Škola noci 4, kapitola 1,2

1)

Krá,krá, krá! Ten pitomý havran krákal celou noc, takže jsem nemohla spát.(Vlastně celý den, já jsem totiž upíří mládě a ta mají noc a den

přehozené.) No, to není podstatné, prostě jsem dneska v noci/ve dne nezahmouřila oka.

Jenže nespavost ted bohužel není to nejhorší, s čím se musím vyrovnávat....Když jsou na vás kamarádi naštvaní, život fakticky stojí za houby.

Mně můžete věřit.Jsem Zoey Redbirdová, světová rekordmanka ve ztrácení přátel.

Perfesona,velká grošovaná klisna, o kterou se smím tady ve Škole noci starat, se ke mně otočila a přejela mi tlamou po tváři.

Dala jsem jí pusu a dál hřebelcovala lesklou srst na jejím krku.Vždycky když hřebelcuju koně, líp se mi přemýšlí a dostanu lepší náladu,a zrovna

v tuhle chvíli jsem nutně potřebovala obojí.

,,Už dva dny se jim úspěšně vyhýbám, ale jednou se potkat musíme, to se nedá nic dělat,´´svěřila jsem se klisničce.

,,Ted jsou určitě v jídelně, povídají si u oběda, smějou se, prostě nejlepší kámoši, a po mně ani nevydechnou.´´

Persefona zafrkala, obrátila se zpátky k jeslím, vytáhla z nich trochu sena a začala ho žvýkat.

,,Přesně to si myslím taky, je to od nich pěkně hnusné. Jasně, lhala jsem jim, ale ne úplně, spíš jsem sem tam něco vynechala.

A udělala jsem to hlavně pro jejich dobro.´´ Vzdychla jsem.

To že Stevie Rae vstala z mrtvých, jsem opravdu tajila pro jejich dobro. To, že jsem si něco začala s Lorenem Blakem,

upířím oficiálním básníkem a učitelem na naší škole, jsem tajila jen kvůli sobě. ,,A i kdyby.´´ Persefona ke mně natočila ucho na znamení že

mě poslouchá. ,,Chovají se, jako by sami nikdy neudělali chybu.´´

Persefona znovu zafrkala a já si zase vzdychla. Ach jo. Musím si s nimi promluvit.

Naposledy jsem svoji rozkošnou kobylku poplácala, zamířila jsem do sedlovny a uložila všechna ta hřebla a kartáče, které jsem na ní

v poslední hodině použila. Zhluboka jsem vdechla vůni kůže a koní. Tahle kombinace mě spolehlivě dokáže uklidnit.

V okně sedlovny se odrážela moje tvář a já jsem si automaticky pročísla vlasy, protože se mi ježily, jako bych zrovna vylezla z postele.

Je to jenom něco přes dva měsíce, co mě označili, stalo se ze mě upíří mládě a přestěhovala jsem se do Školy noci, ale vlasy už mi

stačily zhoustnout a o pěkný kus povyrůst, a to zdaleka není jediné, co se na mně změnilo.Některé věci nejsou vidět- jako třeba

moje nadání pro všech pět živlů. Některé jsou naopak vidět až moc- například fantastické safírově modré tetování, jehož složitě

splétané křivky mi rámují obličej a přes krk, ramena a páteř se mi táhnou až k pasu. To poslední se mi udělalo teprve nedávno a kromě

mojí kočky Naly, naší bohyně Nykty a mě o něm nikdo neví.

Komu bych ho asi tak ukazovala, že?

,,No, ještě včera jsi chodila se třemi kluky,´´ oslovila jsem svoji dvojnici s temnýma očima a cynickým úšklebkem, která se na mě dívala ze skla.

,,Ale s tím sis poradila doopravdy skvěle. Dneska už nechodíš s nikým a co víc, nikdo ti nevěří a nejmíň tak milion let věřit nebude.´´

No, až na Afroditu, která předevčírem totálně zpanikařila a utekla ze školy, protože se nějakým záhadným způsobem proměnila zpátky

v člověka nebo co, a Stevie Rae, moji nejlepší kámošku, která se z hnusného nemrtvého mláděte změnila v dospělou upírku s divným

červeným tetováním  a teď Afroditu honí někde po městě, protože z ní toho člověka nechtěně udělala. ,,Ať je to, jak chce,´´pokračovala jsem

nahlas, ,, zmotala jsi život úplně každému, kdo se k tobě přiblížil. Jsi fakt dobrá!´´

Začal se mi chvět spodní ret a v očích mě pálily slzy. Ne. Tím, že se rozbrečím jako mimino, ničemu nepomůžu.

Vážně, kdyby to k něčemu bylo, už bych se za těch pár dní s kamarády udobřila stokrát. Kdepak, musím si to s nimi vyříkat hezky z očí do očí a

pokusit se to nějak napravit.

Prosinec se chýlil ke konci a noc byla chladná a mlhavá. Plynové lampy podél chodníku, který spojuje stáje a přilehlý sportovní areál s hlavní

školní budovou, věnčila krásná, starosvětská svatozář žlutého světla. Škola noci je vůbec nádherné místo, spíš než do jednadvacátého

století by se podle mě hodila do Artušových legend.Mám to tady strašně ráda, uvažovala jsem v duchu.Jsem tady doma.Patřím sem. Nějak

si to u kamarádů vyžehlím a všechno bude zase dobré.

Kousla jsem se do rtu a zadumaně přemítala, čím konkrétně si svoji partu udobřím, když mě z úzkostných myšlenek vytrhlo divné pleskání,

které se ozývalo někde nade mnou. Z toho zvuku mi přejel mráz po zádech. Vzhlédla jsem k nebi, ale viděla jsem jen tmu a holé větve rozložitých

dubů lemujících chodník. Otřásla jsem se. Bylo to jako zlá předtucha. Noc najednou přestala být přívětivá a zasněná. Změnila se v něco

temného a zlovolného.

Počkat- temného a zlovolného? To je přece blbost. Žádná tajemná hrozba na mě nečíhá, určitě to byl jen vítr ve větvích. Ach jo, už mi z toho kape na maják.

Zavrtěla jsem hlavou nad vlastní hloupostí a šla dál, jenže po pár krocích jsem to zaslechla znovu. A tentokrát nezůstalo jen u zvuku, divné

pleskání rozvířilo vzduch a ten jako by byl najednou o deset stupňů studenější než předtím. Automaticky jsem se po té záhadné věci ohnala.

Úplně jsem viděla nějakého netopýra, pavouka nebo jinou hnusnou potvoru.

Moje ruka jen naprázdno promáchla vzduchem, ale ucítila jsem palčivý mráz a hřbet dlaně mi sežehl bolestivý ledový šleh. Vyjekla jsem překvapením a hrůzou a přitiskla si ruku na prsa.Chvilku jsem nevěděla, co mám dělat, a úplně ztuhla strachem. Pleskání sílilo, byla pořád větší zima a já se konečně pohnula. Přikrčila jsem se a udělala první, co mě napadlo. Rozeběhla jsem se k nejbližšímu vchodu do školní budovy.

Když se zamnou zabouchly těžké dřevěné dveře, popadla jsem dech a vykoukla ven malým průhledem ve výšce očí. Noční tma se vlnila a pableskovala jako černý lak stékající po tmavém papíru.Děsivý pocit studeného strachu mě svíral dál. Co se to děje? Skoro bezděky jsem zašeptala:,,Ohni přijď.Potřebuji tvůj žár.´´

Živel okamžitě zareagoval a obklopilo mě konejšivé teplo sálajícího krbu. Nespouštěla jsem oči z průhledu ve dveřích a přitiskla dlaně na  drsné  dřevo.

 ,,Ven,´´ zamumlala jsem. ,,Bež taky tam.´´ Okamžitě mě ovanulo horko a živel vyšlehnul přes zavřené dveře do tmy. Zasyčelo to, jako

když se vypařuje suchý led. Mlha se začala převalovat jako hustá polévka. Zatočila se mi hlava a trochu se mi zvednul žaludek.

Potom se ta divná tma pomalu rozpustila, teplo zahnalo poslední zbytky chladu a noc byla zase jako dřív, tichá a přátelská.

Co to mělo znamenat?

Palčivá bolest na ruce mě přiměla odvrátit se od průhledu. Na hřbetu se mi táhly rudé škrábance, jako by mě něco seklo drápy nebo pařáty.

Přejela jsem po nich prsty.Svědily jako spáleniny od kulmy.

Můj instinkt se okamžitě probudil a vyslal mi do celého těla jasné varování.Šestý smysl, kterým mě obdařila bohyně, mi zřetelně říkal, že tu  nesmím zůstávat sama. Chlad, který zamořil noc, ta nepolapitelná věc, co mě zahnala dovnitř a škrábla mě, to všechno mě naplnilo děsivým  tušením zla a já poprvé po dlouhé době pocítila opravdový, neředěný strach. A nebála jsem se o kamarády, o babičku, bývalého kluka nebo o mámu, která se mnou nemluví. Bála jsem se o sebe. Teď už se ji po mojí partě nestýskalo- prostě jsem je nutně potřebovala.

Dál jsem si třela ruku a přiměla se k prvnímu kroku. Bylo mi naprosto jasný, že budu stokrát radši čelit uraženým a zklamaným kamarádů, než té temné věci, která na mě možná číhá pod rouškou noci.

Před otevřenými dveřmi rušného jídelního sálu (tak tady říkáme školní jídelně) jsem chviličku zaváhala. Viděla jsem ostatní spolužáky, jak se vesele baví, a najednou jsem si hrozně přála být taky jen obyčejné mládě, nemít žádné mimořádné schopnosti ani zodpovědnost, která se s nimi automaticky pojí. V tom okamžiku jsem tak hrozně zatoužila být normální, že jsem se nemohla ani pořádně nadechnout.

Potom mě pohladil hebký závan větru, který s sebou nesl teplo neviditelného plamene. Ucítila jsem vůni moře, přestože město Tulsa ve státě Oklahoma je od oceánu zatraceně daleko. Zaslechla jsem zpěv ptáků a vdechla aroma čerstvě posečené trávy. A moje duše poskočila tichou radostí z daru, který mi propůjčila bohyně- nadání pro všech pět živlů: vzduch, oheň,vodu, zemi a ducha.

Nejsem obyčejná. Žádné mládě ani dospělý upír není jako já a přát si, aby to bylo jinak, není správné. A jedna z těch věcí, které mě odlišují od ostatních, mi nařizovala jít dovnitř a usmířit se s kamarády. Narovnala jsem se, přestala se litovat, rozhlédla se po místnosti a uviděla svojí partu. Seděli u našeho obvyklého stolu.

Zhluboka jsem se nadechla a rychle prošla jídelnou. Spolužáci mě zdravili a já na ně kývala a usmívala se. Všichni se ke mně chovali s obvyklou směsicí úcty a bázně, z čehož jasně vyplývalo, že mí kámoši nejsou žádné drbny a Neferet si svoji kampaň proti mně schovává na později. Aspoň prozatím.

Nabírala jsem si salát, vzala si k němu colu, popadla tác tak pevně, až mi zbělaly prsty, a zamířila přímo k našemu stolu. Posadila jsem se na svoje obvyklé místo vedle Damiena.

Nikdo z nich se na mě nepodíval, ale okamžitě zmlkli, což fakticky nesnáším.Vy snad znáte něco horšího, než když přijdete mezi lidi, které považujete za svoje přátele, a oni rázem ztichnou, protože vás zrovna pomlouvali? Brrr.

,,Ahoj,´´ pozdravila jsem, i když bych daleko radši utekla nebo se rozbrečela.

Nikdo mi neodpověděl

,,Tak co je nového?´´Obrátila jsem se na Damiena, protože představoval v nepřátelské linii nejslabší místo. Místo homosexuálního, a tím pádem citlivého a laskavého Damiena mi bohužel odpověděla dvojčata.

,,Nového?Ty bláho, vůbec nic Viď ségra?´´ řekla Shaunee.

,,Přesně ani ťuk. Ale třeba nám jenom nikdo nic neřekl, protože se nám nedá věřit.´´odvětila Erin. ,,Věděla jsi, že jsme úplně nespolehlivé ségra?´´

,,Člověče, zjistila jsem to teprve nedávno.´´

,,Já na to taky přišla teprve teď,´´ zakončila Erin.

Abyste rozuměli, ony nejsou doopravdy sestry, natož dvojčata. Shaunee Coleová je karamelová kráska s jamajskou krví a vyrostla na východním pobřeží, kdežto úchvatná blondýnka Erin Batesová se narodila tady v Tulse. Potkaly se až ve Škole noci, kam přišly ve stejný den.

Od toho okamžiku jsou nerozlučné a popírají všechny zákony genetiky i geografie. Když jedna načne větu, druhá ji dokončí a vy si toho ani nevšimnete.Zrovna teď mě zcela identicky provrtávaly naštvaným podezíravým pohledem.

Už mě to taky nebavilo.

A taky mě to štvalo. Ano, měla jsem před nimi tajemství. Lhala jsem jim. Jenomže mi v tu chvíli nic jiného nezbývalo. Uznávám, s některými věcmi jsem se jim svěřit mohla, ale to je ted vedlejší. Měla jsem toho jejich pokrytectví tak akorát dost.

,,Děkuji, to jste mi vysvětlily moc hezky. A teď se zeptám někoho, kdo si nehraje na stereo verzi hnusné Blair ze Super drbny.´´

Otočila jsem se k Damienovi a ignorovala je, i když jsem dobře slyšela, jak se synchronizovaně nadechly a chystají se říct něco, čeho by určitě později litovaly. ,,Když jsem se ptala, co je nového, chtěla jsem konkrétně vědět, jestli jste venku nenarazili na takové divné pleskající strašidlo. Nepotkal jsi něco takového?´´

Damien je vysoký, ohromně hezký kluk, má krásné rysy a hřejivé, výmluvné hnědé oči. Až na to, že teď byly spíš studené a nedůvěřivé.

,,Divné pleskající strašidlo?´´zopakoval. ,,Promiň, ale vůbec nevím o čem mluvíš.´´

Mluvil semnou, jako bych byla úplně cizí člověk, a mně se sevřelo srdce bolestí. Aspoň že mi vůbec odpověděl. ,,Když jsem šla ze stájí sem, něco na mě zaútočilo. Vlastně jsem nic neviděla, ale studilo to a škráblo mě to.´´ Ukázala jsem mu hřbet ruky- a žádné škrábance na něm nebyly. Bezva.

Shaunee s Erin posměšně zafrkaly. Damien se jen zatvářil hrozně smutně. Už jsem se chtěla začít bránit,že ještě před pár minutami jsem tam měla stopy po drápech, když se přihnal Jack

,,Ahoj!Moc mě mrzí ,že  jdu pozdě, ale když jsem si oblíkl tričko, zjistil jsem, že má vepředu děsnej flek. Není to hrůza?´´ vysypal ze sebe, položil na stůl svůj tác a sedl si na svoje místo vedle Damiena.

,,Flek? Není to doufám to krásné modré triko s dlouhým rukávem od Armaniho, co jsem ti dal k Vánocům, vid že ne?´´vyhrkl Damien a posunul se blíž ke mně, aby měl jeho kluk víc místa.

,,Prokristáčka, to ne! To bych si nikdy neušpinil je to moje nejoblíbenější a ...´´ Vtom si mě konečně všimnul a rázem zmlkl. Rozpačitě polkl.

,,Jé, ahoj Zoey.´´

,,Čau Jacku,´´ řekla jsem s úsměvem. Jack a Damien spolu chodí. Ano, z toho vyplývá že jsou na kluky. Mně,mým kamarádům a všem, kdo nejsou úplně úzkoprsí a zastydlí, to nevadí.

,,Nenapadlo mně, že přijdeš,´´ plácl Jack. ,,Myslel jsem,že se pořád... ehm, no...´´Odmlčel se, rozpačitě sklopil oči a rozkošně se začervenal.

,,Že se porád schovávám u sebe v pokoji?´´dořekla jsme za něj.

Přikývl.

,,Ne,´´ prohlásila jsme odhodlaně. ,, S tím už je konec.´´

,,Jé, to musíme hned vyvěsit vlajky,´´spustila Erin, ale než stačila něco dodat i Shaunee, ozval se od dveří nenapodobitelný vyzývavý smích.

Všichni se zvědavě otočili.

Do jídelny se vevlnila Afrodita, zasmála se a svůdně zamrkala na Daria, jednoho z nejmladších a nejnádhernějších Erebových synů, kteří střeží bezpečí Školy noci. Pak ukázkově pohodila hřívou. Věděla jsem, že tuhle holku jen tak něco nerozhází, ale stejně mě ohromilo, jak sebejistě a klidně se tváří. Především málem umřela a hned potom zažila obrovský šok, protože jí z čela zmizel safírově modrý obrys měsíčního

srpku- znamení, kterým jsou označená všechna mláďata na začátku procesu, jenž skončí buď proměnou v dospělého upíra, nebo smrtí. Afrodita by tedy teoreticky měla být zase člověk.

2)

Ale opravdu jen teoreticky. I takhle zdálky jsem zřetelně viděla že Afroditino znamení je zpátky. Přejela jídelnu studenýma modrýma očima, nafoukaně se ušklíbla a otočila se znovu k Dariovi. Opřela se mu rukou o prsa.

,,To bylo od tebe vážně hezké, žes mě doprovodil až sem. Máš pravdu, měla jsem se vrátit do školy hned, jak jsem se dozvěděla, že prázdniny se ruší, a ne až o dva dny později. Ve městě se dějí hrozné věci a tady, pod vaší ochranou jsme v největším bezpečí. A jestli fakticky budeš hlídat před vchodem naší koleje, je to nejen nejbezpečnějším, ale taky nejlákavější místo široko daleko.´´ Vysloveně předla, to se nedá jinak nazvat. Ta holka je úplně zkažená. Kdybych nebyla tak zaskočená, že ji zase vidím, okomentovala bych tenhle výstup patřičnými zvuky.

Například hlasitým dávením.

,,Musím se vrátit na stráž. Dobrou noc, má paní,´´řekl Darius a vysekl fantastickou poklonu. Vypadal jako nějaký krásný romantický rytíř ze starých dobrých časů, akorát neměl koně a blyštivou zbroj. ,,Je mi potěšením, že ti smím sloužit.´´Věnoval Afroditě ještě jeden úsměv, obrátil se a vyšel ven.

,,A já bych ti tu službu s největším potěšením oplatila, to si bud´ jistý.´´pronesla dvojsmyslně;, jakmile se ocitl z doslechu. Potom se zadívala na svoje spolužáky, kteří  na ni zvědavě civěli, zvedla jedno dokonale vytrhané obočí a ohrnula nos tak, jak to umí jen ona.

,,Co čumíte? Děláte jako byste někoho dokonalého viděli poprvé v životě. Byla jsem pryč jen pár dní, sakra, na to by i vaše mizerná krátkodobá paměť měla stačit. No tak, já jsem ta krásná mrcha, kterou všichni tak strašně rádi nenávidíte.´´Když na to nikdo nic neřekl, obrátila oči v sloup.

,,Jděte se bodnout.´´Svůdně vykročila k salátovému baru a začala si nakládat na talíř. Všichni se konečně vzpamatovali, zabručeli pod fousy pár urážek a vrátili se k jídlu.

Nezasvěcenému by Afrodita připadala stejná jako obvykle, to znamená absolutně namyšlená. Já si ale všimla, že ve skutečnosti je nervózní  a napjatá. Dokázala jsem se do její situace  naprosto vcítit-ještě před chvilkou jsem prožívala úplně to samé. Vlastně jsem v tom pořád lítala.

,,Myslel jsem že se z ní stal člověk,´´sykl Damien tlumeně.,,Ale už má zase znamení.´´

,,Nyktiny cesty jsou nevyzpytatelné.´´pronesla jsem a snažila jsem se, aby to znělo moudře a skrz naskrz velekněžsky.

,,To já bych Nyktiny cesty popsala jiným slovem, které začíná na N,´´ozvala se Erin. ,,Uhodneš ho, ségra?´´

,,Naprosto ujeté?´´ navrhla Shaunee.

,,Přesně.´´

,,To jsou dvě slova, ´´namítnul Damien.

,,Ale, nedělej z toho vědu,´´ zavrčela Shaunee.,, Podstatné je, že Afrodita je ježibaba, a my jsme tak nějak doufaly, že se na ní Nyx konečně vykašlala, když ji zmizelo znamení.´´

..Tak nějak doufaly není úplně výstižný výraz.´´vložila se do toho Erin.

Všichni na Afroditu zírali jako na nějaký exponát. Já se marně snažila spolknout aspoň sousto salátu. Věc se má tak: Afrodita bývala nejoblíbenější nejvlivnější mládě na téhle škole a taky největší mrcha. Jenže pak si znepřátelila naší velekněžku Neferet, ta ji přede všemi totálně znemožnila a od té doby je Afrodita už jen největší mrcha.

Samozřejmě, jak je pro mě typické, nějakým záhadným způsobem jsme se skamarádily-nebo přinejmenším navázaly spolupráci. Ale stejně jsem si o ní dělala starosti, když zmizela. Sice se za ní hned vydala Stevie Rae,ale až do dneška se mi ani jedna z nich neozvala.

Moji ostatní kámoši, jmenovitě Damien, Jack a dvojčata, ji pochopitelně nemůžou vystát. Takže říct, že je zaskočilo a otrávilo, když zamířila rovnou k našemu stolu a posadila se vedle mě, je fakticky slabé slovo. Asi jako když se v Indiana Jonesovi ten padouch napije ze špatného pohárům, rozpadne se na prach a ten rytíř prohlásí:,,Nezvolil správně.´´

,,Civět na lidi není zdvořilé, i když u mě vás omlouvá moje neodolatelná krása.´´podotkla a nabrala si na vidličku salát.

,,Co tady sakra děláš, Afrodito?´´ zeptala se Erin.

Afrodita spolkla sousto a potom na ni s hranou nevinností zamrkala.,,Jím, ty trubko,´´odvětila sladce.

Shaunee se v tu chvíli taky vrátil dar řeči.,, Sem mají běhny vstup zakázán.´´

,,Jo, klidně si to tady přečti,´´ řekla Erin a ukázala na pomyslnou ceduli na opěradle jejich lavice.

,,Vážně se nerada opakuji, ale v tomhle případě učiním výjimku.Vlezte mi na záda, siamky.´´

,,Co je moc, to je moc,´´ vyštěkla Erin. Už se ani nesnažila mluvit potichu. ,,Dáme ti se ségrou takovou facku, že ti to znamení zase zmizí.´´

,,A tentokrát snad už navždycky,´´ podpořila ji Shaunee.

,,Nechte toho,´´okřikla jsem je. Holky po mě louply nenávistným pohledem. Stáhl se mi žaludek. Vážně jsem jim tak odporná?

Píchlo mě u srdce, ale narovnala jsem se a bez mrknutí se jim zadívala přímo do očí. Jestli dokončím proměnu a stanu se dospělou upírkou bude ze mě jednou jejich velekněžka, takže by se měly hezky zklidnit a poslechnout si co jim chci říct.

,,Tohle už jsme probraly. Afrodita patří do Dcer temnoty, a protože má nadání pro zemi, patří taky do našeho kruhu.´´

Na vteřinu jsem se zarazila a napadlo mě jestli to nadání doopravdy ještě má anebo o něj přišla když se proměnila z mláděte v člověka a potom zase zpátky.Jenže to bylo moc složité, a tak jsem radši rychle pokračovala.,, Vy všichni jste výslovně řekli že ji přijímáte mezi sebe a že jí už nebudete nadávat a urážet ji.´´

Dvojčata mlčela, ale vedle mě se ozval Damienův nezvykle bezvýrazný hlas.,,To jsme řekli, ale nikdo netvrdil že se s ní chceme kamarádit.´´

,,Jako bych o to stála,´´ odsekla Afrodita.

,,Nápodobně, čůzo!´´ pronesla unisono dvojčata.

,,Jděte se bodnout,´´ opáčila Afrodita, vzala tác a začala se zvedat.

Už jsem jí chtěla nařídit, aby si zase sedla, a dvojčatům ať zmlknou, když se venku na chodbě začaly ozývat hodně divné zvuky.

,,Co se to sak...´´ nestačila jsem to ale doříct. Do jídelny totiž vletělo nejmíň deset koček a všechny syčely a prskaly jako šílené.

Abyste rozuměli, Škola noci je plná koček. A to myslím doslova. Když si nějaká zdejší kočka vybere svoje mládě, všude za ním chodí, spív jeho pokoji a v případě mojí Naly si na něj neustále mrzutě stěžuje. V upíří sociologii jsme se hned na začátku učili, že kočky mají k upírům zvláštní vztah odpradávna, nikomu z nás to tím pádem nepřijde divné. Takovouhle melu jsem ale ještě nezažila.

Belzebub, velikánský šedý kocour, který patří dvojčatům, se vrhl na lavici přímo mezi ně. Byl naježený tak, že vypadal ještě dvakrát větší než normálně, vztekle mhouřil jantarové oči a upřeně zíral na otevřené dveře jídelny.

,,Belzebube,broučku, copak se stalo?´´ zavrkala na něj konejšivě Erin.

Nala mi vyskočila na klín, opřela se tlapičkami s bílými ponožkami o moje rameno a vyslala ke dveřím děsivý skřek. Znělo to, jako by jí úplně přeskočilo. Na chodbě se pořád ozýval ten nepopsatelný randál.

,,Hele,´´vyhrknul Jack,  ,,já vím, co to je.´´

Mně to v tu chvíli došlo taky. ,,To štěká pes.´´

Vtom se do jídelny vřítilo cosi, co připomínalo spíše velkého žlutého medvěda.V patách se mu držel nějaký kluk a za ním pár nezvykle rozcuchaných

a zadýchaných dospělých, včetně profesora šermu Draka Lankforda, instruktorky jezdectví Lenobie a několika Erebových synů.

,,Mám tě!" zahulákal kluk, smykem zabrzdil jen kousek od našeho stolu, chňapl tu bafající příšeru za obojek(růžový kožený se stříbrnými

kovovými hroty, jak jsem si všimla) a jediným pohybem na něj přicvaknul vodítko.Medvěd v tu ránu přestal štěkat, kecnul si na mohutný zadek

a s vyplazeným jazykem k němu zbožně vzhlédl.,,No jasně. Teď jsi najednou hodná,´´ zamumlal kluk. Pes vycenil tesáky v nezaměnitelném  úsměvu.

Štěkot sice utichl, ale kočky v jídelně pořád vyváděly jako pominuté- Všechno to syčení vyvolávalo dojem, jako by v místnosti unikal vzduch z propíchnuté duše.

,,Přesně tohle jsem se ti snažil od začátku vysvětlit, Jamesi,´´ řekl Drak Lankford a bezradně se zadíval na psa.

,,S tímhle zvířetem budeš mít na naší Škole noci velké problémy.´´

,,Jmenuju se Stark, ne James,´´ prohlásil kluk. ,,A já vám zase od začátku vysvětluji, že tenhle pes ke mě patří. Smiřte se s tím. Kam jdu já jde i ona.´´

Napadlo mě, že tenhle kluk se psem je vážně zajímavý. Nechoval se k Drakovi přímo drze, ale rozhodně s ním nemluvil uctivě, nebo dokonce vyděšeně, jako to při prvním kontaktu s dospělými upíry dělá valná většina čerstvě označených mláďat. Koukla jsem se na jeho  obnošené tričko s logem Pink Floydů, ale neměl tam žádný znak třídy. Nedokázala jsem odhadnout, do kterého ročníku chodí ani jak dlouho už je označený.

,,Starku,´´ oslovila ho Lenobia. Evidentně ho chtěla přivést k rozumu. ,, Na téhle škole prostě psa mít nemůžeš. Sám vidíš, jak na něj reagují naše kočky.´´

,,Zvyknou si na ni. V chicagské Škole noci si aspoň zvykly. Ona je obvykle nehoní, ale ta šedá si o to vyloženě říkala. Syčela a šla po ní drápy.´´

,, A jéje,´´ šeptl Damien.

Ani jsem se nepotřebovala dívat. Úplně jsem cítila jak se dvojčata nafukují jako žáby.

,,Propánakrále, co je to tady za randál?´´ do místnosti rázně vešla Neferet. Vypadala nádherně, mocně a autoritativně.

Všimla jsem si, jak se novému klukovi údivem rozšířily panenky. To je tak ubohé, jak se každý při pohledu na naší velekněžku a moji největší nepřítelkyni může pominout obdivem!

,,Nefret, omlouvám se za ten rozruch.´´ Drak si přitiskl pěst k hrudi a uctivě se velekněžce uklonil. ,,Tohle je můj nový svěřenec. Zrovna před chvílí přijel.´´

,,To vysvětluje, co tady dělá on, ale pořád netuším , co tady dělá tohle.´´Ukázala na funícího psa.

,,Ta je moje, ´´řekl kluk. Neferet k němu obrátila mechově zelené oči a on stejně jako Drak s úklonou pozdravil. Jakmile se narovnal, k mému nesmírnému údivu po ní blýskl úsměvem, který vypadal dost přidrzle. ,,Takhle si já představuji kočku.´´

,,Skutečně?´´ Neferet zvedla jedno úzké rudohnědé obočí.,, Já si takhle spíš představuji medvěda.´´

Ha! Takže to není jen můj vrozený sklon k přehánění.

,,Vlastně je to labrador, kněžko, ale pár lidí už mi řeklo přesně to samé co vy. Rozhodně má tlapy jako medvěd. Koukněte.´´

Nevěřícně jsem zírala, jak se k Neferet otáčí zády a říká psovi:,, Dej pac, Běnko.´´ Pes poslušně zvedl obrovitánskou tlapu a položil ji Starkovi do dlaně. ,, Hodná!´´ pochválil ji a pohladil po uších.

No. musím uznat že to byl super trik.

Znovu se obrátil k Neferet. ,, Pes nebo medvěd, to je fuk. Hlavní je, že ke mně patří už od té doby, co mě před 4 roky označili. To jí dává plné právo, aby byla moje kočka.´´

,,Labradorský retrívr?´´ Neferet fenu teatrálně obešla a prohlédla si jí ze všech stran. ,, Je strašně velká.´´

,,Běnka je taková už odmalička, kněžko.´´

,,Tak se jmenuje? Běnka?´´

Kluk přikývl a zase blýskl úsměvem. I když chodil už do sexty, stejně mě zaráželo, s jakou sebejistotou se baví s dospělou upírkou a ještě

k tomu mocnou velekněžkou. ,,Vlastně se jmenuje Hraběnka, ale to je moc dlouhé.´´

Neferet si přestala prohlížet psa a přísně se na něj zadívala. ,,A jak se jmenuješ ty chlapče?´´

,,Stark,´´odpověděl.

Zajímalo by mě, jestli si někdo kromě mě všiml jak jí zacukala čelist.

,,James Stark?´´ zeptala se.

,,Křestní jméno jsem před pár měsíci přestal používat. Teď jsem jenom Stark.´´

Nechala to bez komentáře a otočila se k Drakovi. ,, To je ten student, který k nám přestupuje z chicagské Školy noci?´´

,,Ano, kněžko, ´´ odvětil Drak.

Obrátila se zpátky ke Starkovi a rty se jí zvlnily ve vypočítavém úsměvu. ,, Hodně jsem o tobě slyšela, Starku. Musíme si spolu co nejdřív pěkně popovídat.´´Aniž z něj spustila zkoumavý pohled, řekla Drakovi: ,,Postarej se, ať má Stark čtyřiadvacet hodin denně k dispozici  veškeré lukostřelecké vybavení, které si bude přát.´´

Stark sebou lehce trhl. Neferet si toho očividně taky všimla, protože její úsměv se rozšířil. ,,Zprávy o tvém nadání se pochopitelně donesly až sem.Nesmíš vyjít ze cviku jen proto, že jsi přestoupil na jinou školu.´´

Poprvé znejistěl. Vlastně ne, to není to správné slovo.Jakmile padla zmínka o lukostřelbě, jeho sympatický, trochu sarkastický výraz vystřídala chladná nevraživost.

,,Řekl jsem to jasně, než mě poslali sem. Se závoděním jsem skončil.´´ Z jeho hlasu se vytratila veškerá vřelost a tichá slova se sotva donesla k našemu stolu. ,,Přestup na tom nic nezmění.´´

,,Závodění? Myslíš ten hloupý turnaj Škol noci?´´ Z Neferetina smíchu mi přeběhl mráz po zádech. ,,Mně je úplně lhostejné, jestli chceš závodit nebo ne. Nezapomeň, že tady Nyx promlouvá mými ústy, a já pouze říkám, že nesmíš zanedbávat nadání, kterým tě bohyně obdařila. Nikdy nevíš kdy tě Nyx povolá do svých služeb- a tím nemyslím nějaké bláhové zápolení.´´

Zvedl se mi žaludek.Věděla jsem, že mluví o svojí válce proti lidem. Jenomže Stark o ničem takovém neměl ani páru a evidentně se mu  ulevilo, že ho nikdo nebude nutit do závodů. V jeho tváři se znovu objevil bezstarostný, trochu  frackovský výraz.

,,Tak to je v pohodě. Trénink mi nevadí, kněžko.´´

,,Neferet, co máme udělat s tím, ehm, psem?´´zeptal se Drak.

Velekněžka zaváhala jen na okamžik, pak si k labradorce ladně dřepla. Fena napřímila velikánské uši, natáhla krk, s neskrývanou zvědavostí přiblížila vlhký čumák k Neferetině ruce a očichala ji. Belzebub na lavici proti mně výhružně zasyčel.Nale se z hrdla vydralo zavrčení.

Neferet vzhlédla a zachytila můj pohled.

Snažila jsem se zachovat neutrální výraz, ale nevím, jestli se mi to povedlo. Viděla jsem svoji mentorku naposled předevčírem,když před celou školou vyhlásila lidem válku, aby pomstila Lorenovu vraždu, a pak jsme se střetly v předsálí. Samozřejmě jsme se pěkně chytly. Byla Lorenovou milenkou. Já taky, ale o to v tu chvíli nešlo. Loren mě nikdy nemiloval, naší aférku zinscenovala Neferet. Ona ví, že já o tom vím taky.

A taky ví že já vím, že Nyx její rozhodnutí neschvaluje.

Když to hodně zestručním, Neferet mě zasáhla na nejcitlivějším místě a já ji teď nenávidím a zároveň se jí bojím. V tu chvíli jsem hlavně doufala. že to na mně není poznat, protože velekněžka se zvedla a zamířila přímo k našemu stolu.Gestem naznačila Starkovi, aby ji následoval, a on poslechl. Pes šel samozřejmě s ním. Belzebub ještě naposled procítěně zasyčel a vystřelil pryč. Rychle jsem začala hladit Nalu a modlila se, ať moc nevyšiluje. Neferet se zastavila u nás, střelila pohledem po mně, pak po Afroditě a nakonec se podívala na Damiena.

,,To je dobře, že jsi tady, Damiene. Zaveď prosím Starka do jeho pokoje a proveď ho po škole.´´

,,Moc rád Neferet,´´ vyhrkl kamarád, a když ho velekněžka obdařila stowattovým vděčným úsměvem, rozzářil se jako sluníčko.

,,Drak ti pomůže,´´ doplnila. Potom stočila zelené oči ke mně. Připravila jsem se na nejhorší.,, Zoey, tohle je Stark. Starku, tohle je Zoey Redbirdová, předsedkyně našich Dcer temnoty.´´

Kývli jsme na sebe.

,,Zoey, jsi učednice velekněžky, a proto svěřím péči o Starkova psa tobě. Nyx tě obdařila ohromným nadáním, takže si s Běnkou určitě poradíš a zařídíš, aby se v naší Škole cítila jako doma.´´ Upírala na mě chladný pohled a neuhnula ani o milimetr. Její oči říkaly něco  docela jiného než medový hlas. Nezapomeň, že já tady mám hlavní slovo a ty jsi jen malá holka.

Schválně jsem se od ní odvrátila a upjatě se na Starka usmála. ,,Moc ráda ti pomůžu,aby se tady tvému psovi líbilo.´´

,,Výborně,´´zavrkala Neferet. ,,Ach, a Zoey, Damiene, Shaunee, Erin.´´ Na každého seč po řadě usmála a moji kámoši k ní zbožně vzhlédli a zazubili se jako pitomci. Jacka ani Afrodity si vůbec nevšimla. ,,Svolala jsem na půl jedenáctou zvláštní schůzi rady.´´ Koukla na svoje platinové hodinky posázené diamanty.,,Máme skoro deset, tak se rychle najezte, protože tam chci mít všechny prefekty.´´

,,Budeme tam!´´začimčarali jako hejno vrabců.

,,Počkejte, Neferet, to mi něco připomíná, ´´ řekla jsem dost hlasitě, aby mě slyšeli i  všichni na opačné straně jídelny.

,,Přijde s námi taky Afrodita. Nyx ji obdařila nadáním pro zemi a všichni jsme se shodli na tom, že tím pádem má právo na místo v řadě prefektů.´´ zadržela jsem dech a pevně doufala, že mi teď moje parta nepodrazí nohy.

Naštěstí nikdo nic nenamítal, jen Nala zavrčela na Běnku.

,,Jak se může Afrodita stát prefektkou, když není členkou Dcer temnoty?´´ opáčila Neferet mrazivě.

Zatvářila jsem se jako nevinnost sama.,,Já vám to neřekla?To mě moc mrzí, Neferet! Úplně jsem na to zapomněla kvůli všem těm hrozným věcem, co se tady poslední dobou děly. Afrodita už mezi Dcery temnoty zase patří.Slíbila přede mnou i před Nyktou, že bude dodržovat náš nový řád, a já ji přijala zpátky.Myslela jsem že vám to udělá radost. Chtěla jste přece, aby zase kráčela cestou naší bohyně.´´

,,Ano, ´´ ozvala se nezvykle pokorným tonem Afrodita. ,,Chci se řídit novými pravidly a odčinit svoje chyby.´´

Věděla jsem, že kdyby ji Neferet v tuto chvíli přede všemi nedala druhou šanci, vypadalo by to, že je zbytečně krutá a neoblomná. Afrodita dala jasně najevo, že se chce změnit. A Neferet si ohromně zakládá na tom, aby si o ní druzí mysleli jen to nejlepší.

Odvrátila se ode mně i od Afrodity a s úsměvem se rozhlédla po místnosti.,,To je od Zoey opravdu velkorysé , že přijala Afroditu zpět mezi Dcery temnoty, a také odvážné protože tím zároveň přejela zodpovědnost za její chování. Ale naše Zoey se zodpovědnosti nevyhýbá, ať je sebevětší.´´ Loupla po mně očima a já v nich spatřila takovou nenávist že mi to vyrazilo dech.

,,Dej pozor, aby sis toho ze samé dobré vůle nenabrala víc, než uneseš, má milá.´´ V tu ránu se zase zatvářila radostně a vlídně a otočila se k novému klukovi.,, Vítej v naší Škole noci, Starku.´´