Škola noci 4, kapitola 19,20

19)

Afrodita mě popadla za ruku, zvedla mě ze židle a vyvedla ven. Nebránila jsem se. Darius sotva nás zahlédl a nadzvukovou rychlostí vyletěl z auta.

,,Kdo vás ohrožuje?´´vykřikl.

Afrodita zavrtěla hlavou. ,,Nikdo, měly jsme jen menší výstup s jejím bývalým. Nech to být a jedem, ať už jsme odsud pryč.´´

Zabručel a sedl si zpátky za volant. Afrodita mě usadila dozadu. Ani jsem nevěděla, že brečím, dokud mi přes brumlající Maleficent nepodala hrst kleenexů.

,,Máš na nose nudli a rozmazal se ti make up.´´řekla

,,Díky,´´zamumlala jsem a vysmrkala se.

,,Nestalo se jí nic?´´zeptal se Darius a zadíval se na mě zpětným zrcátkem.

,,Ne, přejde to. Normální rozchody taky stojí za houby, ale tohle byl fakticky děs.´´

,,Nemluvte o mě jako bych tu nebyla,´´zafňukala jsem a otřela si oči.

,,Zvládneš to?´´oslovil mě poslušně.

,,Když řekne že ne, vrátíš se tam, abys toho pitomce zabil?´´zajímala se Afrodita.

Z pusy se mi vydral překvapený výbuch smíchu. ,,Nechci aby ho zabil, a ano, zvládnu to.´´

Afrodita pokrčila rameny. ,,Jak chceš, ale ten kluk by si to rozhodně zasloužil. ´´Pak zatahala Daria za ruku a ukázala na řadu obchodů, ke které jsme se blížili. ,,Zlato, mohl bys mi zastavit u RadioShacku? Můj pitomý iPod Touch pořád blbne, koupím si nový.´´

,,Nevadí?´´zeptal se mě.

,,Vůbec ne. Potřebuju se trochu vzpamatovat, než se vrátím do školy. Ale, no zůstaneš semnou v autě?´´

,,Ovšem kněžko.´´Mile se na mě v zrcátku usmál a já si chvilku připadala děsně provinile.

,,Za vteřinku jsem zpátky. Hezky mi hlídejte Maleficent.´´Afrodita nacpala kočku Dariovi na klín a odsprintovala k obchodu. Bojovník uchlácholil syčící potvoru a otočil se ke mně. ,,Kdybys chtěla, můžu si s tím chlapcem promluvit.´´

,,Ne, děkuju.´´Ještě jednou jsem se vysmrkala a osušila si tváře. ,,Měl právo se na mě zlobit. Udělala jsem blbost.´´

,,Lidé, kteří se sblíží s upírem, se často bolestně zklamou.´´řekla rozvážně, jako by si rozmýšlel každé slovo. ,,Být lidským partnerem upíra, zvlášť když se jedná o mocnou velekněžku, je náročný úkol.´´

,,Já nejsem upír ani velekněžka,´´namítla jsem zoufale. ,,Jsem jenom mládě.´´

Odmlčel se a zjevně uvažoval, jak nejlíp vyjádřit, co má na mysli. Promluvil, teprve když se Afrodita vrátila s údajným iPodem

,,Zoey, uvědom si, že velekněžkou se nikdo nestane přes noc. Každá začne poznávat své možnosti už jako mládě a její moc od počátku postupně narůstá. Ty také poznáváš rozsah své moci. Zdaleka nejsi obyčejné mládě a nikdy nebudeš. Tvé skutky se vždy budou tvého okolí hluboce dotýkat.´´

,,Víš, už jsem si začínala myslet, že tu svoji ,,bezvadnou´´ odlišnost konečně zvládám  a teď se mi to zase úplně vymklo z rukou.´´

Afrodita přesunula Maleficent k sobě na klín, otočila se dozadu a zadívala se na mě. ,,Být něco extra není taková zábava, jak sis původně  myslela co?´´

Čekala jsem, že to doprovodí sarkastickým protivným úšklebkem, ale nestalo se. Místo toho jsem v jejích očích našla pochopení.

,,Teď jsi doopravdy milá,´´podotkla jsem.

,,Evidentně jsem se od tebe nakazila,´´odvětila. ,,Ale snažím se to vnímat pozitivně.´´

,,Jak pozitivně?´´

,,Jako, že skoro všichni ostatní si o mně stejně pořád myslí, že jsem hnusná ježibaba,´´prohlásila, spokojeně se usmála a začala se mazlit s kočkou.

,,Podle mě jsi nedostižná,´´ozval se Darius, pohladil Maleficent a ta začala příst.

,,To máš naprostou pravdu.´´Afrodita se k němu naklonila a vlepila mu na tvář mlaskavou pusu. Kočka se ocitla mezi nimi jako ve svěráku a rázně si postěžovala.

Já jsem vydala dávivý zvuk a předstírala, že zvracím do zmačkaných kapesníků, ale když na mě Afrodita mrkla, usmála jsem se na ní a najednou mi bylo o trošku líp. Aspoň to mám za sebou. Řekla jsem si v duchu. Erik mě nenávidí. Stark je mrtvý, ale i kdyby se probral, jenom mu pomůžu, aby se srovnal se svojí nemrtvostí, a tím to hasne. Po téhle šílené scéně s Heathem mám tím pádem problémy s kluky na hezky dlouho vyřešené.

                                     

Na dramaťák jsem samozřejmě přišla pozdě. Kvůli změně rozvrhu mě přeřadili do pokročilejší skupiny, ale to pro mě nebyl problém. Než mě označili, chodila jsem na Jižní střední taky do pokročilých a divadlo mám moc ráda. To neznamená, že jsem nějaká skvělá herečka, ale snažím se. Logicky jsem se ocitla mezi úplně neznámými spolužáky. Když jsem otevřela dveře, zůstala jsem stát a přemýšlela, kam si mám sednout. Doopravdy, za žádnou cenu jsem nechtěla Erika (profesora Nighta) vyrušit z přednášky o Shakespearovských hrách.

,,Sedni si kam chceš, Zoey.´´oslovil mě najednou. Přitom se vůbec nedíval mým směrem. Řekl to věcným profesionálním, dokonce až trošku nudným tonem. Jinými slovy přesně jako učitel. Neptejte se mě, jak věděl, že tam mezi dveřmi stojím právě já, protože to taky netuším. Rychle jsem vykročila a sedla si do první prázdné lavice, která mi padla do oka. Bohužel byla úplně vepředu. Kývla jsem na Beccu Adamsovou,

která seděla za mnou. Oplatila mi pozdrav, ale dost nepřítomně, protože evidentně nehodlala ani na vteřinu odtrhnout pohled od Erika. Vlastně jsem ji moc dobře neznala. Je blonďatá a hezká, zkrátka běžné mládě. (občas mám pocit že na naší škole připadá na každou normální holku pět blondýnek) a nedávno vstoupila do Dcer temnoty. Myslím, že jsem ji párkrát viděla s Afroditinými bývalými kamarádkami, ale jinak o ni nic nevím a nemám na ni žádný názor. I když tím, jak natahovala krk, aby přese mě líp mohla hltat Erika očima, si moje sympatie zrovna nezískala.

Ne! Erik už není můj kluk. Nesmím vyvádět, když po něm jede jiná holka. Prostě si toho nebudu všímat. Dokonce bych se s ní mohla schválně skamarádit, aby všichni viděli, že už je to absolutně za mnou. Jo, přesně to-.--

,,Nazdar Červenko!´´

Tenhle veselý pozdrav, který mě vytrhl z dementních úvah, zašeptal Cole Clifton, velice blonďatý, velice sladký a velice vysoký kluk, který zrovna teď chodí se Shaunee (což znamená že je taky velice odvážný). ,,Čau,´´odpověděla jsem a široce se na něj usmála.

,,No to je skvělé Zoey se hlásí dobrovolně. Děkuju,Zoey.´´

,,He?´´Zmateně jsem se na Erika zadívala.

Jeho úsměv studil a oči připomínaly modrý led. ,,Něco jsi říkala a já myslel, že mi chceš dělat partnerku v shakespearovské improvizaci.´´

Ztěžka jsem polkla. ,,Aha, ehm, já..´´Už jsem se z té shakespearovské improvizace (ať už to bylo cokoli) chtěla vyvlíknout, jenomže v tu chvíli se do jeho studených očí vkradl výsměch, jako kdyby se těšil na to, jak zbaběle couvnu a totálně se ztrapním. Okamžitě jsem změnila názor. Nenechám se od Erika Nighta celé pololetí ponižovat a šikanovat. Odkašlala jsem si a narovnala záda. ,,Samozřejmě, moc ráda.´´

Záblesk překvapení v těch překrásných modrých očích mě škodolibě potěšil. Dlouho mi to ale nevydrželo, protože vzápětí řekl: ,,výborně. Tak pojď sem nahoru a vezmi si jednu kopii naší scény.“ Sakra.Sakra,Sakra.

,,Dobře.´´vystoupila jsem na podium v přední části třídy a zůstala jsem stát vedle Erika. ,,Jak jsem vám vysvětloval, než přišla Zoey a vyrušila nás, improvizace Shakespearových textů je vynikající způsob jak si procvičit charakterizaci postavy. Ano, není to úplně obvyklé, protože v  inscenacích Shakespeara se improvizace nepoužívá, herci se přesně drží autorského textu. A právě proto bývá hodně zajímavé, když nějakou

slavnou scénu změníte.´´Ukázal na krátký scénář, který jsem svírala ve zpocené dlani. ,,Tady máme začátek scény mezi Othellem a Desdemonou...´´

,,My děláme Othella?´´vypískla jsem a žaludek se mi stáhl do vystrašené kuličky. Právě jeden Othelluv monolog mi nedávno Erik láskyplně zarecitoval před celou školou.

,,Ano´´.Podíval se mi do očí. ,,,Vadí ti na tom něco?´´

Jo! ,,Ne,´´zalhala jsem . ,,Jenom mě to překvapilo. ´´Panebože! Co když s ním budu muset improvizovat nějakou milostnou scénu?“

Netušila jsem, jestli je mi tak hrozně špatně z toho, že chci, nebo že o to nestojím.

,,Fajn.Víš, o čem je ta hra, viď?´´

Přikývla jsem. Jasně, že to vím. Othello je Maur (takže černoch) a oženil se s Desdemonou (holkou bílou jako sníh). Jsou do sebe hrozně zamilovaní, jenomže Jago,to je hnusák, co na Othella děsně žárlí, zařídí aby to vypadalo že Desdemona Othellovi zahýbá. Othello Desdemonu nakonec uškrtí. Do háje.

,,Fajn.´´zopakoval. ,,Náš výstup je ze samého konce hry. Othello v něm obvinuje Desdemonu. Začneme několika skutečnými replikami, které jsem okopíroval do scénáře. Až se tě zeptám, jestli ses pomodlila, začni improvizovat. Snaž se držet zápletky,ale vyjádři ji současným jazykem. Chápeš?´´

Bohužel jsem to chápala až moc dobře. ,,Ano.´´

,,Výborně. Tak začneme.´´

A potom Erik Night udělal to, co jsem v jeho podání viděla už několikrát: vstoupil do postavy a proměnil se v ní. Pootočil se, takže už se ni nedíval do tváře, a začal recitovat Othellův text. Všimla jsem si, že odložil scénář a říká to zpaměti.

To je ten hřích, to je ten hřích, má duše.

Ne, já ho nevyslovím,cudné hvězdy.

To je ten hřích.Ne, neproleju krev.

Poranit kůži bělejší než sníh...

 

Přísahám, že se proměnil i Fyzicky, a i když jsem umírala nervozitou a studem, protože mi bylo jasné, že tohle skončí jako zoufale veřejná a trapná scéna, stejně jsem musela obdivovat jeho neuvěřitelný talent. Pak se ke mně otočil a položil mi ruce na ramena. Srdce se mi rozbušilo tak hlasitě, že jsem neslyšela vlastní myšlenky.

...nevím, kde najdu Prométheův žár,

co znovu zažehne tvé světlo. Růže,

jedenkrát utržená, neroste,jen chřadne.

Přivoním k ní dokud žije.

 

Načež mě naprosto šokoval, protože se sklonil a políbil mě. Hrubě a něžně, rozhněvaně a vyčítavě, ale s vášní. Jako by nechtěl, aby se naše rty

odpoutaly. Připravil mě o dech. Dělalo se mi špatně. Točila se mi z něj hlava.

Ty bláho, já s ním chci zase chodit, hrozně moc!

Pak recitoval dál, a já se snažila vzpamatovat, než zazní moje narážka.

Jak krutý je můj pláč?

Takhle pláče jenom nebe,

když musí srazit to,co miluje.

Probouzí se.

 

,,Kdo je to? Othello?´´vzhlédla jsem od papíru a zamrkala, aby to vypadalo, že mě probudila jeho pusa.

,,Ano, já.´´

Kristova noho! Ta další replika byla fakt šílená. Ztěžka jsem polkla a můj hlas tím pádem zněl hrozně zadýchaně.

,,Půjdeme už spát, pane?´´

,,Pomodlila ses večer Desdemono?´´

Erikova hezká tvář se dost děsivě zkřivila napětím. Věřte mi, že jsem se ani nemusela moc namáhat, abych vypadala vystrašeně.,,Ano, ,můj

pane,´´přečetla jsem rychle poslední řádek svého scénáře.

,,To je dobře. Pro to, co se ti dnes stane, budeš potřebovat čistou duši!´´začal improvizovat, ale pořád vypadal jako Othello který zešílel žárlivostí.

,,Stalo se něco? Vůbec nevím, o čem mluvíš.´´Ani trošku mi nedělalo potíže se do téhle improvizace vžít. Zapomněla jsem, že jsme ve třídě a máme publikum.Viděla jsem jen Erikova Othella a přesně jsem věděla, jak je Desdemona vystrašená a zničená, když pomyslí, že by ho měla ztratit.

,,Jen přemýšlej!´´procedil skrz zaťaté zuby. ,,Jestli jsi udělala něco, čeho lituješ,musíš teď požádat o odpuštění. Dnes se stane něco, po čem se pro tebe všechno změní.´´

Jeho prsty se mi zaryly do ramen, a mně bylo jasné, že tam budu mít modřiny, ale neucukla jsem. Dál jsem se upřeně dívala do očí, které jsem tak dobře znala, a snažila se v nich najít toho Erika, který mě snad měl pořád rád. Ze znecitlivělých rukou mi vyklouzl nepotřebný scénář.

,,Ale já nevím, co bych podle tebe měla říct!´´ vykřikla jsem a snažila se nezapomenout, že Desdemona nebyla jako já. Ona se ničím neprovinila.

,,Pravdu!´´zařval a do očí se mu vkladl šílený svit. ,,Chci, abys přiznala, jak moc jsi mě zradila!´´

,,Ale já tě nezradila!´´ucítila jsem, jak mě za víčky pálí slzy. ,,V srdci ne. Moje srdce tě nikdy nezradilo.´´

Erikův Othello přebil všechno ostatní-Heatha, Starka, Lorena. Existovali jsme jen my dva a já mu zoufale potřebovala vysvětlit, že jsem ho nechtěla podvést. Že ho nechci podvádět ani teď.

,,Tak to musí být úplně černé a seschlé, protože tu jsi mě zradila a ne že ne.´´

Jeho ruce se posunuly z mých ramen výš až ke krku.Věděla jsem, že cítí můj tep, třepotající se jako vyděšený pták.

,,Ne! To, co jsem udělala, byl omyl! Jestli jsem zlomila něčí srdce, tak svoje, dokonce natřikrát.

,,Tak chceš zlomit i to moje, abys v tom nebyla sama?´´

Sevřel mi hrdlo a já spatřila, že má taky v očích slzy.

,,Ne,můj pane.´´řekla jsem, abych se zase aspoň trošku vrátila do role. ,,Jenom chci, abys mi odpustil a ...´´

,,Odpustil!´´přerušil mě hlasitě. ,,Proč bych to jako měl dělat?Miloval jsem tě a tys mi zahnula!´´

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Celé to byla lež.´´

,,Přiznáváš žes mi celou dobu jen lhala?´´Jeho stisk zesílel. Zalapala jsem po dechu., ,Ne! To jsi pochopil úplně špatně. Ničemu nerozumíš. Všechno co jsem měla s ním, byla lež. On lhal. Odhadl jsi ho přesně, od začátku jsi měl pravdu!´´

,,Pozdě,´´ řekl zastřeně. ,,Přišla jsi na to moc pozdě.´´

,,Nemusí být pozdě. Odpust mi a dej mi ještě šanci. Přece to neskončíme takhle.´´

Ve tváři se mu vystřídalo několik protichůdných emocí. Zlost a dokonce nenávist jsem rozeznala snadno, ale zahlédla jsem i smutek a možná opravdu jen možná i něco jako naději. Tiše čekala hluboko v hřejivě blankytných duhovkách. Zničehonic ale spolu se smutkem zmizela.

,,Ne. Chovala ses jako děvka a dostaneš, co si děvky zaslouží!´´

„Vypadal už doslova jako cvok, a zdálo se že je najednou mnohem vyšší. Tyčil se nade mnou jako hora. Přistoupil těsně ke mě, jednu ruku mi sundal z krku a přitáhl si mě tak, abych se nemohla ani hnout. Druhou dlaní mi objal celé hrdlo-tak byla velká. Stiskl a naše těla se o sebe opřela. Zaplavil mě příval žhavé touhy. Věděla jsem, že je to špatné a zvrácené, ale srdce mi tak divoce bušilo nejenom strachem a nervozitou.

Upřeně jsem se mu dívala do očí, cítila Desdemoninu hrůzu i vlastní vášeň a z jeho napjatého těla jsem vyčetla to samé. Byl Othello, šílený žárlivostí a vztekem, ale zároveň byl taky Erik, kluk který mě právě začínal milovat, když mě přistihl s jiným mužem, a hrozně mu to ublížilo. Jeho tvář se skláněla tak těsně k mojí, že jsem na kůži cítila jeho dech. Jeho vůni jsem dobře znala a právě tahle důvěrnost rozhodla.

Místo abych se odtáhla nebo pokračovala v improvizaci a ,,omdlela´´mu v náručí, jako že jsem mrtvá, objala jsem ho, přitáhla k sobě, a překonala ten kousek, který dělil naše rty. Dala jsem do toho polibku všechno. Veškerou bolest, zármutek, touhu, lásku. Otevřel ústa a oplatil mi touhu touhou, bolest bolestí a lásku láskou. V tu chvíli zazvonil ten pitomý zvonek.

20)

Do háje. Zvonek měl průraznost požárního poplachu. Erik okamžitě ucuknul a celá třída propukla v jásot a pokřik typu- ,,Ju-hůůůůů!´´ a ,,Hustý!´´

Kdyby mě Erik nedržel za ruku, asi bych upadla.

,,Ukloň se,´´zamumlal, abych ho slyšela jen já.,,Usmívej se.´´

Nějak jsem se přinutila ho poslechnout a tvářit se, jako by se mi právě úplně neroztříštil svět. Pak se začali spolu žáci rozcházet a Erik promluvil svým učitelským tónem.

,,Připomínám, že se máte podívat na Julia Caesara, zítra budeme improvizovat podle něj. Všem vám to dneska šlo.´´

Konečně jsme tam zůstali jen my dva. ,,Eriku, musíme si promluvit.´´řekla jsem.

Honem pustil moji ruku, jako by se spálil. ,,Měla bys jít, nebo přijdeš pozdě i na další hodinu.´´Otočil se, vykročil ke svému kabinetu a s prásknutím

za sebou zavřel dveře. Kousla jsem se do rtu, abych se nerozbrečela, a s obličejem rudým hanbou jsem vyběhla z učebny. Co to sakra mělo znamenat? No, v jednom

jsem měla jasno: pořád na Erika Nighta působím. Sice hlavně v tom smyslu, že má hroznou chuť mě uškrtit, ale co. Aspoň si už nehraje na dospělého, necitelného a lhostejného, jak se snažil předtím. Od našeho polibku mě pořád bolela pusa, tak byl intenzivní. Lehce jsem si přejela prstem dolní ret. Zpomalila jsem do chůze. Mláďat,která kolem mě procházela na další hodinu jsem si nevšímala a vlastně jsem si vůbec neuvědomila kde jsem, dokud se v koruně stromu u chodníku neozvalo skřehotavé krkavčí volání. Zůstala jsem stát jako přimražená a zachvěla se. Zadívala jsem se do větví ponořených ve tmě a noc se vzápětí zavlnila a zaleskla jako lůj kanoucí z černé svíčky. Něco na tom- na té věci tam nahoře, ať už to bylo cokoli, mi zvedalo žaludek a měnilo nohy v gumu. Odkdy jsem takováhle trapná oběť? Taková vyděšená malá holka?

,,Kdo jsi?´´zaječela jsem do tmy. ,,Co chceš?´´Narovnala jsem se a rozhodla se, že už mám téhle pitomé hry na schovávanou plní zuby. Heath mi možná zlomil srdce, jsem zmatená ze Starka a s Erikem jsem to absolutně zvorala, takže už se z toho nikdy nevyhrabu, ale tohle si líbit nenechám. Nakráčím mezi ty stromy, přivolám vítr, setřesu tu zatracenou věc na zem a rozbiju jí držku. Už mě nebavilo pořád se klepat a bát a být úplně mimo...

Než jsem stačila sejít z chodníku, zčistajasna se vedle mě objevil Darius. Ty bláho, na takového obra uměl být děsivě tichý a rychlý.

,,Zoey, musíš jít semnou.´´řekl

,,Co se stalo?´´

,,Jde o Afroditu.´´

Žaludek se mi stáhl tak hrozně, že jsem se málem pozvracela. ,,Neumírá,vid, že ne?´´

,,Ne, ale potřebuje tě. Hned.´´

Víc říkat nemusel. Jeho ztrhaná tvář a smrtelně vážný hlas mluvily samy za sebe. Když neumírala, znamenalo to, že musí mít vizi.

,,Dobře, tak jdeme.´´vyrazila jsem ke koleji a snažila se s Dariem udržet krok.

Bojovník se po chvilce zastavil a zadíval se na mě tak pronikavě, že mě z toho svrbělo po celém těle. ,,Důvěřuješ mi?´´zeptal se úsečně. Kývla jsem.

,,Tak se uvolni a věř, že jsi semnou v naprostém bezpečí.´´

,,Dobře.´´Netušila jsem, o čem mluví, ale když mě chytil za ruku, nic jsem nenamítala.

,,Hlavně se neboj,´´řekl.

Chtěla jsem zase přikývnout (a taky obrátit oči v sloup) jenomže v tom okamžiku mi z plic zmizel všechen vzduch. Darius totiž doslova vystřelil kupředu a vzal mě s sebou. Bylo to fakt šílené, nikdy jsem nic podobného nezažila, a to už je co říct, protože v posledních měsících jsem měla šílených zážitků až až. Připadala jsem si jako na takovém tom pojízdném chodníku, co jsou na letištích, ale tenhle ,,chodník´´

tvořila Dariova aura nebo něco a pohybovali jsme se tak rychle, že se všechno kolem nás proměnilo v rozmazanou šmouhu. Za dvě vteřiny jsme stáli před dívčí kolejí a ten časový údaj berte doslova.

,,Do prkýnka!Jak jsi to udělal?´´lapala jsem po dechu a jakmile mi pustil ruku, začala jsem si roztřeseně sčesávat vlasy z obličeje. Připadala jsem si jako bych právě slezla z nadzvukového harleye.

¨Erebovi synové jsou zdatní bojovníci obdaření mocnými, nezbadatelnými schopnostmi,´´pronesl záhadně.

,,Nekecej.´´Už jsem měla na jazyku že kromě toho taky mluví,jako by vypadli z komparsu Pána Prstenů, ale nechtěla jsem být drzá.

,,Je u sebe v pokoji,´´řekl a vystrkal mě do schodů a otevřel mi dveře. ,.Požádala mě, ať tě co nejrychleji přivedu.´´

,,No, tos teda splnil do puntíku.´´poznamenala jsem a ohlédla se.,,Jé, mohl bys prosím zajít za Lenobií a vysvětlit ji proč jsem nepřišla na hodinu?´´

,,Ovšem, kněžko,´´odvětil a zase zmizel.Ty brdo. Rychle jsem vešla dovnitř. Pořád se mi trochu motala hlava. Společenská místnost byla prázdná-všichni (kromě Afrodity a mě) byli ve třídách, takže jsem nemusela odpovídat na žádné otravné otázky a rovnou vyběhla nahoru k jejímu pokoji. Hlasitě jsem zaklepala a bez vyzvání vstoupila.

V místnosti svítila jen jedna malá svíčka. Afrodita seděla na posteli s koleny přitaženými k hrudníku. Opírala si o ně lokty a tvář měla schovanou v dlaních.Vedle ležela Maleficent stočená do chlupatého klubka. Když jsem vešla dovnitř podívala se na mě a tlumeně zavrčela.

,,Ahoj, jak ti je?´´zeptala jsem se

Afrodita se zachvěla, se zjevnou námahou zvedla hlavu a otevřela oči.

,,Bohyně! Co se ti stalo?´´vykročila jsem  k ní a rozsvítila lampičku od Tiffanyho na jejím nočním stolku. Maleficent se narovnala a varovně na mě zasyčela, a tak jsem na ni houkla:,,Zkus něco a já tě vyhodím z okna, přivolám déšť a skočíš mokrá jako krysa.´´

,,Neboj se Maleficent, Zoey je hnusná, ale neublíží mi.´´řekla Afrodita vyčerpaně.

Kočka ještě naposled zavrčela, ale potom se stočila zpátky. Obrátila jsem se k její paničce. Oči měla podlité krví tak strašně, že v bělmech nezůstala ani jediná světlá skvrnka, a nebyla to taková zarudlost, jako když máte alergii na pyly a projdete se po louce. Byly zářivě červené. Jako by plavaly v krvi.

,,Tahle byla fakticky hrozná.´´Třásl se jí hlas a zněla naprosto příšerně, tvář měla bílou jako křída. ,,M-mohla bys mi podat z ledničky láhev vody?´´

Rychle jsem přešla k její miniledničce a vyndala láhev pramenité vody z Fidži. Pak jsem vzala z koupelny zlatě vyšívaný ručník (kristova noho, ona je tak nechutně bohatá!), trochu té vody na něj vylila a vrátila se k ní.

,,Napij se , pak zavři oči a dej si tohle na obličej.´´

,,Vypadám děsně, viď?´´

,,Jo´´

Hltavě si lokla, jako když umírá žízní, potom si položila přes oči studený mokrý ručník a s vysíleným povzdechem se opřela o hromadu luxusních polštářků. Maleficent mě pořád pozorovala zpod přimhouřených víček a já ji provokativně ignorovala.

,,Už se ti tohle s očima stalo někdy dřív?´´

,,Jako jestli už mně někdy takhle strašně bolely?´´

Po kratičkém zaváhání jsem se rozhodla, že jí řeknu pravdu. Jen co vstane, narazí na nějaké zrcadlo a přijde na to tak jako tak. ,,Jako jestli už ti někdy zrudly úplně do krvava.´´

Překvapeně sebou škubla a zvedla ruku k obkladu, ale nakonec ji nechala zase klesnout a odevzdaně svěsila ramena. ,,Už se nedivím, že se Darius tak vyděsil a vyletěl odsud jako by ho honilo sto čertů.´´

,,Určitě to přejde. Hlavně je nech chvíli zavření, to pomůže.´´

Teatrálně si povzdychla: ,,Jestli mě ty pitomé vize zohaví, parádně se naštvu.´´

,,Afrodito,´´řekla jsem a snažila se nedat na hlase znát, že se usmívám. ,,Jsi tak hezká, že tě nic zohavit nemůže.To do nás všech přece hustíš od té doby, co tě znám.´´

,,Máš pravdu. I s červenýma očima jsem hezčí než všichni ostatní. Dík, žes mi to připomněla. Aspoň vidíš, jak moc mě tyhle zasrané vize ničí, když potom dokážu takhle ztratit hlavu.´´

,,Když už jsme u těch zasejřených vizí, povíš mi, o čem tahle nová byla?´´

,,Hele, ono by vážně neubylo, kdybys občas řekla něco sprostého. Pro lásku bohyně. zasejřený přece vůbec nic neznamená.´´

,,Neodbíhej laskavě od tématu.´´

,,Jak chceš. Ale pak si nestěžuj, když ti někdo řekne, že jsi trapná a ubohá. Tamhle na psacím stole leží papír. Je na něm napsaná básnička. Vidíš ho?´´

Přešla jsem k jejímu drahému toaletnímu stolku. Na nablýskané desce ležel jediný list papíru. Zvedla jsem ho. ,,Mám ho.´´řekla jsem

,,Fajn. Měla by sis to přečíst. Jsem zvědavá, jestli přijdeš na to, co to má sakra znamenat. Já básničkám vůbec nerozumím. Poezie je kurevsky nudná.´´

Ostentativně předposlední slovo vypíchla. Schválně jsem si toho nevšímala a soustředila se na báseň. Jakmile jsem se na ni líp podívala,  začala mě svědit kůže a na pažích mi naskočila husina, jako by v místnosti byl průvan.

,,Tos psala ty?´´

,,To určitě. Nesnášela jsem ani dětská říkadla, když jsem byla malá, sotva bych teď začala skládat básničky.´´

,,Neptala jsem se tě jestli jsi ji složila, ale jestli jsi tohle vlastnoručně psala.´´

,,Trpíš náhlým poklesem IQ? Ano, Zoey. Viděla jsem tuhle básničku ve svojí příšerné a šíleně nepříjemné vizi a napsala ji. Lépe řečeno opsala. Takhle to stačí?´´

Zadívala jsem se na ni, jak leží mezi polštáři na drahé posteli s nebesy s obkladem ze zlatě vyšívaného ručníku a jednou rukou hladí

svoji příšernou kočku, a znechuceně jsem zavrtěla hlavou. Vypadala v tu chvíli jako stoprocentní rozmazlená primadona. ,,Víš ty co? Kdybych tě teď zadusila polštářem, nikdo by se po tobě neschráněl. A než by tě našli, ta tvoje hnusná kočka by tě sežrala, stejně jako všechny usvědčující materiály.´´

,,Maleficent by mě nikdy nesežrala. Zakousla by tě dřív než by ses na něco zmohla. A Darius by se po mně určitě sháněl. Nech si ty kecy, přečti si tu básničku a vysvětli mi ji.´´

,,Ty jsi věštkyně, kdo jiný by měl vědět, co tyhle věci znamenají?´´Zahleděla jsem se znovu na papír. Co mě na tom písmu tak zneklidňuje?

,,Jo, jsem věštkyně. Mám vize. Výklad nechávám na jiných. Prostě jsem jen mimořádně atraktivní orákulum. Učednice velekněžky jsi tady ty, pokud jsi na to zapomněla, tak se zklidní a vykládej.´´

,,No jo, dobře. Přečtu to nahlas. Někdy člověk básničku pochopí líp, když jí slyší.´´

,,Mně je to fuk. Hlavně už něco dělej.´´

Odkašlala jsem si a začala číst:

Pradávný spí, leč jednou vstane

až síla země zalije se svatou krví

nalezne cíl,královna Tsi Sgili neustane

dokud ho z žaláře nevyplaví.

 

Svobodu z mrtvé ruky přijme

děsivý krásou, hrůzostrašný zjevem
ztracené vlády se opět ujme

ženy pokleknou před jeho hněvem

 

Kalonův sladký zpěv nás doprovází

když vraždíme žárem, ze kterého mrazí.

 

Odmlčela jsem se a snažila se přijít na to, co to má znamenat a proč jsem tak strašně rozrušená.

,,Dost hrozné, co?´´Ozvala se Afrodita. ,,Žádná láska, růžičky a šťastný konec.´´

,,To teda ani náhodou. Tak se na to podíváme. Co je síla země a kdy se zalévá nějakou svatou krví?´´

,,Nemám páru.´´

,,Hmmm.´´kousla jsem se do tváře a zamyslela se.,,No, když něco nebo někoho zabiješ, tak krev vyteče na zem a svým způsobem ji zalévá.

A ta síla by mohla patřit té zabité bytosti.Třeba kdyby to byl nějaký mocný člověk.´´

,,Nebo mocný upír. Připomíná mi to, jak jsem našla mrtvou profesorku Nolanovou.´´Afrodita při té vzpomínce zdaleka nemluvila svým obvyklým

jedovatým tonem. ,,Vypadalo to, jako kdyby krvácela sama země.´´

,,To je fakt.Takže ten, kdo umře, nebo koho někdo zabije, by mohla být ta královna Tsi Sgili. Královna přece musí být mocná.´´

,,Zdá se mi to nějaké povědomé. Možná je to čerokézké jméno. Tak mě napadá, že… ´´V tom jsem šokovaně zalapala po dechu, protože mi zničehonic došlo, co mi na tom písmu tak vadí.

,,Co je?´´Afrodita se posadila, sundala z obličeje ručník a zamžourala na mě.,,Co se stalo?´´

,,To písmo,´´vypravila jsem ze sebe nezřetelně. Rty jsem měla jako z ledu. ,,To je rukopis mojí babičky.´´