Škola noci 4, kapitola 25,26

25)

Když jsem šla od dívčích kolejí k hlavní školní budově, rozhodla jsem se, že nemůžu za Shekinou přijít celá napjatá a vystresovaná, a tak jsem provedla pár hlubokých očistných nádechů, zklidnila se, srovnala si myšlenky a silou vůle obrátila pozornost ke konejšivé kráse noci. Bylo nezvykle teplo.Plynové lampy vrhaly dekorativní stíny na zimní stromy a živé ploty, ze spadaného listí na trávnicích se linula skořicová vůně. Mezi budovami

přecházely skupinky spolužáků. Většina z nich mířila na koleje nebo do jídelny. Smáli se a povídali si. Sem tam mě někdo hlasitě pozdravil,jiní mi jen uctivě salutovali. Došlo mi, že mám přes veškeré nepříjemnosti celkem optimistickou náladu. Nejsem v tom sama. Kamarádi jsou se mnou a poprvé po dlouhé době vědí úplně všechno. Nelžu jim, nic nezamlčuju. Pověděla jsem jim čistou pravdu a mám z toho vážně, doopravdy radost.

Z příšeří se vynořila Nala, rozeběhla se ke mně, mňoukla a vyčítavě se na mě podívala, načež se naprosto nečekaně odrazila a skočila mi do náruče. Málem jsem se přerazila, abych ji chytla.

,,Hele, taky jsi mě mohla varovat!´´pokárala jsem ji, ale potom jsem ji dala pusu na bílý flek nad čumákem a polechtala ji za ušima. Šly jsme dál. Frekventovanou část areálu jsme brzo nechaly za sebou a ocitly se v mnohem klidnější zóně před knihovnou a ubytovnou pro profesory. Noc byla vážně překrásná, na jasné oklahomské obloze se třpytila spousta hvězd. Nala mi zavrtala hlavu do ramene a spokojeně předla.

Pak zničehonic ztuhla. ,,Nalo? Co se....?´´V tom jsem to uslyšela. Skřehotání. Ozývalo se tak blízko, že jsem se zadívala do dřímotných stínů nejbližšího stromu a čekala, že tam toho krkavce uvidím. K jeho volání se přidal další, pak třetí a čtvrtý. Ten zvuk ve mně vzbudil nepopsatelný děs. V tu chvíli jsem najisto poznala, že to nejsou obyčejní krkavci. Jejich křik se sice hodně podobal ptačímu, ale když jsem se zaposlouchala pořádně, v tom zdánlivě všedním krákorání jsem rozeznala ozvěnu smrti, strachu a šílenství. Teplý, voňavý vánek, který jsem cítila ještě před okamžikem, vystřídala ledová nicota, jako kdybych se ocitla v mauzoleu. V žilách mi tuhla krev.

Nala táhle, výhružně zasyčela a zadívala se mi přes rameno do tmy obklopující jindy tak důvěrně známé a přívětivé staré duby. Teď byly jiné. V jejich korunách se skrývaly nestvůry. Bezděky jsem přidala do kroku a rozhlédla se, ale nikde kolem najednou nebyla ani noha. Zašly jsme příliš daleko za roh a zůstaly samy ve tmě, která halila bůhvíco. Krkavci se zase rozkřičeli. Zježily se mi z toho chloupky na rukou a v zátylku. Nala hrdelně zavrčela a znovu zasyčela. Ucítila jsem kolem sebe pleskat křídla, tak blízko, že mě ovíval studený vzduch, který vířila, a potom mě udeřil ten zápach. Jako shnilé maso a hnis. Odporně nasládlá vůně smrti. V krku mě začala pálit kyselá chuť hrůzy. Krkavců přibývalo, aspoň podle hlasů a v temnotě jsem rozeznala zmítající se stíny stínů a mezi nimi cosi lesklého, ostrého a zahnutého. Jak to, že mají zobáky, od kterých se odráží záře plynových světel, když jsou to jen duchové?

Jak to že páchnou smrtí a rozkladem? A jestli to už nejsou duchové, tak co to znamená?

Zastavila jsem se a váhala jestli se mám rozběhnout dopředu nebo utíkat zpátky. A jak jsem tam stála, ochromená panickou hrůzou a nerozhodností černota halící nejbližší strom se zavlnila a snesla se ke mně. Srdce mi tlouklo tak prudce až to bolelo, a zmocnil se mě takový děs, že jsem se  nemohla ani pohnout ani promluvit. Jenom jsem úzkostně zalapala po dechu a dávala se,jak se to blíží. Příšerná křídla vířila ledový zatuchlý

vzduch a ta věc byla stále blíž. Už jsem ji viděla, lidské oči v znetvořené ptačí tváři...paže...lidské paže s pokroucenými zrůdnýma rukama, proměněnýma v roztřepené špinavé pařáty. Netvor otevřel zahnutý zobák, a když zakřičel, zakmital v něm rozeklaný jazyk.

,,Ne!´´zaječela jsem, pevně sevřela syčící kočku a klopýtavě ucouvla. ,,Nech mě!´´ Otočila jsem se a dala se do běhu. Chytil mě.Na ramena mi dopadly neskutečné studené dlaně. Vykřikla jsem a upustila Nalu. Kočka dopadla na zem, přikrčila se a začala na přízrak prskat. Ovinul mě těma hnusnými křídly a znehybnil. Přitiskl mě zády k sobě, jakoby v parodii objetí. Naklonil hlavu přes moje rameno a jeho zobák

mi spočinul na krku, přesně v tom bodě, kde mi pod kůží zběsile bušila krev. Pomalu vystrčil červený rozeklaný jazyk a olízl mě, jako by chtěl nejdřív ochutnat, než mě sežere celou.

Byla jsem naprosto ztuhlá strachy. Věděla jsem, že mi prořízne hrdlo. Afroditina vize se naplní, jenom mě nezabije Neferet, ale démon!

Ne! Ach bohyně, to ne! zaznělo mi v hlavě. Duchu!Sežeň pomoc!

,,Zoey?´´rázem se kolem mě zatočil tázavý vítr, ve kterém zněl Damienův hlas.

,,Damiene, pomoc....´´zašeptala jsem z posledních sil.

,,Zachraň Zoey!´´vykřikl.

Zuřivý poryv větru odhodil netvora z mých zad, ale ta věc mi ještě stačila přejet zobákem po krku. Padla jsem na kolena a ruka mi vystřelila k

pálící ráně. Čekala jsem, že ucítím, jak se mi mezi prsty řine horká hustá krev, ale nahmatala jsem jen naběhlý škrábanec. Bolel jako čert.

Zaslechla jsem, jak za mnou zase pleskají křídla, vyskočila jsem a prudce se otočila. Ofoukl mě vítr, jenže tentokrát nestudil ani nepáchl smrtí.

Bylo v něm něco důvěrně známého. Nesl v sobě veškerou sílu Damienova přátelství. Vědomí,že nejsem sama, že moji kamarádi mě neopustili, proniklo ohromující mlhou paniky, která mi halila mysl, jako meč pomstychtivé bohyně a já najednou zase byla při smyslech. Duchové, nestvůrní ptáci, poskoci plnící Neferetina ohavná přání-na tom v tu chvíli nezáleželo. Věděla jsem o něčem, před čím nic z toho neobstojí.

Rychle jsem se zorientovala, obrátila se k východu, zvedla ruce nad hlavu, zavřela oči a vytěsnila zlé posměvačné skřeky ptačích příšer.

,,Větře!Zaduj, mocně, silně, bez milosti a ukaž těmhle stvůrám, jak skončí ti, kdo útočí na bohyninu milovanou!´´vymrštila jsem paže k tvorům, kteří se hemžili ve tmě. Vichr nejdřív smetl toho nejbližšího-toho, co se mi pokusil podříznout krk- a odhodil ho na kamennou zeď, která ohraničuje školní areál. Příšera se sesunula na zem a pak jako by se rozplynula a vsákla. Nezůstala po ní ani stopa.

,,Všechny!´´zakřičela jsem. Strach propůjčil mému hlasu sílu a naléhavost. ,,Odfoukni je všechny!´´ Znovu jsem máchla rukama a pocítila chmurné uspokojení, protože vřískavý chechot nestvůr, které se schovávaly ve větvích stromů, vystřídaly vyděšené skřeky a potom naprosté ticho. Když jsem si byla jistá, že jsou pryč, nechala jsem roztřesené paže klesnout. ,,Ve jménu svojí bohyně Nyx ti děkuju, větře.  Propouštím tě.

Vzkaž prosím Damienovi že se mi nic nestalo. Jsem v pořádku.´´Jenže vítr ještě chvíli zůstal. Jemně mě polaskal po tváři a najednou už jsem v něm

necítila jen Damienovu přítomnost. Prostoupilo ho zřetelné teplo s dráždivým kořeněným podtónem, který mi okamžitě připomněl Shaunee, a vůně životodárného jarního deště, který nemohl vyvolat nikdo jiný než Erin,Trojice živlů mých přátel se smísila, vánek mi obtočil hrdlo jako hedvábný šátek a zmírnil pálení v ráně kterou mi způsobil krakoun. Když bolest ustoupila úplně, vítr se rozplynul a odnesl s sebou i teplo ohně a hojivý dotek vody. Zůstala jen klidná noc a ticho. Sáhla jsem si na krk a přejela po něm prsty. Nic. Ani škrábnutí. Zavřela jsem oči a mlčky vyslala k Nykytě děkovnou modlitbu. Díky za kamarády. S jejich pomocí jsem vyvázla z jedné smrti, kterou předpovídaly Afroditiny vize. Jednu mám za sebou.... druhá mě teprve čeká. Zvedla jsem Nalu, pevně ji k sobě přitiskla a vykročila po chodníku. Celé tělo se mi pořád chvělo vypětím a nešlo to zastavit.

Cítila jsem se nejistá a zranitelná. Instinkt mi napověděl, že by mě takhle nikdo neměl vidět. Hned za dveřmi vylidněné školní budovy jsem proto zavolala ducha a zahalila se do ticha a stínů. Tak jsem mohla projít téměř prázdnými chodbami nepozorovaně. Přímo ve škole jsem to ještě nikdy neudělala a byl to divný pocit, jako bych byla úplně odříznutá od světa a neskrývala jen svoje tělo, ale i myšlenky. Jak jsem se blížila

k zasedacímu sálu, strach smíšený s radostí z vítězství slábl. Uklidnila jsem se a začala dýchat trochu volněji. V hloubi srdce jsem věděla, že jsem právě skutečně unikla smrti, nebo přinejmenším její temné předzvěsti. Kdyby se mnou Damien pořád ještě

nemluvil, nedokázala bych ze sebe setřást ochromující hrůzu z krakounů a přivolat na pomoc živly. A i když mi ostří na krk nepřitiskla přímo Neferet, byla jsem přesvědčená, že je s tím vším nějak spojená.

Ptáte se, jestli jsem měla strach? Jasně, a jaký! Ale na druhou stranu jsem pořád dýchala a zůstala více méně vcelku. (No jo, zrovna v ten moment jsem byla neviditelná,ale to je vedlejší.)

Dokázala bych krakouny porazit znovu? Dokud zůstanou v téhle formě, napůl duchové, napůl hmotné bytosti, pak ano-když mi pomůžou kamarádi a živly.

Dokázala bych to, kdyby získali úplnou fyzickou podobu a veškerou někdejší sílu?

Zachvěla jsem se. Děsilo mě i pouhé pomyšlení na něco takového. A tak jsem udělala, co v takové situaci každý rozumný puberťák-rozhodla se, že teď na to myslet nebudu. Vybavil se mi citát: Každý den má dost vlastního trápení, a jak jsem se nořila stále hloub do báječného oceánu popírání pravdy, zaměstnávala jsem svoji mysl tím, že jsem vzpomínala, z čeho to je.

Neslyšně jsem vyplula do schodů a zamířila k zasedací síni naproti knihovně. Byla jsem si jistá, že Shekinu najdu právě tam. Když jsem se ale zastavila přede dveřmi, zaslechla jsem až moc povědomý hlas a v tu chvíli jsem byla zatraceně ráda že jsem poslechla svůj instinkt a skryla se.

,,Takže připouštíš, že to cítíš taky? Že něco není v pořádku?´´

,,Ano, Neferet. Bez váhání přiznávám, že nemám z této školy dobrý pocit, ale pokud si vzpomínáš, když jsme před pěti lety tento areál od mnichů z Cascia Hall kupovali, zásadně jsem s tím nesouhlasila.´´

,,Potřebovali jsme v téhle oblasti Školu noci,´´namítla Neferet.

,,Tento argument nakonec nejvyšší radu přesvědčil a škola byla otevřena. Nesouhlasila jsem s tím tenkrát, nesouhlasím s tím ani teď. Ty tragédie pouze dokazují že tu nemáme co pohledávat.´´

,,Ty vraždy naopak svědčí o tom, že naše přítomnost je zde potřeba, tady i na celém světě!´´řekla Neferet ostře. Slyšela jsem jak se zhluboka nadechuje. Zřejmě se jen stěží ovládala. Když pokračovala, její hlas zněl mnohem klidnější. ,,Ten špatný pocit, o kterém jsme mluvily, nemá nic společného s tvými výhradami vůči téhle škole. Je to něco, jiného, zlověstnějšího, a už několik měsíců se to stále zhoršuje,´´

Shekina neodpověděla hned, nastalo delší ticho. ,,Cítím zde přítomnost zlí vůle, ale nedokážu ji přesně pojmenovat. Zdá se skrytá, pohřbená pod něčím, s čím jsem se doposud nesetkala.´´

,,Já bych ji snad pojmenovat mohla,´´řekla Neferet

,,Máš nějaké podezření?´´

,,Došla jsem k závěru, že to zlo se ukrývá pod maskou dítěte, a proto je tak těžké ho odhalit.´´

,,Nevím jak to myslíš, Neferet. Chceš říct, že některé z mláďat v sobě tají zlo?´´

,,Nerada o tom mluvím ale v hloubi duše jsem si téměř jistá,´´velekněžčin hlas byl plný smutku jako kdyby to pro ni bylo tak obtížné, že má slzy na krajíčku. Věděla jsem že to stoprocentně hraje.

,,Ptám se tě znovu, máš nějaké konkrétní podezření?´´

,,Jedná se o konkrétní osobu. Shekino, sestro, nesmírně mě to rmoutí,ale to skryté zlo, které cítíme já i ty, se objevilo a začalo sílit v okamžiku, kdy do této Školy noci přišla jistá studentka.´´Odmlčela se. Bylo mi naprosto jasné co bude pokračovat, ale když to doopravdy řekla, stejně to byl šok: ,,Obávám se, že Zoey Redbirdová skrývá hrozné tajemství,.´´

,,Zoey?! Ale ona je přece nejnadanější mládě všech dob! Nejenže nikdo před ní neovládal moc všech pěti živlů-žádné mládě také nikdy nebylo obklopeno tolika nadanými vrstevníky. Každý z jejích nejbližších přátel dokáže zhmotnit jeden živel. Jak by někdo s takovým darem mohl ukrývat zlo?´´

,,Já nevím!´´Neferet se zlomil hlas a já poznala že brečí. ,,Jsem její mentorka. Chápeš vůbec jakou trýzeň mi působí na něco takového jen pomyslet, natož o tom otevřeně mluvit?´´

,,Jaké máš pro své přesvědčení důkazy?´´zeptala se Shakina. Ulevilo se mi, protože se nezdálo, že by s Neferet nějak nadšeně souhlasila.

,,Hned několik dní poté, co jí označili, přivolala duchy a ti málem zabili chlapce, s nímž měla jako člověk milostný poměr.´´

„Zamžikala jsem, jako bych dostala ránu do hlavy. Já že měla s Heathem milostný poměr? Tak to ani náhodou! A Neferet to dobře ví! Ty hnusné duchy jsem navíc nepřivolala já, ale Afrodita. Je fakt, že Heatha málem sežrali, a vlastně šli i po Erikovi, ale já je s pomocí Stevie Rae, Damiena a dvojčat zahnala.

,,Za měsíc pak byli uneseni a brutálně zavražděni dva lidští chlapci. Někdo jim vysál z těla všechnu krev. I tihle hoši ji, řekněme důvěrně znali. Když pak zmizel třetí, také člověk a její známý, po okolí se začala šířit panika a v tu chvíli ho Zoey zachránila.´´

No to snad ne! Neferet všechno úplně překrucuje a lže, jak když tiskne. Ty fotbalisty ze Sdružené střední jsem v žádném případě neznala důvěrně a zavraždila je ta příšerná nemrtvá mláďata z tunelů! Ano,Heatha jsem zachránila (už podruhé, ach jo) ale ne naoko, doopravdy!

Před jejími odpornými krvelačnými (ne že by na tom bylo něco zlého) poskoky!

,,A dál?´´zeptala se Shekina. Její hlas naštěstí zůstal klidný, pořád se nezdálo, že ji Neferet o svojí verzi nepřesvědčila.

,,Tohle je snad nejtěžší ze všeho, ale nemůžu to zamlčet, Patricia Nolanová měla k Zoey hodně blízko. Trávily spolu poměrně dost času, něž ji zavraždili.´´

Začalo mi hučet v uších. Jasně, měla jsem profesorku Nolanovou ráda a ona myslím měla celkem ráda mě, ale nějak extrémně blízké jsme si rozhodně nebyly a potkávaly jsme se jen na hodinách, jindy ne. Najednou mi došlo, z čeho mě viní dál, ale do poslední vteřina se mi k tomu nechtělo věřit.

,,A mám vážné podezření, že Zoey začala spát s Lorenem Blakem, zřejmě jen pár dní předtím, než byl zavražděn. Vlastně jsem si naprosto jistá, že se otiskli.´´Neferet se zoufala rozvzlykala.

,,Proč jsi nic z toho neohlásila nejvyšší radě?´´otázala se přísně Shakina.

,,CO jsem jim měla říct? Že si myslím, že nejnadanější mládě na světě je spolčené se zlem? Jak bych mohla vznést takovéhle obvinění  proti dítěti, když se moje podezření zakládá jen na zvláštních shodách okolností, domněnkách a pocitech?´´

Vždyť právě to dělá!

,,Ale Neferet, když se nějaké mládě zaplete s učitele, je povinností velekněžky to okamžitě zarazit a nahlásit nejvyšší radě.´´

,,Já vím!´´slyšela jsem že pořád brečí. ,,Udělala jsem chybu. Měla jsem něco říct. Možná bych tak zabránila jeho smrti.´´

Nastalo dlouhé ticho. Nakonec Shekina řekla: ,,Ty a Loren jste byli milenci, nemám pravdu?´´

,,Byli,´´vzlykla Neferet

,,Nenapadlo tě, že kvůli svému vztahu k němu jsi možná proti Zoey předpojatá?´´

,,Jistěže napadlo´´rádoby statečně se vzchopila. ,,To je jeden z důvodů, proč jsem o svém podezření nechtěla s nikým mluvit.´´

,,Nahlédla jsi do jejich myšlenek?´´zeptala se Shekina

S rozechvěním jsem čekala, co Neferet odpoví.

,,Zkusila jsem to, ale není to možné. Její myšlenky přečíst nejdou.´´

..Co její přátelé? Ta ostatní mláďata se zvláštní, nadaním?´´

Do háje! Sakra!

,,Pravidelně je sleduju. Nic pozoruhodného jsem nezachytila. Zatím.´´

Shekina si povzdechla. ,,Dobře, že tu zůstávám až do konce pololetí. Budu Zoey a její blízké okolí také pozorovat a zkoumat. Stále je zde možnost dokonce velká pravděpodobnost, že je ve středu těchto událostí pouze zdánlivě a všechno se kolem ní točí jen proto, že je to skutečně výjimečně nadaná dívka. Třeba není příčinou toho, co se děje a Nyx ji k nám naopak vyslala, aby pomohla zabránit zlu, s nímž nemá nic společného.´´

..V to z celého srdce doufám,´´odvětila Neferet

Lhářka jedna mizerná!

,,Budeme ji sledovat. Velmi pozorně,´´uzavřela Shekina.

,,Dávej si pozor, aby po tobě nežádala nějaké laskavosti.´´dodala ještě Neferet.

,,Co? Laskavosti? Já po ní nikdy žádnou laskavost nechtěla! Vtom ve mě hrklo a uvědomila jsem si o co se snaží. Takhle bude vypadat podezřele až přijdu poprosit, jestli mě může babička navštívit a zůstat ve škole. Ta mrcha!

Zaplavila mě strašná úzkost, jak může Neferet vědět, že sem babička jede?

Shekininu reakci přehlušil hrozný randál zvenčí. Přenesla jsem se k velkému oknu. Závěsy byly v noci roztažené, takže jsem viděla přímo na hlavní prostranství před školou. A když jsem spatřila, co se tam dole děje, musela jsem si přitisknout ruku na pusu, abych se hlasitě nerozchechtala.

Hraběnka se s zuřivým štěkotem hnala za bělostnou naježenou Maleficent, který vřískala, syčela a mňoukala. Za labradorkou se vyřítila Afrodita a ječela: ,,K noze! Stůj" Poslechni, kruciná!´´V patách se jí držel Damien, rozhazoval rukama a křičel: ,,Běnko! K noze!´´pole uzavíral obrovský věčně načeřený Belzebub, který letěl jako namydlený blesk a evidentně hodlal Hraběnce natrhnout zadek.

,,Kristepane! Belzebube! Zlatíčko!´´na scénu vběhla Shaunee a hulákala, co jí plíce stačily.

Erin samozřejmě nezůstala pozadu. ,Belzebube! Běnko! Stůjte!´´

V chodbě se najednou objevil Darius a já se honem schovala za závěs, protože jsem si nebyla jistá, jestli moje maskování neprohlídne.

Zjevně si mě ale nevšiml. Ani nemohl, protože se vůbec nerozhlížel a vběhl rovnou do zasedacího sálu. Vykoukla jsem škvírkou a zaslechla jak říká Neferet, aby s ním urychleně šla ven, protože tam ,,vypuklo pozdvižení´´. Velekněžka bez váhání odspěchala to štěkání, mňoukání, ječení zarazit.

Neuniklo mi, že po Jackovi není tam venku ani stopa. Tomu říkám maskovací manévr!

26)

Znovu jsem poslechla instinkt a místo toho abych odložila přelud neviditelnosti před zasedacím sálem, rychle jsem se vrátila až pod schody. Tam

jsem maskování zrušila, poděkovala duchu a zcela viditelná vyrazila zase nahoru. Celou dobu jsem si opakovala: buď klidná....chovej se normálně....Neferet lže a Shekina je ohromně moudrá...

Zastavila jsem se u dveří sálu a zaťukala.

,,Pojď dál Zoey!´´zavolala na mě Shekina.

Radši jsem moc nedumala, jestli o mně věděla i předtím. Nasadila jsem úsměv a vstoupila. Přitiskla jsem pěst k hrudníku a uctivě se uklonila.

,,Dobrý den, Shekino.´´

,,Vítej, Zoey Redbirdová.´´odvětila. V jejím hlase nebyly žádné rozpaky ani nedůvěra. ,,Jak dopadla tvoje návštěva u dam z Tulaček?´´

Zazubila jsem se. ,,Vy jste věděla, že ten útulek spravují benediktinské jeptišky?´´

Oplatila mi úsměv.,,To jsem tedy nevěděla, ale myslela jsem že takovou organizaci povedou ženy. Ty totiž už odpradávna cítí s kočkami zvláštní souznění. Jak se tvá nabídka laskavým sestrám zamlouvala?´´

,,Moc. Byly opravdu milé. A Afrodita tam adoptovala kočku, i když výstižnější by asi bylo říct, že Maleficent adoptovala ji.´´

,,Maleficent? To je neobvyklé jméno.´´

,,Je, ale k ní se hodí. Ten rozruch venku,´´trhla jsem hlavou směrem k chodbě a přední částí školy. Obě jsme se zaposlouchaly. Štěkot, mňoukání a hulákání pořád ještě neutichly. ,,Určitě se ukáže, že to všechno začala Maleficent.´´

,,To znamená, že jeptišky jsou vám dvojnásob vděčné. Nabídly jste jim dobrovolnou pracovní sílu a zbavily jste je jednoho obzvlášť náročného představitele kočičího plemene, že?´´

,,Přesně tak. Abych nezapomněla, sestra Marie Anděla chtěla, abych s vámi domluvila nějaký vhodný termín pro ten bazar. Prý se nám přizpůsobí. Kromě toho prodlouží o sobotách otevírací dobu, abychom tam mohly pracovat.´´

,,To je vynikající. Zjistím u Neferet, které datum bude škole nejlépe vyhovovat.´´Na okamžik se odmlčela a potom se zeptala: ,,Zoey, Neferet je tvoje mentorka, že?´´

V hlavě se mi rozezněl poplašný zvonek, ale ovládla jsem se a zůstala klidná. Chtěla jsem jí na všechno odpovědět tak upřímně, jak to jen půjde.

Nic špatného jsem přece neprovedla!

,,Ano, Neferet je moje mentorka.´´

..A máte k sobě blízký vztah?´´

,,Měly jsme. Když jsem sem přišla, byly jsem si hodně blízké, víte s mámou si pár let nerozumím a připadalo mi, že Neferet je přesně taková, jako by správná máma měla být,´´řekla jsem pravdivě.

,,Ale teď už to tak není?´´zeptala se ohleduplně.

,,Ne.´´

,,Pročpak?´´

„Zaváhala jsem a pečlivě si rozvážila každé slovo. Chtěla jsem Shekině povědět tolik pravdy, kolik bude možné. Chvíli jsem dokonce uvažovala, že  se jí svěřím se vším-o Stevie, Rae, o proroctví, o tom, čeho se tak bojíme, ale instinkt mě varoval, ať si to nechám pro sebe. Zítra se to stejně dozví. Do té doby jsem nehodlala dát Neferet sebemenší signál že se něco stane, že bude muset přiznat, co způsobila a co se sní stalo.

,,Nejsem si stoprocentně jistá.´´řekla jsem.

,,Tak mi aspoň pověz co si myslíš.´´

,,No, připadá mi že se poslední dobou změnila, a já nevím proč. Možná to má něco společného s určitými osobními neshodami, které jsme řešily.

Jestli vám to nevadí, radši bych o tom nemluvila.´´

,,Jistěže ne. Naprosto chápu, že se o svých soukromých záležitostech nechceš šířit. Ale přeji si, abys věděla, že když si budeš potřebovat o něčem promluvit, můžeš se na mě s důvěrou obrátit. Už je to dávno, co jsem byla mládě, ale stále si dobře vzpomínám, jak jsem se těžce vyrovnávala se svou mocí. Často mě tížil takový pocit zodpovědnosti, že jsem pod jeho vahou nedokázala udělat ani krok.´´

,,Ano,´´vypravila jsem ze sebe a musela polknout slzy. ,,Přesně tak mi to občas taky připadá.´´

Dívala se na mě zpříma, ale vřele a laskavě. ,,Časem se to zlepší. To ti mohu slíbit.´´

,,To fakticky doufám.´´ řekla jsem. ,,Jedna věc by to ale mohla zlepšit hned teď. Moje babička by zamnou ráda přijela na krátkou návštěvu. Máme se opravdu moc rády. Chtěla jsem k ní zajet o zimních prázdninách, ale, no, ty skončily dřív, než měly. Tak babičku napadlo, že přijede sem a stráví se mnou pár dní. Dovolíte aby tady zůstala?´´

Pátravě se na mě zadívala. ,,V učitelské ubytovně máme pokoje pro hosty, ale vzhledem k mé přítomnosti a zvýšení počtu Erebových synů jsou bohužel všechny obsazené.´´

,,Nemohla by zůstat v mém pokoji? Moje spolubydlící Stevie Rae před měsícem umřela a novou mi nepřidělili, takže je tam volná postel a tak.´´

,,Nevidím důvod, proč by to nešlo. Pokud tvé babičce nebude vadit, že má kolem sebe tolik mláďat.´´

Široce jsem se usmála: ,,Babička děti miluje. A spoustu mých kamarádů už zná. Všichni ji mají rádi.´´

,,Když je tomu tak, upozorním Erebovi syny i Neferet, že tvá babička zde může s mým svolením zůstat a ubytovat se ve tvém pokoji. Ale nezapomínej, Zoey, dožadovat se vynímečného zacházení není vždy moudré, přestože máš neobyčejné nadání.´´

Pevně jsem se jí zadívala do očí. ,,Tohle je první výjimka, o kterou jsem za celou dobu co jsem tady, žádám.´´´Pak jsem si na něco vzpomněla a opravila se. ,,Ne, počkejte. Druhá. Ta první věc byla, že jsem prosila, abych si mohla nechat nějaké věci svojí spolubydlící, když umřela.´´

Shekina zvolna přikývla a já strašně moc doufala že mi věří. Nejraději bych zařvala: Ověřte si to u ostatních učitelů!T i vědí, že žádné zvláštní zacházení nevyžaduju! Ale nic jsem říct nemohla, protože Shekina by okamžitě poznala, že jsem slyšela její rozhovor s Neferet.

,,Dobře.Vydala ses správnou cestou. Dary naší bohyně nám nedávají právo na nějaké výsady, naopak na nás kladou zodpovědnost.´´

,,To už jsem pochopila.´´prohlásila jsem bez váhání.

,,Ano, vypadá to tak,´´odvětila.,,Tak,určitě máš nějaké domácí úkoly a potřebuješ se přichystat na zítřejší rituál a proto se rozloučíme. Dobrou noc a buď požehnaná.´´

„Buďte požehnaná.´´Formálně jsem jí zasalutovala, uklonila se a vyšla z místnosti. Vlastně to vůbec nedopadlo špatně. Jasně, Neferet o mně navykládala spoustu lží a jen dokázala že je zlá, vypočítavá mrcha, ale to už pro mě nebyla žádná novinka. Shekina není hloupá a nenechá se od Neferet jen tak lehce zblbnout (na rozdíl od Lorena, ozval se hlásek v mojí hlavě). Babička za chvíli dorazí do školy a pomůže nám rozluštit

proroctví. Kámoši konečně vědí úplně všechno, takže se nemusím pořád na něco vymlouvat nebo se jim vyhýbat, a můžu se spolehnout, že budou stát vždycky

při mně. Pouhé pomyšlení na krakouny mi sice nahání hrůzu, ale když při mě stojí přátelé, dá se to vydržet. A zítra se všichni dozvědí o Stevie Rae i o červených mláďatech a Neferet bude mít po tajemství. Vždyť to všechno vlastně vůbec nevypadá špatně! S dementním úsměvem na rtech jsem otevřela vstupní dveře a nabourala do Erika.

,,Jé, pardon, nekoukal jsem na....´´vyhrkl a automaticky natáhl ruce, aby mě přidržel, ale vtom si všiml, koho že to skoro sejmul. ,,Jé´´zopakoval tentokrát už mnohem míň mile. ,,To jsi ty.´´

Vymanila jsem se z jeho sevření, o krok ucouvla a odhrnula si vlasy z obličeje. Když jsem se podívala do jeho chladných modrých očí, bylo to skoro jako skočit šipku do ledové vody a já už měla ledových sprch dost.

,,Hele, chci si s tebou o něčem promluvit.´´zahradila jsem mu cestu, takže kolem mě nemohl proklouznout dovnitř.

,,Posluž si.´´

,,Když jsi mě dneska líbal, líbilo se ti to. A to tak, že hodně.´´

Jeho výsměšný úšklebek zaváněl divadlem na sto honů. ,,No a co? Nikdy jsem netvrdil, že tě líbám nerad. Problém je v tom, že tě rádo líbá až moc chlapů.´´

Cítila jsem jak rudnu.,,Takhle se mnou nemluv!´´

,,Proč ne? Říkám jen pravdu. Líbala ses se svým lidským klukem, semnou, a s Blakem.Tomu já říkám až moc chlapů.´´

,,Odkdy se z tebe stal takovýhle pitomec? O Heathovi jsi věděl. Nescházela jsem se s ním potají. Věděl jsi, že jsem se s ním otiskla a že mě to trápí, protože mám zároveň ráda tebe.´´

,,Fajn, a co Blake? To mi vysvětli.´´

,,S Lorenem to byl omyl!´´zaječela jsem a moje sebeovládání bylo rázem v háji. Už mě nebavilo, jak se do mě Erik pořád navážel kvůli něčemu, co si i tak sama vyčítám. ,,Měl jsi pravdu. Využíval mě. Akorát to nadělal proto, aby mě dostal do postele, tím mě jenom chtěl přesvědčit, že je do  mě zamilovaný. Byl jsi přece u té scény mezi mnou a Neferet. Víš že tady jde o mnohem víc než kdo tuší. Loren mě svedl, protože mu to poručila jeho skutečná milenka Neferet a já mu uvěřila že mě miluje, protože jsem jedinečná.´´ Vztekle jsem si otřela slzy které mi bezděky začaly stékat po tvářích. ,,Ve skutečnosti chtěl, aby se na mě naštvali všichni kamarádi a abych zůstala sama, raněná a rozrušení, protože v tom stavu bych nedokázala využít svoje schopnosti. A taky by mu to dokonale vyšlo, kdyby mě nepodržela Afrodita. Vysvětlila bych ti to hned tehdy, ale tys mi nedal ani na vteřinu šanci.´´

Prohrábl si husté tmavé vlasy. ,,Viděl jsem, jak se s tebou miluje.´´

,,Víš, co jsi doopravdy viděl? Viděl jsi jak mě využívá. Jak dělám největší chybu svého života, aspoň prozatím. To jsi viděl, nic jiného.´´

,,Ublížila jsi mi´´řekl tiše, beze stopy vzteku a pitomé arogance.

,,Já vím a moc mě to mrzí. Ale asi jsme neměli zas tolik společného, když nedokážeme jeden druhému odpustit,´´

,,Tak ty mi máš co odpouštět?´´

Už zase začínal. Téhle jeho uražené pózy už jsem měla plné zuby. Hněvivě jsem přimhouřila oči a štěkla: ,,To teda mám! Tvrdil jsi že mě máš rád, a pak jsi klidně řekl, že jsem děvka! Ztrapnil jsi mě před kamarády. A taky před celou třídou. A to všechno jen proto, žes vůbec netušil o co jde! To znamená, že taky nejsi tak docela bez viny.´´

Překvapeně zamrkal. ,,Jenomže já nevěděl, že jde o něco víc.´´

,,Tak až si příště budeš chtít na někom vylít vztek, nejdřív se zamysli, jestli ti náhodou něco neuniká.´´

,,Takže tě u mě nemůžeš ani cítit?´´

,,To není pravda,Stýská se mi po tobě.“

Zůstali jsme na sebe koukat. Ani jeden z nás nevěděl, kam tohle směřuje.

,,Mně po tobě taky´´řekl nakonec.

Srdce mi maličko poskočilo. ,,Možná spolu můžeme zase mluvit.´´navrhla jsem. ,,A pořád na sebe neječet.´´

Hrozně dlouho se na mě jen díval. Snažila jsem se mi vyčíst z očí na co myslí, ale zrcadlil se v nich pouze můj vlastní zmatek.

Zazvonil mi mobil. Vytáhla jsem ho z kapsy. ,,Promiň, to je babička.´´řekla jsem a zvedla to. ,,Ahoj babi,ty už jsi tady?´´řekla, že zrovna zastavila na parkovišti, a já kývla. ,,Dobře,budu tam za pár minut. Už se na tebe moc těším! Zatím!´´

,,Tvoje babička přijela?´´zeptal se Erik.

,,Jo,´´pořád jsem se usmívala. ,,Pár dní u mě zůstane. Zimní prázdniny byly kratší a já se za ní nedostala.´´

,,Aha, tak to jo. No, určitě se zas někdy uvidíme.´´

,,Ehm, nechtěl bys mě doprovodit k parkovišti? Babička říkala že si sbalí pár věcí, takže určitě přijela buď s jedním obrovským kufrem, nebo

s deseti malými. Dospělý upír si s tím poradí líp než malé bezmocné mládě.´´

Zarazila jsem se. Napadlo mě, že jsem asi(zase) přestřelila a ještě není správná chvíle s ním tímhle tonem mluvit. A taky že ano. Do očí se mu vrátil rezervovaný výraz.

V tom momentu vyšel ze dveří za mnou upír v uniformě Erebových synů.

,,Promiň,´´oslovil ho Erik. ,,Tohle je Zoey Redbirdová. Právě ji přijela návštěva. Mohl bys jít s ní a pomoct jim se zavazadly?´´

Bojovník mi uctivě zasalutoval. „Jmenuji se Stephan a je mi potěšením být ti k službám mladá kněžko.´´

Nasadila jsem úsměv a poděkovala. Pak jsem se obrátila k Erikovi. „My se ještě uvidíme, viď?´´

,,Jasně. Vždyť tě učím.´´pozdravil mě a vešel dovnitř.

Parkoviště bylo hned za rohem hlavní budovy, takže procházka s bojovníkem v trapném tichu netrvala dlouho. Babička stála mezi spoustou aut a mávala mi. Zamávala jsem na ni taky a zamířili jsme k ní.

,,Páni, tady musí být fakt hodně dospělých,´´podotkla jsem při pohledu na zaplněná parkovací místa.

,,Do vaší Školy noci přicestovalo mnoho Erebových synů,´´odvětil Stephan.

Zamyšleně jsem přikývla.

Podíval se na mě: ,,Není třeba se bát, kněžko, jsi v naprostém bezpečí.´´řekl s klidnou sebedůvěrou.

Usmála jsem se na něj ale v duchu si pomyslela: kdybys tak věděl...Nahlas jsem to však neřekla.

,,Zoey! Broučku! Konečně!´´babička mě objala a já se k ní pevně přitiskla a vdechla důvěrně známou vůni levandule a domova.

,,Babi, já jsem tak ráda, že jsi přijela!´´

,,Já taky, miláčku, já taky.´´Přivinula si mě blíž.

Stephan se jí uctivě uklonil a chopil se hory tašek.

,,Babi, ty tu chceš zůstat celý rok?´´zeptala jsem se a vesele se ohlédla na přecpaný kufr.

,,Člověk má být připravený na všechny možnosti.´´vzala mě v podpaží a vyrazily jsme k dívčí koleji. Stephan se vláčel za námi.

„Babička se ke mně po chvíli naklonila a zašeptala: ,,Škola je úplně obklíčená.´´

Zamrazilo mě v zádech. ,,Kým?´´

,,Krkavci.´´vyslovila to, jako kdyby měla na jazyku ošklivou pachuť. ,,Posedávají kolem celého areálu, ale za školní zdí není ani jeden.´´

,,To bude tím ,že jsem je odfoukla.´´

,,Vážně?´´zamumlala, ,,Dobrá práce, ptáčátko!´´

,,Mám z nich hrozný strach, babi,´´odvětila jsem tiše.,,Připadá mi, že se jim vrací fyzická podoba.´´

,,Já vím, zlatíčko, já vím.´´

Rozechvěle jsem se k sobě přitiskly a rychle zamířily do mého pokoje. Noc jako by nás nespouštěla zrak.