Prokletý dům kapitola 11

11

Shane stál ve dveřích připravený zasáhnout, když Eva s hvízdáním pneumatik zastavila. Pokud ještě pořád zuřil, mohl se vybít v pořádné bitce. Eva mu horečnatým máváním dávala najevo, aby se nevzdaloval od domu, a pak se bedlivě rozhlédla po ulici.

„Vidíš něco?“ zeptala se neklidně. Claire jen zavrtěla hlavou, ještě pořád se úplně nevzpamatovala. „Sakra. Sakra! Dobře… ale víš co a jak, že? Zuby nehty. Padej!“

Claire neohrabaně odemkla dveře, vystoupila z auta a rozběhla se k domu. Slyšela, jak Eva zabouchla, a pak i její kroky. Déjà vu, napadlo ji. Teď už jenom schází, aby se objevil Brandon a začal se chovat jako pitomec…

Málem vrazila do Shanea, jak uháněla dovnitř; uhnul jí z cesty na poslední chvíli, ustoupil jen natolik, aby ho mohla minout, a pak popadl Evu, vtáhl ji dovnitř, zabouchl dveře a otočil klíčem v zámku.

„Měla by sis najít lepší práci,“ řekl. Eva si hřbetem ruky setřela z obličeje zbytky make-upu a vrhla na něj hněvivý pohled.

„Mám aspoň nějakou práci!“

„Jakou? Profesionální dárce krve? Protože přesně takhle to dopadne, jestli…“

Claire se otočila, vrazila do nějaké upírky a vykřikla tak hlasitě, až skoro vyplivla plíce.

No dobrá, nebyla to upírka. Dokázala to poznat během následujících třiceti vteřin, během nichž se Shane lámal v pase smíchem, zatímco domnělá upírka se schoulila strachem a Eva udiveně řekla: „Mirando! Co tady k čertu děláš, holka?“

Upírka – dívka vypadající jako upírka, opravila se Claire v duchu, protože teď, když se jí trochu uklidnil tep, viděla, že za vzhled může líčení a póza, ne přirozenost – pomalu nechala klesnout ruce, kterými se chránila, nejistě se podívala na Claire zpod černých řas a její rudá ústa vykroužila písmeno „O“. „Musela jsem přijít,“ řekla. Hlas měla udýchaný, vysoký a naplněný emocemi. „Ach, Evo, měla jsem strašnou vizi! Byla tam krev a smrt a všechno to souviselo s tebou!“

Zdálo se, že na Evu to neudělalo dojem. Povzdechla si, podívala se na Shanea a řekla: „Ty jsi ji pustil dovnitř? Myslela jsem, že ji nesnášíš!“

„Přece jsem ji nemohl nechat stát venku. Chci říct, její srdce taky bije. A kromě toho je to tvoje kamarádka.“

Podle pohledu, který na něj Eva vrhla, bylo označení kamarádka poněkud přehnané.

Miranda se na Shanea trochu nepříčetně usmála. Skvělé, pomyslela si Claire podrážděně a zároveň znechuceně. Pořád se snažila zvládnout důsledky malé nukleární exploze vlastního strachu. Dívka byla vysoká, měla dlouhé štíhlé nohy, prakticky celé nezakryté koženou minisukní, silnou vrstvu make-upu a načerno obarvené, křivě ostříhané vlasy. Její zápěstí a krk zdobily kříže namalované černým fixem.

Miranda se najednou ohlédla za sebe a zabodla zrak do stropu. Vyděšeně si zakryla ústa dlaní; líčení si ale nerozmazala, všimla si Claire.

„Ten dům…“ zašeptala. „Ach bože. Je to… divné. Necítíte to?“

„Mir, jestli jsi mě chtěla před něčím varovat, mohla jsi zavolat,“ řekla Eva a odvedla ji do obýváku. „Teď musíme vymyslet, jak tě dostat domů. Vážně, přišla jsi o rozum? Měla bys být trochu rozumnější!“

Když se Miranda posadila na pohovku, Claire na jejím krku postřehla… modřiny. A uprostřed modřin dvě čerstvé rudé ranky. Eva si jich všimla také, zamrkala a pak se podívala na Shanea a na Claire. „Mir?“ zeptala se jemně a naklonila dívce hlavu na stranu. „Co se stalo?“

„Nic,“ odpověděla Miranda. „Všechno. Vážně, měla bys to zkusit. Je to přesně takové, jak jsem doufala, a na vteřinu jsem viděla, opravdu jsem viděla…“

Eva ji pustila, jako by ji někdo opařil. „Nechala ses kousnout?“

„Jen Charlesem,“ řekla Miranda. „On mě miluje. Ale Evo, poslouchej mě, tohle je vážná věc! Snažila jsem se ti dovolat, jenže nikdo nebyl doma, a já jsem měla strašný sen…“

„Myslela jsem, že jsi říkala, že to byla vize,“ řekl Shane. Vešel za Claire do obýváku a postavil se vedle ní. Cítila, jak se díky jeho blízkosti chuchvalec napětí a hněvu v jejím žaludku postupně uvolňuje, přestože se na ni Shane ani nepodíval. Jasně, Claire, tohle je správná cesta. Zachází s tebou jako s nábytkem. Možná by ses měla zmalovat jako šlapka a vycpat si podprsenku hygienickými ubrousky.

„Přestaň, Shane, prošla si peklem…“ Eva si zjevně uvědomila, že ať už má Miranda za sebou cokoli, čeká to i Shanea – leda by se jim podařilo zrušit jeho dohodu s Brandonem. „Hm. Správně. Vize. Mir, co jsi viděla?“

„Smrt,“ řekla Miranda se zadostiučiněním, předklonila se a začala se mírně kolébat. „Ach, on bojoval, nechtěl to, odmítal dar, ale… a pak tam byla krev. Spousta krve. A on umřel… přesně… tady.“ Zvedla ruku a ukázala na podlahu zakrytou běhounem.

Claire se skoro zastavilo srdce, když si s hrůzou uvědomila, že Miranda nejspíš mluví o Michaelovi.

„Je to… je to Shane? Viděla jsi Shaneovu budoucnost?“ zeptala se Eva. V hlase měla strach, ale na druhou stranu za sebou měly děsivý večer. A bylo těžké nemít strach o Shanea.

„Ona nevidí budoucnost,“ řekl Shane lhostejným tónem. „Ona si všechny ty sračky prostě vymýšlí. Je to tak, Mir?“

Miranda neodpověděla. Zvedla hlavu a znovu se zadívala ke stropu. Claire došlo, že hledí přesně směrem, kde se nacházel tajný pokoj. Že by Miranda věděla? Jenže odkud?

„Tenhle dům,“ řekla znovu. „Tenhle dům je tak zvláštní… nedává to smysl, víte?“

Schody zavrzaly a Claire se zadívala na Michaela, scházejícího dolů – jako obvykle byl bosý. „Jo,“ řekl. „To není to jediné, co nedává smysl. Evo, co tady k čertu dělá ona?“

„Mě se neptej! Shane ji pustil dovnitř!“

„Ahoj, Michaeli,“ řekla Miranda nepřítomným hlasem. Pořád visela pohledem na stropě. „A tahle je nová,“ mávla rukou ke Claire.

„Ano. To je Claire.“ Jen stěží se dalo říct, že by přispěchal na pomoc, když Claire začala křičet, a ona teď přemýšlela proč. Možná se chtěl držet od Mirandy co nejdál; začínala to chápat. Když se mluví o divných věcech… zdálo se, že dokonce ani Eva nemá tušení, co si s Mirandou počít.

Claire došlo, že Michael nezaslechl Mirandino vyprávění o své smrti. Možná to tak bylo lepší.

„Claire,“ šeptla Miranda a najednou se podívala přímo na ni. Měla hodně zvláštní, světle modré oči. Vypadaly, jako by jejich pohled procházel skrz Claire. „Ne, to není ona, není to ona. Něco jiného. Něco jiného v tomhle domě. Něco špatného. Musím se zeptat karet.“

„Co, sakra?“ zeptal se Shane. Miranda popadla Evu za ruku, odtáhla ji stranou a pak ji prakticky dostrkala ke schodišti. „Dobře, tak tohle už by stačilo. Evo?“

„Ehm… všechno je v pořádku,“ zavolala Eva, zatímco jí Miranda třepala rukou tak, že ji málem vyhodila z kloubu. „Ona chce jenom vyložit tarotové karty. Je to v pořádku! Hned ji přivedu dolů! Za chviličku!“

Shane, Michael a Claire se na sebe podívali a pak Shane naznačil prstem kolečko na spánku a hvízdl.

Michael přikývl. „Dřív to s ní nebylo tak zlé,“ prohlásil.

„Myslím, že je to kvůli tomu Charlesovi, o kterém předtím mluvila,“ prohlásil Shane ponuře. „Mělo mi dojít, že jestli se někdo dá dohromady s pijavicí kvůli veeeliké láásce,“ Shane to vyslovil se sžíravou ironií v hlase, „tak to bude právě slaďoučká blbka Miranda. Měl jsem ji vyhnat, ať se vrátí domů. Nejspíš by si užila další kousanec.“

„Je to ještě dítě, Shane,“ řekl Michael. „Ale čím rychleji se jí zbavíme, tím líp se budu cítit. Ona Evu trochu… znervózňuje.“

Evu? Ale ta přece všem těm pitomostem tak úplně nevěřila, ne? Claire už si byla jistá, že jde výhradně o vizáž a uvnitř je Eva normální holka. Všechen gotický vzhled je jen póza. Že by vážně věřila ve vize, skleněné koule a tarotové karty? Magie je přece pouze špatně vnímaná věda, napomínala sama sebe. Anebo poblouzněné žvásty.

Oba kluci se zadívali na Claire. „Co je?“ zeptala se. „Jo, mimochodem, nic mi není. Díky za váš zájem. Honili mě nějací upíři. Nic neobvyklého.“

„Říkal jsem ti, abys nikam nechodila,“ připomněl jí Shane a pokrčil rameny. „Takže kdo přemluví Mirandu, aby odsud vypadla?“

Pořád se dívali na ni a Claire konečně pochopila, že tenhle úkol svěřili jí. Možná proto, že tu byla nová a Mirandu neznala, nebo že byla holka. Michael byl příliš jemný, než aby jí přikázal odejít. A Shane… nedokázala odhadnout, co si Shane myslí o Mirandě kromě toho, že chtěl, aby táhla ke všem čertům.

„Fajn,“ řekla Claire. „Půjdu.“

„Chytrá holka,“ sdělil Shane Michaelovi s vážnou tváří, když zamířila nahoru.

„Jo,“ přikývl Michael. „To se mi na ní líbí.“

~

Všechny ložnice byly zavřené – kromě Evina pokoje. Z jeho dveří dopadalo světlo na naleštěné parkety na chodbě. Claire ucítila ostrý zápach síry ze zápalek. Dívky rozžínaly svíčky.

Ach, vážně se jí do toho nechtělo. Co kdyby prostě minula Evin pokoj, vešla do svého a zamkla se uvnitř…?

Nahlédla dovnitř pootevřenými dveřmi – s úsměvem, který musel být totálně umělý. Eva se motala kolem svící – do háje, těch tam ale bylo, rozestavila je prakticky všude. Tlusté, vysoké a černé, fialové a modré. Žádné pastelové barvy. Postel měla ustlanou černým saténem a visela nad ní pirátská vlajka – s lebkou a zkříženými hnáty – vypadající úplně jako plachta vzdutá větrem. Všude visela vánoční světýlka – ne, nebyla vánoční… spíš halloweenská: dýně, duchové a lebky. Veselé a neskutečné.

„Ahoj,“ řekla Eva, aniž zvedla oči od vysoké černé svíce, kterou právě zapalovala. „Pojď dál. Ještě jsi Mirandu nepoznala, jak se patří.“

Ne, když nepočítala ječení a chuť utéct. „Ahoj,“ řekla zaraženě. Nevěděla, co má dělat s rukama. Miranda si toho buď nevšimla, nebo ji to nezajímalo – své ruce držela zvednuté vzhůru a dělala s nimi pohyby, jako by hladila neviditelnou kočku. Zvláštní. Čím déle se Claire na dívku dívala, tím mladší jí připadala – určitě byla mladší než Eva. Možná dokonce mladší než Claire. Třeba pro ni tohle všechno byla jen zábava… s výjimkou kousnutí. To bylo smrtelně vážné.

„Ehm… Evo? Můžu na slovíčko?“ zeptala se Claire. Eva přikývla, otevřela černě nalakovanou komodu a vytáhla z ní černě obarvenou krabičku. Když ji otevřela, objevil se krvavě rudý vnitřek. Uvnitř se nacházel balíček z černého hedvábí, který se po rozbalení ukázal být sadou karet.

Tarotových karet.

Eva je několik vteřin držela v dlani. Pak je zamíchala a podala Mirandě. „Hned jsem zpátky,“ řekla, vyšla na chodbu za Claire a zavřela za sebou dveře. Než stačila Claire cokoli říct, Eva zvedla ruku. Vyhýbala se Claiřinu pohledu. „Poslali tě kluci?“ Když Claire přikývla, zavrčela: „Zbabělci, jeden jako druhý. Dobře. Chtějí se jí zbavit, že?“

„Ehm… asi ano.“ Claire byla rozpačitá. „Ona je trochu… praštěná.“

„Miranda… no jo, je praštěná. Ale taky má něco jako dar,“ řekla Eva. „Vidí různé věci. Ví různé věci. Shane by to měl ocenit. To ona mu řekla o požáru, než…“ Eva zavrtěla hlavou. „To není důležité. Jestli ušla takovou cestu až sem úplně potmě, muselo se něco stát. Měla bych zjistit co.“

„Ale… nemůžeš se jí prostě zeptat?“

„Miranda je médium,“ vysvětlovala Eva. „Není to tak jednoduché, ona to prostě nedokáže jen tak říct. Musím na ní nejdřív trochu zapracovat.“

„Ale… ona ve skutečnosti nedokáže vidět budoucnost, ne? Snad tomu nevěříš?“ Protože jestli ano, pomyslela si Claire, tak jsi ještě šílenější, než jsem si myslela, když jsem tě poznala.

Eva se jí konečně podívala do očí. Zlostně. „Ano. Ano, věřím tomu, a ty – přestože jsi chytrá holka – se chováš hloupě, pokud nechápeš, že věda není neomylná. Stávají se různé věci. Věci, které nedokáže vysvětlit ani fyzika, ani matematika, a ani ty měřicí sračky v laboratořích. Lidé nejsou jen zákony a pravidla, Claire. Jsou jako… jiskry. Jiskry něčeho velkého a krásného. A některé z jisker září jasněji, jako Miranda.“ Eva znovu odvrátila pohled. Bylo poznat, že se teď cítí nesvá. I když ne tolik nesvá jako Claire, protože tohle bylo… prostě to bylo šílené. „Jen nás nechte chvíli o samotě. Bude to v pohodě.“

Vrátila se zpátky do pokoje a zavřela za sebou dveře. Možná trochu hlasitě. Claire ztěžka, naprázdno polkla, udělalo se jí horko a zalitovala, že se nechala kluky přemluvit. Pomalu sešla dolů. Michael a Shane seděli na pohovce a hráli. Na stole před nimi stály otevřené lahve s pivem. Pošťuchovali se lokty, zatímco na obrazovce jejich auta svištěla zatáčkami.

„To není zrovna legální,“ řekla a posadila se na schody. „Pivo. Nikomu tady není jedenadvacet.“

Michael a Shane si ťukli lahvemi. Vážně, tohle už bylo trochu infantilní.

„Na násilí,“ vznesl Shane přípitek a napil se. „Byl to dárek k narozeninám. Dva kartony. Zatím jsme vypili jeden, tak nás nech. Vsadím se, že Morganville má nejnižší podíl alkoholiků na sto obyvatel na celém světě.“

Michael zastavil hru. „Už odchází?“

„Ne.“

„Jestli do mě začne hučet, že potkám vysokého pohledného tmavovlasého cizince, tak odejdu já,“ řekl Shane. „Ta holka je cvok a já nechci být protivný, ale proboha… ona těm nesmyslům vážně věří. A skoro o nich přesvědčila i Evu.“

Žádné skoro, pomyslela si Claire, ale neměla v úmyslu říct to nahlas. Posadila se ke klukům a snažila se uvolnit. Nemyslet na to, jak vyvázat Shanea z dohody – plány ještě v kavárně vypadaly docela dobře, ale teď už zase tak ne. Na hroznou bolest zad. Na zoufalství v Eviných očích. Eva byla vyděšená. A Claire netušila, jak jí pomoci, protože sama byla vystrašená skoro k smrti.

„Dívala se přímo na tajný pokoj,“ řekla Claire. „Když stála tady dole. Koukala se přímo tam.“

Michael a Shane se na ni zadívali. Dvoje oči, zaskočené a zkroušené. A pak se oba vzpamatovali a sáhli po pivu.

„Náhoda,“ řekl Michael.

„Úplná náhoda,“ přikývl Shane.

„Eva říkala, že Miranda měla něco jako vizi, která se týkala tebe, Shane, když…“

„Jenom ne tohle! Poslyš, říkala, že měla vizi hořícího domu, ale řekla to až potom, a i kdyby s tím přišla dřív, stejně by to bylo k ničemu.“ Shane sevřel rty. Zmáčkl tlačítko, znovu spustil hru a televize zaječela a znemožnila tak jakýkoli další rozhovor.

Claire si povzdechla. „Jdu do postele.“

Ale nešla. Byla unavená, rozbolavělá a nervózní… přesto se však její mysl pořád vracela k všemožným věcem… Nakonec šťouchla do Shanea, aby se na pohovce posunul, sedla si vedle něj a on s Michaelem hráli a hráli, a hráli…

„Claire. Probuď se.“ Zamrkala a zjistila, že má hlavu položenou na Shaneově rameni. Michaela nikde nezahlédla. Její první myšlenkou bylo: Ach bože, snad jsem ho neposlintala! A druhou, že neměla tušení, jak blízko u něj seděla, a že se k němu přitiskla tak moc.

A třetí, že i když část pohovky, kde předtím seděl Michael, je prázdná, Shane se neodsunul. Díval se na ni jemným, něžným pohledem.

Ach. Ach, to bylo hezké.

Vzápětí se zastyděla a odsunula se od Shanea. Zvedl se z pohovky. „Asi by sis měla jít lehnout,“ navrhl jí. „Jsi utahaná.“

„Ano,“ přikývla. „Kolik je hodin?“

„Tři ráno. Michael šel pro něco k jídlu. Máš hlad?“

„Ne. Díky.“ Zvedla se z pohovky a zůstala stát jako hlupačka, protože se jí nechtělo odejít. „Kdo vyhrál?“

„A kterou hru?“

„Ach. Zdá se, že jsem nějakou chvíli spala.“

„Nedělej si s tím hlavu. Nenechali jsme tě napospas žádné zombii.“ Teď se usmál rošťácky. Claire ucítila příjemné teplo po celém těle. „Jestli ještě nechceš jít spát, pomoz mi nakopat jim zadky.“

Na stole před Shanem nestála jedna, ale hned tři prázdné pivní lahve. A další tři před Michaelovým místem. Nic zvláštního, že se na ni Shane usmíval tak mile. „Záleží na tom,“ řekla. „Dostanu pivo?“

„Ne, k čertu.“

„Protože je mi šestnáct? Nech toho, Shane.“

„Pití ničí šedé buňky, hlupáčku. A kromě toho, pokud ti dám pivo, zbude mi o jedno míň.“ Shane si poklepal prstem na hlavu. „Ještě umím počítat.“

Potřebovala pivo, aby s ním mohla zůstat, protože se bála, že řekne nebo udělá něco hloupého, a kdyby došlo na alkohol, alespoň by mohla předstírat, že to nebyla její vina, ne? Jenže když už otevírala ústa, aby ho nějak přesvědčila, vyšel Michael z kuchyně s pytlíkem různobarevných sýrových křupek. Shane si nabral hrst a nacpal si je do úst. „Claire chce pivo,“ zabručel.

„Claire jde do postele,“ odvětil Michael a dopadl na pohovku. „Šoupni se, člověče. Zase tak moc rád tě nemám.“

„Jsi nějak protivný. Včera v noci jsi mluvil jinak.“

„Polib mi.“

„Dal bych si ještě pivo.“

„Jdi se vycpat. Byl to můj narozeninový dárek, ne tvůj.“

„Ou, to byla podpásovka. Vážně jsi dost protivný, a já ti to dám hned sežrat.“

„Sliby chyby.“ Michael se podíval na Claire. „Ty jsi ještě tady? Pivo nedostaneš. Nesvádím nezletilé na scestí.“

„Sám jsi nezletilý,“ vytkla mu. „Přinejmenším pokud jde o pivo.“

„Jo. No a co? Není to celé pitomost? Když někoho zabiju, jsem plnoletý, ale když mám chuť na pivo, ne?“ prohlásil Shane. „Je to na hlavu.“

„Člověče, ty máš ale levnou opici. Tři piva? Moje holka ze střední vydržela víc.“

„Tvoje holka ze střední…“ Shane se odmlčel, nedokončil větu a pořádně zrudl. Ať už chtěl říct cokoli, muselo to být hodně jadrné. „Claire, jdi pryč. Znervózňuješ mě.“

„Blbče!“ odsekla a zamířila nahoru dřív, než po ní stačil hodit polštář. Zasáhl zeď za jejími zády a polštář se po schodech svalil až úplně dolů. Claire se rozesmála, ale vzápětí ztichla, když se jí do cesty postavil nějaký stín.

Eva. A Miranda s naprosto šíleným výrazem.

„Miranda odchází!“ zavolala Claire na chlapce. Ale možná to nebyl dobrý nápad, protože Eva se tvářila ustaraně, Shane byl opilý a dovolit, aby se dívka zblázněná do upírů, a možná navíc médium, vracela domů sama, to byl… přinejmenším špatný nápad.

„Miranda nejde nikam,“ oznámila Eva a seběhla po schodech. Dívka se za ní ploužila jako černobílý duch. „Miranda s námi uskuteční spiritistickou seanci.“

Uslyšela, jak Michael v obývacím pokoji sám sobě překvapeně říká: „A do háje.“