Pořád mi pijou krev : kapitola 7

MÝTUS : Upíři jsou nespolečenští tvorové.

SKUTEČNOST : Většinou ne,ale někdy mají lidí až po krk.

7

Uplynulé tři dny jsem běhala ve volné krajině(technicky nepotřebuji cvičit,jelikož svaly máme bez ohledu na to,co děláme,ale dává mi to přinejmenším pocit,že dělám alespoňněco),nebo trčela ve svém pokoji,zatímco máma s tátou si hrají na šťastné sousedy.jsou tak vzrušení a šíleně přátelští ke každému návštěvníkovi.Jako štěňata.Je to absolutně nechutné.Máma se už dokonce zapojila do jakéhosi kuchařského klubu(vsadím se,že jim neprozradí náš starý recept na krvavá pudink)a táta mluví o rybaření a lovu,zatímconosí baseballovou čepici John Deere.Myslím,že berou záležitost s přizpůsobením poněkud příliš vážně.Cartville je jako černá díra.Jako by bylo totálně odříznuté od civilizace.Nebyla jsem schopná zatelefonovat Sereně,protože tu není obchod s mobilními telefony a z pevné linky to nejde,jelikož rodiče jsou pořád doma.Nemohla jsem ani poslat e-mail Georgovi,aby mě zachránil.protože "nový" laptop,který nám Ivetta přinesla,je v podstatě jenom těžítko na papír s karetní hrou solitaire,dokud nebudeme mít přístup na internet.V padesátém třetím kole solitairu toho dne slyším důvěrně známý klapot Evženiiných podpatků na chodníku(naštěstí není tak zlá jako naše bývalá stará sousedka),ale tentokrát nepřichází sama.Bezva.Další společnost."Mami,fakt musím tohle dělat?Zrovna teď?Je páteční večer.Měl bych být někde venku s kámoši.Lonnie pořádá mejdan."Aha.Takže tohle bude Evženiin syn Grady.Slyšela jsem ji,jak o něm vypráví mojí mámě.Evženie ho krotí mlaskáním jazyka. "Buď hodný chlapec a chovej se přátelsky k sousedům.Mari říkala,že Mina si tady těžce zvyká.Nezná nikoho ve svém věku a bylo by milé,kdyby se seznámila s nějakými mladými lidmi ještě před začátkem školy.Vím,že se ti bude šíleně líbit.Mari tvrdí,že má opravdu milou náturu."Ach jo.Velké díky mami.Ne.Už se nedivím,že Grady tahá nohy po dlažbě.I mě by takové hodnocení umrtvilo."Ale mami - ""Žádný ale,kdyby nebo a,"odpovídá rázně Evženie. "Jdi na to.Tady máš klíčky od dodávky.Jenom dej pozor,abys měl dostatek benzinu,jestli nechceš chodit celou noc tam a zpátky kolem náměstí.Já jdu na chvíli navštívit Mabel."Její kroky se vzdalují a pokračují přes ulici na druhou stranu.Potom zní další kroky Gradyho.Má štěstí,chystám se mu pomoct k úniku.Čekám u dveří a reaguji na první zaklepání.Ať to mám rychle za sebou."Ahoj!Ehm - já…hmmm…"Asi jsem ho zaskočila tak rychlým otevřením.Grady vypadá docela prima,takový ten zdravý,sportovně založený farmářský typ kluka.Tedy ne jako ten kluk z Wesleyovy farmy ve filmu Princezna nevěsta,ale atraktivně.Má vlnité světlé hnědé vlasy s pramínky přirozeně vybělenými sluncem,docela solidní bicepsy pod poněkud těsným tričkem a na tváři totálně zmatený výraz."Ty jsi asi Grady,že jo?"Jdu přímo k věci,ať můžeme oba pokračovat ve zbytku svých životů. "Podívej,určitě máš dneska večer lepší věci na práci,než mi ukazovat město."Zatínám zuby a pokouším se o svůj nejlepší úsměv. "Musím říct,že jsem většinu z něho už stejně viděla.Klidně půjdu.Tedy chci říct zůstanu.Zůstanu doma."Přívětivě Mino,přívětivě.Opravdu dávám najevo svou milou náturu.Zardívá se,několikrát si odkašle a pak si pročísne vlasy,přičemž se mu opravdu zvlní biceps.Má to nacvičené?Nebo je to přirozené?Kde jsou moji přátelé,když je potřebuji?Lorelai by se do něho okamžitě zamilovala,Georgie by mu předvedl svou nadřazenost a svadím se,že Serena by ho pořádně rozhodila."Ach ne,řekl jsem mojí - chci říct,že mě to vůbec neobtěžuje,"říká Grady. "Nemám v plánu nic jiného.Rád tě provedu a představím místní mládeži."Hmm.Tak tohle je naprostá lež.Copak právě neřekl Evženii úplně jiný příběh?"Se svou mámou si nedělej starosti,"Mrknu na něho,než si to stačím rozmyslet.Kravina.Nechci,aby si udělal nesprávnou představu. "Povím jí,žes mě provedl městem a že to bylo prima a tak.Klidně běž za svými kamarády nebo holkou či kam chceš."Začínám zavírat dveře.Rudne ještě víc,ale tiskne ruku na moji na dveřích. "Já nemám holku.Opravdu tě rád vezmu s sebou.Lonnie Pratt dneska pořádá mejdan."Ehm…cože????Pokouším se vymyslet,jak mu zdvořile říct "ne,díky",když mě od toho osvobozuje moje máma. "Mina půjde moc ráda!"volá z kuchyně.Jde k nám a stane vele mě.Vrhám na ni přes rameno zlostný pohled.Grady rychle stahuje ruku z mojí a opírá se o chatrnou zárubeň.Matka mě šťouchne do zad a já málem vypadnu ze dveří. "Díky za nabídku,že Mině ukážeš město.Myslím,že je skvělé,když se bude moct seznámit s ostatními mladými lidmi,místo aby tady trčela se mnou a se svým bratrem."Aha,takže takhle je to.Vsadím se,že chtějí být chvíli sami.Dům je malý a já mám stejně dobrý sluch jako oni.Kromě toho je tu ta záležitost s nepotřebným spánkem…Jasně,určitě umírají touhou,aby se mě na nějakou dobu zbavili.Tak fajn,když jde o tohle,raději tady nebudu.Chci říct,že vím,odkud jsem se vzala a tak,ale to neznamená,že chci znát celé know-how,chápete ne?"Tak dobře,"říkám. "Mam - ehm,Mari.Nebudu pryč moc dlouho.Nechci obírat Gradyho o všechen čas."Grady ke mně vysílá opravdu široký a přátelský úsměv.Teď jasně vidím,že je s Evženií skutečně spřízněný. "Můžeš mě obrat o tolik času,o kolik chceš,"ujišťuje mě.Bere mě za ruku a vede dolů ze schodů.Vážně,na tuhle jižanskou pohostinnost je opravdu těžké si zvyknout.

PROČ MI UPÍRSTVÍ SVÝM ZPŮSOBEM PIJE KREV

1. Jde o supersluch.Jasně,může to znít skvěle,jenže ve skutečnosti slyšíte úplně všechno.Dokonce i věci,které byste raději neslyšeli.Jako když vaši rodiče dělají - však víte co.A lidi kolem sebe,kteří mluví všichni najednou.Hádky sousedů.Psa honícího kočku na konci ulice.Tenhle seznam je nekonečný.Hrozně to člověka rozptyluje.A občas je to nechutné(viz zmínku o rodičích).

2. A co superčich? S tím je to totéž.Překvapilo by vás,kolik lidí páchne.Chci říct,že ostatním lidem ne,jenže když jste schopní cítit vůni čokoládových sušenek,které někdo peče o tři domy dál,tak zachytíte i tělesný pach kluka poblíž vás,pokud nepoužívá deodorant.(Nebo naopak,což je také časté,příliš velkou dávku kolínské.Nemohl by prosím někdo zakázat Old Spice?Co to má být?Dokonce i můj otec voní svěžeji než tahle značka vůně.)

3. Nutnost nosit tmavé brýle,když svítí slunce.V Kalifornii to nebylo tak hrozné,protože tam je nosí všichni.Ale tady?Vyčnívám jako bolavý palec.Ne že by je tu vůbec nepoužívali,ale nikdo nepotřebuje tak tmavá skla jako já.Vsadím se,že to vnímají jako chování nafoukaných filmových hvězd nebo někoho podobného,protože jsme přišli z Kalifornie.

4. Náhodné prodloužení špičáků,když to nechcete,takže se kousnete do rtu nebo jazyka.(Dělat to správně totiž vyžaduje praxi).To,že jste upír,ještě neznamená,že si nemůžete ublížit.A musím vám říct,že ret prokousnutý špičákem pořádně bolí.

5. Záležitost s pitím krve.Začínám si na to zvykat,ale pořád je mi to poněkud odporné.Máma říká,že to všechno spočívá v mé hlavě,ale já nevím.Proč to nemůže být čokoláda?V tomhle jsem totálně pozadu.