Škola noci 4, kapitola 31,32,33

31)

Čekala tam na nás snad celá škola. Dvojčata předem rozmístila vysoké svíce a tím určila, kde se bude rituál odehrávat. Mláďata i dospělí utvořili kolem vyznačeného místa velké kolo, v němž stál i rozložitý dub, který měl tvořit hlavní bod budoucího kruhu.

Ulevilo se mi, když jsem uviděla i všechny Erebovi syny. Bojovníci se rozestavili po vnějším obvodu kruhu a někteří zaujali stanoviště na vrcholku vysoké zdi z cihel a kamene, která obklopovala školní areál. Uvědomila jsem si, že pro Stevie Rae a červená mláďata to není zrovna

ideální situace, ale když jsem vzala v úvahu krakouny, Kalonu a to, že někdo neznámý tady vraždí upíry, cítila jsem se bezpečněji.

Zůstala jsem s Jackem opodál, Damien, dvojčata a Afrodita mezitím zamířila na svoje místa, vzali do rukou barevné svíčky představující jejich živly a postavili se čelem ke středu. Když jsem si stoupla na špičky, zahlédla jsem Nykytin slavnostní stůl, který jsme při takových oficiálních rituálech stavěli doprostřed. Teď v zimě na něm určitě bylo sušené ovoce a nakládaná zelenina, a samozřejmě obřadní pohár s vínem a tak.

Připadalo mi že tam něco stojí, ale ostatní mi zacláněli, a nedokázala jsem to říct najisto.

,,Vítej!´´pozdravila mě Shekina

,,Vítejte i vy.´´s úsměvem jsem jí zasalutovala,

,,Jak se daří babičce?´´

,,Drží se,´´odpověděla jsem.

,,Uvažovala jsem jestli nemám obřad odvolat, anebo alespoň odložit, ale Neferet trvala na tom, že musí proběhnout tak, jak bylo určeno. Zřejmě se domnívá, že je to pro tebe důležité.´´

Snažila jsem se tvářit pozorně, ale zároveň naprosto neutrálně.

,,No, je to důležitý rituál a mrzelo by mě, kdyby se nekonal jenom kvůli mně.´´řekla jsem a rozhlédla se. Zvláštní, myslela jsem že tu Neferet taky bude, aby mi mohla házet klacky pod nohy. Určitě tolik stála o to, aby se rituál odehrál podle plánu, protože babiččina nehoda mě vyhodila z konceptu a ono toho chtěla využít. ,,Kde je Neferet?´´zeptala jsem se. Shekina se ohlédla, svraštila obočí a letmo zapátrala v davu., ,Stála tady zamnou, ale teď jí nikde nevidím.Podivné...´´

,,Už se asi zařadila do kruhu.´´Doufala jsem, že na mně není poznat neklid… V nitru se mi rozezněly poplašné zvonky. Podívala jsem se na Jacka který si hrál se zvukovou aparaturou… ,,Je asi nejvyšší čas začít.´´

,,Počkej ještě, musím ti něco říct. Vlastně ti to měla vysvětlit Neferet,´´Shekina se zarazila a znovu se rozhlédla. ,,Nevadí, stejně dobře ti to můžu povědět sama. Neferet se zmínila, že jsi takhle velký očistný rituál ještě nevedla, a protože jsi hodně mladé mládě, zřejmě nevíš, že při takovémto obřadu se k obětnímu vínu, které nabídneš živlům,přimíchává krev dospělého upíra.´´

,,Cože?´´Určitě jsem se přeslechla.

,,Není to nic složitého Erik Night se nabídl, že nahradí zesnulého Lorena Blakea a doprovodí tvůj příchod recitací. Zároveň se ujme tradiční role kněžčina chotě a poskytne ti krev k oběti. Slyšela jsem že je to výtečný herec, měl by to tedy snadno zvládnout. Bude ti radit.´´

,,To je to překvapení, o kterém jsem mluvil!´´vyhrkl Jack který se zrovna objevil vedle Shekiny. ,,Teda to, že Erik bude recitovat, ne krev, ta není zas až tak zajímavá.´´Bylo vidět že je mládě teprve chvilku a krev na něj neúčinkuje tak silně jako například na mě.

,,To je paráda, že se přihlásil dobrovolně, co říkáš?´´

,,Jo, paráda,´´na víc jsem se nezmohla.

,,Půjdu na své místo,´´řekla Shakina. ,,Buď požehnaná.´´

Zamumlala jsem ,,buďte požehnaná“, ale to už ke mně byla otočená zády. Potom jsem se obrátila k Jackovi.

,,Jacku,´´zasyčela jsem. ,,To, že Lorena nahradí Erik, není zrovna dvakrát příjemné překvapení!´´

Zamračil se., ,My jsme s Damienem mysleli, že je. Znamená to přece, že se třeba spolu zase začnete bavit.´´

,,To jo, ale ne před celou školou!´´

,,Aha, hm. To mi nedošlo,´´roztřásly se mu rty. ,,Promiň. Kdybych věděl, že tě to rozzlobí, řekl bych ti o tom hned.´´

Přejela jsem si rukou po čele a odhrnula si z tváře vlasy. Vážně jsem zrovna v tu chvíli nepotřebovala, aby se mi tu Jack rozbrečel. Jenže vypořádat se před celou školou s šíleně sexy Erikem a jeho neodolatelnou krví, to jsem teda potřebovala ještě míň! Klid, klid, hezky dýchej....už jsi přežila i větší trapasy.

,,Zoey?´´zafňukal Jack

,,Nic se nestalo Jacku. Fakticky. Jenom mě to, ehm, překvapilo. A to je u překvapení normální, ne? Zvládnu to.´´

,,D-dobře. Vážně se nezlobíš?A můžeme začít?´´

,,Ne a jo.´´pronesla jsem rázně, než jsem stačila podlehnout touze prchnout s křikem co nejdál. ,,Pusť mi tam hudbu.´´

,,Rozbal to Zoey!´´vyhrkla  odběhnul k aparatuře.

Zavřela jsem oči a soustředila se na hluboké nádechy, abych si vyčistila hlavu a připravila se na přivolávání živlů. A kvůli tomu otřesu z Erika jsem Jackovi úplně zapomněla připomenout, aby sledoval monitor chůvičky.

Jako obvykle jsem byla mrtvá trémou, která se vypařila v okamžiku, kdy jsem vykročila ke kruhu a zaposlouchala se do hudby.

Soundtrack Gejši byl nádherně zadumaný. Zvedla jsem paže a nechala tělo, ať ladně splyne se zvukem. K hudbě a noci se náhle připojil Erikův hlas a společně s nimi začal tvořit kouzlo.

 

Když hvězdy září tmou

a luna vysvitne

noc zhojí bolest tvou

z horkosti dne.

 

Slova básně mě vtáhla do sebe a Erikův hlas se nesl jako vlna. Zaklonila jsem hlavu, až se mi po zádech rozlily vlasy, a zvolna vstoupila do kruhu.

Báseň se splétala s hudbou, tancem a magií.

Tak dej na radu mou,

když zhasne slunce svit,

nenávist veškerou

nech odejít.

 

S jistotou jsem tančila a vychutnávala si dokonalost textu, který Erik recitoval. Bylo to přesně to pravé. Došlo mi, že když mě dřív doprovázel Loren, bral to jako příležitost mě svést a oslnit. Vůbec nemyslel na to, co má rituál znamenat nejen pro měn, ale i pro ostatní mláďata nebo dokonce pro Nyx. Sobecky sledoval jen svoje cíle.Viděla jsem to teď úplně jasně a nechápala, jak mě předtím mohl tak totálně zblbnout. Erik byl docela jiný, jako měsíc oproti slunci. Jeho báseň mluvila o odpuštění a zahojených ranách, a i když by se mi samozřejmě líbilo, kdyby chtěl jejím prostřednictvím něco sdělit mně, určitě myslel hlavně na to, jak nejlíp pomoct škole a spolužákům, kteří se potřebují vyrovnat se smrtí dvou profesorů.

 

I nejsmutnější z dní,

když tma jej obestře

se víckrát nevrátí

je u konce.

Nech odplout bolest svou

a spánku poddej se

když hvězdy září tmou

a luna žhne.

 

Erik dorecitoval, zrovna když jsem dotančila do středu kruhu a zůstala stát vedle něj u Nykytina stolu. Vzhlédla jsem k němu. Byl vysoký a v černém mu to hrozně slušelo, protože vynikly jeho tmavé vlasy a oči měl v kontrastu ještě modřejší než obvykle.

,,Ahoj, kněžko,´´řekl tiše.

,,Ahoj, choti,´´odvětila jsem.

Formálně si přitiskl pravou pěst k srdci a hluboce se mi uklonil. Pak se otočil ke stolu. Když se obrátil zase ke mně, držel v jedné ruce Nykytin zdobný stříbrný pohár a v druhé obřadní nůž. A pod slovem ,,obřadní´´ si nepředstavujte žádnou hračku. Byl ostrý jako břitva, ale zároveň vypadal Krásně. Byly na něm vyryté Nykytiny posvátné formule a symboly.

,,Budeš potřebovat tohle,´´řekl a nůž mi podal.

Vzala jsem ho. Dost mě vyvádělo z rovnováhy jak se ostří třpytí ve svitu měsíce, a vůbec jsem netušila co mám dělat dál. Hudba naštěstí pořád hrála a dav přihlížejících se pohupoval v rytmu hypnotické melodie. Samozřejmě nás sledovali, ale zatím jen s nezaujatým očekáváním, takže když budeme mluvit tiše, neuslyší nás. Střelila jsem pohledem po Damienovi. Zvedl obočí a mrkl na mě. Rychle jsem se zase odvrátila.

,,Zoey?Všechno v pohodě?´´zašeptal Erik,,Nebude mě to skoro vůbec bolet, neboj.´´

,,Fakt?´´

,,Tys to ještě nikdy nedělala, viď?´´

Mírně jsem zavrtěla hlavou. Na okamžik se dotkl moji tváře. ,,Občas zapomínám, že je to pro tebe všechno pořád nové. Dobře, nic na tom není. Nastavím nad pohár pravou dlaň.´´přehodil nádobu do levé ruky a podržel ji ve výšce očí.Ucítila jsem odér vína.

,,Zvedni dýku nad hlavu, pozdrav všechny čtyři světové strany a pak mě řízni do dlaně.´´

,,Mám tě říznout?´´ztěžka jsem polkla.

Usmál se. ,,Řízni, škrábni, jak chceš. Prostě mi přejeď ostřím pod palcem, je dobře nabroušené a udělá všechnu práci za tebe.Já pak natočím

ruku, ty mi Nykytiným jménem poděkuješ za obětinu a do vína mezitím steče trocha krve.Potom sevřu ruku v pěst, ty vezmeš pohár a půjdeš s ním k Damienovi. Každému zástupci živlů dáš dneska napít vína. Tím se rituálně očistí, než začneš s celkovou očistou školy, chápeš?´´

,,Jo,´´přisvědčila jsem rozechvěle.

,,.Tak se do toho dej. A neměj strach, to zvládneš.´´

Kývla jsem a zvedla dýku nad hlavu: ,,Vzduchu! Ohni! Vodo!Země! Zdravím vás!´´zavolala jsem a postupně obrátila čepel k východu, jihu, západu

a severu. Nervozita ze mě spadla, protože jsem kolem sebe ucítila první záchvěvy živlů. Už se asi těšily, až je zavolám. Můj pozdrav ještě úplně nedozněl, když jsem spustila ruce dolů, přitiskla špičku dýky ke spodní části Erikova palce a rychlým tahem přejela nabroušeným ostřím po jeho dlani, jak mi poradil.

Okamžitě mě zaplavila vůně jeho krve, teplá, temná, a nepopsatelně lákavá. Uchváceně jsem se dívala, jak se z rány řinou kapky krve připomínající rubíny. Erik natočil ruku a nechal je stékat do připraveného vína. Zvedla jsem hlavu a zahleděla se mu do třpytivých očí.

,,Nykytiným jménem ti děkuju za dnešní oběť a za tvou lásku a oddanost. Jsi hoden Nykytina požehnání a náklonnosti její kněžky.´´

Pak jsem se sklonila a vtiskla mu lehký polibek na hřbet jeho krvácející ruky.

Když jsme se znovu setkali pohledem, oči se mu nezvykle leskly a ve tváři měl něžný, důvěrný výraz, ale nevěděla jsem, jestli se jenom vžil do své role bohynina chotě, nebo jestli to jsou skutečné pocity. Sevřel ruku v pěst a znovu mi zasalutoval se slovy: ,,Jsem a vždy budu oddaný Nykytě a její velekněžce.´´

Nebyl čas dumat nad tím, jestli mluvil o mně, nebo se jen držel své role. Měla jsem na práci důležitější věci. Uchopila jsem pohár s krvavým vínem a přistoupila k Damienovi. Pozvedl žlutou svíci a usmál se na mě.

,,Vzduchu, jsi pro mě stejně důležitý a nezbytný jako dýchání. Dnes potřebuji tvoji sílu, abys od nás odvál zatuchlý pach smrti a strachu. Vzduchu, prosím, přijď!´´Tenhle obřad se trošku lišil od těch dosavadních a Damiena evidentně někdo předem upozornil, protože měl v ruce zapalovač.

Jakmile zažehl svojí svíčku, obklopil nás vír dokonale ochočeného větru. Zazubili jsme se na sebe a já mu podržela pohár u úst, aby se mohl napít.

Postoupila jsem po směru hodinových ručiček, neboli po slunci, k Shaunee. Červenou svíci už měla připravenou a dychtivě se usmívala.

,,Ohni, hřeješ a očišťuješ. Dnes vzýváme tvou moc, abys z našich srdcí vystrnadil temnotu. Ohni, přijď!´´ Shaunee žádný zapalovač nepotřebovala, protože knot jako obvykle vzplál sám od sebe vysokým plamenem. Obě nás zaplavilo horko a záře bezpečného domácího krbu. Nabídla jsem Shaunee pohár a ona usrkla doušek vína.

Od ohně jsem přikročila k vodě, tedy k Erin a modré svíčce.

,,Vodo, přicházíme k tobě špinaví a vynoříme se čistí. Dnes tě žádám, abys z nás smyla všechny skvrny, která na nás ulpívají. Vodo, přijď!´´

Erin zapálila svíčku a já zaslechla vlny tříštící se o pobřeží a ucítila na kůži chladnou rosu. Zvedla jsem pohár,ona se napila a zašeptala: ,,Držím palce,Červenko.´´

Kývla jsem a rázně vykročila k Afroditě. Vypadala pobledle a napjatě. V rukou svírala zelenou svíci, která by jí dala ránu, kdybychom se společně pokusily přivolat zemi.

,,Kde je?´´zašeptala jsem aniž jsem pohnula rty.

Nervózně pokrčila rameny.

Zavřela jsem oči a pomodlila se. Bohyně, spoléhám že mi pomůžeš, aby to vyšlo. Nebo aspoň doufám, že mě z toho zase nějak vysekáš, když se ztrapním. Když jsem oči otevřela, byla jsem pevně rozhodnutá. Jestli se Stevie Rae neukáže, na věci to nic nemění. Tak jako tak to všem řeknu. Někdo mi uvěří u bez důkazů, někdo ne. Uvidím, jak se to vyvine. Vím, že mluvím pravdu, a mí kámoši to vědí taky.

Místo abych přivolala zemi, mrkla jsem na Afroditu a sykla. ,,Jdu na to.´´Otočila jsem se k divákům, kteří mě tázavě sledovali.

,,Jak všichni víte, teď musím přivolat zemi. Jenže tu je menší problém.Na vlastní oči jste viděli, že Nyx obdařila Afroditu nadáním pro zemi. Ano, opravdu to udělala, ale svěřila jí ho jen dočasně. Afrodita opatrovala živel pro tu, která je skutečným ztělesněním země. Pro Stevie Rae. Jakmile jsem vyslovila její jméno, v koruně velkého dubu to zašustilo, větve ztrácející se ve tmě nad námi zavrzaly a na zem vedle nás ladně

seskočila Stevie Rae.

,,Sakryš, Zoey, tobě to ale trvalo, než ses ke mně dopracovala.´´řekla. Potom přistoupila k Afroditě a vzala si od ní zelenou svíčku. ,,Dík, žes mi podržela místo. ´´

,,Jsem ráda, žes to neprošvihla,´´odvětila Afrodita, ucouvla a přenechala svoji pozici jí.

Stevie Rae si tam stoupla, otočila se čelem do kruhu, setřásla si z obličeje kudrnaté blond vlasy a věnovala všem okolo zářivý úsměv.

Ten ale nemohl soupeřit se svítivě červeným tetováním, v němž se proplétaly stonky rostlin, ptáčci a květy. ,,Bezva, můžeš už přivolat zemi.´´

32)

Samozřejmě vypukl neuvěřitelný kravál. Erebovi synové se s řevem rozeběhli k našemu kruhu. Dospělí šokovaně vykřikli a nějaká holka začala ječet jako siréna.

,,A jéje,´´špitla Stevie Rae, ,,Dělej něco, Červenko.´´

Rázně jsem se k ní otočila a bez zdržování zvolala: ,,Země, přijď!´´Na vteřinu mě zaplavila panika, protože ani já ani Stevie Rae jsme neměly čím zapálit svíčku, ale vtom se k nám nevzrušeně naklonila Afrodita a přiložila ke knotu zapalovač, který pořád držela v ruce.Okamžitě nás obklopily vůně a zvuky lesní louky. ,,Na, napij se.´´Pozvedla jsem pohár a kámoška ho málem vyžahla celý. Trochu jsem se na ní zamračila.

,,No co?´´zašeptala., ,Erik chutná skvěle.´´bránila se a já jsem obrátila oči v sloup a rozeběhla se do středu kruhu, kde stál Erik a zíral na Stevie Rae jako na zjevení. Vztáhla jsem volnou paži. ,,Duchu! Přijď!´´vykřikla jsem bez dlouhých řečí. Moje duše se zatřepotala, já vzala z Nykytina stolu obřadní zapalovač a rozsvítila fialovou svíčku, která tam na mě čekala. Pak jsem si taky pořádně lokla krvavého vína. Páni, to byla šleha! Stevie Rae měla pravdu. Erik vážně chutnal skvěle, ale to už jsem koneckonců věděla. Rozpálená vínem, krví a duchem jsem vykročila k obvodu kruhu. Byla jsem ohromně pyšná na celou svoji partu. Stáli na svých místech, drželi svíčky a ovládali svoje živly, takže kruh zůstával silný a neproniknutelný. Začala jsem kráčet podél stříbrné linie, která je spojovala, pořádně jsem se nadechla a překřikla ten brajgl

kolem nás.

,,Školo noci! Poslouchej mě!´´všichni okamžitě zmlkli, protože bohynina moc zesílila můj hlas jako megafon. Málem jsem údivem taky ztratila řeč. Musela jsem si odkašlat a začít znovu. Tentokrát jsem už nemusela nikoho přeřvávat. ,,Stevie Rae neumřela. Prodělala jiný druh proměny. Bylo to těžké a skoro přitom přišla o svoji lidskou podstatu, ale zvládla to a teď je z ní dospělá upírka úplně nového druhu.´´ Pomalu jsem

obcházela kruh a snažila se mezi řečí co nejvíc lidem podívat do očí. ,,Nyx jí ale ani na chvilku neopustila. Jak vidíte, pořád má nadání pro zemi, dar, který dostala od naší bohyně ve své původní podobě a pak znovu v téhle.´´

,,Já to nechápu, Tahle dívka bývala mládě, zemřela a zase obživla?´´ozvala se Shekina, vystoupila z řady, popošla ke Stevie Rae a zkoumavě se na ni zadívala.

Než jsem stačila odpovědět, promluvila sama Stevie Rae. ,,Ano, paní. Umřela jsem. Ale potom jsem se vrátila a nebyla jako dřív. Zbyl ve mně jen kousíček mojí staré duše, ale Zoey, Damien, Shaunee, Erin a hlavně Afrodita mi pomohli stát se, kým jsem bývala. Když jsem získala svoji duši zpátky, proměnila jsem se v jiný druh upíra.´´Ukázala na svoje krásné červené tetování. Afrodita postoupila dopředu a překročila zářící stříbrnou čáru, která spojovala náš kruh. Lekla jsem se, že dostane ránu nebo odletí zpátky nebo

se jí něco stane hrozného, ale čára jí pustila dovnitř. Afrodita došla ke mně a já si všimla že její tělo obklopuje stříbrná záře.

,,Když se Stevie Rae proměnila, prošla jsem proměnou i já.´´Zvedla ruku a rychlým pohybem si setřela z čela modrý obrys srpku.

Pár diváků zalapalo po dechu, ale ona se nenechala vyrušit. ,,Nyx mě změnila v člověka, a stejně jako Stevie Rae i já patřím k novému druhu. Jsem člověk požehnaný bohyní. Pořád mám věštecký dar, kterým mě Nyx obdařila, když jsem byla mládě. Bohyně se ode mě neodvrátila.´´

Hrdě se napřímila a čelila pohledům celé školy, jako by je vyzývala, ať si něco zkusí namítnout.

,,Takže tu máme nový druh upíra a nový druh člověka.´´ujala jsem se znovu slova a střelila pohledem po Stevie Rae. Blýskla po mně úsměvem a kývla. ,,A potom taky nový druh mláděte.´´Jakmile jsem to dořekla, z dubu začali doslova pršet kluci a holky z tunelů.

Umínila jsem si, že se potom musím Stevie Rae zeptat, jak je tam sakra všechny schovala, protože jsem jich napočítala snad deset. Poznala jsem Venuši, Afroditinu bývalou spolubydlící, a napadlo mě, jestli měly čas si popovídat. Zahlídla jsem taky protivného Elliotta, kterého jsem pořád neměla ráda. Rozestavili se uvnitř kruhu po obou stranách Stevie Rae a tvářili se hodně nervózně.Na čelech jim jasně plály rudé

obrysy srpků. Zaslechla jsem, jak někteří kluci a holky mezi diváky začali brečet a volat jména těch, ve kterých poznaly zemřelé spolubydlící nebo kamarády.

Věděla jsem, jak jim je.Taky jsem si myslela, že moje nejlepší kámoška je mrtvá,a pak jsem ji potkala a ona chodila, mluvila, a dýchala.

,,Nejsou mrtví,´´prohlásila jsem důrazně. ,,Stala se z nich mláďata nového druhu, nový kmen. Ale patří ke stejnému lidu jako my a je načase, abychom je přijali mezi sebe a zjistili proč je Nyx přivedla na svět.´´

,,Lže!´´to slovo zaznělo tak řezavě a hlasitě, že mi málem praskly bubínky. V davu to zašumělo, přihlížející na jižní straně kruhu se rozestoupili a mezi nimi prošla Neferet.

Vypadala jako bohyně pomsty a dokonce i já jsme při pohledu na její nespoutanou krásí oněměla. Nádherné hedvábné černé šaty obepínaly ladnou postavu a odhalovaly bělostná ramena. Husté kaštanové vlasy měla rozpuštěné, takže jí ve vlnách spadaly až k útlému pasu. Zelené oči jí zářily, rty měla sytě rudé jako čerstvá krev.

,,Chceš po nás, abychom věřili, že tyto nestvůrné hříčky přírody stvořila naše bohyně?´´řekla hlubokým, krásně modulovaným hlasem.

„Ty zrůdy už jednou zemřely a musejí zemřít znovu!´´

Zvedl se ve mně hněv a rozbil její magnetické kouzlo. ,,Vy ty zrůdy, jak jim říkáte, znáte líp než kdo jiný.´´ Napřímila jsem se a postavila  se jí tváří v tvář. Možná jsme neměla její profesionální přednes a úchvatnou krásu, zato jsem měla na svoji straně pravdu a bohyni.

,,Pokusila jste se je zneužít. Chtěla jste je zkazit. To vy jste je držela v zajetí, dokud je Nyx naším prostřednictvím neuzdravila a neosvobodila.´´

Její oči se rozšířily v dokonalém údivu. ,,Ty tvrdíš, že ta tyhle příšery můžu já?´´

,,Hele já a mí kámoši nejsme žádné příšery!´´ozval se zamnou výkřik Stevie Rae.

,,Mlč, zrůdo!´´zavolala Neferet autorativně. ,,Tohle už přesahuje všechny meze!´´Otočila se a přejela pohledem ohromené diváky.

,,Právě jsem objevila další z těch stvůr, které Zoey a její přívrženci oživují.´´Sehnula se pro věc, která ji ležela u nohou a hodila ji do kruhu.

Byla to Jackova mošnička. Když dopadla na zem, otevřela se a vypadl z ní monitor chůvičky i samotná kamera (která měla být bezpečně

schovaná v márnici) Neferet se pátravě zadívala mezi diváky, dokud Jacka neobjevila. Potom vyštěkla: ,,Jacku! Zoey ti přikázala abys dal tohle do márnice, kde bylo zamčené tělo zesnulého Jamese Starka, protože na něj použila zlá kouzla, která ho měla oživit. Nesnaž se to popřít!´´

,,Ne. Ano.Tak to nebylo,´´zakoktal Jack. Běnka která se mu opírala o nohu, žalostně zakňučela.

,,Nechte ho na pokoji"´´křikl Damien, ale ze svého místa v kruhu se nehnul.

Neferet se k němu obrátila: ,,Ty se od ní necháš dál klamat? Následuješ radši ji než Nyx?´´

Než kamarád stačil odpovědět, ozvala se vedle mě Afrodita. ,,Poslyšte Neferet, kdepak máte znak bohyně?´´

Velekněžka na ni upřela pohled a vztekle přimhouřila oči. Všichni už ale pochopili na co Afrodita naráží. Na Neferetiných fantastických černých šatech scházela výšivka Nykyty, kterou nosí každá kněžka na prsou. A já si všimla ještě něčeho. Na krku měla náhrdelník, který jsem na ní nikdy předtím neviděla. Zamrkala jsem, abych se ujistila, že mě neklame zrak. Ne, byla jsem si naprosto jistá. Na zlatém řetízku visela křídla.Velká, černá krkavčí křídla vyřezaná z onyxu,

,,Co to máte na krku?´´zeptala jsem se.

Automaticky zvedla ruku a pohladila přívěsek,  který se jí houpal mezi ňadry.,,křídla Ereba, Nykytina chotě.´´

,,Ehm, nerad to říkám, ale to není pravda,´´řekl Damien. ,,Erebova křídla jsou zlatá, nikoli černá. Sama jste mě to učila v upíří sociologii.´´

,,Tyhle nesmyslné řeči už mě nebaví,´´utrhla se na něj. ,,Nejvyšší čas tohle divadélko skončit.´´

,,Tak na tom se kupodivu shodneme,´´přisvědčila jsem.

Začala jsem mezi diváky pátrat po Shekině, když vtom Neferet ustoupila stranou a za ní se objevila nezřetelná postava. Velekněžka ji gestem

naznačila, aby šla blíž.,,Pojď sem a předveď, co dnes v noci stvořili.´´

Nikdy nezapomenu, jak Hraběnka příšerně zavyla a zanaříkala, když se před námi vynořil nový Stark. Kráčel jako duch. Kůži měl hrůzostrašně

bledou a oči rudé jako zaschlá krev.Obrys srpku na čele měl červený stejně jako mláďata v kruhu, ale jinak se jim vůbec nepodobal. Stvoření, které bývalo Starkem, se zastavilo vedle Neferet a zahledělo se na nás očima žhnoucíma šílenstvím.Udělalo se mi z něj špatně.

,,Starku!´´chtěla jsem to jméno hlasitě vykřiknout, ale z pusy se mi vydral jen nezřetelný šepot.

On se ke mně ale stejně otočil. Rudé zornice zesvětlaly a na chvilku jsem se zase dívala na kluka, kterého jsem znala.

,,Zzzoey....´´znělo to spíš jako sykot než řeč, ale přesto se ve mně vzedmula náhlá naděje.

Nejistě jsem k němu vykročila. ,,Jo, Starku,to jsem já. ´´vyhrkla jsem a potlačila vší silou vzlyk.

,,Sssslíbil jsem že ssse vrátím.´´zamumlal.

Usmála jsem se skrz slzy a krok za krokem se k němu blížila. Stál hned za hranicí kruhu. Už jsem mu chtěla říct, ať se nebojí, že najdeme způsob jak ho dát do pořádku ale najednou vedle mě stála Afrodita. Popadla mě za zápěstí a odtáhla mě zpátky,

,,Nechoď k němu,´´sykla.,,Neferet se to na tebe snaží hodit.´´

Chtěla jsem se jí vytrhnout, když v tom z opačné strany se ozval Shekinin hlas. ,,To, co se stalo tomuto nebohému chlapci, je strašlivé, Zoey, žádám tě, abys dnešní rituál urychleně ukončila. Odvedeme mláďata dovnitř, spojíme se s Nykytinou nejvyšší radou a počkáme, až dorazí.

Jen ta může tyto události správně posoudit,´´

Vycítila jsem , že červená mláďata za mnou nervózně přešlapují, a odpoutala jsem pozornost od Starka. Otočila jsem se a zachytila pohled Stevie Rae. ,,To je v pohodě. Tohle je Shekina. Ona pozná co je pravda a co je lež.´´

,,Já taky poznám, co je pravda a co je lež, a moje slovo tady má větší váhu než rozhodnutí nějaké rady tisíce kilometrů odsud.´´

Jakmile to Neferet řekla, zase jsem se obrátila k ní. ,,Už se nemůžete dál schovávat!´´zaječela jsem na ní. ,,Já to Starkovi ani těm ostatním mláďatům neudělala. Byla jste to vy a teď si ponesete následky.´´

Usmála se, ale byl to spíš úšklebek. ,,Tak proč ten tvor volá tvoje jméno?´´

,,Zzzzoey.´´zasténal znovu Stark

Pátravě jsem se na něj zadívala a snažila se v té ztrhané tváři rozeznat stopy kluka, kterého jsem znala. ,,Starku, moc mě mrzí, že seš na tom takhle.´´

,,Zoey Redbirdová!´´Shekinin hlas šlehl jako bič.,,Uzavři kruh. Toto je záležitost, kterou musí zhodnotit osoby, na jejichž úsudek se lze spolehnout.

Zatím se o to nešťastné mládě postarám sama.

Z nějakého nepochopitelného důvodu se Neferet po těch slovech rozesmála.

,,Mám z toho špatný pocit,´´zamumlala Afrodita a začala mě strkat zpátky do středu kruhu.

,,Já taky,´´ozvala se Stevie Rae ze své pozice na severu.

,,Nezavírej ten kruh,´´řekla Afrodita.

Vtom se ke mně zničehonic donesl Neferetin šepot. Když kruh nezavřeš, budeš vypadat provinile. Zavři ho a ocitneš se bez ochrany. CO si zvolíš?

Zadívala jsem se jí do očí. ,,Volím moc svého kruhu a pravdy,´´odpověděla jsem

Vítězně se usmála. Otočila se ke Starkovi. ,,Miř přesně na cíl, ať se země zalije krví,Teď!´´rozkázala mu. Hned neposlechl, jako by bojoval sám se sebou. ,,Udělej, co chci a dostaneš, po čem tvé srdce nejvíc touží.´´zašeptala to Starkovi do ucha, ale já jí slova odečetla ze rtů.

Zapůsobila na něj okamžitě. Oči mu rudě zaplály, a rychlostí útočícího hada pozvedl luk, kterého jsem si předtím vůbec nevšimla, nasadil na

tětivu šíp a vystřelil. Střela zasvištěla, se smrtící přesností zasáhla Stevie Rae do hrudi a probodla ji skrz naskrz.Zarazila se až o tmavé

peří na konci ratiště.

Stevie Rae zaúpěla, sesunula se na zem a stočila se do klubíčka. S výkřikem jsem se k ní rozeběhla. Slyšela jsem Afroditu, jak huláká na Damiena a dvojčata ať nevystupují z kruhu a v duchu jsem žehnala její chladnokrevnosti. Padla jsem vedle kámošky na kolena. Bolestně lapala po dechu a hlavu měla skloněnou.

,,Stevie Rae! Ach bohyně, ne! Stevie Rae!´´

Pomalu vzhlédla a podívala se na mě. Z rány ji prýštila krev a bylo ji strašně moc, ani jsem nevěděla, že jí v sobě člověk tolik má. Vsakovala se do půdy, ze které se draly kořeny velkého dubu. Nemohla jsem  se od ní odtrhnout.Ne kvůli její sladké omamné vůni, ale protože mi došlo, co vidím. Země pod rozložitým stromem byla doslova a do písmene zalita krví. Ohlédla jsem se přes rameno na Neferet. Stála hned za hranicí našeho kruhu a triumfálně se usmívala. Stark klečel vedle ní a třeštil na mě oči,

které už nebyly červené, zato plné nejčistší hrůzy.

,,To vy jste zrůda, Neferet, ne Stevie Rae!´´zakřičela jsem na ni.

Už se nejmenuji Neferet. Od dnešní noci mi říkej královno Tsi Sgili. Ta slova mi zazněla v hlavě tak zřetelně, jako by Neferet stála vedle mě a šeptala mi je do ucha.

,,Ne!´´zaječela jsem a pak se noc změnila v peklo.

33)

Země pod mýma nohama, nasáklá krví Stevie Rae, se začala chvět a vlnit, jako kdyby se hlína proměnila ve vodu. Vypukla panika, ale přes všechen hluk a vřavu jsem znovu zaslechla Afroditin hlas. Křičela na Damiena a dvojčata, ale znělo to klidně, jako by jen komentovala jejich mizerný vkus při výběru oblečení.

,,Pojďte sem k nám, ale neporušte kruh!´´

,,Zoey,´´vypravila ze sebe ztěžka Stevie Rae a upřela na mě pohled plný bolesti. ,,Ďělejte co Afrodita říká, neporušte kruh, za žádnou cenu!´´

,,Ale ty....´´

,,Ne! Neumírám, fakticky ne.Vzal mi jen krev, ne život.Neporušte kruh,´´

Přikývla jsem a stoupla si. Nejblíž nám byli Erik a Venuše. ,,Podepřete Stevie Rae, každý z jedný strany. Držte ji. Postarejte se, aby neupustila svíčku. Nesmí zhasnout. Kruh se nesmí porušit.´´

Venuše vypadala otřeseně, ale kývla a přistoupila ke Stevie Rae, Erik, s tváří popelavou šokem, na mě jen zíral.

,,Musíš si vybrat,´´řekla jsem mu. „Buď jsi na naší straně, nebo na straně Neferet a ostatních.´´

Nezaváhal. ,,Vybral jsem si ve chvíli, kdy jsem se nabídl za kněžčina chotě. Jsem s tebou.´´rychle pomohl Venuši zvednout Stevie Rae na nohy.

Navzdory vzdouvající se zemi jsem doklopýtala k Nykytinu stolu a chňapla fialovou svíčku ducha právě v okamžiku kde se málem převrhla.

Pevně jsme ji sevřela, zaštítila tělem a zkontrolovala pohledem Damiena a dvojčata. Řídili se Afroditinými klidnými povely, nevšímali si chaotického hemžení okolo a pomalu kráčeli vpřed ke Stevie Rae. Stříbrná čára se posouvala s nimi a kruh se zmenšoval, až jsme se v něm

nakonec tísnili jeden vedle druhého-Damien, dvojčata, Afrodita, Erik, červená mláďata a Stevie Rae.

,,Teď ji pomalu odvedeme od stromu,´´zavelela Afrodita. ,,Všichni společně, nikdo nesmí porušit kruh. Musíme se dostat k tajnému východu ve zdi. Hned!´´Pátravě jsem se na ni zadívala a ona vážně přikývla. ,,Vím, co se bude dít dál, a nebude to nic pěkného.´´

,,Tak padáme,´´řekla jsem.

Celá naše skupina se dala do pohybu. Opatrně, krůček po krůčku, jsme šli po vzdouvající se zemi. Museli jsme být hrozně opatrní, jak kvůli  Stevie Rae, tak kvůli svíčkám a kruhu, který jsme museli za každou cenu udržet. Člověk by myslel že se nám do cesty budou plést mláďata a dospělí nebo že se nás pokusí zastavit aspoň Shekina, ale zdálo se, jako bychom se uprostřed chaosu a paniky ocitli v zvláštní bublině klidu.

Dostali jsme se od stromu ke zdi a pomalu, opatrně se vydali podél ní. Všimla jsem si, že tráva pod našima nohama se tolik nechvěje a není

na ní ani stopa po krvi. Vtom se ke mně donesl Neferetin příšerný smích.

V dubu strašlivě zapraskalo a jeho kmen se roztrhl vedví. Šla jsem pozadu, protože jsem byla čelem ke Stevie Rae, a tak jsem měla na celou scénu dokonalý výhled. Zpod zničeného stromu se něco vynořilo.Nejdřív jsem viděla jenom obrovská černá křídla, která pevně ovíjela tělo. Pak tvor poodstoupil od rozervaného kmene, narovnal se do plné výšky a černočerná křídla se rozprostřela.

,,Ach, bohyně!´´vykřikla jsem bezděky, když jsem Kalonu poprvé spatřila. Bylo to nejkrásnější stvoření, jaké jsem kdy viděla. Měl hladkou kůži bez jediné poskvrnky, zlatavou, jako by ji právě láskyplně políbily sluneční paprsky. Vlasy měl stejně černé jako křídla, volně mu spadaly na ramena jako hustá hříva starodávného válečníka. Jeho tvář....Jak mám něco tak krásného popsat? Byla to tvář oživlé sochy. I ten nejnádhernější smrtelník ať člověk nebo upír vedle něj vypadal jako ubohá nepovedená napodobenina. Oči měl jantarové a jejich sytá barva přecházela dozlatova.

Přistihla jsem se, že se v nich toužím ztratit.Ty oči mě volaly....on mě volal....

Udělala jsem ještě pár klopýtavých kroků, zastavila se a zřejmě bych rozbila kruh, rozeběhla se k němu a padla mu k nohám, kdyby nepozvedl nádherné paže a hlubokým, znělým, mocným hlasem nezvolal: ,,Povstaňte se mnou, děti!´´

Z díry v zemi se vyrojili krakouni a zaclonili celé nebe. Pohled na jejich známá znetvořená těla ve mně vzbudil strašlivou hrůzu a ta okouzlení Kalonovou krásou přebila. Krakouni se rozkřičeli a začali kroužit kolem svého otce. Ten se rozesmál, natáhl ruce co nejvýš, aby se mohl dotknout jejich křídel.

,,Musíme odsud vypadnout!´´sykla Afrodita.

,,A hned! Zrychlete.´´Už jsem zase byla při smyslech. Země se přestala třást, takže jsme mohli přidat. Dál jsem šla pozadu, a tak jsem mohla s hrůzou sledovat, jak k osvobozenému andělovi přistupuje Neferet. Zastavila se před ním a vysekla ladné pukrle. Vznešeně na ní kývl a oči mu zaplály chtíčem. ,,Má královno,´´oslovil ji.

,,Můj choti,´´odvětila. Pak se obrátila k davu přihlížejících, kteří přestali zmateně pobíhat a fascinovaně zírali na Kalonu.

,,Toto je Erebus, jenž konečně sestoupil na zem!´´prohlásila. ,,Pokloňte se Nykytinmu manželovi a našemu novému pozemskému pánu.´´ Hodně diváků většinou mláďat, okamžitě padlo na kolena. Hledala jsem mezi nima Starka, ale nikde jsem ho neviděla. Zato jsem spatřila Shekinu, která rázně vykročila mezi uchvácenými mláďaty vpřed. V moudré tváři měla nedůvěřivý výraz a čelo jí brázdila hluboká vráska.

Postupně se k ní přidávali Erebovi synové, ale nedokázala jsem odhadnout, jestli stejně jako ona pochybují o Kalonovi, nebo ho naopak chtějí před velekněžkou ochránit. Než se Shekina stačila protlačit dave, a postavit se Kalonovu tváří v tvář, Neferet zvedla ruku a nenápadně trhla zápěstím. Ten pohyb byl natolik nepostřehnutelný, že bych si ho asi vůbec nevšimla, kdybych ji nepozorovala soustředěně.

Shekina vytřeštila oči, zalapala po dechu, chytila se za hrdlo a zhroutila se na zem. Erebovi synové se k ní rozeběhli. V tu chvíli jsem vytáhla z kapsy mobil a vytočila číslo sestry Marie Anděly.

Zvedla to hned při prvním zazvonění.,,Zoey?´´

,,Utečte. Hned.´´řekla jsem

,,Rozumím.´´znělo to naprosto klidně.

,,Vezměte babičku! Musíte jí vzít sebou!´´

,,Ale jistě, postarej se o sebe a svoje lidi, já se postarám o ni,´´

,,Zavolám jakmile to půjde.´´zaklapla jsem telefon.

Když jsem zvedla hlavu, všimla jsem si, že Neferet se na nás dívá.

,,Jsme tady!´´vyhrkla Afrodita.,,Otevřete ty zatracené dveře, honem!´´

,,Jsou otevřené,´´ozval se známý hlas. Ohlédla jsem se. Vedle pootevřeného tajného vchodu, který se jakoby kouzlem  objevil mezi kameny a cihlami, stál Darius. A spolu s ním k mé obrovské úlevě taky Jack. Sice brečel jako mimino, ale nic se mu evidentně nestalo a měl s sebou i Hraběnku.

,,Jestli jsi s námi, musíš být proti nim.´´řekla jsem Dariovi a kývla ke Škole noci a Erebovým synům, kterých bylo všude plno, ale proti Kalonovi se nepostavil ani jeden.

,,Už jsem zvolil.´´odvětil bojovník

,,CO kdybychom radši šli? Ona se na nás kouká!´´vyhrkl Jack.

,,Zoey! Musíš nás krýt.´´řekla Afrodita. ,,Využij živly, všech pět. Zamaskuj nás.´´

´Přikývla jsem a zavřela oči. Nezřetelně jsem vnímala Afroditin hlas jak komanduje červená mláďata aby se držela pohromadě v kruhu, který už vůbec neměl správný tvar a vypadal spíše jako obdélník, protože jsme se museli protáhnout tajnými dveřmi.To se ale odehrávalo jakoby v pozadí mé mysli, protože jinak jsem se naprosto soustředila na vzduch, vodu, oheň, zemi a ducha. Požádala jsem je, ať nás ukryjí a ochrání před Neferetiným pohledem. Živly mě okamžitě poslechly a já ucítila takový odliv sil jako nikdy předtím.Vždyť jsem taky ještě nikdy nezkusila zapojit všech pět živlů naráz do takhle vyčerpávajícího úkolu. Připadalo mi, jako když se moje mysl a moje vůle snaží uběhnout maratón sprintem. Zatnula jsem zuby a vytrvala. Živly kolem nás i nad námi vířily. Slyšela jsem vítr a cítila slanou vůni oceánu. Začala kolem nás stoupat hustá mlha. Nebe se zatáhlo mračny, zaburácel hrom a prásk. Do stromu pár metrů od nás sjel blesk. Nic se mu ale nestalo, síla země ho naopak přiměla růst do stále větší šířky. Když jsem pootevřela oči, zjistila jsem, že jedno červené mládě mě pozadu vede k východu a naši skupinku dokonale cloní zuřící živly. Pak jsem v té smršti zvuků zaslechla ,,mňááááuf!´´ a když jsem se ohlédla, uviděla jsem venku za zdí Nalu s celou smečkou koček, včetně hrůzostrašně rozčepýřené Maleficent a jejího nerozlučného parťáka ve zločinu Belzebuba. Ještě neposledně jsem zahlédla Neferet. Rozčileně se rozhlížela a očividně nechtěla věřit že jsme jí nějak dokázali uniknout. Potom se dveře

zavřely a odřízly nás od všeho, co se dělo ve škole.

,,Dobře, teď znovu zformujeme kruh a co nejvíc ho stáhneme. Dvojčata jste moc blízko u sebe! Takhle je úplně šišatý. Kočky! Nesyčte na Běnku, na to není čas.´´Afrodita štěkala rozkazy jako seržant na cvičáku.

,,Tunely,´´slabý hlas Stevie Rae zazněl tmou úplně zřetelně.

Podívala jsem se na ni. Neudržela se na nohou, a tak ji Erik nesl v náručí jako dítě. Dával dobrý pozor, aby se nedotkl šípu, který jí trčel ze zad.

Tvář měla bílou jako křída a tím zřetelněji na ní vyvstávalo červené tetování.

,,Musíme se dostat k tunelů. Tam budeme v bezpečí.´´řekla.

,,Stevie Rae má pravdu, dolů za námi nepůjde a Neferet taky ne, to už teď nesvede.´´přisvědčila Afrodita.

,,K jakým tunelům?´´zeptal se Darius.

,,V podzemí, za prohibice se tam schovávali pašeráci. Vchod je na nádraží v centru.´´odpověděla jsem.

,,Na nádraží. To je nejméně čtyři kilometry odsud, navíc půjdeme přímo středem města.´´namítl, ..Jak se tam...´´Nedořekl to, protože všude

kolem nás se začal ozývat strašný křik a ze Školy noci to nebylo. Na nebi vybuchovaly plamenné koule připomínající děsivé smrtící květy.

,,Co se to děje?´´zeptal se Jack a přitiskl se k Damienovi.

,,To jsou krakouni. Získali zpátky svoje těla a mají hlad. Pustili se do lidí.´´řekla Afrodita

,,Oni ovládají oheň? ´´vyhrkla Shaunee a zatvářila se příšerně naštvaně.

,,Jo,´´´odvětila Afrodita.

,,No tak to si můžou zkusit!´´Shaunee zvedla ruce a já ucítila, jak kolem nás začíná stoupat horko.

,,Ne!´´vykřikla Afrodita. ,,Nesmíš k nám přitáhnout pozornost. Teď to nejde. Jinak je s námi konec,´´

,,Tys to viděla?´´zeptala jsem se jí,

Přikývla. ,,Tohle všechno a ještě mnohem víc. Všichni, kdo se neschovají pod zem, jim poslouží jako lovná zvěř.´´

,,Takže se potřebujeme dostat do tunelů.´´

,,Ale jak?´´ozvala se jedna holka s červeným srpkem, kterou jsem neznala, dětsky vyplašeným tónem.

Sebrala jsem poslední síly. Neustálý kontakt se všemi pěti živly mě zoufale vyčerpal, ale nechtěla jsem, aby ostatní poznali že už nemůžu.

Musejí dál věřit, že sem silná, sebejistá a všechno mám pod kontrolou.Zhluboka jsem se nadechla.,,Nebojte se. Vím, jak to udělat, aby nás

cestou nikdo neviděl, mám to vyzkoušené.´´Unaveně jsem se usmála na Stevie Rae. ,,Pamatuješ, ne?´´Pak jsem se zadívala na Afroditu.

,,A ty určitě taky.´´

Stevie Rae vyčerpaně kývla.

,,Jasně,´´řekla Afrodita.

,,Tak jak to uděláme?´´zeptal se Damien.

,,Jo, sem s tím,´´ozvala se Erin.

,,Přesně. Už mě berou křeče z toho, jak se na mě pořád někdo mačká.´´zabrblala Shaunee. Evidentně jí hrozně žralo, že proti krakounímu ohni nemůže použít svůj.

,,Fajn, tak poslouchejte. Proměníme se v mlhu a stín, noc a temnotu. Neexistujeme. Nikdo nás nevidí. Jsme noc a noc je námi.´´Jak jsem mluvila ucítila jsem známý záchvěv a červená mláďata překvapeně vydechla. Bylo mi jasné že zničehonic místo mě vidí jen mlhu smíšenou s temnotou

a prostoupenými stíny. Připadalo mi zvláštní, že takhle vyčerpaná splývám s nocí snadněji, jako kdybych se mohla prostě vytratit a konečně si odpočinout, spát...

,,Zoey!´´Z nebezpečného tranzu mě vytrhl Erikův hlas.

,,V pohodě, to nic!´´vyhrkla jsem spěšně. ,,Teď to zkuste vy. Soustřeďte se. Je to skoro stejné, jako když jste zdrhali ze školy na rande nebo tajné rituály za zdí, akorát se musíte ještě víc koncentrovat. To zvládnete. Jste mlha a stín. Nikdo vás nevidí. Nikdo vás neslyší.

Kolem vás je jenom noc a vy jste její část.´´

Celá naše skupinka se mi před očima rozostřila a začala se rozplývat. Nebylo to úplně stoprocentní, a Hraběnka před veškerou snahu byla

dál obrovský, dokonale viditelný labrador (narozdíl od koček, které s tmou splynuly úplně snadno) ale ze všech kluků a holek zůstalo sotva víc než jen nezřetelný stín).

,,Můžeme vyrazit. Držte se pohromadě. Vezměte se za ruce. Nenechte se ničím vytrhnout ze soustředění. Darie, jdi první.´´

Vydali jsme se do ulic města,které se proměnilo v oživlou noční můru. Později jsem se dívala, jak jsme to vůbec dokázali, ale pak jsem na to přišla. Nyx nad námi držela ochrannou ruku. Šli jsme pod závojem jejího stínu. Zahalili jsme se její nocí navzdory tomu, že okolo nás řádilo tmou šílenství.

Krakouni ovládli pole. Byl Silvestr a právě odbila půlnoc, takže nestvůrám se doslova vrhali do rány podnapilí slavící lidé, kteří pohromadě vybíhali z klubů, restaurací a krásných starých vil po petrolejových králích. Když totiž zaslechli praskot a výbuchy krakouních kouzelných ohňů mysleli si že je to městský ohňostroj, a běželi se na něj podívat. S podivně odosobněným mrazením jsem přemítala, kolik z nich vzhlédlo k nebi

a spatřilo to poslední, co měli v životě vidět: děsivé rudé lidské oči v nestvůrných ptačích tvářích. Když jsme byli asi v půli cesty, na křižovatce Cincinnatské a třinácté, zaregistrovala jsem policejní a hasičské sirény a výstřely. Trpce jsem se usmála. My v Oklahomě milujeme zbraně a práv, která nám dává druhý ústavní dodatek, využíváme s pýchou, upřímnou radostí a při sebemenší zámince. Docela mě v tu chvíli zajímalo, jestli proti kouzelným mýtickým tvorů, moderní zbraně zabírají, ale dobře jsem si uvědomovala, že o tom nebudu muset dumat dlouho. Brzo si to všichni ověříme v praxi.

Asi tak blok od opuštěného železničního nádraží se spustil protivný studený déšť, nebo spíš mrholení. Všechno jsme v tu ránu byli zmrzlí na kost, ale na druhou stranu nás to ještě líp skrylo před zvědavými očima, ať lidskýma nebo nestvůrnýma.

A pak jsme se konečně ocitli u cíle. Do suterénu nádraží jsme se dostali snadno, stačilo vytáhnout kovovou roletu, která budila klamný dojem, že s ní nikdo nepohne. Jakmile nás obklopila sklepenní temnota, všichni jsme si hlasitě oddychli.

,,Bezva, už můžeme uzavřít kruh.´´

,,Děkuju, duchu,můžeš jít.´´začala jsem a otočila se ke Stevie Rae, kterou pořád nesl Erik. ,,Jsem ti moc vděčná, země, můžeš jít.´´

Erin stála vlevo ode mě a já se na ní ve tmě usmála: ,,Vedla sis dneska dobře, vodo. Můžeš jít.´´Kruh jsem uzavřela živlem, který ho otevírá.

,,Vzduchu, jako vždycky máš můj vděk. Můžeš jít.´´Ozvalo se tiché lupnutí, něco zasyčelo a stříbrná linie která nás spojovala a chránila,

se rozplynula.

Zatnula jsem zuby a snažila se překonat vyčerpání, které mě zmáhalo, ale asi by se mi podlomila kolena, kdyby mě Darius nezachytil za ruku a nepřidržel.

..Pojďte dolů. Ještě nejsme úplně mimo nebezpečí.´´prohlásila Afrodita.

Přešli jsme dozadu ke kanálu, což byl ve skutečnosti vchod do rozsáhlého systému tunelů. Už jsem ti jednou byla a tahle druhá návštěva mi připadala stejně surrealistická jako vůbec celá noc. Když jsem tady byla naposled, kolem zuřila sněhová bouře a já přišla zachránit Heatha před Stevie Rae a tlupou mláďat, která pro změnu zachraňuji teď. Heath!

,,Zoey, už musíme jít.´´zavolal na mě Erik, když jsem se neměla k pohybu. Předal Stevie Rae Dariovi a nahoře jsme tak zůstali jen my dva.

,,Potřebuju ještě vyřídit dva hovory. Dole není signál.´´

,,Fajn, ale dělej.´´odvětil. ,,Řeknu ostatním, že za chvíli přijdeš.

,,Dík.´´unaveně jsem se na něj usmála. ,,Vezmu to rychle.´´

Stroze přikývl a slezl po kovovém žebříku do podzemí.

K mému překvapení to Heath zvedl hned na první zazvonění.,,Co chceš, Zoey?´´

,,Poslouchej Haethe, nemám moc času. Ve Škole noci se objevilo něco hrozného  a teď to útočí na město. Je to fakticky špatné, hodně špatné, a nevím, kdy to skončí, protože to zatím neumím zastavit. Zachránit se před tím můžeš jedině tak, že se schováš pod zem. Ta věc nemá podzemí ráda. Rozumíš?´´

,,Jo,´´řekl

,,Věříš mi?´´

Vůbec nezaváhal. ,,Jo.´´

Oddechla jsem si. ,,Vezmi svoji rodinu a všechny, na kom ti záleží, a odveď je do bezpečí. Dům vašeho dědy má veliký sklep, ne?´´

,,Jasně, schováme se tam.´´

,,Dobře, zase se ti ozvu, jakmile to půjde.´´

..Zoey, ty se taky schováš, viď?´´

Sevřelo se mi srdce. ,,Ano.´´

,,Kam?´´

,,Do těch starých chodeb pod nádražím.´´

,,Ale tam je to nebezpečný!´´

,,Ne, není, už ne. Neměj strach. Hlavně se taky drž stranou, ano?´´

,,No jo,´´odpověděl.

Ukončila jsem hovor, než jsem stačila plácnout něco, co by nás oba mrzelo. Pak jsem vytočila druhé číslo. Máma to nezvedla. Po pěti zazvoněních

sepnul záznamník a ozval se přehnaně radostný hlas. ,,Dovolali jste se k Hefferovým. Žijeme v lásce a bázni Boží a přejeme vám požehnaný den. Nechte nám vzkaz. Amen!´´

Obrátila jsem oči v sloup a když přístroj pípnul, řekla jsem: ,,Mami, určitě si myslíš, že se svět ocitnul ve spárech ďábla, a tentokrát nejsi daleko od pravdy. Tahle věc sice není ďábel, ale je zlá a můžeš se před ní zachránit, jedině když se schováš do podzemí, třeba do sklepa nebo nějaké jeskyně.Takže hned běž do kostela a ukryj se tam ve sklepě. Rozumíš? Mám tě ráda mami. Postarala jsem se i o babičku, je s.....Záznamník

mě utnul. Povzdychla jsem si a moc si přála aby mě aspoň pro jednou poslechla. Potom jsem se sešplhala za ostatníma do podzemí.

Moje parta na mě čekala kousek od vchodu. Před námi se táhl tmavý hrůzostrašný tunel, v němž se v dálce mihotala světla.

,,Poslala jsem červené napřed, aby rozsvítili lampy a tak.´´řekla Afrodita a střelila pohledem po Stevie Rae. ,,Jako například aby připravili nějaké deky a suché oblečení.´´

,,Bezva, to je fajn.´´Silou vůle jsem přemohla únavu a udržela se při vědomí. Červení už zapálili pár olejových luceren, takových těch starodávných s uchem, a pověsili je na skoby přibližně ve výši očí, takže jsem rozeznávala obličeje svých kamarádů a viděla,s jakým výrazem se na mě dívají. Všichni měli stejný, dokonce i Afrodita. Báli se.

Prosím tě Nyx, pomodlila jsem se v duchu vroucně. Dej mi sílu a pomoz mi najít správná slova, protože na tomhle prvním momentu závisí, jak to tady zvládneme. Nedovol abych to zvorala, prosím. Nedostala jsem výslovnou odpověď, ale ucítila jsem příval tepla, lásky a důvěry, který mi rozbušil srdce a naplnil mě novou energií.

,,Jo, je to špatné,´´spustila jsem. ,,Nebudeme si nic nalhávat. Jsme mladí. Jsme sami. Máme raněné. Neferet a Kalona jsou mocní a je dost dobře možní, že mají na své straně všechny dospělé a mláďata. Ale my máme něco, co oni nikdy nebudou mít. Lásku, pravdu a jeden druhého. A taky Nyx. Všechny nás označila a každý z nás je její vyvolený. Naše parta je absolutně vynímečná-jsme úplně něco nového.´´Odmlčela jsem

se, podívala se jim zpříma do očí a snažila se jim úsměvem zvednout morálku. Pauzy využil Darius.

,,Kněžko, dosud nikdy jsem nepocítil podobné zlo.´´pronesl., ,Nikdy jsem o něčem takovém ani neslyšel. To stvoření je nezkrotné a plné nenávisti. Když se vynořilo z útrob země, připadalo mi, jako by se právě zrodilo samo vtělení zla,´´

,,Tys to aspoň poznal Darie. Spousta dalších bojovníků ne. Viděla jsem, jak zareagovali. Nesáhli po zbraních ani se nesnažili utéct jako ty.´´

,,Statečnější muž by jistě zůstal.´´´hlesl.

,,Blbost!´´skočila mu do řeči Afrodita. ,,Zůstal by akorát tak hloupější muž. Jsi tady s námi a máš šanci bojovat. Ostatní Erebovi syny buď pokosili ti hnusní ptáci, nebo jsou očarovaní jako všechna mláďata kromě nás.´´

,,Jo,´´zapojil se do debaty Jack. ,,Jsme tady, protože jsme jiní než ostatní.´´

,,Jsme něčím zvláštní.´´řekl Damien.

,,My jsme nikdy nešly s davem,´´podotkla Shaunee.

,,Přesně moje slova, ségra,´´přisvědčila Erin.

,,Jsme tak neskutečně zvláštní, že by pro nás měli zařídit zvláštní školu.´´řekla Stevie Rae. Měla slabý hlas, ale evidentně ji ještě nepřešel humor.

,,Bezva. Tak co teď?´´zeptal se Erik.

Všichni se zadívali na mě. Já se zadívala na ně.

..Ehm, no, vymyslíme plán.´´vyhrkla jsem.

,,Plán?´´opáčil Erik,,,A to je všechno?´´

,,Ne. Vymyslíme plán a pak nějak získáme zpátky školu. Všichni společně.´´Natáhla jsem k nim ruku jako nějaká kapitánka softbalového družstva. ,,Jdete do toho semnou?´´

Afrodita protočila oči, ale jako první položila dlaň na hřbet mojí ruky. ,,Já jo.´´řekla.

,,Já taky,´´přidal se Damien.

,,Já taky,´´řekl Jack jako ozvěna.

,,Jasně,´´pronesla jednohlasně dvojčat.

,,Počítej semnou,´´vydechla Stevie Rae.

,,Nenechám si to ujít ani za nic.´´uzavřel Erik, položil ruku úplně navrch a s úsměvem se mi podíval do očí.

,,Tak dobře,´´řekla jsem. ,,Nandáme jim to!´´ Všichni to po mně samozřejmě hlasitě zopakovali a mě v tu chvíli začaly brnět špičky prstů a ten pocit se postupně rozšířil až k zápěstí. Věděla jsem, že až ostatní stáhnou ruce, a já se budu moc podívat, uvidím na obou svých dlaních zbrusu nová nádherná tetování a budu si připadat jako dávná exotická kněžka se symboly bohyniny přízně namalovanými hennou. Navzdory

šílenství, vyčerpání a chaosu který nám obrátil životy vzhůru nohama, mě náhle zaplavil klid a nádherná jistota, že pořád kráčím po cestě své bohyně.

Uznávám, nebyla to moc rovná a hladká cesta. Ale byla moje, a tím pádem musela být vynímečná, jako jsem já.