9)
,,No nazdar. Chaos a láska jsou totéž, ale vlastně nejsou. Neferet je pořád mocná, ale už Nyx neposlouchá. A snaží se probudit něco nebezpečného. Jak to myslela? ,Probudit´ v abstraktním smyslu, jako že chce vyvolat válku s lidmi, nebo se doslova pokouší probudit nějakou hnusnou příšeru, která nás všechny sežere? Třeba jako to strašidlo, co mě škráblo, a na které jsem se mimochodem vůbec nestačila zeptat. Sakra,sakra, sakra!´´blábolila jsem páté přes deváté, poté co jsme s Afroditou vyběhly z koleje. Bylo skoro jisté, že na schůzi rady přijdeme pozdě.
,,Na mě nekoukej. Já mám dost svých nevyřešených problémů.Jsem a zároveň nejsem člověk? Co to má znamenat? A jak to, že je moje lidská přirozenost tak šíleně silná? Vždyť nemám lidi ráda!´´Vzdychala a prohrábla si vlasy. ,,Do prdele, jsem rozcuchaná.´´Obrátila se ke mně.
,,Je poznat, že jsem brečela?´´
,,Už se ptáš posté a znovu říkám že ne. Vypadáš dobře.´´
,,Krucifix. Já to věděla. Vypadám děsně.´´
,,Afrodito! Dobře, ne děsně!´´
,,No jo, ostatním to možná stačí, když vypadají dobře. U mě je to děsně.´´
,,To snad není pravda. Právě se nám zjevila naše nesmrtelná bohyně Nyx, mluvila s námi a ty stejně myslíš jen na to,jak vypadáš!´´ zavrtěla jsem hlavou.Tohle bylo i na Afroditiny poměry příšerně povrchní.
,,Hele, bylo to fantastické. Nyx je úžasná. Upřímně to přiznávám, tak co si stěžuješ?´´
,,No, když k tobě mluví sama bohyně, asi bys pak měla, já nevím, myslet na důležitější věci, než jsou tvoje věčně dokonalé vlasy,´´vyhrkla jsem zoufale. S touhle holkou mám čelit nebezpečnému zlu, které chce zničit svět? Ach jo. Nykytiny cesty jsou samozřejmě nevyzpytatelné, ale mělo by to snad mít nějaké meze.
,,Nyx dobře ví, jaká jsem a stejně mě má ráda. Jsem, kdo jsem. Tohle.´´ Máchla před sebou dlaní, dolů a zase nahoru. ,,Myslela jsi to vážně, že mám dokonalé vlasy?´´
,,Jsou dokonalé jako ta tvoje povrchní, otravná póza.´´
,,Bezva, to se mi ulevilo.´´
Zamračila jsem se na ni, ale už jsem nic neřekla. Vyběhly jsme po schodech k zasedacímu sálu naproti knihovně. Nikdy jsem tam nebyla, ale hodně krát jsem nakoukla dovnitř, protože dveře zůstávají obvykle otevřené, když je místnost prázdná. Vždycky když jsem šla do knihovny nebo z ní, neodolala jsem a obdivně si prohlížela krásný velikánský kulatý stůl, který sálu vévodí. Dokonce jsem se Damiena zeptala jestli to náhodou není ten kulatý stůl z dob krále Artuše a Camelotu.Odpověděl že asi ne, ale jistý si tím nebyl. Dneska ovšem zasedací sál prázdný nebyl. Naopak,tísnila se v něm spousta dospělých upírů, Erebových synů a samozřejmě taky těch pár mláďat z rady prefektů. Naštěstí jsme vklouzly dovnitř, zrovna když Darius zavíral dveře, u nichž následně hodlal v celé své namakané výšce stát na stráži. Afrodita po něm blýskla zářivým provokativním úsměvem a já potlačila hlasitý povzdech, protože jeho oči okamžitě zajiskřily zájmem. Chtěla tam zůstat, a zapříst hovor, ale já ji chytla za ruku a doslova odvlekla ke dvěma prázdným židlím vedle Damiena.
,,Dík, žes nám držel místo,´´ pošeptala jsem mu.
,,Rádo se stalo,´´odpověděl tiše a usmál se na mě jako dřív. Zahřálo mě to u srdce a hned mi bylo líp.
Rozhlédla jsem se. Seděly jsme s Afroditou po Damienově pravé ruce. Vedle Afrodity jsem spatřila Lenobii, učitelku jezdectví. Bavila se s Drakem a Anastázií Lankfordovými. Po levici měl Damien dvojčata. Synchronizovaně na mě kývla,ale evidentně se tady cítila stejně nesvá jako já. Věděla jsem, že radu tvoří nejnadanější členové profesorského sboru, ale některé učitele jsem znala jenom od vidění a nevěděla jsem ani, jak se jmenují a kromě nich tu bylo i podezřele hodně Erebových synů, v čele s obrovským chlapem, který seděl u dveří. Byl to největší mužský ať už lidský nebo upíří, jakého jsem v životě viděla. Snažila jsem se na něj nezírat. Napadlo mě, že se zeptám vševěda Damiena jestli mají bojovníci normálně přístup na zasedání rady, když v tom se ke mně naklonila Afrodita a zašeptala:,,To je Ate, velitel Erebových synů. Darius
říkal, že tu dneska bude. TO je kus chlapa, co?´´
Už jsem měla na jazyku, že mi připomíná spíš několik kusů chlapa naskládaných na sebe, když se otevřely jiné dveře na opačné straně sálu a vstoupila Neferet.
Poznala jsem že se děje něco neobvyklého, ještě než za ní vešla další žena. Neferet na veřejnosti nosila masku poklidné dokonalosti, byla vtělený klid, sebejistota a vyrovnanost. Teď ale vypadala rozhozeně. Krásné rysy měla napjaté, jako by se ovládala jen silou vůle a ta námaha ji vyčerpávala. Po několika krocích ustoupila stranou a my jsme uviděli upírku, která šla za ní.
Jakmile jí dospělí spatřili, překvapeně sebou trhli. Erebovi synové se postavili do pozoru a ostatní členové rady je vzápětí napodobili.
Damien, dvojčata, Afrodita a já jsme vstali, automaticky v uctivém pozdravu přitiskli sevřené pěsti k srdci a sklonili hlavy jako všichni kolem.
No, přiznávám se, že jsem ze své úklony zašilhala nahoru a zvědavě jsem se na nově příchozí koukla. Byla vysoká a hubená. Její pleť měla sytou barvy naleštěného tmavého dřeva a stejně jako třeba mahagon byla hladká a bez poskvrnky. Její jednolitost narušovalo jen složité safírové tetování, které působilo absolutně ohromujícím dojmem: tvořily ho totiž dvě siluety bohyně, jaké mají všichni profesoři vyšité na náprsních kapsách. Ženské postavy se v dokonalé zrcadlové souměrnosti stáčely po jejích lícních kostech až skoro k bradě. Vytaženými
pažemi jako by podpíraly měsíční srpek na jejím čele. Neuvěřitelně dlouhé vlasy ji spadaly hluboko pod pas a podobaly se těžkému závoji z lesklého černého hedvábí. Oči měla velké, tmavé, mandlového tvaru, nos dlouhý a rovný, rty plné. Nesla se jako královna, dívala se zpříma a pozorně si nás prohlížela. Teprve když se její pohled na vteřinu zastavil u mě a já pocítila jeho sílu, došlo mi, v čem se liší od všech upírů které jsem kdy viděla-byla stará. Ne v tom smyslu jako normální starý člověk-vypadala odhadem na čtyřicet, ovšem to je na upíří poměry hrozně moc. Dojem stáří
u ní nevyvolávaly vrásky nebo povolená kůže. Jednoduše působila věkovitě a důstojně a otevřeně se tím pyšnila, jako by to byl vzácný drahý šperk.
,,Vítejte´´ její přízvuk jsem nedokázala zařadit. Působil trochu jako z Blízkého Východu a taky tak nějak britsky. Důležité ale bylo, že dodával jejímu hlasu stejně syté zabarvení jaké měla její kůže. Místnost se jím celá rozezněla. Automaticky jsme zareagovali:,,Vítej i ty.´´ Usmála se a najednou mi hrozně připomněla bohyni, jejíž úsměv jsem měla v živé paměti. Nějak mě přestala nést kolena a ulevilo se mi, když nám pokynula, abychom se posadili.
,,Vypadá jako Nyx,´´ pošeptala mi Afrodita.
Takže se to nezdálo jenom mně. Přikývla jsem a trochu se sebrala. Nic víc jsem nestačila, protože Neferet se konečně vzchopila a promluvila.
,,Stejně jako vás všechny i mě překvapila, že se naší Škole noci dostalo té vzácné cti a nečekaně nás přijela navštívit Shekina.´´
Damien prudce zalapal po dechu a já se na něj tázavě zadívala. Jako správný snaživý studentík měl před sebou papír a v ruce bezvadně ořezanou tužku, aby si mohl v případě potřeby dělat poznámky,. Rychle načmáral pár slov a nenápadně ke mně papír pošoupnul, abych si vzkaz přečetla. Stálo tam: SHEKINA = VELEKNĚŽKA VŠECH UPÍRU.
Ty bláho. Žádný div, že se Neferet tváří tak rozhozeně. Shekina se dál mírně usmívala a pokynula Neferet, aby se posadila. Naše velekněžka sklonila hlavu. Mělo to vypadat uctivě, ale mně to připadalo hodně prkenné, jako by se k tomu projevu respektu musela nutit. Sedla si, záda rovná jako pravítko, pořád divně ztuhlá. Shekina zůstala stát a oslovila nás.
,,Kdybych sem skutečně přijela pouze na přátelskou návštěvu, samozřejmě bych svůj záměr předem oznámila, abyste byli připraveni.
Pouhá návštěva to však není, stejně jako toto není běžné zasedání rady. Už připuštění Erebových synů k jednání je neobvyklé, ale jejich přítomnost v takovéto chaotické a nebezpečné době chápu. Mnohem více mě udivuje, že zde s námi jsou mláďata.´´
,,Jsou tady, protože...´´
Shekina zvedla ruku a Neferetino vysvětlení rázně uťala. Nevím, co semnou zacloumalo víc-jestli Shekinina mocná božská aura nebo to, jak snadno Neferet umlčela.
Shekininy tmavé oči se upřely na dvojčata, pak na Damiena, Afroditu a nakonec spočinuly na mně.,,Ty jsi Zoey Redbirdová,´´řekla.
Odkašlala jsem si a snažila se pod jejím přímým pohledem moc nevrnět. ,,Ano,paní.´´
,,Pak tito čtyři musejí být ona mláďata obdařená nadáním pro vzduch, oheň, vodu a zemi.´´
,,Ano, paní jsou,´´odvětila jsem.
Přikývla. ,,Už chápu, proč vás sem přizvali.´´ Pootočila se a provrtala Neferet přísným pohledem. Chceš použít jejich sílu.´´
Ztuhla jsem a Neferet taky, i když ona k tomu asi měla jiný důvod. Že by Shekina věděla, co mě napadlo teprve nedávno, že Neferet zneužívá svou moc a snaží se vyvolat válku mezi lidmi a upíry?
Neferet se už ani nepokoušela předstírat zdvořilost. Ostře odsekla: ,,Chci využít všechny výhody, které nám bohyně poskytla, abych zajistila našemu lidu bezpečí.´´
Ostatní dospělí se v sále nervózně ošili. Její nepokrytá neúcta je evidentně zaskočila.
,,Jistě. Proto jsem zde.´´Se Shekinou velekněžčino chování ani nehnulo. Obrátila se k členům rady. ,,Šťastnou shodou okolností jsem právě byla na neohlášené soukromé návštěvě chicagské Škole noci, když se ke mně donesla zpráva o zdejších tragických událostech. Kdybych byla doma v Benátkách, dozvěděla bych se o nich přiliž pozdě, než abych mohla zasáhnout, a nedokázala bych tomuto zabíjení předejít.´´
,,Předejít, kněžko?´´ozvala se Lenobia. Koukla jsem se po ní. Učitelka jezdectví vypadala, že je v mnohem větší pohodě než Neferet. Tón jejího hlasu byl nesporně uctivý ale zároveň vřelý.
,,Lenobio, má milá. Moc ráda tě zase vidím.´´ řekla Shekina přívětivě.
,,Jsem šťastná že se zase potkáváme,´´Lenobia kývla a její zvláštní stříbřitě plavé vlasy se zavlnily jako vzdušný závoj.
,,Jistě však mluvím za celou radu, když přiznám že ti nerozumím. Patricia Nolanová i Loren Blake jsou mrtví. Pokud jsi chtěla zabránit jich smrti, přicházíš pozdě.´´
,,To je pravda,´´řekla Shekina. ,,A jejich smrt mě velice rmoutí, ale ještě je čas, abychom zabránili dalšímu umírání.´´odmlčela se a potom pomalu, zřetelně pronesla: ,,Žádná válka mezi lidmi a upíry nebude.´´
Neferet vyskočila tak prudce, že málem převrhla židli. ,,Nebude? Takže vrahové ujdou trestu za svoje ohavné zločiny?´´
Erebovi synové na sobě nedali nic znát, ale vycítila jsem, že je to stejně jako Neferet šokovalo.
,,Zavolala jsi policii, Neferet?´´zeptala se Shekina klidným konverzačním tónem, ale síla skrytá v jejím hlase mě pošimrala na kůži a cosi v mém nitru se zachvělo.
,,Jestli jsem zavolala lidskou policii a požádala je, aby chytili lidské vrahy a předali je lidskému soudu? Ne, to jsem neudělala.´´
,,A jsi nezvratně přesvědčená, že u lidí se spravedlnosti nedovoláš? Raději s nimi budeš válčit?´´
Neferet přimhouřila oči a probodla Shekinu vzteklým pohledem,ale neodpověděla. Nastalo tíživé ticho, a mně z ničeho nic vytanul na mysli detektiv Max, polda, který mi pomohl, když Heatha unesla ta hnusná nemrtvá mláďata z tunelů. Zachoval se skvěle,snažila jsem se mu namluvit, že Heatha unesl bezdomovec a zabil i ty druhé dva lidské kluky, a i když dobře věděl, že lžu, byl ochotný, mi důvěřovat a stačilo mu moje slovo, že už žádné nebezpečí nehrozí. Navíc mi přišel na pomoc, když jsem ho nejvíc potřebovala. Vyprávěl mi, že jeho sestra, dvojče, se proměnila v upírku a že si zůstali blízcí, což znamená, že není proti upírům zaujatý. Pracuje na oddělení vražd a je vyšší šance, že by určitě udělal všechno proto aby vraha upírů dostal. A stoprocentně není jediný rozumný a čestný člověk v Tulse.
,,Zoey Redbirdová, co mi k tomu povíš?´´
Shekinina otázka mě dost zaskočila, ale odpověď ze mě vylétla úplně samovolně, jako kdyby kněžka zmáčkla nějaký knoflík.
,,Já jednoho poctivého lidského poldu znám.´´ Shekina se zase usmála jako Nyx a já se trošku uklidnila.
,,To asi každý z nás. Aspoň to jsem si myslela, než se ke mně donesla zvěst, že jste zde vyhlásili válku, aniž jste dali lidem příležitost, aby si mezi sebou zjednali pořádek.´´
,,Copak ti nedochází, jak je to směšné?´´ Neferetiny mechově zelené oči sršely zlostí. ,,Aby si zjednali pořádek .Ani by je to nenapadlo!´´
,,V průběhu minulých desetiletí to mnohokrát udělali. A ty to dobře víš, Neferet.´´Shekinin mírný tón ostře kontrastoval se zuřivým hněvem mladší ženy.
,,Zabili ji, a potom Lorena.´´skoro zasyčela.
Shekina jí vlídně pohladila po ruce. ,,Nemáš dostatečný odstup. Neuvažuješ racionálně.´´
Neferet před jejím dotekem ucukla. ,,Já jediná tady uvažuji racionálně!´´vyštěkla. ,,Lidské ohavnosti už příliš dlouho zůstávají bez trestu!´´
,,Neferet, k těm vraždám došlo teprve nedávno a tys lidem nedala ani možnost, aby viníky ze svých řad sami potrestali. Místo toho je všechny šmahem odsuzuješ a viníš je z nečestného jednání. Všichni lidé takoví nejsou, i když tvá osobní zkušenost s nimi byla bohužel bolestná.´´
Shakinina závěrečná slova mi připomněla, s čím se mi Neferet před časem svěřila: když ji označili, bylo to pro ni vysvobození, protože její otec ji už léta zneužíval. To se odehrálo skoro před sto lety. Lorena zavraždili teprve předevčírem, profesorku Nolanovou o den dřív. Došlo mi, že Neferet těmi,,ohavnostmi´´ nemyslí jen tyhle dva zločiny. Shekina zjevně dospěla ke stejnému závěru.
,,Velekněžko Neferet, domnívám se, že jsi k řešení těchto vražd nepřistoupila s nezaujatou myslí. Tvůj úsudek zakalila láska k zesnulým přátelům a touha po pomstě. Nykytina nejvyšší rada s vyhlášením války nesouhlasí a zamítá ho.´´
,,Jen tak bez důvodu?´´Neferetin vášnivý odpor vystřídala chladná, krutá zášť. Semkla rty. Byla jsem fakticky ráda, že se tak dívá na Shekinu a ne na nás, protože mi z ní běhal mráz po zádech.
,,Kdybys uvažovala rozumně, uvědomila by sis, že Nykytina nejvyšší rada nikdy o ničem nerozhoduje bez rozmyslu. Pečlivě situaci zvážila, přestože jsi ji o deklaraci války nezpravila, jak bylo tvou povinností,´´vyčetla ji Shekina jemně. ,,Dobře víš, sestro, že takto závažnou záležitost jsi měla nejdříve předložit radě na schválení.´´
,,Na to nebyl čas,´´namítla Neferet ostře.
,,Na moudré rozhodnutí je vždycky čas!´´Shekininy oči rozhořčeně zaplály a já se málem přikrčila. A to jsem myslela, že Neferet umí budit hrůzu! Proti Shekině vypadala jako ufňukaná holčička. Starší žena na chvilku zavřela oči a zhluboka se nadechla, aby se uklidnila.
Pak laskavým, chápavým tónem pokračovala: ,,Ani Nykytina nejvyšší rada, ani já nepopíráme, že vražda našich soukmenovců volá po spravedlivém
trestu, ale válka nepřichází v úvahu.Žijeme s lidmi v míru už více než dvě staletí. Nesmíme tento mír porušit kvůli ohavnému činu několika málo náboženských fanatiků.´´
,,Když budeme slepí k tomu, co se děje tady v Tulse, vypuknou zase hony na čarodějnice. Nezapomínej, že hrůzy v Salemu také začala jen hrstka lidí, náboženských fanatiků, jak říkáš.´´
,,Mám tu dobu živé paměti, narodila jsem se ani ne sto let poté. Nyní jsme silnější, než jsme byli v sedmnáctém století. A svět se změnil, Neferet.
Pověry nahradilo vědecké poznání. Lidé uvažují mnohem racionálněji.´´
,,Co všechno se ještě bude muset stát, než ty i velevážená Nykytina nejvyšší rada pochopíte, že nám nezbývá než se začít bránit?´´
,,Celý svět by musel změnit své myšlení a já se modlím k Nykytě, aby se něco takového nikdy nestalo,´´ odvětila Shekina důstojně.
Neferet se rozhlédla po místnosti a její pohled utkvěl na veliteli Erebových synů. ,,Ty a tvoji Synové budete jen trpně přihlížet, jak nás lidé jednoho po druhém vraždí?´´V jejím hlase zazněla promyšlená výzva.
,,Žiju, abych chránil druhé, a žádný Erebův syn nedovolí, aby někdo pod jeho ochranou došel úhony. Budeme tebe i tvou školu bránit, Neferet, ale proti rozhodnutí nejvyšší rady se nepostavíme.´´pronesl Ate hlubokým znělým hlasem.
,,Kněžko, to, co naznačuješ, tedy že by se Ate měl řídit spíš tvým přáním než vůlí rady- je nehorázné.´´ Z Shekinina tónu zmizela veškerá vlídnost. Upřeně se na Neferet zadívala a z jejích očí sálalo rozhořčení. Neferet dlouho mlčela a pak se najednou zachvěla. Ramena jí poklesla a najednou jako by zestárla.
,,Odpusť mi,´´řekla tiše. ,,Máš pravdu, Shekino. Nemám dostatečný odstup. Měla jsem Patricii i Lorena moc ráda. Zatemnilo mi to mysl. Musím.....potřebuju....omluvte mě, prosím,´´ vypravila ze sebe. A pak jako šílená vyběhla ze sálu.
10)
Všichni mlčeli. To ticho mi připadalo dlouhé, ale ve skutečnosti nemohlo trvat víc než pár nesnesitelných vteřin. Vidět Neferet v takovém stavu bylo dost zvláštní, a i když jsem věděla, že se zřekla Nykyty a chystá něco zatraceně zlého, stejně mě polekalo, že se takhle sesypala. Zcvokla se? Dělá to všechno, protože je blázen? Když mě Nyx varovala před ,, temnotou´´, myslela tím temnotu v Neferetině pomatené mysli?
,,Vaši velekněžku v posledních dnech postihly těžké rány,´´promluvila Shekina. ,,Její neuvážené jednání to neomlouvá, ale chápu ji. Její bolest zmírní čas a výsledky, které jistě přinese policejní vyšetřování.´´ Pohlédla na gigantického bojovníka. ,,Ate, přeji si, abys místním detektivům poskytl veškerou možnou pomoc. Většina důkazů byla bohužel zřejmě zničena, ale moderní vědecké metody by snad mohly ještě něco odhalit.´´Ate vážně přikývl a Shekininy tmavé oči sklouzly ke mně. ,,Zoey, jak se jmenuje ten poctivý lidský policista, kterého znáš?´´
,,Kevin Marx,´´odpověděla jsem.
„Obrátíme se na něj,´´řekl Ate.
Velekněžka se pochvalně usmála a potom pokračovala: ,,My ostatní...´´ Zarazila se a její nebeský úsměv se ještě rozšířil. ,,Ano, my. Rozhodla jsem se zde zůstat, dokud se Neferet neuzdraví.´´
Rychle jsem se rozhlédla po sále, protože mě zajímalo, jak na její nečekané oznámení zareagují profesoři. V jejich tvářích se zračila celá škála pocitů od šoku přes mírný údiv až po neskrývanou radost. Myslím, že v mojí převládalo to posledně jmenované. No uznejte, co by mohla Neferet provést, když tu s námi bude velekněžka všech upírů?
,,Já i Nykytina nejvyšší rada se domníváme, že by život na zdejší škole měl pokračovat pokud možno obvyklým způsobem.
Zítra proto opět začne normální vyučování.´´
Pár učitelů se zatvářilo rozpačitě, ale nahlas se odvážila promluvit zase jen Lenobia. ,,Kněžko, všichni se rádi vrátíme ke své práci, ale schází nám dva klíčoví členové sboru.´´
,,To je pravda, a další důvod, proč zde chci aspoň krátce zůstat. Převezmu po Lorenu Blakeovi semináře poezie.´´
Ani jsem se nemusela dívat na absolutně nepoetická dvojčata a bylo mi jasné, že se snaží nedat najevo zklamání. Potlačila jsem úsměv, ale za okamžik už nebyl důvod protože Shekinina další slova moje veselí spolehlivě vymazala.
,,A naštěstí se mi podařilo na letišti ještě zastihnout Erika Nighta. Uvědomuji si, že čerstvě proměnění dospělí obvykle profesorská místa nezastávají, ale jedná se pouze o dočasné řešení nouzové situace. Mláďata mimoto Erika dobře znají, a tak nebudou ztrátu oblíbené profesorky pociťovat tak bolestně,jako kdyby ji nahradil někdo cizí.´´
Proboha, Erik se vrací a bude učit předmět, na který chodím. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli mám jásat,nebo vyklopit oběd, a tak jsem radši zůstala zticha a hlídala si rozbouřený žaludek.
,,Co se týče magické bariéry, kterou Neferet vztyčila, už ji neobnovíme. Souhlasím, že to v prvním okamžiku bylo adekvátní opatření, došlo zde ke vraždě a v areálu školy nebyl k dispozici žádný Erebův syn, ale nyní už nejsou takové nouzové prostředky na místě.
Odříznout takto školu od světa by se v podstatě rovnalo vyhlášení stavu obležení a to rozhodně nechceme. Navíc jsou tu Erebovi synové a tudíž jsme v naprostém bezpečí.´´Kývla na Ateho a ten zareagoval mírnou úklonou. ,,Byla bych zkrátka ráda, kdyby zdejší život pokračoval v zajetých kolejích. Ti, kdo mají vazby k lidské komunitě, nemusejí své styky s blízkými nijak omezovat. Pamatujte, co se naši předkové
často za cenu vlastní krve naučili: Strach a fanatismus se rodí z omezenosti a nevědomosti.´´
Nevím, co to do mě v tu chvíli vjelo, ale najednou mě cosi popadlo a ruka mi bez sebemenší účasti mozku sama od sebe vystřelila nahoru,
jako bych byla šprt, který právě přišel na geniální řešení slovní úlohy.
,,Zoey, chceš k tomu něco dodat?´´vyzvala mě Shekina.
Správně jsem měla říct kdepak,vůbec nic! Z pusy mi ale úplně samo vyletělo:,,Kněžko. možná bychom teď mohli zrealizovat jeden můj nápad.
„Chtěla jsem, aby Dcery temnoty začaly pomáhat jedné lidské charitativní organizaci.´´
,,Pokračuj mladá dámo, to mě zajímá.´´
Ztěžka jsem polkla. ,,No, napadlo mě, že by Dcery temnoty mohly nabídnout spolupráci Tulačkám. To je, ehm, charitativní útulek, který se stará o opuštěné kočky a hledá pro ně nový domov. Myslela jsem, no, že by to byl dobrý způsob, jak se sblížit s místními lidmi,´´vypravila jsem ze sebe klopýtavě.
Shekina se zářivě usmála. ,,Útulek pro kočky- to je přesně ono! Opravdu Zoey, podle mě je to vynikající myšlenka. Můžeš s nimi navázat kontakt hned zítra, jsi omluvena z dopoledního vyučování.´´
,,Kněžko, nepřipustím, aby to děvče chodilo mezi lidi úplně samo,´´ namítl okamžitě Ate. ,,Alespoň do té doby, než vypátráme osoby zodpovědné za vraždu našich soukmenovců,´´
,,Lidi přece nepoznají že jsme mláďata,´´řekla Afrodita.
Všichni se na ní zadívali. Okamžitě narovnala záda a zvedla bradu.
,,Kdo jsi?´´zeptala se jí Shekina.
,,Jmenuji se Afrodita, paní,´´odpověděla.
Pozorně jsem velekněžku sledovala. Zajímalo mě, jestli se k ní donesly pomluvy, které o Afroditě rozšířila Neferet, že se k ní Nyx obrátila zády, odňala ji nadání a tak dále. Shekitim výraz se nezměnil, vyjadřoval jen zvědavost. ,,Jaké máš nadání, Afrodito?´´otázala se přímo.
Ztuhla jsem, Krucinál! Vždyť ona už žádné nemá!
,,Nyx mě obdařila nadáním pro zemi,´´pronesla. ,,Ale kromě toho mi dala ještě důležitější schopnost: mám vize, které předznamenávají budoucí nebezpečí.´´
Shekina přikývla. ,,Ano, o tvých vizích jsem slyšela,Afrodito. Mluv dál. Co jsi chtěla říct?´´
Hrozně se mi ulevilo. Afrodita to skvěle zahrála do autu a protože použila minulý čas, vlastně ani nelhala.
,,Jenom to, že lidé nás mimo školu stejně nepoznají, protože si zakrýváme znamení.Když bude pro Tulačky dobrovolně pracovat skupina
mláďat, budou o tom vědět jenom lidé z útulku, a nepřipadá mi moc pravděpodobné, že by ty vraždy spáchali zrovna oni.´´pokrčila rameny.
,,Nemělo by nám nic hrozit.´´
,,Na tom něco je, Ate.´´podotkla Shekina.
,,I tak si myslím, že by je měl vždy doprovázet bojovník,´´trval na svém velitel.
,,Jenom by budil pozornost.´´namítla Afrodita
,,Kdyby si rovněž zakryl znamení tak ne,´´ ozval se Darius.
Všichni se otočili pro změnu k němu. Pořád stál u dveří, jako obrovská sexy socha.
,,Jak se jmenuješ, bojovníku?´´
,,Darius, kněžko.´´Přitiskl si pěst k srdci a uklonil se.
,,Ty bys byl ochoten zakrýt si znamení, Darie?´´zeptala se Shekina. Evidentně byla stejně překvapená jako já. Mláďata si musejí zalíčit znamení, když jdou ven ze školy- taková jsou u nás prostě pravidla. Má to dobrý důvod. Všichni víme, že pubertální mládež (zvlášť kluci) někdy vyvádějí pěkné pitomosti a kdyby se náhodou nějaká parta rozjívených mláďat (zvlášť kluků) porvala s lidskými puberťáky (nebo ještě hůř, s jejich přehnaně úzkostlivými rodiči nebo policií), byl by z toho hrozný průšvih. Ale jakmile upír dokončí proměnu a jeho znamení se rozšíří a vybarví, nic ho nepřinutí ho schovávat. A teď tady před námi stál Darius,který se na první pohled musel proměnit teprve nedávno.
a chtěl dobrovolně udělat něco, co by většina dospělých( zvlášť chlapců) rozhodně odmítla.
Znovu uctivě zasalutoval. ,,Ano, kněžko, udělám to, abych mohl mláďata doprovázet a ochránit je. Jsem Erebův syn a bezpečí mých svěřenců je pro mě důležitější než nemístná hrdost.´´
Shekina se obrátila zpátky k Atemu a pousmála se. ,,Jak svému bojovníkovi odpovíš?´´
Upír nezaváhal ani vteřinu. ,,Odpovím,že se někdy můžeme od mládí lecčemus přiučit.´´
,,Pak tedy ano. Zoey, zítra představíš svůj záměr lidem z Tulaček, ale vezmeš si s sebou jedno další mládě jako doprovod. Zatím byste měli
pro jistotu pracovat ve dvojicích. Darie, ty si zakryješ znamení a doprovodíš je.´´
Všichni jsme úklonou přisvědčili.
,,A nyní, pokud už nikdo nemá žádné další otázky,´´odmlčela se a přejela pohledem Lenobii, Afroditu, Daria a mě, ,,nebo připomínky, prohlašuji tuto schůzi rady za skončenou. V nejbližších dnech uspořádám celoškolní očistný rituál. Jakmile jsem dnes vkročila do těchto zdí, vycítila jsem zde žal a strach, a takovou tíhu dokáže sejmout pouze Nykytino požehnání. ´´Pár členů rady souhlasně přikývlo.
,,Zoey, než zítra odejdeš, přijď prosím za mnou a oznam mi, koho vezmeš sebou.´´
,,Jistě,´´ odpověděla jsem
,,Buďte požehnáni,´´ rozloučila se formálně.
,,Buď požehnána,´´odvětili jsme.
Znovu se usmála. Gestem vyzvala Lenobii a Ateho aby šli s ní, a spolu s nimi vykročila ze sálu.
,,Páni,´´vzdychl Damien. Ve tváři měl výraz zbožného obdivu.,,Shekina!Toho bych se nikdy nenadál. Je ještě distingovanější, než jsem si představoval. Taky mě napadlo pár věcí, které jsem mohl navrhnout, ale zmocnila se mě čirá afázie.´´
Stáli jsme na chodbě, kde na nás čekal Jack. Ze sálu pořád jestě vycházeli členové rady a bojovníci, takže kamarád ztlumil hlas do vzrušeného šepotu.
,,Damiene, pro jednou necháme tu tvoji příšernou posedlost cizími slovy bez komentáře,´´ řekla Shaunee.
,,Jo, protože na Shekinu obyčejná slova fakticky nestačí.´´ přisvědčila Erin.
Afrodita protočila oči a obrátila se ke mně. ,,Zatím čau. Jdu zkontrolovat, jestli se Daria náhodou taky nezmocnila nějaká afázie.´´
,,Cože?´´ zamumlala jsem popleteně
,,Evidentně nevíš co to slovo znamená,´´ pronesl Damien.
,,Daria se afázie hned tak nezmocní, ať už je to, co chce.´´řekla Erin
,,Tomu hrozí něco úplně jiného. A taky to začíná na AF.´´doplnila Shaunee.
,,Jeden má místo mozku slovník a tyhle dvě jsou telepatky. To je na mě moc. Jděte se laskavě bodnout.´´vykročila chodbou směrem, kterým odešel Darius. ,,Jé, a ne abyste se urazili až vám Zoey řekne, že zítra sebou do města bere mě.´´ dodala ještě a věnovala mi pohled, který jasně říkal, že pro to má svoje důvody a nebudeme o tom diskutovat. Pak pohodila vlasy a odvlnila se.
,,Nemůžu ji…´´začala Erin
,,....ani cítit,´´dokončila Shaunee.
Povzdychla jsem si. Moje upřímná snaha dokázat kámošům, že Afrodita není tak špatná, zatím k ničemu nevedla. Jak by řekla babička, jeden krok kupředu, dva zpátky. Jak bych řekla já, celé to jde do háje.
,,Je otravná jak opice, ale něco mi říká že s sebou do Tulaček vážně vezmeš právě ji, viď?´´zeptal se Damien
,,Správný odhad, ´´připustila jsem zdráhavě. Nechtěla jsem je zase naštvat, ale i když jsem netušila, co má Afrodita v plánu, určitě to bylo něco důležitého. Třeba chce nějak setřást Daria a jít za Stevie Rae.
,,Mohla jsi nám o tom čtení myšlenek povědět dřív,´´pokračoval, když jsme vyšli z hlavní budovy a zamířili ke kolejím.
,,To asi jo, ale říkala jsem si, že čím míň toho budete vědět, tím míň o tom budete přemýšlet a trápit se, co před vámi asi tajím.´´
,,Teď už to chápu,´´ řekla Shaunee
,,Já taky,´´ připojila se Erin.
,,Jsem rád, že jsi to nemyslela špatně, ´´ozval se Jack.
,,Ale o Lorenovi jsi nám stejně povědět mohla,´´řekla Erin.
,,Když jsme u toho...Až tě to přebolí a tak, moc rády si poslechneme všechny šťavnaté detaily.´´ prohlásila Shaunee
Holky na mě upřely zvědavé pohledy, ale já jen zvedla obočí. ,, S tím nepočítejte.´´
Zatvářily se zklamaně.
,,Nepleťte se do jejího soukromí,´´okřikl je Damien.,, Ta záležitost s Lorenem pro ni znamenala velké trauma. Otisk, ztráta panenství, Erik!´´
Poslední slovo přednášky znělo spíše jako hodně divné zakvičení. Už jsem se ho chtěla zeptat, jestli se mu něco nestalo, jenže pak si všimla, že třeští oči přes moje levé rameno, a zaslechla za sebou zřetelné klapnutí, jak někdo zavřel postranní dveře hlavní budovy.
V břiše se mi usadila hrozná tíha. Zároveň s dvojčaty a Jackem jsem se otočila a spatřila, jak z nejbližšího křídla, kde se nachází učebna dramatické výchovy, vychází Erik.
,,Čau Damiene. Ahoj, Jacku.´´přátelsky se na svého bývalého spolubydlícího usmál. Jack se úplně zatetelil radostí a nadšeně ho pozdravil. Můj žaludek se okamžitě pokusil obrátit naruby. Tahle scénka mi totiž připomněla, proč mám Erika tak moc ráda. Je oblíbený a hezký, až to bolí,ale hlavně je doopravdy milý.
,,Shaunee, Erin, jak se máte?´´ pokračoval a kývl na ně. Holky se usmály, zamávaly řasami a jednohlasně pronesly,, fajn´´. Nakonec se podíval na mě. ,,Ahoj Zoey.´´ Neřekl to vesele a kamarádsky jako když mluvil s ostatními. Neznělo to ale ani naštvaně, spíš chladně a zdvořile. Nejdřív mě napadlo, že to je celkem příjemná změna, ale pak jsem si vzpomněla, jak dobrý je herec.
,,Čau.´´ Na víc jsem se nezmohla. Na rozdíl od něj dobrá herečka rozhodně nejsem a bála jsem se, že mi pozná na hlase,jak moc jsem nervózní.
,,Zrovna jsme se dozvěděli, že budeš učit dramaťák,´´řekl Damien.
,,Jo, moc se na to necítím, ale poprosila mě o to Shekina a jí se nedá dost dobře něco odepřít.´´
,.Profesorka Nolanová by podle mě byla ráda, že za ni nastoupíš právě ty.´´ vyletělo mi z pusy úplně automaticky. Zadíval se na mě. Jeho modré oči byly naprosto bezvýrazné, což působilo hrozně divně. Dřív jsem v nich vídala radost, touhu, něhu a možná
i první náznaky lásky. Pak pro změnu bolest a hněv. A teď najednou nic? To přece není možné.
,,Máš nové nadání?´´neřekl to vyloženě hnusně, ale i tak to vyznělo stroze a studeně. ,,Dokážeš mluvit s mrtvými?´´
Zrudla jsem. ,,N-ne,´´zakoktala jsem. ,,Jenom...No jenom jsem myslela, že profesorka Nolanová by byla ráda, že se ujmeš jejích studentů.´´
Otevřel pusu a já zahlédla v jeho očích záblesk zlosti, ale nakonec zůstal zticha, jenom se ode mně odvrátil a zahleděl se do tmy. Stiskl rty a prohrábl si husté tmavé vlasy. To gesto jsem znala, dělal to vždycky, když ho něco znejistělo.
,,Doufám, že z toho má doopravdy radost. Byla to moje oblíbená učitelka,´´ řekl konečně. Nepodíval se na mě přitom.
,,Budeme spolu zase bydlet Eriku?´´zeptal se ostýchavě Jack, když následné ticho začalo být nesnesitelné. Erik dlouze vydechl a blýskl po něm pohodovým úsměvem. ,,Bohužel ne.Nastěhovali mě do ubytovny pro učitele.´´
,,No, jasně. Vždycky zapomenu, že ses už proměnil.´´ Jack se nervózně zahihňal.
,,Mně to taky občas úplně vypadne,´´řekl Erik. ,,Hele, už musím jít do svého nového bytu, vybalit si a udělat přípravy. Určitě se zas někdy uvidíme.´´střelil po mně pohledem. ,,Měj se, Zoey.´´Ty taky. Rty jsem pohnula, ale hlas mi úplně selhal.
,,Ahoj, Eriku!´´zavolali za ním ostatní. On už se ale otočil a zamířil zpátky k budově, kde bydlí učitelé.
2024 ©