Škola noci 7, kapitola 13,14

13.KAPITOLA

Rephaim

Rephaim okamžitě věděl, že se zhmotnila Temnota. Seděl na střeše balkonu, jedl jablko a zíral do jasné noci. Snažil se ignorovat nepříjemnou přítomnost lidského ducha, který jím byl tak nepříjemně fascinován.

"No tak, řekni mi to! Je to opravdu zábavné létat?" Mladý duch o to žádal Rephaima v myšlenkách asi po sté. "Vypadá to, že je to legrace. Nikdy jsem neletěla, ale vsadím se, že lítání se svými vlastními křídly je mnohem zábavnější, než létat letadlem každý den."

Rephaim vzdychl. Dítě mluvilo víc než Stevie Rae, která mluvila působivě moc. Dráždivě, ale působivě. Snažil se rozhodnout, jestli ho má i nadále ignorovat a doufat, že konečně odejde. Protože jeho alternativní plán ignorovat tu malou dívku se neprokázal, jako funkční. Myslel, že by se měl zeptat Stevie Rae, co dělat s duchem, když se jeho myšlenky opět obrátily k Červené. I když, aby pravdu řekl, jeho myšlenky nikdy od těch jejích nebyly daleko.

"Je to nebezpečné létat? Myslím s křídly. Myslím, že musí být, protože jsi se zranil a já bych se vsadila, že jsi létal kolem..."

Dítě stále blábolilo, když se struktura jeho světa změnila. V tomhle prvním, šokujícím momentu cítil, věděl a věřil, že se jeho otec vrátil.

"Ticho!" zařval na ducha. Vstal a otočil se kolem dokola. Jeho zářící červené oči prohledávaly tmu pozemků kolem něj v naději, že by mohl zahlédnout havraní čerň křídel jeho otce.

Duch dítěte šokem zmlknul, zděsil se a zmizel.

Rephaim mu nevěnoval žádné myšlenky. Byl příliš zaneprázdněn myšlenkami a emocemi, které ho zavalily.

Nejprve přišla jistota. Věděl téměř okamžitě, že to nebyl jeho otec. Vycítil by ho. Ano, Kalona byl silný a měl dlouhé spojení s Temnotou, ale moc tohoto nesmrtelného, kterou cítil všude kolem, byla jiná, byla mnohem silnější. Rephaim mohl cítit vzrušenou reakci, kterou způsobila zemi tahle neznámá temná věc, skřítků, na které tento moderní svět lidí, který vytvořil světla a elektřinu, už dávno zapomněl. Ale Rephaim na ně nezapomněl. V nejhlubších stínech noci viděl vlnky a chvění. Byl zmatený jejich reakcí. Co by mohlo být dost silné, aby to probudilo skryté přízraky?

Pak ho udeřil strach Stevie Rae. Byla to její syrová hrůza spolu s vzrušením. Její počínající porozumění poskytlo Rephaimovi jeho odpověď.

"U všech bohů, sama Temnota vstoupila na tohle místo!" Rephaim se dal do pohybu dříve, než udělal vědomé rozhodnutí. Vyrazil ze předních dveří zchátralého panského sídla a podpíral se svou nezraněnou paží, jako by byla z kartonu, jen aby se zastavil na široké čelní verandě.

Neměl tušení, kam by měl jít.

Další vlna hrůzy ho pohltila. Prožíval všechno s ní, Rephaim věděl, že Stevie Rae byla ochrnutá strachem. Hrozná myšlenka mu vplula na mysl: Mohla by ho Stevie Rae vykouzlit ze tmy? Jak by to udělala? Proč by to udělala?

Odpověď na nejdůležitější z těch tří otázek přišla tak rychle, jak si ani netroufl myslet. Stevie Rae by udělala téměř cokoliv, kdyby věřila, že jí to přinese Zoey zpět.

Rephaimovo srdce burácelo a jeho krev se proháněla tvrdě a rychle jeho tělem. Kde byla? Škola noci?

Ne, určitě ne. Kdyby se na školním pozemku pokusila vykouzlit Temnotu, proměnila by se ve Světlo.

"Proč jsi nepřišla za mnou?" Vykřikl frustrovaně do noci. "Já znám Temnotu, ty ne!"

Ale když to vykřikl, přiznal si sám sobě, že se mýlil. Stevie Rae byla pohlcena Temnotou, když zemřela. On ji předtím neznal, ale znal Starka a byl svědkem toho, jak ho po smrti Temnota obklopila a vzkřísila ho jako mládě.

"Vybrala si Světlo." Šeptal. "A Světlo vždy podceňuje moc Temnoty."

Skutečnost, že žiju, je toho příkladem. 

Stevie Rae ho dnes večer potřebovala, zoufale. To byl další fakt.

"Stevie Rae kde jsi?" zamumlal Rephaim.

Odpovědí mu bylo pouze neklidné počínání přízraků.

Mohl přemluvit ducha, aby ho zavedl k Temnotě? Ne-rychle tu myšlenku odsunul stranou. Přízraky byly ve tmě, pokud by je povolal. Nemohl si dovolit čekat a doufat že mu to temnota prozradí.

Potřeboval zjistit-

"Rephaime!"

Výkřik Stevie Rae plný děsu se ozval kolem něj. Její hlas byl plný bolesti a zoufalství. Ten zvuk se mu zařízl do srdce. Věděl, že jeho oči září červeně. Chtěl párat, trhat a ničit. Opar rudé zuřivosti ho začal ovládat. Byl to pro něj lákavý útěk. Kdyby se do svého hněvu ponořil úplně, stala by se z něj skutečně víc bestie než muž. A ten neobvyklý nepříjemný strach, který o ni začal cítit, by byl přehlušen instinktem a bezmyšlenkovitým násilím. Ten by mohl uklidnit tím, že napadne bezmocné lidi v některém z temných domů v okolí muzea, které bylo bez života. Za chvíli by byl přesycen. Na chvíli by nic necítil.

A proč se nepoddat vzteku, který tak často ovládal jeho život? Bylo by to jednodušší, známé a bezpečné.

Pokud se poddám vzteku, bude to konec spojení, které s ní mám. Jeho tělem prošel záchvěv. Vlnky se změnily v jasné tečky světla, které bylo spalováno červeným oparem, který mu halil zrak.

"Ne!" Vykřikl a lidskost jeho hlasu zahnala zvíře v něm. "Kdybych ji nechal Temnotě, zemře."

Rephaim dlouze vydechl a pomalu se nadechl. Musel se uklidnit. Musel myslet na Červenou.

Červený opar se začínal ztrácet a jeho mysl mohla znovu uvažovat. Musel použít jejich spojení.

Jejich krev!

Rephaim se přinutil, aby stále vdechoval noční vzduch. Věděl, co musí udělat. Zhluboka se nadechl a pak začal. "Volám sílu ducha dávných nesmrtelných, což je moje právo. Jsem prvorozený."

Rephaim obrnil sám sebe proti dopadu, které bude mít vyvolání na jeho nezhojené tělo. Překvapilo ho, že v něm narůstala energie. Noc kolem něj začala pulsovat obrovskou, surovou, starověkou mocí.

Měl špatný pocit z předtuchy, že používal tu samou energii, která jím procházela a připravila se znovu obnovit nesmrtelnost v jeho krvi, kterou nyní sdílel se Stevie Rae. Ale naplnila ho. Jeho tělo spotřebovávalo energii tak mocnou a syrovou, že ho to srazilo na kolena.

První příznak něčeho zázračného byl, když si uvědomil, že před sebe automaticky natáhl obě paže, aby se zachytil-a obě paže zareagovaly, dokonce i ta, která byla zraněná a přivázaná k jeho hrudi.

Rephaim zůstal na kolenou, třásl se a držel obě ruce před sebou. Jeho dech byl přerývavý, když si protahoval ruce.

"Víc!" zasykl. "Pojď ke mně!"

Temná energie do něj vrazila znovu, živý proud studeného násilí. Bojoval, aby ji všechnu absorboval. Rephaim věděl, že to co přivolal, je něco jiného, než co cítil předtím. Při přivolávání mu pomohla pravomoc krve jeho otce. To mu umožnilo přístup k této síle, ale on nebyl žádné nezralé mládě. Už dlouho pracoval a měl velké zkušenosti s věcmi, které vyplňovaly noc.
Síla se ozvala hluboko v něm, Krakoun vdechl energii, jako noční vzduch za zimního slunovratu a pak rozvinul náruč ve stejný okamžik, kdy se rozvinula jeho křídla.

Odpověděla mu obě.

"Ano!" Jeho radostný výkřik způsobil, že stíny začaly třást v extázi.

Byl znovu celý! Jeho křídlo se uzdravilo!

Rephaim vyskočil na nohy. Temná křídla měl zcela rozšířena. Vypadal jako velkolepá majestátní socha, která právě ožila. Jeho tělo se chvělo energií a Krakoun pokračoval v přivolávání. Vzduch plápolal rudě, jako kdyby kolem něj byla rozptýlena krvavá mlha. Prosycený propůjčenou mocí Temnoty, zněl tmou hlas Rephaima.

"Prostřednictvím nesmrtelnosti mého otce Kalony, jehož krev i ducha nesu, přikazuji vám, abyste mě jeho jménem přivedly k Červené. Té, která ochutnala mou krev a s kterou jsme si otištěním vyměnily dluhy života. Vezměte mě za Stevie Rae! Přikazuji to!"

Mlha se chvíli jen vznášela a pak se posunula, jako stuha rudého hedvábí. Tenká a lesknoucí se cesta, se rozvinula ve vzduchu před ním. Rychle a jistě se Rephaim vznesl do vzduchu a sledoval pruh Temnoty.

Našel ji nedaleko muzea v parku. Byla zahalena kouřem smrti. Jak klesal vzduchem z oblohy, Repahim se divil, jak lidé, kteří jsou ve svých domovech, dokážou tak snadno zapomenout na nebezpečí, které číhá před jejich dveřmi.

Bazén černého kouře byl nejkoncentrovanější ve středu parku. Rephaim dokázal jen rozeznat horní větve robustního starého dubu, pod kterým vládl ten chaos. Zpomalil, když se blížil, ačkoliv měl kolem sebe stále rozprostřena svá křídla. Obklopil se vzduchem, který mu umožnil pohybovat se neslyšně a rychle i na zemi.

Mládě si ho nevšimlo. Ale Rephaim si uvědomil, že by si chlapec nejspíš nevšiml ani příchodu armády. Všechna jeho pozornost byla zaměřena na to, pokusit se bodnout dlouhým nožem, který vypadal, že je smrtící, do toho, co se zdálo být kruhem Temnoty. Ta asi splynula do pevné stěny-nebo se to tak alespoň zdálo mláděti.

Rephaim nebyl mládě a chápal Temnotu mnohem lépe. Obešel chlapce neviděn a postavil se do nejsevernějšího bodu kruhu.

Byl si tím jistý. Vlivem instinktu, který měl, co se týkalo Stevie Rae, došel až tam. Uznal, i když jen na chvíli, že se oba staly jedním.

Zastavil se a jedním, neochotným pohybem zavřel svá křídla a úhledně je složil na svých zádech. Pak zvedl ruku a promluvil tiše k šarlatové tmě, která ho stále poslouchala. "Zaštiť mě. Dovol mi, abych přešel hranici." Rephaim udeřil pěstí do pulzující energie, která se tam shromáždila, a pak si mlhu pohybem prstů rozprostřel po celém těle.

Čekal, že ucítí bolest. Ačkoliv měl k dispozici nesmrtelnou moc, která ho poslouchala, poslušnost se nikdy neobešla bez toho, aby se za ní muselo platit. Velmi často byla zaplacena bolestí.

Tentokrát to byla bolest připomínající spáleninu, která se přelila přes jeho uzdravené tělo. Teď jí ale uvítal, protože to znamenalo, že byla jeho výzva přijata.

Nebyl ale žádný způsob, jak by se mohl připravit na to, co uvidí uvnitř kruhu.

Rephaim prostě shromáždil sílu, kterou přivolal jménem svého otce a vykročil vpřed. Stěna temnoty ho vpustila.

Uvnitř kruhu byl Rephaim uchvácen pachem krve Stevie Rae a ohromujícím zápachem smrti a rozkladu.

"Prosím přestaň! Už to nevydržím! Zabij mě, jestli je to to, co chceš, jen už se mě nedotýkej!"

Neviděl ji, ale Stevie Rae zněla naprosto poraženě. Jednal rychle. Rephaim vzal část rudé mlhy, která byla ulpěná na jeho těle. "Jdi k ní a posil ji," zašeptal příkaz.

Slyšel, jak Stevie Rae zalapala po dechu a byl si téměř jistý, že vykřikla jeho jméno. Pak se temnota rozptýlila a Rephaim věděl, že na tento pohled už nikdy nezapomene. I kdyby měl žít tak dlouho, jako jeho otec. Stevie Rae stála uprostřed kruhu. Tenké, lepkavé černé nitě měla omotané kolem nohy. Kdekoliv se jí dotkla, zařízla se jí do kůže. Její džíny byl roztrhané a vysely na jejím těle pouze v cárech. 
Krev prosakovala z jejího roztrhaného těla. Když se na ni díval, další černá nit se vynořila z temnoty, obklopila a připoutala se k jejímu pasu. Okamžitě se tam, kde se jí dotkla, objevila tenká linie krve.

Zasténala bolestí a zaklonila hlavu. Rephaim viděl, že její oči byly prázdné.

Pak se objevila šelma. V okamžiku, kdy ji uviděl, Rephaim bez jakékoliv pochybnosti věděl, že se díval na samotnou Temnotu. Ta si odfrkla hrozným a ohlušujícím zvukem. Chrlila krev, hlen a kouř.

Býk zahrabal kopyty v zemi. Stvoření vyrazilo ke Stevie Rae z nejhustějšího černého kouře. Srst bílého býka vypadala stejně jako měsíční svit v kryptě. Když se tyčil nad dívkou, vypadal jako smrt. Tvor byl tak obrovský, že musel pokrčit svou obrovskou hlavu, aby mohl svým jazykem olíznout krvácející ránu na jejím pase.

Stevie Rae vykřikla ve stejnou chvíli, když Rephaim zaplakal: "Ne!"

Velký býk se zastavil. Jeho hlava se obrátila ke Krakounovi a zajal jeho pohled svýma bezednýma očima.

"Tahle noc je stále víc a víc zajímavá." Zabručel hlas v jeho mysli. Rephaima přepadnul strach, když k němu býk udělal dva kroky. Zem se třásla a býk nasál vzduch.

"Cítím na tobě Temnotu."

"Ano," promluvil Rephaim a jeho srdce vyděšeně tlouklo. "Žil jsem dlouho s Temnotou."

"Zvláštní tedy, že tě neznám." Býk znovu vdechl vzduch kolem něj. "Přestože znám tvého otce."

"Je to díky moci mého otce, že jsem mohl projít stěnou z temnoty a teď stojím před tebou," nespouštěl oči z býka, ale přesto si byl vědom toho, že Stevie Rae byla jen pár metrů od něj.

Krvácející a bezmocná.

"Je to tak? Myslím, že mi lžeš, Ptačí chlapče."

Ačkoliv se hlas v jeho mysli nezměnil, Rephaim mohl cítit býčí vztek.

Zůstal v klidu. Rephaim nabral prstem ze své hrudi kousek z červené mlhy. Držel ruku před býkem, jako by mu skládal oběť. "Tohle mi umožnilo překročit temnou oponu kruhu a tahle síla mě stále poslouchá. Můžu ji ovládat díky nesmrtelné krvi mého otce¨."

"Nesmrtelná krev protéká tvými žilami, to je pravda. Ale sílu, která zvětšila moc tvého těla a přikázala hranici kruhu, aby tě vpustila, sis půjčil ode mě."

Strach přelétl Rephaimovi po páteři. Velmi pomalu sklonil hlavu ve významu souhlasu. "Potom ti děkuju. Asi jsem zavolal tvou sílu. A je to pouze síla mého otce, která je oprávněná mi sloužit."

"Slyšel jsem pravdu ve tvých slovech, synu Kalonův, ale proč jsi tedy vydal příkaz skrz svou nesmrtelnou krev, aby ses dostal do tohohle kruhu? Co máš dnes večer s Temnotou v plánu ty nebo tvůj otec?"

Rephaimovo tělo se ani nepohnulo, ale jeho mysl závodila. Až do tohoto okamžiku v jeho životě, vždy čerpal sílu z dědictví v rámci jeho nesmrtelné krve, byl jen mazaný havran, který byl spojen s tím, kdo ho vytvořil. Ale tuto noc, když čelil Temnotě a vlastnil sílu, která nebyla jeho, najednou věděl, že když má nyní přístup k tak obrovské moci, poskytne ji Stevie Rae. Zachrání jí pomocí temnoty, ať už pochází z býka nebo od jeho otce, instinkty havrana ho nutily šelmě čelit. I když i se vší silou, kterou nyní měl, neměl šanci tohoto býka -ztělesnění Temnoty- porazit.

Takže Rephaim použil jedinou věc, která mu zbyla z jeho lidství a procházela jím přes tělo jeho mrtvé matky. Odpověděl býkovi jako člověk, s poctivostí tak syrovou, až si myslel, že by mu mohla rozštípnout srdce. "Jsem tady, protože ona je moje. Patří ke mně." Rephaim nespustil oči z býka, ale trhnul hlavou směrem ke Stevie Rae.

"Cítím na tobě její vůni." Býk udělal další krok směrem k Rephaimovi, což způsobilo, že se země pod ním začala třást. "Může ti patřit, ale ona měla tu drzost, aby mě přivolala. Tahle upírka si žádala mou pomoc, kterou jsem jí poskytl. Jak víš, musí mi za to zaplatit. Odejdi, Ptačí chlapče a já ti umožním žít."

"No tak, Rephaime." Hlas Stevie Rae byl slabý, ale když se na ni Rephaim podíval, viděl, že její pohled byl jasný a pevný. "Není to jako na střeše. Nemusíš mě zachránit. Můžeš odejít."

Rephaim měl jít. Věděl, že by měl. Ještě před pár dny si ani neuměl představit svět, kde by se postavil Temnotě, aby se pokusil zachránit upírku-pokusil se zachránit kohokoliv kromě sebe nebo svého otce. Přesto, když se podíval do měkkých očí Stevie Rae, viděl celý nový svět-svět, v němž pro něj takhle zvláštní červená upírka představovala cit, duši a pravdu.

"Prosím, nedovol mu, aby ti taky ublížil," řekla mu.

Byla to nezištná slova. Upřímná a pravdivá, která donutila Rephaima se rozhodnout.

"Řekl jsem, že patří mně. Její vůně je na mě, víš, že je to pravda. Zaplatím její dluh za ní." řekl Rephaim.

"Ne!" plakala Stevie Rae.

"Nejdřív mysli, než mi dáš takovou nabídku, synu Kalonův. Nezabiju ji. Jedná se o krevní dluh, není to její život, co mi dluží. Nakonec ti tvou upírku vrátím, až z ní trochu ochutnám."

Slova býka Rephaima znechutila. Stejně jako nadutá pijavice, se šla Temnota nakrmit od Stevie Rae.

Chystal se olíznout její rány a ochutnat slanou a měděnou mízu-její krev. Tu, se kterou se jejich otiskem spojil navždy.

"Vezmi si mou krev místo její. Zaplatím její dluh," řekl Rephaim.

"Jsi syn svého otce. Stejně jako on, ses rozhodl bojovat za bytost, která ti nikdy nemůže dát to, co chceš nejvíc. Budiž. Souhlasím se zaplacením dluhu tvé upírky. Tímto jí osvobozuji!"

Tenká vlákna temnoty ustoupila od těla Stevie Rae. Když slezla i z jejích nohou, začala z místa, kde byla předtím, téct krev, která máčela zem pod ní.

Než se mohl pohnout, aby jí pomohl, tmavé nitky se zvedly z mlhy kolem býka a vytvořily kolem něj stíny. S rychlostí, která byla jako z jiného světa, se omotala kolem kotníku Rephaima. Krakoun nevykřiknul, chtěl udržet svůj výkřik. Místo oslepující bolesti se zaměřil na Stevie Rae a zakřičel na ni. "Vrať se do Školy noci!"

Viděl, jak se Stevie Rae snaží postavit, ale uklouzla na vlastní krvi, spadla na zem a tiše se rozplakala.

Jejich oči se setkaly a Rephaim se zakymácel směrem k ní. Rozšířil svá křídla a tím na chvíli uniknul černým vláknům. Trochu tím projasnil její kruh.

Další vlákno vystřelilo ven a obtočilo se mu kolem svalnatého bicepsu nově uzdravené paže. Zařízlo se více než palec do svalu. Další nitka přišla ze stínů za ním a Rephaim si nemohl pomoci. Zakřičel v agónii, když se ta věc zkroutila kolem jeho křídla. Jakmile se setkala s jeho zády, párala a donutila ho slzet a padnout na zem.

"Rephaime!" zavzlykala Stevie Rae.

Neviděl býka, ale cítil, jak se země chvěje, jak k němu tvor přistupoval. Obrátil hlavu a přes ostrou bolest se podíval na Stevie Rae, která se k němu pokoušela plazit. Chtěl jí říct, aby toho nechala-aby utekla. Pak ho ale začala spalovat bolest, jak se jazyk býka dotknul jeho rány na kotníku. Rephaim si uvědomil, že se k němu vlastně Stevie Rae nepokoušela plazit. Byla na rukou a na kolenu. Tlačila jimi proti zemi. Její paže se třásly a její tělo stále krvácelo. Její tvář měla ale zpátky svou barvu. Brala si sílu ze země. Když to Rephaimovi došlo, pocítil neuvěřitelnou úlevu. Bude konečně dost silná na to, aby se dostala ven z kruhu a schovala se do bezpečí.

"Zapomněl jsem na sladkost nesmrtelné krve." Býkův zkažený dech zaplavil Rephaima. "Krev upíra má jen slabý náznak tohoto. Věřím, že z tebe budu pít mnohem déle, synu Kalonův. Půjčil sis svou moc z temnoty, takže mi musíš splatit větší dluh, než jen ten její."

Rephaim se odmítl podívat na toho tvora. Byl držen v zajetí řezajících šlahounů. Jeho tělo bylo zraněno a natočeno tak, aby byl tváří k zemi. Zaměřil svůj pohled na Stevie Rae, když se nad ním býk sehnul, aby mohl pít z rány u jeho křídla.

Muka, jaká nikdy předtím necítil, napadla jeho tělo. Nechtěl křičet. Nechtěl se svíjet v bolestech. Ale nemohl si pomoct. Oči Stevie Rae byly všechno, co ho drželo při vědomí.

Temnota se od něj naklonila a stále znova a znova ho řezala.

Když Stevie Rae zvedla ruce, Rephaim si myslel, že má halucinaci. Vypadala tak silná a mocná a tak velmi, velmi rozzlobená. Chytila nějaký dlouhý cop, ze kterého se kouřilo.

"Udělala jsem to předtím. Udělám to znovu."

Hlas Stevie Rae k němu přišel jako z velké dálky, ale i přesto zněl silně. Až příliš. Rephaim se divil, proč ji býk neslyšel a nezastavil ji, ale býk zrovna sténal rozkoší. Rephaim na zádech ucítil ostrou bolest a řezání. Pak mu došla odpověď. Býk nepovažoval Stevie Rae za hrozbu. Navíc byl fixován k opojné krvi nesmrtelného.

Jen ať ze mě pije, ale ať ona unikne, modlil se v duchu Rephaim k jakémukoliv bohu, který by ho mohl zaslechnout.

"Můj kruh je neporušený," Stevie Rae mluvila rychle a jasně. "Rephaim i tenhle nechutný býk přišli na můj příkaz. A já přikazuji znovu, přes sílu země volám druhého býka. Poraz bílého býka a já zaplatím, co budu muset. Jen už tuhle věc dostaň z mého Krakouna!"

Rephaim cítil, jak zvíře nad ním přestalo v krmení a přes kouřovou temnotu se zadíval na světlo, ve kterém stála Stevie Rae. Viděl široké oči Stevie Rae a její široký, zázračný úsměv. Pak se rozesmála.

"Ano!" promluvila radostně. "Zaplatím tu cenu. A zatraceně! Jsi tak černá a krásná!"

Ještě stále stojící býk nad ním zavrčel. Chapadla se začala vynořovat z temnoty a přidala se k nim i ta z Rephaima, plazila se ke Stevie Rae. Rephaim otevřel ústa, aby ji varoval, ale Stevie Rae vstoupila přímo do místa, kde se rozprostíralo světlo. Ozval se zvuk podobný hromu a pak další oslepující záblesk.

Z toho jasného výbuchu světla vystoupil obrovský býk. Nebyl bílý jako ten první, byl černý. Ale tohle stvoření nevrhalo kolem sebe inkoustové stíny, které se krčily ve stínech kolem. Srst tohoto býka byla černá jako půlnoční obloha plná diamantových hvězd-hluboká a tajemně krásná na pohled.

Na okamžik se pohled černého býka setkal s tím Rephaimovým a Krakoun zalapal po dechu. Ještě nikdy v životě neviděl takovou laskavost. Nikdy si nemyslel, že by taková laskavost mohla existovat.

"Nedopusť, aby učinila špatné rozhodnutí." Nový hlas naplnil jeho mysl. Byl takový jako hlas prvního býka, ale tenhle byl naplněn soucitem. "Vzhledem k tomu, jestli jsi hoden nebo ne, ona zaplatila cenu."

Černý býk sklonil hlavu a rozběhl se na bílého býka. Mrštil jím daleko od Rephaimova těla. Ozval se ohlušující zvuk, když se setkala těla dvou býků a pak nastalo hluboké ticho. Také ohlušující.

Tmavé nitě se rozptýlily jako rosa na letním slunci. Stevie Rae byla na kolenou. Padla na ně, když zmizel kouř a mládě se rozběhlo do kruhu, nůž zvednutý a připravený.

"Zůstaň tam, Stevie Rae! Já ho kurva zabiju!"

Stevie Rae se dotkla země a zamumlala: "Země, donuť ho spadnout. Tvrdě."

Přes rameno Stevie Rae, Rephaim viděl, jak se země zvedla přímo před chlapcem a svalnaté mládě spadlo přímo tváří na zem.

"Můžeš letět?" zašeptala.

"Myslím, že ano," zamumlal zpět.

"Pak se vrať do Gilcrease," řekla naléhavě. "Přijdu za tebou později."

Rephaim zaváhal. Nechtěl ji opustit tak brzy poté, co si toho spolu tolik prožili. Byla opravdu v pořádku, nebo se od ní napila Temnota příliš mnoho?

"Jsem v pořádku. Slibuju," řekla mu tiše Stevie Rae, jako by četla jeho myšlenky. "Běž."

Rephaim vstal. Věnoval Stevie Rae ještě jeden pohled a pak rozvinul svá křídla a donutil své zraněné tělo, aby ho vzneslo do nebe

14.KAPITOLA

Stevie rae

Dallas napůl nesl a napůl táhl Stevie Rae kolem rohu školy, hádající se s ní o tom jít na ošetřovnu místo zpět do svého pokoje, když je Kramisha a Lenobia, které kráčely k chrámu Nyx, uviděly.

"Pro krysta pána , vy jste špinaví!" vykřikla Kramisha a zastavila s klopýtnutím.

"Dallasi, odnes ji na ošetřovnu!" řekla Lenobia. Na rozdíl od Kramishy, ona nezmrzla při pohledu na krvavé tělo Stevie Rae; místo toho, spěchala k ní na druhou stranu a pomohla Dallasovi nadnést její váhu, automaticky zamířila směrem na ošetřovnu.

"Podívejte, ne, všichni. Jen mě odneste do mého pokoje. Potřebuji telefon, ne doktora. A já nemůžu najít svůj zatracenej mobil."

"Nemůžeš ho najít, protože ta ptačí věc ti rozpárala skoro všechnotvoje oblečení na tobě, spolu s tvou kůží. Tvůj mobil je pravděpodobně zašlapaný v zemi, která je pořád nasáklá tvou krví. To si sakra piš, že jdeš na ošetřovnu."

"Já mám telefon. Můžeš ho použít," řekla Kramisha, když je dohnala.
"Můžeš použít Kramishyn mobil, ale Dallas má pravdu. Vždyť ani nemůžeš sama stát. Jdeš na ošetřovnu," řekla pevně Lenobia.

"Dobře. Cokoli. Dostaňte mě na židli nebo něco, ať si můžu zavolat. Máš Afroditino číslo, ne?" zeptala jsem se Kramishy.

"Jo, mám.
Ale nemysli si, že to z nás dělá kmošky nebo něco," zamumlala Kramisha.

Jelikož však zamířila na ošetřovnu, Lenobiin ostrý pohled se vrátil zpět k rozervanému tělu Stevie Rae. "Jsi ve špatném stavu. Opět," řekla. Pak, jakoby k ní došly slova, ketré říkal Dallas a šedé oči paní koní se v šoku rozšířily. "Říkal jsi, že to udělal pták?"

"Ptačí tvor," řekl Dallas zároveň, když Stevie Rae řekla: "Ne!"

"Dallasi, nemám čas ani energii se zrovna teď s tebou hádat."

"Chceš říct, že jsi neviděl co se jí stalo?" zeptala se Lenobia.

"Ne. Bylo tam příliš mnoho kouře a tmy. Nemohl jsem ji vidět, a nemohl jsem se dostat ani do kruhu, abych jí pomohl. A když všechen ten kouř opadl, tak ten pták se krčil nad ní."

"Dallasi zastav. Přestaň o mě mluvit, jako bych tu nebyla! A on se nekrčil nade mnou. Ležel na zemi vedle mně."

Než stačila Lenobia cokoliv říct, tak se na ošetřovně ukázala Sapphire, vysoká, blonďatá zdravotní sestra, která byla povýšena na post léčitele. Obvykle měla kyselý výraz, ale jakmile spatřila Stevie Rae, její obličej opanoval šok. "Dejte jí tam!" Rázně nařídila, mířící do prázdného nově zrekonstruovaného nemocničního pokoje.

Položili Stevie Rae na postel, a Sapphira začala vytahovat věci z jedné z kovových skříněk. Jedna z věcí, kterou popadla, byl sáček s krví, hodila ho Lenobii. "Ať tohle hned vypije."
Nikdo nic neříkal během těch pár minut, kdy Lenobia roztrhla sáček s krví a pomáhala třesoucím se rukám Stevie Rae držet sáček u pusy a ta hltavě pila.

"Budu toho potřebovat trochu víc," řekla Stevie Rae. "A, jak jsem řekla předtím, telefon. Hned."

"Musím se podívat, co takto nakrájelo na kousky tvoje/vaše tělo, ztratila jste/jsi příliš mnoho krve, což musíme hned napravit, a musíme zjistit, proč krev, která ti kape z těla smrdí vážně špatně," řekla Sapphire.

"Krakoun. To je jméno té věci," řekl Dallas.

"Krakoun tě napadl?" zeptala se Lenobia.

"Ne. A to je to, co se snažím dostat do té duté hlavy Dallase. Temnota na mě zaútočila a Krakoun."

"A jak jsem řekl, nedává to žádný smysl. Viděl jsem tu ptačí věc. Viděl jsem tvoji krev. To definitivně vypadá jak rány po jeho zobáku. Neviděl jsem nic jiného!" Dallas prakticky křičel.

"Nic jiného jsi neviděl, protože Temnota pokryla všechno uvnitř kruhu, včetně mě a Krakena, mezitím, co útočil na nás oba!" Stevie Rae křičela na něj její frustraci.

"Proč to zní, jako bys byla na straně té věci?" zeptal se Dallas, rozhazujíc kolem rukama.

"Víš co, Dallasi, můžeš mi políbit zadek! Nestojím na ničí straně, kromě té své. Není to jako bys mohl zařídit dostat se do kruhu a pomoci mi ven - musela jsem to udělat sama!"

Nastalo dlouhé ticho, zatímco na ni Dallas hleděl s jasně viditelnou bolestí v očích, a pak Sapphira promluvila svým ostrým nočním hlasem, "Dallasi, musíš odejít. Chystám se rozstříhat to, co zbylo z jejich šatů a není vhodné, abys tady byl."

"Ale já-"

"Přinesl jsi domů svou velekněžku. Udělal jsi dobře," řekla mu Lenobia a jeně se dotkla jeho paže. "Nyní je o ní postaráno."

"Dallasi? Nechceš si jít pro něco k jídlu? Budu v pohodě," řekla Stevie Rae. Bylo jí ho líto. Viděla že kvůli ní má výčitky , a taky vůči němu pociťovala vinu.

"Jo, v pořádku. Já jsem jen-,"

"Hele. Lenobia má pravdu." Volala za ním Stevie Rae, jak odcházel z místnosti. "Udělal si dobře,že jsi mě donesl domů."

Podívala jsem se na ni přes rameno těsně předtím, než zavřela dveře. Myslela si, že už nikdy neuvidí její oči tak smutné. "Na, to je něco pro tebe, holka."

Sotva se dveře zavřely, tak Lenobia sputila. "Vysvětli mi to s tím Krakounem ."

"Jo, mysleli jsme si, že jsou všichni už pryč, že je to za námi," řekla Kramisha.

"Obě můžete zůstat. Margareta odešla k doplnění našich zásob z nemocnice sv. Jana, takže využiju rukou navíc, ale budete muset stíhat mluvit a zároveň mi pomáhat," řekla Sapphire a podala Lenobii další sáček krve. "Otevřu jí to. Kramisho,jdi si umýt ruce, a pak mi podej ty tamponky namočené v alkoholu."

Kramisha se podívala na Sapphire, která si ji prohlížela se zvedlým obočím, ale dál šla k umyvadlu. Lenobia roztrhla pytlík krve a dala ho Stevie Rae, která pila pomalu a tím si získávala čas.
S párajícím zvukem, který zněl příliš hlasitě v pokoji, Sapphire rozstříhala to, co zbylo z kalhot Stevie Rae a jejího oblíbeného trička.

Stevie Rae cítila každý pohled, který spočinul na jejím holém těle. Přála si, aby mohl amít lepší podprsenku, pak se nervózně posunula a řekla: "Víte, milovala jsem ty kovboské džíny. Když pomyslím na to, že budu muset zpátky na Třicátouprvní a památník Drysdales, abych sehnala nové, tak mě to úplně vytáčí. Ten porvoz v této čísti města je děsný."

"Možná by sis měla rozšířit svůj smysl pro módu. Třeba někajé černé mini šaty na Cherry street a nebo nějaké roztomilé džíny, ne takové, které jsou z devadesátých let," řekla Kramisha.

Tři páry očí na ní chvíli spočinuly.

"Co zas?" pokrčila rameny. "Každej ví, že Stevie Rae potřebuje konečně make-up."

"Díky Kramisho. Hned se cítím líp, když tohle slyším těsně potom, co jsem málem zemřela." Stevie Rae obrátila oči v sloup a potalčila úsměv. Ale pravdou je, že jen Kramisha chtěla, aby se cítila lépe. A pak si uvědomila, že se vážně cítí lépe. Krev ji zahřála, ani se zdaleka necítila tak slabá, jako před pár minutami. Vlastně, trochu ji uvnitř těla brnělo, jak jí krev nabíjela energií v celým jejím těle. Byla to hlavně Rephaimova kev, teda její část, která je smíchaná s lidskou krví a tím ji dává ještě větší sílu.

"Stevie Rae, vypadá to, že ti je líp a jsi plně při vědomí," řekla Lenobia.

Stevie Rae pohlédla na paní koní a odpověděla. "Jo, rozhodně se cítím líp, ale potřebuji telefon. Kramisho můžeš mi půjčit-"

"Nejprve ti očistím tyto rány, a věř mi, že nebudeš mít možnost psát si s někým po telefonu, když to budu dělat," řekla Sapphire tónem, o kterým si Stevie Rae myslela, že je až příliš samolibé uspokojení.

"Tak s tím počkáte až po tom, co zavolám Afroditě," řekla Stevie Rae. "Kramisho, zahoď ten obří pytel a podej mi tvůj telefon."

"To nemůžeš udělat," odsekla Sapphire. "Tvá zranění jsou vážná. Máš tržné rány od pasu až ke kotníkům. Potřebuji je očistit. Mnoho z nich potřebuje stehy. Musíš se více napít krve. Vlastně by bylo lepší, kdbychom ti přinesli jednoho z lidských dobrovolníků přímo k tobě, aby ses rychleji vyléčila."

"Lidi? Dobrovolníci?" Stevie Rae polkla. Tohle , že byla Škola noci?


"Nebuď naivní," to bylo vše, co Sapphire řekla.

"Nechci pít z nějakého cizince!" Stevie Rae řekla s větší razancí, než měla v úmyslu. Podívala se na Lenobii a Kramishu. "Vše co jsem chtěla říct je, že mi krev ze sáčku stačí. Je to moc divný pít z někoho ci zího, já nevím..tak brzy po, no víš..." Odmlčela se. Doufala, že všechny tři hned pomyslí na nedávné zlomení otisku s Afroditou.

Ale ona sama neměla na mysli Afroditu, to bylo směšné. Myslela jen na jednoho, z kterého chtěla pít, a to byl Rephaim.

"Tvá krev voní špatně," řekla Lenobia.
Stevie Rae okamžitě zahnala myšlenky a podívala se na paní koní. "Špatně? Co tím myslíš?"

"Je tam něco divného," řekla Sapphire, která ji čistila hlubokou ránu vatovým tamponkem namočeným v alkoholu, který ji podala Kramisha.

Stevie Rae zatajila dech bolestí. Skrz zaťaté zuby řekla: "Jsem červená upírka. Moje krev je jiná než ta vaše."

"Ne, to není ono. Tvoje krev vážně voní špatně," řekla Kramisha. Odvrátila pohled od Stevie Rae a nakrčila nos.

Stevie Rae rychle řekla: "Je to proto, že ode mě pil."

"Kdo? Krakoun? " ptala se Lenobia.

"Ne!" popírala Stevie Rae a pokračovala dál. "Stejně, jako se snažím celou dobu říct Dallasovi, že krakoun mi nic neudělal. On byl taky oběť."

"Stevie Rae, co se ti stalo?" zeptala se Lenobia.

Stevie Rae se nadechla a pustila se do vyprávění pravdivého příběhu. "Šla jsem do parku, protože jsem se chtěla pokusit získat ze země informace, které by pomohly Zoey, protože mě o to požádala Afrodita. Že tam je skrytá opravdu stará upíří víra. Zjistili totiž něco ohledně válečníků, a taky si myslí, že ví, jak pomoct Starkovi se dostat na Onen svět za Zoey."

"Ale Stark nemůže vstoupit na Onen svět bez toho, aniž by umřel," řekla Lenobia.

"Jo, to říkají všichni, ale v poslední době jsme s Afroditou trochu pátrali a zjistili jsme něco o opravdu starých věcech, které by mohli pomoct Starkovi se tam dostat živý. Víru, nebo jak otmu chcete říkat, zastupují krávy-konkrétně býci. Bílý a černý." Stevie Rae otřásly vzpomínky. "Afrodita byla celkem vytočená, a tak mi nedokázala ani říct, že ten bílý býk byl špatný a ten černý býk byl dobrý, takže jsem toho špatného býka zavolala náhodně."

Lenobiin obličej tak zbledl, že vypadala jako mrtvola. "Ach bohyně! Ty jsi zavolala Tmu?"

"Víš něco o těchto věcech?" zeptala se Stevie Rae.

V tom, co vypadalo jako bezvědomí, lenobia zvedla jednu ruku a dotkla se šíje. "Vím něco o Tmě, a jako paní koní vím taky o zvířatech."
Stevie Rae uskočila, když ji Sapphire otírala řezné rány kolem pasu. "Ach sakra, to bolí!" Na chvíli zavřela oči a snažila se soustředit i přes bolest. Když otevřela oči, uviděla Lenobiin pohled, který ji studoval s výrazem, který nemohla přečíst, ale než stačila zformulovat otázku, paní koní se jí zeptala první.

"Co tam ten Krakoun dělal?? Říkalas, že na tebe neútočil, ale rozhodně neměl žádný důvod zaútočit na Tmu."

"Protože jsou na stejné straně," dodala zamyšleně Karmisha.

"Nevím o žádných stranách a ani proč špatný býk napadl Karkouna." Stevie Rae se zhluboka nadechla a pokračovala: "Vlastně krakoun tam přiletěl, a to bylo to co mě zachránilo. Prostě jakoby spadl z nebe a rozptýlil býka na tak dlouho, abych mohla načerpat sílu ze země a tak jsem potom mohl a zavolat dobrého býka." Stevie Rae se nemohla ubránit úsměvu, když mluvila o tom úžasném zvířeti. "Nikdy jsem neviděla nic podobného. Byl tak krásný a milý a tak, tak moudrý. Šel po bílém býkovi a pak oba zmizeli. Pak byl dallas schopen se dostat dovnitř kruhu za mnou a Krakoun odletěl pryč."

"Ale říkalas, že předtím, než tam přiletěl Karkoun, tak z tebe pil bílý býk krev?" ptala se Lenobia.

Stevie Rae musela potlačit další zachvění odporem, když se jí vybavily vzpomínky. "Jo. Řekl, že musím splatit dluh, za to, že mi zopověděl mou otázku. To je pravděpodobně důvod, proč má krev voní divně. Ještě ho na mě můžete cítit, a odvoluji si říct, že pách vodporně. A to je další důvod, proč si potřebuju zavolat. Býk odpověděl na mou otázku a potřebuji nutně zavolat Afroditě."

"Možná, že jí můžem nechat si zavolat. Stejně už nepotřebuje stehy. Rány už se jí zavírají," řekla Kramisha ukazujíc na rány od Tmy kolem kotníků.

Stevie Rae se podívala dolů na svoj enohy, i když věděla co uvidí. Ona už cítila, že Rephaimova krev šíří po jejím těle teplo a sílum, což způsobilo, že se její roztrhané tělo dávalo dohromady rychleji.

"To je neuvěřitelně neobvyklé. Je to podobné jako když jsi tenkrát málem skořela," řekla Sapphire.

Stevie rae se přinutila podívat na upíří sestru. "Já jsem červená upíří velekněžka. Ještě nikdy tu nebyl nikdo jako já, takže myslím, že se můžeme všichni učit díky mě. Musíme léčit rychle." Pak rychle natáhal ruku ke Kramishe. "Teď ale potřebuji telefon."

Bez jediného slova Kramisha zamířila k místu, kde měla kabelku. Vyhrabala její mobil a podala ho Stevie Rae. "Afroditu mám pod B."

Stevie Rae vyťukala číslo. Afrodita to zvedla po třetím zazvonění.

"Jasně, to voláš teda brzo. Víš co nemám čas se starat teď o nějaké stupidní básničky, Kramisho."

"To jsem já."

Afroditin sarkastický tón se okamžitě změnil. "Co se stalo?"

"Víš, že bílý býk je ten špatný a černý ten dobrý?"

"Jo. Já ti to zapomněla říct?"

"Jo, očividně jo, protože jsem do svého kruku zavolala bílého býka."

"Huh. To vážně není dobrý. Co se stalo?"

"Není to dobré? Zkus to příště trošku míň podcenit, Afrodito. Bylo to ví cnež špatné. Opravdu, opravdu špatné." Stevie Rae chtěla říct Lenobii a Sapphire, a dokonce i Kramishe aby šli pryč, aby mohla mluvit s Afroditou v soukromí, a pak ji aji trošku seřvat, ale věděla, že oni potřebují slyšet to, co se jí chystá říct. Je smutné, že špatné věci neodešly i když je ignorovala. "Afrodito, je to zlé, tak jako nikdy předtím. To Neferet má triky k léčení mláďat." Nevšímala si rozhořčeného pohledu Sapphire a stále mluvila rychle. "A je to silné zvíře. Nemohla jsem proti němu bojovat. Vlastně si myslím, že proti němu nemůže bojovat nikdo, kromě jiného býka."

"Tak jak jsi se dostala od něj pryč?" Afrodita se odmlčela na necelý jeden srdeční tep , a pak dodala: "Jsi to vůbec ty? Nebo si ho ovládla kouzlem tvého přízvuku?"

"To je hloupé , Afrodito."

"Přesto, dokaž mi něčím, že jsi to opravdu ty."

"T jsi tak blbá. Poslední dobou jsme si volali. A to víc než jednou. A řekla jsi, že jsem jako spadlá hvězda, což není ani tak hezké slovo. Stále si myslím, že to není pěkné do tebe."

"Dobře. Jsi to ty. Tak jak jsi se dostala pryč od toho býka?"

"Podařilo se mi zavolat dobrého býka a ten je opravdu, ale opravdu dobrý stejně tak jako ten druhý je špatný. Začali spolu bojovat ,a pak oba zmizeli."

"Takže jses něco dozvěděla?"

"Jo, dozvěděla." Stevie Rae se s přimhouřenýma očima soustředila na to, aby si vzpomněla, co přesně říkal ten bílý býk. "Ptala jsem se na to, jak se může Stark dostat k Zoey, aby ji tam mohl chránit, zatím co se sama musí dát dohromady a dostat se zpátky sem. A to je to ,co mi ten býk řekl: 'Válečník musí pohlédnout na svou krev, aby objevil most ke vstupu na ostrov žen, a pak musí sám sebe porazit v aréně. Jedině tím, že uzná minulost se může připojit ke svojí kněžce. Poté, co se k ní připojí, je pouze její volba a ne jeho , jestli se vrátí.'"

"Řekl ostrov žen? Jsi si tím jistá?"

"Jo, jsem si tím jistá. Je to přesně to, co řekl."

"To je dobře. ok. Uh, vydrž, všechno si to napíšu, tak aspoň nezapomenu nic z toho."

Stevie Rae slyšela, jak Afrodita psala na kus papíru. Když byla hotová, byl její hlas plný vzrušení. "To znamená, že jsme na správné cestě! Alejak sakra má najít Stark most při pohledu na svou krev? A co ty věci o něm, jak má porazit sám sebe? Co to znamená?"

Stevie Rae si povzdechla. masivní bolest hlavy ji začala bušit na spáncích. "Nemám ponětí, ale když mě odpověď málem stála život, tak to musí něco důležitého znamenat."

"Pak na to musí stark rychle přijít." Afrodita zaváhala než řekla. "Je-li černý býk tak super dobrý, tak proč ses ho nezeptala znovu a-"

"Ne!" Stevie Rae mluvila s takovou, že zapůsobila i na ostatní v místnosti. "Nikdy víc. A nikdo víc by už neměl vyvolávat žádného z těch dvou býků. Cena je příliš vysoká."

"Jak to myslíš, že cena je příliš vysoká?" řekla Afrodita.

"Myslím tím, že jsou příliš silní. Nemůžeš kontrolovat, zda jsou dobří nebo špatní. Afrodito jsou tam věci, které jsou dost matoucí, a tito býci jsou jejich součástí. Navíc, nejsem si tak jistá, jestli se dá vyvolat jeden býk bez toho, aniž bys pak musela zavolat i toho druhého. A veř mi, že bys nikdy, nikdy nechtěla se setkat s bílým býkem."

"Dobře, dobře klid. Z toho cos mi řekla o těch býcích, mám trochu divný pocit. Myslím, že máš pravdu. Nestresuj se. Nikdo nebude dělat nic jiného, než se pokoušet najít Starkovi pomoc, jak se dostat na ostrov Skye."

"Afrodito, nemyslím si, že je to krvavý most. Není to asi to pravé." Stevie Rae si třela tvář a byla překvapená, když viděla, jak se jí klepou ruce.

"A teď už dost," zašeptala Lenobia. "Jsi silná, ale ne nesmrtelná."

Stevie Rae se hend otočila na Lenobii, ale v jejím pohledu nenašla nic víc, než obavy.

"Hele, už musím končit, ale nezapomeň, že z toho nemám dobrý pocit."

"Ach, do prdele. Neumíráš zase, že ne? Je to vážně nepříjemné, když to děláš."

"Ne, nejsem skoro mrtvá. Už ne. Ale není to hezké. Vůbec. Zavolám ti později. A pozdravuj všechny."

"Jo, budu šířit lásku. Sbohem nemehlo."

"Sbohem." Stevie Rae stiskla talčítko konec hovoru, dala Kramishe telefon a pak se nakonec tězce položilana polštář. "Hm, bude vám všem hodně vadit, když se na chvilku prospím?"

"Vypij aspoň ještě jeden." Sapphire podala Stevie Rae ještě jeden pytlík s krví. "Pak můžeš spát. Obě budete muset odejít a nechat ji odpočívat." Upíří sestra smetla krvavé vatové tamponky do pytle na odpadky, sundala si latexové rukavice, šla ke dveřím a stála tam, podupávajíc si nohou a čekala až Lenobia s Karmishou odejdou.

"Pak se vrátím a zkontroluji tě, až si odpočineš," řekla Lenobie.

"To zní dobře," usmála se na ní Stevie Rae.

Lenobia ji před odchodem stiskla ruku. Když přistoupila Kramisha a sklonila se nad ní, tak si Stevie Rae myslela, že to bude takové to trapné obejmutí, byla tím šokována tak, že ji úplně překvapilo, když se jí podívala Kramisha do očí a zašeptala:

"Podívej se duší, nikoli očima,
protože tančíš s šelmami.
Musíš proniknout do jejich přestrojení."

Stevie Rae najednou byla zima. "Myslím, že jsem tě měla poslechnout. Možná bych ani nevyvolal špatného býka," zašeptala.

Kramishin pohled byl ostrý a vědoucí. "Možná bys ještě měla. Něco uvnitř mi říká, že by ses měla stát tančící bestií." Pak se napřímila a normálním hlasem řekla: "Trochu se vyspi. Zítr abudeš potřebovat všechen svůj zdravý rozum."

Když se zavřely dveře a zůstala tu samotná, Stevie Rae vydechla úlevou a vyčerpáním. Vypila poslední sáček krve a pak se přikryla nemocniční dekou až ke krku jednu ruku nechala vytáhlou a s povzdechem si začala pomalu namotávat svoje blond lokny na prst. Byla naprosto vyčerpaná. Zřejmě ji všechnu sílu dávala krev od Rephaima, a to ji tak rychle uzdravuje.

Rephaim....

Stevie Rae by nikdy, nikdy nezapomněla na to, jak vypadal, když kvůli ní čelil Tmě. Když on byl tak silný, statečný a dobrý. Nezáleželo na tom, že Dallas a Lenobia a celý svět věřil, že byl na straně Temnoty. Nezáleželo na tom, že jeho táta byl padlá válečník Nyx, který si zvolil zlo před několika staletími. Na ničem z toho nezáleželo. Viděla pravdu. On se ochotně obětoval. Jen pro ni. On by si rozhodně nevybral zlo, ale odmítl tmu.

Rephaim stál za záchranu.

Nebo nebyl?

Musí být. Po té, co se stalo dnes, musí být.

Její prsty přestaly, oči se se zatřepotáním zavřeli, a i když nechtěla už myslet, tak ani snít nemohla, stále měla na paměti ty děsivé temnoty a bolesti, které byly tak nepředstavitelné.

Ale její oči se zavřeli, a temná paměť, a to, co udělal se k ní stále vracelo. Jak bojovala proti naprostému vyčerpání, pořád slyšela jeho hlas: "Jsem tady, protože ona patří ke mně." A to jediné prohlášení odehnalo strach pryč, což způsobilo, že všechna ta temnota zase odešla a otevřela cestu světlu.

Těsně předtím, než Stevie Rae upadla do hlubokého, bezesného spánku, pomyslela na krásného černého býka a platbu, kterou si vymáhal ten druhý, a opět na Rephaima a slova, která ji pořád víří myslí: "Jsem tady, protože ona patří kemně."

Najednou ji napadla myšlenka, kdyby Rephaim věděl, jaká je ironie, co jeho slova znamenají pro ni...