9)
Musím říct, že jídelna byla fantastická. Před vchodem se skvěla stříbrná orientační tabule a místnost sama neměla vůbec nic společného s obřím mrazákem, kterému říkali „jídelna“ na Jižní střední a kde byla tak mizerná akustika, že jsem často vůbec netušila, co Kayla žvaní, i když jsme seděly přímo vedle sebe. Tady bylo teplo a hezky. Stěny byly zase z toho černého kamene a hrubých cihel, stoly z těžkého dřeva a patřily k nim lavice s polstrovanými sedadly i opěradly. Ke každému stolu se vešlo asi tak šest lidí. Byly uspořádané paprskovitě od ústředního stolu, u kterého ale nikdo neseděl, ačkoli se doslova pohýbal pod spoustou ovoce, sýrů a masa. Taky na něm stála křišťálová číše plná tekutiny, která podezřele připomínala červené víno. (Víno ve škole?) Jídelna měla nízký strop a vzadu řadu oken plus jedno francouzské. Těžké vínově rudé sametové závěsy byly roztažené, takže jsem viděla ven na krásné nádvoříčko s kamennými lavičkami, pěšinkami a ozdobnými keři a květinami. Uprostřed byla mramorová fontánka, která nápadně připomínala ananas. Moc se mi to líbilo, zvlášť takhle ve svitu měsíce a několika starodávných plynových lamp.
Většina stolů už byla obsazená. Všichni jedli a povídali si, ale jakmile jsme se Stevie Rae vešly dovnitř, vzhlédli a zvědavě si nás začali prohlížet. Zhluboka jsem se nadechla a napřímila se. Jen ať se na to znamení hezky vynadívají, když už jsou z něj tak na větvi. Spolubydlící mě odvedla k typickému prosklenému bufetu, kde si lidi sami brali jídlo.
„K čemu je ten stůl uprostřed?“ zeptala jsem se.
„To je symbolická obětina bohyni Nyx. U toho stolu má pořád prostřeno. Ze začátku ti to bude připadat divné, ale brzo si zvykneš a už ti to nepřijde.“
Mně se to ale vůbec divné nezdálo. Svým způsobem to dávalo smysl. Bohyně jako by tady opravdu žila. Všude jsou její znamení, před chrámem pyšně stojí její socha. Už jsem si taky stačila všimnout, že celou školu zdobí její obrázky a sošky. Moje mentorka je její velekněžka. V hloubi duše jsem cítila, že mě k Nyktě váže silné pouto. Už jsem se málem dotkla znamení na svém čele, ale zarazila jsem se. Radši jsem popadla tác a zařadila se za Stevie Rae do fronty.
„Žádný strach,“ pošeptala mi. „Vaří tady fakticky skvěle. Nemusíš pít krev, jíst syrové maso nebo tak.“
Spadl mi kámen ze srdce a přestala jsem zatínat zuby. Většina kluků a holek už jedla, takže fronta nebyla dlouhá. Jakmile jsme se dostaly k pultu, začaly se mi sbíhat sliny. Špagety! Nasála jsem vůni. S česnekem!
„Všechny ty historky o tom, že upíři nemůžou vystát česnek, jsou krávoviny – že jsem tak sprostá.“ Zamumlala, když jsme si nakládaly plné talíře.
„A co ty historky o tom, že upíři se neobejdou bez krve?“ optala jsem se tiše.
„To ne,“ pípla.
„Jak ne?“
„To nejsou krávoviny.“
Bezva. Super. Fantazie. To jsem přesně chtěla slyšet.
Pokusila jsem se myšlenky na krev a podobné záležitosti vypudit z hlavy, vzala jsem si sklenici čaje a šla se Stevie Rae ke stolu, kde už seděl nějaký kluk s holkou. Cpali se a přitom o něčem zaujatě diskutovali. Jakmile jsem se k nim ale posadila, konverzace pochopitelně zcela odumřela. Stevie Rae ovšem zachovala klid. Počkala, až se usadím, a pak nás pěkně po venkovsku představila.
„Nazdárek, lidi. Tohle je moje nová spolubydlící Zoey Redbirdová. Zoey, tohle je Erin Batesová.“ Ukázala na urážlivě hezkou blondýnku, která seděla vedle mě. (Krucinál, kolik hezkých blondýnek se může sejít v jedné škole? Neměly by na to existovat nějaké kvóty?) Pořád stejným pohodovým tónem svůj úvod rozvedla, a když chtěla něco vypíchnout, dělala prsty do vzduchu uvozovky. „Erin je naše ,kráska‘. A taky je zábavná, chytrá a má ze všech lidí na světě, které znám, nejvíc bot.“
Erin odtrhla modré oči od mého znamení, řekla „ahoj“ a pak nerušeně zírala dál.
„A tohle je jediný zástupce mužského pohlaví v naší partě, Damien Maslin. Ale je na kluky, takže ho vlastně za muže ani počítat nemůžeme.“
Damien se na Stevie Rae zjevně vůbec nezlobil. Tvářil se úplně nevzrušeně. „Já bych naopak řekl, že jako gay se počítám hned za dva. Můžu vám pomoct, když potřebujete něco vysvětlit z mužské perspektivy, ale přitom se nemusíte bát, že bych vám sahal na prsa.“
Měl nádherně hladnou pleť bez jediného pupínku, tmavě hnědé oči a vlasy a připomínal mi kolouška. Vlastně byl hrozně sladký, ale vůbec ne takovým tím holčičím způsobem jako spousta jiných pubertálních kluků, kteří se rozhodnou otevřeně všem říct to, co už o nich stejně všichni dávno věděli (teda všichni kromě jejich rodičů, kteří to obvykle fakticky vůbec netuší, anebo si to nechtějí přiznat). Damien si nehrál na holku, byl to prostě rozkošný kluk s kouzelným úsměvem. A evidentně se opravdu snažil necivět na moje znamení, což jsem velice ocenila.
„No, možná máš pravdu. Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela,“ řekla Stevie Rae s pusou plnou česnekového chleba.
„Nevšímej si jí, Zoey. My ostatní jsme skoro normální,“ prohlásil Damien. „A jsme hrozně rádi, že jsi konečně tady. Stevie Rae už nám šla neskutečně na nervy, pořád mluvila jen o tom, jaká asi budeš, kdy už přijedeš…“
„Jestli nebudeš nějaký mimoň, co se nemyje a myslí si, že jako upír má právo být ještě větší loser,“ skočila mu do řeči Erin.
„Anebo jestli nebudeš jako tamhlety.“ Damien střelil pohledem ke stolu nalevo od nás.
Podívala jsem se tam, a když jsem zjistila, o kom mluví, zatajila jsem dech. „Myslíš Afroditu?“
„Jo,“ odvětil. „A její suitu přisluhovačů.“
Nechápavě jsem zamrkala.
Stevie Rae vzdychla. „Na Damienovu posedlost cizími, zastaralými a vůbec praštěnými slovy si za chvilinku zvykneš. My to naštěstí neslyšíme poprvé, a tudíž ho nemusíme prosit o překlad. Takže suita rovná se družina, doprovod,“ zarecitovala, jako by odpovídala učitelce na obzvlášť obtížnou otázku.
„To je přece fuk. Hlavní je, že se mi z té její suity zvedá kýbl,“ podotkla Erin, aniž zvedla oči od špaget.
„Ony s ní kamarádí?“ zeptala jsem se.
„To jsou Dcery temnoty,“ vysvětlila mi spolubydlící a já si všimla, že automaticky ztlumila hlas.
„Něco jako dívčí klub,“ řekl Damien.
„Klub hnusných ježibab,“ doplnila Erin.
„No tak, lidi, nepomlouvejte je před Zoey. Třeba s nimi zrovna chce kamarádit.“
„Já je nepomlouvám. Jen říkám, že jsou to čůzy a hnusné ježibaby.“
„Pozor na pusu, mladá dámo. Pokud sis nevšimla, používáš ji mimo jiné k jídlu,“ okřikl ji trochu pohoršeně Damien.
Hrozně se mi ulevilo, že Afroditu nemůžou vystát. Už jsem se chtěla začít vyptávat na podrobnosti, když se k našemu stolu přiřítila nějaká holka, třískla tácem na stůl a naštvaně se posadila vedle Stevie Rae. Její pleť měla barvu capuccina (opravdového capuccina, jaké dělají v kavárnách, ne té odporné přeslazené břečky z automatu), měla nádhernou figuru, věčně našpulenou pusu, krásné rysy, zkrátka vypadala jako nějaká africká princezna. A taky měla vážně super vlasy, husté, dlouhé, černé a fantasticky lesklé, a oči tak tmavé, že jí duhovky splývaly se zorničkami.
„Tak tohle bych si pro příště vyprosila! Nechci jmenovat,“ upřela obviňující pohled na Erin, „ale nemohl mě sakra někdo vzbudit a informovat mě, že už se jde na večeři?“
„Já myslela, že jsem tvoje spolubydlící, ne matka.“ Odvětila Erin nevzrušeně.
„Abych ti jednou uprostřed noci neupižlala tu tvoji slavnou blonďatou hřívu,“ řekla africká princezna.
„To není ze sémantického hlediska správná formulace, měla jsi říct: ,Abych ti jednou uprostřed dne neupižlala tu tvoji slavnou blonďatou hřívu.‘ Z naší perspektivy je den v noci, a tím pádem noc ve dne. Máme to obrácené,“ prohlásil Damien.
Holka na něj vrhla vražedný pohled. „Damiene, s tímhle mi fakt jdeš na nervy. Strč si ta svoje velkolepá slova někam.“
„Shaunee,“ vložila se do toho spěšně Stevie Rae, „už konečně dorazila moje nová spolubydlící. Tohle je Zoey Redbirdová. Zoey, tohle je Erinina spolubydlící Shaunee Coleová.“
„Ahoj,“ zamumlala jsem s pusou plnou špaget. Shaunee přestala probodávat Erin očima a otočila se ke mně.
„Nazdar, Zoey, jaktože máš vybarvené znamení? Jsi přece ještě mládě, ne?“ U stolu se rozhostilo šokované ticho. Dívka se po nich podívala. „Co je? Nedělejte, že vás to všechny taky nezajímá.“
„No, to možná sice jo, ale víme, co se sluší, a nevyptáváme se na to,“ prohlásila důrazně Stevie Rae.
„Ale kuš, vy s tím naděláte,“ odmávla to Shaunee. „Na nějaké cavyky není vhodná chvíle, tohle je důležitá věc. Všechny to zajímá, a když jde o pořádný drb, slušnost musí jít stranou.“ Otočila se zpátky ke mně. „Takže, jak to s tím divným znamením je?“
No, tak ať to mám z krku. Lokla jsem si čaje. Všichni čtyři mi doslova viseli na rtech a netrpělivě čekali, co odpovím.
„Vážně jsem mládě. Podle mě jsem úplně stejná jako vy ostatní.“ A pak jsem ze sebe vysypala verzi, kterou jsem si připravila, zatímco se bavili. Bylo mi jasné, že jednou ta otázka padne a já na ni budu muset nějak odpovědět. Nejsem přece hloupá – trošku zmatená, to jo, ale hloupá ani náhodou! – a instinkt mi našeptával, že nemůžu lidem vykládat, jak se to doopravdy stalo. Tu část, jak jsem se vznášela nad svým tělem a potkala Nyx, si musím nechat pro sebe. „Vlastně nevím jistě, proč se moje znamení vybarvilo. Když mě stopař označil, vypadalo normálně, jenomže pak jsem měla nehodu. Upadla jsem a rozrazila si hlavu. Když jsem se probrala, vypadalo najednou takhle. Hodně jsem o tom přemýšlela a napadá mě jediné vysvětlení: že je to nějaká reakce na zranění. Upadla jsem do bezvědomí a ztratila hodně krve, a to možná nějak uspíšilo vybarvovací proces nebo tak něco. Ale víc k tomu říct nemůžu.“
„Hmm,“ zahučela Shaunee. „Doufala jsem, že to bude něco senzačnějšího. Pořádný drb.“
„Promiň,“ pípla jsem.
„Bacha, ségra,“ řekla jí varovně Erin a trhla hlavou k Dcerám temnoty. „Když budeš takhle mluvit, mohla bys brzo skončit u tamhletoho stolu.“
Shaunee se zašklebila. „Tam by mě dostali jedině přes moji mrtvolu.“
„Zoey je z vás dvou celá zmatená,“ pokárala je Stevie Rae.
Damien si mučednicky povzdechl. „Já jí to vysvětlím a znovu tím prokážu, jak jsem pro tuhle partu nepostradatelný, i když jsem tu jediný, kdo má penis.“
„Ne, snažně tě prosím, to slovo na P tady nepoužívej,“ vyhrkla spolubydlící. „Zvlášť když jím.“
„Mně se to líbí,“ zajásala Erin. „Kdyby lidi nazývali věci pravými jmény, nebylo by na světě tolik zmatků. Například když člověk musí na záchod, má to říct hezky jasně: že má plný močový měchýř a potřebuje ho vyprázdnit. Prosté, jasné, jednoznačné.“
„Nechutné, hnusné, nevychované,“ namítla Stevie Rae.
„V tomhle jsem zajedno, ségra,“ řekla Shaunee. „Kdybychom otevřeně mluvili o věcech, jako je třeba močení nebo menstruace, život by byl jednodušší.“
„Tak dost. Žádné řeči o menstruaci, když jíme špagety.“ Damien zvedl ruku, jako by chtěl konverzaci zarazit vlastním tělem. „Možná jsem gay, ale ani tak nevydržím úplně všechno.“ Naklonil se ke mně a začal vysvětlovat: „Zaprvé, Shaunee a Erin se oslovují ,ségra‘, protože ačkoli evidentně nejsou příbuzné – Erin je skrznaskrz bílá a pochází z Tulsy a Shaunee je kávová krasavice jamajského původu z Connecticutu –“
„Děkuji ti jménem všech černých za pochvalu,“ skočila mu Shaunee do řeči.
„Za málo,“ odpověděl a bez zaváhání pokračoval: „Ačkoli evidentně nejsou příbuzné, jsou si nepochopitelně podobné. Je to až trošku strašidelné.“
„Jako by byly dvojčata a oddělili je při porodu,“ vmísila se do toho Stevie Rae.
Erin se Shaunee se na sebe synchronizovaně zazubily a pokrčily rameny. Teprve tehdy jsem si všimla, že jsou stejně oblečené – tmavé džínové blejzry s krásnými zlatými křídly vyšitými na náprsních kapsách, černá trička a černé bokovky. Měly dokonce i stejné náušnice, velikánské zlaté kruhy.
„Máme stejnou velikost bot,“ řekla Erin a vystrčila zpod stolu nohu, abychom se mohli pokochat černou špičatou kozačkou na jehlovém podpatku.
„A kdo by bazíroval na drobné nerovnováze v množství melaninu, když nás spojuje hluboká a nezlomná láska k botám?“ Shaunee předvedla další fantastické kozačky, tentokrát z hladké černé kůže, se stříbrnými přezkami na kotnících.
„Zpět k tématu!“ zavelel Damien a protočil oči. „Dcery temnoty. Stručně řečeno se jedná o skupinu studentek převážně z vyšších ročníků, které tvrdí, že pečují o jednotu a tak.“
„Ne, stručně řečeno jsou to hnusné ježibaby,“ pronesla Shaunee.
„Přesně moje slova, ségra,“ řekla se smíchem Erin.
„Vy dvě mi vůbec nepomáháte,“ pokáral je. „Kde jsem to skončil?“
„O jednotu školy a tak,“ napověděla jsem mu.
„Jasně. Takže by to měla být bezvadná organizace, která podporuje školu a upíří aktivity obecně. A její předsedkyně je obvykle dívka, která má předpoklady stát se velekněžkou, a tím pádem ztělesňuje srdce, mysl i duši celé školy, v budoucnu ji čeká vůdčí role v upíří společnosti a tak dále, a tak dále, bla bla bla. Prostě nejlepší studentka planety, která velí svazu premiantek, roztleskávaček a sólistek školního sboru. Mokrý sen každého kluka.“
„No počkej, každého kluka přece ne. Takhle diskriminuješ homosexuály, a tudíž taky sám sebe,“ zarazila ho Stevie Rae.
„Sám sebe člověk diskriminovat smí.“
„A nezapomeň do toho svazu započítat taky fotbalisty – jsou přece i Synové temnoty,“ podotkla Erin.
„Jo jo, ségra. Je ostuda, vlastně skoro zločin, že se takoví nádherní chlapci nechají vysávat…“
„A to myslí úplně doslova,“ sočila jí do řeči Erin a významně se zašklebila.
„… od hnusných ježibab,“ dořekla Shaunee.
„Vážně si myslíte, že bych kluky vynechal? Kdybyste mě pořád nepřerušovaly…“
Všechny tři holky se na něj omluvně usmály. Stevie Rae si pantomimicky zavřela pusu na pomyslný zámek a zahodila klíč. Erin se Shaunee nad tím dětinským gestem jen pokrčily rameny, ale už mlčely, aby Damien mohl domluvit.
Když tak dvojsmyslně narážely na „vysávání“, napadlo mě, že scénka, kterou jsem spatřila na chodbě, asi není nic neobvyklého.
„Jenomže Dcery temnoty jsou ve skutečnosti parta namyšlených mrch, kterým dělá dobře, když můžou mít všechny pod palcem. Chtějí, aby všichni dělali všechno podle nich a přijali jejich praštěné názory na to, jak se má chovat správný upír. Hlavně nenávidí lidi, a když s nimi v tomhle nejsi zajedno, začnou ti jít po krku a dělají ti ze života peklo.“
„Opravdové peklo,“ přisvědčila Stevie Rae. Z jejího výrazu jsem usoudila, že s tím má osobní zkušenosti, a vzpomněla jsem si, jak byla bledá a vyděšená, když mě Afrodita přivedla. V duchu jsem si řekla, že se jí na to někdy musím zeptat.
„Ale nenech se zastrašit,“ poradil mi Damien. „Jenom si na ně dávej pozor a…“
„Ahoj, Zoey. To jsem ráda, že se zase potkáváme.“
Tentokrát jsem ten hlas poznala okamžitě. Byl jako med – lepkavý a přeslazený. Všichni u našeho stolu sebou trhli včetně mě.
Měla na sobě stejný svetřík jako já, ale vepředu měla vyšité stříbrné siluety tří vznešených žen, jedna z nich držela něco jako nůžky. Doplňovala ho velice krátká černá skládaná sukně, černé punčochy se stříbrnými nitkami a černé kozačky ke kolenům. Doprovázely ji dvě další holky, oblečené v podstatě stejně. Jedna byla černoška a měla neuvěřitelně dlouhé vlasy (určitě uměle prodloužené), druhá byla blonďatá (ale když jsem se pořádně podívala ke kořínkům, bylo mi jasné, že ve skutečnosti je asi tak blonďatá jako já).
„Ahoj, Afrodito,“ řekla jsem nakonec, protože všichni ostatní zjevně úplně oněměli.
„Doufám, že vás neruším,“ prohlásila neupřímně.
„Kdepak. Jen jsme si povídaly o špíně. Budeme brzo muset uklidit,“ odvětila Erin s širokánským falešným úsměvem.
„No jistě, špína, v tom vy se určitě vyznáte,“ ušklíbla se Afrodita a potom se k Erin ostentativně obrátila zády. Moje nová kamarádka zaťala pěsti a zdálo se, že se na ni každou chvíli vrhne přes stůl. „Zoey, chtěla jsem ti něco říct, ale pak mi to nějak vypadlo z paměti. Tímto tě oficiálně zvu, aby ses zítra v noci připojila k Dcerám temnoty při našem soukromém úplňkovém rituálu. Vím, že přizvat k němu někoho, kdo je tu tak krátce jako ty, je neobvyklé, ale tvoje znamení jasně vypovídá o tom, že nejsi žádné, no, obyčejné mládě.“ Povýšeně se zadívala na Stevie Rae. „Mluvila jsem o tom s Neferet a souhlasí, že by ses k nám měla přidat. Víc ti k tomu řeknu někdy jindy, až si nebudeš povídat se… tedy o špíně.“
Věnovala ostatním kolem mě sarkastický rádoby úsměv, pohodila dlouhou hřívou a odplula. Dvorní dámy ji poslušně následovaly.
„Hnusné vymaštěné ježibaby,“ řekly jednohlasně Shaunee a Erin.
I0)
„Podle mě Afrodita na tu svou hypertrofovanou ctižádost jednou doplatí,“ poznamenal Damien.
„Hypertrofovaný,“ vysvětlila Stevie Rae, „znamená přehnaný, přebujelý.“
„Zrovna tohle slovo náhodou znám,“ podotkla jsem a dál se dívala za Afroditou a jejími poskoky. „Nedávno jsme na něj narazili v biologii.“
„Strašně ráda bych jí to hyper něco vymlátila z hlavy,“ řekla Erin.
„Já ti ji přitom podržím, ségra,“ řekla Shaunee.
„Ne! Tohle už jsme probírali, děcka. Za rvačky jsou ošklivé tresty. Fakticky ošklivé. Za to vám nestojí.“
Všimla jsem si, že dvojčata zbledla, a chtěla jsem se zeptat, o jakých ošklivých trestech je řeč, ale Stevie Rae se hned obrátila ke mně.
„Dávej si pozor, Zoey. Dcery temnoty, a hlavně Afrodita, občas dokážou být úžasně milé, a právě v takových chvílích jsou nejnebezpečnější.“
Zavrtěla jsem hlavou. „No, já na žádnou jejich úplňkovou akci stejně nepůjdu.“
„Já myslím, že budeš muset,“ namítl jemně Damien.
„Schválila to Neferet,“ řekla Stevie Rae a dvojčata kývla. „To znamená, že chce, abys tam šla. Mentorce nemůžeš jen tak odmítnout.“
„Zvlášť když je to Neferet, Nyktina velekněžka,“ řekl Damien.
„Nemohla bych se prostě vymluvit, že se ještě necítím na… na to, co po mě budou chtít, a poprosit Neferet, aby mě projednou z toho rituálu… já nevím, jak tomu tady říkáte, prostě omluvila nebo něco?“
„No, to bys asi mohla, jenomže Neferet by jim to řekla a ony by si myslely, že se jich bojíš.“
Vybavilo se mi, kolik zlé krve už mezi mnou a Afroditou stačilo za těch pár hodin vzniknout. „No, víš, Stevie Rae, já se jich doopravdy bojím.“
„To se nesmějí nikdy dozvědět.“ Moje spolubydlící upřela pohled do talíře a marně se snažila zamaskovat, že se stydí. „Udělají ti pak ještě horší věci, než když se jim otevřeně vzepřeš.“
„Zlatíčko,“ řekl Damien a pohladil ji po paži, „už si nic nevyčítej.“
Vděčně se na něj usmála. „Prostě tam jdi,“ obrátila se pak zase na mě. „Buď silná a běž tam. Při rituálu ti nic moc udělat nemůžou, přímo v areálu školy si na tebe nedovolí.“
„Jo, všechny hnusárny provozujou jinde, aby je při tom nemohli přistihnout dospělí upíři,“ vmísila se do hovoru Shaunee. „Tady předstírají, že jsou děsně hodné a roztomilé, a proto nikdo neví, jaké jsou doopravdy.“
„Jenom my,“ řekla Erin a rozmáchlým gestem ukázala na všechny kluky a holky v místnosti.
„Hele, lidi, nevyšilujte, třeba se Zoey s některými z nich skamarádí,“ prohlásila Stevie Rae bez sebemenší známky sarkasmu nebo žárlivosti.
Zavrtěla jsem hlavou. „Sotva. S těmi se kamarádit nebudu. Nemám ráda lidi, kteří se míchají druhým do života a snaží se je očerňovat jen proto, aby si sami připadali lepší. A na ten jejich úplňkový rituál jít nechci!“ řekla jsem důrazně a pomyslela na otčíma a jeho nohsledy. Připadalo mi jako parádní ironie, že mají tolik společného s partou teenagerů, kteří se považují za děti bohyně.
„Šla bych s tebou – šli bychom s tebou všichni – ale když k nim nepatříš, pustí tě dovnitř, jen pokud jsi pozvaná,“ posmutněla spolubydlící.
„V pohodě. Já… já si s tím nějak poradím.“ Najednou mě přešel hlad. Cítila jsem jenom obrovskou únavu a tohle téma už jsem vážně dál řešit nechtěla. „Vysvětli mi, co znamenají ty symboly, které máte na oblečení. O tom našem už jsi mi řekla, že je to Nyktina spirála. Damien ji má taky, takže je…“ Chvilku jsem vzpomínala, jak že to Stevie Rae říkala nejmladším studentům. „… tercián. Ale Erin a Shaunee mají křídla a Afrodita ještě něco jiného.“
„Myslíš kromě té násady od smetáku, kterou má zřejmě permanentně vraženou v tom kostnatém zadku?“ zamumlala blondýnka.
„Má na mysli tři Moiry, sudičky,“ vložil se do toho rychle Damien, než Shaunee stačila ještě něco podotknout. „Sudičky jsou Nyktiny dcery. Jejich symbolické postavy nosí sextáni. Jedna z nich, Atropos, drží nůžky, což symbolizuje konec školy.“
„A pro některé z nás i konec života,“ dodala zachmuřeně Erin.
Nastalo ticho. Když už se protahovalo nepříjemně dlouho, odkašlala jsem si a pokračovala: „A co znamenají ta křídla, co mají Erin a Shaunee?“
„To jsou křídla Erota, Nyktina syna…“
„Boha lásky,“ skočila mu do řeči Shaunee a vsedě zavrtěla zadečkem.
Damien se na ni zamračil a nenechal se vyrušovat. „Erotova zlatá křídla jsou znakem kvartánů.“
„Protože my jsme třída stvořená pro lásku,“ zazpívala Erin, zvedla ruce nad hlavu a rozvlnila boky.
„Ve skutečnosti proto, abychom si připomínali Nyktinu schopnost milovat. A křídla symbolizují, že neustále míříme vpřed.“
„Jaký symbol mají kvintáni?“ zeptala jsem se.
„Nyktin zlatý vůz, za kterým se táhne hvězdná stopa,“ odpověděl.
„Ten se mi ze všech čtyř znaků líbí nejvíc,“ řekla Stevie Rae. „Ty hvězdy se fantasticky třpytí.“
„Vůz symbolizuje, že jdeme dál po Nyktině cestě, a hvězdy zas kouzlo dvou let, které už kvintáni mají za sebou.“
„Damiene, ty jsi takový horlivý student,“ vzdychla Erin.
„Já ti říkala, že jsme ho měly přemluvit, aby nám pomohl s přípravou na písemku z lidské mytologie,“ ozvala se Shaunee.
„To teda ne. Já říkala tobě, že potřebujeme, aby nám pomohl, a…“
„Abych to uzavřel,“ překřikl Damien jejich přestřelku, „to je k těm symbolům asi všechno. To si zapamatuješ levou zadní.“ Vrhl na dvojčata významný pohled. „Tedy v případě, že dáváš na hodinách pozor a nepíšeš místo toho vzkazy kamarádkám a nezíráš na kluky, kteří se ti líbí.“
„Ty jsi hrozný studený čumák, Damiene,“ ohradila se Shaunee.
„Zvlášť když uvážím, že jsi homosexuál,“ přidala se Erin.
„Erin, dneska ti nějak krepatí vlasy. Víš, že to nemyslím zle, ale možná bys měla změnit značku šamponu. Tyhle věci člověk nesmí zanedbat. Ani se nenaděješ a začnou se ti třepit konečky.“
Erininy modré oči se rozšířily úlekem a ruka jí mimoděk vystřelila k vlasům.
„Ale to snad ne. Nechce se mi ani věřit, že jsi vypustil z pusy něco takového, Damiene. Jako bys nevěděl, jak je na to svoje háro háklivá.“ Shaunee se naježila jako kávově zbarvený dikobraz.
Damien se jen usmál a obrátil svou pozornost zpátky ke špagetám – ztělesněná nevinnost.
„Hele, lidi,“ vyhrkla Stevie Rae, vstala, chytila mě za loket a vytáhla mě tady na nohy. „Zoey už toho má evidentně tak akorát. Víte sami, jaké to bylo první den. Jdeme zpátky do pokoje. Musím se učit na písemku z upíří sociologie, takže se asi uvidíme až zítra.“
„Fajn, tak zatím,“ řekl Damien. „Zoey, moc rád jsem tě poznal.“
„Jo, vítej na střední pekelné,“ zapěla jednohlasně dvojčata a Stevie Rae mě rychle vyvlekla z jídelny.
„Díky. Vážně jsem utahaná,“ řekla jsem, když jsme vykročily chodbou. Ke své velké radosti jsem poznala, že je to ta, která vede k hlavnímu vchodu ústřední budovy. Pak jsme ale musely zastavit, protože nám přes cestu přeběhla malá, zjevně životem těžce zkoušená mourovatá kočička a za ní se hnal krásný stříbřitě šedý kocour.
„Belzebube! Nech Cammy na pokoji! Damien ti vyškube všechny chlupy!“
Spolubydlící se pokusila šedého kocoura drapnout, ale vysmekl se jí. Přestal však honit mourka a vystřelil směrem, odkud jsme právě přišly. Stevie Rae se za ním podmračeně zadívala.
„Shaunee s Erin by měly toho svého kocoura aspoň trochu vychovat, pořád něco vyvádí.“ Vyšly jsme ven do hebké tmy, která už měla příchuť úsvitu. „Ta roztomilá kočička se jmenuje Cameron a patří Damienovi. Belzebub patří dvojčatům, vybral si je obě najednou. Jo. Vím, že je to hrozně divné, ale za chvilku už to začneš brát jako my ostatní. Prostě si řekneš, že přece jen doopravdy dvojčata jsou.“
„Jinak mi ale připadají moc fajn.“
„Jsou super. Chvíli nezavřou pusu a pořád si vjíždějí do vlasů, ale jsou to opravdické kámošky a nestrpí, aby tě někdo pomlouval.“ Široce se usmála. „No, ony samy toho o tobě napovídají až až, ale to je něco jiného a nikdy neříkají nic za tvými zády.“
„A Damien mi připadá hrozně milý.“
„Je ohromný, a taky opravdu moc chytrý. Někdy je mi ho ale trošku líto.“
„Proč?“
„No, když sem asi před asi půl rokem přišel, dali ho na pokoj s jedním klukem, ale ten hned zjistil, že Damien je gay – vždyť on se s tím taky netají, proč by měl? – a šel si stěžovat k Neferet, že prý s buzerantem bydlet nebude.“
Nakrčila jsem nos. Homofoby nemůžu ani cítit. „A Neferet se za něj nepostavila?“
„Ale ano, dala tomu klukovi – mimochodem, když sem přišel, změnil si jméno na Thor…“ Zavrtěla hlavou a obrátila oči v sloup. „… to mluví samo za sebe, co? Takže Neferet mu dala jasně najevo, že přestřelil, a nechala rozhodnutí na Damienovi. Buď se mohl přestěhovat do vlastního pokoje a být tam sám, anebo zůstat s Thorem. Vybral si vlastní pokoj. Přesně to bych v jeho situaci udělala taky. Ty ne?“
„Jasně že jo,“ kývla jsem. „S Thorem, králem homofobů, bych v jedné místnosti nebyla ani vteřinu.“
„Na tom se shodneme všichni. Takže od té doby má Damien pokoj jenom pro sebe.“
„Copak tady není víc lidí jako on?“
Pokrčila rameny. „Máme tady pár lesbiček, které se s tím, jaké jsou, vůbec netají, ale vytvořily takovou vlastní partu a mezi nás se moc nemíchají. Hodně se zabývají náboženskými aspekty bohynina kultu a většinu času tráví v Nyktině chrámu. A pak tady samozřejmě máme takové ty husy, které si myslí, že olizovat se s jinou holkou je děsně cool, ale dělají to, jen když je při tom vidí kluci.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Tohle jsem nikdy nepochopila. Jak si můžou myslet, že když se spolu budou cicmat, kluci po nich budou šílet? Podle mě je to naprosto kontraproduktivní.“
„Taky bych nechtěla kluka, kterého vzrušuje, když se líbám s holkou. Ble.“
„A co gayové?“
Vzdychla. „Kromě Damiena jich tady je ještě pár, ale všichni jsou narozdíl od něj hodně divní a afektovaní. Vážně je mi ho líto. Podle mě se často cítí osamělý. Ani rodiče mu nepíšou.“
„Naštvalo je, že se mění v upíra?“
„Kdepak, to jim vlastně vůbec nevadilo. Koukni, tohle Damienovi neříkej, protože by se ho to dotklo, ale podle mě se jim ulevilo, když ho označili. Neměli páru, co si počít se synem, který je na kluky.“
„Co by si s ním jako měli počít? Vždyť je to přece pořád jejich syn, jen se mu prostě místo holek líbí kluci.“
„No, oni jsou z Dallasu a jeho táta je velké zvíře v církvi věřících. Dokonce nějaký kněz nebo co…“
Gestem jsem ji zarazila. „Stačí. Už nemusíš nic říkat. Mně je to absolutně jasné.“
A taky že bylo. S úzkoprsými názory věřících („věci se dělají správně jedině tak, jak je děláme my“) mám až příliš osobní zkušenost. Stačilo mi na to jen pomyslet a padla na mě únava a deprese.
Stevie Rae otevřela dveře společenské místnosti. Byla skoro prázdná, jen pár holek se dívalo v televizi na nějaký sitcom. Spolubydlící jim nepřítomně zamávala. „Nechceš si nahoru vzít nějakou limču nebo něco?“
Přikývla jsem a šla za ní do sousední menší místnosti, kde stály čtyři ledničky, velký dřez, dvě mikrovlnky, spousta skříněk s přihrádkami a hezký, bíle natřený stůl. Vypadalo to jako normální kuchyně, až na to neobvyklé množství lednic. Bylo tu čisto a naklizeno. Stevie Rae jednu ledničku otevřela a já jí nakoukla přes rameno. Byly tam všechny možné druhy pití, od limonád přes různé džusy až po takovou tu nechutnou perlivou minerálku.
„Co si dáš?“
„Colu, to je jedno jakou.“
„Smíme si odsud brát, co chceme,“ vysvětlila, podala mi dvě dietní coly a pro sebe vzala dvě citronové limonády. „V těchhle dvou ledničkách je ovoce, zelenina a tak, v té vedle je libové maso na sendviče. Upírům hrozně záleží na tom, abychom jedli zdravě, takže chipsy nebo oplatky tady nenajdeš.“
„Ani čokoládu?“
„To ano, v jedné skříňce jsou nějaké fakticky luxusní. Čokoláda nám prý v rozumné míře prospívá.“
No fajn, ale kdo by sakra jedl čokoládu v rozumné míře? Tuhle myšlenku jsem si radši nechala pro sebe. Vrátily jsme se do společenské místnosti a odtamtud zamířily do našeho pokoje.
„Takže dospělí, ehm, upíři…“ Trochu jsem o to slovo zaškobrtla. „… fandí zdravé výživě?“
„Ano, ale vlastně se to týká hlavně nás mláďat. Víš, jak to myslím. Upíři prostě nejsou tlustí, ale nikdy nevidíš, že by chroustali celer, mrkev a salát. Většinou jedí společně ve své vlastní jídelně a prý se vůbec nešidí.“ Obrátila se ke mně a ztlumila hlas. „Slyšela jsem, že jedí hodně červeného masa. Hodně krvavého červeného masa.“
„Brrrr.“ Najednou jsem si představila Neferet, jak se cpe krvavým biftekem. Bylo to bizarní a vůbec se mi to nezamlouvalo.
Stevie Rae se otřásla a pokračovala. „Občas se k nějakému mláděti připojí na večeři jeho mentor, ale ve skutečnosti nejí, jen si dá pár skleniček vína.“
Konečně jsme byly zase v našem pokoji. S povzdechem jsem si sedla na postel a zula si boty. Panebože, vážně jsem měla dost. Začala jsem si masírovat chodidla a dumala jsem, proč s námi dospělí upíři nechtějí jíst. Jenomže po chvíli jsem došla k závěru, že na to vlastně ani přijít nechci. Musela bych uvažovat o takových věcech, jako například co teda doopravdy jedí. A co budu muset jíst já, až/jestli se proměním v dospělého. Fuj.
A kdesi v koutku duše jsem věděla, že by mi to mohlo připomenout moji včerejší reakci na Heathovu krev. Je možné, že se to stalo teprve včera? A taky to, jak jsem reagovala na krev toho kluka na chodbě. Ne, v žádném případě jsem neměla chuť myslet ani na jedno, ani na druhé. Radši jsem utekla k bezpečnému tématu zdravé výživy.
„Takže oni sami nějak zvlášť zdravě nejedí. Proč jim teda tolik záleží na tom, abychom tak jedli my?“ zeptala jsem se.
Stevie Rae mi pohlédla do očí a zatvářila se nervózně a dost vyděšeně. „Musíme jíst zdravě ze stejného důvodu, proč musíme každý den cvičit – aby naše těla měla pořád spoustu sil. Protože jakmile začneš být slabá, ztloustneš nebo chytíš nějako nemoc, je to první známka toho, že tvoje tělo odmítá proměnu.“
„A pak umřeš,“ pronesla jsem tiše.
„A pak umřeš,“ přisvědčila.
2024 ©