5)

„Máme tady sendviče s burákovým máslem a marmeládou a další se šunkovým salámem a baleným plátkovým sýrem.“ To poslední Jack vyslovil zhnuseným tónem, jako by nám nabízel žížaly a bahno. „A taky moji speciální šéfkuchařskou kombinaci: majonéza, burákové máslo a hlávkový salát na celozrnném chlebu.“

„Prokrista, Jacku! Fuj!“ vyprskla Shaunee.

„Přeskočilo ti?“ zanaříkala Erin.

„Ten bílej buzík je divnej,“ odfrkla si Kramisha, popadla jeden sendvič se salámem a sýrem a sedla si k dvojčatům na žíněnku. Holky přikývly a souhlasně zamumlaly.

Jacka se to očividně hluboce dotklo. „Já to mám rád. Nepomlouvejte něco, co jste ani neochutnaly.“

„Já si jeden vezmu,“ řekla mile Shannoncompton.

„Díky.“ Jack se na ni zářivě usmál a podal jí sendvič zabalený v papírovém ubrousku.

Všichni jsme se natěsnali do pokojíčku Stevie Rae a chvíli jen šustili papíry od sendvičů a sáčky od chipsů. Dost mě překvapilo, když jsem viděla to množství jídla a coly (hurá!). Když jsem připočítala láhve červeného vína a pytlíky krve, které si lidi posílali dokola, byla to celkem šílená kombinace. Seděla jsem na posteli s Afroditou, Dariem a Stevie Rae, která vypadala minutu od minuty líp. Všichni se cpali a povídali si a na okamžik to vypadalo, jako bychom pořádali mejdan v nějaké nepoužívané budově v areálu Školy noci, a ne že se schováváme v podzemních chodbách a věci už nikdy nebudou jako dřív. Najednou jsme byli prostě parta středoškoláků, která se náhodně sešla bez ohledu na to, kdo je čí kamarád.

„Pověz mi všechno, co víš o té bytosti, která povstala ze země, a těch ptačích netvorech.“ Dariova slova rozmetala moji fantazii o teenagerském mejdanu jako domeček z karet.

„Bohužel o něm nevíme tolik, kolik by bylo potřeba. Jen pár věcí, co jsme se dozvěděli od mojí babičky.“ Musela jsem spolknout knedlík, který mi ucpal krk, jakmile jsem se o ní zmínila. „Jenže ta je teď v kómatu, takže nám nemůže pomoct.“

„Ježkovy oči, Zoey! To je mi moc líto. Co se jí stalo?“ vykřikla Stevie Rae a pohladila mě po ruce.

„Oficiální verze zní, že měla autonehodu. Ale ve skutečnosti to zavinili krakouni. Věděla o nich až moc,“ řekla jsem.

„Krakouni – to jsou ti tvorové, kteří se vynořili ze země hned po tom okřídleném muži?“ zeptal se Darius.

Přikývla jsem. „Jsou to jeho děti. Narodili se před víc než tisíci lety ženám babiččina kmene, které znásilnil. Když se Kalona osvobodil z podzemí, získali zpátky tělesnou podobu.“

„To ses dozvěděla z čerokézských legend?“ zajímal se Darius.

„Vlastně jsme to všechno zjistili teprve před pár dny. Afrodita měla vizi, ve které viděla proroctví předpovídající Kalonův návrat, jenomže tehdy jsme ještě netušili, co znamená. Bylo napsané babiččinou rukou, a tak jsme jí zavolali a pověděli jí o něm. Poznala, čeho se týká, a přijela do Školy noci, aby nám ho pomohla rozluštit.“ Odmlčela jsem se, protože hrozilo, že se mi zlomí hlas. „Proto na ni krakouni zaútočili.“

„Škoda, že to proroctví nemáme s sebou,“ poznamenal Damien. „Rád bych si ho znovu přečetl, když je teď Kalona skutečně na svobodě.“

„Není problém,“ prohlásila Afrodita. Dlouze si lokla ze svojí flašky, škytla a začala recitovat:

„Pradávný spí, leč jednou vstane

až síla země zalije se svatou krví

nalezne cíl; královna Tsi Sgili neustane

dokud ho z žaláře nevyplaví

Svobodu z mrtvé ruky přijme

děsivý krásou, hrůzostrašný zjevem

ztracené vlády se opět ujme

ženy pokleknou před jeho hněvem

Kalonův sladký zpěv nás doprovází

když vraždíme žárem, ze kterého mrazí.“

„Páni! Jsi fakt dobrá!“ zvolal Jack a zatleskal.

Afrodita blahosklonně kývla a řekla: „Děkuju… Děkuju… To byla maličkost. Vážně.“ Pak se zase přicucla k láhvi.

V duchu jsem si umínila, že dohlédnu na to, aby to s pitím moc nepřeháněla. Uznávám, poslední dobou byla fakticky hodně ve stresu a to, že ji Stevie Rae už dvakrát pokousala a teď se spolu ještě ke všemu otiskly, jí asi taky na pohodě nepřidalo, ale opravdu jsme si nemohli dovolit, aby naše věštkyně místo vizí začala trpět deliriem tremens.

Darius zamyšleně přikývl. „Ten pradávný je Kalona, ale to nám neříká nic o tom, co je zač.“

„Babička říkala, že nejjednodušší je uvažovat o něm jako o padlém andělovi, nesmrtelné bytosti, která za dávných časů sestoupila z nebes mezi lidi. Prý se takové objevují v mýtech různých kultur, třeba starověkého Řecka, nebo ve Starém zákoně.“

„Jo, vzali si v nebi dovolenou, slítli na zem a zjistili, že tady je spousta sexy koček, a tak s nimi začali líhat,“ vmísila se do výkladu Afrodita. Už se jí dost pletl jazyk. „Líhat, to je trapně prudérní způsob, jak říct, že s nima šu…“

„Díky, Afrodito, já už to dopovím sama,“ utnula jsem ji. Byla jsem sice ráda, že přestala trucovat a zase s námi mluví, ale tenhle opilecký cynismus mi o moc lepší nepřipadal. Damien mi beze slova podal sendvič a kývl směrem k ní. Vrazila jsem jí ho do ruky. „Sněz to,“ řekla jsem důrazně a vrátila se ke svému vyprávění. „Takže, Kalona začal spát s čerokézskými ženami a za chvíli byl na sexu totálně závislý. Ony ho kvůli tomu už nechtěly, a tak si je bral násilím a mužské příslušníky kmene zotročil. Proto se sešly vědmy, Čerokézové jim říkají Ghigua, a vyrobily z hlíny pannu, která ho měla uvěznit.“

„Co?“ ozvala se Stevie Rae. „Myslíš jako panenku? Figurínu?“

„Něco takového. Byla doopravdy krásná. Každá vědma ji obdařila nějakým nadáním, pak jí vdechly život a pojmenovaly ji A-ya. Kalona ji chtěl dostat, a když před ním utekla, pronásledoval ji. Zavedla ho do jeskyně hluboko pod zemí, kam by jinak nešel, protože podzemí nesnáší, a tam se jim ho podařilo uvěznit.“

„Tak proto jsi nás odvedla sem do tunelů,“ řekl Darius.

Přikývla jsem.

„Takže Kalona je nebezpečná nesmrtelná bytost a krakouni jeho služebníci. Kdo je ta další osoba, o které mluví proroctví a zmínil se o ní i Damien, královna Tsi Sgili?“

„Babička povídala, že Tsi Sgili jsou fakticky zlé čerokézské čarodějnice. Žádné bezva wiccanky nebo kněžky. Nemají v sobě nic dobrého, vlastně spíš připomínají démony, jen jsou smrtelné. Ovládají mimosmyslové vnímání a taky umějí zabíjet myšlenkami,“ odpověděla jsem. „Ta, o které se mluví v proroctví, je Neferet.“

„Ale Neferet prohlásila před celou školou, že Kalona je pozemské vtělení Ereba a její choť, čímž se sama pasovala na vtělení Nykty,“ pronesl Darius zadumaně, jako by uvažoval nahlas.

„Lže. Ve skutečnosti se bohyně zřekla,“ odvětila jsem. „Tušila jsem to už delší dobu, ale nemohla jsem proti ní veřejně vystoupit, to by mi prostě neprošlo. Jen se koukněte, co se stalo dneska. Všichni viděli Stevie Rae a její červená mláďata, a stejně zůstali na její straně. Nikdo kromě Shekiny nehnul ani brvou, když přikázala Starkovi, aby vystřelil.“

„To byl důvod, proč přetáhla Starka z chicagské Školy noci sem do Tulsy,“ prohlásil Damien. Všichni se na něj nechápavě otočili, a tak to vysvětlil. „James Stark je to mládě, co vyhrálo na Letních hrách zlato v lukostřelbě. Neferet o něj tolik stála, protože ho chtěla použít, aby zastřelil Stevie Rae.“

„To zní logicky,“ řekla Afrodita. „Víme, že Neferet nějak zařídila, aby mláďata vstávala z mrtvých. Evidentně ho chtěla využít a vyšlo jí to. Všichni jsme viděli, že je nemrtvý a poslouchá ji na slovo.“ Tahle obdivuhodná dedukce jí zjevně udělala velikou radost, protože se zatvářila spokojeně a dlouze si přihnula z láhve.

„Takže jsem měla celkem štěstí, že už nestřílí tak dobře, když teď vstal z mrtvých,“ podotkla Stevie Rae.

„V tom to není.“ Vylétlo to ze mě, než jsem se stačila zarazit. „Netrefil tě do srdce schválně.“

„Jak to myslíš?“ zeptala se.

„Stark mi vyprávěl o svém daru od Nykty těsně předtím, než umřel. Nikdy nemine cíl. Ani kdyby chtěl. Vždycky zasáhne, na co míří.“

„Jestli Stevie Rae nezabil záměrně, pak to znamená, že neposlouchá Neferet na sto procent,“ řekl Damien.

„Volal tvoje jméno,“ poznamenal Erik. Jeho pronikavé modré oči jako by mi viděly až do žaludku. „Jasně si to vybavuju. Než vystřelil na Stevie Rae, poznal tě. Dokonce říkal, že se vrátil kvůli tobě.“

„Byla jsem s ním, když umíral.“ Zadívala jsem se na Erika a snažila se, aby na mně nebylo poznat, jak moc se stydím, že mě kromě něj zase přitahuje ještě někdo jiný. „Těsně předtím, než umřel, jsem mu prozradila, že na naší Škole noci mláďata vstávají z mrtvých. Pamatoval si to.“

„Zjevně mezi vámi vzniklo určité spojení,“ podotkl Darius. „A to zachránilo Stevie Rae život.“

„Rozhodně ale nebyl úplně sám sebou,“ připustila jsem a odvrátila pohled od Erika. Od chvíle, kdy mi Stark umíral v náruči a já mu dala pusu, uplynulo jen pár dní, ale mně připadalo, že je to dávno. „Neferet ho jasně měla ve své moci, i když se jí snažil vzdorovat.“

„Jo, vypadalo to, jako když ho očarovala nebo co,“ ozval se Jack.

„Počkejte, to mi něco připomnělo,“ řekl Damien. „Když se objevil Kalona, všiml jsem si, že všichni působili omámeně, dokonce až mírně dezorientovaně.“

Venuše zafrkala, úplně jako Afrodita, když má svoji nejkousavější (a nejmíň snesitelnou) náladu. „Všichni kromě nás.“ Ukázala na červená mláďata. „Jakmile jsme ho uviděli, věděli jsme, že je to prolhaný sviňák.“

„Jak to?“ zeptala jsem se ostře. „Jak jste to poznali? Všichni ostatní kluci a holky, teda až na nás, přece padli na kolena, jakmile ho spatřili. Ani Erebovi synové se proti němu nepokusili zasáhnout.“ Na mě jeho vábení také zapůsobilo, ale před Venuší jsem se k tomu nehodlala přiznat.

Pokrčila rameny. „To bylo přece jasné. Uznávám, je to parádní mužský, ale uvažuj! Vylezl z díry v zemi přesně v místě, které bylo nacucané krví Stevie Rae.“

Podezíravě jsem se na ni dívala. Možná poznala, že Kalona je zlý, protože se ve zlu zatraceně dobře vyzná.

„Hele, měl křídla. To mi logicky přišlo divný,“ vložila se do toho Kramisha a vytrhla mě z úvah. „Máma vždycky říkala, ať nikdy nevěřím žádnýmu bílýmu klukovi, i kdyby byl hezkej jako andělíček. A když najednou ze země vyleze hezkej bílej kluk s křídlama a všude je to samá krev a hnusnej pták, tak to je tuplem důvod, proč si dávat bacha.“

„Přesně,“ přisvědčil Jack. Zjevně mu uniklo, že sám je typický příklad hezkého bílého kluka.

„Musím se k něčemu přiznat,“ řekl Damien. Obrátili jsme se od Kramishy k němu. „Kdybych nebyl součástí kruhu a Afrodita na nás neřvala, ať se držíme pohromadě a vypadneme, taky bych padl na kolena.“

Zamrazilo mě v zádech. „Co vy, holky?“ zeptala jsem se dvojčat.

„Líbil se mi,“ odpověděla Shaunee.

„Je to fakt kus,“ řekla Erin a podívala se na Shaunee. Když její dvojče přikývlo, pokračovala. „Taky by nás dostal. Kdyby na nás Afrodita velice nepříjemným tónem neječela, ať neporušíme kruh, zůstaly bychom tam trčet jako ostatní.“

„A to by byl průšvih,“ dodala Shaunee.

„Vždyť to povídám,“ zabručela Kramisha.

„Zase jsem vám pakoňům zachránila krk,“ zablábolila Afrodita.

„Sněz si ten sendvič,“ okřikla jsem ji a otočila se k Erikovi. „Co ty? Cítil jsi, jako že musíš…“ Věta zůstala viset ve vzduchu, protože jsem nevěděla, jak to vyjádřit.

„Zůstat a uctívat ho jako boha?“ dopověděl za mě a já přikývla. „No, jeho moc na mě působila. Ale nezapomeň, že jsem věděl, že s Neferet není něco v pořádku. Řekl jsem si, že když je na jeho straně ona, nechci s ním mít nic společného. Tak jsem se prostě soustředil na něco jiného.“

Setkali jsme se pohledem a zadívali se jeden druhému do očí. On fakticky věděl, že Neferet jede v něčem špatném, protože byl jednou při tom, když jsem se s ní pohádala. A věděl taky, že jsem mu zahnula s upířím oficiálním básníkem Lorenem Blakem právě kvůli Neferet, která mu poručila, aby mě svedl a odloučil od kamarádů.

„Na červená mláďata tedy Kalona nepůsobí jako na ostatní,“ shrnul to Darius. „Ačkoli se zdá, že i běžná mláďata nemusejí jeho moci podlehnout, když se snaží. A to, co popisuje Erik, se přibližně shoduje s mou vlastní reakcí, z čehož usuzuji, že dospělí upíři mu dokážou odolat snáz než mláďata.“ Odmlčel se a obrátil se k Jackovi. „Co ty, chtěl jsi zůstat a uctívat Kalonu?“

Jack zavrtěl hlavou. „Ne. Jenže já se na něj skoro ani nepodíval. Víte, vážně jsem se moc bál o Stevie Rae a ze všeho nejvíc mi záleželo na tom, abych zůstal s Damienem. Běnka byla navíc hrozně rozrušená kvůli J. S.“ Schválně použil místo Starkova jména jen iniciály a pohladil psa. „Musel jsem se o ni postarat.“

„Proč nepůsobil na tebe?“ zeptala jsem se Daria.

Jeho oči na chviličku zabloudily k Afroditě, která nešikovně oždibovala sendvič.

„Myslel jsem na jiné věci.“ Zarazil se. „Ale jeho vábení jsem vnímal. Nezapomínej však, že jsem se nacházel v poněkud odlišném postavení než moji spolubojovníci. Žádný z nich se s vámi nezná tak dobře jako já. Když se Erebův syn zaváže, že bude někoho chránit, jako já tobě a Afroditě, vznikne velice silné pouto.“ Mile se na mě usmál. „Velekněžku často po celý život chrání stále titíž bojovníci. Ne náhodou neseme jméno věrného bohynina chotě Ereba.“

Oplatila jsem mu úsměv a zadoufala, že Afrodita nebude pitomá a nezlomí mu jeho čestné srdce.

„Co myslíš, že se teď děje tam nahoře?“ zeptal se najednou Jack.

Všichni vzhlédli ke klenutému stropu slepého tunelu a určitě jsem v tu chvíli nebyla jediná, kdo byl za tlustou vrstvu země mezi námi a „hořejškem“ vděčný.

„Nevím,“ odpověděla jsem po pravdě. Nechtěla jsem se uchylovat k prázdným frázím typu Všechno se jistě brzy spraví. Zamyslela jsem se a pečlivě volila slova. „Víme, že z podzemního vězení uprchl nesmrtelný z dávných časů. A taky že má kolem sebe ďábelské netvory a že při svém posledním pobytu mezi lidmi znásilňoval ženy a zotročoval muže. A že naše velekněžka a možná i všichni ostatní, kdo zůstali ve škole, se přidali k… no, nevím, jak to líp popsat, tak řeknu k Temné straně.“

Ticho, které nastalo, přerušil Erik. „Terminologie z Hvězdných válek funguje na všechno.“

Vesele jsem se na něj zazubila, ale hned jsem zase zvážněla a pokračovala: „Na druhou stranu netušíme, jaké škody Kalona s krakouny napáchali ve městě. Erik povídal, že prší, dělá se náledí a k tomu ještě řádí bouřka, ale na tom nemusí být nic nadpřirozeného. Jsme v Oklahomě, šílené počasí je tady pořád.“

„Ooooooo-klahoma! Země prachovejch vírů a ledovejch bouří! Nic pro slabý povahy!“ zahulákala Afrodita.

Potlačila jsem povzdech a nevěnovala naší otisknuté ožralé věštkyni pozornost. „Ale když zůstaneme u věcí, které víme jistě, tak můžeme celkem spolehlivě říct, že tady dole jsme v bezpečí. Máme jídlo, máme kde spát a tak vůbec.“ Aspoň doufám, že jsme tady dole v bezpečí. Poplácala jsem postel, na které jsem seděla. Světle zelené povlečení se mi fakticky moc líbilo. „Když už jsme u toho, jak jste sem dostali všechny tyhle věci?“ zeptala jsem se Stevie Rae. „Neber si to osobně, ale proti těm špinavým hadrům a dalším nechutnostem, co se tady válely ještě před měsícem, jsou tahle postel, stůl, lednice a podobně razantní zlepšení.“

Věnovala mi svůj roztomilý úsměv a odpověděla: „To všecko máme hlavně díky Afroditě.“

„Díky ní?“ opáčila jsem, nadzvedla obočí a zvědavě se k ní obrátila stejně jako všichni ostatní.

„Co na to říct? Brzo si mě nějaká charita dá na plakáty. Ještě že jsem tak okouzlující,“ řekla a krkla si jako ostřílený pivař. „Jejda. Scusa,“ zamumlala nezřetelně.

„Scusa?“ podivil se Jack.

„To je italsky, buzíku,“ poučila ho. „Rozšiř si obzory.“

„Co má Afrodita společného s tím, že tady máte nábytek?“ přerušila jsem jejich výměnu názorů, která by se beztoho každým okamžikem zvrhla v něco horšího.

„Ona to všecko koupila. Vlastně to byl její nápad,“ řekla Stevie Rae.

„Scusa?“ Ani jsem se nepokusila potlačit úsměv.

„Byla jsem tady dole dva dny. Myslíš, že jsem chtěla snášet takový chlívek? Ani náhodou. Kdo má kreditky, může nakupovat. To má naše rodina v erbu společně s extra suchým martini,“ prohlásila. „Kousek odsud je na náměstí obchod se značkovým nábytkem, kde ti zajistí i dopravu. To samé nabízí krám s potřebami pro kutily, který taky není daleko. O něm jsem pochopitelně nevěděla, protože na taková místa nechodím. Řekla mi o něm jedna z těch červených potvor.“

„Neříkej jim potvory,“ ozvala se Stevie Rae.

„Kuš. Tvoje kecy mi pijou krev,“ odsekla Afrodita.

„Kdyby jen kecy,“ přisadila si Venuše.

Afrodita zašilhala přibližně jejím směrem, ale než se její alkoholem zpitomělý mozek zmohl na odpověď, ten kluk, co se jmenuje Dallas, řekl: „O tom krámu pro kutily jsem jí pověděl já.“ Všichni jsme se k němu otočili. Pokrčil rameny. „Jsem v těchhle věcech dobrý.“

„Takže z obou těch obchodů vám přivezli věci až sem dolů?“ užasl Erik.

„No, ne tak docela,“ odvětila Stevie Rae. „Přivezli to k těm novým loftům, jsou to prakticky naši sousedi. Trochu jsem si s těmi chlápky z dopravy, ehm, přátelsky popovídala, oni to sem nanosili, a když odjeli, už si vůbec nic nepamatovali. Takže ta-dá! Měli jsme vymalováno.“

„Já tomu pořád nerozumím. Jak jste ty lidi přesvědčili, aby s vámi šli sem dolů?“ zeptal se Darius.

Povzdychla jsem si. „Je tady ještě něco, co bys měl o červených upírech vědět…“

„O mláďatech taky, i když ta to neumějí tak dobře,“ přerušila mě Stevie Rae.

„A o červených mláďatech,“ opravila jsem se poslušně. „Umějí lidem vymývat mozky.“

„Takhle to zní mnohem hůř, než to doopravdy je,“ ujistila ho Stevie Rae rychle. „Jen jsem těm dopravákům maličko upravila paměť. Neudělala jsem z nich žádné loutky nebo tak něco. My svoji moc nezneužíváme.“ Významně se rozhlédla po červených. „Viďte?“

„Jasně,“ zamumlali, ale všimla jsem si, že Venuše nepromluvila a Kramisha provinile zatěkala pohledem.

„Umějí ovládat lidskou mysl. Nesnesou přímé sluneční světlo. Mají skvělé regenerační schopnosti. Nejlépe se cítí, když mají přímý kontakt se zemí,“ začal vypočítávat Darius. „Zapomněl jsem na něco?“

„Jo,“ řekla Afrodita. „Koušou.“

6)

„A dost. Dej sem tu flašku,“ houkla jsem na Afroditu. Červená mláďata se rozchechtala.

„Afrodita je trhlá, i když zrovna není zlitá a votisklá,“ prohlásila Kramisha. „Ale my jsme na ni zvyklý.“

„Ano,“ obrátila jsem se zpátky k Dariovi a ignorovala výbuchy smíchu, „všechno, co jsi říkal o červených mláďatech, je pravda.“

„A platí i pro jediného červeného dospělého na světě,“ doplnila Stevie Rae unaveně, ale pyšně. „Jo, a taky poznám, že slunce vyšlo přesně,“ zarazila se a naklonila hlavu ke straně, jako by poslouchala cvrčky, „před šedesáti třemi minutami.“

„Všichni dospělí upíři poznají, kdy vychází slunce,“ řekl Darius.

„Ale vsadím se, že z toho nejsou tak děsně ospalí jako já.“ Podpořila svoje tvrzení mohutným zívnutím.

„Obvykle ne,“ připustil.

„No, mně se vždycky vyloženě zavírají oči,“ odvětila. „A dneska je to horší než obvykle, za což asi vděčím tomu hloupému šípu, co ze mě ještě před chvílí trčel.“

Jak o tom tak Stevie Rae mluvila, najednou na mě taky dolehla hrozná únava. Krev mě nakopla jenom dočasně. Zadívala jsem se na naši červeno-modrou partu a došlo mi, že spousta z nás má kruhy pod očima a potlačuje zívání. Hlavou se mi pořád honily myšlenky na Kalonu a události ve škole a taky mi nedalo pokoj podezření, že s červenými není něco tak docela v pořádku, ale byla jsem už moc utahaná.

Nejradši bych se pěkně vybrečela, ale místo toho jsem si odkašlala, sebrala síly a řekla: „Co kdybychom se trochu prospali? Jsme poměrně v bezpečí a s tím, co se děje nahoře, stejně nic nenaděláme, zvlášť když jsme tak zničení, že neudržíme oči otevřené.“

„Pravda,“ pronesl Darius. „Nejprve bychom ale měli postavit ke vchodům do tunelů hlídky – čistě pro jistotu. Souhlasíš, kněžko?“

„Jo, to zní rozumně,“ odpověděla jsem. „Stevie Rae, existuje ještě nějaký další vchod kromě toho v suterénu?“

„Ale Červenko, já myslela, že o tom víš! Je tady celý systém chodeb, do kterého se dá dostat přes různé staré budovy v centru,“ vyhrkla kámoška. „Naše tunely jsou jen jedna část.“

„Ale přímo sem kromě vás nikdo nechodí, ne?“

„No, přímo sem ne. Všichni si myslí, že je to tady staré, špinavé a opuštěné.“

„To bude asi tím, že to tady je staré, špinavé a opuštěné,“ zabrumlala jízlivě Afrodita. Všimla jsem si, že jsem jí tu flašku zabavila zbytečně, protože si jednoduše načala druhou.

„To není pravda. Nejsou špinavý ani opuštěný,“ ozvala se Kramisha a zamračila se na ni. „Jsme tady my a dali jsme všecko do pucu. A ty to zatraceně dobře víš, protože jsme to cálovali tvojí zlatou kreditkou.“

„Zlatou kreditkou se necáluje. Nauč se mluvit,“ odsekla Afrodita a zpoza Daria na Kramishu zašilhala.

„Hele, jseš člověk, trapně ses votiskla se Stevie Rae a za chvíli budeš totálně na šrot, takže by mi přišlo nefér vytasit na tebe svý superschopnosti a dát ti po hubě, ale ještě jednou se vo mě votřeš a zapomenu, že patřím k těm hodnejm,“ nedala se Kramisha.

„Nemohly byste se přestat hloupě dohadovat a myslet radši na to, že se nás chystají sežrat nestvůry?“ vložila jsem se do toho vyčerpaně. „Stevie Rae, jsou ty další chodby s těmihle nějak propojené?“

„Jo, ale vchody jsou zabarikádované a nikdo jiný než my se dál nedostane.“

„Takže z téhle části tunelů se dá do té používané sekce dostat? Kolik takových průchodů existuje?“ zeptal se Darius.

„Já vím jen o jednom a ten je přehrazený fakticky tlustými kovovými dveřmi. Co vy, lidi? Našli jste nějaký další?“ obrátila se na červená mláďata.

„Možná jo,“ promluvil Mravenec.

„Možná?“

„Při jednom průzkumu jsem narazil na nějaký prostor, ale vedla do něj tak úzká škvíra, že jsem se tamtudy neprotáhl ani já. Chtěl jsem se tam vrátit s lopatou, nebo ještě líp s Johnnym B a jeho bicepsy, ale ještě jsem se k tomu nedostal.“

Johnny B se zazubil, zaujal kulturistickou pózu a předvedl zmíněné svalstvo. Schválně jsem se zadívala jinam, zato dvojčata se obdivně zachichotala.

„Takže když to shrnu, kromě vchodu v nádražním suterénu je tady ještě jeden, který vede do dalších podzemních chodeb?“ chtěla jsem se ujistit.

„V podstatě jo,“ odvětila Stevie Rae.

„V tom případě bych ti radil postavit dvě hlídky, kněžko,“ řekl Darius. „Jednu k nádražnímu vchodu a druhou k průchodu do sousedních tunelů.“

„Jasně, to bude nejlepší,“ uzavřela jsem.

„Vezmu si první směnu v suterénu,“ prohlásil bojovník.

„Eriku, ty mě potom vystřídáš. V tom místě jsme nejzranitelnější, a proto by tam měli hlídat dospělí.“

Erik přikývl. „Souhlas.“

„Jack a já si vezmeme první hlídku u těch kovových dveří,“ nabídl Damien. „Pokud to tedy ostatním nevadí.“

„Jo, naplánujeme přitom jídelníček a sepíšeme seznam věcí, které bude potřeba dokoupit do kuchyně,“ řekl Jack.

„Bezva nápad.“ Vděčně jsem se na kluky usmála.

„Souhlasím,“ kývl Darius. „Shaunee, Erin, vystřídáte je?“

Holky pokrčily rameny. „Proč ne?“ řekla Erin.

„Výborně. Myslím, že za dne by červení neměli držet stráž,“ prohlásil bojovník.

„Počkat, my nejsme žádný bačkory!“ ohradil se Johnny B. Testosteron a mužná pýcha z něj doslova crčely.

„Tak to nemyslel,“ chlácholila jsem ho, protože jsem Dariově úvaze okamžitě porozuměla. „Potřebujeme, abyste se přes den pořádně prospali a drželi hlídky v noci, když máte nejvíc síly. Snad se pak dokážete porvat i s těmi zrůdami, co se na nás chystají.“ Popravdě řečeno, kdyby na ten problém s denním světlem neupozornil Darius, udělala bych to sama. Nechtěla jsem být „pod ochranou“ červených, dokud z nich nebudu mít lepší pocit.

„Jo tak. Jasně, proč ne? Já se kněžce a její partě nabízím dobrovolně,“ prohlásil Johnny B a rošťácky na mě mrknul.

Měla jsem co dělat, abych neobrátila oči v sloup. Fakticky jsem v životě nepotřebovala dalšího namakaného fotbalistu, nehledě na to, že patří k červeným. Pohled mi sjel k Erikovi a málem jsem sebou provinile škubla. Pozoroval mě, jak jinak. Paráda. Od chvíle, kdy jsme se schovali v podzemí, se na mě ani nepodíval a teď si vybere zrovna moment, kdy se mnou flirtuje jiný kluk.

Jack zvedl ruku jako snaživý prvňáček. „Ehm, měl bych dotaz…“

„Ano, Jacku?“ vyzvala jsem ho.

„Kde budeme spát?“

„Dobrá otázka.“ Otočila jsem se ke Stevie Rae. „Kde budeme spát?“

Než stačila odpovědět, předběhl ji Johnny B. „Aby bylo jasno, v mý posteli je místa dost. Mám laskavější srdce než Kramisha.“

„Každej ví, že vo srdce ti v tomhle případě vůbec nejde,“ odpálila ho.

„Klídek, čéče!“ zabasoval Johnny B v (nepříliš zdařilé) imitaci drsného černocha.

Kramisha ohrnula nos. „Jseš trhlej.“

„No, máme tady pár spacáků,“ skočila do jejich přestřelky Stevie Rae. Její hlas zněl, jako kdyby už napůl spala. „Venuše, ukážeš Zoey a ostatním, kde jsou, prosím? A vyspěte se, u koho chcete.“ Zarazila se a unaveně se usmála na Kramishu. „Akorát u Kramishy ne.“

„V mým pokoji bejt můžete, proti tomu žádná,“ ozvala se dívka. „Jenom mi nelezte do postele.“

„Vy teď máte každý svůj pokoj?“ Nedokázala jsem zamaskovat údiv. Bylo to tu fakticky úplně jiné, než když jsem tady byla poprvé. Tehdy nezůstalo na zdejších mláďatech skoro nic lidského a tunely byly tmavé, špinavé a strašidelné. Teď jsme seděli v útulném pokojíčku osvětleném mihotavými plameny olejových lamp a svíček a zařízeném pohodlným, na první pohled novým nábytkem. Na posteli dokonce ležela spousta hezkých polštářků, které barevně ladily. Vypadalo to tam neuvěřitelně normálně. Je možné, že červeným nedůvěřuju a podezírám je jen proto, že jsem k smrti unavená a všechno už se mi plete?

„Pokoj si mohl zařídit každý, kdo chtěl,“ odpověděla mi Venuše. „Je to úplně snadné. V téhle části tunelů je spousta slepých chodeb, ze kterých se dají udělat místnosti. Já mám ložnici jen pro sebe.“ Usmála se na Erika. Musela jsem si důrazně připomenout, že přivolat oheň a podpálit to její trapně blonďaté háro by asi nebylo úplně podle bontonu.

„Právě tady zřejmě v dobách prohibice skladovali většinu pašovaného alkoholu,“ prohlásil Damien. „Je to logické, jsme přímo u železniční tratě a po nocích ho mohli nepozorovaně nakládat i vykládat.“

„To je tak strašně romantické!“ vzdychl Jack. „Dvacátá léta! Krátké sukně, černošské nálevny, gangsteři…“

Damien se na něj shovívavě usmál. „No, v Tulse ve skutečnosti prohibice trvala až do roku 1957.“

„Nekaž mi to, na tom už nic romantického není. To jen dokazuje, jak jsou tady na jihozápadě všichni zastydlí.“ Zahihňal se. „Ještě že aspoň my dva jsme teplí.“

„Jsi sladký a máš smysl pro humor. Proto tě mám tak rád,“ řekl Damien a dal mu mlaskavou pusu. Hraběnka vesele zaštěkala.

„Haf haf,“ přidala se Afrodita.

„A pak jsem se chtěl zeptat ještě na jednu věc,“ pokračoval Jack a zamračil se na ni.

Než stačil zase zvednout ruku, vyhrkla jsem: „Na co, Jacku?“

„Máte tady toalety?“

„Toalety? On tomu fakticky říká toalety?“ Afrodita se rozchichotala tak nezvladatelně, že jí zaskočilo a příšerně zachrochtala. Nikdo si jí nevšímal.

„Jasně že jo,“ zamumlala Stevie Rae přes širokánské zívnutí. „Venuše, ukážeš jim, kde jsou?“

„Vy máte koupelnu?“ Cože? V kanálech je zavedená voda?

Venuše se na mě posměšně ušklíbla. Zjevně měla radost, že taky něco nevím. „Několik. Jsou v nich i sprchy.“

„A teče tam teplá voda?“ vyhrkl Jack nadšeně.

„Samozřejmě. Nejsme žádní barbaři,“ odvětila Venuše.

„Jak jste to udělali?“ zeptala jsem se.

„Objevili jsme je nahoře v budově,“ odpověděla Stevie Rae. „Pořádně jsme ji prozkoumali a zjistili, že všechna okna i dveře jsou zatlučené a zvenčí se dovnitř nikdo nedostane, leda by prošel suterénem a ten máme pod dohledem.“

„A jen tak někoho dovnitř nepustíme,“ dodala Venuše s dost nebezpečným výrazem.

Upřímně řečeno jsem k ní cítila pořád menší sympatie. A tentokrát to nemělo vůbec nic do činění s tím, že dělá oči na Erika.

„Jen pro VIP. To je místo pro mě,“ okomentovala to Afrodita a říhla si.

Stevie Rae protočila oči. „Prostě jsme našli dvě šatny, pánskou a dámskou. Asi dřív sloužily zaměstnancům. A je tam taky tělocvična! Zbytek už zařídil Dallas.“ Vyčerpaně žuchla zpátky mezi polštáře a neurčitě na něj mávla, aby pokračoval.

Dallas pokrčil rameny, jako by o nic nešlo, ale z jeho širokého úsměvu bylo jasně poznat, že moc dobře ví, že se mu něco povedlo. „Jenom jsem našel hlavní uzávěr vody a otevřel ho. Trubky fungovaly bez problémů.“

„To přece není všechno,“ pobídla ho Stevie Rae.

Zazubil se na ni a já znovu zaregistrovala, že mezi nimi něco je. Hm… Budu to muset ze Stevie Rae vypáčit.

„No, taky se mi podařilo zapnout elektřinu. Tím pádem nastartovaly bojlery, a díky Afroditiným kreditkám jsme mohli pořídit extra dlouhé prodlužovačky a další kabely. Všechno jsem to napíchl na staré dráty, které tady vedou ke světlům. Prostě to ani nedalo moc práce a máme nahoře teplou vodu a tady dole elektřinu.“

„Ty bláho,“ vydechl Jack. „To je fakt něco.“

„Obdivuhodné,“ přisvědčil Damien.

Dallas se jen usmíval.

„Tak chcete se umýt nebo ne?“ vpadla do toho Venuše. Připadalo mi, že zní nějak mrzutě. Lépe řečeno, že frfňá.

„Chceme!“ zajásal Jack. „Rozhodně si rád dám horkou sprchu, než nastoupíme hlídku.“

„Ehm, jak jste tady na tom s péčí o vlasy?“ zeptala se Shaunee.

„Žádný strachy, kočko. To byla první věc, kterou jsem vyřešila, když jsem přestala vyšilovat. Takže klid, podělím se,“ řekla Kramisha, vstala a smetla si z neuvěřitelně těsných džínů drobky.

„Nádhera,“ oddechla si Erin. „Tak jdeme.“

Všichni se sebrali a postupně odcházeli, ale já se nikam nehnala.

„Chceš se mnou zase bydlet, Červenko?“ zeptala se Stevie Rae. Vypadala hrozně unaveně, ale usmívala se na mě úplně jako dřív.

„No jasně,“ vyhrkla jsem. Pak jsme se obě zadívaly na Afroditu, která pořád seděla na druhém konci postele a opírala se o Daria.

„Afrodito, dojdi si pro spacák. Můžeš taky spát se mnou,“ nabídla jí Stevie Rae.

„Tak to teda ani náhodou. S tebou já spát nebudu,“ ohradila se. Dávala si přitom co nejvíc záležet na zřetelné výslovnosti. „Náš otisk není jako normální otisk. A i kdybych byla lesba, což nejsem, ty nejsi můj typ.“

„Ježkovy oči, co tě to napadá? Já se tě nesnažím sbalit,“ vyprskla Stevie Rae.

„Já jen aby bylo jasno. A taky tě upozorňuju, že tenhle zatracený otisk zlomím hned, jak přijdu na to, jak se to dělá.“

Stevie Rae vzdychla. „Hlavně nedělej nic, co by bolelo. Toho jsem si poslední dobou užila až až.“

Poslouchala jsem jejich výměnu názorů s upřímným zájmem. To víte, já se otiskla se svým lidským klukem Heathem, a tak jsem měla celkem dobrou představu, jaké to je, když vás s nějakým člověkem spojuje magie krve. A taky jaké to je, když otisk zrušíte – fakticky to příšerně bolí.

„Zoey, byla bys tak laskavá a přestala na mě vejrat?“ štěkla na mě Afrodita. Provinile jsem sebou trhla.

„Já na tebe nevejrám,“ zalhala jsem.

„Jak myslíš, ale hlavně toho nech.“

„Za otisk se vůbec nemusíš stydět, krásko moje,“ řekl Darius a něžně Afroditu objal.

„Ale stejně je to divné,“ prohlásila Stevie Rae.

Darius se na ni vlídně usmál. „Otisk má mnoho různých podob.“

„No, ten náš rozhodně nepatří k tomu typu, kdy si ti dva vzájemně sajou krev a provozujou spolu sex,“ zdůraznila Afrodita.

„Samozřejmě že ne.“ Darius jí dal pusu na čelo.

„To znamená, že můžeš přestat vyvádět a klidně tady přespat,“ vrátila se Stevie Rae k původnímu tématu.

„A já znovu říkám, že ani náhodou, sakra! Stejně chci zůstat s Dariem. Budu s ním hlídat,“ prohlásila Afrodita nesmlouvavě a pozvedla svoji druhou láhev vína, teď už poloprázdnou, v nějakém záhadném opileckém pozdravu.

„Darius musí střežit vchod do podzemí. Nemůže se u toho starat o ožralé holky,“ namítla Stevie Rae.

„Já – jdu – s Dariem,“ zopakovala Afrodita pomalu a neoblomně.

„Vezmu ji s sebou,“ rozsekl to Darius a marně se snažil skrýt úsměv. „Seženu jí spacák. Rád ji mám na očích a myslím, že bude velice hodná.“

„Velice hodná?“ opáčila jsem a zároveň se Stevie Rae zvedla obočí. Přísahám, že jsem na jeho krásně řezaných tvářích zpozorovala náznak červeně.

„Tak to mluví o nějaké jiné Afroditě, kterou my neznáme,“ poznamenala Stevie Rae.

„Pojď už,“ řekla Afrodita a s menšími obtížemi vstala. „Vím, kde mají uložené ty pitomé spacáky. Vůbec si jich nevšímej.“ Vrhla po nás nepříliš povedený vražedný pohled, znovu chlapsky krkla, chytila Daria za ruku a vypotácela se z pokoje. Mohly jsme se s kámoškou potrhat smíchy.

Než Darius zmizel za závěsem, otočil se ještě k Erikovi. Málem jsem zapomněla, že tam s námi pořád je. Málem.

„Eriku, prospi se trochu. Vzbudím tě, abys mě vystřídal.“

„Dobře. Budu v…“ Erik se zarazil.

„Dallas má pokoj hned na opačném konci tohohle tunelu. Určitě tě u sebe rád nechá bydlet,“ řekla Stevie Rae.

„Fajn, takže budu tam.“

Darius přikývl. „Kněžko, zkontroluješ Stevie Rae obvazy? Pokud bude třeba je vyměnit…“

„Tak to udělám,“ skočila jsem mu do řeči. Zatraceně, pomáhala jsem při tom, když jsme jí tahali z prsou šíp, tak snad dokážu sundat náplast a neomdlít.

„Kdybyste mě potřebovali, pošlete jednoduše nějaké mládě…“

Nestačil větu dokončit, protože Afrodita mu škubla rukou a vytáhla ho z místnosti. Pak ještě nakoukla dovnitř. „Dobrou. A opovažte se za námi přilízt a rušit.“ Potom zmizela.

Erik se zadíval na vlnící se závěs a zamumlal si pro sebe: „Nechtěl bych být na jeho místě.“ Ani jsem se nesnažila zakrýt úsměv. Potěšilo mě, že ho Afrodita už nezajímá. Setkali jsme se pohledem. Váhavě, ale přece jen se na mě také usmál.