Pořád mi pijou krev : kapitola 6

MÝTUS: Upíři jsou studení.

SKUTEČNOST : Dáváme přednost označení "chladní".

6

"Mari!Mino!Proberte se!"Vytahuji sluchátko z ucha a pokouším se soustředit.V předupírských dnech bych byla dávno usnula.Teď se cítím jenom trochu otupělá.Jsme na cestě minimálně tři hodiny od přistání na letišti v New Orleansu(kde nás strýc Morty opustil,aby se vydal za svým novým podnikáním v tomto městě,ať je to cokoliv)a kolem nás ubíhá stále fádnější krajina.Žádné pobřeží,žádný oceán,zato hodně farem.A krav.Spousta krav.Takže tolik o tom,že Cartville může být předměstí New Orleansu.Této naděje jsem se vzdala hned po první půlhodině.Dívám se z okna a vidím…no,nic moc.Otec jede pomalu.Zahlédnu čerpací stanici,několik obchodů(polovinu vypadá opuštěně a druhá jako kdyby tu byla od dětství strýce Mortyho),železářství a celkem nic dalšího.Otec zastavuje před blikajícím červeným světlem.Semafor tam jen tak stojí a bliká."Vítejte na Hlavní třídě v Cartvillu,USA!Ať se nám život v malém městě líbí!"říká otec."Ehm…"Nemám slov.Tohle není malé město.To je…pidiměsto.Mrňavější než…prostě tak mrňavé,že to plně nevystihuje ani tento výraz.Dokonce i máma je nějak zticha,což znamená,že Cartville je nepochybně menší,než jak si ho představovala ona sama."Jsi si jistý,že jsme na správném místě?"ptám se. "Třeba je to jenom slum na kraji města nebo tak něco."Ne že by to vypadalo jako slum.Ale je to tak…malé.Určitě žádné koblihy nebo espreso.Mají tu vůbec knihovnu?"Samozřejmě že ano!"ohrazuje se otec. "Právě jsme projeli kolem cedule s jeho názvem!Takže teď musíme odbočit doprava do Cypřišové ulice…a podívej,Mino!Tamhle je budova střední školy!Vypadá to,že do ní budeš moct chodit z domova pěšky!No není to skvělé?""Tati,myslím,že v tomhle městě lze chodit do školy pěšky z kteréhokoliv místa."Už samotný nástup do nové školy není něco,z čeho bych byla nadšená.A možnost chodit pěšky?To není žádný bonus.Ale soudím,že chození pěšky je lepší než ježdění autobusem,protože auto nemám.Tak trochu jsem plánovala,že ho na rodičích vymámím.Však víte,něco jako odčinění jejich viny.Teď to vypadá,že na to nemám žádnou páku.Potřebují tady vůbec školní autobusy?"Tak vida!"oznamuje otec tím svým tónem "úsměv,všechno mám pod kontrolou". "Jsme na místě!Ulice Svaté Anny 512!Náš nový domov,sladký domov!"Zaparkovává auto a vystupuje s matkou v patách.Také opouštím auto,ale s podstatně menším nadšením.Sladký domov?Museli přijít o rozum.Ne že by náš starý dům byl pětihvězdičkový.Nepochybně by se vešel do jednoho podlaží maxisídel,v nichž žije ta áčkařská mládež jako Nathan a Bethany.A potřeboval natřít a asi i upravit zahradu(na což často narážela paní Finchová).A náš nový dům?Tak ten by se vešel i do jednoho podlaží našeho předchozího domu.A má daleko k jakékoliv atmosféře,řekněme,že vypadá jako krabice.Se střechou.A je fialový.Ne jako v tom normálním viktoriánském stylu světle fialové barvy,ale fialovofialový.Fialový jako Barney.Jako kdyby Barney snědl mísu borůvek a potom se pozvracel.Nemluvě o dávno přežité plastové huse oděné ve fialové (jak jinak)pláštěnce,sedící v předzahrádce se třemi plastovými housaty s barevně sladěnými fialovými kloboušky na hlavách."Prosím,řekněte,že to máme jenom pronajaté."Kopnu do jednoho housete a převracím ho."Mino,nebuď tak negativní."Matka zvedá house,minutu se na ně dívá a pak ho staví zátky k mámě huse.Cha.Jediná věc,kterou dokážu brát pozitivně je to,že při každém kroku jsem stále naštvanější.Rodiče možná chtěli do nějakého Nudavillu a být dobří sousedé nebo co,ale nemuseli mě vláčet s sebou.Pak ale matka utrousí pravý důvod našeho nepříliš luxusního kvartýru. "Nemůžeme si dovolit koupit nový dům,dokud nám UPA neuvolní naše finanční prostředky.Ale nepochybuji,že když tady trochu uklidníme,tak nám to bude vyhovovat."Krčím rameny a jdu si z auta vytáhnout svůj malý batoh.Myslím si,že tohle místo potřebuje daleko víc než trochu vápna a dřiny,aby se stalo alespoň trochu reprezentativním.Ještě že nestrávím první večer v novém domě vybalováním…Vždyť prakticky nemám co vybalovat.A vůbec mě nepřekvapuje,že UPA nás takhle škrtí.Otec už je v domě a prohlíží si ho,což mu trvá celkem pět minut.Dům má dvě ložnice,kuchyň(s fialovými obkladačkami a močově žlutými skříňkami s úchyty ve tvaru sedmikrásek),jednu koupelnu(další fialové obklady plus opravdu strašlivý květovaný sprchový závěs)a něco jako obývací pokoj s jídelnou s olivově zeleným chlupatým kobercem(aspoň ten není fialový).Rozhodně žádný luxus.Ložnice jsou přibližně stejně velké a v obou jsou manželské postele(což je víceméně na ukázku,jelikož my nepotřebujeme spát).Přisvojuji si tu se dvěma okny tak,že do ní dávám svou tašku.Alespoň tohle mi mohou dopřát."Beru si pokoj s psacím stolem,"volám na rodiče.Chybí mu sice zásuvka,ale pořád lepší než nic.Pokládám tašku na červenou přikrývku(díkybohu další nefialová věc)na posteli a rozhlížím se. "Ale můžete si vzít lampu."Domnívám se,že jsem poněkud stará na lampu s bezhlavým koněm.Navíc je vyrobena z materiálu,který by mi působil noční můry.Kromě toho už v místnosti nic moc není,jenom prádelník(bíle natřený s oštípanými pozlacenými hranami)a skříň(bez dveří,jen korálkový závěs)..Scházíme se v kuchyni.Stojíme a díváme se na sebe.Ach jo. "Takže co teď?"Přelétám pohledem mezi matkou a otcem.Vážným.Co máte dělat,když nemáte nic ze svých věcí?"No,"říká máma. "Co kdybychom šli nakoupit?Třeba sušenky Pop Tarts?Můžeme vzít tvou oblíbenou příchuť."Mám na špičce jazyka otázku "jasně,ale kam?Je snad na blízku nějaké další město?",když slyšíme kroky na přístupovém chodníku.Asi jsem trochu nervózní z přípravných pohovorů s lidmi z UPA,ale neubráním se údivu,kdo to může být.Nikdo přece neví,že jsme tady.Nebo je to nějaký pohůnek z UPA,který nás už teď kontroluje?Že by nás sledovali?Matka s otcem jsou zřejmě také trochu paranoidní,protože otec tiše říká: "Vyřídím to.Vy zůstaňte tady."Myslím,že když jste dítě noci nebo tak něco,opatrnosti není nikdy nazbyt.Čeká,až ta osoba nebo kdo to je,zaklepe.Pak si nasazuje přívětivý úsměv a otevírá rozviklané dveře z bílých panelů."Dobrý den,"říká. "Co si - ""No dobrý den!Tak ráda vás vidím!Jsem Evženie Broussardová,vaše sousedka.A vy jste…?""Ehm,Bob.Bob Smith.Právě jsme - "Zní to trochu rozpačitě,ale nemohu otce obviňovat.Ta dáma působí jako přírodní živel.Slyšela bych ji vcházet do domu,i kdybych neměla ten supersluch."Takže je to ,my'.Chápu.Nejste svobodný džentlmen.Ale kde jsou ostatní?Chci se seznámit se všemi.Máte tam vzadu jenom paničku,nebo celé hejno dětí?Dům starého Blancharda není moc velký,tak asi ne,ale člověk nikdy neví,že ano?"Máma tlumí dlaní smích a šeptá mi: "Raději pojďme zachránit otce."Já bych mu tohle ponížení klidně dopřála,ale vítězí moje zvědavost.Přicházíme k otci a matka mu klade ruku na rameno.Táta připomíná rybu na souši,jak pomalu otevírá a zavírá ústa. "Zdravím,"ozývá se máma. "Jsem Mari Smithová,Bobova manželka.A tohle je Mina,Bobova malá sestra."Ach ano.Na tohle nesmím zapomínat.Nicméně ta část "malá"se mi zrovna nelíbí.Vždyť jsem skoro stejně vysoká jako otec.Máma mě dloubne loktem do boku.Jasně,dobré vychování. "Dobrý den,ráda vás poznávám."říkám.Evženie je statná dáma s bohatou hřívou kudrnatých blond vlasů vyčesaných na temeno a s úsměvem od ucha k uchu.Má na sobě jakési pestrobarevné květované šaty nepříliš vhodné na chození po městě,ale možná se tady ženy tak oblékají.Nebo doufala,že se sem přistěhoval svobodný muž."Moc mě těší Mari,Mino!Jak zajímavá jména!Odkud jste?Podle přízvuku zřejmě odnikud z okolí.""Přijeli jsme z Kalifornie.My - "začíná matka."Ach,Kalifornie!Nemůžu říct,že bych tam někdy byla,ale vždycky jsem si tam chtěla zajet.Všechny ty pláže a filmové hvězdy!Potkávala ses s nimi nebo s těmi hubenými modelkami Mino?Umím si představit,že mladá dívka jako ty po nich určitě pokukovala.""Jistě,zrovna před pár dny jsem si vyšla s několika modelkami.Předstíraly jsme,že jíme zmrzlinu."Pohrdavě zafuním.Máma na mě vrhá varovný pohled.Ale no tak!Kalifornie je prostě plná slavných lidí."No ne!"říká Evženie,jako by mi věřila. "Nepovídej!A vy Mari!Máte úžasné rusé vlasy.Vždycky se mi líbily zrzavé vlasy."Evženii se nějak daří protáhnout za otce,položit paži matce kolem ramen a pokračovat s ní do domu,jako by byly dlouholeté kámošky. "Něco vám povím.Jestli potřebujete upravit vlasy.Vlastním kadeřnický salon.Jmenuje se Evženiepodle mě a musím se pochválit,že stříhám nejlépe v celém městě.Samozřejmě že v Hainesvillu je další kadeřnictví,ale přece byste nejezdily tak daleko."Evženie pokrčí nos,podívá se na mě na matku a znovu na mě. "Jeho majitelka je ještě hodně mladá a o vlasech toho moc neví!Když jsem viděla,co provedla loni v červnu s Mabel Moltonovou před svatbou její cery Jessie,málem mě kleplo.Od té doby chodí Mabel ke mně."Matka na mě vrhá poněkud zoufalý pohled,ale já se zmůžu jenom na zdvižení obočí.Nevím,co ode mě očekává,že s tou dámou udělám.V životě jsem se s nikým podobným nesetkala.A o vlasy se nějak zvlášť nestarám."Ehm,Evženie,rozhodně si to budu pamatovat,"vykoktá nakonec matka."To je dobře.A ty také Mino.Myslím,že bych dokázala ty tvé neposlušné kadeře zkrotit,i když vám povím,že u dnešních děvčat je zázrak,že ještě mají vůbec nějaké vlasy na to,jak s nimi zacházejí.To kdysi - "Matka skáče před Evženii,dříve,než stačí nabrat plnou parou vpřed. "Evženie,ráda bych vám nabídla něco k pití,ale neměli jsme ještě čas zajít nakoupit.Vlastně jsme právě chtěli vyrazit.Možná byste nám mohla doporučit,kam máme zajít?""Samozřejmě,že můžu!Hned na Hlavní třídě jsou potraviny J a E.Určitě jste cestou sem jeli kolem.Potom je to obchod Vše za dolar na Dusonské ulici.Ale jestli hledáte něco většího,tak v Jenningsu je supermarket Piggly Wiggly.Ale je to tak dvacet nebo třicet minut jízdy."Piggly Wiggly?Co je to za obchod?Copak tu nemají žádné normální prodejny?Ještě štěstí,že ve skutečnosti nemusíme jíst.Ale asi musíme koupit nějaké potraviny jen na oko,zejména pokud k nám Evženie hodlá pravidelně zaskočit.A jaksi mám pocit,že to opravdu bude dělat.Máma se snaží manévrovat Evženii ke dveřím,když sousedka znovu upře pohled na mě. "Chystáš se navštěvovat Cartvillskou vyšší střední Mino?Vypadáš na ten věk.Dvanáctá třída?"Přikyvuji,ale nejsem si jistá,zda si toho vůbec všimla. "Tak to se tam budeme vídat.Můj syn Grady také jde do dvanácté třídy a já se přihlásila jako dobrovolnice na ranní službu v recepci.Skvělá škola a skvělí žáci!Vsadím se,že tě všichni budou žrát,když jsi z Kalifornie,znáš se s modelkami a tak!""Ach,"vměšuje se otec a zcela ignoruje záležitost s modelkami. "Možná byste mohla říct Mině pár věcí o té škole?""No samozřejmě!Fotbalový tým Pumy!Letos je ve dvanáctém ročníku devětaosmdesát studentů.Bylo by jich devadesát,ale Bobby Duschamp se rozhodl na konci loňského roku pro práci na ropném vrtu.I tak je to nejsilnější ročník od doby,kdy jsem chodila do této školy já!"Srdečně se směje a dloubne otce do hrudi. "Vsadím se,že neuhádnete,kdy to bylo!"Otece zachrání před odpovědi pokles mé čelisti k podlaze."Devětaosmdesát?Vážně?""Jasně!Čtyři sta třicet dva studentů v celé škole.Každý rok se ten počet zvyšuje!Vždyť město se rozrostlo na tisíc dvě stě pětapadesát obyvatel.""Děláte si legraci?Vždyť je to méně lidí,než kolik jich chodilo do mojí předchozí školy McA - ""Mino!"okřikuje mě matka.Co je?No ano.Jakže se má jmenovat ta škola,kterou jsem nastěhovala?Určitě ne McAdamova.Hmmmm,do háje.Jednoduše rázně zavírám ústa,ale je to úplně jedno,jelikož Evženie pokračuje,jako bych vůbec nic neřekla."Vlastně teď je to s vámi tisíc dvě stě osmapadesát!Ale dost o Cartvillu.Co kdybyste mi řekli něco o sobě?"Plácne sebou na pohovku(vybledlou,hrbolatou a fialovou)a poklepává na polštář vedle sebe,jako by jí to patřilo. "Jsem jedno ucho!"Ha o tom nepochybuji!Otec zachycuje zvuk auta zastavujícího před domem ve stejném okamžiku jako já.Další návštěvník?Už?Je snad Cartville něco jako louisianské hlavní nádraží nebo co?Je možné,aby v jednom malém městě bylo více takových Evženií?Matka jde ke dveřím,zatímco otec sedí uvězněný vedle Evženie,která teď zaměřila pozornost na jeho vlasy.(Zjevně si myslí,že by mu prospělo zesvětlení několika pramínků.Můjtysmutku.)Matka se vrací s další blondýnou přibližně v jejím věku a s obrovským zubatým úsměvem.Svým způsobem se podobá Evženii,ale je mnohem drobnější a sofistikovanější(alespoň soudě podle oblečení)."No ne,Iveto!"vyskočí Evženie uprostřed věty. "Co tady děláš?"Zdá se mi to,nebo se tváří poněkud podezíravě?Kdo vlastně je ta Iveta?A co jsou to vůbec za jména?Možná že když trčíte v nějakém malém městě,tak posedáváte a vymýšlíte pro děti co nejneobvyklejší jména."Evženie!A to jsem myslela,že budu první,kdo Smithovy uvítá.Ale měla jsem vědět,že se sem dostaneš přede mnou!"Iveta se široce usměje na mámu.Spolu s Evženií by klidně mohly vystupovat v reklamách na zubní pasty. "Evženie je zdejším pravidelným jednočlenným uvítacím výborem."Evženie se nad tím trochu ušklíbne,i když nevím,proč by se jí to mělo dotknout.Hádám je to proto,že pravda bolí.Vstává a uhlazuje si neviditelné zmuchlání na šatech.Nebo možná ho tam opravdu má.Mezi všemi těmi kytkami je to těžké posoudit."Tak já už stejně musím jít.Bylo příjemné vás všechny poznat.A ráda jsem tě znovu viděla Iveto."Iveta čeká,až je Evženie na konci přístupového chodníku,než něco řekne. "S Evženií si nedělejte starosti.Je to velká drbna,ale myslí to dobře.Nemá mě moc v oblibě od doby,kdy jsem přestala využívat její kadeřnictví.Věnovala poněkud příliš velkou pozornost faktu,že nestárnu."Matka ji přelétá pohledem. "Takže vy musíte být…?""Ach,promiňte.zapomněla jsem se představit,viďte?Ivetta Pierceová,mimořádná regionální koordinátora dalšího vzdělávání!Tady v místě nejsou žádní agenti Rady,takže zajišťuji také uvítání nově příchozích.Moc ráda vás poznávám!Tolik jsme toho o vás slyšeli!Už delší dobu se sem nepřistěhoval nikdo nový.Vlastně už celé roky!Je to tak vzrušující!"Nádhera.Asi to znamená,že jsem jediná dospívající upírka ve městě.Úžasné vyhlídky z hlediska mého společenského života."Samozřejmě s výjimkou doktora Jonáše,ale to už víte!"Opravdu?Kdo to hrome je?Nemyslím,že bych o něm někdy slyšela,ale otec se rozzáří.Ivetta k němu přistupuje a bouchne ho do zad,čímž ho málem porazí.Na tak drobnou dámu má pořádnou ránu. "Byl to od vás bravurní kousek!Slyšela jsem,že o praxi u něho byl obrovský zájem.Můžete být velmi,velmi pyšný."Tak počkat. "Jakou praxi?""Zlato,tvůj otec - ouha,promiňte - tvůj bratr získat jedno z nejžádanějších zaměstnání v upírském světě!V přípravném kurzu jsi musela slyšet o doktoru Jonášovi.Je legenda!Jsme nesmírně hrdí,že ho tady máme v našem malém koutku světa.Ale je dost tajemný v tom,na čem nyní bádá.I když něco jsem zaslechla."Iveta na mě mrkne,jako bych měla tušit,co tím míní."Tak počkat.My jsme se přestěhovali sem proto,že táta dostal práci u jakéhosi legendárního upírského chlápka?Ne proto,že UPA rozhodla vysadit nás uprostřed ničeho?"Ivettin úsměv se zmenšuje. "Bez urážky,Iveto."Alespoň ne z její strany.Máma s tátou se smějí urazit,jestli chtějí.Já tedy uražená jsem.Snad si nemysleli,že nepřijdu na to,že náš pobyt tady je jejich vina?"Nic se nestalo má milá.Tato oblast je sice tak trochu zapomenutá,ale žije se tu dobře."Loví něco v kabelce a couvá ke dveřím. "Ale zdá se,že si o tom potřebujete chvíli promluvit.Co kdybych vám tu nechala pár informací a šla po svém?Těším se,že si budu moct s vámi všemi znovu popovídat!"Strká mámě do ruky nějaké brožurky(překvapení)a pak už za ní jenom bouchnou dveře.Nehodlám pustit otce z dohledu."Kdy jste se mi chystali říct,že jsme tady uvízli vaší vinou?V téhle zapadlé díře?"Matka si sedá vedle otce a pokládá mu paži kolem ramen. "Mino,tohle je pro tvého otce největší příležitost života.Dokonce i upírského života.Měla bys mít radost.Doktor Jonáš přijímá nového spolupracovníka pouze každých sto nebo ještě více let.Ty víš,jak tvůj otec miluje historii.Teď má šanci učit se od toho nejlepšího odborníka."Nepřestávám zírat na svého zrádcovského otce. "Mohl jsi mi to říct.Nebo mi přinejmenším něco naznačit."Otec si odkašlává. "UPA se domnívala - ""Zapomeň na to,"říkám a prásknu za sebou dveřmi stejně jako Ivetta.Hlasitě zasténají,ale je mi to jedno.Ať se polámou.Z tohoto fiaska nemohou obviňovat UPA.Je to jejich vina.V každém případě je tím viníkem otec a matka je jeho spiklenec.

PROČ MI POŘÁD PIJOU KREV,POKRAČOVÁNÍ(DALŠÍ)
1. Kvůli Cartvillu.Musím něco dodávat?

2. Jistě,moji rodiče jsou tak nadšení,že si otec splní celoživotní sen studia historie nebo čeho(co je na tom výjimečného?)s jakýmsi slavným vetchým starým upírem,ale co moje sny?Ne že bych přesně věděla,které to jsou,ale rozhodně mezi ně nepatří to,že budu trčet uprostřed ničeho bez kamarádů a bez kluka.

3. Ale úplně nejstrašnější věc je to,že jsem všemocná(cha), vševědoucí(jasně,správně),všeovládající(vůbec ne)upírka a moji rodiče mi pořád diktují co mám dělat.