Škola noci 2, kapitola 19,20

I9)

Zrovna se mi zdálo, že sněží vločky ve tvaru koček, když někdo začal bušit na dveře a vzbudil mě.

„Zoey! Stevie Rae! Přijdete pozdě!“ Hlas Shaunee sice zněl tlumeně, ale byl neodbytný. Něco jako budík zakrytý ručníkem.

„Fajn, dobře, už jdu!“ zavolala jsem a vyhrabala se z postele. Nala hlasitě zaprotestovala. Koukla jsem na budík. Ani jsem ho večer nenastavila, vždyť není škola a málokdy vydržím spát v kuse víc než osm nebo devět hodin, takže…

„Zatraceně!“ Zamrkala jsem, ale údaj na displeji se nezměnil. 21:59. Spala jsem přes dvanáct hodin? Odklopýtala jsem ke dveřím a cestou zatahala Stevie Rae za nohu.

„Mmpff,“ zamumlala ze spaní.

Otevřela jsem. Shaunee mě provrtala přísným pohledem.

„Prosím vás, to chcete prospat celý den? Nemáte ponocovat, když se pak neumíte vykopat z pelechu. Erik má vystoupit už za půl hodiny.“

„Sakra!“ Protřela jsem si oči a snažila se vší silou probrat. „Úplně mi to vypadlo.“

Shaunee obrátila oči v sloup. „Měla bys pohnout a něco na sebe hodit. A pořádně se namaluj, jsi nějaká zelená, a s vlasy by sis taky měla něco udělat. Tvůj kluk tě všude hledá.“

„Jasně, jasně. Sakra! Už jdu. Mohly byste s Erin…“

Zvedla ruku a přerušila mě. „Klídek. Kryjeme ti záda. Erin je v aule a drží nám místa v první řadě.“

„To jseš ty, mamko? Mně se dneska nechce do školy…“ zamumlala Stevie Rae. Evidentně se ještě neprobudila.

Shaunee si odfrkla.

„Hned tam budeme. Držte nám zatím ta místa.“ Zabouchla jsem dveře a vrhla se ke spolubydlící. „Vstávej!“ Zacloumala jsem s ní. Pootevřela jedno oko a zamračila se na mě.

„Hmm?“

„Stevie Rae, je deset. Jako že večer. Zaspaly jsme a absolutně nestíháme.“

„Hmm?“

„Prostě padej z postele, do háje!“ vyjela jsem na ni, protože jsem na sebe byla naštvaná a potřebovala si to na někom vybít.

„Co…“ Zamžourala na hodiny a konečně jí všechno secvaklo. „Ježkovy voči! Zaspaly jsme.“

„To ti tady právě říkám. Hodím na sebe věci, učešu se a namaluju. Ty běž zatím do sprchy, vypadáš děsně.“

„Fajn.“ Odpotácela se do koupelny.

Bleskově jsem si natáhla džíny, černý svetr a pustila se do zkrášlování. Jak jsem mohla zapomenout, že Erik má hned po příjezdu vystoupit se svým soutěžním monologem? Ani jsem mu nedržela palce a nestrachovala se, jak dopadne. Takhle se teda správná přítelkyně nechová, měla bych se stydět. Ano, měla jsem jiné starosti, ale stejně. Všichni mi tiše závidí, že mě potkalo takové neskutečné štěstí a ulovila jsem Erika hned potom, co unikl z Afroditiny vražedné pavučiny (jmenovitě té, co má mezi nohama). Sakra, vlastně závidím sama sobě, že se mnou chce být! Nějak jsem na to mezi chlemtáním Heathovy krve a flirtováním s Lorenem pozapomněla.

„Promiň, že jsem zaspala, Červenko.“ Spolubydlící vyrazila z koupelny v oblaku páry a zuřivě si sušila krátké blonďaté kudrny ručníkem. Byla oblečená skoro stejně jako já, ale asi se ještě úplně nevzpamatovala, protože byla bledá a vypadala unaveně. Zívla na celé kolo a protáhla se jako kočka.

„Ne, za to můžu já.“ Mrzelo mě, jak jsem na ni před chvílí vyjela. „Měla jsem si nastavit budík, když jsem toho v poslední době naspala tak málo.“ Došlo mi, že Stevie Rae na tom asi byla podobně. Jsme nejlepší kámošky, takže rozhodně pozná, kdy jsem přetažená. Obě jsme ten dlouhý hluboký komatózní spánek potřebovaly jako sůl.

„Za vteřinku jsem hotová, namaluju si jen řasy a dám si na pusu lesk. Vlasy mi uschnou jedna dvě, znáš to,“ zašvitořila.

Za pět minut už jsme vyrážely z pokoje. Na snídani nebyl čas, vystřelily jsme z koleje a vzaly to do auly sprintem. Na místa, která nám hlídala Erin, jsme dosedly přesně v okamžiku, kdy blikla světla na znamení, že představení začne za dvě minuty.

„Erik tady na tebe ještě před chvilkou čekal,“ řekl Damien. Potěšilo mě, že sedí vedle Jacka. Hrozně jim to spolu slušelo.

„Je naštvaný?“ zeptala jsem se.

„Spíš bych řekla, že zmatený,“ ozvala se Shaunee.

„Dělal si o tebe starosti,“ dodala Erin.

Povzdychla jsem si. „Vy jste mu neřekly, že jsem zaspala?“

„Právě proto si dělal starosti, jak výstižně pravila tady ségra,“ řekla Shaunee.

„Kdybyste nekecaly. Pověděl jsem mu, že ti umřeli dva kamarádi, a on samozřejmě chápe, jak je to pro tebe těžké,“ vysvětlil Damien a přísně se na dvojčata zamračil.

„Nic ve zlém, Zoey, jen chci naznačit, že Erik je kus a byla by hanba na něj kašlat,“ podotkla Erin.

„Moje slova, ségra,“ zapěla Shaunee.

„Já na něj ne…“ vykoktala jsem, ale vtom zhasla světla.

Na jeviště přišla učitelka dramatické výchovy Nolanová a na úvod vysvětlila, jak je pro každého herce důležité zvládnout klasické drama a že soutěž v Shakespearových monolozích je pro upíry celého světa velice prestižní záležitost. Připomněla nám, že každá z pětadvaceti Škol noci na světě poslala pět svých nejlepších kandidátů, a v soutěži se tudíž utkalo celkem sto dvacet pět talentovaných mláďat.

„Páni, vůbec jsem netušila, že Erik měl tolik soupeřů,“ pošeptala jsem Stevie Rae.

„Určitě je převálcoval. Je fantastický,“ odpověděla taky šeptem. Potom zase zívla a rozkašlala se.

Ustaraně jsem na ni pohlédla. Vypadala mizerně. Jak může být pořád ještě nedospalá?

„Sorry.“ Omluvně se usmála. „Škrábe mě v krku.“

„Psst!“ sykla dvojhlasně dvojčata.

Otočila jsem se zpátky k profesorce Nolanové.

„Výsledky soutěže zůstaly zapečetěné v obálkách, dokud se všichni studenti nevrátili do svých škol. Nyní vám postupně představím naši pětici finalistů a oznámím, na kterém místě skončili. Každý z nich předvede svůj soutěžní monolog. Ani nedokážu vyjádřit, jak jsem na náš tým pyšná. Všichni odvedli vynikající výkon.“ Profesorka se radostně usmála a zavolala na pódium první soutěžící, kvartánku jménem Kaci Crumpová. Moc dobře jsem ji neznala, protože byla spíš plachá a tichá, takže o ní na koleji nebylo moc slyšet. Působila ale mile. Nevybavovala jsem si, že bych ji viděla mezi Dcerami temnoty, a v duchu si řekla, že jí musím nabídnout členství. Profesorka oznámila, že Kaci se umístila na padesáté druhé pozici s Beatriciným monologem z Mnoho povyku pro nic.

Připadala mi dobrá, ale pak ji naprosto zastínila další holka, Cassie Krammeová z kvinty, která skončila pětadvacátá. Předvedla Portiinu slavnou řeč z Kupce benátského, která začíná: „Milosrdenství nelze vynutit…“ Znám ji, protože jsem se ji učila nazpaměť v prváku na Jižní střední. No, Cassie bych nesahala ani po kotníky. Ani ona, pokud vím, mezi Dcery temnoty nepatřila. Hmm. Zdá se, že Afrodita nechtěla na scéně žádnou profesionální konkurenci. Proč mě to nepřekvapuje?

Další vystoupil kluk, kterého znám, protože kamarádí s Erikem. Jmenuje se Cole Clifton, je vysoký, blonďatý a šíleně hezký. Skončil dvacátý druhý s Romeovým monologem „Pst! Tam v tom okně svítá…“ Jasně že byl super. Fakticky super. Zaslechla jsem, jak Shaunee s Erin (zvlášť první jmenovaná) obdivně vzdychají, a když skončil, tleskaly mu jako blázni. Hmm… Měla bych Erikovi naznačit, aby Coleovi domluvil se Shaunee rande. Podle mě by bílí kluci měli častěji chodit s barevnými holkami. Prospívá to šíři jejich duševního obzoru (a o bílých klucích z Oklahomy to platí dvojnásob).

A když jsme u těch barevných holek, další soutěžící byla Deino, nádherná míšenka s úžasnými vlasy a pletí barvy vanilkového latté. Dřív patřila do Afroditina nejužšího kroužku vyvolených, seznámila jsem se s ní na svém prvním úplňkovém rituálu. Deino bývala jedna ze tří Afroditiných nejlepších kámošek, které si vzaly jména mytických sester Gorgony a Skylly: Deino, Enyo, a Pemphredo. To v překladu znamená Strašná, Válečnice a Vosa.

Jejich jména na ně rozhodně sedí. Jsou to hnusné sobecké mrchy. Při samhainovém rituálu nechaly Afroditu ve štychu, utekly a pokud vím, od té doby s ní nemluví. Uznávám sice, že Afrodita provedla parádní pitomost a je děsná ježibaba, ale kdybych to samé udělala já, Stevie Rae, dvojčata ani Damien by mě v tom určitě nenechali. Asi by se naštvali. Pořádně by mi vynadali, to rozhodně ano. Ale že by se na mě vykašlali? Nikdy.

Profesorka Nolanová nám Deino představila a oznámila, že se umístila na fantastické jedenácté pozici. Spolužačka pak zahrála umírající Kleopatru a já musela uznat, že je dobrá. Hodně dobrá. Její nadání mě tak uchvátilo, že jsem začala přemýšlet, jestli se z ní hnusná ježibaba nestala až pod Afroditiným vlivem. Od doby, co jsem převzala Dcery temnoty, nebyly s Afroditinými blízkými přítelkyněmi žádné problémy. Vlastně jsem si v tu chvíli uvědomila, že Strašná, Válečnice i Vosa se drží hodně zpátky. Hmm. No, řekla jsem přece, že chci do rady prefektů přijmout někoho z Afroditina kroužku. Možná právě Deino bude ta správná volba. Zeptám se na ni Erika. Když teď není pod vlivem bývalé kámošky, můžu jí dát šanci (i když si asi nikdy nepřestanu přát, aby neměla tak příšerné jméno).

Pořád ještě jsem dumala, jak mám svým kamarádům (taky prefektům) sdělit, že bych možná do naší rady chtěla přijmout Strašnou, když se na jeviště vrátila profesorka Nolanová a počkala, až se diváci utiší. Pak začala mluvit a oči jí přitom zářily radostným vzrušením. Vypadala, že každou chvíli pukne pýchou. Vtom ve mně hrklo. Erik evidentně skončil v první desítce!

„Jako poslední vystoupí Erik Night. Od okamžiku, kdy ho před třemi lety označili, prokazoval neuvěřitelný talent. Jsem opravdu hrdá, že ho mohu učit a být jeho mentorkou,“ pronesla nadšeně. „Přivítejte ho opravdu vřele a bouřlivě, protože v soutěži obsadil první místo!“

Publikum rozpoutalo obrovské ovace a Erik s úsměvem vkročil na scénu. Zůstala jsem úplně bez dechu. Jak jsem jen mohla zapomenout, že je absolutně nádherný? Vysoký, dokonce vyšší než Cole, černé vlasy se mu vlní stejně neodolatelně jako Supermanovi a oči má tak zářivě modré, že dívat se do nich je jako dívat se na letní nebe. Stejně jako ostatní soutěžící byl celý v černém, jedinou odchylkou z jednolité barvy byl kvintánský znak na levé straně jeho hrudi, Nyktin zlatý vůz, za kterým se táhne hvězdná stopa. A něco vám povím – černá na Erikovi vypadá zatraceně dobře.

Došel doprostřed jeviště, usmál se přímo (a jednoznačně) na mě a ještě mrkl. Byl tak totálně k sežrání, že jsem málem omdlela. Potom sklonil hlavu, a když ji zase zvedl, nebyla po osmnáctiletém kvintánovi z upíří školy ani stopa. Doslova ve vteřině se proměnil v maurského válečníka, který vysvětluje komnatě plné pochybovačů, jak se do sebe zamiloval s benátskou princeznou.

„Mne její otec míval velmi rád,

často mě zval a já mu vyprávěl

rok po roce a bitvu po bitvě

své osudy.“

Nemohla jsem z něj spustit oči a všichni v sále na tom byli úplně stejně. Stal se z něj Othello. V tu chvíli jsem ho proti své vůli musela porovnat s Heathem. On je svým způsobem stejně nadějný a nadaný jako Erik. Je nejlepší útočník brokenarrowského fotbalového mužstva a má před sebou slibnou kariéru na vysoké škole a možná i v nějakém profesionálním týmu. Heath je rozený vůdce. Erik taky. Od dětství jsem chodila na Heathovy zápasy, byla jsem na něj hrdá a fandila mu. Ale jeho talent mě nikdy neuchvátil jako Erikův. Heath mě připravil o dech jen jednou v životě – když se řízl a nabídl mi svoji krev.

Erik udělal dramatickou pauzu a postoupil dopředu až ke kraji jeviště, tak blízko ke mně, že bych se ho mohla dotknout, kdybych vstala. Zadíval se mi do očí a zbytek monologu říkal jenom mně, jako bych byla Desdemona, o které mluvil.

„… prý by to radši ani neslyšela,

vzápětí ale přála si být mužem

a prožít to co já, a kdybych prý

snad věděl o někom, kdo má ji rád,

a naučil ho to své vyprávění,

byla by jeho. Já se toho chyt

a začal mluvit: milovala mne

pro všechny strázně, co jsem musel přestát,

já ji zas, že pohnuly ji k slzám.“

Přiložil si ke rtům prst a pak ke mně vztáhl ruku, jako by mi svůj polibek oficiálně nabízel. Potom si přitiskl dlaň k srdci a uklonil se. Diváci vybuchli nadšením a všichni mu vestoje tleskali jako šílení. Stevie Rae vedle mě ječela, otírala si oči a smála se.

„To bylo tak romantické, že jsem se málem počurala!“ zakřičela.

Rozesmála jsem se. „Já taky.“

Na scénu se vrátila profesorka Nolanová, ukončila vystoupení a poslala nás všechny do předsálí, kde bylo připravené pohoštění.

„Pohni sebou, Červenko,“ vyhrkla Erin a popadla mě za ruku.

„Jo, jdeme s tebou, protože ten Erikův kámoš, co hrál Romea, je absolutně boží,“ doplnila Shaunee a chytila mě za druhou ruku. Vyrazily a táhly mě za sebou davem pomalejších spolužáků jako malé remorkéry. Bezmocně jsem se ohlédla na Damiena a Stevie Rae. Zjevně si budou muset poradit sami. Dvojčata mě měla v drápech a nebylo úniku.

Vystřelily jsme z davu, který se tlačil u východu, jako tři korkové špunty. Vtom jsem spatřila Erika, zrovna vstoupil do předsálí bočním vchodem pro herce. Naše pohledy se setkaly a on okamžitě přerušil rozhovor s Colem a vyrazil ke mně.

„Mmm, mmm, mmm. On je tak totálně boží,“ zapředla Shaunee.

„Jako obvykle s tebou bezvýhradně souhlasím, ségra,“ vzdychla zasněně Erin.

Já tam jen stála a tupě se usmívala. Erik mi s rošťáckým zábleskem v očích políbil ruku, teatrálně se uklonil a hlasem, který se nesl po celé místnosti, mě pozdravil: „Ahoj, má sladká Desdemono.“

Hrozně jsem zrudla a dokonce se zachichotala. Vřele, ale přitom chvályhodně slušně a cudně mě objal, když vtom jsem zaslechla dobře známý hnusný smích. Právě k nám mířila Afrodita v kraťoučké černé sukni, kozačkách na jehlových podpatcích a přiléhavém svetříku. Vlnila se jako anakonda (musím uznat, že ta holka teda umí rozhýbat boky). Viděla jsem jí přes Erikovo rameno přímo do očí. Hedvábným hlasem, který by zněl skoro přátelsky, kdyby nepatřil právě jí, poznamenala: „Oslovil tě Desdemono? To bych si na tvém místě dávala pozor. Stačí, aby si usmyslel, že ho podvádíš, a uškrtí tě v posteli. Ale ty bys mu nikdy nezahnula, viď?“ Pohodila dokonalou blonďatou hřívou a odvlnila se pryč.

Chvíli jsme mlčeli, ale pak dvojčata unisono pronesla: „Kape jí na maják.“ To všechny rozesmálo.

Všechny kromě mě. Já moc dobře věděla, že mě v mediálním centru přistihla s Lorenem a že to vypadalo hodně jako zahýbání. Měla to být výhrůžka, že to Erikovi poví? Chápejte, ne že bych si myslela, že mě uškrtí v posteli, ale co kdyby jí uvěřil? Navíc mi při pohledu na její báječný outfit došlo, že mám na sobě zválené džíny a první svetr, který mi přišel pod ruku. Vlasy a make-up už jsem taky měla lepší. Vlastně bych se vsadila, že mám na tváři ještě pořád otlak od polštáře.

„Nenech se vytočit,“ zamumlal Erik.

Zvedla jsem k němu oči. Držel mě za ruku a usmíval se. Trochu jsem se vzchopila. „Neboj, nenechám,“ odvětila jsem zvesela. „A stejně je mi teď ukradená. Vyhrál jsi přece tu soutěž! To je paráda, Eriku, jsem na tebe hrozně pyšná!“ Znovu jsem ho objala. Líbilo se mi, jak voní a že si vedle něj připadám malá a křehká. Pak ale naše soukromá bublina praskla, protože ze sálu se vyhrnula spousta lidí a obklopila nás.

„To je fantazie, že jsi vyhrál, Eriku!“ vyhrkla Erin. „Ne že by nás to překvapilo. Na jevišti nemáš konkurenci, jsi hvězda.“

„Stejně jako tamhle tvůj kámoš.“ Shaunee trhla hlavou směrem, kde stál Cole. „Takového Romea si nechám líbit.“

Erik se zazubil. „Já mu to vyřídím.“

„Tak když už budeš v tom, vyřiď mu ještě, že kdyby se mu Julie líbila trochu tmavší, nemusí hledat daleko.“ Ukázala na sebe a zakroutila zadkem.

„Ségra, kdyby Julie byla černá, určitě by to s ní a Romeem nedopadlo tak blbě. My bychom přece kvůli pošahaným rodičům žádný uspávací lektvar nevypily, dokážeme se o sebe postarat samy.“

„Souhlas,“ řekla Shaunee.

Nikdo se neobtěžoval je upozornit na podstatnou maličkost – že blonďatá modrooká Erin není ani trochu černá. Byli jsme všichni na dvojčata už natolik zvyklí, že nám to ani nepřišlo divné.

„Byl jsi skvělý, Eriku!“ zajásal Damien, který právě dorazil. Jack se držel v závěsu.

„Blahopřeju,“ řekl Jack stydlivě, ale upřímně.

Erik jim věnoval milý úsměv. „Díky, kluci. Ahoj, Jacku. Měl jsem před vystoupením hroznou trému, ani jsem ti nestačil říct, jak jsem rád, že jsi tady. Bude fajn zase s někým bydlet.“

Jackova hezká tvářička se rozzářila a já stiskla Erikovi ruku. Přesně kvůli tomuhle ho mám tolik ráda. Není totiž jenom krásný a talentovaný, ale taky opravdický klaďas. Spousta kluků v jeho pozici (široko daleko nejoblíbenějšího spolužáka) by mladšího spolubydlícího buď nafoukaně přehlížela, nebo by dokonce otevřeně dávala najevo, že s „buzíkem“ v jednom pokoji nebudou. Ale Erika by něco podobného ve snu nenapadlo. Znovu jsem ho musela srovnat s Heathem. Ten by s homosexuálním klukem nechtěl bydlet ani za nic a asi by udělal děsnou scénu. Netvrdím, že je zlý nebo hnusný na lidi, ale představuje prototyp puberťáka z Oklahomy – včetně omezenosti a homofobie. Najednou jsem si uvědomila, že jsem se Erika nikdy nezeptala, odkud pochází. Kristepane, já jsem ale přítelkyně za všechny prachy.

„Posloucháš mě, Zoey?“

„He?“ Damienova otázka mě sice vytrhla z proudu dementních úvah, ale předchozí větu jsem nezachytila.

„Haló! Voláme Zoey! Ptal jsem se, jestli víš, kolik je hodin. Nezapomněla jsi doufám, že úplňkový rituál začíná o půlnoci?“

Koukla jsem na nástěnné hodiny. „Do háje!“ Bylo pět minut po jedenácté a já se musela převléknout, vyrazit do rekreačky, zapálit svíčky v kruhu, podívat se, jestli jsou svíce jednotlivých živlů na správných místech, a zkontrolovat bohynin stůl. „Eriku, promiň, ale už musím jít. Potřebuju ještě před rituálem zařídit milion věcí.“ Rozhlédla jsem se po svých čtyřech kamarádech. „Vy musíte se mnou.“ Dychtivě přikývli. Obrátila jsem se zpátky k Erikovi. „Přijdeš dneska, viď?“

„Jasně. To mi připomíná, že jsem ti z New Yorku něco přivezl. Vydrž vteřinku, doběhnu pro to.“

Rychle se prodral ke vchodu pro herce a zmizel v aule.

„Je tak skvělý, že se mi snad jenom zdá,“ prohlásila Erin.

„Doufám aspoň, že jeho kamarád se mu hodně podobá,“ řekla Shaunee a vyslala ke Coleovi koketní úsměv. Všimla jsem si, že jí ho oplatil.

„Damiene, vyzvedl jsi pro mě eukalyptus a šalvěj?“ Zakousla se do mě nervozita. Sakra! Měla jsem se najíst. Můj žaludek zel prázdnotou a brzo začne hlasitě protestovat.

„Buď klidná, Zoey. Obojí mám a zapletl jsem to do copu, jak jsi říkala,“ odpověděl.

„Všechno bude perfektní, uvidíš,“ řekla Stevie Rae.

„Jasně, nedělej si vrásky,“ ozvala se Shaunee.

„Budeme pořád s tebou,“ uzavřela Erin.

Usmála jsem se na ně a poděkovala nebesům, že mám takové přátele. Pak se vrátil Erik. Podal mi velkou bílou krabici. Zaváhala jsem a chvíli ji jen držela, dokud Shaunee rozčileně nevyhrkla: „Jestli to hned neotevřeš, Červenko, udělám to za tebe.“

„Ráda pomůžu,“ dodala Erin.

Rozechvěle jsem sundala ozdobnou stuhu, odklopila víko a zalapala po dechu (spolu se všemi, kdo stáli v dohledu). Vevnitř ležely nejkrásnější šaty, jaké jsem kdy viděla. Byly černé, ale měly v sobě vetkané stříbrné plíšky, které se třpytily jako létavice na nočním nebi.

„Eriku, ty jsou překrásné.“ Znělo to poněkud přiškrceně, protože jsem se vší silou snažila ovládnout, abych se nerozbrečela štěstím jako nána.

„Chtěl jsem ti dát něco speciálního, když je to tvůj první rituál v roli předsedkyně.“

Znovu jsme se objali, ale potom jsem musela s kamarády rychle pádit do rekreačky. Šaty jsem si tiskla k hrudi a snažila se vytěsnit fakt, že zatímco mi Erik vybíral nádherný dárek, já pila Heathovu krev a flirtovala s Lorenem. A když už jsem byla u toho popírání, schválně jsem neposlouchala provinilý hlásek, který mi v hlavě pořád opakoval: Nezasloužíš si ho… nezasloužíš si ho… nezasloužíš si ho…

 

20)

„Shaunee, Erin, Stevie Rae, zapalte všechny bílé svíčky. Damiene, postav prosím ty barevné na správná místa. Já zkontroluju, jestli je na Nyktině stole všechno, co tam má být.“

„Levou…“ řekla Shaunee.

„… zadní,“ vpadla jí do toho Erin.

„Tlapou,“ zakončila Stevie Rae a dvojčata protočila oči.

„Ty svíčky v barvách živlů zůstaly ve skladu?“ zeptal se Damien.

„Jo!“ zavolala jsem přes rameno. Už jsem byla na půl cesty do kuchyňky. Blahopřála jsem si, že jsem velký tác s čerstvým ovocem, sýry a několika druhy masa připravila předem. Teď stačilo vytáhnout ho spolu s lahví vína z lednice a hezky všechno naaranžovat na stolek uprostřed velkého kola z bílých svíček, kde už stál ozdobný pohár, krásná soška bohyně, elegantní zapalovač a fialová svíce, která bude zastupovat ducha, poslední živel, jejž přivolám do kruhu. Stůl symbolizoval hojnost darů, jimiž Nyx požehnala upíry a mláďata, své děti. Tahle část příprav se mi zvlášť líbila, báječně jsem se u toho uvolnila a to jsem v tu chvíli potřebovala ze všeho nejvíc. Naaranžovala jsem jídlo a víno a v duchu si přitom opakovala slova rituálu, který začne za – podívala jsem se na hodiny a stáhl se mi žaludek – patnáct minut. V rekreačním pavilonu už se začala scházet mláďata, ale všechna byla celkem potichu, v hloučcích postávala v koutech veliké místnosti a pozorovala, jak dvojčata a Stevie Rae zapalují bílé svíčky vyznačující obvod kruhu. Možná nejsem jediná, kdo je dneska nervózní. To, že jsem se stala předsedkyní Dcer temnoty, znamená velkou změnu. V uplynulých dvou letech stála v jejich čele Afrodita a školní organizace se proměnila v uzavřený snobský klub protekčních mláďat, která ostatní jen tyranizovala a vysmívala se jim.

No, ode dneška to bude jinak.

Pohlédla jsem na kamarády. Než jsme vyrazili sem do rekreačky, převlékli jsme se. Aby se nikdo netloukl s těmi nádhernými šaty od Erika, všichni si vzali černé věci. Asi tak pomilionté jsem se na sebe podívala. Šaty byly jednoduché, ale naprosto dokonalé. Měly hluboký kulatý výstřih (ale zase ne tak hluboký jako Afroditiny vyzývavé obřadní róby), dlouhé rukávy, přiléhavý vršek a dlouhou nabranou sukni až skoro na zem. Látka splývala v elegantních záhybech a stříbrné plíšky se ve světle svíček při každém pohybu blyštěly. Třpytil se i můj přívěsek, který se houpal na stříbrném řetízku. Podobný náhrdelník nosí všechny Dcery a Synové temnoty, ale na mém je pár zvláštností – symbol trojitého měsíce mám posázený granáty a kromě toho se takový náhrdelník našel u mrtvoly lidského kluka. No dobře, nebyl to konkrétně ten můj, ale jiný. Jenom vypadal stejně. Úplně stejně.

Ne. Dnes nebudu myslet na žádné špatné věci. Budu se soustřeďovat jen na pozitivní myšlenky a na svoje první veřejné vyvolávání kruhu. Damien se vrátil s velkým podnosem, na němž stály čtyři svíce, které představovaly čtveřici živlů: žlutá vzduch, červená oheň, modrá vodu a zelená zemi. Moje fialová svíce už byla připravená na Nyktině stole. S úsměvem jsem si pomyslela, že to mým přátelům v černém a se stříbrnými náhrdelníky fakticky sluší. Stevie Rae už stála v kruhu na nejsevernější pozici, která náleží zemi. Damien jí podal zelenou svíci. Dívala jsem se přímo na ně, a tak jsem na vlastní oči viděla, co se stalo. Jakmile se spolubydlící svíce dotkla, vytřeštila oči a vydala zvláštní zvuk, něco mezi výkřikem a prudkým nádechem. Damien se lekl a ucouvl tak nešikovně, že musel ostatní svíce přidržet, aby se mu neskutálely na zem.

„Cítil jsi to?“ řekla Stevie Rae, a přestože její hlas zněl tlumeně, zároveň se rozlehl po celé místnosti.

Damien vypadal kapku otřeseně, ale přikývl. „Ano, a tu vůni taky.“

Potom se oba otočili ke mně.

„Ehm, Zoey, mohla bys sem na chvilku jít?“ požádal mě Damien. Už zase mluvil normálně, a kdybych neviděla, co se mezi nimi odehrálo, asi bych prostě myslela, že potřebují poradit se svíčkami nebo něco.

Jenže já to viděla, takže místo abych na ně zahulákala ze středu kruhu, rychle jsem k nim zamířila a tiše se zeptala: „Co se děje?“

„Pověz jí to,“ pobídl kamarád Stevie Rae.

Spolubydlící pořád třeštila oči, vypadala zaskočeně a dost šokovaně. „Ty tu vůni necítíš?“

Zamračila jsem se. „Vůni? O čem…“ A vtom jsem to ucítila. Čerstvě posečená tráva, zimolez a ještě něco, přísahám, že to vonělo přesně jako zoraná hlína na babiččiných levandulových polích. „Cítím to,“ připustila jsem rozpačitě. „Ale vždyť jsem zemi ještě nepřivolala.“ Moje nadání, čili moc propůjčená Nyktou, spočívá v tom, že umím zhmotnit všech pět živlů. Ani po měsíci ještě přesně nevím, co všechno vlastně dokážu, ale když vykouzlím kruh a přivolám do něj živly, každý z nich se hmatatelně projeví. Když přivolám vzduch, zavane kolem mě vítr. Oheň mě celou rozehřeje (a upřímně řečeno se děsně zpotím). S vodou zase přichází závan chladivého moře, a když přivolám zemi, provází ji přírodní vůně a dokonce cítím pod nohama trávu (i když mám na sobě boty, což je docela divné).

Damien se zničehonic prudce nadechl a rozzářil se v širokém úsměvu. „Stevie Rae má nadání pro zemi!“

„Ehe?“ řekla jsem inteligentně.

„Leda ve snu,“ vzdychla spolubydlící.

„Něco zkusíme,“ pokračoval. Jeho vzrušení ještě vzrostlo. „Zavři oči, Stevie Rae, a mysli na zemi.“ Střelil po mně pohledem. „A ty na ni pro změnu nemysli.“

„Fajn,“ vyhrkla jsem. Jeho nálada byla nakažlivá. Bylo by super, kdyby Stevie Rae měla nadání pro zemi. Takové spojení se živlem je strašně mocný dar, a jestli bohyně takhle požehnala mojí nejlepší kamarádce, zblázním se radostí.

„Dobře.“ Stevie Rae to sice řekla dost nejistě, ale poslušně zavřela oči.

„Co se děje?“ ozvala se Erin.

„Proč má zavřené oči?“ zajímala se Shaunee. Pak zavětřila. „A proč je tady cítit seno? Stevie Rae, jestli sis koupila nějaký parfém pro kovbojky, omlátím ti ho o hlavu.“

„Psst!“ Damien si položil prst na rty a umlčel ji. „Vypadá to, že u Stevie Rae se projevilo nadání pro zemi.“

Shaunee zamrkala. „Cože to?“

„Ty jo,“ hlesla Erin.

„Jak se mám soustředit, lidi, když mi do toho pořád kecáte?“ postěžovala si spolubydlící, otevřela oči a probodla dvojčata káravým pohledem.

„Sorry,“ zamumlaly obě.

„Zkus to ještě jednou,“ pobídla jsem ji povzbudivě.

Kývla, zase oči zavřela a soustředila se na zemi tak usilovně, že se jí na čele udělala vráska. Já se na ni naopak snažila vůbec nemyslet, což nebylo vůbec snadné, protože po chvilce kolem nás zavoněly posečená tráva a květiny, a dokonce jsem zaslechla štěbetání ptáků a…

„Ty bláho! Stevie Rae má nadání pro zemi!“ vyjekla jsem.

Spolubydlící hned zamžikala a zakryla si oběma rukama pusu. Vypadala šokovaně a zároveň vzrušeně.

„To je úžasné!“ zvolal Damien a pak už se na ni sypaly gratulace a všichni jsme ji objímali jako blázni. Hihňala se a po tvářích se jí koulely slzy štěstí.

Potom to přišlo. Jedna z mých předtuch. A tentokrát byla (díkybohu) pozitivní.

„Damiene, Shaunee, Erin, postavte se na svoje místa v kruhu.“ Tázavě se na mě podívali, ale zjevně tenhle tón hlasu už dobře znali, protože okamžitě uposlechli. Ne že bych byla nějaká jejich šéfová, ale uznávají mě jako budoucí velekněžku, a tak se rozešli na místa, která jsem jim určila už před několika týdny, když jsme zkoušeli, jestli mám opravdu nadání od bohyně, nebo jenom příliš bujnou fantazii.

Rozhlédla jsem se po klucích a holkách, kteří postávali po rekreačce. Potřebovala jsem pomoct. Pak do místnosti vstoupili Erik s Jackem. Široce jsem se na ně usmála a gestem je přivolala k sobě.

„Co je, Červenko? Šijou s tebou všichni čerti,“ řekl Erik a tlumenějším hlasem dodal: „A v těch šatech jsi přesně tak sexy, jak jsem čekal.“

„Děkuju, hrozně se mi líbí!“ Udělala jsem piruetu, částečně pro Erikovo potěšení a částečně z čiré radosti nad tím, co se mělo stát. „Jacku, mohl bys prosím vzít Damienovi ten podnos se svíčkami a přinést mi ho sem?“

„Jasně,“ přisvědčil a odhopsal za svým posláním. No dobře, ve skutečnosti neodhopsal, ale dychtivost z něj přímo sálala.

„Co se děje?“ zeptal se Erik.

„Uvidíš.“ Ušklíbla jsem se a dalo mi hodně práce, abych nezačala samou nedočkavostí skákat.

Když Jack přinesl svíce, položila jsem podnos na Nyktin stůl. Chvíli jsem se zamyslela a usoudila, že instinkt mi říká, ať zvolím oheň. Vzala jsem červenou svíci a podala ji Erikovi. „Fajn, potřebuju, abys tuhle svíčku donesl Shaunee.“

Erik svraštil obočí. „Jenom donesl? Nic víc?“

„Jo. A koukej, co se stane, až si ji od tebe vezme.“

„Co se jako má stát?“

„To je překvapení.“

Pokrčil rameny a jeho výraz jasně říkal, že mu sice připadám sexy, ale taky pěkně praštěná. Udělal ale, co jsem po něm chtěla, a zamířil k Shaunee na jižní stranu kruhu, kde vždycky přivolávám oheň. Zastavil se před ní a ona ke mně přes jeho rameno vyslala tázavý pohled.

„Vezmi si od něj tu svíčku!“ zavolala jsem a soustředila se na to, jak je Erik krásný, abych ani trošku nemyslela na oheň.

Shaunee pokrčila rameny. „Dobře,“ řekla.

Uchopila červenou svíci. Pozorně jsem ji sledovala, ale ani jsem se nemusela tolik snažit. Reakce byla tak zjevná, že spolu se Shaunee překvapeně vyjeklo i pár spolužáků, kteří stáli poblíž. Jakmile se totiž svíčky dotkla, hlasitě to zašumělo, kamarádčiny dlouhé černé vlasy zavířily, začalo v nich praskat, jako by byly nabité statickou elektřinou, a krásná čokoládová pleť se jí rozzářila, jako by v jejím nitru někdo rozsvítil.

„Já to věděla!“ vykřikla jsem a vzrušením začala doslova skákat.

Shaunee přestala zírat na své zářící tělo a vzhlédla ke mně. „To dělám já, viď?“

„Jo!“

„Mám nadání pro oheň!“

„Máš!“ zaječela jsem nadšeně.

Z houstnoucího davu přihlížejících se ozvala spousta uchvácených vzdechů, ale neměla jsem kdy se tím zabývat. Jak mi velel instinkt, zavolala jsem Erika zpátky k sobě do středu kruhu a on se širokým úsměvem okamžitě přišel.

„Tak to byla jedna z nejúžasnějších věcí, co jsem kdy viděl,“ prohlásil.

„Jen počkej. Jestli se nepletu, a řekla bych, že ne, ještě nejsme u konce.“ Podala jsem mu modrou svíčku. „Tuhle dones Erin.“

„Tvé přání je mi rozkazem,“ zadeklamoval a vysekl mi staromódní poklonu. Kdyby to udělal kdokoli jiný, působil by jako naprostý blbeček, jenomže Erik samozřejmě vypadal jako absolutní frajer – napůl džentlmen, napůl zhýralý pirát. Úplně jsem se ztratila v úvahách o jeho nesčetných přednostech, když Erin se Shaunee dvojhlasně zajásaly.

„Koukni se na zem!“ Erin ukázala na dlaždice. Část podlahy se kolem ní vlnila a vypadalo to, jako by lidem šplouchala o nohy, ale přitom nikde nebyla ani kapka vody. Působilo to, jako když Erin stojí na břehu přízračného moře. Zadívala se na mě podezřele lesklýma očima. „Červenko, já mám nadání pro vodu!“

Věnovala jsem jí zářivý úsměv. „To teda máš.“

Erik vyrazil zpátky ke mně. Ani jsem nemusela říkat, že má vzít žlutou svíci. „Damienovi, viď?“ ujistil se.

„Přesně tak.“

Vykročil k němu. Damien stál na východní straně, která patří vzduchu, a nervózně svíral ruce v pěst. Erik mu podal žlutou svíčku, ale on po ní nesáhl. Místo toho po mně vrhl nejistý pohled. Zdál se k smrti vyděšený.

„Jen klid, vezmi si ji,“ pobídla jsem ho.

„Vážně myslíš, že mám?“ Nepokojně se rozhlédl po davu mláďat. Všichni na něj s napětím zírali.

Věděla jsem, proč takhle reaguje. Bál se, že to nedokáže a že taková kouzla jsou vyhrazená jenom pro holky. V upíří sociologii jsme se učili, že je velice neobvyklé, aby se u muže projevil tak mocný dar jako nadání pro jeden z živlů. Nyx obvykle mužům dává výjimečnou sílu a jejich nadání bývají spíš fyzického rázu. Třeba našeho učitele šermu Draka obdařila neobyčejnou rychlostí a ostrým zrakem. Nadání pro vzduch je jednoznačně ženská záležitost, a jestli se u Damiena projeví, bude to vážně velká výjimka. Ale já z toho měla doopravdy dobrý, pohodový pocit. Povzbudivě jsem na něj kývla a pokusila se mu dodat jistotu. „Do toho. Neboj se, já budu celou dobu myslet jen a jen na Erika. Ty přivolej vzduch.“

Erik se na mě přes rameno zazubil, Damien se zhluboka nadechl a s výrazem, jako když sahá po nevybuchlé bombě, mu vzal svíci z rukou.

„Zázrak,“ vydechl, když mu hnědé vlasy i všechno, co měl na sobě, zavlálo v poryvu větru. Zvedl ke mně oči a já viděla, že se mu po tváři kutálejí slzy štěstí. „Dostal jsem od Nykty dar. Já,“ zdůraznil. Došlo mi, co všechno tím jedním slůvkem vyjádřil – že Nyx si ho cení, i když rodiče jím pohrdají a lidé se mu vysmívají kvůli tomu, že se mu líbí kluci. Musela jsem rychle zamrkat, abych se nerozbrečela jako malá.

„Ano, ty,“ pronesla jsem zřetelně.

„Máš neobyčejné kamarády, Zoey,“ zazněl najednou Neferetin hlas a přehlušil vzrušené mumlání přítomných spolužáků, kteří se ještě nevzpamatovali z objevu čtyř nových talentů.

Velekněžka stála u vchodu. Zajímalo by mě, jak dlouho. Všimla jsem si, že ji doprovází pár dalších učitelů, ale zůstali ve stínu mezi dveřmi, a tak jsem je poznala. Fajn. To zvládneš. Prostě zvedni hlavu a podívej se na ni. Namáhavě jsem polkla a silou vůle se přinutila myslet jen na svoje přátele a báječné dary, které v sobě právě objevili.

„Ano, jsou neobyčejní!“ přisvědčila jsem nadšeně.

Neferet kývla. „Je bezpochyby správné, že tě Nyx ve své moudrosti obdařila přáteli, kteří mají obdivuhodnou moc. Vždyť ty sama vládneš silou, jaká nemá obdoby.“ Dramaticky rozpřáhla paže. „Předpovídám těmto mláďatům, že se zapíší do dějin. Ještě nikdy se ve stejném čase a na jednom místě nesešlo tolik výjimečně nadaných.“ Na všechny se vřele usmála a vypadala v tom okamžiku doopravdy jako milující matka. Její laskavost a krása by mě určitě uchvátily jako ostatní, kdybych si na jejím předloktí nevšimla zahojené rudé ranky. Otřásla jsem se, ale honem jsem od ní odtrhla zrak i myšlenky. Byl to ovšem důkaz, že to, co jsem viděla, nebyl jen výplod mojí fantazie.

Ještě že jsem se tak rychle vzpamatovala, protože Neferet se obrátila přímo na mě. „Zoey, myslím, že nastal správný čas, abychom všem představily tvou novou koncepci Dcer a Synů temnoty.“

Už jsem otevírala pusu a chtěla začít vysvětlovat, jaké změny provedu (i když původně jsem měla v plánu to udělat, teprve až vyvolám obřadní kruh a podám tak „starým“ členům skupiny hmatatelný důkaz, že mě Nyx opravdu obdařila nadáním), jenomže nikdo se na mě nedíval. Všichni viseli očima na Neferet. Přešla ode dveří k našemu kruhu a zastavila se u Shaunee, takže ji přízračný oheň ozařoval jako reflektor. Potom promluvila silným, okouzlujícím hlasem, jakým hovořila při obřadech. Ale slova, která jí splývala ze rtů, byla moje. Byly to moje nápady.

„Je načase, aby Dcerám temnoty vládla jasná, pevně stanovená pravidla. Rozhodli jsme, že s předsedkyní Zoey Redbirdovou přichází nová éra a nová tradice. Pod jejím vedením bude ustanovena rada prefektů, kterou bude tvořit sedm mláďat. Zoey se stane hlavní prefektkou a dalšími členy rady budou Shaunee Coleová, Erin Batesová, Stevie Rae Johnsonová, Damien Maslin a Erik Night. Posledního prefekta vybereme z Afroditina někdejšího nejbližšího okruhu, protože si přeji, aby mezi mláďaty zavládla jednota.“

Ona si to přeje? Zatnula jsem zuby a úporně hledala nějakou šťastnou myšlenku. Neferet se odmlčela, než utichl všeobecný jásot (do něhož se nadšeně zapojili i dvojčata, Stevie Rae, Damien, Erik a Jack). To mě podržte! Dělá, jako by to byly její nápady, a já nad tím přitom celé týdny potila krev!

„Rada prefektů bude zodpovídat za chod nových Dcer a Synů temnoty a hlavně dozírat na to, aby ode dneška všichni členové ztělesňovali následující ideály: na počest vzduchu musí být sami sebou, na počest ohně věrní, na počest vody moudří, na počest země soucitní a na počest ducha upřímní. Pokud se některý Syn nebo některá Dcera temnoty těmto hodnotám zpronevěří, rada prefektů rozhodne o přiměřeném trestu, jímž může být i vyloučení z organizace.“ Znovu udělala pauzu a já sledovala, jak jí všichni visí na rtech. Přesně takovou reakci jsem si tajně přála vidět, až bych totéž oznamovala při samotném rituálu. „Také jsem se rozhodla, že mláďata by se měla více zapojovat do života místní komunity. Nevědomost totiž plodí pouze strach a nenávist. Proto chci, aby Dcery i Synové temnoty dobrovolně pracovali pro nějakou charitativní organizaci. Po pečlivé úvaze jsem usoudila, že ideální budou Tulačky, dobročinný spolek, který pomáhá opuštěným kočkám.“

Ozval se veselý smích. Přesně tak zareagovala sama velekněžka, když jsem se jí svěřila, že chci Dcery temnoty zapojit právě do téhle organizace. Nemohla jsem uvěřit, že si Neferet opravdu přisvojila úplně všechno, co jsem jí pověděla u večeře.

„Tak, a teď už půjdu. Tenhle rituál patří Zoey, já jsem jen přišla projevit svému nadanému mláděti bezvýhradnou podporu.“ Mile se na mě usmála a já se přinutila jí to oplatit. „Ještě mám ale pro novou radu prefektů jeden dárek.“ Zatleskala a ze stínů u vchodu se vynořilo pět dospělých upírů, které jsem ještě nikdy neviděla. Každý nesl něco jako tlustou dlaždici, tak třicet krát třicet centimetrů. Položili je Neferet k nohám a zase zmizeli. Zůstala jsem na ty věci zírat. Měly špinavě bílou barvu a vypadalo to, že jsou mokré. Vůbec jsem netušila, k čmu jsou. Neferet se zvonivě rozesmála a já zaskřípala zuby. Copak nikdo jiný neslyší, jak pohrdavě to zní?

„Zoey, nemůžu uvěřit, že nepoznáváš vlastní nápad!“

„Já… ne, netuším, co to je,“ odpověděla jsem.

„To jsou formy s mokrým betonem. Vzpomněla jsem si, že jsi chtěla, aby každý člen rady prefektů zanechal otisk své ruky, který navždycky uchová jeho památku. Šest členů ze sedmi už jsme zvolili a jsou tu s námi, tak to můžou udělat hned.“

Zůstala jsem na ni nevěřícně koukat. Paráda. Konečně prohlásila aspoň jeden nápad za můj, a zrovna ten, se kterým přišel Damien. „Děkuju,“ řekla jsem a rychle dodala: „Ale vymyslel to Damien, ne já.“

Napumpovala do úsměvu ještě pár wattů navíc a obrátila se k němu. Nemusela jsem se ani dívat, bylo mi jasné, že Damien je z toho blahem bez sebe. „Báječný nápad, Damiene.“ Potom znovu oslovila všechny přítomné. „Mám velikou radost, že Nyx byla k této skupině tak mimořádně štědrá. Všichni buďte požehnáni, dobrou noc!“ Udělala hluboké pukrle. Pak se za jásotu spolužáků narovnala, efektně zavířila sukní a odkráčela.

Já stála uprostřed kruhu a připadala si jako člověk, který se naparádil na ples a pak se dozvěděl, že se žádný nekoná.