Škola noci 4, kapitola 21,22

21)

,,Tvojí babičky?´´užasla Afrodita.,,Víš to jistě?´´

,,Stoprocentně.´´

,,Ale to není možné. Vždyť jsem to před pár minutami napsala já.´´

,,Hele, Darius mě k tobě prakticky transportoval. To přece taky není možné a stalo se to.´´

,,Jasně, pako. Děláš jako kdybys nikdy neviděla Star Trek.´´

,,Chytilas tu narážku na transportování. Tím pádem jsi taky pako.´´opáčila jsem blahosklonně.

,,Nejsem. Akorát se kamarádím se spoustou magorů.´´

,,Hele, jsem si úplně jistá, že je to babiččino písmo, a dokážu ti to. Mám od ní v pokoji dopis. Skočím pro něj.Třeba máš pravdu...´´Zvedla jsem obočí. Vynímečně, a jenom se mi to zdá.´´Už jsem chtěla vyběhnout, ale ještě jsem se zarazila a ukázala ji papír s básničkou.,,Vypadá tvoje písmo takhle?´´

Vzala si ho ode mě a zamrkala, aby líp viděla.Ve tváři se ji objevil otřesený výraz takže jsem věděla co odpoví.

,,Do hajzlu! Takhle teda rozhodně nepíšu!´´

,,Za chvilku jsem zpátky.´´

Pokusila jsem se nechat ten zmatek na chvíli stranou, rozeběhla se chodbou ke svému pokoji a prudce rozrazila dveře. Přivítalo mě Nalino mrzuté ,,mnááá-uf!´´ Zřejmě jsem ji vytrhla z odpoledního spánku. Za okamžik jsem už držela poslední přáníčko, které mi babička poslala. Vystavila jsem si ho na psacím stole (daleko levnější verzi toho, co má

u sebe Afrodita) Mělo vepředu obrázek tří přísně se tvářících jeptišek (ty bláho, to je náhoda!) pod kterým byl nápis: Dobrá zpráva je, že se za tebe modlí.Vevnitř stálo:Ta špatná, že jsou jenom tři. Zahihňala jsem se a běžela s ním hned zase zpátky.Cestou mě napadlo,jestli by to sestře Marii Anděle připadalo vtipné nebo urážlivé. Vsadila bych se, že by se tomu zasmála, a řekla jsem si, že se jí na to někdy zeptám.

Sotva jsem  vpadla do Afroditina pokoje, už je mně natáhla ruku. ,,Ukaž to.´´podala jsem ji přání, společně s ní se nad ním sklonila a pozorně se zadívala na krátký vzkaz, který k tomu babička připsala. Afrodita pak vedle něj položila papír s básničkou a porovnaly jsme rukopis.

,,To je fakticky divné!´´vykřikla a zavrtěla hlavou. Byl totiž naprosto shodný. ,,Přísahala bych, že jsem tuhle básničku před pár minutami sama zapsala, ale tohle je naprosto jistě písmo tvojí babičky a ne moje.´´Vzhlédla ke mně. Příšerná krvavá bělma dodávala jejímu obličeji ještě  popelavější tón než normálně. ,,Měla bys jí zavolat.´´

,,Hned, ale nejdřív mi řekni, co všechno si z té vize pamatuješ.´´

,,Nevadí, když přitom zase zavřu oči a dám si na ně ručník?´´

¨,,Vůbec ne. Počkej znova ti ho namočím. A zrovna se taky napij.Vypadáš no, dost blbě.´´

,,Ještě aby ne. Je mi blbě.´´Nalila do sebe zbytek vody z Fidži, já ji navlhčila obklad a podala ho zpátky. Položila si ho přes oči, znova si lehla do polštářů a bezděky začala zas hladit předoucí Malecifent. ,,Moc ráda bych věděla, co má tohle všechno znamenat.´´řekla

,,Já to už asi vím.´´

,,Nekecej. Vyčetla jsi to z té básničky?´´

,,Ne, takhle jsem to nemyslela. Podle mě to souvisí s tím špatným pocitem, který máme já a Stevie Rae z Neferet. Něco chystá-něco horšího než svoje obvyklé ubohé intriky. Myslím že to začalo být vážné, když zabili Lorena.´´

,,Vůbec bych se nedivila kdybys měla pravdu, ale v téhle vizi se Neferet vůbec neobjevila.´´

,,Tak mi pověz co v ní bylo.´´

,,No, ve srovnání s jinými, co jsem poslední dobou měla, byla kratší a neobvykle jasná. Bylo léto, hezký den. Uprostřed nějakého pole, nebo vlastně spíš louky seděla žena, ale nepoznala jsem kdo to je. Opodál jsem viděla skalní výběžek a taky jsem slyšela bublat potok nebo říčku. Ta žena seděla na velké bílé prošívané dece s krajkou. Pamatuju se, jak mě napadlo, že válet po zemi bílou deku není moc dobrý nápad. Zůstaly by na ní přece fleky od trávy.´´

,,Nezůstaly.´´Už se mi zase špatně mluvilo, protože mi úplně znecitlivěly rty.,,Je bavlněná a dá se snadno vyprat.´´

,,Ty víš, co jsem viděla?´´

,,Takovou deku má babička´´

,,Tím pádem to byla tvoje babička, kdo držel tu básničku. Do obličeje jsem jí neviděla, vlastně jsem z ní neviděla skoro nic. Seděla se zkříženýma nohama a já jsem stála jakoby za ní a koukala jí přes rameno. A jakmile jsem začala číst tu básničku, všechno ostatní zmizelo, soustředila jsem se jen na ni.´´

,,Proč jsi jí opsala?´´

Pokrčila rameny: ,,Vlastně nevím. Zkrátka jsme musela. Zapsala jsem si jí ještě v té vizi. Pak jsem se z ní probrala, uviděla Daria, řekla mu ať tě přivede a potom jsem asi omdlela.´´

,,To je všechno?´´

,,Co bys ještě chtěla? Opsala jsem celou tu zatracenou říkanku, to snad stačí, ne?´´

,,Ale tvoje vize obvykle varují před nějakou děsnou katastrofou. Kde tady máš nějaké varování?´´

,,Žádné tam nebylo. Vlastně jsem ani neměla žádnou zlou předtuchu nebo něco. Byla tam prostě jen ta básnička. A ta louka byla fakticky hezká, teda na přírodu. Jak jsem říkala, byl hezký letní den. Všechno mi připadalo úplně v pohodě, dokud jsem se neprobudila a nezjistila, že mě příšerně bolí hlava a oči.´´

,,No, já mám dost zlých předtuch za nás obě,´´prohlásila jsem a vytáhla z kabelky telefon. Podívala jsem se, kolik je hodin. Skoro tři ráno.

Do pytle! Babička určitě tvrdě spí. A navíc mi došlo, že jsme s výjimkou toho divadélka s Erikem prošvihla celý vyučovací den. Bezva. Sklesle jsem si povzdychla. Věděla jsem, že se babička zlobit nebude, zato u profesorů jsem si tak jistá nebyla.

Zvedla mi to po prvním zazvonění.

,,Ptáčátko! Jsem moc ráda, že voláš.´´

,,Babi, mrzí mě, že tě ruším takhle pozdě v noci. Určitě jsi už spala a já tě budím.´vychrlila jsem ze sebe.

,,Kdepak, u-we.-tsi-a-ge-ya, jsem vzhůru. Před pár hodinami mě probudil sen o tobě a od té chvíle se modlím.´´

Důvěrně známý čerokézský výraz pro dceru ve mně vyvolal pocit lásky a bezpečí a já si v tu chvíli hrozně moc přála, aby babiččina levandulová farma nebyla od Tulsy hodinu a půl autem. Nejradši bych se za ní rovnou rozjela a nechala se obejmout. Ona by mi určitě řekla, že se všechno spraví, jako v době, kdy si máma vzala tupčíma a změnila se ve vzornou ženušku a náboženskou fanatičku. Jenže teď už nejsem malá. Moje současné problémy babiččina náruč nespraví. Stává se ze mě velekněžka a závisí na mě osudy druhých. Nyx si mě vyvolila a tak musím být silná.

,,Zlatíčko? Co? Co se ti stalo?´´

,,Nic, babi, jsem v pořádku,´´ujistila jsem ji rychle. Cítila jsem se provinile, protože jsem v jejím hlase rozeznala obavy. ,,Afrodita jenom měla další vizi, která byla tak trochu o tobě.´´

,,Zase mi něco hrozí?´´

Neubránila jsem se úsměvu. Dokud myslela, že se něco stalo mně, mluvila vystrašeně a rozrušeně, ale když zjistila, že je asi v nebezpečí jenom ona sama, hned zněla odvážně a nebojácně. Babička je prostě super.

,,Ne,myslím že ne.´´odpověděla jsem

,,Já taky myslím, že ne,´´přisvědčila Afrodita.

,,Afrodita říká, že ti nic nehrozí,aspoň právě teď ne.´´

,,Tak to ráda slyším.´´odvětila babička klidně a věcně.

,,Já taky. Jenže problém je v tom, babi, že nechápeme o čem ta její vize byla. Obvykle obsahují nějaké jasné varování. Tenkrát viděla jenom tebe, jak držíš kus papíru s básničkou, a věděla že ji musí opsat.´´ To že si ji zapsala babiččiným rukopisem jsem vynechala. Už tak to bylo divné nepotřebovala jsem to komplikovat. ,,Jenomže ta básnička nedává žádný smysl, ani jedna z nás ji nerozumí.´´

,,Možná bys mi ji měla přečíst. Třeba ji budu znát.´´

,,Přesně to nás taky napadlo.Tak poslouchej.´´

Afrodita mi naslepo papír podala a já začala číst:

Pradávný spí, leč jednou vstane

až síla země zalije se svatou krví

nalezne cíl,královna Tsi Sgili neustane

 

V tu chvíli mě babička přerušila:,,Vyslovuje se to t-si s-gi-li´´řekla a na druhé slovo položila zvláštní důraz.Její hlas zněl přidušeně, skoro šeptala.

,,Něco se děje, babi?´´

,,Čti dál, u-we-tsi-a-ge-ya.´´řekla rázně a daleko sebejistěji. Poslušně jsem navázala předchozím veršem a vyslovila ho správně.

Nalezne cíl, královna Tsi Sgili neustane

dokud ho z žaláře nevyplaví

 

Svobodu z mrtvé ruky přijme

děsivý krásou, hrůzostrašný zjevem

ztracené vlády se opět ujme

ženy pokleknou před jeho hněvem

 

Kalonův sladký zpěv nás doprovází

když vraždíme žárem, ze kterého mrazí

 

Babička vyjekla: ,,Velký duchu, stůj při nás!´´

,,Babi? CO se děje?´´

,,Nejdřív Tsi Sgili a potom Kalona. To je zlé, Zoey. Opravdu moc zlé.´´

Strach v jejím hlase mě úplně rozhodil. ,,Kdo jsou Tsi Sgili a Kalona? Co je na nich zlého?´´

,,Ona tu básničku zná?´´zeptala se Afrodita, posadila se a sundala si z obličeje obklad. Všimla jsem si, že se jí oči vracejí do normálu a není tak bledá jako před chvílí.

,,Babi, můžu tě dát na hlasitý odposlech?´´

,,Samozřejmě ptáčku.´´

Stiskla jsem tlačítko a sedla si k Afroditě na postel. ,,Už jsem ho zapnula, babi,jsem tu jenom já a Afrodita.´´

,,Afrodita a já,´´opravila mě automaticky.,

Protočila jsem oči. ,,Beru zpět, babi, Afrodita a já.´´

,,Paní Redbirdová vy tu básničku znáte?´´zeptala se spolužačka.

,,Zlatíčko, říkej mi babičko. A ne, neznám ji v tom smyslu, že bych ji někde četla. Ale slyšela jsem o ní, tedy spíš o téhle legendě. Můj lid si ji předává z generace na generaci.´´

,,Proč tě zmínka o Tsi Sgili a Kalonovi tak vyděsila?´´zeptala jsem se.

,,Jsou to čerokézští ďáblové. Nejhorší temní duchové.´´Babička se odmlčela a já slyšela, jak v telefonu něco šustí.

,,Zoey, než budeme o těch bytostech mluvit dál, zapálím vykuřovadlo. Mám tu šalvěj a levanduli a kouř budu rozhánět holubičím pírkem. Měla bys udělat to samé ptáčátko.´´

Hrozně mě to překvapilo. Vykuřování už po staletí patří k čerokézským rituálům, zvlášť když jde o olištování, vymítání nebo ochranu. Babička se pravidelně očišťuje kouřem a já si vždycky myslela, že je to prostě způsob, jak uctít Velkého ducha a očistit svoji duši.

Nikdy jsem nezažila, že by babička použila vykuřovadlo, když se o něčem mluvilo.

,,Zoey, udělej to, a hned,´´řekla přísně.

22)

Když mi babička něco nařídí, jednoduše poslechnu. ,,Dobře, už na to jdu. Mám v pokoji vykuřovadlo, doběhnu pro něj.´´Podívala jsem se na Afroditu.

Přikývla a netrpělivě zatřepala prsty.

,,Z jakých bylin?´´zeptala se babička

,,Z bílé šalvěje a levandule.Mám ho v šuplíku mezi tričky.´´

,,Výborně. To je skvělé. Je pro tebe osobní, ale jeho magie se ještě neuvolnila. Dobře.´´

Ve vteřině jsem byla zpátky.

,,V tomhle to můžeš zapálit,´´ řekla Afrodita a podala mi levandulově fialovou misku s reliéfním vzorem hroznu a vinných listů, který se táhl po celém obvodu. Byla překrásná a evidentně starožitná a cenná. Afrodita pokrčila rameny. ,,No jo, byla drahá.´´

Protočila jsem oči. ,,Fajn.Babi, už mám i misku,.´´

,,Máš nějaké pírko? Nejlépe z mírumilovného ptáka, třeba holubičí, nebo z ptáka ochránce, sokolí nebo orlí.´´

,,No to nemám babi.´´Tázavě jsem se obrátila na Afroditu.

,,Já taky ne,´´odvětila.

,,To nevadí, bez toho se obejmeme. Jsi připravená Zoey?´´

Mávala jsem zapáleným svazečkem sušených bylin, dokud plamen nezhasl a z vykuřovadla nezačal stoupat dým. Pak jsem ho položila do fialové misky a postavila ji mezi nás. ,,Hotovo.Doutná přesně, jak má.´´

,,Nahánějte kouř k sobě, děvčata a soustřeďte svoje myšlenky na ochranu a dobré duchy. Myslete na svoji bohyni a na to, jak moc vás miluje.´´

Zařídily jsme se podle jejich pokynů. Zvolna jsme k sobě rukama přiháněly kouř a pomalu ho vdechovaly.

Maleficent kýchla, zabručela, seskočila z postele a prchla do koupelny. Upřímně řečeno mi nijak nescházela.

,,Teď mě dobře poslouchejte a hlavně zůstaňte u kadidelnice.´´pokračovala babička. Slyšela jsem jak provádí tři očistné nádechy.

,,Nejprve byste měly vědět, že Tsi Sgili jsou čerokézské čarodějky. Nenechte se ale tím slovem zmást.Nejsou mírumilovné vyznavačky krásné wiccanské víry ani jako moudré Nykytiny kněžky, které znáte a respektujete.Tsi Sgili jsou vyvrženkyně, které opustily svůj kmen. Jsou skrz naskrz zlé.Zabíjejí pro potěšení, radují se ze smrti. Svou kouzelnou moc čerpají ze strachu a bolesti svých obětí. Živí se smrtí. K mučení a zabíjení využívají ane li sgi.´´

,,Co to znamená babi?´´

,,Znamená to, že využívají mimosmyslové vnímání a dokážou zabít pouhou myšlenkou.´´

Afrodita po mě střelila pohledem. Obě nás v tu chvíli zjevně napadlo totéž: mimosmyslové vnímání ovládá Neferet.

,,A co ta královna, o které se mluví v té básničce?´´zeptala se Afrodita

,,O žádné královně Tsi Sgili jsem nikdy neslyšela. Jsou to samotářky a nemají žádnou hierarchii. Ale já o nich zase tolik nevím.´´

,,Kalona taky patří mezi Tsi Sgili?´´zeptala jsem se

,,Ne. Kalona je horší, mnohem horší. Tsi Sgili jsou zlé a nebezpečné, ale pořád jsou to lidské bytosti a tím pádem mají lidské slabosti a dá se jim čelit běžnými prostředky.´´

Odmlčela se a znova se třikrát obřadně nadechla. Když potom pokračovala, ztišila hlas, jako by se bála, aby ji někdo neslyšel. Nepůsobila vyloženě ustrašeně, spíš opatrně. Opatrně a hrozně vážně.

,,Kalona, otec krakounů, nebyl člověk. Jeho samého i jeho zrůdné potomky obvykle nazýváme ďábly, ale to není tak úplně přesné. Asi nejlepší výraz kterým ho můžu popsat je anděl.´´

Když babička řekla slovo Krakouni, zamrazilo mě v zádech. Potom mi teprve došlo, co povídala dál, a překvapeně jsem zamrkala. ,,Anděl? Jako ti v bibli?´´

,,To by snad měli být ti dobří, ne?´´vmísila se do toho Afrodita.

,,Ano, ale nezapomeňte, že podle křesťanské tradice byl nejzářivější a nejkrásnější z andělů Lucifer, než upadl v nemilost.´´

,,To je pravda. Na to jsem nepomyslela.´´´řekla Afrodita. ,,Takže tenhle Kalona je padlý anděl, který si vybral zlo?´´

,,Svým způsobem ano. Za dávných časů andělé žili na zemi mezi lidmi a měli s nimi děti. Mnoho starých národů o této době vypráví ve svých legendách.  bibli se jim říká nefilim, v překladu taky obři nebo zrůdy. Řekové a Římane je nazývaly olympskými bohy. Ale ať už vystupují pod jakýmkoli jménem, všechny příběhy se o nich shodují ve dvou věcech: zaprvé byli krásní a mocní a zadruhé že se křížili s lidmi.´´

,,Ještě aby ne,´´poznamenala Afrodita. ,,Jestli byli fakticky tak sexy,holky se určitě mohly přetrhnout aby je dostaly do postele.´´

,,No, byly to úchvatné bytosti. Čerokézové si vyprávějí o jednom andělovi, který byl tak krásný, že se to ani nedá popsat. Měl křídla barvy noci a dokázal se proměnit ve stvoření podobné obrovskému krkavci. Můj lid ho zprvu přivítal jako boha, který k nim sestoupil z nebes. Zpívali jsme mu a tančili pro něj. Naše pole se zazelenala. Ženy rodily spoustu dětí. Jenomže věci se postupně změnily. Nevím proč, ty příběhy jsou příliš staré

a mnohé se v průběhu věků ztratily. Soudím, že soužití s bohem je zkrátka obtížné, i kdyby byl sebekrásnější. Moje babička mi zpívala píseň, ve které se vypráví, že Kalona se změnil, když začal líhat s pannami našeho kmene. Jakmile prý jednu poprvé

pomiloval, zmocnila se ho posedlost. Bez žen už nemohl být, bez ustání po nich toužil a zároveň je začal nenávidět za to, že v něm vyvolávají chtíč.´´

Afrodita zafrkala. ,,Vsadím se že ten chtíč byl čistě jeho problém. Žádná holka nestojí o děvkaře, i kdyby to byl nejkrásnější chlap na světě.´´

,,Máš pravdu Afrodito. V babiččině písni se říká, že panny od něj odvrátily tvář a tehdy se z něj stalo monstrum. Svou božskou silou si podrobil naše muže a tak mohl beztrestně znásilňovat naše ženy. Jeho nenávist k nim pořád rostla a byla skutečně děsivá, protože zároveň přetrvávala i jeho posedlost. Jednou jsem o něm slyšela vyprávět jednu starou vědmu, a ta říkala že pro Kalonu byly čerokézské ženy vodou,

vzduchem i potravou. Podstatou jeho života. Tolik je nenáviděl právě proto, že je tolik potřeboval.´´Znovu se odmlčela a když pokračovala, v hlase jí znělo znechucení a já si dokázala živě představit její opovržlivý výraz.

,,Ženy, které znásilnil, otěhotněly, ale většinou porodily mrtvé věci, které se nepodobaly žádnému mláděti, jaké příroda zná. Čas od času ale  některé z Kalonových dětí přece jen přežilo, i když nebylo lidské. Pověst praví, že jeho potomci byli krkavci s lidskýma očima a údy.´´

.,,Fůůůůj, tělo jako pták a nohy a oči jako člověk?To je hnus.´´vyjekla Afrodita.

Otřásla jsem se.,,Poslední dobou slýchám krkavce, je jich tady kolem spousta. Myslím, že mě jeden dokonce napadl. Ohnala jsem se po něm a on mě škrábl do ruky.´´

,,Cože? Kdy?´´řekla ostře babička.

,,Slyším je v noci. Připadalo mi divné, že dělají takový kravál. A...a včera jsem byla venku a ucítila jsem jak kolem mě něco lítá, nějaký hnusný neviditelný pták. Tak jsem ho praštila, doběhla ke škole, schovala se za dveře a přivolala oheň, protože ta věc kolem sebe šířila zimu.´´

,,Zabralo to?Oheň toho tvora zahnal?´´

,,Ano, ale od té doby cítím, že mě něco sleduje.´´

,,Krakouni.´´její hlas byl tvrdý jako ocel. ,,Pronásledují tě duchové Kalonových ďábelských dětí.´´

,,Já je slyšela taky,´´řekla Afrodita a zase zbledla. ,,A taky jsem se divila, proč posledních pár nocí tak otravujou.´´

,,Od té chvíle, co zabili profesorku Nolanovou,´´podotkla jsem.

,,Ano, taky jsem si jich poprvé všimla někdy tou dobou. Proboha babičko! Myslíte, že to nějak souvisí se  smrtí profesorky Nolanové a Lorena Blakea?´´

,,To asi ne. Krakouni přišli o svou tělesnou podstatu a zůstali jen po nich duchové, kteří dokážou ohrozit pouze ty, kdo jsou staří nebo blízko smrti.Poranili tě ošklivě zlatíčko?´´

Bezděky jsem se podívala na ruku, kde nezůstalo ani škrábnutí. ,,Ne. Hned se to zahojilo.´´

Babička zaváhala a potom řekla:,,Nikdy jsem neslyšela, že by krakoun vážně ublížil mladému člověku plnému života. Jsou to zlovolní skřeti, temní duchové, kteří rádi straší živé a týrají umírající. Pochybuju že by dokázali způsobit smrt zdravého dospělého upíra, ale možná je ta úmrtí přilákala ke škole noci a teď z nich čerpají sílu. Buďte opatrné. Jsou to strašná stvoření a když se někde objeví, nevěstí to nic dobrého.´´

Zatímco babička mluvila, sklouzl mi pohled zpátky k básničce.Nemohla jsem odtrhnout oči od verše Svobodu z mrtvé ruky přijme.

,,Co se stalo s Kalonou?´´přerušila jsem ji.

,,Zkázu mu nakonec přinesl jeho nenasytný chtíč. Bojovníci všech kmenů se ho léta snažili přemoct silou, ale nešlo to. Byl stvoření, legend a kouzel a proto ho mohly porazit právě zas jen legendy a kouzla.´´

,,Jak to teda bylo?´´zeptala se Afrodita

,,Naše Ghigua svolala na tajnou poradu vědmy všech kmenů.´´

,,Kdo je Ghigua?´´zeptala jsem se.

,,Tak říkají Čerokézové nejváženější ženě kmene. Je to vědma, vyjednavačka a často je v důvěrném spojení s Velkým duchem. Každý kmen si  takovou vyvolí ze svého středu, aby ho zastupovala v radě žen.´´

,,V podstatě něco jako velekněžka?´´podotkla jsem.

,,Ano, to je dobré přirovnání. Naše Ghigua tedy svolala ostatní vědmy. Sešly se potají na jediném místě kde je Kalona nemohl špehovat.

V jeskyni hluboko v nitru země.´´

,,Proč tam za nimi nemohl?´´zeptala se Afrodita.

,,Kalona choval odpor k zemi. Byl stvořením nebes a tam taky správně patřil.´´

,,Tak proč ho Velký duch nebo někdo neposlal zpátky domů?“ Namítla jsem.

,,Kvůli svobodné vůli,´´odpověděla babička. ,,Kalona si mohl svobodně zvolit svou cestu, stejně jako ty a Afrodita.´´

,,Svobodná vůle je někdy pěkný vopruz.´´zamumlala jsem

Babička se usmála a ten známý veselý zvuk způsobil, že jsem se trochu uvolnila. ,,Někdy ano, u-we-tsi-a-ge-ya. Ale vědmy měly taky svobodnou vůli a právě ta náš lid zachránila.´´

,,Co udělaly?´´zeptala se Afrodita

,,Pomocí ženské magie vytvořily pannu tak překrásnou, že jí Kalona nemohl odolat.´´

,,Jak to myslíš, vytvořily? Jako že nějakou holku předělaly kouzlem, aby byla hezčí?´´

Ne, u-we-tsi-a-ge-ya, doslova vytvořily. Nejlepší hrnčířka mezi vědmami uhnětla z hlíny tělo a namalovala mu tvář, které nebylo rovno.

Nejšikovnější přadlena upředla té dívce dlouhé tmavé vlasy, které ji ve vlnách spadaly až k štíhlému pasu. Nejlepší švadlena ji ušila šaty bílé jako úplněk a všechny je společně ozdobily mušlemi, korálky a peříčky. Nejlepší běžkyně ji pohladila nohy a obdařila je rychlostí. A nejnadanější zpěvačka jí pošeptala sladká něžná slůvka, aby získala neodolatelně nádherný hlas. Potom se všechny řízly do dlaně a vlastní

krví nakreslily na její tělo znaky symbolizující posvátnou sedmu: sever, jih, východ, západ, nahoře, dole a ducha. Nakonec se vzaly za ruce, utvořily kolem krásné hliněné figury kruh a společnou silou ji vdechly život.´´

,,To nemyslíš vážně, babi! Ony oživily něco jako figurínu?´´vyhrkla jsem.

,,Tak praví pověst,´´řekla. ,,Co ti na tom připadá tak zvláštní mladá dámo? Není to o nic podivnější, než že jistá dívka dokáže ovládat všech pět živlů.´´

,,Ehm, ´´pronesla jsem výmluvně a její pokárání mi vehnalo červen do tváří. ,,To máš pravdu.´´

,,Jasně že má. Buď zticha a nech ji, ať nám to dopoví.´´okřikla mě Afrodita.

,,Promiň babi.´´zamumlala jsem.

,,Nesmíš zapomínat, že magie skutečně existuje, ptáčátko,´´napomenula mě babička. ,,Takové věci neber na lehkou váhu, je to nebezpečné.´´

,,Budu si to pamatovat.´´ujistila jsem ji. Bylo vážně ironické, že zrovna já pochybuju o moci kouzel.

,,Takže zpátky k příběhu,´´vrátila se babička k vyprávění. ,,Vědmy vdechly dívce život a pojmenovaly ji A-ya.´´

,,Jé, tohle slovo znám. Znamená to, já´ ´´ skočila jsem jí do řeči.

,,Zcela správně,u-we-tsi-a-ge-ya. Nazvaly ji tak, protože v sobě měla kousek každé z nich-všechny vědmy jí daly část svého já.´´

,,To je fantastické,´´ozvala se Afrodita.

,,Nikomu o A-ye neřekly, manželům, dcerám, synům ani otcům. Když druhý den vyšlo slunce, vyvedly ji z jeskyně k potůčku, v němž se

Kalona každé ráno koupával. Celou cestu jí našeptávaly co má udělat.Tam ji tedy poprvé spatřil.V paprscích jitřního slunce si česala vlasy a zpívala dívčí píseň .A přesně jak ženy očekávaly, Kalona po ní okamžitě mocně zatoužil. A-ya udělala, k čemu ji stvořily-nadpřirozenou rychlostí se před ním dala na útěk. Pronásledoval ji. Prahl po ni tak silně, že bez váhání vběhl do jeskyně v níž mu zmizela. Nevšiml si, že za ním

jdou vědmy, ani neslyšel jejich tiché zaříkávání. Polapil A-yu až hluboko v zemských útrobách. Ona však nezačala křičet ani se nevzpírala.

Místo toho ho ta nejkrásnější ze všech panen uvítala hebkými pažemi a povolným klínem. Jakmile do ní však pronikl, měkké svůdné tělo se opět proměnilo v to, z čeho vzešlo- zemi a ducha. Hliněné údy ho spoutaly a duch ho pohltil jako tekutý písek.Vědmy zpěvem požádaly matku Zemi aby zapečetila jeskyni a navždy Kalonu uvěznila v A-yině objetí. A tam, na hrudi země spočívá dodnes.´´

Zamrkala jsem, jako bych se po dlouhé době vynořila z vody a sklouzla jsem pohledem k papíru, který ležel na posteli vedle misky s vykuřovadlem.

,,Ale co ta básnička?´´

,,No, Kalonovým uvězněním legenda nekončí. V okamžiku kdy se jeho hrobka uzavřela, všechny jeho děti, strašliví krakouni, začaly lidskými hlasy zpívat píseň která předpovídala, že Kalona se jednoho dne vrátí, a líčila jak hrozně se pomstí lidstvu, zvláště ženám. Její přesné znění se nedochovalo. Dokonce i moje babička znala jen pár úryvků, které ji kdysi pošeptala zase její babička.Nikdo si nechtěl tu píseň pamatovat.

Zabývat se takovými ohavnostmi prý nosí smůlu. Ale z matky na dceru se po generace předávaly aspoň střípky a proto vím, že se tam mluvilo o Tsi Sgili a krvácející zemi a o tom, že jejich otec ve své děsivé kráse znovu povstane.´´Babička se odmlčela a já s Afroditou jsme se otřeseně zadívaly na básničku. Po chvilce pokračovala:,,Bohužel to vypadá, že ty verše z vize a krkavčí píseň jsou jedno a totéž. Je to varování, že se

Kalona brzo vrátí.´´