Pořád mi pijou krev : kapitola 8

MÝTUS : Upíři jsou přátelští pařiči.

SKUTEČNOST : Přátelští?Kdo to vlastně tvrdí?

8


Přijíždíme k Lonnieho domu a já chci vysednout z dodávky vlastními silami.To se zjevně neslučuje s jižanským protokolem,protože Grady obíhá auto.Asi je to svým způsobem milé,ale současně poněkud otravné.Myslí si,že jsem nějaká křehká květinka,která nedokáže vystoupit z většího auta?Trapné.Podrží mi dveře auta a bere mě za ruku,aby mi pomohl,což mi připadá dost směšné,jelikož technicky bych mohla zvednout celý automobil v jedné ruce.Ne že by to věděl.Asi je to součást pověstného jižanského šarmu.Georg mi sice také otevíral dveře,ale nesnažil se mi pomoct vystoupit nebo něco takového.Jenom doufám,že teď neotevírá dveře plážové chatky nějaké brazilské holce v bikinách.Grady mě vede ke dveřím domu,jako bych je nedokázala sama najít.Už nyní slyším neidentifikovatelnou country hudbu puštěnou příliš hlasitě(vlastně dle mého názoru je každá slyšitelná country hudba příliš hlasitá)a hovor mnoha lidí. "Mino,"říká Grady nakloněný k mému uchu, "jestli někdo bude na tebe drzý nebo se bude tlačit moc blízko,stačí mi dát vědět a já se o to postarám.""Myslím,že se o to dokážu postarat sama,"odpovídám.Pak se dveře rozlétají a málem mě praští do obličeje.Ven se vyhrne skupinka kluků."Grady!"ječí jeden a několikrát bouchne mého rytíře v džínsech do zad dost silně,aby Grady musel pustit moji ruku. "Neviděl jsem tě skoro celé léto!Jak ses měl chlape?A co Baby?Vypadá letos dobře?"Je to vysoký svalnatý kluk s nakrátko ostříhanými blond vlasy a rukama dost velkýma na to,aby v dlani ukryl dýni."Dobře Lonnie.Baby se má skvěle.Tlustá jako vždycky.A co ty?"Páni,doufám,že Baby není označení jeho holky.Tak nevybíravé.Pak se Lonnie soustřeďuje na mě. "Koho to tady máš?"Hvízdne a široce se na mě usměje. "Ty rozhodně nejsi odsud!"konstatuje.Zřejmě je to naprosto zjevné,protože mi to stále někdo říká.Asi bych měla nosit tričko s nápisem : "Správně,nejsem odtud."Ušetřilo by to čas."To je Mina."představuje mě Grady a klade paži kolem mých ramen. "Právě se přistěhovala z Kalifornie."Dělám krok dopředu a tisknu si s Lonniem ruku. "Ráda tě poznávám,"říkám. "Doufám,že ti můj vpád na mejdan nevadí.""Ani trochu,"směje se Lonnie a moje ruka se úplně ztrácí v jeho dlani.Pro pána,ten kluk je fakt OBR. "Můžeš ke mně vtrhnout,kdykoliv chceš.Opravdu kdykoliv."Objímá jednou paží mě i Gradyho a táhne nás do domu.Cítím se trochu jako Zlatovláska v objetí táty medvěda.Překvapilo by mě,kdyby Lonnie nebyl členem fotbalového týmu.Hrome,vždyť celou obrannou linii by zastal jenom on sám."Vezměte si něco k pití.Ty víš,kde všechno je,Grady."Potom Lonnie natahuje hlavu a šeptá Gradymu do ucha: "Kacie tu ještě není,ale raději si dávej pozor chlape.Určitě prý přijde."Předstírám,že jsem nic neslyšela,jelikož technicky bych ani neměla.Ale neubráním se zvědavosti,kdo je Kacie.Že by ta Baby?Dům je plný omladiny.Někteří pijí pivo,které mi nyní páchne ještě odporněji než kdysi.(Asi bonus pro mé rodiče,protože tenhle mok nikdy nebudu pít.Ne že bych to předtím dělala,ale teď…fuj.Řekněme si to na rovinu,i psí moč páchne líp než pivo.)Zní jakási kvílivá country píseň o někom,kdo provedl cosi špatného nebo tak.Nebyla jsem na mnoha mejdanech a jen na jednom večírku s áčkaři,ale tohle je úplně jiné.Žádné drahé šaty,dodavatel občerstvení nebo luxusní auta zaparkovaná u domu.(Vlastně skoro žádná osobní auta.To tady všichni jezdí dodávkami?)Svým způsobem je to tu příjemně.Country hudba mě sice nebere,ale necítím se tady nemístně.Grady mává volnou rukou a překřikuje hudbu. "Jestli se chceš scházet s lidmi,tak tady je to pravé místo!Lonnie pořádá nejlepší mejdany.Jsou tady skoro všichni!""Přesně tak,"ječí zpátky Lonnie.Pouští nás z medvědího stisku,aby sevřel dívku,která přišla hned za námi.Grady mě provádí místností a představuje spoustě lidí,jejichž jména zapomínám hned po vyslovení.Bohužel superpaměť nepatří k mezi moje schopnosti,které po proměně získáte.Teď by se hodila.Nakonec mě usadí na pohovku a říká,ať mu držím místo,že nám přinese něco k pití.Žádám limonádu a on přikyvuje,i když se tváří poněkud překvapeně.Možná je to tím,že od lidí z Kalifornie se očekává,že jsou solidní flamendři nebo co.Sedím a docela dobře se bavím pozorováním lidí,kteří putují sem a tam.Každý,kdo prochází kolem pohovky,se přinejmenším zastaví,aby mi pokývl nebo řekl ahoj.Skutečně jsou přátelští,i když trochu vznětliví.Slyším skupinku kluků na dvorku,kteří tam provádějí něco jako soutěž v pijáckém wrestlingu.Odtud to zní,jako by všichni prohrávali.Nebo vyhrávali,záleží na úhlu pohledu.Grady se konečně vrací a sedá si ke mně na pohovku,co nejblíže je to možné.Uznávám,že se musel vtěsnat mezi mě a dívku,jejíž jméno jsem hned zapomněla,ale jíž se opravdu líbí moje vlasy a je zdatnou konkurencí nepřetržitě řečnící Evženii.Není jediná.I Grady je na kluka hodně upovídaný,takže se dozvídám,že:

a) minulý rok byl členem studentské rady a čeká,že letos ho zvolí předsedou,

b) chce jít po střední škole na Županskou univerzitu,aby studoval veterinu a

c) zjevně rád neustále procvičuje bicepsy.Mám nejednu příležitost je pozorovat,protože si stále prohrabává perfektně rozcuchané vlasy.

Nakonec ho přerušuji. "Jdu si pro další pití.Chceš něco?"Náhle zavládne jakési ticho.Ne úplně mrtvé ticho,jelikož pořád hraje ta country hudba a kluci venku se nadále překřikují,ale rozhodně utichla konverzace kolem nás.Dívka po druhém boku Gradyho si odkašlává a odtahuje se,co nejdál to jde,jako by najednou dostal mor.Co je?Je naprosto proti pravidlům,aby holka vstala a přinesla klukovi pití?"A jéje,"slyším Gradyho tiše zaúpět.Zvedám oči a vidím docela hezkou(pokud se vám líbí hrany a ne křivky)drobnou blondýnku v přiléhavých džínsech,které nenechávají žádné volné pole představivosti(a tím míním doslova žádné),a miniaturním ostře růžovém tričku(přísahám,že mohlo patřit panence Barbie),která mě zlostně pozoruje ze dveří.Dochází mi,že by to mohla být ta Kacie,ať jde o kohokoliv,protože vidím,že za ní stojí Lonnie a zuřivě mává na Gradyho.Dívka jde dál a zastavuje se přímo před námi."Kdo je tvoje nová přítelkyně Grady?"ptá se skutečně otravným sladkým hlasem a zcela mě ignoruje.Už teď mohu říct,že nebude patřit k mým nejoblíbenějším osobám.Zvedám se a podávám jí ruku,jako bych byla natolik pitomá,abych si nevšimla,že mě už teď nenávidí. "Ahoj!Jsem Mina.Právě jsem se přistěhovala do Cartvillu a Gradyho matka byla tak hodná a požádala ho,aby mě seznámil s městem a lidmi.Ty jsi Gradyho přítelkyně?Ráda tě poznávám!"Tak.Doufám,že to pomohlo.Aby mě někdo naprosto bezdůvodně nenáviděl,je to polední,co bych si přála.Jenže z jejího výrazu vidím,že se mi jaksi podařilo říct cosi totálně nevhdného."Ne,"prakticky na mě vyplivne. "Nejsem Gradyho přítelkyně."Tak jo.Opravdu nevím,co na to říct.Promiň?Kluci jsou nanic?Tak tam jenom stojím s připitomělým úsměvem na tváři a počítám v duchu do deseti,dokud se Grady také nezvedne a nenajde hlas."Ahoj Kacie.Jak se máš?"To je všechno,nač se zmůže?Krindapane.Musím vypadnout."Takže…"ozývám se. "Ehm,Grady,díky,žes mi ukázal město a seznámil mě s lidmi,ale řekla jsem svojí m - švagrové,že se nezdržím dlouho,tak už raději půjdu."Obcházím Kacii,která stojí a přelétá zlostným pohledem mezi mnou a Gradym s rukama založenýma v bok.Hezké.Bitva s nějakou kočkou hned na prvním mejdanu v tomhle městě je fakt to poslední,co potřebuju.Grady mě chytá za ruku a pokouší se mě zastavit."To ne,je to dost daleko.Odvezu tě."Pitomec.Tenhle kluk je nemožný.Hezký,ale hloupý.Kdyby Kacie měla místo očí lasery,Grady by se proměnil v kouřící hromádku na podlaze."To není třeba,opravdu.Ráda se projdu.A možná bys měl,však víš…zůstat tady."Couvám s nadějí,že mu to konečně dojde a pustí mou ruku.Vypadá jako by se chtěl přít,když se mezi námi objeví nějaká paže.Silná,výkonná paže spojená s vysokým,štíhlým bledým mladíkem s pronikavýma modrýma očima,hustou hřívou kaštanově hnědých vlasů a plnými červenými rty.Bere mou ruku,jako by s ní chtěl potřást nebo ji dokonce políbit a donutí tak Gradyho,aby ji pustil.Kde se tu vzal?Jako by se vynořil před Kacií ze země."Možná bych mohl pomoct.Stejně jsem už chtěl také jít - "Mladík mě odvádí dříve,než má někdo šanci říct jediné slovo.Už jsme venku a v jeho autě,které je červené a asi hodně rychlé,než uslyším Gradyho: "Hele - "Nepotřebuji nahmatat neexistující pulz neznámého mladíka,abych získala reálný obraz.Zdá se,že přece jenom nejsem jediným krvežíznivým teenagerem v tomhle městě.