Pořád mi pijou krev : kapitola 39

MÝTUS : Upíři jsou povznesení nad lidské slabosti,jako jsou žárlivosti a pomstychtivost.

SKUTEČNOST : Vida. Mluvte jen za sebe.

39

"Mino?Co se tu děje?Co se stalo?"Georg se žene kupředu,ve spěchu málem zakopne o Raven a potom klouže po mojí krvi.Musím opravdu vypadat jako troska.Odtahuji se od Cameronova krku a pokouším se vstát a jít ke Georgovi.Je mi jedno,že jsem pořád ještě nesmírně slabá.Není možné,abych zůstala přisátá na krk jiného mladého muže,když je v místnosti můj kluk.Georg dorazí ke mně právě včas,aby mě zachytil před zhroucením a přivinul k sobě.Teď je potřísněný mou krví i on.Začíná to tu fakt vypadat jako po nějaké přestřelce z paintballových pistolí nebo tak.A já definitivně prohrála.Ještě že jsem si nezničila šaty od Elly Mossové.Ale jedna z roztleskávaček bude na mě hodně naštvaná,protože si myslím,že tolik krve nepůjde z džínsů ani odstranit.Nemluvě o velké díře v tričku.Georg mě pevně objímá a líbá na čelo a tváře,které jsou pravděpodobně jedinými místy,na nichž nemám krev."Je mi to tak líto,že jsem tu nebyl,"říká omluvně. "Měl jsem být s tebou.""To nic.Jsem v pořádku.Chci říct,že už jsem v pořádku.Díky Cameronovi.Jinak bych zřejmě ležela v té kaluži krve na podlaze.Daroval mi svoji krev.To proto jsem byla no,však víš…""Přísátá k jeho krku jako pijavice?""Já - "Kousek od něj poodtáhnu a vidím,že se usmívá.Je to stupeň pět celých osm na jeho škále,ale je to úsměv.Poznání,jak mi jeho úsměv chyběl,mě zasáhne možná i více,než Ravenin skleněný střep.Cameron sice voní tak božsky,že se toužíte do té vůně zahalit,ale Georgův úsměv má moc přinést vám báječný pocit v každé situaci."Jenom jsem tě škádlil.Ale opravdu lituji."Georgův úsměv mizí a nahradí ho vážný výraz.Sklání hlavu tak,že se opřeme čely o sebe. "Všeho."Znovu mě zasypává polibky.Vnímám to stejně jako návrat domů.Krev je sice dobrá,ale tohle je ještě lepší.Pak přicházejí i moji rodiče a mluví tak rychle,že jen stěží rozumím,co říkají.Většinou to zní jako ach-můj-bože-tolik-krve-není-ti-nic-co-se-stalo!Za nimi se objeví doktor Plísňák a pozoruje veškeré dění se svým odstupem historika-.Nakonec vlítne do místnosti strýc Morty a zaujímá postoj kung-fu,jako by vůbec věděl,jak se z někoho dělá sekaná.A je tu také Iveta a mlaská nad tou spouští jazykem.Kdo ji zavolal?Myslím,že to konečně odpovídá na otázku,jestli je Cameron na naší straně,ať je či není Černým pařátem.I když on se možná diví,co se to děje mezi mnou a Georgem. "Víš,Camerone,já - "začínám ze sebe dostávat a otáčím se,abych mu to vysvětlila."Ten je pryč,"oznamuje Serena a hledí na mě očima stále dvakrát většíma než normálně. "Právě odešel zadními dveřmi."Odešel kvůli mně a Georgovi?Vždyť jsem mu ani nestihla poděkovat."Co se tady dělo?"chce vědět moje matka. "Ta krev je všechna tvoje?"zní to,jako by tomu nemohla uvěřit.Podívám se na podlahu.Zjevně jsem docela vydatný gejzír."Krátce řečeno,Raven šla na Serenu se skleněným střepem a já se jí postavila do cesty.Cameron rozvázal Serenu,vytáhl mi střep a dal mi napít svojí krve,abych doplnila ztrátu.Potom se zřejmě vytratil."To je vše? "Ach,ano a také jsem královnou abiturientského sjezdu."Strýc Morty mi podává cestovní láhev. "Napij se,královno.Jsi trochu bledá."Chacha,vtipné,strýčku Morty.Podezíravě přičichnu k láhvi. "Co je to?""Jenom trochu kvalitní nula negativní.Nic víc.Mám ji u sebe stále pro případ první pomoci.Nebo k osvěžení."Napiji se a okamžitě se cítím lépe.Není tak posilující jako kolínská a la Cameron,ale rozhodně dodává více síly než sklenka Speciálu K.Georg mě pořád objímá,jako by si myslel,že každou chvilkou omdlím. "Jak jste se sem dostali tak rychle?"Doba,která uplynula od mého osvobození doktora Plísňáka,mi připadá jako celé věky,ale uvědomuji si,že to není zas tak dávno.Můj smysl pro čas není zas tak špatný."A jak se tu ocitla Ivetta?Bez urážky Ivetto.""Žádná není,"odpovídá Ivetta poněkud zvesela.Chci říct,copak ji nic nerozhází?Trčíme uprostřed krvavé lázně.Nemám tušení,jak tohle vysvětlíme panu Flemingovi.Matka s otcem podávají souhrd,zatímco strýc Morty je neustále přerušuje:

a) strýc Morty okouzlil Ernieho svou demoverzí Krevní delikatesy 4000,zaujal pozici a vyslal signál,načež

b) všichni se nahrnuli dovnitř,přemohli velmi překvapeného Ernieho a

c) vtrhli do zadního pokoje,kde nenašli absolutně nikoho.Překvapení.

Poté se vrátili do domu a zavolali Ivettě,aby zjistili,jestli nemá nějaký nápad.Ivetta byla spolu se všemi ostatními na abiturientských oslavách a já neodpověděla na Georgovu esemesku(poslal mi "doma bez dr"),tak se rozhodli jít ke škole a zjistit,co se děje.Zrovna se po nás rozhlíželi,když doktor Plísňák vyběhl ze školní budovy a vyzval je,ať hodí zadkem a spěchají dovnitř.(Vážně pochybuji,že použil slovo "zadek",ale tuto část příběhu vyprávěl strýc Morty.)Potom uslyšeli Serenin křik,že jsme v chemické laboratoři(stále vám říkám,že jejich dobrý sluch je příčinou,proč mi nic neprojde).Dorazili by sem mnohem dříve,kdyby tušili,kde se ta chemická laboratoř nachází."Myslím,"přerušuje Ivetta strýce Mortyho dříve,než může popisovat jejich šílený vpád dovnitř, "že je čas,abych povolala posily.Budou tady zakrátko,protože sledují utkání.Potom uklidíme tenhle nepořádek.Ach ano,blahopřeji ti k titulu královny sjezdu!To je skutečně velká pocta!"No dobře.Ale kdybych zůstala na tribuně se Serenou,tak by tenhle binec nevznikl.Řeknu to i nahlas,ale Serena okamžitě nesouhlasí."Ne,je to moje chyba.Neměla jsem naletět kecům té holky Stacey,že Cameron má jít vyřešit problém se svým autem a tou pitomou krávou."Takže tohle vysvětluje,jak vylákali Serenu.Měla jsem vědět,že by nešla jen tak za Raven a cestou ke své jisté zkáze si zpívala tralala."Není to ničí chyba,"prohlašuje moje matka. "Někdy se takové věci stávají.""Nesouhlasím,"namítá strýc Morty. "Myslím,že na tomhle máme všichni svůj díl viny,"Ukazuje na Raven,která se stále krčí v koutě a kňourá.Vždycky jsem věděla,že je v nitru zbabělec.Jenom si přeji,aby si to byla uvědomila i ona předtím,než se vydala po mně."Tak i to je moje chyba.Sledovala mě totiž až sem."V Sereniných očích se objevují slzy.Hodila bych po ní polštář,kdybych nějaký měla.Vůbec není její vina,že Raven je dostatečně pitomá,aby se chtěla přidat k Pařátům."Postaráme se o ni zlato,"uklidňuje ji Ivetta. "Netrap se tím.Rada sem právě vysílá svoje nejlepší agenty,"dodává a hlasitě zaklepne kryt mobilu."Postaral bych se o ni i já,"poukazuje doktor Plísňák.Zavčasu si zakazuji odfrknutí.Momentálně nemám na jízlivost dost sil."Ne,ne,"vmísí se můj otec. "Už jste udělal dost,doktore Jonasi.Vždyť jste odhalil ten gang Pařátů!""Ne,bez vaší pomoci,"uznává doktor Jonas. "Nevěřím,že bych se bez Mininy pomoci dostal z Lowellových spárů,nemluvě o informacích,které nám pomohla nashromáždit,"Stiskne mi rameno. "Byl by z tebe výborný historik,"doplňuje.Otec na mě září,jako bych právě získala akademický titul.No bezva,vsadím se,že vím,co dostanu letos pod stromeček - nudné historické knihy."Ehm,díky,"odvětím. "Ale co s tím nepořádkem?"ukazuji na krev.Vlastně při pohledu na její množství se mi teď trochu zvedá žaludek.Především proto,že je všechna moje.Svým způsobem nemohu Raven obviňovat,že jí ruplo v bedně.Jenže na druhou stranu je to její chyba.Serenina zelená barva obličeje naznačuje,že se jí každým okamžikem udělá špatně.Zavírá oči a strýc Morty ji bere kolem ramen a přitahuje k hrudi,aby se na tu krev nedívala.Vypadá ještě bledší než za svých gotik dní."I o ten se postaráme,"říká Ivetta.O deset minut později chápu,co tím myslela.Zčistajasna se tady objevuje skupina vážně se tvářících upírů.Za krátkou chvilku jsem čistá a oblečená ve svých šatech(jeden z nich dokonce našel mé střevíce).Dávají laboratoř do pořádku a pak někam odvádějí Raven ke křížovému výslechu.Hádám,že podobné zkušenosti mají v krvi nebo něco takového.Ivetta oznamuje,že se postará o fotografie z volby královny,i když si myslím,že jsem dokázala před fotoaparátem docela dobře unikat,takže možná na nich ani nejsem.Doufám.A po celém tom fiasku s Kacií mě možná pan Fleming stejně diskvalifikuje."Odcházejte zcela nenápadně,"přikazuje nám šéf úklidové čety. "Po jednom,různými dveřmi a rovnou domů.Obklíčili jsme sekci tribuny s Cartery,tak se prosím chovejte,jako by všechno probíhalo normálně."Odcházím jako poslední(s mnoha sliby Georgovi,že budu velice,velice opatrná a nikoho nenaštvu natolik,aby mě chtěl cestou domů zabít),abych měla ještě trochu času se vzpamatovat a dala si další cestovní láhev pohotovostní nula negativní,kterou měl u sebe jeden z agentů Rady.Je poměrně zvláštní,že byl docela podobný strýci Mortymu.Jenom hubenější.A elegantnější,když neberu v potaz šál s modrozlatými barvami domácího fotbalového týmu.

Mám pevný úmysl zamířit rovnou domů,jak nám radili.Jenže pak uvidím Kacii,jak stojí v dlouhé frontě na dámské toalety,tváří se prohnaně a vesele a něco ve mně mi nedovolí odejít jen tak.Možná je to ta část příbuzenské podobnosti se strýcem Mortym.Možná je to proto,že jsem si prošla krvavou lázní(doslova),zatímco ona se musí vypořádat jedině s čekáním na vyčůrání."Hele,Kacie,"říkám,beru ji za paži a vytahuji z řady za jakési keře dříve,než stačí vůbec zareagovat.Známka jedna za potrhlé upírské schopnosti."Co-"začne namítat,ale nakláním se blíže k ní,provedu nejrychlejší koncentraci svého dosavadního nemrtvého života a zahledím se jí hluboko do očí.Nemyslím,že si někdo všiml,jak ji táhnu pryč,ale člověk nikdy neví.Je opravdu takový pitomeček,za jakého jsem ji považovala,protože okamžitě podléhá mému ovládání mysli.Ha!Dneska večer jsem v tomhle přímo hvězda!"Zvítězila a stala ses královnou srazu absolventů školy,"říkám.Opakuje to po mně.Cameron mě učil,že je dobré začím tím,čemu daná osoba má sklon věřit."Zapomněla sis na hřišti korunku.Bez ní se cítíš jako nahá.Chceš ji ukázat celému městu."Kacie dál opakuje všechno,co jí říkám.Perfektní. "Korunka leží přímo v brance na jižním konci hřiště.Ostatní dívky ti závidí a mohou se tě pokusit zastavit,ale ta korunka patří tobě,"poslední část opakuje s ulehčením a zlomyslným úšklebkem. "Letos ta korunka vypadá trochu jinak,ale pořád je překrásná.Je hnědá,má kulatý tvar a dokonale ladí s tvými šaty.Bude na tvých vlasech vypadat úžasně.Jakmile ji najdeš,nasadíš si ji.Nedovol nikomu,aby tě obral o tento vzácný okamžik."Tak.Mělo by to vyjít.Jeden upír z úklidové čety byl trochu upovídaný a zmínil se,že Baby si konečně ulevila rovnou v jižní brance,stejně jako v minulém roce.Možná je to malicherné a poněkud pod moji úroveň,ale víte co?I tak mám dobrý pocit.Natočím ji správným směrem a jakmile vidím,že se cíleně vydala k hřišti,vycházím zpoza křoví."Cos jí přikázala?"ptá se Cameron.Poskočím snad metr vzhůru.Buď jsem se soustředila usilovněji,než jsem si myslela,nebo je v tom tichém přiblížení stále lepší.Pravděpodobně obojí.Rozhlédnu se,jestli už nejsou nablízku nějací ti upíří pohůnci.Cameron zřejmě nemá tušení,že obklíčili klan Carterů.Pořád nemůžu uvěřit,že patří k Pařátům.To přece není možné."Poslala jsem ji na hřiště,ať si najde svoji královskou korunku v bezprostřední blízkosti Babyina kravince."Směje se. "Jsem moc rád,že jsem tě nikdy nenaštval."Pak obrací a dívá se na mě poněkud smutně. "Ale současně je mi líto,že jsem tě nedokázal udělat tak šťastnou jako někdo jiný."Zvedá ruku,lehounce se dotýká mojí tváře a zase ji stáhne."Georg,"říkám,ale pak zmlknu,protože si nejsem vůbec jistá,kam bych dospěla.Vážně nerada lžu lidem.Trochu je bulíkovat,to ano,ale lhaní je mi z duše protivné.Usmívá se a vrtí hlavou. "Asi mohu s jistotou říct,že není praktikant pracující s tvým otcem,viď?""Ehm,přesně tak,"potvrzuji.Můžu to takhle nechat?Je to v pořádku."Mino,nikdy jsem nepoznal nikoho,kdo by ti byl podobný.Přeji si,abychom měli šanci - "odkašlává si, "si dneska zatančit."Ty brďo,tohle neřekl,že ne?"Je mi moc líto,"začnu,ale opět se zarazím.Tohle nenávidím.Kdykoliv mám pocit,že toho chci tolik říct,obvykle ze sebe nic nedostanu.Alespoň nic souvislého.Ale co mohu udělat,je varovat ho.Vždyť mi zachránil život.Jsem jeho velkým dlužníkem. "Neměla bych ti to říkat,ale opravdu bys měl odejít.Rada vypustila do světa skupinu hrdlořezů,aby se vypořádala s Waynem a Johnem a všemi ostatními z vás."Přikývne. "Čekal jsem to.Dopustili se velké hlouposti,když zajali doktora Jonase.Říkal jsem jim to,ale neposlouchali mě.Zacházeli tak dlouho příliš daleko,že bylo jen otázkou času,kdy Rada půjde po jejich hlavách."Zvedne ruku,jako by se mě chtěl znovu dotknout,ale zastaví ji v půli cesty. "Chtěl bych,abys věděla jedno,Mino.Johnovi s Waynem hodně dlužím,ale nejsem jedním z těch jejich běžných rekrutů.Wayne mi proměnou v upíra doslova zachránil život.Jinak bych byl zemřel.Takže nejsou zas až tak totálně zlí.Jen většinou zlí."Věnuje mi smutný úsměv a vysouká si rukám,aby mi ukázal paži.Žádné za vše hovořící tetování."Jsem Carter, a vždycky jím budu,ale nevlastní mě."Já věděla,že nemůže patřit k Pařátům. "Asi bys měl v zájmu svého bezpečí už jít dál.""Velice rád jsem tě poznal,"říká Cameron. "Možná jednoho dne…"Předklání se a něžně mě líbá na rty.Pak je pryč,prostě jen tak.Ještě minutu nebo dvě po něm zůstává ve vzduchu jeho vůně.