom doufám,že to není tak zlé,jak to cítím,jelikož mám ten bok v jednom ohni.Raven zasténá,překulí se a hledí na mě."Co to máš s obličejem?"ptá se,zatímco Cameron probíhá dveřmi.Pak ona,Serena i Cameron vykřiknou jednohlasně "Mino!"s různým stupněm zděšení.Asi vypadám opravdu tak zle,jak se cítím.Nechávám vymizet poslední pozůstatky změněné podoby.V tuto chvíli z ní už stejně moc nezbylo."Ach bože,ach bože,"mele Serena. "Jsi v pořádku?Dostaňte mě z těch hadiček!"Raven jenom oněměle sedí a zírá s totálním ohromením,jak mi Cameron pomáhá sednout.Výraz na její tváři by byl svým způsobem legrační,kdybych neměla dojem,že každým okamžikem umřu.Jako doopravdicky.Vím,že Vlkobabiča tvrdila,že nekrvácíme,pokud si to sami nepřejeme,ale mám pro ni novinu.Můžeme krvácet,i když nechceme.Ruka mi sklouzne na kaluži krve,která prýští z mého boku,a já se málem svalím zpátky.Cameron je jediný,kdo si zachovává alespoň určitou rozvahu. "Musíme ti vytáhnout ten střep.Asi brání v uzavření rány,takže se nezaceluje.Neměla bys takhle krvácet.Ukaž,chť se mě.Chystám se ti to sklo právě teď vytáhnout.Jsi připravená?"Chytám ho za levou ruku a přikývnu.Nezbývá mi nic jiného,než mu důvěřovat,nebo omdlít.Případně něco ještě horšího.Takže tolik o nepřemožitelnosti upírů.Tohle v brožurce rozhodně NEBYLO.Cameron sevře v prstech konec zkumavky vražené v mém těle a popotáhne.Z mých úst se vydere další výkřik i bez jakéhokoliv pobídnutí,ale jakmile je ta věc venku,cítím,jak se vše zvolna vrací do původního stavu.Pomalu a bolestivě,ale ať ve mně to sklo rozřízlo cokoliv,začíná se to spojovat."Je to lepší?"ptá se Cameron. "Je mi moc líto,že jsem nepřiběhl dříve.Kontroloval jsem kuchyň a sklady u bufetu.Je tam více menších komor,než jsem si myslel."Znovu přikývnu a pak ukážu bradou na Serenu. "Můžeš ji z toho vymotat?Než se té gotik královny zase zmocní vzteklina.Nemyslím,že jsem schopná odrazit další útok."Cameron se zvedá.Je celý od mojí krve.Začíná odmotávat hadičky ze Sereny. "Nedomnívám se,že ještě bude dělat nějaké problémy,"poznamenává.Podívám se na Raven.Tupě hledí na krev na podlaze.Jeden pramínek stéká přímo k ní a ona před ním zběsile uniká ke dveřím pozpátku jako krab.V tu chvíli se začínám celá třást."Asi by si měla znovu promyslet svou profesní dráhu,"říkám. "Zdá se,že na krev nemá žaludek."Chci vstát a Cameron,který konečně vymotal Serenu(která je také dost zelená)ze spleti hadiček,mě v poslední chvíli zachytí.Celá se třesu."Ztratilas hodně krve,"poznamenává.Ráda bych pronesla něco jako "to nic",ale jazyk mě neposlouchá. "Potřebuješ ji co nejrychleji doplnit.""Do Raven se v žádném případě nezakousnu,"prohlásím důrazně. "Na tu prohnilou Gotičku nemám dost silný žaludek."Zřejmě jí zůstal ještě nějaký malý zbytek mozku,jelikož má slova jí nutí plazit se ještě dál od nás a přitáhnout si kolena k hrudi.Začíná se kolébat dopředu a dozadu a podivně skučet."Můžu to být já,"nabízí se Serena. "Vezmi si ji ode mě.""Ne,"zamítá to Cameron. "Potřebuje krev jiného upíra.Ta jí vrátí sílu mnohem rychleji."Bere mě do náruče a chová jako malé dítě."Ještě jsem to nikdy nedělala,"poukazuji.Opravdu chce,abych ho kousla do krku?Je to hodně osobní.Jeho blízkost,ta jeho mužná vůně,vše je tak omamující.A takové přitulení k jeho krku jsem si opravdu nikdy nepředstavovala."Pomůžu ti,"říká Cameron. "Sereno,můžeš ji podržet?"Sedá si na kantorskou židli a Serena stojí za mnou a přidržuje mě.Cameron bere ze stolu odlamovaní nůž a provádí malý řez po straně svého krku. "Pospěš si,"vybízí mě, "než se zacelí.Během tvého pití zůstane otevřený."Chci se přít,jenže současně cítím,že se každým okamžikem svalím,proto poslechnu.Nakláním se dopředu a tisknu ústa na jeho krk.Moje špičáky se okamžitě prodlužují,aniž bych na to myslela.Páni,v takové blízkosti u něho se cítím ještě omámeněji,ale zavírám oči a nechávám krev proudit do mých úst a dolů hrdlem.Přesně tak si představuji pití svařeného vína.Opojné.Ale možná je to jen Cameronem.A zrovna v té chvíli se rozletí dveře a do laboratoře vbíhá Georg.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel devět a pět