27)
Přesně jak jsem čekala, v mém pokoji bylo doslova narváno.
,,Babičko Redbirdová!´´vykřikl Damien a vrhl se jí do náruče. Pak jí začal květnatě představovat Jacka, do toho se s ní přivítala i dvojčata a nakonec babička pevně a srdečně objala Afroditu, která se tvářila hodně rozpačitě, ale potěšeně. Než si ty dvě všechno vyříkaly, Damien a holky se otočili ke mně.
,,Nestalo se ti nic, Zoey?´´zeptal se Damien šeptem.
,,Jo, báli jsme se o tebe,´´řekla Shaunee
,,Děje se tady něco fakticky strašidelného.´´podotkla Erin.
,,Nic mi není.´´Kradmo jsem se podívala po Jackovi, který babičce nadšeně a doteď nesouvisle vykládal, jak moc zbožňuje levanduli.
,,Ale jen díky tomu, že jste mi pomohli.´´
,,Od toho nás přece máš, Červenko. Nenecháme tě v tom samotnou.´´prohlásil Damien.
,,Naše slova,´´řekly unisono holky.´´
,,Zoey? Není tohle pes?´´Babička si právě všimla, že hora žlutých chlupů v nohách mojí postele se vrtí a že na ni všechny přítomné kočky syčí.
,,Ano, babi. To je na dlouhé vyprávěni.´´
,,Čí je?´´zeptala se a opatrně Hraběnku pohladila po hlavě.
,,No, vlastně moje. Aspoň prozatím,´´ozval se Jack
,,Myslím,že je nejvyšší čas tvojí babičce vysvětlit, jak je to se Stevie Rae a tak dál,´´navrhla Afrodita-
,,Se Stevie Rae? Tobě je po ní pořád smutno, holčičko?´´
..Ne tak docela, babi.´´řekla jsme zdráhavě. ,,Víš, musím ti povědět hodně věcí.´´
,,Tak do toho. Něco mi říká že zbytečné zdržování si nemůžeme dovolit.´´odpověděla.
,,Nejdřív ti ale chci říct, že jsem se ti s ničím nemohla svěřit dřív, protože to souvisí s Neferet-a ona je zlá. A umí číst myšlenky.Takže by ti mohla vlézt do hlavy a zjistit, co víš, a to by byl průšvih.´´
Babička se zamyslela, přitáhla si od mého psacího stolu židli a udělala si pohodlí.,,Jacku, chlapče, nemohl bys mi přinést sklenici studené vody? Mám hroznou žízeň.´´
,,V ledničce u mě v pokoji je voda z Fidži.´´´ozvala se Afrodita.
,,To by bylo báječné,´´usmála se babička
¨,,Skoč tam pro ni, ale na nic jiného nesahej,´´nařídila Afrodita Jackovi.
,,Ani na...´´
,,Ani na.´´
Jack našpulil pusu ale vyskočil a rozběhl se babičce pro pití.
,,Hádám, že vy všichni víte, co se mi Zoey chystá říct,´´oslovila babička ostatní, když se vrátil.
Přikývli, Viseli na ní očima jako písklata na mámě.
,,A jak to děláte, že vám Neferet v hlavě nic nenajde?´´
,,No, zatím jsme si to ještě neověřili v praxi, ale chceme se pořád soustředit na povrchní puberťácké záležitosti.´´vysvětlil Damien.
,,Třeba na výprodeje bot a podobně.´´upřesnila Erin.
,,A podobně ve smyslu pěkní kluci a trable s domácími úkoly.´´doplnila Shaunee.
,,Tak ji ani nenapadne podívat se hloub,´´uzavřela jsem. ,,Neferet nás totiž podceňuje. Jenomže u tebe stejnou chybu neudělá, babi.Ví, že vyznáváš čerokézskou víru a máš blízko k duši své rodné země. Mohla by se ti hrabat v hlavě, i když na povrchu najde něco úplně nezajímavého.´´
,,V tom případě svou mysl vyprázdním a využiju meditační techniky, které jsem se naučila už jako dítě a o od té doby je denně procvičuju.´´
Babička se sebejistě usmála. ,Mně se do hlavy nepodívá,protože ji tam nepustím.´´
,,A co když je to královna Tsi Sgili?´´
Její úsměv se vytratil. ,,Myslíš, že je to možné, u-we-tsi-a-ge-ya?´´
,,Nám připadá, že je.“
,,Pak jsme všichni ve velkém nebezpečí.Jen povídej.´´
Tak jsem se do toho pustila a Afrodita, Damien, dvojčata i Jack mi pomáhali.Vyložili jsme babičce hezky popořadě všechno do posledního detailu, i když jsem se popravdě schválně nezmínila, že Stevie Rae už není jako dřív, Afrodita se po mě přísně podívala, ale nic neřekla.
Babiččina větrem ošlehaná tvář byla stále vážnější. Nakonec jsem všem vylíčila jak na mě zaútočil krakoun, a vysvětlila jsem babičce, že Stark možná není nadobro mrtvý, proto jsme se Stevie Rae a Afroditou vymyslely způsob, jak mít jeho tělo pořád na očích, i když je to samozřejmě morbidní a děsivé.
,,Jack dostal za úkol nainstalovat do márnice chůvičku,´´zakončila jsem proslov. ,,Podařilo se ti to Jacku? Váš maskovací manévr jsem viděla.´´
Široce jsem se usmála na Hraběnku a podrbala ji za ušima.Tlumeně štěkla a olízla mi obličej. Maleficent s Belzezubem, kteří se u sebe tulili u dveří (postrachy v kočičí podobě se očividně přitahují-koho by to napadlo?), zvedli hlavy a jednohlasně zasyčeli. Zato Nala dál pospávala na mém polštáři a sotva pootevřela oko.
,,No jo, já jsem na to pro samou radost málem zapomněl!´´Jack vyskočil a došel si pro svoji pánskou kabelku-nebo mošničku, jak tomu on sám říkal, kterou nechal ležet na podlaze u dveří. Když se vrátil na místo, vytáhl z ní zvláštní věcičku, co vypadala jako maličká televize.Chvilku si hrál s nějakými čudlíky a pak mi ji s vítězným úsměvem podal. ,,Voilá! Na tomhle se můžeš dívat jak spí. Aspoň doufám, že fakt spí.´´
Všichni se vmáčkli ke mně, aby mi mohli koukat přes rameno. Dodala jsem si odvahu a stiskla tlačítko ON. Na mrňavé obrazovce se objevil
černobílý obraz malé místnosti. Na jednom konci byla velikánská věc připomínající troubu,viditelné stěny lemovaly kovové regály a uprostřed
stál kovový stůl (o délce lidského těla) a na něm ležela postava zakrytá prostěradlem.
,,Fujho,´´vykvikla dvojčata.
,,TO není zrovna pěkný pohled.´´podotkla Afrodita
,,Radši bychom to měli vypnout, když je tady s námi jisté zvíře.´´řekl Jack.
Byla jsem pro všemi deseti a zmáčkla OFF.Špehovat mrtvolu mi nedělalo moc dobře.
,,TO je tělo toho chlapce?´´zeptala se mírně pobledlá babička.
Jack přikývl. ,,Jo, Podíval jsem se pod prostěradlo a zkontroloval to.´´zesmutněl a začal rozechvěle hladit Hraběnku. Labradaorka mu položila hlavu do klína a vzdychla, což ho asi uklidnilo, protože taky vzdychl a objal ji. ,,Prostě no, pořád jsem si opakoval, že spí.´´
,,Vypadal jako mrtvý?´´nechtěla jsem ho trápit, ale musela jsem to vědět.
Jack zase přikývl, semknul rty a zarytě mlčel
,,Děláte správnou věc,´´prohlásila s jistotou babička. ,,Neferetinou největší výhodou je utajení.Všichni v ní vidí mocnou Nykytinu velekněžku, zastánkyni dobra. Schovává se za svou fasádou už velice dlouho, a proto může beztrestně páchat hrozná zvěrstva, pokud tedy máte ve všem pravdu.´´
,,Ukázat zítra celé škole Stevie Rae a červená mláďata je teda podle tebe dobrý nápad?´´chtěla jsem se ujistit.
,,Ano. Když se zlo schovává a získává tak na síle, je třeba ho odhalit.´´
,,Bezva!´´vyhrkla jsem.
,,Bezva!´´ zopakovali ostatní jako ozvěna.
Jack najednou zívl. ,,Jejda! Promiňte, to neznamená, že se nudím nebo tak něco,´´řekl rychle.
,,To by mě ani nenapadlo, ale vždyť už skoro svítá a prožili jste pěkně náročný den,´´prohlásila babička. ,,Myslím že bychom se měli všichni
pořádně prospat. A kromě toho, není náhodou po večerce? Kluci už nemají na dívčí koleji co dělat.´´
,,Do háje! Na to jsme úplně zapomněli. Už tak toho máme dost, další průser rozhodně nepotřebujeme!´´vyjekl Jack, pak se zatvářil příšerně provinile a pípl:,,Omlouvám se babičko. Nechtěl jsem mluvit sprostě.´´
Usmála se a pohladila ho po tváři. ,,Nic se nestalo, broučku. A teď už honem do postele!´´ Asi nikoho nepřekvapí, že jsme všichni okamžitě poslechli, řekla to totiž úplně ako správná máma. Jack s Damienem a Hraběnkou se zvedli a zamířili ke dveřím.
,,Ještě něco,´´zarazila jsem je, než odešli. ,,Běnka nemá kvůli tomu maskovacímu manévru průšvih, že ne?´´
Damien zavrtěl hlavou. ,,Ne. Hodili jsme to na Maleficent, a když všichni pochopili, jaký je to postrach, proti hraběnce nikdo neřekl ani slovo.´´
,,Moje kočička není žádný postrach,´´ozvala se Afrodita. ,,Je prostě skvělá herečka.´´
Po klucích odešla i dvojčata. Holky objaly babičku a pak zvedly ospalého Belzebuba. ,,Čau u snídane.´´rozloučily se semnou.
„V pokoji s námi zůstaly jen Afrodita, Maleficent a Nala, která spala jako dřevo.
,,No, já už taky půjdu,´´řekla Afrodita. ,,Zítra to bude pořádný záhul.´´
,,Nechceš přespat tady s námi?´´nabídla jsem jí.
Zvedla dokonalé blond obočí a vrhla znechucený pohled na dvě stejné válendy. Protočila jsem oči. ,,Ty jsi tak rozmazlená. Přenechám ti svoji postel a vyspím se ve spacáku.´´
,,Už u tebe Afrodita někdy zůstala přes noc?´´zeptala se babička.
Afrodita zafrkala. ,,Ani náhodou. Kdybyste viděla můj pokoj, babičko, určitě byste pochopila, proč jsem radši tam.´´
,,Navíc si o ní všichni myslí, že je hnusná ježibaba. U kamarádů nepřestává.´´Záměrně jsem vynechala, že s největší pravděpodobností občas přespává u kluků. To babička fakticky vědět nemusí.
,,Díky,´´řekla Afrodita.
,,Kdyby u tebe přespala, zvlášť dneska když jsem tady já, nepřipadalo by to Neferet podezřelé? Shekina jí o mojí návštěvě určitě řekla.´´
,,To asi jo,´´uznala jsem.
,,Podezřelé je slabé slovo. Bylo by to absolutně nepochopitelné,´´prohlásila Afrodita.
,,V tom případě se musíš vrátit k sobě. Nesmíme zavdávat Neferet žádnou příčinu, aby se na nás zaměřila ještě víc než doposud,´´řekla babička.
,,Bez ochrany nezůstaneš,´´trochu ztuhle vstala a došla k hromadě zavazadel. Prohrábla svoji hezkou modrou příruční kabelu, která říkávala ,,toaletní taštička.´´
Nejdřív vyndala krásný lapač snů. Tvořil ho kruh ovinutý kůží a vypletený levandulově fialovou bavlnkou. Uprostřed té pavučiny spočíval hladký tyrkys, nádherně modrý jako letní nebe. Na spodku kruhu byly navázané tři řady perlově šedých holubičích peříček. Babička lapač podala Afroditě.
,,Ten je úžasný!´´vyhrkla. ,,Vážně, hrozně se mi líbí!´´
,,To jsem ráda, děvenko. Spousta lidí si myslí, že lapače snů zachycují noční můry-nebo ani to ne. V poslední době jsem jich pár vyrobila, a když jsem do jejich středu vplétala ochranný tyrkys, přála jsem si, aby do našich životů nevpouštěl kromě špatných snů ani jakékoli jiné zlo.
Vezmi si ho a pověs na okno. Ať tě ve spánku ochraňuje jeho duch!´´
,,Děkuju, babičko,´´řekla Afrodita upřímně.
,,A ještě něco.´´babička se obrátila zpátky k tašce, zase do ní sáhla a vytáhla smetanově bílou vysokou svíci. ,,Dej si ji k posteli a nech ji hořet celou noc. Při posledním úplňku jsem nad ní vyslovila ochranné formule a nechala jí nasáknout měsíční paprsky.´´
,,Ochrana tě poslední dobou nějak bere, babi co?´´podotkla jsem pobaveně. Znám ji sedmnáct let a už jsem si zvykla, že nějakým záhadným způsobem vždycky ví, co by normálně vědět neměla-třeba že přijede nečekaná návštěva nebo že se blíží tornádo (uměla to už před vynálezem radaru Doppler 8) nebo, jako teď, že budeme potřebovat ochranu.
,,Člověk se má vždycky mít na pozoru, u-we-tsi-a-ge-ya.´´Vzala Afroditin obličej do dlaní a lehce jí políbila na čelo.
,,Dobrou noc, dceruško, a ať se ti něco hezkého zdá.´´
Afrodita usilovně zamrkala a já poznala, že je jí do breku. ,,Dobrou,´´vypravila ze sebe, zamávala a vystřelila na chodbu.
Babička se chvilku jen mlčky, zamyšleně dívala na zavřené dveře. Nakonec řekla. ,,Jsem si jistá že to děvče nikdy nepoznalo teplo mateřské lásky.´´
,.Tos uhodla, babi´´přisvědčila jsem. ,,Ještě nedávno byla hrozná, nikdo ji nemohl vystát, zvlášť já ne, ale teď mi připadá, že je to všechno jen póza. Ne že by najednou byla svatá. Je děsně rozmazlení, povrchní a někdy umí být fakticky hnusná, ale je...´´zarazila jsem se a snažila se najít pro Afroditu nějaké výstižné pojmenování.
,,Tvoje kamarádka.´´dopověděla za mě.
,,Víš, že máš nepřirozeně blízko k dokonalosti?´´podotkla jsem.
Babička se šibalsky ušklíbla. ,,Vím. Máme to v rodině. Pojď, pověsíme náš lapač snů a zapálíme měsíční svíčku, a ty pak půjdeš spát, potřebuješ to.´´
,,Ty spát nebudeš? Zburcovala jsem tě uprostřed noci a říkalas, že už jsi stejně pár hodin byla vzhůru.´´
,,To víš, že si na chviličku zdřímnu, ale pak mám nějaké plány. Nedostanu se do města zas moc často, a než se moje upíří rodina prospí, zajedu vyřídit pár nákupů a dopřeju si luxusní oběd v Chalkboard.´´
,,Mňam! Tam jsem byla naposledy s tebou.´´
,,Tak víš co, ospalko? Zjistím, jestli to tam pořád je tak dobré a až bude příště doopravdy pod mrakem a deštivo, zajdeme si tam společně.´´
,,Vlastně tam dneska půjdeš na průzkum, jestli náhodou neztratili úroveň.´´přitáhla jsem k oknu židli a začala zkoumat, kam by šel pověsit lapač snů.
,,Přesně tak, Zlatíčko nechceš něco udělat s tou chůvičkou?´´babička zvedla malou obrazovku. I když byla vypnutá, držela ji opatrně, jako
nevybuchlý granát.
Povzdechla jsem si. ,,Afrodita říkala, že má audio režim. Vidíš tam někde knoflík na zvuk?´´
,,To bude asi tenhle.´´babička zmáčkla tlačítko a vzápětí se rozsvítila zelená kontrolka.
,,Super, tak to necháme zapnuté bez obrazu, ne?Postavím ji k posteli, a když se bude něco dít, určitě to uslyším.´´
,,Rozhodně lepší než dívat se celou noc na mrtvého,´´pronesla zachmuřeně a položila obrazovku na můj noční stolek. Pak se na mě podívala.
,,Ptáčátko, roztáhni závěsy a pověs ten lapač blíž k oknu.Chceme se chránit před tím, co je venku, ne vevnitř.´´
,,No jo, vlastně.´´
Oběma rukama jsem uchopila silné závěsy, a roztáhla je. Ochromila mě čirá hrůza, protože se mi před očima objevila ohavná tvář velkého černého ptáka s příšernýma rudýma očima, které vypadaly jako lidské. Netvor se držel rámu okna lidskýma rukama a nohama. Z hrozivě zahnutého zobáku vyjel rozeklaný červený jazyk. Zrůda tlumeně zakrákorala, výsměšně a výhružně zároveň.
Nemohla jsem se ani hnout. Ty zmutované rudé oči, lidské oči v obličeji nestvůrného ptáka, mě přimrazily na místě. Ten pradávný tvor byl dítětem násilí a zla. Zastudilo mě na ramenou, za která mě nedávno jedna z těchhle příšer popadla.Vybavil se mi dotek jejího odporného jazyka a palčivá bolest, kterou mi způsobila, když se mi pokusila zobákem podříznout krk. Nala zasyčela a zamňoukala a vzápětí ke mně přiběhla babička. Viděla jsem ji v tmavém okenním skle. ,,Přivolej ke mě vítr, Zoey!´´přikázala mi
,,Větře! Přijď, babička tě potřebuje,´´vykřikla jsem,ale od děsivého pohledu krakouna jsem se odtrhnou nedokázala.
Ucítila jsem vedle sebe poryv vzduchu, tam dole, kde stála babička.
,,U-no-le!´´zavolala. ,,Odnes tohle té stvůře a vzkaž jí mé varování.´´pozvedla dlaně spojené do hrsti a foukla to, co v nich držela, přímo na příšeru
krčící se za oknem. ,,Ahi-ya´a A-s-gi-na!´´
Vítr, který jsem sice vykouzlila já, ale teď už ho ovládala moje babička, indiánská vědma, zachytil třpytivý modrý prášek, který sfoukla z dlaní, a protáhl se s ním škvírkami mezi tabulkami zatavenými v olovu. Krakoun se náhle ocitl v jiskřícím víru.Jeho nepřirozeně lidské oči se překvapeně rozšířily. Vítr zadul ještě silněji a prášek pohltil celé krakounovo tělo. Z otevřeného zobáku se vydral strašlivý skřek, netvor zoufale zamával křídly a zmizel.
,,Už můžeš ten vítr propustit, u-we-tsi-a-ge-ya.´´řekla babička a vzala mě za ruku a podepřela mě.
,,D-děkuji větře. Můžeš jít.´´vypravila jsem ze sebe otřeseně.
,,Děkuji ti, u-no-le.´´zamumlala babička a obrátila se zas ke mně. ,,Ten lapač. Pověs ho.´´
Chvějícíma se rukama jsem ho přivázala k záclonové tyči a rychle zatáhla závěsy. Babička mi pomohla slézt ze židle. Vzala jsem do náručí Nalu, všechny tři jsme se k sobě přitiskly a rozklepaly se jako ratlíci.
,,Už je pryč....je po všem.....mumlala babička pořád dokola. Vůbec jsem si neuvědomila, že nám oběma tečou slzy, dokud mě naposled nestiskla a neodešla pro kapesníky. Ztěžka jsem dosedla na postel a mazlila se s Nalou., ,Dík,´´Otřela jsem si obličej a vysmrkala se. ,,Nemám brnknout ostatním?´´zeptala jsem se.
,,Co myslíš, vyděsí je to hodně?´´
¨,,K smrti.´´ odpověděla jsem
,,Tak to asi bude lepší,když znovu přivoláš vítr. Můžeš mu říct, aby co nejsilněji zavál kolem kolejí a odfoukl všechno, co číhá venku?´´
,,Jasně, jen se nejdřív musím přestat třást.´´
Babička se usmála a něžně mi odhrnula vlasy z obličeje. ,,Zvládla jsi to dobře, u-we-tsi-a-ge-ya.´´
,,Vyděsila jsem se a ztuhla, stejně jako posledně!´´
,,Ne, bez mrknutí jsi čelila pohledu ďábla, přivolala jsi vítr a poručila mu, aby mě poslouchal.´´opáčila.
,,Jen díky tomu,žes mi to nařídila.´´
,,Příště už to dokážeš beze mě. Budeš silnější a sama uděláš, co bude potřeba.´´
,,Cos to na něj foukla za modrý prášek?´´
,,Drcený tyrkys. Mám ho plný váček, dám ti ho. Je to velice mocný ochranný kámen.´´
,,Je ho dost i pro ostatní?´´
,,Ne, ale připíšu si ho na nákupní seznam. Seženu pár kamenů, hmoždíř a paličku a nadrtím si ho sama. Aspoň aktivně využiju čas, než se vzbudíš.´´
,,Co jsi to křičela?´´zeptala jsem se.
,,Ahiya´a A-s-gi-na znamená odejdi ďáble.´´
,,A u-no-le je vítr?´´
,,Ano, zlatíčko.´´
..Babi, měla ta věc skutečné tělo, nebo to byl jen duch?´´
,,Myslím, že něco mezi tím.Ale k fyzické podobě to mělo opravdu hodně blízko.´´
,,.To znamená že Kalona je pořád silnější.´´řekla jsem.
,,Zřejmě ano.´´
,,Já mám strach.´´
Objala mě a začala hladit po vlasech, jako když jsem byla malá. ,,Neboj se,u-we-tsi-a-ge-ya. Otec těch démonů brzo zjistí, že dnešní ženy se nedají tak snadno ovládat.´´
„Byla jsi vážně hustá, babi.´´Usmála se.
,, Ty taky dcero.´´
28)
Babička pyšně přihlížela, jak volám zpátky vítr a žádám ho, aby provál celým areálem školy, hlavně kolem kolejí. Zaposlouchaly jsme se, jestli neuslyšíme křik démonů, ale ozýval se jen uklidňující svist větru. Já jsem se pak unaveně převlékla do pyžama a konečně si vlezla do postele. Babička zapálila ochrannou úplňkovou svíci a já se stočila s Nalou do klubíčka. Poslouchala jsem, jak si babička češe dlouhé stříbrné vlasy a
provádí další důvěrně známé večerní rituály. Uklidňovalo mě to. Už jsem usínala, když mě znova probral její tichý hlas.
„U-we-tsi-a-ge-ya,musíš mi něco slíbit.´´
,,Dobře babi,´´odpověděla jsem ospale
..Slib mi, že ať se stane cokoli, budeš mít pořád na paměti, že Kalona se nesmí dostat zpátky k moci. Nic a nikdo není důležitější než tohle.´´
Polekala jsem se a rázem byla zase úplně bdělá. ,,Jak to myslíš?´´
,,.Přesně tak jak to říkám. Nedovol, aby něco odvedlo tvoji pozornost od skutečného cíle.´´
,,To zní, jako bys tady neměla být semnou, až budu potřebovat srovnat.´´Srdce se mi vystrašeně rozbušilo.
Posadila se na kraj mojí postele. ,,Hodlám tu s tebou být ještě hodně dlouho, holčičko, a ty to dobře víš. Ale stejně chci,abys mi to slíbila. Ber to tak, že pomůžeš staré ženské klidněji spát.´´ Zamračila jsem se. ,,Ty nejsi žádná stará ženská.´´
..Slib mi to,´´nedala se.
,,Slibuju. A ty mi na oplátku slib, že nedovolíš, aby se to něco stalo.´´řekla jsem.
,,Vynasnažím se, slibuju,´´prohlásila s úsměvem. ,,Otoč se, učešu tě, než usneš. To přivolává hezké sny.´´
S povzdechem jsem se překulila na druhý bok, a do spánku mě provázel babiččin laskavý dotek a tiché pobrukování čerokézské ukolébavky.
Zprvu jsem si myslela, že se ty tlumené hlasy ozývají z chůvičky, a tak jsem v polospánku sáhla po obrazovce, se zatajeným dechem zapnula
video a hned si ulehčeně oddychla, protože jsem spatřila jen osamocený stůl a na něm zahalené tělo v naprosto nezměněné poloze.
Zase jsem obraz vypnula a pohlédla na babiččinu prázdnou, pečlivě ustlanou postel. Usmála jsem se a rozhlédla se kolem sebe. Babička pokoj evidentně před odjezdem na nákupy uklidila. Podívala jsem se na Nalu a ta na mě ospale zamžourala.
,,Promiň, asi se mi něco zdálo. Mám moc bujnou fantazii.´´ Úplňková svíčka pořád hořela, ale byla o hodně menší, než když jsem šla spát.
Koukla jsem se na hodiny a ke své radosti zjistila, že jsou teprve dvě odpoledne. Mohla jsem ještě pár hodin odpočívat. Zase jsem si lehla a přitáhla si deku k bradě.
Jenže pak se znovu ozvaly tlumené hlasy a tentokrát někdo i lehce zaťukal na dveře. V žádném případě se mi to nezdálo. Nala mrzutě a ospale mňoukla. Z celého srdce jsem s ní souhlasila. ,,Jestli to jsou dvojčata, a chtějí mě vytáhnout na výprodej bot, tak je uškrtím.´´slíbila jsem kočce a tu tahle vyhlídka evidentně potěšila. Pak jsem si odkašlala a zavolala:, ,Ano? Pojďte dál.´´
Dveře se otevřely a za nimi k mému překvapení stála Shekina s Afroditou a Neferet. Afrodita brečela. Okamžitě jsem se posadila a odhrnula si z obličeje šíleně rozcuchané vlasy. ,,Co se stalo?´´
Všechny tři vešly dovnitř. Afrodita si sedla ke mně na postel. Podívala jsem se na ni, pak na Shekinu a nakonec na Neferet. V jejich tvářích se zračil smutek a nic víc, ale na svoji mentorku jsem se dívala nejpozorněji. Strašně moc jsem chtěla vidět za tu její pečlivě udržovanou fasádu a přála jsem si, aby ji konečně prokoukl každý.
,,Co se stalo?´´zopakovla jsem
,,Děvenko,´´oslovila mě smutně a laskavě Shekina.,,Jde o tvou babičku.´´
,,O babičku ?Kde je?´´nikdo nic neřekl a mně se sevřel žaludek. Popadla jsem Afroditu za ruku a stiskla ji. ,,Tak mluv!´´
,,Měla autonehodu. Hodně ošklivou. Nezvládla řízení na hlavní ulici, protože....protože ji do čelního skla vletěl velký černý pták. Sjela ze silnice a čelně narazila do sloupu.´´Po tvářích se jí koulely slzy, ale hlas se jí netřásl. ,,Je na jednotce intenzivní péče v nemocnici svatého Jana.´´
Chvilku jsem se nezmohla na slovo, jen jsem zírala na babiččinu prázdnou postel a levandulový polštářek, který na ní nechala ležet. Vždycky kolem sebe ráda měla vůni svojí bylinky.
,,Jela na oběd do restaurace Chalkboard. Říkala mi to těsně předtím, než... Zarazila jsem se. Vybavilo se mi, jak jsme se o tom bavily a já roztáhla závěsy a uviděla toho odporného krakouna. Poslouchal nás a tím pádem přesně věděl, kam babička v poledne pojede. Pak si na ni počkal a vytlačil ji ze silnice.,
,,Než co?´´nezaujatému pozorovateli by Neferetin tón asi připadal ustaraný, jak by u správné přítelkyně a mentorky měl být. Ale když jsem se jí podívala do smaragdových očí, viděla jsem jen chladné, vypočítavé nepřátelství.
,,Než jsme si šly lehnout.´´Snažila jsem se nedat najevo, jak moc se mi Neferet hnusí a že je mi jasné, jak je ve skutečnosti zlá a zvrácená.
,,Proto vím, kam jela. Řekla mi, co se přes den chystá dělat, zatímco budu spát.´´ Odvrátila jsem se od ní a podívala se na Shekinu.
,,Musím za ní.´´
,,Ale ovšem, má milá,´´odvětila. ,,Darius už čeká u auta.´´
,,Můžu jet s ní?´´zeptala se Afrodita.
,,Už včera jsi přišla o celý vyučovací den, nedovolím-......´´
,,Prosím,´´skočila jsem Neferet do řeči a prosebně se zadívala na Shekinu. ,,Nechci jet sama.´´
,,Nemyslíš, že rodina je důležitější než pár zameškaných hodin?´´obrátila se Shekina na naší velekněžku.
Neferet zaváhala jenom chviličku. ,,Samozřejmě. Jen bych byla nerada, kdyby Afrodita zůstala pozadu.´´
,,Vezmu si do nemocnice učení a všechno dohoním.´´Afrodita ji věnovala široký chlácholivý úsměv, falešný jak prsa Pamely Andersonové.
,,Pak jsme dohodnuté. Afrodita doprovodí Zoey do nemocnice a Darius se postará, aby byly v bezpečí. Zůstaň jak dlouho budeš chtít, Zoey. A kdyby škola mohla pro tvoji babičku něco udělat, hned se na mě obrat´ ´´ řekla Shekina laskavě.
,.Děkuju.´´
Když obě ženy odcházely, na Neferet jsem se ani nepodívala.
,,Kráva jedna hnusná!´´štěkla Afrodita a vrhla vražedný pohled na dveře. ,,Jako by ji někdy dřív zajímalo, jestli jsem v něčem pozadu. Prostě ji štve, že jsme se skamarádily.´´
Fajn...dobře...Budu se soustředit. Musím za babičkou, ale nejdřív se zamyslím, jestli není třeba něco zařídit tady. Nesmím zapomínat, co jsem jí slíbila.
Hřbetem ruky jsem si otřela slzy, rychle vykročila k prádelníku a vytáhla z něj džíny a mikinu. ,,Neferet vadí, že jsme kámošky, protože ani jedné z nás nevidí do hlavy. Ale Damiena, Jacka a dvojčata špehovat může a to si piš, že kolem nich dneska bude čmuchat.´´
,,Musíme je varovat,´´řekla Afrodita.
Přikývla jsem. ,,To musíme. Ta chůvička nemá takový dosah, aby fungovala i v nemocnici, viď?
,,Asi ne. Pokud vím, dá se použít jen na pár set metrů.´´
,,Odnes ji dvojčatům, než se obléknu. Pověz jim, co se stalo, a ať varují Damiena s Jackem před Neferet.´´zhluboka jsem se nadechla a pokračovala:,,Včera večer nás za oknem špehoval krakoun.´´
,,Ach, bohyně!´´
,,Byla to hrůza.´´otřásla jsem se. ,,Babička na něj foukla drcený tyrkys a já jí zavolala na pomoc vítr, takže jsme ho zahnaly, ale nevím, jak dlouho nás poslouchal.´´
,,Tak to jsi chtěla říct. Ten krakoun musel vědět, že tvoje babička pojede do restaurace.´´
,,Za tu bouračku může on.´´přisvědčila jsem.
..On anebo Neferet,´´dodala.
,,Nebo oba společně.´´vzala jsem z nočního stolku chůvičku. ,,Odnes ji dvojčatům.Počkej.´´zastavila jsem jí ještě, než vyšla z pokoje.
Přešla jsem k babiččině modré toaletní taštičce a podívala se do kapsy na zip, kterou nechala otevřenou,Hned navrchu jsem našla váček
z jelenice.Pro jistotu jsem do něj nakoukla a potom ho s úlevou podala Afroditě. ,,Tohle je zbytek toho tyrkysového prášku. Ať se o něj holky podělí s kluky. Pověz jim, že je to mocná ochrana, ale máme ho málo.
Kývla. ,,vyřídím´´
,,Pospěš si. Až se vrátíš, budu připravená na cestu,´´
,,Ona se uzdraví Zoey, je sice na jipce, ale měla zapnutý pás a pořád je naživu.´´
,,Musí žít,´´odvětila jsem a oči se mi zase zalily slzami. ,,Nevím, co bych si jinak počala.´´
Cesta do nemocnice svatého Jana netrvala dlouho a proběhla v tichosti. Samozřejmě jako na potvoru svítilo slunce, a přestože jsme měli tmavé brýle a Lexus kouřová skla, nebylo nám to zrovna příjemné (tím my, myslím sebe a Daria, Afrodita měla evidentně co dělat aby se nevyklonila z okýnka a nezačala se opalovat) Darius nás vysadil u vchodu na pohotovost a jel zaparkovat.
V nemocnici jsem za svůj život moc času nestrávila,ale její pach jsem stejně měla hluboce zakořeněný v paměti-příjemné vzpomínky to nebyly.
Z desinfekce překrývající odér nemoci se mi dělalo zle. Došly jsme s Afroditou k informační přepážce a milá starší paní v lososově růžovém plášti nás nasměrovala na jednotku intenzivní péče. Vypadalo to tam příšerně, to vám teda povím. Před dvojitými lítačkami s červeným nápisem JIP jsme se obě na okamžik zastavily, jako bychom
si nebyly jisté, že doopravdy smíme dovnitř. Pak jsem si připomněla, že tam leží babička, a rázně vstoupila na oddělení, které bylo jako vystřižené z hororu.
,,Nedívej se tam,´´´pošeptala mi Afrodita, když mi oči bezděky zatěkaly k proskleným stěnám nemocničních pokojů a klopýtla jsem. Nekecám. Ty pokoje neměly normální stěny, ale skleněné přepážky, takže každý, kdo šel kolem, viděl ty staré umírající chudáky, jak chodí na nočník a tak.
,,Půjdeme přímo k sesterně, tam ti poví, jak na tom babička je.´´
,,Jak to, že se tady takhle vyznáš?´´zeptala jsem se taky šeptem.
,,Táta se dvakrát předávkoval a právě sem ho odvezli.´´
Šokovaně jsem se na ní zadívala. ,,Fakticky?´´
Pokrčila rameny:,, ty by sis občas nešlehla, kdybys měla za manželku moji mámu?´´
No, asi šlehla, ale radši jsem si to nechala pro sebe. Navíc jsme zrovna došly k sesterně.
,,Co pro vás můžu udělat?´´optala se nás blonďatá paní s postavou připomínající kvádr.
,,Přišla jsem za svoji babičkou, Sylvií Redbirdovou.´´
„A jmenujete se?´´
,,Zoey Redbirdová.´´odpověděla jsem.
Sestra koukla do nějaké tabulky a pak se na mě usmála. ,,Mám vás tady uvedenou jako nejbližší příbuznou. Vydržte chviličku teď je u ní zrovna doktor. Počkejte takhle na konci chodby v odpočívárně, řeknu mu, ať tam za vámi přijde.´´
,,Nemůžu jít rovnou k ní?´´
,,Až u ní pan doktor skončí.´´
,,Dobře, počkám.´´udělala jsem pár kroků a pak se zarazila. ,,Nezůstává nikdy sama, vid´te?´´
,,Ne, proto tu máme prosklené stěny. Žádný pacient na intenzivní péči nezůstává nikdy bez dohledu.´´
No, babička rozhodně potřebuje něco víc, než aby na ni občas někdo hodil pohled přes sklo. ,,Pošlete pana doktora za mnou hned, jak bude hotový,ano?´´
,,Samozřejmě,´´
Šly jsme s Afroditou do odpočívárny která působila stejně sterilně a strašidelně jako zbytek oddělení.
,,Tohle se mi vůbec nelíbí,´´nedokázala bych sedět, a tak jsem přecházela sem a tam před neskutečně ošklivou modře květovanou pohovkou.
,,Potřebuje lepší ochranu než to, že se na ni čas od času mrkne oknem nějaká sestřička.´´řekla Afrodita.
,,Krakouni nejradši ubližují umírajícím starým lidem. Dokázali být nepříjemní už dřív, ale teď jsou daleko silnější a babička je stará a.....´´ nedořekla jsem to. Nedokázala jsem vyslovit pravdu, na to byla moc hrozná.
,,Je zraněná,´´prohlásila pevně Afrodita. ,,Nic víc. Ale souhlasím, že je v ohrožení.´´
,,Myslíš že by mi dovolili k ní zavolat medicinmana?´´
,,Ty nějakého znáš?´´
„No, já ne, ale babička má jednoho známého, jmenuje se John Whitehorse, jsou přátelé už strašně dlouho. Povídala, že je v radě starších. Určitě má na něj v mobilu číslo. On nějakého medicinmana znát bude.´´
,,Podle mě to není špatný nápad.´´usoudila.
,,Jak se jí daří?´´do odpočívárny vstoupil Darius.
,,Ještě nevíme, čekáme na doktora. Zrovna řešíme, že bychom měly zavolat jednoho známého babičky Redbirdové a sehnat přes něj medicinmana aby tu s ní zůstal.´´
,,Nebylo by jednodušší požádat o to Neferet? Je to naše velekněžka a mimoto i léčitelka.´´
,,Ne!´´vyhrkly jsme s Afroditou jednohlasně.
Darius se zmateně zamračil, ale zrovna se objevil doktor,takže jsme mu nemusely nic vysvětlovat.
,,Zoey Redbirdová?´´Byl to vysoký, hubený pán. Podala jsem mu ruku. ,,To jsem já,´´
S velkou vážností mi jí potřásl. Měl pevný stisk a silnou, příjemnou dlaň. ,,Já jsem doktor Ruffing. Starám se o vaší babičku,´´
„Jak jí je?´´Samotnou mě překvapilo, jak normálně zní můj hlas, když mám hrdlo úplně stažené strachem.
,,Pojďte, posadíme se.´´řekl
,,Já radši zůstanu stát,´´odvětila jsem a pokusila se o omluvný úsměv. ,,Jsem nervózní, nevydržela bych sedět.´´
Jeho úsměv byl daleko věrohodnější než můj a laskavost v jeho tváři mě potěšila. ,,Dobře.Vaše babička prodělala těžkou nehodu. Utrpěla poranění hlavy a pravou ruku má zlomenou na třech místech. Bezpečnostní pás ji pohmoždil hrudník a airbagy jí způsobily spáleniny v obličeji, ale obojí ji zachránilo život.´´
,,Uzdraví se?´´Nezmohla jsem se na víc než šepot.
,,Má dobrou prognózu, ale víc budeme vědět až za dvacet čtyři hodin.´´odpověděl doktor Ruffing
,,Je vzhůru?´´
,,Ne, uvedl jsem ji do kómatu, abych...´´
,,Do kómatu!´´zapotácela jsem se. Najednou mi bylo horko, zpotila jsem se a na kraji zorného pole se mi roztančily zářivé tečky. Darius mě zachytil za loket a odvedl k pohovce.
,,Dýchejte zvolna. Soustředně se na hluboké nádechy.´´Doktor Ruffing si dřepl přede mě, dlouhými prsty mi obemkl zápěstí a změřil tep.
„Promiňte,omlouvám se. Nic mi není.´´vypravila jsem ze sebe a utřela si pot z čela. ,,To jen to slovo kóma, hrozně mě to vyděsilo.´´
,,Ve skutečnosti na tom není nic zlého. Uvedl jsem ji do něj, aby se její mozek mohl v klidu zotavit.´´vysvětlil. ,,Snad tak zabráníme nekontrolovatelnému otoku.´´
,,A co když ne?´´
Poplácal mě po koleni a vstal. ,,Vezmeme to hezky popořadě, krok za krokem, jeden problém po druhém.´´
,,Můžu ji vidět?´´
,,Ano, ale potřebuje naprostý klid,´´chystal se mě odvézt k lůžkovým pokojům.
,,Může jít Afrodita semnou?´´
,,Zatím návštěvy pouze po jednom,´´řekl.
,,V pohodě,´´ozvala se Afrodita. ,,My tady na tebe počkáme. Hlavně se ničeho neboj. Ať vypadá jak chce, je to pořád tvoje babička.´´
Přikývla jsem a kousla jsem se do tváře, abych se nerozbrečela. Šla jsem za doktorem do skleněné kukaně kousek od sesterny. Přede dveřmi jsme se zastavili. Doktor se na mě zadíval. ,,Je napojená k hodně přístrojům a hadičkám.Vypadá to strašidelně,ale ve skutečnosti to není tak hrozné.´´
,,Dýchá sama?´´
,,Ano a srdce jí bije silně a pravidelně. Jste připravená?´´
Přikývla jsem a on mi otevřel dveře.Když jsem vstoupila, zaslechla jsem zřetelný, děsivý zvuk ptačích křídel.
,,Slyšel jste to?´´zeptala jsem se šeptem lékaře.
,,Co?´´
Podívala jsem se mu do upřímně nechápavých očí a jasně poznala, že on krakouní křídla nezaslechl.
,,Nic, promiňte.´´
Položil mi ruku na rameno.,,Musí to být pro vás těžké, ale věřte mi, že vaše babička je zdravá a silná. Má výborné vyhlídky na uzdravení.´´
Pomalu jsem došla k posteli. Babička vypadala tak drobně a křehce, že jsem se neudržela a po tvářích se mi začaly kutálet slzy. Obličej měla plný modřin a spálenin. Roztržený ret ji zašili pár stehy, další měla na bradě.Skoro celou hlavu jí obtáčely obvazy, pravou ruku měla v sádře,
ze které trčely divné kovové šrouby.
,,Chcete se mě ještě na něco zeptat?´´ozval se tiše doktor Ruffing
,,Ano,´´odpověděla jsem bez váhání, aniž jsem z ní spustila oči. ,,Babička je čerokézka a určitě by se cítila líp, kdybych k ní zavolala medicinmana´´Teprve v tu chvíli jsem se odpoutala od její tváře a podívala se na něj. ,, Neznamená to že vám nevěřím, o léčení tady vůbec nejde. Poskytl by ji duchovní oporu.´´
„No, zavolat ho samozřejmě smíte, ale nemůže ji navštívitm dokud ji nepustíme z intenzivní péče.´´
Stálo mě to hodně sil, abych na něj nezařvala: jenže ona toho medicinmana potřebuje právě tady na jipce!
Doktor mluvil dál, tiše, ale upřímným otevřeným tónem. ,,Chápejte, tohle je katolická nemocnice a k pacientům pouštíme jen....´´
,,Katolická?´´přerušila jsem ho a hrozně se mi ulevilo. ,,Takže jeptišku byste k ní pustili?´´
,,Ale jistě, samozřejmě.Jeptišky a kněží často poskytují naším pacientům oporu.´´
Usmála jsem se.,,Bezva. Znám přesně tu pravou osobu.´´
,,Výborně. Můžu vám ještě nějak pomoci?´´
,,Ano, máte tady někde telefonní seznam
2024 ©