3)
„Fakticky, Darie, nešlo by to udělat nějak jinak? Tak jako víc chirurgicky. Třeba přímo v nemocnici. Kdekoli, kde jsou doktoři a místnosti, kde kamarádi můžou hezky čekat, než… než…“ Trochu hystericky jsem máchla rukou k šípu trčícímu Stevie Rae ze zad. „Než to někdo vyndá.“
„Jistě že by to šlo udělat líp, ale ne za těchto okolností. Mám tady dole jen omezené prostředky, a když se nad tím pořádně zamyslíš, kněžko, sama uznáš, že by nebylo moudré právě dnes v noci vycházet na povrch a snažit se ji dopravit do nemocnice,“ odvětil Darius.
Mlčky jsem si kousala ret. V hloubi duše jsem věděla, že má pravdu, ale stejně jsem se dál snažila přijít na nějakou míň příšernou alternativu.
„Ne, já zpátky nahoru nejdu. Řádí tam Kalona a jeho odporné ptačí dětičky, a navíc odsud po východu slunce nesmím vytáhnout paty a to bude už za chvíli, cítím to. V tomhle stavu bych to určitě nepřežila, Zoey. Budeš to prostě muset udělat,“ ozvala se Stevie Rae.
„Můžeš ji jenom držet a na šíp budu tlačit já,“ nabídla mi Afrodita.
„Ne, radši budu pomáhat, než abych se jen koukala. To by asi bylo ještě horší.“
„Budu se snažit nekřičet moc nahlas,“ prohlásila Stevie Rae.
Myslela to naprosto vážně a mně se sevřelo srdce, tehdy i teď, když na to vzpomínám. „To ne, zlato, křič, jak chceš! Budu křičet s tebou.“ Obrátila jsem se na Daria. „Jestli jsi připravený, můžeme začít.“
„Uštípnu opeřený konec šípu a ty rychle vezmeš tohle,“ podal mi poskládaný čtverec gázy navlhčený alkoholem, „a přitiskneš to na pahýl. Já potom chytím špici, a jakmile ti dám pokyn, vší silou zatlačíš. Já na svém konci zatáhnu a tak ho poměrně snadno dostaneme ven.“
„Asi to bude trošičku bolet, viď?“ pípla Stevie Rae.
„Kněžko,“ oslovil ji Darius a položil jí na rameno svoji velkou dlaň, „bude to bolet mnohem víc než jen trošičku.“
„Proto jsem tady já,“ řekla Afrodita. „Podržím tě, aby ses Dariovi moc necukala a celé mu to nezkazila.“ Za vteřinu ještě dodala: „A varuju tě předem – jestli začneš z té bolesti vyšilovat a zase mě kousneš, ubalím ti takovou, že ti uletí hlava.“
„Už tě víckrát nekousnu, Afrodito, jednou mi to úplně stačilo,“ odtušila Stevie Rae.
„Jdeme na to, ať to máme za sebou,“ skočila jsem jim do řeči.
Darius se sklonil a chystal se kámošce strhnout zbytek trička, ale nejdřív ji upozornil: „Kněžko, musím ti obnažit ňadra.“
„No, mě to už napadlo, když jsi mi ošetřoval záda. Ale ty jsi přece něco jako doktor, ne?“
„Všichni Erebovi synové absolvují zdravotnické školení, aby dokázali poskytnout pomoc raněným bratřím.“ Na chvilku se přestal tvářit přísně a usmál se na ni. „To znamená, že mě skutečně smíš považovat za lékaře.“
„V tom případě se na moje prsa klidně můžeš kouknout. Doktoři jsou vycvičení, aby to na ně nepůsobilo.“
„Pevně doufám, že zas až tak dobře vycvičený není,“ zamumlala Afrodita.
Darius na ni mnohoslibně mrknul. Předstírala jsem náhlou nevolnost a Stevie Rae se začala hihňat, ale vzápětí zasykla bolestí. Pokusila se na mě aspoň povzbudivě usmát, ale moc jí to nevyšlo, protože byla hrozně bledá a celá se třásla.
Teprve v tu chvíli jsem doopravdy dostala strach. Když nemrtvý Stark poslechl Neferetin šílený rozkaz a vystřelil na Stevie Rae, její zranění krvácelo tak hrozně, že země vypadala, jako když se krev řine přímo z ní. Tak se naplnilo pitomé proroctví, které předpovídalo návrat padlého anděla Kalony, už nejmíň tisíc let uvězněného v zemi. Stevie Rae se tehdy úžasně držela, a i když jí v těle nemohla zbýt snad ani kapka krve, zůstala při vědomí a pořád se dokázala pohybovat a mluvit s námi. Teď se nám ale před očima měnila v přízračné bílé nic.
„Připravená, Zoey?“ zeptal se mě Darius a já leknutím nadskočila.
Hrůzou mi tak drkotaly zuby, že jsem se sotva zmohla na odpověď. „J-jo,“ vypravila jsem ze sebe.
„Stevie Rae?“ řekl jemně. „Můžeme začít?“
„Klidně, lepší už to stejně nebude. Jedno vám teda povím, vážně bych byla ráda, kdybych si mohla od těchhle drasťáren dát chvilku pohov.“
„Afrodito?“ obrátil se k poslední z nás.
Afrodita si klekla u postele a pevně chytila Stevie Rae za předloktí. „Snaž se sebou moc neházet,“ poradila jí.
„Zkusím to.“
„Počítám do tří,“ zavelel Darius a přiložil štípačky k opeřenému konci šípu. „Raz… dva… tři!“
Všechno se odehrálo neskutečně rychle. Přecvakl šíp, jako by to byla jen tenounká větvička.
„Přilož gázu!“ štěkl na mě. Přitiskla jsem látku na dvoucentimetrový pahýl, který zůstal Stevie Rae trčet přesně mezi prsy, a on přešel dozadu. Kamarádka měla pevně zavřené oči, dýchala hlasitě a přerývaně a na obličeji se jí perlil pot. „Až napočítám do tří, zatlačíš na svůj konec šípu,“ řekl Darius. Měla jsem sto chutí všeho nechat a zaječet: Ne, hoď přes ni deku a jedeme do nemocnice, jenomže on už začal odpočítávat. „Raz… dva… tři!“
Vší silou jsem se opřela do tvrdého konce pahýlu, Darius se jednou rukou zapřel Stevie Rae o rameno a jediným škubnutím jí vytáhl šíp z těla. Provázel to naprosto odporný zvuk.
Stevie Rae samozřejmě vykřikla. Já taky. A Afrodita jakbysmet. Potom se mi kámoška bezvládně zhroutila do náruče.
„Drž jí tu gázu na ráně.“ Darius zručně a rychle vyčistil čerstvou díru v jejích zádech.
Pamatuju si, že jsem pořád dokola drmolila: „Je to dobrý. Je to dobrý. Už je venku. Máš to za sebou…“
Pokud si to správně vybavuju, já i Afrodita jsme brečely. Stevie Rae mi tiskla obličej k rameni, takže jsem jí neviděla do tváře, ale cítila jsem, jak mi vlhne tričko. Když ji Darius opatrně zvedl a položil na záda, aby mohl ošetřit ránu vepředu, projel mnou záchvěv čirého děsu.
V životě jsem neviděla nikoho tak bledého, jako byla v tom okamžiku Stevie Rae – teda aspoň nikoho, kdo byl ještě naživu. Oči měla pevně zavřené, ale po tvářích jí stékaly hrůzostrašné načervenalé slzy a zanechávaly za sebou růžové cestičky, které ostře kontrastovaly s téměř průsvitnou bezbarvou pletí.
„Stevie Rae? Jak ti je?“ Hruď se jí pořád zvedala a klesala, ale oči stále neotvírala a nevydala ani hlásku.
„Jsem… tady… lidi,“ zašeptala, ale mezi slovy byly dlouhatánské pauzy. „Jenom… mám pocit… že lítám.“
„Nekrvácí,“ zamumlala Afrodita.
„To ani nemůže,“ odvětil Darius a připevnil gázu lepicí páskou.
„Šíp jí neprošel srdcem,“ řekla jsem. „Neměl ji zabít, jen způsobit krvácení.“
„Měla opravdu štěstí, že se ten chlapec netrefil přesně,“ poznamenal Darius.
Jeho slova mi uvízla v hlavě a nedala mi pokoj. Věděla jsem totiž něco, co oni ne. Stark nemůže minout cíl. Nyx ho obdařila schopností zasáhnout vždycky a bez výjimky přesně to, na co míří, i když někdy to má hrozné následky. A to, že umřel a stala se z něj nestvůrná karikatura sebe samého, nehraje roli. Bohyně mi jednou pověděla, že svůj dar nikomu za žádných okolností neodebere, takže kdyby Stark chtěl trefit Stevie Rae do srdce a zabít ji, udělal by to. Znamenalo to snad, že v něm zbylo víc lidskosti, než se zdá? Oslovil mě jménem, poznal mě. Zachvěla jsem se. Znovu se mi vybavilo, jaká mezi námi přeskočila jiskra těsně předtím, než umřel.
„Kněžko? Slyšíš mě?“ Darius s Afroditou na mě tázavě hleděli.
„Jé, promiň. Omlouvám se. Nějak jsem se zamyslela…“ Nechtělo se mi jim vykládat, že zrovna vzpomínám na kluka, který málem zabil moji nejlepší kámošku. Nechce se mi do toho ani teď.
„Říkal jsem, že pokud Stevie Rae nedostane krev, rána může být smrtelná, přestože šíp neprošel srdcem.“ Bojovník ji znovu zkontroloval a zavrtěl hlavou. „Ani tak ovšem nedokážu s jistotou říct, jestli se uzdraví. Patří k zcela novému druhu upíra, a tím pádem nevím, jak přesně funguje její tělo. Kdyby ale byla jedním z mých bratří, byl bych silně znepokojen.“
Zhluboka jsem se nadechla a sebrala všechnu odvahu. „Fajn. Tak jo. Nebudeme čekat, až dvojčata dorazí, uděláme přímou transfúzi. Napij se ze mě,“ řekla jsem Stevie Rae.
Zamžikala a zmohla se na stín úsměvu. „Musí být lidská, Zoey,“ hlesla a zase zavřela oči.
„Zřejmě má pravdu. Lidská krev na nás účinkuje lépe než mláděcí nebo upíří,“ podotkl Darius.
„Tak já poběžím dvojčatům naproti,“ navrhla jsem, i když jsem vlastně vůbec netušila, jakým směrem bych měla vyrazit.
„Čerstvá krev by byla daleko lepší než ta vyčichlá z ledničky,“ naznačil. Na Afroditu se přitom vůbec nepodíval, ale jí to došlo i tak.
„To snad nemyslíš vážně! Mám se zase nechat vysát? Copak to jednou nestačilo?“
Nejistě jsem zamrkala, ale nenapadalo mě, co na to říct. Darius naštěstí situaci zachránil. „Zeptej se sama sebe, co by ti poradila bohyně,“ pronesl.
„Do hajzlu. Když jsem se dala k zastáncům dobra, nevěděla jsem, že mi to takhle bude pít krev. A to bohužel doslova.“ S povzdechem vstala, vyhrnula si rukáv černých sametových šatů a nastavila Stevie Rae zápěstí. „Fajn. Tak prosím, posluž si. Ale dlužíš mi spoustu laskavostí. A nechápu, proč ti zrovna já mám pořád zachraňovat život. Nejsme ani…“ Nedopověděla to, protože vyjekla: „Au!“
Ještě teď jsem dost nesvá z toho, co stalo pak. Když totiž Stevie Rae chmátla Afroditě po ruce, úplně se jí proměnil obličej. Moje roztomilá nej kámoška se ve vteřině proměnila v hladovou šelmu. Oči jí zahořely zlým rudým světlem, příšerně zasyčela a zakousla se hluboko do Afroditina zápěstí.
Jakmile zuby pronikly pod kůži, Afroditin bolestný výkřik se rázem změnil v znepokojivě smyslné zasténání. Zavřela oči. Její horká pulzující krev se řinula Stevie Rae do pusy a kámoška ji hladově sála a polykala s úporností dravce.
Hádáte správně, bylo to dost otřesné a hnusné. Ale zároveň taky pěkně sexy. Věděla jsem, že je to příjemné, upíři to tak mají od přírody dané. I když z někoho pije třeba jen mládě, jak pokousaný (tj. člověk), tak ten, co ho kousl (tj. mládě), pociťují intenzivní sexuální vzrušení. Díky tomu přežíváme. Staré pověsti o upírech, kteří se zmocňují lidí násilím a brutálně jim prokusují krky, jsou jenom povídačky – leda snad že byste upíra vážně hodně naštvali. A i v tom případě by se dotyčnému asi moc líbilo, kdyby mu upír roztrhal krk na cáry.
Jsme zkrátka takoví, jací jsme. A jak jsem se tak na holky dívala, poznala jsem, že i kousnutí červeného upíra způsobuje rozkoš. Afrodita se po chvilce svůdně opřela o Daria a ten ji objal a sklonil se k ní, aby ji políbil. Stevie Rae se mezitím dál krmila.
Polibek bojovníka s Afroditou byl tak žhavý, že mezi nimi doslova sršely jiskry. Darius ji objímal opatrně, aby jí Stevie Rae zbytečně nekroutila zápěstí. Afrodita ho vzala volnou rukou kolem krku a přenechala mu iniciativu, což dokazovalo, že mu doopravdy věří. Trochu jsem se styděla, že se na ně při tom dívám, i když to bylo bez debat nádherně erotické.
„No nazdar.“
„Tak bez tohohle zážitku bych se celkem obešla.“
Otočila jsem se od Stevie Rae a spol. a spatřila u vchodu dvojčata, která se zjevně zrovna vynořila zpoza deky, co sloužila jako dveře. Erin nesla pár nezaměnitelných sáčků s krví. Shaunee držela láhev blíže neurčeného červeného vína a obyčejnou sklenici, ze které se obvykle pije třeba ledový čaj.
Vzápětí se mezi nimi protlačila Běnka a přiklusala k nám. Za ní vstoupil Jack.
„Jůůů, dvě nažhavený kočky nechaly chlapa, aby se přidal,“ vyhrkl.
„Pozoruhodné… když uvážím, že to některé kluky vzrušuje.“ Za Jackem se objevil Damien, v ruce držel papírovou tašku a se zaujetím si Stevie Rae, Afroditu a Daria prohlížel, jako by byli pokusné objekty v laboratoři.
Darius s velkým úsilím odtrhl rty od Afroditiných, přitáhl si ji do náruče a pevně přivinul k hrudi. „Kněžko, tohle je pro ni ponižující,“ sykl na mě tiše a naléhavě. Nezdržovala jsem se úvahami, kterou z těch dvou myslí. Jakmile to dořekl, vykročila jsem k dvojčatům.
„Dejte mi to,“ řekla jsem, popadla jeden pytlík z Erininy zásoby a udělala něco, po čem už po scéně u postele ani nevzdechli. Odtrhla jsem vršek zuby, jako by to byl sáček bonbonů, a dala si hezky záležet na tom, aby se mi pusa umazala od krve. „Podrž mi tu sklenici,“ požádala jsem Shaunee a ta poslechla, i když se při tom znechuceně šklebila. Nic jsem si z toho nedělala. Nalila jsem do sklenice skoro všechnu krev a schválně si olízla rty tak, aby mi neunikla ani jediná rudá kapička. Nakonec jsem pytlík obrátila dnem vzhůru, vysrkla z něj zbytek tekutiny a odhodila prázdný obal na zem. Vzala jsem Shaunee sklenici. „Teď víno.“ Láhev už byla načatá, takže z ní Shaunee jen vyndala korkovou zátku. Nastavila jsem sklenici. Už byla skoro ze tří čtvrtin plná, takže se do ní moc vína nevešlo. „Dík,“ řekla jsem stručně a odnesla pití k posteli.
Rázně jsem popadla Afroditu za ruku a odtáhla ji Stevie Rae od pusy. Kamarádka ji kupodivu nedržela moc pevně, zjevně jí nechtěla ublížit. Postavila jsem se před ni tak, abych zaclonila davu čumilů, jmenovitě dvojčatům, Damienovi a Jackovi, výhled na její obnažená prsa.
Naštvaně se na mě podívala. Oči jí svítily a rty měla ohrnuté, takže na mě cenila ostré zuby špinavé od krve. Dost se mnou zamávalo, jak děsivě vypadá, ale nedala jsem to na sobě znát a klidně, dokonce i trochu přísně jsem jí řekla: „To stačí. Teď vypij tohle.“
Stevie Rae na mě zavrčela.
To bych ještě brala, ale vzápětí vydala podobný zvuk taky Afrodita, což bylo fakticky divné. Co se to zase sakra děje? Chtěla jsem se na Afroditu podívat a zjistit, co to do ní vjelo, ale pak jsem si uvědomila, že bude lepší nespouštět oči z mojí nejlepší kámošky. Pořád totiž výhrůžně vrčela.
„Povídám, že to stačí!“ houkla jsem na ni tak tiše, aby to pokud možno nikdo jiný neslyšel. „Vzpamatuj se, Stevie Rae. Afrodita už ti víc nedá. Teď vypij tohle!“ Poslední slova jsem vyslovila zřetelně a každé zvlášť a potom jsem jí vrazila sklenici s krvavým vínem před obličej.
Její výraz se proměnil. Zamrkala a chvíli jako by nedokázala zaostřit. Přistrčila jsem jí sklenici pod nos. Jakmile ucítila vůni krve, začala hltavě pít. Nic jiného ji v tu chvíli nezajímalo, a tak jsem využila příležitost a střelila pohledem po Afroditě. Darius ji pořád držel v náruči, ale vypadalo to, že se jí nic nestalo, jen se tvářila tak trochu omámeně a s nechápavým údivem civěla na Stevie Rae.
Když jsem ten výraz spatřila, nepříjemně mě zamrazilo v zádech a moje předtucha, že se děje něco podivného, se za moment naplnila. Ale v tu chvíli jsem to ještě hodila za hlavu a obrátila se ke kamarádům. „Damiene,“ řekla jsem rázně, „Stevie Rae potřebuje nové tričko. Můžeš jí nějaké najít?“
„Čisté věci jsou v koši na prádlo,“ poradila mu Stevie Rae mezi dvěma loky. Už zase mluvila i vypadala skoro jako dřív. Třesoucí se rukou ukázala na kupu oblečení. Damien přikývl a zamířil k ní.
„Ukaž mi to zápěstí,“ řekl Darius Afroditě.
Mlčky se otočila zády k dvojčatům a Jackovi, kteří na ni pořád civěli, takže jsem byla jediná, kdo doopravdy viděl, co pak bojovník udělal. Zvedl její ruku, a aniž se jí přestal dívat do očí, olízl řadu ranek od zubů, z nichž se pořád řinula krev. Afrodita zalapala po dechu a zachvěla se, ale jakmile se jazyk kousance dotkl, krvácení ustalo. Sledovala jsem to opravdu pozorně, a proto mi neuniklo, jak se Dariovy oči rázem překvapeně rozšířily.
„Do hajzlu,“ šeptla tichounce Afrodita. „Je to tak, viď?“
„Je,“ přisvědčil tlumeně, aby to slyšela jen ona.
„Do hajzlu!“ zopakovala. Vypadala rozčileně.
Darius se usmál a já v jeho očích zahlédla nepopiratelný záblesk humoru. Pak jí něžně políbil zápěstí. „Na tom nezáleží. Mezi námi to nic nemění.“
„Slibuješ?“ hlesla.
„Máš mé slovo. Udělala jsi správnou věc, krásko moje. Tvá krev jí zachránila život.“
Na okamžik jsem spatřila Afroditu bez obvyklé masky. Lehce zavrtěla hlavou a v jejím úsměvu se mísil upřímný údiv s pořádnou dávkou sarkasmu. „Nemám ponětí, proč zrovna já musím té potrhlé kovbojce pořád zachraňovat krk. Leda snad proto, že jsem bývala fakticky hrozně zlá a udělala obrovskou spoustu sviňáren, za které teď platím.“ Odkašlala si a rozechvěle si přejela hřbetem ruky po čele.
„Nechceš něco k pití?“ zeptala jsem se jí. Vůbec jsem nechápala, o čem ti dva mluví, ale nechtěla jsem se vyptávat, protože evidentně nestáli o to, aby je slyšeli všichni okolo.
„Chce,“ odpověděla za ni k mému překvapení Stevie Rae. Už nepila tak hltavě jako na začátku, jen sem tam si trošku lokla.
„Tady je to tričko,“ ozval se Damien. Přinesl ho k posteli, ale jakmile zjistil, že Stevie Rae je polonahá, odvrátil pohled.
„Dík.“ Blýskla jsem po něm úsměvem, vzala mu tričko z ruky a podala ho kámošce sama. Potom jsem se obrátila k dvojčatům. Těch pár doušků krve na mě konečně začalo působit a vyčerpání, které se mě zmocnilo, když jsem při útěku ze Školy noci musela přivolat všech pět živlů najednou, konečně aspoň trochu ustoupilo, takže jsem se dokázala líp soustředit. „Fajn. Holky, přineste sem tu krev a víno. Nemáte ještě jednu sklenici pro Afroditu?“
Nestačily odpovědět, protože Afrodita je předběhla. „Fuj, já krev nepiju! Odporná představa. Ale proti alkoholu nic nemám.“
„Sklenici jsme vzaly jen jednu,“ řekla Erin. „Bude muset zapomenout na svůj vznešený původ a pít z flašky.“
„To mě mrzí,“ vzdychla neupřímně Shaunee a podala Afroditě láhev. „Hele, když jsi teď člověk, mohla bys nám přesně popsat, jaké to je, když ti upír saje krev?“
„Jo, jsme vážně zvědavé. Očividně ti to dělalo moc dobře. Netušily jsme, že ti na pohlaví nezáleží,“ rozvedla to Erin.
„Váš mozeček, o který se tak svorně dělíte, asi nedával při upíří sociologii pozor,“ odsekla Afrodita a pořádně se napila z láhve.
„Já jsem četl kapitolu o fyziologii v Příručce pro mláďata,“ vmísil se do debaty Damien. „Upíří sliny obsahují kromě koagulantů a antikoagulantů také endorfiny, které působí na centra rozkoše jak v upířím mozku, tak v lidském. Víte, holky, Afrodita má pravdu. Měly byste dávat na hodinách lepší pozor. Škola neslouží jen ke společenskému vyžití,“ uzavřel káravě a Jack nadšeně přikývl.
„Víš, ségra, tak mě napadá, že když teď nahoře řádí zlý padlý anděl a jeho vrahouni a ve škole vládne třetí stupeň ohrožení, vyučování asi hned tak znovu nezačne,“ pronesla Shaunee.
„Zajímavá úvaha,“ zareagovala Erin. „Z toho vyplývá, že nějaký čas nebudeme potřebovat, aby nám komtesa Damienová pomáhala s úkoly.“
„Takže jí teď kupříkladu klidně můžeme vyškubat vlasy. Co ty na to?“ nadhodila Shaunee.
„Já jsem pro,“ zajásala Erin.
„Bezva. Piju laciné červené z flašky. Miss Venkov mě zase pokousala. A teď se mi tady ještě ke všemu porvou pakoně.“ Afrodita si melodramaticky povzdychla a posadila se vedle Daria na postel. Už zas se vrátila k obvyklému jízlivému tónu. „No, když jsem teď člověk, můžu se aspoň zpít do němoty. A když budu mít štěstí, zůstanu v tom stavu nejmíň deset let.“
„Tolik vína zase nemám,“ ozvalo se od dveří. Všichni jsme se tam podívali. Do místnosti vešla holka a za ní pár dalších červených mláďat, která se ale držela v pozadí mezi stíny. „A to, co držíš, rozhodně laciné nebylo. Levné věci nekupuju.“
Ostatní se dívali na ni, ale já se nestihla odvrátit od Afrodity (sledovala jsem totiž její výstup s dvojčaty a chystala se v případě potřeby zakročit a okřiknout je), a tak jsem v její tváři zahlédla záblesk rozpaků a nevraživosti. Hned se ale ovládla a beze stopy emoce řekla: „Pakoňové, tohle je Venuše, moje bývalá spolubydlící, která umřela někdy před šesti měsíci. Siamky a Damien si ji asi ještě pamatují.“
„Jak vidíte, zprávy o mé smrti byly poněkud předčasné,“ odvětila hezká blondýnka a pak udělala něco fakticky uhozeného. Zarazila se a zavětřila. Vážně, zvedla nos směrem k Afroditě a párkrát krátce nasála vzduch. Červená mláďata schovaná za jejími zády udělala vzápětí to samé. Venuše vykulila modré oči a velice pobaveně řekla: „Ale, ale. Zajímavé.“
„Venuše, ne…“ vyhrkla Stevie Rae, ale Afrodita ji nenechala domluvit.
„Ne, mně to nevadí. Jen ať to všichni vědí.“
Blondýnka se zlomyslně usmála. „To nic, jen mě trochu zaskočilo, že Stevie Rae se otiskla s Afroditou.“
4)
Musela jsem zatnout zuby, abych nevyjekla jako dvojčata.
„Prokristáčka! Ony se otiskly? Fakt?“ vyhrkl Jack.
Afrodita pokrčila rameny. „Už to tak bude.“ Připadalo mi, že se tváří až moc nonšalantně, a schválně se vyhýbala Stevie Rae pohledem, ale všechny ostatní v místnosti tou pózou asi oblafla.
„Štípněte mě někdo, ať se probudím!“ vypískla Shaunee.
„Štípněte nás obě!“ přidala se Erin a pak se obě začaly dost hystericky chichotat.
„Podle mě je to zajímavý jev,“ řekl hodně nahlas Damien, aby ho přes ně vůbec bylo slyšet.
„Přímo senzační,“ upřesnil Jack.
„Něco mi říká, že Afroditu konečně dostihly hříchy minulosti.“ Venuše se ušklíbla a najednou už nevypadala krásně, ale spíš jako ještěrka.
„Venuše, Afrodita mi právě zachránila život. A ne poprvé. Neměla bys na ni být ošklivá,“ okřikla ji Stevie Rae.
Afrodita se na ni konečně podívala. „S tímhle nezačínej.“
„S čím?“
„Nezastávej se mě! Fajn, otiskly jsme se, je to opruz, ale přežiju to. Ale nejsme – kámošky – a – nikdy – sakra – nebudeme!“ řekla pomalu a zřetelně.
„Tím, že na mě budeš hnusná, ničemu nepomůžeš,“ odvětila Stevie Rae.
„Hele, budu prostě dělat, že se to nikdy nestalo.“ Dvojčata dostala další záchvat a Afrodita na ně vrhla vražedný pohled. „Siamky, jestli se okamžitě nepřestanete chlámat, zadusím vás ve spaní polštářem.“
Holky se samozřejmě rozchechtaly ještě víc.
Otočila se k nim zády a zadívala se na mě. „No, snad bych konečně mohla dopovědět, co jsem načala, než mi deset lidí skočilo do řeči. Venuše, tohle je Zoey, naše superhrdinka, o které už jsi určitě slyšela víc než dost, tohle Darius, Erebův syn, za kterým se neopovažuj dolejzat, a tohle Jack. Za tím dolejzat můžeš, ale bude ti to houby platné, protože je teplouš. Chodí tamhle s Damienem, tím klukem, co na mě kouká jako na pokusného králíka. A dvojčata jsou tamty vysmáté ksichty, ale ty si asi pamatuješ.“
Ucítila jsem, že se na mě Venuše kouká, a tak jsem odtrhla pohled od Afrodity (Otiskla se! A se Stevie Rae!) a obrátila se k ní. Nespletla jsem se. Provrtávala mě očima s výrazem, který ve mně hned probudil ostražitost. Snažila jsem se přijít na to, jestli na ni reaguju tak negativně, protože je na první pohled mrcha, nebo protože se poflakovala po tunelech s Erikem, případně protože mám prostě špatný pocit ze všech červených mláďat, když Venuše hlasitě poznamenala: „My už jsme se se Zoey potkaly, ale nikdo nás nepředstavil. Nebyl na to čas, protože se nás snažila zabít.“
Dala jsem si ruku v bok a střetla se s jejíma chladnýma modrýma očima. „Když už takhle hezky vzpomínáme na staré časy, trochu to upřesním. Já se nikoho zabít nesnažila. Zachraňovala jsem lidského kluka, kterého jste měli v plánu vysát. Na rozdíl od vás mám jako zákusek mnohem radši čokoládové palačinky než fotbalisty.“
„To je fajn, ale té holce, cos zabila, to život nevrátí,“ odsekla Venuše a červení za ní začali šoupat nohama a mumlat.
„Zoey! Tys někoho zabila?“ zeptal se Jack.
Už jsem otevírala pusu, ale Venuše mě předběhla. „Jo. Elizabeth bez příjmení.“
„Musela jsem,“ řekla jsem stručně. Mluvila jsem na Jacka a Venuše ani ostatních červených jsem si nevšímala, i když se mi z nich ježily chloupky na zátylku. „Jinak bych se odsud s Heathem nedostala živá.“ Potom jsem se otočila zpátky k ní. Byla krásná, ale studená. Měla na sobě těsné značkové džíny a černé ustřižené tílko se štrasovou lebkou. Jednoduché, ale sexy. Vlasy měla dlouhé, husté, v odstínu zlatá blond. Jinými slovy byla dostatečně krásná, aby se neztratila ani vedle Afrodity, a to je co říct, protože Afrodita je absolutní kočka. A aby byla podoba dokonalá, Venuše evidentně byla hnusná mrcha, stejně jako dřív její nejlepší kámoška. Po smrti se to vůbec nezlepšilo. Nepřátelsky jsem se na ni zadívala. „Hele, řekla jsem vám, ať si dáte pohov a necháte nás jít. Neposlechli jste mě. Pak už jsem jenom udělala všechno, co bylo nezbytně nutné, abych zachránila někoho, na kom mi záleží – a upozorňuju, že to v případě potřeby udělám znovu.“ Sklouzla jsem pohledem k ostatním červeným mláďatům a potlačila touhu přivolat pár živlů a podpořit svoji výhrůžku silou vzduchu a ohně.
Venuše vztekle přimhouřila oči.
„Tak dost, lidi. Měli byste se k sobě začít chovat slušně. Možná vám to už vypadlo z paměti, ale pravděpodobně proti nám tam nahoře stojí celý svět nebo aspoň obrovská spousta příšer.“ Z hlasu Stevie Rae čišela únava, ale už zase mluvila jako moje stará dobrá kámoška. Posadila se, narovnala si tričko s logem kapely Dixie Chicks a opatrně se opřela o polštáře, které jí za záda narovnal Darius. „Takže, jak říká Tim Gunn, když uvádí Project Runway: Dejte to dohromady.“
„Jééé, to je můj oblíbený pořad,“ zajásal Jack.
Pár červených mláďat souhlasně zamumlalo. Napadlo mě, že Stevie Rae měla při jedné z mnoha našich hádek kvůli pitomým zábavným pořadům v televizi pravdu: reality show asi doopravdy můžou zajistit světu trvalý mír.
„Dobře, dáme to dohromady.“ Moje zabudované poplašné zařízení mi pořád signalizovalo, že červená mláďata nejsou zrovna poslové lásky a dobra, ale stejně jsem se na Stevie Rae usmála. Oplatila mi to i s dolíčky. Zjevně byla pevně přesvědčená, že spolu nějak můžeme vycházet. No, třeba můj alarm vyvádí jen kvůli protivné potvoře Venuši, a ne proto, že všichni červení jsou skrz naskrz zlí.
„Bezva. Takže zaprvé, mohla bych dostat ještě jednoho panáka? S dvojitou krví, prosím.“ Natáhla k dvojčatům ruku se sklenicí. Holky využily příležitosti a přešly k její posteli, co nejdál od červených mláďat. Všimla jsem si, že Damien s Jackem a Hraběnkou se taky mezitím přesunuli vedle mě. „Díky,“ řekla Stevie Rae, když si od ní Erin vzala sklenici. „Tamhle v šuplíku jsou nůžky, nemusíš ten pytlík otvírat zuby.“ Významně se na mě zadívala. Než jí Erin se Shaunee připravily další dávku krvavého vína, sjela pohledem ke skupince svých mláďat. „Koukněte, lidi, už jsme to přece probírali. Musíte se k Zoey a ostatním mláďatům z její party chovat slušně.“ Pak zachytila Dariův pohled a usmála se. „A taky k dospělým.“
„S dovolením, prosím. Nechte mě projít.“
Skupinkou u dveří se protlačil Erik a já automaticky zbystřila pozornost. Jestli se ho někdo (konkrétně Venuše) pokusí zakousnout, někdo (konkrétně já) mu rozbije hubu. A nedělám si srandu.
Darius jako by napětí v místnosti nevnímal. „Co říkají v rádiu o situaci tam nahoře?“ zeptal se.
Erik zavrtěl hlavou. „Nic jsem nechytil, dokonce ani v suterénu. Jen to šumí. Nemám ani signál na mobilu. Slyšel jsem hřmění a viděl lítat blesky. A pořád prší, ale hodně se ochladilo, určitě to zmrzne. Navíc se zvedá hodně ostrý vítr. Netuším, jestli je to prostě normální počasí nebo to nějak souvisí s Kalonou a těmi ptačími zrůdami, každopádně to vyřadilo z provozu rozhlas a telefonní věže. Říkal jsem si, že by vás to mohlo zajímat, tak jsem se vrátil.“ Sjel pohledem z Daria ke Stevie Rae a usmál se na ni. „Vypadáš líp.“
„Afrodita ji zachránila, dala jí napít svojí krve,“ vyhrkla Shaunee a zahihňala se.
„Jo, a otiskly se přitom,“ dopověděla Erin a taky se rozesmála.
„To si děláte prču, že jo?“ vypravil ze sebe šokovaně.
„Nedělají,“ vmísila se hladce do hovoru Venuše.
„Aha. Ehm. To je zajímavé.“ Erik se zadíval na Afroditu a já si všimla, že mu zacukal koutek. Ona ho okatě ignorovala a znovu si přihnula z láhve vína, kterou pevně třímala v ruce. Erik vyprskl smíchy, ale zamaskoval to záchvatem kašle. Pak stočil pohled k Venuši. Přátelsky na ni kývl, jako vždycky v pohodě a dobře naladěný. „Ahoj, Venuše, dlouho jsme se neviděli.“
„Ahoj, Eriku,“ odvětila s vyzývavým úsměvem. Nejradši bych ji v tu chvíli rozšlápla jako švába.
„S tím představováním měla Afrodita dobrý nápad,“ prohlásila Stevie Rae, a než se zmíněná stačila ozvat, rychle dodala: „A to neříkám proto, že jsme se otiskly.“
„Kdybyste o tom všichni přestali pořád žvanit,“ zahučela Afrodita.
Stevie Rae pokračovala, jako by ji vůbec neslyšela. „Měli bychom se k sobě chovat slušně a k tomu představování rozhodně patří. Venuši už všichni znáte,“ spustila. „Takže začnu u Elliotta.“
Zrzavý kluk postoupil o krok vpřed. Musím říct, že zmrtvýchvstání mu na kráse nepřidalo. Pořád byl těstovitý, bledý a neučesané rozčepýřené vlasy barvy mrkve mu příšerně trčely do všech stran. „Já jsem Elliott,“ řekl.
Všichni jsme na něj kývli. „Ten vedle něj je Montoya,“ pokračovala Stevie Rae.
Malý hispánský kluk v plandavých kapsáčích měl spoustu piercingů a nevypadal moc důvěryhodně. Kývl a do obličeje mu sklouzly husté tmavé vlasy. „Nazdar,“ pozdravil s lehkým stínem cizího přízvuku a překvapivě hezky a mile se usmál. „A tohle je Shannon Compton.“ Stevie Rae vyslovila její jméno a příjmení, jako by to bylo jedno slovo.
„Shannoncompton? Nehrála jsi loni ústřední roli ve školním představení Monologů vagíny?“ ozval se Damien.
Hezká dívka se rozzářila. „Jo, to jsem byla já.“
„Pamatuju si tě, protože Monology vagíny prostě zbožňuju. Mají v sobě ohromný emancipační potenciál,“ řekl. „A hned po představení jsi…“ Věta zůstala viset ve vzduchu a Damien rozpačitě přešlápl.
„Umřela?“ pomohla mu ochotně.
„Přesně tak.“
„Ale ne, to je škoda,“ vzdychl smutně Jack.
Afrodita zafrkala. „Vždyť už není mrtvá, pitomci.“
„A tohle je Sophie,“ zamluvila to rychle Stevie Rae a přísně se na Afroditu, které už se trochu pletl jazyk, zamračila. Z hloučku vystoupila vysoká bruneta a přátelsky, i když trochu ostražitě se usmála. „Čau,“ řekla.
Zvedli jsme na pozdrav ruce a sborově zamumlali totéž. Když jsem teď věděla, jak se které červené mládě jmenuje, měla jsem hned lepší pocit. Byly to živé bytosti, individuality, a ne potvory, co si nás chtějí dát k večeři. Aspoň jsem doufala, že to nemají v plánu.
„Ten vedle ní je Dallas.“ Stevie Rae ukázala na kluka, který stál za Venuší. Když padlo jeho jméno, typicky lajdáckým krokem ji obešel a zahuhlal něco jako pozdrav. Nebylo by na něm vůbec nic zajímavého, nebýt chytrých očí a spikleneckého úsměvu, kterým blýskl po Stevie Rae. Hmm, řekla jsem si v duchu, copak spolu ti dva mají? „Asi vám to bude připadat divné a uhozené, ale Dallas se narodil v Houstonu.“
Kluk pokrčil rameny. „Když se na to zeptáte táty, poví vám fakticky nechutnou historku o tom, jak mě s mámou počali v Dallasu. Já ji nikdy slyšet nechtěl.“
„Fuj, rodiče a sex,“ řekla procítěně Shaunee.
„Naprostý hnus,“ přisvědčila Erin.
Skupinkou červených zazněl smích a napětí mezi oběma tábory konečně doopravdy povolilo.
„Další je Anthony, ale všichni mu říkáme Mravenec.“
Mravenec rozpačitě zvedl ruku a pozdravil. Na první pohled bylo jasné, odkud se ta přezdívka vzala. Patřil k těm klukům, co věčně vypadají jako děti. Znáte to, je jim čtrnáct, správně by měli být samá ruka a noha, ale pořád byste jim hádali nejvýš deset. A jako by Stevie Rae schválně chtěla ukázat největší možný kontrast, představila dalšího kluka. „A dál tady je Johnny B.“
Johnny B byl vysoký a namakaný. Připomínal mi Heatha, měl stejnou sportovní figuru a sebevědomé držení těla. „Ahoj.“ Blýskl v úsměvu bílými zuby a s neskrývaným obdivem se zadíval na dvojčata. Ta zvedla obočí a ocenila ho podobným pohledem. „Pak tu máme Gerarty. Je nejlepší malířka, jakou znám. Maluje tady v tunelech na zdi, a až to bude hotové, bude to fakticky nádhera.“ Stevie Rae se na holku, o které byla řeč, zářivě usmála. Gerarty byla blondýna, ani vysoká, ani barbinoidní, ale mně připadala hezká. Vlasy měla spíš špinavě blond než platinové a sestříhané do střapatého retro mikáda jako ze sedmdesátých let. Jen na nás kývla, působila hodně nesměle.
„A v neposlední řadě tady je Kramisha.“
Z hloučku sebevědomě vystoupila černá holka. To, že jsem si jí předtím nevšimla, byl pádný důkaz, že mě všechen ten rozruch kolem Stevie Rae, Afrodity a Venuše opravdu hodně vyvedl z míry. Měla na sobě přiléhavé, svítivě žluté tričko s hlubokým výstřihem, ze kterého vykukovala černá krajková podprsenka, a ustřižené skinny džíny s vysokým pasem, stažené širokým koženým páskem sladěným se zlatými botami na platformě. Vlasy měla geometricky sestříhané, s natupírovanou patkou a polovinu nabarvenou na zářivě oranžovo.
„Aby bylo jasno, v mý posteli žádnej z vás spát nebude,“ prohlásila a sjela nás pohledem. Tvářila se znuděně a naštvaně.
„Kramisho, už stokrát jsem ti říkala, že nemáš dělat problém z něčeho, co vůbec problém není,“ řekla Stevie Rae.
„Akorát dávám najevo svůj názor,“ odsekla Kramisha.
„Fajn, bereme to.“ Kámoška se ke mně otočila a podívala se na mě, jako by se mi snažila vyčíst z očí, jestli to takhle bylo správně. „Tak, to je moje parta.“
„Jsou tu úplně všechna červená mláďata?“ zeptal se Darius, než jsem stačila začít s představováním svých společníků.
Stevie Rae se kousla do tváře. „Jo, tohle jsou všechna moje mláďata.“ Nepodívala se mu do očí.
A jéje, takhle se tváří vždycky, když neříká docela pravdu. Věděla jsem to úplně jistě, ale když se mi podívala do očí, pohledem mě vysloveně žebrala, abych nic neříkala, a tak jsem se rozhodla držet jazyk za zuby a vytáhnout z ní, jak to doopravdy je, až budeme mít víc soukromí.
Otázky jsem si tedy nechala na jindy, ale nemohla jsem ignorovat pocit, který na mě znovu dolehl. Její vyhýbavá odpověď zase spustila moje poplašné zařízení a v hlavě mi začalo hlasitě vyzvánět. S červenými mláďaty stoprocentně není něco v pořádku.
Odkašlala jsem si. „Takže, já jsem Zoey Redbirdová.“ Snažila jsem se o zdvořilý normální tón, přestože situace k něčemu podobnému zrovna nesváděla.
„O Zoey jsem vám vyprávěla. Má nadání pro všech pět živlů, díky kterému jsem se proměnila a všichni jsme získali zpátky lidskou přirozenost,“ doplnila mě Stevie Rae. Všimla jsem si, že se přitom dívá na Venuši.
„No, nebylo to jen díky mně, velkou zásluhu na tom mají i mí kamarádi.“ Kývla jsem na Afroditu, která pořád nasávala z láhve. „Afroditu už všichni znáte. Stal se z ní zase člověk, ale v žádném případě není obyčejná,“ představila jsem ji. O tom, že se zrovna otiskla se Stevie Rae, jsem taktně pomlčela.
Afrodita nic neřekla, jen zafrkala.
„Tohle jsou Erin a Shaunee, dvojčata. Erin má nadání pro vodu, Shaunee pro oheň.“ Holky kývly a pozdravily.
„Damien a Jack spolu chodí,“ pokračovala jsem. „Damien má nadání pro vzduch, Jack je náš expert na audiovizuální techniku.“
„Ahoj,“ řekl Damien.
„Nazdar,“ pozdravil Jack a zvedl tašku, kterou držel v ruce. „Připravil jsem pár sendvičů. Dá si někdo?“
„Může mi někdo vysvětlit, co tady dělá ten pes?“ zeptala se Venuše. Na Jackovu snahu prolomit ledy evidentně kašlala.
„Přišla se mnou,“ ozval se Jack. „Je moje.“ Pohladil Hraběnku po hebkých uších.
„Běnka patří Jackovi,“ potvrdila jsem rázně jeho slova a vrhla po Venuši výstražný pohled. Napadlo mě, že bych ji hrozně ráda uškrtila Běnčiným vodítkem, ale místo toho jsem se dál věnovala společenským formalitám. „A tohle je Erik Night.“
„Pamatuju se na tebe z dramaťáku,“ vyhrkla Shannoncompton a začervenala se. „Jsi fakt hvězda.“
„Čau, Shannon.“ Erik se na ni mile usmál. „Rád tě zas vidím.“
„Já si tě taky pamatuju. Chodil jsi s Afroditou,“ ozvala se Venuše.
„Už spolu nejsme,“ prohlásila hned Afrodita a udělala oči na Daria.
„To jsem si všimla. Už nejsi mládě,“ navázala Venuše sametovým hlasem, ze kterého čišel až moc velký zájem. „Kdy ses proměnil?“
„Teprve před pár dny,“ odpověděl. „Zrovna jsem se chystal odjet do Evropy studovat herectví, když mě Shekina požádala, abych dočasně nahradil profesorku Nolanovou.“
„Páni, mně ta velekněžka přišla povědomá. To byla Shekina!“ řekla Shannoncompton. „Zahlídla jsem ji, jak jde k tomu chlapovi s křídly a…“ Zarazila se a nervózně si skousla ret.
„A Neferet ji zabila,“ dořekla jsem místo ní bez okolků.
„Opravdu? Víš to jistě?“ otázal se Darius.
„Je mrtvá a já Neferet viděla. Podle mě ji zavraždila svojí telepatickou silou.“
„Královna Tsi Sgili,“ zamumlal Damien. „Takže to je pravda.“
„Potřebuju, abyste mi všechno dopodrobna vysvětlili,“ řekl Darius rázně.
„A tohle je Darius, náš Erebův syn,“ představila jsem ho.
„Má pravdu,“ prohlásila Stevie Rae. „Musíte to, co se dneska v noci stalo, vysvětlit nám všem.“
„Nejenom to,“ řekl Darius a spočinul pohledem na skupině neobvyklých mláďat. „Pokud vás mám chránit, potřebuju informace. Musím vědět, co přesně se děje.“
„Souhlas,“ přisvědčila jsem. Byla jsem hrozně ráda, že mezi sebou máme ostříleného bojovníka.
„Tak si popovídáme a zároveň se najíme,“ navrhl Jack. Když jsem se k němu otočila, široce se na mě usmál. „Společné jídlo vždycky lidi sblíží.“
„Pokud ovšem nejsi na pořadu jako hlavní chod,“ zahučela Afrodita.
„Jack má pravdu,“ řekla Stevie Rae. „Přineste prosím vás z kuchyně žíněnky a nějaké chipsy a tak. Popovídáme si při jídle.“
„Můžeme k těm chipsům přihodit taky nějakou krev?“ zeptala se Venuše.
„Jasně,“ odvětila Stevie Rae úplně normálním tónem. Zjevně jí šlo o to, aby se kolem pití krve nenadělal zbytečně velký rozruch.
„Paráda. Dojdu pro ni,“ prohlásila Venuše.
„Hele, vezmi pro mě po cestě další láhev vína,“ zavolala na ni Afrodita.
„Zadarmo ani kuře nehrabe, a já už vůbec ne, jak si určitě vzpomínáš. To víno mi zaplatíš.“
„Vzpomínám,“ řekla Afrodita. „A ty si zas určitě pamatuješ, že dluhy vždycky splácím.“
„Jo, dřív jsi to dělala, ale připadá mi, že ses od té doby změnila.“
„No ne, fakt? To sis jako konečně všimla, že jsem znovu člověk?“
„Myslela jsem to trochu jinak. Dost řečí, prostě mi koupíš nové víno,“ uzavřela Venuše debatu a odešla.
„Já myslela, že vy dvě jste bývaly spolubydlící,“ obrátila se na Afroditu Stevie Rae.
Afrodita se tvářila, jako že ji neslyší. Nejradši bych s ní pořádně zacloumala a zaječela: Tím, že s ní nebudeš mluvit a dívat se na ni, ten otisk nezrušíš!
„Jo, bydlely spolu,“ ukončil rozpačitou pauzu Erik. Uvědomila jsem si, že s Afroditou tenkrát chodil a tím pádem její kamarádku určitě zná, možná až moc dobře.
Afrodita zničehonic promluvila. „No, časy se mění.“
„A lidi taky,“ řekla jsem a odvrátila pohled od Erika.
Afrodita se mi podívala do očí a rty se jí zvlnily ve smutném, ironickém úsměvu. „To máš teda zatraceně velkou pravdu.“