Škola noci 7, kapitola 11,12

11.KAPITOLA

Stevie rae

"Vzdušně? Opravdu? Kde to je? Irsko?" zeptala se Stevie Rae.

"Je to Skotsko, ne Irsko, retarde," řekla Afrodita.

"Není to náhodu to samý? A neříkej mi retarde. To není hezký."

"Co kdybych ti řekla: kousni mě? Je to dost hezký? Jen mě poslouchej a snaž nechovat jako opožděná, balíku. Potřebuju aby ses vrátila a udělala víc takových těch tvých divných věcí, nebo co to sakra děláš a uvidíme, jestli můžeš přijít s nějakými informacemi o Světlu a Temnotě s velkým S a T. Taky dej pozor, jestli nějaký strom nebude povídat něco o dvou býcích."

"Býci? Myslíš jako krávy?"

"Copak nemáš nadání pro zemi? Jak je možné, že nevíš co je to býk?"

"Podívej, Afrodito, tohle je pro nevzdělance tak typické. Jen kvůli tomu, že nejsem z velkého města, nemůžeš říct, že automaticky musím vědět, co jsou to krávy. Vždyť já neznám dokonce ani koně."

"Přísahám, že jsi mutant," řekla Afrodita. "Býk je samec od krávy. Dokonce i schizofrenická kamarádka mé mámy Bichon Frise to ví. Soustřeď se, je to důležité. Musíš se jít sakra zeptat trávy na něco starověkého, zcela barbarského a tudíž nezajímavého, mytologického nebo náboženského nebo něco takového co zahrnuje boj dvou býků, černého a bílého. Neboli chlapský, násilný a nikdy nekončící boj mezi dobrem a zlem."

"Co to má společného s návratem Zoey?"

"Myslím, že by to nějak mohlo otevřít dveře pro Starka na Onen svět, aniž by musel doopravdy zemřít. Nejspíš tam nebude mít moc práce, co se týče ochrany jeho velekněžky."

"A to můžou krávy udělat? Jak? Krávy přece nemůžou mluvit."

"Býci, dvojitý retarde. Vnímej mě. Nepovídáme si o zvířatech, ale o syrové síle, která nás obklopuje. Býci představují moc."

"Takže oni nebudou mluvit?"

"Ach, zatracený kecy! Můžou nebo nemusí - jsou to super staré kouzelné bytosti, hlupáku! Kdo do pekla může vědět, co umí? Jen uděláme tohle:dostaneme ho na Onen svět, Starkovi nestačí být civilizovaný, moderní a sladký. Musí přijít na to, jak být víc. Musí najít Zoey a chránit jí tak, aby oba nezemřeli a tohle starověké náboženství by mohl být k tomu všemu klíč."

"Myslím, že to dává smysl. Mám na mysli to, že když jsem přemýšlím o Kalonovi, neřekla bych přesně to, že je moderní člověk."
Stevie Rae se odmlčela a sama pro sebe si přiznala, že doopravdy myslela spíš Rephaima než jeho otce. "A určitě má nějakou moc."

"A rozhodně je na Onom světě, aniž by byl mrtvý."

"Což je místo, kam se Stark musí dostat."

"Takže si jdi promluvit s květinami o býcích," řekla Afrodita.

"Promluvím s květinami," řekla Stevie Rae.

"Zavolej mi, když mi budeš mít co říct."

"Jo, dobře. Budu dělat co umím nejlépe."

"Hele, buď opatrná," řekla Afrodita.

"Podívej, měj se pěkně," řekla Stevie Rae.

"Předtím než si na mě půjdeš dát jahody se šlehačkou, mi odpověz na tuhle otázku: S kým jsi zlomila nás otisk?"

Stevie Rae projel tělem mrazivý pocit. "S nikým!"

"Což znamená, že je to někdo naprosto nevhodný. S nějakým z těch hlupáků z červených mláďat?"

"Afrodito, už jsem řekla, že s nikým."

"Jo, to je to, co jsem si myslela. Víš, jedna z věcí, kterou se díky této nové věštecké věci, která je většinou jako osina v zadku, učím je, že poslouchám, aniž bych použila moje uši. Cítím to."

"A tady je zase to, co vím já. Ty ses asi zatraceně pomátla."

"Takže opět. Buď opatrná. Dostávám od tebe podivné vibrace, které mi říkají, že bys mohla mít problémy."

"A já myslím, že sis tenhle ztracený starý příběh vymyslela, abys zakryla, jaké šílenosti se dějí uvnitř tvé hlavy."

"A já myslím, že něco skrýváš. Ať s tím souhlasíš nebo ne."

"Jdu si promluvit s květinami o krávách. Sbohem, Afrodito."

"Býcích. Sbohem nemehlo."

Stevie Rae otevřela dveře a chtěla opustit svou ložnici. Pořád se mračila, kvůli komentáři Afrodity. Běžela a málem praštila do Kramishiny ruky, když se chystala zaklepat na dveře jejího pokoje. Obě nadskočily a Kramisha zavrtěla hlavou. "Nechovej se takhle zatraceně divně. Tohle pro mě není normální, nic víc."

"Kramisho, kdybych věděla, že jsi tady, nenadskočila bych, když jsi otevřela dveře. A nikdo z nás už není normální-alespoň už teď ne."

"Mluv za sebe. Já teda ještě jsem. To znamená, že se se mnou nic neděje. Zato ty vypadáš jako horké prasátko."

"Před dvěma dny jsem málem shořela na střeše. Myslím, že mi to dává právo, abych vypadala hrozně."

"Nemyslela jsem tím, že vypadáš zle." Kramisha naklonila hlavu na stranu. Dnes měla na sobě svou blonďatou paruku, která ladila s jejími jiskřivě žlutými fluoreskujícími očními stíny. "Vlastně jsem myslela, že vypadáš dobře-růžově. Jako když jsi skutečně zdravá. 
Jen mi trochu připomínáš svojí růžovostí malé růžové selátko."

"Kramisho, přísahám, že mě z tebe bolí hlava. O čem jsi chtěla mluvit?"

"Jen jsem chtěla říct, že vypadáš dobře, ale necítíš se dobře. Tam a tam." Kramisha ukázala od srdce Stevie Rae k její hlavě.

"Jen mám toho dost na přemýšlení." řekla vyhýbavě Stevie Rae.

"Jo já vím, že to co se stalo Zoey tě pěkně rozhodilo, ale musíš se dát sakra dohromady."

"Jo, snažím se."

"Snaž se víc. Zoey tě potřebuje. Vím, že tam nejsi s ní, ale mám takový pocit, že jí můžeš pomoct. Takže musíš začít používat svůj zdravý rozum."

Kramisha se na ní dívala s takovou intenzitou, až se Stevie Rae chtěla začít vrtět. "Jak jsem řekla, snažím se."

"Nezačínáš trochu bláznit?"

"Ne!"

"Jsi si jistá? Protože tohle je pro tebe." Kramisha vytrhla kus papíru z fialového bloku, který byl rozlišený dvěma různými písmy: kursivou a tiskacími písmeny. "To o tom bláznovství si myslí celá parta. Ne jen já."

Stavie Rae jí vytrhla papír z ruky. "Zatraceně, proč jsi mi neřekla, že neseš jednu z tvých básní?"

"Teprve teď jsem ji dopsala." Kramisha zkřížila ruce a opřela se o dveře. Samozřejmě, čekala až si Stevie Rae přečte tu báseň.

"Není tam něco, co budu muset udělat?"

"Ne. Zbytek dětí jí. Oh, kromě Dallase. Pracuje s Drakem na nějakém meči, jelikož škola ještě
oficiálně nezačala. Nevidím důvod proč někam spěchat, nemám důvod pospíchat do školy.
V každém případě, přečti si tu báseň, velekněžko. Nikam nejdu."

Stevie Rae potlačila povzdech. Kramishiny básně byly většinou matoucí a abstraktní, ale byly také většinou prorocké. Už jen to, že teď držela jednu z nich, Stevie Rae v žaludku způsobila pocit, jako by právě snědla syrová vajíčka. Neochotně stočila oči na papír a začala číst.


Červená kráčí do Světla
připravuje bedra na svou roli v
apokalyptickém boji.

Tma se ukrývá v různých formách
podívej se za tvar, barvu, lži
a emocionální bouři.

Spoj se s ním: zaplať svým srdcem
ačkoliv důvěra nemůže být dána
pokud je částí z Temnoty.

Dívej se duší a ne svýma očima
protože tančíš s šelmami
musíš proniknout jejich maskou.


Stevie Rae zavrtěla hlavou a podívala se na Kramishu. Pak si přečetla báseň znovu, pomalu. Snažila se, aby jí srdce přestalo být tak hlasitě, aby se neprozradila strašná vina, kterou cítila.
Protože Kramisha měla pravdu, bylo to zřejmě o ní. Samozřejmě to bylo spíš o ní a Rephaimovi. Stevie Rae byla vděčná, že ta zatracená báseň neříkala nic o křídlech, lidských očích a zatracené ptačí hlavě. Trefa!

"Už víš, proč si myslím, že je o tobě?"

Stevie Rae přelétla očima z básně na inteligentní oči Kramishy. "Myslím, že je to o mně. Říká to první řádek."

"No vidíš. Byla jsem si tím jistá, i když jsem nikdy nikoho neslyšela ti tak říkat."

"Dává to smysl," řekla rychle Stevie Rae a snažila se přehlušit v hlavě Rephaimův hlas, který jí říká Červená. "Jsem jediná holka s červeným tetováním, takže to musí být o mě."

"To jsem si taky myslela, i když je tam spousta podivných věcí o šelmách. Zaměřila jsem se na tu část s připravováním beder na svou roli, protože zněla ošklivě a sexuálně, ale stejně jsem došla k názoru, že je to způsob, jak ti říct, že se máš připravit na boj."

"Jo, no, opravdu jsem v poslední době prošla mnoha boji." řekla Stevie Rae a podívala se na báseň.

"Vypadá to, že jich bude víc. A to je ztraceně špatné, musíš být opravdu připravená." Pak si cíleně odkašlala a Stevie Rae k ní neochotně obrátila oči. "Kdo je to?"

"Kdo?"

Kramisha zkřížila ruce. "Nemluv se mnou, jako bych byla hloupá. On. Ten chlap, o kterém báseň říká, že mu chceš dát svoje srdce."

"Nechci!"

"Ach, pak víš, kdo to je." Kramisha o sebe zaťukala špičkami svých bot s leopardím potiskem. "A on rozhodně není Dallas, protože bys nebyla tak vystrašená z toho, dát mu své srdce. Každý ví, že vy dva spolu něco máte. Takže kdo je on?"

"Nemám tušení. Nenapadá mě nikdo, jen Dallas. Navíc se mnohem víc obávám té části, kde se mluví o Temnotě, maskách a tak," lhala Stevie Rae.

"Hm," odfrkla nosem Kramisha.

"Podívej se, vezmu si to a promyslím to," řekla Stevie Rae a nacpala báseň do kapsy džínsů.

"Nech mě hádat-chceš abych o tom mlčela," řekla Kramisha a kopla znovu špičkou nohy.

"Jo, protože chci zkusit..." Výmluva jí odemřela na rtech pod Kramishiným vědoucím pohledem. Stevie Rae se zhluboka nadechla a rozhodla se říct tolik pravdy, kolik jen mohla. Začala znovu.

"Jen nechci, abys říkala něco o téhle básni, protože mám zrovna problémy s kluky a nechci, aby to
vyšlo najevo zrovna teď, protože by to hned ukazovalo na Dallase a na mě. Zvlášť, když si nejsem jistá, co je ve skutečnosti mezi mnou a tím druhým klukem."

"To už je lepší. Problémy s klukama můžou udělat pěkný zmatek. Jak říká vždy moje máma, není správné stavět svůj osobní život tam, kde by na něj mohl každý vidět."

"Díky, Kramisho. Vážím si toho."

Kramisha zvedla ruku. "Vydrž. Nikomu neřekneš o tom, co jsem napsala. Moje básně jsou důležité. Tahle je rozhodně o víc věcech, než jen o tvém milostném životě. Takže jak už jsem řekla dřív, jsi blázen. Vyčisti si hlavu a nezapomeň používat svůj zdravý rozum. A navíc, když jsem napsala slovo Temnota, měla jsem stáhnuté vnitřnosti."

Stevie Rae věnovala Kramishe dlouhý pohled a pak se rozhodla. "Půjdeš se mnou na parkoviště, dobře? Budu teď něco dělat mimo půdu školy, ale chci si s tebou po cestě promluvit."

"Žádný problém," řekla Kramisha. "Navíc už je to pěkně dlouho, co jsi někomu řekla, co se děje uvnitř tvé hlavy. Plus se v poslední době chováš divně, myslím, že ses tak chovala už předtím, než se duše Zoey rozbila."

"Jo, já vím," zamumlala Stevie Rae.

Ani jedna z nich nic neřekla, zatímco šli dolů po schodech a pak přes rušnou kolej. Stevie Rae myslela na to, že jak rozmrzal led, také rozmrzala mláďata. Za posledních pár dní děti začaly vycházet ven a jednaly stále víc a víc normálně. Jistě, na ní a na Kramishu se dívaly nepřátelsky a vystrašeně, ale taky zvědavě.

"Přemýšlela jsi o tom, že bychom se vrátili znovu sem, do školy, je to přece stále náš domov." Vyhrkla Kramisha, když došli na chodník před kolejí.

Stevie Rae se na ní překvapeně podívala. "Vlastně jsem na to myslela. Bylo by tak špatné vrátit se sem?"

Kramisha pokrčila rameny. "Nejsem si jistá. Vše, čím jsem si jistá je, že jsem měla dobrý pocit, když jsem v průběhu dne spala v podzemí."

"Jo, a to je ten problém tady."

"Temnota je v mé básni. Nutí mě cítit se špatně-nemyslíš si, že nás zachvátí, že ne?"

"Ne!" Stevie Rae zavrtěla důrazně hlavou. "S námi není nic v nepořádku. Ty, já, Dallas a ostatní mláďata už jsme se rozhodli. Nyx nám dala na výběr, a my si vybrali dobro nad zlem. Světlo nad Temnotou. Báseň nemluví o nás. Jsem si tím jistá."

"Je to o těch druhých?" I když byly sami, Kramisha šeptala.

Stevie Rae o tom přemýšlela a uvědomila si, že by Kramisha mohla mít pravdu. Byla tak zaujata svou vinou ohledně Rephaima, že jí to nedošlo. Zatraceně. Teď hlavně potřebuje držet hlavu vzhůru. "Dobře, ehm, myslím, že by to mohlo být o nich. Ale jestli to tak je, pak je to opravdu zlé."

"Prosím. My všichni víme, že jsou opravdu zlý."

"Jo, dobře. Zjistila jsem od Afrodity nějaké věci, dává temnotě velké T jako celku, to je úplně nová úroveň zla. Pokud jsou s tím spojeni, pak jsou špatní úplně jiným způsobem. Stejným, jako je Neferet."

"Do prdele."

"Jo. Takže tvoje báseň může být o boji s nimi. Ale taky je tam ta část, na kterou se mě ptala Afrodita. Abych se dozvěděla něco o starověkých věcech. Něco opravdu starého. Tak starého, že už si to nepamatují ani upíři."

"To je ale zatraceně starý."

"No my jsme-to znamená já, Afrodita, Stark a zbytek dětí co jsou se Zoey-odhodlaní zkusit to zjistit. Možná můžeme použít tyhle staré informace na pomoc Starkovi, aby se dostal na Onen svět, aby chránil Zoey, zatímco ona bude dávat svou duši znovu dohromady."

"Myslíš dostat Starka na Onen svět, bez toho aby zemřel?"

"Jo, to by se zřejmě ukázal v Onom světě pro mrtvé, a to by pro Zoey nebylo dobré."

"Takže chcete pomocí těch starých blbostí zjistit jak na to?"
Stevie Rae se na ní usmála. "Budeme se snažit. A ty můžeš pomoct."

"Řekni slovo a já to udělám."

"Dobře, tady je. Afrodita zjistila, že má nějaké nové pravomoci věštkyně, protože se zaměřuje na Onen svět." Stevie Rae přidala ke svým slovům ironický úsměv. "I když je z toho šťastná jako kočka při bouřce." Kramisha se zasmála a Stevie Rae pokračovala. "Každopádně jsem přemýšlela, že i když nemáme kruh, jaký vyvolávala Zoey kolem sebe, máme věštkyni."
Kramisha zamrkala a vypadala zmateně. Stevie Rae se na ní upřeně podívala a její oči se konečně rozšířili pochopením. "Já?"

"Ty. No, tvoje poezie. Předtím jsi pomohla Z vymyslet, jak odsud vyhnat Kalonu."

"Ale-"

"Ale, podívej se na to takhle," vzdychla Stevie Rae. "Afrodita na to přišla. Takže chceš říct, že je chytřejší než ty?"

Kramisha přimhouřila oči. "Vsadím inteligenci celého světa na to, že ta bohatá bílá dívka o tom neví nic."

"No, potom teda-Do toho kovboji."

"Víš, trochu mě děsí, když mluvíš jako venkovskej balík."

"Já vím," Stevie Rae se na ní usmála. "Dobře, půjdu vykouzlit nějakou zemi a zjistit něco víc o mém osudu. Jo, najdi Dallase a informuj ho o všem, kromě té básně."

"Už jsem ti řekla, že tě nezradím."
Díky, Kramisho. Jsi opravdu dobrý dvorní básník."
"Ty taky nejsi špatné venkovské děvče."
"Uvidíme se." Stevie Rae zamávala a běžela k autu Z.
"Kryju ti záda, velekněžko!" Zavolala na ní Kramisha na rozloučenou, ale Stevie Rae měla v žaludku pocit, jako by jí ho někdo zmáčknul. Přesto se usmívala, když startovala auto Z. Právě se chystala řídit auto, když si uvědomila, že za a) neví, kam jede a za b) ´vykouzlit zemi´ by bylo mnohem jednodušší, kdyby si vzala zelenou svíčku a možná i nějaký puškvorec obecný, aby z něj načerpala pozitivní energii.
Totálně naštvaná sama na sebe zařadila neutrál. Kam v Sam Hill pojede?
Zpátky k Rephaimovi. Její myšlenky byly jako dýchání-rychlé a přirozené. Stevie Rae sáhla po řadicí páce, ale její ruka se zastavila. Bylo opravdu jít k Rephaimovi, zrovna teď, ta nejchytřejší věc, co mohla udělat?
Jistě. Na jedné straně od něj přece dostanu spoustu užitečných informací ohledně Kalony, Temnoty a tak. Na té druhé mu ale nedůvěřovala. Opravdu by mu neměla věřit.
Navíc měla v hlavě zmatek. Když si přečetla Kramishinu báseň, byla příliš zaneprázdněná, zatraceně spíš posedlá jím, než aby zvažovala fakt, že báseň jí může upozorňovat na špatná červená mláďata a nejen na věci ohledně jí a Krakouna.
Tak co by sakra měla udělat?

Řekla Rephaimovi, že se k němu vrátí, aby ho zkontrolovala. Chtěla se ale vrátit kvůli něčemu víc, než jen tomuhle. Stevie Rae ho potřebovala vidět. Potřebovala? Ano, připustila neochotně. Ona potřebovala vidět Krakouna. Tohle přiznání Stevie Rae otřáslo.
"Jsem s ním otisknutá. To znamená, že jsme spojeni a proti tomu nemůžu nic dělat."


A taky si musím uvědomit, že je to syn svého otce.
Fajn. Dobře. Zkontroluje ho. Také se ho zeptá na otázky o Světle, stejně jako o Temnotě a dvou krávách. Zamračila se. Fajn, býcích. Ale taky by měla udělat nějaké to zkoumání sama, bez Rephaima. Vyvolá svůj živel a uvidí, co dostane za informaci o krávách/býcích. To by jí mělo pomoct k dobrému pocitu. Stevie Rae se usmála a plácla do volantu.

"Mám to! Zastavím u toho roztomilého starého parku, který je na cestě ke Gilcreasovu muzeu. Trochu zakouzlím se zemí a pak půjdu zkontrolovat Rephaima. Jak lehké!" Samozřejmě, nejdřív se bude muset vrátit do chrámu Nyx pro zelenou svíčku, nějaké sirky a trochu puškvorce obecného.

Už jí bylo líp. Měla plán a už byla připravena zařadit neutrál, když uslyšela proti ní klepání kovbojských bot na asfaltovém parkovišti.

Pak Dallas s přehnanou nonšalancí promluvil. "Jen jsem si vyšel sem k autu Zoey. Nesleduju tě Stevie Rae ani kolem tebe neskáču."

Stevie Rae stáhla okýnko a usmála se na něj. "Ahoj, Dallasi. Myslela jsem, že Kramisha říkala, že pomáháš Drakovi."

"Pomáhal jsem. Koukni se. Drak mi vyrobil pěkný nůž. Řekl, že je to dýka. Taky řekl, že bych s tím mohl být dobrý."

Stevie Rae ho pochybovačně sledovala, když vytáhl dlouhý, špičatý, dvousečný nůž. Držel ho za rukojeť, která byla z kůže. Měl ho připoutaný k pasu a držel ho trochu nešikovně, jako by si nebyl jistý, jestli pořeže někoho jiného nebo spíš sebe.

"Vypadá opravdu ostře," řekla Stevie Rae a snažila se, aby to znělo pozitivně.

"Jo, to je důvod proč jsem ho ještě nechtěl používat ani s ním cvičit, ale Drak mi řekl, že ho můžu nosit. Prozatím. Když budu opatrný."

"Ach. Jo. Pěkný." I kdyby žila tisíc let, Stevie Rae si byla jistá, že nikdy nepochopí chlapské věci.

"Jo, dal mi lekci v probodnutí někoho a já šel, když jsem narazil na Kramishu na mé cestě do domu," říkal Dallas, zatímco si zandával nůž. "Řekla, že tě opustila tady, protože jsi byla připravená odjet jít dělat nějaké další věci se zemí. Myslel jsem, že tě ještě chytnu, než odjedeš a přišel jsem."

"Aha, dobře. To je hezké, Dallasi, ale jsem v pohodě sama. Vlastně by mi opravdu pomohlo, kdybys vzal z chrámu Nyx zelenou svíčku a nějaké sirky a vrátil se sem ke mně. Jo, a kdybys viděl v chrámu nějaký puškvorec obecný, tak mi ho vezmi taky, jo? Nevím, kde se to v mé mysli vzalo, ale vyvolat zemi je rozhodně jednodušší se zelenou svíčkou. Úplně jsem na to zapomněla, nemluvě o puškvorci pro přivolání pozitivní energie."

Byla překvapená, když Dallas neřekl ani ´Dobře´ a ani nešel pro věci. Místo toho tam jen stál a pozoroval ji. Měl ruce strčené v kapsách jeho džínsů a díval se trochu naštvaně.

"Co?" zeptala se.

"Omlouvám se, že nejsem bojovník!" Vyhrkl. "Snažím se, jak nejlíp umím, abych se od Draka něco naučil, ale bude mi to nejspíš trvat dlouho, než v tom budu dobrý. Nikdy mi moc nešlo o všechny ty věci, co se týkaly boje, a já se omlouvám!" opakoval Dallas a vypadal stále víc a víc smutně.

"Dallasi, o čem to sakra mluvíš?"

Rozhodil frustrovaně ruce. "Mluvím o tom, že pro tebe nejsem dost dobrý. Vím, že potřebuješ víc. Potřebuješ válečníka. Zatraceně, Stevie Rae, kdybych byl tvůj bojovník, mohl jsem tam pro tebe být, když tě ty mláďata napadla a málem zabila. Kdybych byl tvůj válečník, neposílala bys mě na hloupé pochůzky. Držela by sis mě blízko u sebe, takže bych tě mohl chránit během všech těch věcí, co děláš."

"Ochráním se sama dobře a přinést mi svíčku není až tak hloupý úkol."

"Jo, jo. Ale ty si zasloužíš někoho lepšího, než někoho, kdo ví hovno o ochraně jeho ženy."
Stevie Rae zvedla obočí vstříc svým kudrnatým blonďatým vlasům. "Tys mi právě řekl tvoje žena?"

"No, no." Ošíval se a pak dodal. "Ale v dobrém slova smyslu."

"Dallasi, nemohl jsi zastavit to, co se stalo na té střeše," řekla popravdě. "Víš, jaká ta mláďata jsou."

"Měl jsem být s tebou, měl bych být tvůj válečník."

"Nepotřebuji válečníka!" Ječela podrážděně. Byl tak tvrdohlavý a navíc nenáviděla jak moc byl skleslý.

"Dobře, jsi si jistá, že už mě zatraceně nikdy nebudeš potřebovat." Otočil se zády k autu a strčil si ruce do kapes od džínsů.

Stevie Rae se podívala na jeho shrbená ramena a cítila se hrozně. Udělala to. Ublížila mu, protože jeho i ostatní tlačila pryč od Rephaimova tajemství. Vinna jako králík, který ukradl mrkev, vystoupila z auta a jemně se dotknula jeho ramene. Nepodíval se na ni.

"Hele, to není pravda. Potřebuju tě."

"Jasně. To je důvod proč jsi zaneprázdněná a odstrkuješ mě od sebe pryč."

"Ne, byla jsem jen zaneprázdněná. Omlouvám se, pokud to tak vypadalo," řekla.
Otočil se k ní. "Nevypadalo. Už se nemusíš starat."

"Budu se starat!" řekla rychle a vstoupila do jeho náruče. Objímala ho tak pevně, jak jen mohla.
Dallas jí zašeptal do ucha. "Tak mě nech jít s tebou."

Stevie Rae se rychle odtáhla, aby se na něj mohla podívat. Byla připravená mu říct ´ne, to nemůžeš´, ale tyto slova jí odumřela na rtech. Bylo to, jako by viděla jeho srdce jeho očima. Bylo jí jasné, že mu tím láme srdce-a ničí ho. Opravdu do pekla ubližuje tomuhle klukovi, kvůli Rephaimovi? Ona zachránila Krakouna.
Nemrzelo jí to. Bylo jí líto, že to mělo vliv na lidi kolem ní. Dobře, to je ono. Neubližuju lidem, starám se o ně.

"Tak jo. Můžeš jet se mnou." řekla mu.
Jeho oči se okamžitě rozzářili. "Myslíš to vážně?"

"Jasně že to myslím vážně. Ale potřebuju zelenou svíčku. No a ten puškvorec taky. A stále to není stupidní úkol."

"Sakra, přinesu ti klidně celej pytel svíček a všechnu trávu, jestli chceš!" zasmál se Dallas a políbil ji. Když začal sprintovat pryč, vykřikl, že se vrátí.

Pomalu se Stevie Rae dostala zpátky do auta. Sevřela volant a zírala přímo před sebe a odříkávala si seznam věcí, co musí udělat jako mantru. "Vyvolat zemi s Dallasem. Zjisti něco o krávách. Přivést Dallase zpátky do školy. Omluvit se mu. Vymyslet dobrou záminku k dalšímu odchodu, ale tentokrát sama. Dojet ke Gilcreasovu muzeu a zkontrolovat Rephaima. Zjistit, jestli neví o něčem, co by mohlo pomoci Starkovi a Z. vrátit se. Neubližovat svým přátelům tím, že je bude odstrkovat. Zkontrolovat červená mláďata. Říct Lonobii a zbytku co se děje se Zoey. Zavolat Afroditě zpátky. Zjistit co sakra udělá se zlými červenými mláďaty ve skladu. A pak zkusit, opravdu těžce se pokusit, aby neskočila z té nejbližší nejvyšší budovy..." Měla pocit, že se topí ve velkém, starém, smradlavém, nehybném rybníku stresu. Stevie Rae skláněla hlavu, až se čelem opřela o volant.
Jak se Zoey mohla pořád zabývat všemi těmihle kecy a stresem?
Nemohla, přišla ji na mysl nezvaná myšlenka, roztrhalo to její duši.

12.KAPITOLA

Stevie rae

"Wow! To vypadá, jako by jedno z těch super tornád přešlo přes Tulsu," řekl Dallas.

Zíral na Stevie Rae, jak manévrovala opatrně s autem, kolem další hromady spadlých končetin stromů.
Vstup cesty do parku byl zablokován bradforským stromem-hruškou, který byl rozdělen téměř dokonale v polovině. Stevie Rae zastavila vedle něj.

"Alespoň, že je zpátky část energie." Ukázala na pouliční osvětlení, které bylo kolem parku.

Osvětlovalo všechen ten nepořádek, ledem poškozené stromy a vyrvané keře azalek.

"Ne, pro tyhle lidi," Dallas ukázal bradou na úhledné domky v blízkosti parku. Tu a tam statečně svítilo přes okno světlo, které dokazovalo, že někteří lidé byli prozíravý a kupovali si propanové generátory, ještě než udeřila bouře. Jinak ale bylo celé okolí tmavé, chladné a tiché.

"Je to sice na houby pro ně, ale mě to dnes udělá život jednodušší," řekla Stevie Rae a vystoupila z auta. Vzala sebou dlouhé rituální svíčky, dlouhé pletené sušené puškvorce a krabičku dlouhých sirek, které ji přinesl Dallas. "Každý zůstane zalezlý a nebude věnovat žádnou pozornost tomu, co budu dělat."

"V tom máš určitě pravdu, zlato." Dallas důvěrně přehodil paži přes ramena Stevie Rae.

"Víš, že mám ráda, když mi říkáš, že mám pravdu." Obtočila mu paži kolem pasu a strčila mu ji do zadní kapsy džínsů, jak to byla zvyklá dělat. Stiskl jí ramena a políbil jí na temeno hlavy.

"Pak ti budu říkat, že máš pravdu častěji." řekl.

Stevie Rae se na něj usmála. "Snažíš se mě kvůli něčemu obměkčit?"

"Já nevím. Funguje to?"

"Možná."

"Dobře."

Oba se rozesmáli a ona ho šťouchla bokem. "Pojďme k tomu velkému dubu. Vypadá to jako dobré místo."

"Cokoliv řekneš, zlato."

Šli pomalu do středu parku, procházeli kolem spadlých větví a bořili se do chladného, vlhkého bláta, které zbylo z bouře. Snažili se neuklouznout na kusech ledu, které se začaly tvořit během mrazivé noci. Udělala dobře, když nechala Dallase, aby šel s ní. Možná, že část jejího zmatku ohledně Rephaima nastal, když se izolovala od svých přátel a byla až příliš zaměřena na jejich otisk. Sakra, když byla otisknutá s Afroditou, zdálo se jí to nejdřív bizardní taky. Možná, že potřebovala nějaký čas a prostor, aby se s tím vypořádala.

"Hele, podívej se." řekl Dallas a přitáhl si tak její pozornost zpátky k sobě. Ukázal na prostor okolo starého dubu. "Je to jako strom uprostřed kruhu přímo pro tebe."

"To je skvělé!" řekla. A bylo! Strom odolal bouři dobře. Spadlo z něj pouze pár jeho větví a ty se kupily pod ním. Spadly do trávy a tvořily téměř dokonalý kruh kolem stromu.

Dallas na jeho okraji zaváhal. "Zůstanu tady, jo? Jestli je to opravdu tak jak to vypadá, ten kruh je vytvořen jen pro tebe, nezničím ho." řekl.

Stevie Rae se na něj podívala. Dallas byl dobrý kluk. Vždycky říkal sladké věci a ona věděla, že ji chápe lépe než většina lidí. "Děkuju. To je opravdu hezké, Dallasi."

Stoupla si na špičky a jemně ho políbila.

Jeho paže se kolem ní pevně ovinuly a on si ji přitáhl blíž k sobě. "Cokoliv pro mou velekněžku."

Jeho dech byl teplý a chutnal sladce. Na popud ho Stevie Rae políbila znovu. Vyvolával uvnitř ní neopakovatelné pocity. Chuť jeho polibků a jeho dotek vymazaly z její mysli všechny její myšlenky na Rephaima. Byla víc, než jen trochu udýchaná, když jí neochotně nechal jít.

"Buď opatrná zlato. Je to už dlouho, co jsme ty a já byly spolu samy."

Ovládnul jí pocit omámenosti a ona se zahihňala. Pak se na něj usmála. "Příliš dlouho."

Jeho úsměv byl sexy a roztomilý. "Budeme to muset brzy napravit. Ale nejdřív se dej do práce."

"No jo," řekla. "Práce, práce, práce..."

S úsměvem vzala cop z puškvorce, zelené svíčky a sirky, které jí přinesl.

"Hele," řekl Dallas a podal jí věci. "Vzpomněl jsem si na něco o puškvorci. Neměla bys ho nejdřív použít někde jinde, než ho spálíš? Byl jsem docela dobrý v kouzlech a rituálech. Přísahám, že v tom bylo něco víc, než jen zapálit cop a mávat kolem."

Stevie Rae pokrčila čelo a přemýšlela. "Já nevím. Zoey o tom mluvila jako o domorodé americké věci. Přísahám, že řekla, že to přivolá pozitivní energii."

"Dobře, dobře, myslím, že to Z bude vědět," řekl Dallas.

Stevie Rae pokrčila rameny a řekla: "Jo a navíc je to tráva, co voní. Chci říct, jak zlé by to mohlo být?"

"Jo, fakt. Navíc si holka Země. Měla bys být schopná dostat pod kontrolu nějakou hořící trávu."

"Jo," řekla. "Dobře, dobře, tak do toho." Jednoduše zašeptala "Děkuju ti, země," ke svému živlu a otočila se zpátky k Dallasovi. Překročil hranici a vstoupil do kruhu ze země. Stevie Rae kráčela s jistotou k nejsevernějšímu bodu uvnitř obvodu kruhu, který byl přímo v přední části starého stromu. Tam se zastavila a zavřela oči. Stevie Rae se brzy naučila, že nejlepší způsob jak se spojit se svým prvkem, je přes smysly. Takže se zhluboka nadechla a vyčistila si svou zaplněnou mysl od všech myšlenek, které jí provázely. Ponechala si pouze jednu věc: sluch.

Poslouchala zemi. Stevie Rae slyšela šumění větru přes zimní listy. Noční zpěv ptáků. Zvuky a povzdechy parku, které se v něm usadily v dlouhé a chladné noci.

Když její smysl pro zvuk byl plný země, Stevie Rae se zaměřila na další smysl: na dech. Zaměřila se na vůni. Vydechla k zemi a nadechla se vlhké těžkosti ledem obalené trávy, ostrou vůni hnědých listů a jedinečnou mechovou vůni starých dubů.

Její čich byl naplněn zemí. Stevie Rae se znovu zhluboka nadechla a představila si bohatou, ostrou chuť česneku a cibule, zralá letní rajčata. Pomyslela na magii země, když zatahala za zelené natě a objevovala pod nimi silné, výborné mrkve, které byly živeny sílou země.

Cítila chuť přetékajícího daru země a pomyslela na jemný dotek letní trávy na jejích chodidlech, na pampelišky lechtající její bradu, jako když jednu držela a ta sytá žlutá ji připomínala ruměnec na tváři její tajné lásky. Když tímto zemí naplnila všechny své smysly, ucítila vůni jarního deště.

A pak, když se nadechla ještě víc zhluboka, Stevie Rae nechala svůj živel, aby jí krásně objal. Úžasným, magickým způsobem, jaký cítila od svého živlu. Země byla matka, poradce, sestra a přítel. Země jí uklidnila, i když bylo všechno v jejím světě totálně na houby. Mohla s ní počítat-uklidnila ji a chránila ji.

Stevie Rae s úsměvem otevřela oči. Otočila se vpravo. "Vzduchu, žádám tě, abys prosím přišel do mého kruhu." I když neměla žlutou svíčku nebo někoho, kdo by zastupoval vzduch, Stevie Rae věděla, že bylo důležité, aby zavolala každý z ostatních čtyř živlů. A pokud by měla štěstí, opravdu se objeví a posílí tak její kruh. Otočila se na jih a pokračovala: "Ohni, žádám tě, abys přišel do mého kruhu." Otočila se ve směru hodinových ručiček a zavolala. "Vodo, prosím potěš mě a přijď do mého kruhu." Pak se odchýlila od svého tradičního místa a ustoupila několik kroků doprostřed travnaté plochy a řekla: "Duchu, vím, že jsi zrovna mimo provoz, ale byla bych opravdu ráda, kdybys přišel do mého kruhu taky."

Vrátila se zpět na sever. Stevie Rae si byla téměř stoprocentně jistá, že zahlédla tenkou stříbrnou nit světla kolem ní. Usmála se přes rameno na Dallase. "Hele, myslím, že to funguje."

"Samozřejmě, že to funguje, zlato. Vždyť jsi moje vážená velekněžka."

Znělo jí opravdu dobře, že jí Dallas stále říkal velekněžko a Stevie Rae se stále usmívala, když se otočila zpátky na sever. Cítila se hrdá a silná. Nakonec zapálila zelenou svíčku a řekla. "Země, vím, že tě volám ve špatném pořadí, ale musela jsem si šetřit to nejlepší na konec. Takže teď tě žádám, abys šla ke mně, jako jsi to dělala vždycky, protože ty a já máme spojení, které je ještě o něco speciálnější než když světlušky vyplňují park Haikey Creek během letní noci. Pojď ke mně, země. Prosím, pojď ke mně."

Země kolem ní zapraskala, jako rozjařené štěně. Noc byla studená a vlhká. Dominovala ochromující ledová bouře, ale teď Stevie Rae cítila a uvítala teplo a vlhkost letní noci v Oklahomě, jak její živel ovládal celý kruh.

"Děkuju vám!" řekla radostně. "Nemůžu říct, jak moc to pro mě znamená, že se na vás můžu vždycky spolehnout." Z pod jejích nohou vyzařovalo teplo a led, který obaloval trávu v kruhu, popraskal a roztál. Tráva jako ostří vylezla ven dočasně propuštěna, ze svého zimního vězení.

"Dobře."

Se stále naplněnou myslí jejím živlem, promluvila k zemi, jako by byla před ní zosobněná. "Musím se tě zeptat na něco důležitého. Ale nejdřív zapálím tohle, protože myslím, že se ti to bude hodně líbit." Stevie Rae vzala sušený puškvorec a poté ho přiložila k svíčce u nohou. Cop chytnul od ohně. Jemně na to foukla, takže se z trávy začalo kouřit. Stevie Rae se otočila a usmála se na Dallase. Obešla obvod celého kruhu a sebou nesla kouřící trávu, dokud celý kruh nebyl mlhavý šedým kouřem a nevoněl opojnou vůní letních prérií.

Když se vrátila k vrcholku kruhu, Stevie Rae znovu stála na severu, směrem nejvíce příbuzným s jejím prvkem a pak začala mluvit: "Moje kamarádka, Zoey Redbirdová řekla, že puškvorec přivolává pozitivní energii a já tenhle večer určitě nějakou budu potřebovat, protože tohle je speciálně pro Zoey. Žádám tvou pomoc. Vím, že si jí pamatuješ, protože i ona má pro tebe nadání, stejně jako má nadání pro všechny prvky. Ona je zvláštní, a nejen proto, že je to moje BFF. Z jiného důvodu," Stevie Rae se odmlčela a pak jako by ta slova přišla k ní. "Ona je zvláštní proto, že je v ní od všeho trochu. Myslím, že je to trochu jako, když ona reprezentuje nás všechny. Takže my potřebujeme, aby se vrátila. Navíc tam kde je, jí zraňují, myslím, že potřebuje pomoc najít cestu ven. Tak její válečník, kluk jménem Stark, chce jít za ní. Určitě potřebuje tvoji pomoc. Ptám se, jestli mi pomůžeš ukázat Starkovi cestu k Zoey. Prosím."

Stevie Rae ještě jednou kolem ní zavanula kouřícím se copem a pak čekala. Kouř byl sladký a hustý. Noc byla nezvykle teplá kvůli přítomnosti jejích prvků. Ale nic jiného se nedělo.
Jistě, cítila zemi, byla kolem ní, když jí prosila.

Ale nic se nedělo.

Vůbec nic.

Nebyla si jista, co jiného má Stevie Rae dělat, takže kolem sebe zavanula copem z puškvorce ještě víc a snažila se znovu.

"No, možná, že jsem nebyla dostatečně konkrétní." Myslela si, že to zkusí podruhé a snažila se vzpomenout si na všechno, co jí řekla Afrodita a dodala: "Se silou země a přes energii této posvátné trávy volám bílého býka ze starých časů do mého kruhu, protože musím vědět, jak se Stark může dostat k Zoey, aby ji mohl chránit, zatímco ona najde cestu zpátky a poskládá zpátky svou duši, aby se mohla vrátit zpět do tohoto světa."

Puškvorec, který až do této chvíle slabě kouřil, se rozžhavil. S výkřikem ho Stevie Rae upustila. Hustý, černý kouř zahalil prskající cop, jako by to byl had, vyplivující temnotu. Tiskla si spálenou ruku k tělu a klopýtala zpět.

"Stevie Rae? Co se děje?"

Slyšela Dallasův hlas, ale když se podívala za sebe, už ho neviděla. Kouř byl příliš silný. Stevie Rae se otočila a snažila se na něj prokouknout tmou, ale už neviděla ani jednu zatracenou věc. Podívala se směrem, kde by měla být její hořící svíčka na zemi, ale jí už taky pohltil kouř.

Dezorientovaně zakřičela: "Nevím co se děje. Puškvorec náhle vzplanul a-"

Země pod jejíma nohama, hmotná část jejího živlu, který ovšem Stevie Rae necítila, se začala třást.

"Stevie Rae, musíš hned odtamtud vypadnout. Nesnáším tenhle kouř."

"Cítíš to?" zavolala na Dallase. "Třese se to tam u tebe taky?"

"Ne, ale nevidím tě a mám z toho špatný pocit."

Stevie Rae ho neviděla, ale cítila jeho přítomnost. Tenhle pocit jí byl až děsivě známý, a v tom okamžiku Stevie Rae pochopila proč. Připomnělo jí to chvíli, když umírala. V okamžiku, když začala kašlat, popadla Zoey za ruku a řekla: "Já se bojím, Zoey." Ozvěna téhle hrůzy Stevie Rae ochromila, takže když se zhmotnila špička prvního rohu a dopadl na ní jeho záblesk, bílý, ostrý a nebezpečný, všechno, co mohla udělat, bylo zírat na něj a vrtět hlavou sem a tam, tam a zpět a pořád dokola.

"Stevie Rae? Slyšíš mě?"

Dallasův hlas se zdál být na míle daleko.

Druhý roh se zhmotnil a spolu s ním se začala tvořit býčí hlava. Bílá a masivní s očima tak černýma, že se leskla jako bezedné jezero o půlnoci.

Pomoz mi! Snažila se vykřiknout Stevie Rae, ale slova jí strachem uvízla v hrdle.

"Tak dost. Jdu tam a dostanu tě ven, i když nechceš, abych prolomil kruh-"

Stevie Rae cítila zvlnění, když se Dallas dotkl hranice jejího kruhu. Stál tam býk. Otočil hlavu a odfrkl velký páchnoucí závan vzduchu do inkoustového kouře. Noc se otřásla v odpovědi.

"Do prdele! Stevie Rae, nemůžu se dostat dovnitř kruhu. Zavři ho a dostaň se odtamtud!"

"Já-já n-n-nemůžu," koktala, ale její hlas byl jen zlomený šepot.

Už byl celý, býk, který byl noční můrou, ožil. Jeho dech svazoval Stevie Rae. Jeho oči ji věznily.
Jeho bílá kůže svítila, ale zároveň zahrnovala tmu, ale nebylo to krásné. Jeho oslnivost byla slizká, jeho lesknoucí kůže chladná a mrtvá. Pak obrovská šelma zvedla rozeklaná kopyta a dopadla na zem. Země sebou trhla s takovou zlobou, že Stevie Rae cítila ozvěnu její rány v duši. Vytrhla se z pohledu býka a hleděla dolů na jeho kopyta. Vydechla v hrůze. Tráva kolem šelmy byla udusaná a zčernalá. Kde vyšel ze Země-Stevie Rae ho povolala ze země-byla půda roztrhaná a krvácela.

"Ne!" Hráz hrůzy se zlomila a slova jí unikla z hrdla. "Přestaň! Ubližuješ nám!"

Oči černého býka se na ní upřely. Hlas, který naplnil její hlavu, byl hluboký, silný a nepředstavitelně nebezpečný.

"Měla jsi moc mě vyvolat, upírko, a to mě dost pobavilo, takže jsem se rozhodl, že odpovím na tvou otázku. Bojovník se musí podívat na svojí krev, aby objevil most, kterým vstoupí na Ostrov žen. Pak musí sám sebe porazit v aréně. Pouze uzná-li její potřebu nad svou vlastní, bude se moct připojit ke své kněžce. Poté, co se spojí, to bude její volba, jestli se vrátí nebo zůstane."

Stevie Rae polkla její strach a vydechla: "To nedává smysl."

"Tvoje neschopnost to pochopit, se mnou nemá co dělat. Tys mě povolala. Odpověděl jsem. Nyní musíš zaplatit cenu krve. Už je to doba, co jsem ochutnal sladkou krev upíra-obzvláště naplněnou tak nevinným Světlem."

Šelma se před Stevie Rae začala hýbat, kroužila kolem ní. Šlahouny tmy se odplazily z kouře a začaly ho obklopovat. Hledaly k ní svou vlastní cestu. Když se jí dotkly, bylo to jako řezání, trhání a párání jejího těla ledovými žiletkami.

Bez toho, aby to vědomě zamýšlela, vykřikla jediné slovo: "Rephaime!"