13)

Do pokoje přiběhli Damien, Jack a Erik následovaní Hraběnkou. Jack se na mě jedinkrát podíval, zaječel jako holka a omdlel. Damien ho stačil zachytit dřív, než upadl na tvrdou podlahu a praštil se do hlavy. Složil ho na postel. Chudinka zmatená Běnka začala kňučet a dívala se velkýma ustrašenýma hnědýma očima střídavě na Jacka, Damiena, na mě a zase na Jacka. Damien se připojil k ostatním, kteří stáli namačkaní kolem mě, stejně jako Erik. Pak ale hlouček rozhrnul na způsob upířího Mojžíše rozdělujícího Rudé moře mláďat Darius.

„Ať vyvolají kruh a soustředí na Zoey léčivou moc živlů,“ řekl Afroditě.

Přikývla, lehce se dotkla mého čela a pak začala na moje kamarády štěkat příkazy.

„Pakoňové! Na místa! Potřebujeme kruh.“

Shaunee s Erin na ni jen nechápavě civěly. Damien, který stěží potlačoval pláč, chraptivě hlesl: „Já-já nevím, kde je východ.“

Stevie Rae mi stiskla ruku a potom ji pustila. „Já to vím. Vždycky poznám, kde je sever, takže východ dokážu určit taky,“ obrátila se na kamaráda.

„Rozestavte se kolem stolu,“ řekl Darius. „A podejte mi tamhle z postele prostěradlo.“

Damien strhl z lůžka Stevie Rae svrchní prostěradlo a tiše ujistil Jacka, který se už probral a teď usedavě vzlykal, že všechno bude v pořádku. Pak prostěradlo podal Dariovi.

„Zůstaň s námi, kněžko,“ oslovil mě bojovník. Střelil pohledem po Heathovi a Erikovi. „Mluvte na ni, oba.“

Erik mě vzal za ruku, kterou předtím držela Stevie Rae. „Jsem tady, Červenko.“ Propletl si se mnou prsty. „Musíš se z toho dostat. Potřebujeme tě.“ Zarazil se a obrátil ke mně ty překrásné modré oči. „Já tě potřebuju a moc mě mrzí, jak jsem se choval.“

Heath zdvihl moji druhou ruku ke rtům a vtiskl na ni letmý polibek. „Hele, Zo, říkal jsem ti, že už dva měsíce vůbec nepiju?“

Mít vedle sebe oba svoje kluky byl fakticky nezvyk. Měla jsem velkou radost, že se pro změnu nebuší do prsou jako dva gorilí samci, ale něco mi říkalo, že to asi není zrovna dobré znamení a že musím být raněná hůř, než se mi zdá.

„To je dobrý, ne? S chlastem jsem nadobro skončil,“ pokračoval Heath.

Pokusila jsem se na něj usmát. Bylo to dobré. S Heathem jsem se rozešla těsně předtím, než mě označili, protože moc pil. Už se s ním vůbec nedalo mluvit a…

Darius mi sundal z hrudi Erikovu zmuchlanou košili a jedním škubnutím mi roztrhl vršek šatů. Na nahé, krví zbrocené kůži mě zastudil chladný podzemní vzduch.

„Pro lásku bohyně, to snad ne!“ sykl Erik.

„Do hajzlu!“ Heath prudce zavrtěl hlavou. „To je zlý. Moc zlý. Něco takovýho prostě nemůže přežít…“

„Člověk by s takovým zraněním nepřežil, ale ona není člověk a já nedovolím, aby zemřela,“ přerušil ho Darius a (k mé velké úlevě) mi zakryl nahá prsa prostěradlem.

Podívala jsem se dolů a to byla velká chyba. Asi bylo dobře, že jsem neměla sílu křičet. Od levého ramene se mi přes hrudník jen kousek nad prsy táhla dlouhá, hluboká, rozšklebená rána a končila až na pravém rameni. Její okraje se odporně odchlipovaly a odhalovaly o hodně víc svalstva, tuku a vrstev pokožky, než jsem kdy chtěla na vlastní oči spatřit. Šrám po celé délce krvácel, ale ne zas tolik, jak bych čekala. Není to náhodou tím, že už mi dochází krev? Zatraceně! To je určitě ono! Začala jsem hystericky lapat po dechu.

„Zoey, podívej se na mě,“ ozval se Erik. Já jsem ale dál zírala na ránu, ke které Darius právě přikládal tlustou vrstvu gázy, a tak mě jemně vzal za bradu a otočil tváří k sobě, abych se místo toho musela dívat na něj. „Uzdravíš se. Musíš se uzdravit.“

„Jo, Zoey. Hlavně se na to nekoukej,“ přidal se k němu Heath. „Přesně jako jsi vždycky říkala mně, když jsem si něco udělal při fotbale. Nedívej se na to a bude to bolet daleko míň. To jsou tvoje vlastní slova.“

Erik pustil moji bradu a já s vypětím sil přikývla. Kdybych mohla mluvit, udělala bych v tom oběma okamžitě jasno. To si pište, že už se tam nepodívám! Jeden pohled na tu hrůzu mi ke štěstí úplně stačil, o další jsem ani v nejmenším nestála.

„Ten kruh,“ připomněl ostatním Darius.

„Jsme připravení,“ řekl Damien.

Rozhlédla jsem se (a dávala si přitom zatraceně dobrý pozor, abych ani okem nezavadila o ránu). Damien, Stevie Rae a dvojčata se kolem nás rozestavili na svoje místa.

„Tak na co čekáte?“ vyštěkl Darius.

Nastalo rozpačité ticho, dokud Erin neřekla: „Ale kruh vždycky vyvolává Zoey. Nikdo z nás to neumí.“

„Já to udělám.“ Afrodita vkročila do prostoru mezi nimi a rázně přistoupila k Damienovi. Ten se na ni podíval s tak jasnou nedůvěrou, že jsem si toho všimla i já. „Kruh nemusí vyvolávat jen mládě nebo dospělý. Dokáže to každý, kdo miluje Nyx. A já ji miluju,“ trvala Afrodita na svém. „Ale potřebuju k tomu vaši plnou podporu. Dáte mi ji?“

Damien se otočil ke mně. Sebrala jsem snad už úplně poslední zbytky sil a kývla na něj. Usmál se a taky kývl. „Stojím při tobě,“ řekl Afroditě.

Obrátila se na dvojčata. „My taky,“ odpověděla za obě Erin.

Nakonec pohlédla na Stevie Rae. Ta si otřela oči, široce, s důvěrou se na mě usmála a prohlásila: „Dvakrát jsi mi zachránila život, Afrodito. Věřím, že dokážeš udělat to samé taky pro Zoey.“

Všimla jsem si, jak se Afroditě zarděly tváře, jak zvedla bradu a napřímila záda, a podle toho jsem poznala, že se po dlouhé době zase cítí jako uznávaný člen nějaké party.

„Bezva, tak se do toho dáme,“ řekla. „Je prvním z živlů, je naší součástí od chvíle, kdy se poprvé nadechneme, až do našeho posledního výdechu. Volám do kruhu vzduch!“ Fungovalo to. Její i Damienovy vlasy zavířily pod náporem větru a jí se na první pohled hodně ulevilo. Postoupila po směru hodinových ručiček k Shaunee.

A já je najednou přestala vnímat – přesněji řečeno, dívala jsem se dál, ale zorné pole mi zaclonila jakási šeď a všechno jsem viděla, jako by se to odehrávalo na vzdáleném konci dlouhého tunelu.

„Zoey, jsi tu pořád s námi?“ zeptal se Darius a dál mi přikládal k hrudníku gázu.

Nedokázala jsem odpovědět. Hlavu jsem měla lehkou jako pírko, zato zbytek těla příšerně těžký, jako by mi na něm nějaký kretén zaparkoval kamion.

„Červenko?“ oslovil mě Erik. „Červenko, podívej se na mě!“

„Zoey? Zlato?“ Heath vypadal, že se brzo zase rozbrečí.

Fakticky jsem hrozně moc chtěla něco říct, abych je uklidnila, ale prostě to nešlo. Byl to pocit, jako když kolem mě hrají nějaké divadlo a já se na něj jen z velikánské dálky dívám. Směla jsem se koukat, ale hrát už ne.

„Přivolali jsme všechny živly kromě ducha,“ ozvala se Afrodita. Stála vedle Daria. „Toho vždycky ztělesňuje Zoey a mně nepřipadá správné, abych ho vzývala já.“

„Přivolej ho,“ odvětil Darius. Zvedl hlavu a rozhlédl se po kruhu. „Soustřeďte na Zoey sílu svých živlů. Myslete na to, jak ji naplňují energií, teplem a životem.“

Jakoby zdálky jsem zaslechla, jak Afrodita vzývá ducha, ale záchvěv radosti a elánu, který mnou obvykle projede, když se pátý živel zhmotní, se nedostavil. Na chviličku se o mě otřel vzdálený dotek tepla a přišlo mi, že cítím déšť a posečenou trávu, ale trvalo to opravdu jen okamžik. Šeď v mém zorném poli začala pohlcovat všechno ostatní.

„Ty jsi ten člověk, se kterým bývala Zoey otisknutá?“ zaslechla jsem Daria, jak se obrací na Heatha. Vnímala jsem slova, ale bylo mi vcelku fuk, co vlastně znamenají.

„Jo,“ řekl Heath.

„Výborně. Tvoje krev jí pomůže mnohem víc než Afroditina.“

„Lepší zprávu jsem neslyšela ani nepamatuju,“ zamumlala Afrodita a otřela si hřbetem ruky oči.

„Dovolíš Zoey, aby se z tebe napila?“

„Jasně!“ vyhrkl. „Jenom mi pověz, jak to mám udělat.“

„Sedni si sem nahoru. Polož si její hlavu na klín. Potom mi podej ruku,“ dal mu bojovník instrukce.

Heath se posadil na kraj stolu a s Erikovým a Dariovým přispěním moje hlava spočinula na jeho teplém stehnu připomínajícím živý polštář. Heath natáhl paži a Darius ji pevně uchopil. Měla jsem v hlavě moc velký zmatek, než abych pochopila, co to provádějí, dokud Darius nevytáhl z lékárničky švýcarský armádní nůž. Pak otevřel jednu čepel a přiložil ji k měkké kůži na vnitřní straně Heathova svalnatého předloktí.

Vůně jeho krve mě obklopila jako sladká mlha.

„Přilož jí k ráně rty,“ řekl Darius. „Přiměj ji se napít.“

„Honem, zlato. Napij se. Udělá ti to dobře.“

Nemyslete si, racionální část mého mozku věděla, že vedle mě stojí Erik a spolu s mými nejlepšími kamarády se na nás dívá. Za normálních okolností bych to, co jsem pak udělala, nikdy nepřipustila, i když Heathova krev voněla doopravdy lákavě, nádherně a svůdně.

Jenomže tohle fakticky nebyly normální okolnosti. Když mi Heath přitiskl krvácející ruku ke rtům, prostě jsem otevřela pusu, zakousla se hluboko do jeho kůže a začala sát.

Heath zasténal, volnou paží mě objal a schoval si tvář do mých vlasů. Já pila dál. Jeho krev mi projela tělem jako blesk, svět se rázem smrskl a zůstali jsme v něm jen já a on. Jakmile jsem polkla první doušek, vrátil se mi cit a hrudí mi prošlehla taková bolest, že jsem se od Heatha málem odtrhla, ale on si mě přidržel pevněji a zašeptal mi do ucha: „Ne, nesmíš přestat. Když to vydržím já, vydržíš to taky, Zo.“

Bylo mi jasné, že necítí jen úžasnou rozkoš, kterou krmení působí upírovi i jeho hostiteli. Okamžitě jsme se zase otiskli. Poznala jsem to i navzdory tomu, že mi bylo hrozně zle. Zároveň s Heathovou krví mě naplnilo i jeho vědomí, znovu nás spojila vlákna magie upředená z hluboké potřeby a přitažlivosti mezi člověkem a upírem a z těch se vzápětí utkalo prastaré pouto otisku. Ale nebylo to tak, že bych z Heatha jen pila. Sála jsem jeho krev s děsivou úporností, kterou ve mně vyvolával přirozený pud sebezáchovy, a Heath prostřednictvím našeho pouta cítil moji bolest, strach a hlad, všechno to, co ustoupilo do pozadí, dokud bylo moje tělo v téměř smrtelném šoku. Jeho krev to ale změnila. Vlila do mě nový život, vytrhla mě z mrtvolné otupělosti a přinutila mě znovu cítit spalující bolest a uvědomit si hrůznou skutečnost, že jsem pořád na pokraji smrti.

Zakňourala jsem. Nepřestala jsem sát, ale zmocnily se mě strašné výčitky, protože mi došlo, jaké pocity na něj přenáším.

On samozřejmě taky věděl, co cítím a že mě mrzí, jakou bolest mu působím.

„To nic, broučku, to nevadí. Zas tak hrozný to není,“ sykl tiše. Zuby měl zaťaté ve snaze nepodlehnout vražedné kombinaci bolesti a touhy.

Netuším, kolik času uplynulo, ale najednou jsem si uvědomila, že rána na hrudi pořád neskutečně bolí, ale jinak se mi po těle rozlévá teplo a kůži mi laská vánek provoněný jarním deštěm a rozkvetlou loukou. I moji duši naplnila síla. Heathova krev mi pomohla natolik, že jsem konečně dokázala přijmout léčivou moc živlů, a ty mě teď konejšily a uzdravovaly.

V tu chvíli jsem si taky všimla, že Heath na mě už nemluví. Otevřela jsem oči a podívala se na něj. Seděl napůl zhroucený a aspoň napůl zpříma se držel jen proto, že mu Darius pevně svíral ramena. Oči měl zavřené a byl bledý jako stěna.

Okamžitě jsem se odtáhla od rány. „Heathe!“ Zabila jsem ho? V návalu paniky jsem se pokusila posadit, ale bolest mi to nedovolila.

„Ten hoch je v pořádku, kněžko,“ uklidnil mě Darius. „Zahoj řez, ať zbytečně neztrácí další krev.“

Automaticky jsem přejela jazykem po šrámu i hlubokých stopách, které zanechaly na Heathově předloktí moje zuby, a v duchu poprosila: Zahojte se… už žádná krev. Když jsem se odtáhla tentokrát, žádné ze zranění ani trochu nekrvácelo.

„Můžete uzavřít kruh,“ řekl bojovník Afroditě, která mě s nelíčenou zvědavostí pozorovala.

Tak vidíš, prohlásila bych nejradši, otisky jsou různé. Ten můj s Heathem je zatraceně jiný než tvůj se Stevie Rae. Neměla jsem ale sílu říct to nahlas. Popravdě jsem se na záplavu otázek, kterou si na mě určitě chystala, vůbec netěšila. Jenomže než se Afrodita otočila ke Stevie Rae a začala děkovat živlům a propouštět je, věnovala Dariovi mnohoslibný sexy úsměv a já si vzpomněla, že můj první otisk s Heathem se zlomil, když jsem se vyspala s Lorenem. Došlo mi, že její otázky nebudou směřovat na mě, ale na Daria. Bojovník jí úsměv láskyplně oplatil. Bylo mi jasné, že si to vyptávání užije daleko víc než já.

Fuj. Radši nemyslet.

Podezřele veselá Afrodita uzavřela kruh a Darius se zase obrátil ke mně a Heathovi. „Eriku, pomoz mi s ním na lůžko,“ řekl.

Erikova tvář vypadala jako z kamene. Sundal mi hlavu z Heathova klína a společně s Dariem ho přesunuli na postel, ze které těsně předtím vstal Jack (teď vykuleně sledoval dění z nejvzdálenějšího rohu pokoje a s maniakální úporností hladil Hraběnku).

„Doběhni pro něco k jídlu a pití. A sežeň ještě trochu toho Venušina vína,“ požádal ho Darius. „Ale vyřiď červeným, ať sem nechodí,“ dodal vzápětí. Jack přikývl a s Běnkou v patách vyrazil splnit úkol.

„Oni Heathovi nic neudělají,“ prohlásila Stevie Rae. Přešla ke mně a vzala mě znovu za ruku. „Zvlášť když se teď zase otiskl se Zoey. Jeho krev už nám nevoní.“

„Teď není vhodná doba zjišťovat, jestli to tak skutečně je,“ odvětil bojovník. Vrátil se ke mně a prohlédl mi ránu. „Výborně. Už vůbec nekrvácí.“

„Budu ti věřit. Nemám moc chuť ověřovat si to na vlastní oči.“ Ohromně mě potěšilo, že zase můžu mluvit, i když můj hlas zněl slabě a třaslavě. „Díky za ten kruh,“ řekla jsem kamarádům.

Jejich obličeje se rozzářily úsměvem a všichni se začali tlačit ke stolu.

„Ne!“ Darius zvedl ruku a jejich veselí rázně utnul. „Potřebuju ke své práci dostatek místa. Afrodito, najdi mi v lékárničce náplasťové stehy a přines mi je.“

„Hele, umírání už mám jako za sebou?“ zeptala jsem se ho.

Darius zvedl oči od mého zranění a já v nich spatřila výraz obrovské úlevy, který mi jasně pověděl, jak těsně jsem unikla.

„Ano, umírání už máš za sebou.“ Zarazil se, ale zjevně chtěl dodat ještě něco.

„Ale?“ pobídla jsem ho.

„Žádné ale,“ vyhrkla Stevie Rae. „Umírání máš za sebou. Tečka.“

Nespustila jsem z Daria ani na vteřinku oči a on konečně pokračoval. „Ale jestli se máš úplně zotavit, budeš potřebovat lepší péči, než ti dokážu poskytnout já.“

„Jak to myslíš, lepší péči?“ zeptala se Afrodita a přistoupila k němu. V ruce držela takové divné náplasti.

Darius si povzdychl. „Zoey utrpěla velice vážné poranění. Krev toho člověka jí zachránila život, protože nahradila tu, kterou ztratila, a dodala jí sílu přijmout energii živlů. Ale ani Zoey se nedokáže z takového traumatu zotavit sama. Je pořád ještě mládě a něco takového by představovalo velké riziko i pro dospělého upíra.“

„Vždyť vypadá mnohem líp a mluví s námi,“ namítl Damien.

„Jo, už nemám pocit, že jsem ve skutečnosti někde úplně jinde,“ připojila jsem se k němu.

Darius přikývl. „To je sice dobré, ale ta rána vyžaduje hodně stehů, jestli se má plně zahojit.“

„Co tohle?“ Afrodita zamávala balíčky s náplasťovými stehy. „Myslela jsem, že právě proto je chceš.“

„To je pouze dočasné řešení. Potřebuje skutečné stehy.“

„Tak mě zašij.“ Snažila jsem se, aby to vyznělo kurážně, ačkoli z představy, jak na mě Darius bere jehlu, mi bylo na zvracení a do pláče, případně obojí najednou.

„Nemám čím, v lékárničce nejsou žádné šicí materiály,“ odvětil.

„Nemůžeme nějaké sehnat?“ ozval se Erik. Všimla jsem si, že se mi schválně vyhýbá pohledem. „Mohl bych zajet Heathovým autem do lékárny u svatého Jana, a když se mnou pojede Stevie Rae, určitě je z nějakého doktora vymámí. Přivezeme všechno, co budeš potřebovat, abys ji mohl zašít sám.“

„Jo, to by šlo,“ přisvědčila Stevie Rae. „Klidně drapnu doktora a přivedu ho až sem. Potom ho zas vrátím a vymažu mu vzpomínky.“

„Koukni, Stevie Rae, to je fakt velkorysá nabídka,“ vložila jsem se do toho rychle. Dost mě vyděsilo, jak klidně mluví o něčem, co se v podstatě rovná únosu a vymývání mozku. „Ale podle mě to není dobrý nápad.“

„Tak jednoduché to navíc nebude,“ řekl Darius.

„V tom případě nám vysvětli, co je na tom složitýho,“ pronesl Heath a zvedl se na lokty. Vypadal příšerně, ale krásně se na mě usmál.

„Zoey nestačí jen lékařská péče. Musí mít kolem sebe dospělé upíry, jinak pro ni to zranění může v konečném důsledku být smrtelné.“

„No počkat, říkals přece, že umírání už mám za sebou,“ vyjekla jsem.

„Ta rána sama tě zabít nemůže, ale pokud zůstaneš bez kontaktu s větší skupinou dospělých upírů, a tím myslím víc než nás dva nebo tři, kteří jsme tady, tvoje tělo spotřebuje k uzdravení veškeré svoje rezervy a začne odmítat proměnu.“ Odmlčel se a počkal, až nám to všem v plném rozsahu dojde. „Pak umřeš. Možná se vrátíš jako Stevie Rae a ostatní červená mláďata, ale to není jisté.“

„Nebo se sice vrátíš, ale budeš jako ten hnusák Stark, proměníš se v šílené monstrum a všechny nás povraždíš,“ dodala Afrodita.

„Takže bohužel nemáš na vybranou,“ uzavřel Darius. „Musíme tě odvézt zpět do Školy noci.“

„A do pytle,“ řekla jsem.

14)

„Ale ona nemůže zpátky do školy! Tam je Kalona,“ zaprotestovala Erin.

„A to nemluvíme o krakounech,“ dodala Shaunee.

„Jeden z nich jí udělal tohle,“ řekl Erik. „Viď, Heathe?“

„Jo, byla to fakticky hnusná zrůda,“ přisvědčil Heath. Lil do sebe colu z plechovky, kterou mu přinesl Jack, a cpal se tortillovými chipsy se sýrovou příchutí. Vypadal mnohem líp, skoro jako by se nic nestalo, což mi udělalo radost a taky to dokazuje, že chipsy a cola jsou zdravá jídla.

„To znamená, že škola jí život nezachrání. Určitě tam na ni okamžitě znovu zaútočí. Jenom jim přivedeme Zoey rovnou do rány,“ pokračoval Erik.

„Tím si nejsem tak jistá,“ ozvala jsem se rozpačitě. „Ten krakoun na mě nezaútočil, teda aspoň ne schválně. Šel po Heathovi a já se mu tak nějak připletla do cesty.“ Omluvně jsem se na Heatha usmála. „Vlastně se pěkně vyděsil, když zjistil, že mě zranil.“

„Říkal přece, že se po tobě shání jeho táta,“ doplnil Heath. „Moc dobře si to pamatuju. A fakticky se děsně lekl, když ti to udělal. Zoey, zlato, strašně mě mrzí, že jsi kvůli mně málem umřela.“

„Vždyť jsem ti to říkala, sakra!“ utrhla se na něj ostře Afrodita. „Za to, co se stalo, můžeš ty! Neměl jsi tady vůbec být!“

„Zpomal, Afrodito,“ ozvala jsem se. Chtěla jsem zvednout ruce a názorně svůj požadavek demonstrovat, ale Darius po mně střelil pohledem, který jasně říkal „opovaž se“. Stejně to dost bolelo, kdykoli jsem se pokusila pohnout. Musela jsem se omezit na slova bez doprovodu gest, což byl dost nezvyk. „Už před chvílí jsi na Heatha házela vinu. Co proti němu máš?“

Podívala se na mě a přísahám, že se nervózně ošila. Ona, která se ze zásady neošívá!

Zamračila jsem se na ni. „O co jde, Afrodito?“

Když neodpověděla, Stevie Rae s povzdechem řekla: „Je naštvaná, protože jako věštkyně má vědět všecko, jenomže o tomhle neměla ani páru.“

„Nečum mi do hlavy!“ zaječela na ni Afrodita.

„Tak odpověz, když se tě Zoey na něco ptá. Není jí dobře a nemá na to, aby z tebe páčila každé slovo,“ opáčila Stevie Rae.

Afrodita se k ní obrátila zády. „Prostě jsem čekala, že když ti bude zase hrozit smrt, dozvím se to v předstihu, to je všechno.“

„Ehe?“ promluvila jsem za všechny, kdo na ni zůstali nechápavě zírat.

Protočila oči. „Mysli trochu! Měla jsem dvě vize, ve kterých jsem tě viděla umírat, tak jsem logicky předpokládala, že jestli ti bude hrozit nějaká další groteskní nehoda, dostanu varování. Jenomže na tohle mě Nyx žádnou vizí neupozornila, a tak jsem došla k závěru, že támhle naše fotbalová hvězda musela něco pořádně podělat. Ani bohyně nečekala, že si to sem přihasí.“ Zlostně se na Heatha zadívala a znechuceně zavrtěla hlavou. „Co tě to krucinál napadlo? Jsi mentálně postižený? Vždyť už tě tady jednou málem zavraždili!“

„No jo, ale Zo mě zachránila, tak jsem si řekl, že kdyby se zas něco dělo, vytáhne svý superschopnosti a bude to v pohodě,“ hlesl. Sladký rozzářený výraz v jeho tváři vystřídalo holé neštěstí, jako kdyby mu někdo zrušil narozeniny. „Vůbec mě nenapadlo, že by Zoey kvůli mně mohla skoro umřít.“

„Proč se říká, že sportovci jsou vygumovaní? To přece vůbec není pravda!“ pronesla Afrodita uštěpačně.

„Fajn, to by stačilo,“ zarazila jsem ji. „Heathe, ty za to přece nemůžeš. Jestli mě někdo skoro zabil, tak ten hnusný krakoun. A myslíš, že bych s ním šla za Kalonou dobrovolně? Leda ve snu.“

„Ale…“ spustil.

Nenechala jsem ho domluvit. „Heathe, i kdybys nepřijel, jednou bych stejně z podzemí musela vyjít. Ta ptačí zrůda říkala, že mě hledají, což znamená, že dřív nebo později by mě stejně našli a musela bych s nimi bojovat. Tečka, konec. A Afrodito, to, že máš vize, neznamená, že víš všechno. Občas se dějou věci, které nedokážeš předvídat ani ty. Tak se s tím srovnej a přestaň být protivná. Navíc to nebyl obyčejný krakoun. Než na mě zaútočil, vypadal jako Neferet,“ vychrlila jsem jedním dechem.

„Cože?“ zeptal se Damien. „Jak to, že vypadal jako Neferet?“

„Nemám tušení, ale přísahám, že napoprvé jsem viděla ji. Příšerně se na mě usmála, běhal mi z toho mráz po zádech. Když jsem ale zamrkala, byla pryč a místo ní tam dřepěl krakoun. To je všechno.“ Věděla jsem, že jsem zapomněla něco důležitého, ale bolest mi nedovolovala plně se soustředit, myšlenky se mi pletly. Vyčerpaně jsem zase klesla.

„Musíme ji odvézt do Školy noci,“ prohlásil Darius.

„Neferet až pod nos? To mi nepřipadá moc chytrý,“ řekl Heath.

„Přesto nám nic jiného nezbývá.“

Obrátila jsem k bojovníkovi pohled. „Jinak to fakt nejde?“

„Jestli chceš zůstat naživu, tak ne,“ odpověděl.

„V tom případě Zoey musí do školy,“ uznal Damien.

„No bezva! Aby ji krakouni a Neferet měli přesně tam, kde ji chtějí mít!“ vykřikla vztekle Afrodita.

Zadívala jsem se na ni a pod tou otravnou pózou, kterou používala jako brnění, jsem rozpoznala, že má o mě opravdový strach. Nemohla jsem jí to mít za zlé. Taky jsem se bála – o sebe, o kamarády. Sakra, vlastně o celý svět.

„Chtějí mě tam, ale živou,“ řekla jsem vážně. „To znamená, že než se mnou podniknou cokoli dalšího, uzdraví mě.“

„Nezapomínáš náhodou, že léčitelkou Školy noci je Neferet?“ podotkl Damien.

„Jasně že ne,“ vyhrkla jsem podrážděně. „Prostě doufám, že Kalona mě chce živou víc než ona mrtvou.“

„Co když tě uzdraví a pak ti provede něco hrozného?“ nadhodila Afrodita.

„Pak se za mnou budete muset vypravit a dostat mě odtamtud,“ odpověděla jsem.

„Ehm, Zoey,“ řekl Damien, „ty si snad myslíš, že tam půjdeš sama? To tedy rozhodně ne.“

„Přesně, leda ve snu,“ připojila se k němu Erin.

„Nepustíme tě samotnou ani na krok,“ prohlásila důrazně Shaunee.

„Kam jdeš ty, tam jdeme i my,“ ozval se Jack.

„Jasná páka. Lítáme v tom společně,“ uzavřela Stevie Rae. „Uvědom si, že obě Afroditiny vize tvojí smrti měly společnou jednu věc: byla jsi sama. A my tě tím pádem samotnou nenecháme.“

Vtom se do debaty ostře vložil Erik. „Nemůžeme s ní jet všichni.“

„Hele, Eriku,“ řekla jedovatě Afrodita, „my víme, že šíleně žárlíš a koukat na tvoji holku, jak vysává jiného kluka, ti nedělá zrovna dvakrát dobře, ale budeš se s tím prostě muset srovnat.“

Erik její poznámku okatě ignoroval. Místo toho se mi podíval do očí a já zjistila, že už zase sáhl do svého hereckého arzenálu a vytáhl masku cizince. Ať jsem v jeho tváři pátrala, jak jsem chtěla, nenašla jsem ani stopu po klukovi, který o mě tak šíleně stál, že mě síla jeho vášně až děsila. Neviděla jsem ani toho panovačného neandrtálce, který chtěl Heathovi rozbít hubu a rozkazovat mi. Dokázal všechny tyhle svoje podoby i emoce zakrýt tak dokonale, že jsem si najednou nebyla jistá, jaký vlastně doopravdy je.

„Stevie Rae s tebou nemůže jet. Kdo by držel na uzdě červené, kdyby byla pryč? Afrodita taky musí zůstat. Je jenom člověk, a i když já osobně bych byl upřímně rád, kdyby ji něco sežralo, vypadá to, že pro tebe i pro Nyx je důležitá.“

„Než bude v tomhle žvanění pokračovat, oznamuju předem, že já s tebou jedu a nehodlám o tom diskutovat,“ ozval se Heath.

Erik ani nemrkl. „Jo, a přijdeš o kejhák ještě dřív než Afrodita. A s tebou si to tentokrát doopravdy odskáče i Zoey. Zoey se musí vrátit do školy, protože jinak umře. Správně by ji měl doprovodit jen Darius. Všichni ostatní se vystavují obrovskému riziku. Je skoro jisté, že už se ze školy nedostanou ven. Dost možná i přijdou o život.“

Jako obvykle se zdvihla vlna hlasitého překřikování. Kamarádi s Erikovým chladnokrevným rozborem tak úplně nesouhlasili.

„Kluci… holky…“ Snažila jsem se je uklidnit, ale neměla jsem dost síly.

„Ticho!“ zařval Darius a všichni okamžitě sklapli.

„Díky,“ vydechla jsem a zadívala se na svoji partu. „Erik má pravdu. Každý, kdo se mnou půjde, se vystavuje nebezpečí a já nechci o nikoho z vás přijít.“

„Ale když je vás pět pohromadě, máte větší sílu než každej zvlášť, ne?“ poznamenal Heath.

„Ano, máme,“ přisvědčil Damien.

Heath přikývl. „Přesně. Tak by se Zoey měli jet všichni, co uměj dělat kouzla se živlama, nemyslíte?“

„Říká se tomu nadání,“ vysvětlil Damien. „Já s Heathem souhlasím. Kruh by měl zůstat pohromadě.“

„To není možné,“ namítl Darius. „Stevie Rae musí zůstat zde s červenými mláďaty. Kdyby ji uvěznili ve škole, nebo dokonce zemřela, není jisté, že by Erik jakožto jediný přítomný dospělý upír dokázal zajistit jejich zdraví a udržet pořádek. Zřejmě jsme si toho všimli pouze já a Zoey, a proto vás musím upozornit, že Kramisha se v Heathově blízkosti téměř nedokázala ovládnout. Nepřítomnost Stevie Rae by mohla mít dalekosáhlé a závažné důsledky. Kruh nemůže zůstat kompletní.“

„Počkej, možná může,“ přerušila ho Afrodita.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se.

„No, já už zemi ztělesňovat nemůžu. Nadání pro ni se vrátilo Stevie Rae, jakmile se proměnila, a když jsem se potom pokusila sama zemi přivolat, nelíbilo se jí to a dala mi pěknou ránu.“

Přikývla jsem. Dobře jsem si pamatovala, jak z toho byla Afrodita nešťastná, protože myslela, že Nyx s ní víckrát nechce nic mít. To sice nebyla pravda, ale faktem zůstalo, že zemi už přivolat nedokáže.

„Ale,“ pokračovala, „Zoey zemi přivolat smí, stejně jako všechny čtyři další živly. Je to tak?“

Zase jsem kývla. „Je.“

„A když jsem před chvilkou přivolala ducha, šlo to bez problémů. Tak co takhle si jednoduše vyměnit pozice? Zoey bude zastupovat zemi a ducha přivolám já. Teď to fungovalo. A když mi Zoey ještě pomůže a trochu ke mně ducha popostrčí, všechno by mělo jít úplně hladce.“

„To je fakt, takže kruh je kompletní i beze mě,“ řekla Stevie Rae. „Hrozně ráda bych zůstala s tebou, ale Darius má pravdu. Nemůžu riskovat, že se včas nevrátím ke svým mláďatům.“

„Zapomínáte ještě na jeden důvod, proč se Zoey nemůžete ani vy ostatní,“ vmísil se do hovoru Darius. „Neferet a možná i Kalona umějí číst myšlenky. Všechno, co víte o červených mláďatech a tomto bezpečném úkrytu, by bylo rázem prozrazeno.“

„Hele, já mám nápad,“ vyhrkl Heath. „Vlastně o těchhle věcech nemám moc páru, takže to asi bude blbost, ale nemůžete použít ty svý živly a udělat si z nich v hlavě nějakou clonu nebo něco?“

Překvapeně jsem na něj zamrkala a široce se usmála. „To není vůbec špatná myšlenka. Šlo by to, Damiene?“

Damienovi se ve tváři zračilo vzrušení. „Nechápu, že jsme na to my idioti nepřišli sami.“ Věnoval Heathovi úsměv. „Jsi dobrý!“

Heath pokrčil rameny a zatvářil se absolutně rozkošně. „Zas takovej zázrak nejsem. Někdy to prostě chce člověka zvenčí, protože ten má na věc jinej pohled.“

„Vážně myslíš, že to bude fungovat?“ ujišťoval se Darius.

„Mělo by,“ odpověděl Damien. „Aspoň pro ty z nás, kdo máme skutečné nadání pro živel. Já i dvojčata už jsme svoje živly použili jako ochranný štít. Určitě nám vyhoví, když je požádáme, aby vytvořily zábrany kolem naší mysli.“ Váhavě se zadíval na Afroditu. „Ale co ty? Opravdové nadání pro ducha přece nemáš, ne? Teď to nemyslím zle, ale že dokážeš zastoupit Zoey a přivolat živel do kruhu, není totéž, jako vyvolat ho samostatně.“

„Já od ducha žádnou clonu nepotřebuju,“ připomněla mu. „Neferet mi nikdy nedokázala přečíst myšlenky. Stejně jako nevidí do hlavy Zoey. A upozorňuju vás, že už mě fakticky štve, jak se do mě pořád navážíte jen proto, že jsem zase člověk!“

„No jo, to s těmi myšlenkami mi nějak vypadlo. Promiň,“ řekl Damien. „Ale myslím, že potřebujeme vědět jistě, jestli duch Afroditu poslechne, a pokud možno dřív, než si to přihasíme zpátky do školy.“

„No právě, Afrodito,“ podpořil ho Jack. „My se ti nevysmíváme, že jsi člověk, jenom se musíme přesvědčit, že doopravdy dokážeš čarovat s duchem.“

Najednou jsem dostala nápad. „Afrodita vlastně vůbec nemusí umět přivolat ducha mimo kruh. To přece umím já. Duchu,“ řekla jsem tiše, „přijď ke mně.“ Vyvolat živel bylo stejně snadné jako dýchání. Okamžitě jsem ucítila jeho báječnou přítomnost. „A teď běž k Afroditě. Chraň ji a služ jí.“ Unaveně jsem luskla prsty jejím směrem a duch se k ní okamžitě vydal. Afroditiny velké modré oči se vzápětí rozšířily. Usmála se.

„Hej, ono to funguje!“ vyhrkla.

„Jak dlouho to dokážeš udržet?“ zeptal se mě Erik.

Naprostá nepřítomnost jakékoli emoce v jeho hlase mě podráždila. „Tak dlouho, jak bude potřeba,“ odsekla jsem.

„Takže kruh je kompletní,“ poznamenal Damien.

„Jo, a všichni můžeme s Červenkou zpátky do školy,“ řekla Erin.

„Hezky společně. Naše správná pětka,“ připojila Shaunee.

„Připadám si spíš jak nějaký pitomý mušketýr,“ zabručela Afrodita, ale usmívala se přitom.

„Tak dohodnuto,“ řekl Darius. „Vás pět a já pojedeme zpátky. Stevie Rae, Erik, Jack a Heath zůstanou tady.“

„To teda ne, sakra, on tady nezůstane!“ vyštěkl Erik. Konečně projevil aspoň nějakou emoci.

„Hele, vole, do toho nemáš co kecat. A já tady stejně nebudu. Jdu se Zoey.“

„To nejde, Heathe. Je to moc nebezpečné,“ prohlásila jsem.

„Afrodita je taky člověk a smí s váma. To znamená, že já taky,“ trval zarputile na svém.

„Hele, sportovče, aby bylo jasno: já jsem člověk, ale mám zvláštní schopnosti a berou mě s sebou kvůli nim. A zadruhé, nemůžeš s námi, protože by skrz tebe mohli ublížit Zoey. Znovu jste se otiskli. Když něco bolí tebe, bolí to i ji. Tak uvažuj a padej zpátky na předměstí.“

„Takhle jsem o tom nepřemýšlel,“ řekl Heath zaraženě.

„Musíš domů, Heathe. Uvidíme se, až se situace trochu zklidní.“

„Neměl bych zůstat radši tady, abych byl po ruce? Když mě budeš potřebovat, nebudeš muset tak daleko.“

Chtěla jsem říct ano, bez ohledu na to, že mě s nehybným výrazem sledoval Erik, a s vědomím, že by pro Heatha bylo nejlepší, kdybychom se už nikdy neviděli. Náš otisk měl neuvěřitelnou sílu, ještě větší než poprvé. Cítila jsem ho, jako by stál těsně vedle mě, sladký a tak důvěrně známý, a i když jsem věděla, že je to špatné a nesmím takhle přemýšlet, toužila jsem mít ho pořád u sebe. Jenomže pak jsem si vzpomněla, jak se na něj dívala Kramisha – jako kdyby si z něj nejradši ukousla pořádný kus. Věděla jsem sice, že jeho krev kvůli našemu otisku bude pro každé jiné mládě nebo dospělého upíra mít divnou pachuť, ale to neznamenalo, že ji nebudou chtít aspoň zkusit. Stačilo mi pomyslet na to, že by se z Heatha napil někdo jiný než já, a zmocnil se mě příšerný vztek.

„Ne,“ trvala jsem na svém. „Musíš domů. Tady nejsi v bezpečí.“

„To je mi fuk. Nezáleží mi na ničem jiným, než abych byl s tebou,“ opáčil.

„Já vím, ale pro mě je tvoje bezpečí důležité. Jeď domů. Zavolám ti, jakmile to půjde.“

„No dobře, ale pak se okamžitě vracím sem.“

„Mám ho doprovodit k východu?“ zeptala se Stevie Rae. „Když se tady někdo nevyzná, může snadno zabloudit.“

A taky si dokážu poradit s červenými mláďaty, kdyby se nějaké z nich rozhodlo, že ho aspoň ochutná. Neřekla to nahlas, ale ta myšlenka jasně visela ve vzduchu.

„To by bylo fajn, Stevie Rae, děkuju,“ odpověděla jsem.

„Eriku, zvedni Zoey. Afrodito, ovaž jí ránu tímhle kompresním obvazem. Radši půjdu s Heathem ven,“ prohlásil Darius.

„Ten krakoun seděl na stromě nad jeho autem, na větvi, co sahá na střechu nádraží,“ řekla jsem mu.

„Budu ve střehu, kněžko,“ odvětil. „Pojď, hochu. Musíš domů.“

„Za vteřinku jsme zpátky, Zoey,“ slíbila Stevie Rae.

Místo aby Heath vyšel z pokoje společně s nimi, přistoupil ke mně. Pohladil mě po tváři a usmál se. „Dávej na sebe pozor, Zo, dobře?“

„Budu se snažit. Ty se taky opatruj,“ řekla jsem. „A děkuju, žes mi zachránil život.“

„Pro tebe cokoli, Zoey. A to myslím doslova. Cokoli.“ A potom, jako bychom byli sami a ne v místnosti plné mých kámošů (včetně mého kluka), se sklonil a políbil mě. Chutnal po chipsech, cole a po sobě. A pod tím vším jsem cítila jeho vůni, nezaměnitelné aroma jeho krve, která byla otisknutá speciálně pro mě a tím pádem vydávala nejúžasnější, nejkouzelnější vůni na celém světě.

„Miluju tě, zlato,“ zašeptal a dal mi další pusu. Pak konečně zamířil ven. Cestou ještě zamával na moje kamarády. „Zatím se mějte,“ zavolal. Ani mě moc nepřekvapilo, když mu Jack s Damienem taky řekli ahoj a dvojčata mu poslala vzdušný polibek. Heath je prostě sympaťák. Absolutně k sežrání. Odhrnul závěs a ještě se obrátil k Erikovi, který stál vedle mě. „Hele, chlape, jestli se jí něco stane, osobně si to s tebou vyřídím.“ Pak mu věnoval svůj rošťácký křivý úsměv. „Jo, a jestli mi chceš fakticky usnadnit práci, jen ji hezky dál komanduj.“ Přidušeně se zachechtal a konečně odešel.

Afrodita vyprskla smíchy a pokusila se to zamaskovat jako záchvat kašle.

„Její bývalý má něco do sebe,“ poznamenala Shaunee.

„To teda jo, ségra,“ přitakala Erin. „A taky má fakticky výstavní zadek.“

„Není to vám dvěma trapné?“ pronesl pohoršeně Jack.