Škola noci 7, kapitola 15,16

15.KAPITOLA

Stark

Když se Stark probudil, na vteřinu si nic nepamatoval. Všechno co věděl bylo, že je Zoey vedle něj na posteli. Ospale se usmál a otočil se k ní. Natáhl ruku, aby si jí k sobě přitiskl. Její chladné, neživé tělo, které nereagovalo, ho úplně probudilo a realita zničila a spálila i poslední z jeho snů.

"Konečně. Vím, že jako červený upír můžeš být neuvěřitelně silný celou noc, ale během dne spíš vážně jako mrtvola. Haló, mám pro tebe jedno slovo: stereotypní."

Stark se posadil a zamračil se na Afroditu, která seděla v jednom ze smetanových, sametových křesel. Dlouhé nohy měla elegantně překřížené a usrkávala z šálku kouřícího čaje.

"Afrodito, proč jsi tady?"

Místo odpovědi se její pohled přesunul k Zoey. "Ještě se nepohnula od té doby, co se to stalo, viď?"

Stark vstal z postele a jemně Zoey zastrčil deku zpátky. Dotkl se konečky prstů její tváře a políbil její znamení na čele. Jediné tetování, které jí na těle zůstalo, byl měsíční srpek, který mají všechna mláďata uprostřed jejich čela. Nevadí, když se vrátíš jako normální mládě. Jenom se vrať, pomyslel si, když rty přejel přes její znamení. Pak se napřímil a podíval se na Afroditu. "Ne, nepohnula. Nemůže. Není tady. A my máme sedm dní na to zjistit, jak jí dostat zpátky."

"Šest," opravila ho Afrodita.

Stark polkl. "Jo, máš pravdu. Je to šest."

"Dobře, tak jdeme. Je zřejmé, že nemáme času nazbyt." Afrodita vstala a přešla přes pokoj.

"Kam půjdeme?" zeptal se Stark, ale přes rameno stále pokukoval po Zoey.

"Hej. Musíš se z toho dostat. Sám jsi to řekl: Zoey tady není. Tak na ni přestaň zírat jako ztracené štěně."

"Já ji miluju! Víš vůbec, co to znamená?"

Afrodita se zastavila a otočila se k němu. "Láska s tímhle sakra nemá co dělat. Jsi její válečník. To znamená víc, než jen ´Miluju Zoey´," řekla ironicky, pomocí vzdušných uvozovek. "Mám svého vlastního válečníka, takže vím, co to znamená. Tady je pravda: kdyby se moje duše rozpadla a já se zasekla na Onom světě, nechtěla bych, aby tady Darius fňukal a měl zlomené srdce. Chtěla bych, aby zatraceně dělal svou práci a zjistil všechno o tom, jak má zůstat naživu a přitom mě ochránil tak, abych se vrátila co nejdřív domů! Tak teď už půjdeme nebo ne?" Hodila vlasy, otočila se k němu zády a začala si to razit chodbou.

Stark zavřel ústa a šel za ní. Chvíli kráčeli mlčky. Afrodita ho vedla dolů po schodech, přes úzké chodby a pak zase dál po chodech dolů.

"Kam jdeme?" zeptal se znovu Stark.

"No, vypadá to jako hladomorna. Je tam cítit plíseň a je tam trochu divná dekorace, která by byla vhodná spíš pro vězení nebo pokoj na psychiatrickém oddělení. A to si Damien myslí, že zemřel a ocitnul se v nebi. Ňouma. Tak hádej."

"Vracíme se do lidské vysoké školy?"

"Blízko," řekla a zvedla rty v náznaku úsměvu. "Vlastně se chystáme do staré knihovny plné horečně studujícího stáda pitomců."

Stark se dlouze nadechl a pak hlasitě povzdechl, aby tak zakryl svůj smích. Někdy měl Afroditu skoro rád-ale to by nikdy nepřiznal.

Afrodita měla pravdu-suterén hradu mu připomněl odfláknuté mediální centrum ve státní škole. Minus rozkládací okna a levné, rozbité žaluzie. Bylo to divné, protože jinak všechno na ostrově San Clemente bylo neskutečně honosné. Dole v suterénu byla jen hromada opotřebovaných dřevěných stolů, tvrdé lavice, holé bílé kamenné zdi a tuny a tuny regálů naplněných obrovským množství knih, různých velikostí, barev a stylů.

Přátelé Zoey se shlukly kolem jednoho velkého stolu, který byl přeplněný knihami, plechovkami s kolou, zmačkaných sáčku od čipsů a jedním velkým obalem plným červených lékořicových pendreků. Stark si myslel, že vypadají unaveně. Všude bylo kafe a cukr. Když s Afroditou vešel, Jack zvednul jednu velkou knihu vázanou v kůži a ukázal na ilustraci.

"Koukni na to, to je kopie obrazu řecké velekněžky jménem Calliope. Říká se, že její dvorní básnířkou byla Sappho. Nevypadá přesně jako Cher?"

"Wow, to je šílené. Vypadá jako mladá Cherm" řekla Erin.

"Jo, než začala nosit ty bílé paruky. Co se s ní sakra stalo?" řekla Shaunee.
Damien věnoval dvojčatům pohled. "S Cher se nic špatného neděje. Absolutně. Nic."

"Uh-oh," řekla Shaunee.

"Šláply jsme gayovi na nervy," souhlasila Erin.

"Měl jsem panenku Cher od Barbie. Miloval jsem ji," řekl Jack.

"Barbie, stádo blbounů? Vážně? Měli jste zjisti jak pomoct Z, pamatujete?" řekla Afrodita. S odporem zavrtěla hlavou a strčila si do pusy lékořicový pendrek.

"To jsme dělali celý den. Máme jen malou pauzu. Thanatos a Darius už šli pro více jídla," řekl Damien. "Udělali jsme nějaké pokroky. Počkáme ale až se dostanou zpátky všichni, pak to
řekneme." Zamával na Starka a ´ahoj´ mu řekli i ostatní mláďata.

"Jo, neodsuzuj nás, Afrodito. Pracovali jsme tvrdě. Uvidíš."

"Mluvíte o panenkách," řekla Afrodita.

"Barbínkách," opravil ji Jack. "A jen na chvíli. Navíc Barbie jsou důležitou součástí Americké kultury." důrazně přikývl a sevřel knihu s ´Cher´ ke své hrudi. "Zvlášť celebrity od Barbie."

"Celebrity od Barbie by byly zajímavé, kdyby byly nějaké zajímavé rekvizity, které byste si mohly koupit s nimi," řekla Afrodita.

"Rekviz-co?" řekla Shaunee.

"Mluvíš, jako bys spolkla nějakýho francouzskýho chlápka a snažila se ho vyplivnout ven," dodala Erin a dvojčata se rozesmála.

"Levá a pravá mozková hemisféro-poslouchejte. Rekvizity rovná se super věci, jako jsou neobvyklé doplňky," řekla Afrodita a vzala si chips.

"Dobře, když nevíš nic o Barbie, tak tě tvoje matka musela opravdu nenávidět," řekla Erin.

"Ne, ne že bychom si s ní nerozuměly," přidala se Shaunee.

"Protože každý, kdo má i jen jednu Barbie si pro ni může koupit nějaké věci," skončila Erin.

"Jo, super věci," souhlasil Jack.

"To nic nemění na mé definici," řekla Afrodita a obdařila je úšklebkem.

"Co je teda tvoje definice?" zeptal se Jack a Shaunee a Erin zasténaly.

"No, jelikož jsem o to byla požádána-řekla bych, že by bylo skvělé, kdyby byla třeba panenka Barbry Streisand a mohl se u ní koupit nos i nehty odděleně. A její falešné nehty by mohly mít
několik různých barev."

Nastalo šokované ticho a pak se ozval Jack, a užaslým hlasem zašeptal: "To by bylo super."

Afrodita vypadala arogantně. "A nebo třeba plešatá panenka Britney Spears, která by měla doplňky jako je deštník, tukový oblek, divné paruky a samozřejmě nepovinné kalhotky."

"Ew," řekl Jack a pak se rozesmál. "Jo a panenka Paris Hilton, která by měla volitelný mozek."

Afrodita na něj zvedla obočí. "Nebuď šílený, existuje pár věcí, které si dokonce ani Paris Hilton nemůže koupit."

Stark tam ohromeně stál a když se všichni rozesmáli, myslel si, že jeho mozek exploduje. "Co s váma sakra je?" zařval na ně. "Jak se teď můžete smát vtipům, jako je tento? A zaměřovat se na hračky, když Zoey dělí jen pár dnů od smrti!"

Nastalo ohromené ticho, když najednou promluvila hlasitým hlasem Thanatos. "Ne, válečníku. Oni se nezaměřují na hračky. Zaměřují se na život, na to být mezi živými." upírka vstoupila do dveří.

Ona i Darius tiše pozorovali mláďata. Dala podnos s plněnými sendviči a ovocem doprostřed stolu a Darius jí následoval. Pak si sednul k Afroditě, která byla na dřevěné lavici. "A to říká někdo, kdo toho ví o smrti hodně, zaměřte se na život, musíte to udělat, pokud si chcete udržet zdravý rozum."

Damien promluvil, zatímco se podíval na Starka. Setkal se s jeho pohledem a řekl:"Jo, to je jedna z věcí, kterou jsme se při studiu naučili."

"Zatímco jsi spal," zamumlala Shaunee.

"A a my ne," přidala se Erin.

"Takže, co jsme zjistili z našeho studia," řekl Damiena přerušil tak Starka od toho, co chtěl odseknout dvojčatům, "je to, že velekněžka utrpěla takový šok, že se její duše roztrhala a nezdá se, že by její válečník mohl přežít."

Najednou Stark zapomněl na barbíny i na hašteření dvojčat. Jeho obličej byl jeden veliký otazník, když se díval na Damiena a snažil se pochopit, co mu to teď řekl. "Máš tím na mysli, že všichni bojovníci zemřeli?"

"Svým způsobem," řekl Damien.

"Někteří z nich se zabili sami, aby mohli následovat svoje velekněžky. Chtěli se tak dostat na Onen svět a tam je chránit," Thanatos se ujala vysvětlení.

"Ale nefungovalo to, protože žádný z nich se ke své velekněžce nevrátil, že?" řekl Stark-

"Správně. Co my víme od kněžky, která se prostřednictvím svého nadání pro ducha, která se vydala na Onen svět je, že velekněžky nemohly snést smrt svých válečníků. Některé z nich byly schopné vyléčit na Onom světě své duše, ale rozhodly se zůstat tam se svými bojovníky."

"Některé z nich se uzdravily," řekl Stark pomalu. "Co se stalo s velekněžkami, kterým se to podařilo?"

Přátelé Zoey se zavrtěli, ale Thanatos zůstala klidná. "Jak ses včera dozvěděl, pokud duše zůstane roztříštěná, člověk se stává Caoinic Shi´, to znamená, že si nikdy neodpočine."

"Je jako zombie, kromě toho jedení lidí," řekl Jack tiše a pak se otřásl.

"To se Zoey nemůže stát," řekl Stark. Přísahal, že Zoey ochrání i kdyby měl následovat svou přísahu až na Onen svět a tím se ujistit, že se z ní nestane nějaká hrozná zombie věc.

"I když to všechno dopadlo stejně, ne všichni bojovníci se zabili, aby následovali své velekněžky," řekl Damien.

"Řekněte mi o těch ostatních," řekl Stark. Nemohl sedět, chodil sem a tam v přední části stolu.

"No bylo docela zřejmé, že když se válečník zabije, nevrátí se ani on a ani ona. Našli jsme nějaké záznamy bojovníků, kteří dělali spoustu jiných věcí, aby se pokusili dostat na Onen svět." řekl Damien.

"Některé věci byly stejně šílené-jako když válečník vyhladověl a když byl v deliriu, jeho duše opustila jeho tělo," řekl Jack.

"Zemřel," řekla Shaunee.

"Jo, ten příběh byl krutý. Hodně křičel a měl halucinace o jeho velekněžce a tím čím prochází, než zemřel." řekla Erin.

"To. Nám. Nepomůže." řekla jim Afrodita.

"Někteří
z bojovníků si vzali drogy, aby se dostali do stavu tranzu a opravdu se jejich duším podařilo opravdu opustit jejich těla," pokračoval Damien, zatímco dvojčata na Afroditu vrhaly ošklivé pohledy. "Ale podle toho co víme, se jim nepodařilo dostat se na Onen svět. Víme to, protože se vrátili do svých těl a řekli svědkům, že se to nepodařilo." Damien se zastavil a podíval se na Thanatos.

Pokračovala v příběhu. "Pak bojovníci zemřeli. Každý z nich."

"Chránění jejich velekněžky je zabilo," řekl Stak a jeho hlas byl zcela bez výrazu.

"Ne, navrácení zpátky k životu, je zabilo," opravil ho Darius.

Stark se k němu otočil. "Neudělal bys to? Pokud by Afrodita zemřela, protože bys ji nemohl chránit, nezvolil by sis raději smrt, než život bez ní?"

Afrodita nedala Dariovi šanci odpovědět. "Byla bych super naštvaná, kdyby umřel. To je to, co jsem se ti snažila říct tam nahoře. Nemůžeš hledat Zoey kvůli vaší minulosti, dokonce ani ne kvůli vaší přísaze. Musíš jít dál a najít si nvý smysl života. Nový způsob, jak ji ochránit."

"Tak mi řekněte, co jste našli v těch zatracených knihách. Něco, co mi může pomoci, místo toho, abyste mi jen říkali, jak se to ostatním válečníkům nezdařilo."

"Povím ti něco, co jsme nevyčetli v knize. Minulou noc náhodou Stevie Rae vyvolala bílého býka."

"Temnota! Ona povolala Temnotu do tohoto světa?" Thanatos vypadala, jako by Afrodita právě uprostřed místnosti nechala vybuchnout bombu.

"Ona není mládě. Ona je jako Stark, červená upírka, ale ano. Byla to ona. V Tulse. Byla to nehoda." Ignorovala šokovaný pohled Thanatos a vytáhla kus papíru z kapsy. Četla: "Býk řekl: Bojovník se musí podívat na svojí krev, aby objevil most, kterým vstoupí na Ostrov žen. Pak musí sám sebe porazit v aréně. Pouze uzná-li její potřebu nad svou vlastní, bude se moct připojit ke své kněžce. Poté, co se spojí, to bude její volba, jestli se vrátí nebo zůstane."

Afrodita vzhlédla. "Má někdo ponětí, co to může znamenat?"

Zamávala papírem a Damien jí ho vzal. Jack mu jako obvykle koukal přes rameno.

"Jakou cenu temnotě zaplatila za tyhle informace?" zeptala se Thanatos. Její tvář byla absolutně bílá. "A jak mohla tu platbu přežít bez ztráty její mysli nebo duše?"

"To bylo to, o čem jsem taky přemýšlela a to hlavně po tom, co mi Stevie Rae řekla, že ten bílý býk nebyl dobrý. Řekla, že si nemyslela, že by ho mohlo porazit něco jiného než černý býk. Tak toho bílého dostala pryč."

"Ona vyvolal i černého býka?" řekla Thanatos. "To je téměř neuvěřitelné."

"Stevie Rae má nějaké šílené nadání pro zemi," řekl Jack.

"Jo to má. Jak jsem říkala, vyvolala toho dobrého býka. Vytáhla energii ze země a přivolala ho," řekla Afrodita.

"A věříte téhle Stevie Rae?"

Afrodita zaváhala. "Většinou."

Stark očekával, že alespoň jedno z mláďat Afroditu napomene a opraví, ale všichni mlčeli, dokud se Damien nezeptal. "Proč se ptáš na naší důvěru Stevie Rae?"

"Protože i když vím jen málo o starověké víře ve světlo a temnotu, které symbolizují býci, vím jedno, vždy musíš zaplatit cenu za jejich přízeň. Vždy. Otázkou zůstává, jakou laskavost musela Stevie Rae udělat Temnotě."

"Ale ona zavolala dobrého býka a ten mu nakopal zadek. Ten asi držel Stevie rae dál od zaplacení jejího dluhu," řekl Jack.

"Tak potom tedy dlužila platbu černému býkovi," řekla Thanatos.

Afrodita přimhouřila oči. "Tak o tomhle mluvila, když říkala, že už nikdy nevyvolá znovu ani jednoho z býků. Říkala, že cena byla příliš vysoká."

"Myslím, že byste se měli zaměřit na svoji kamarádku a zjistit, co musela zaplatit černému býkovi," řeka Thanatos.

"A proč mi o tom neřekla," přidala Afrodita.

Oči Thanatos vypadaly staře a smutně, když řekla: "Jen si pamatujte, že všechno má svůj důsledek. Ať už je to dobré nebo špatné."

"Můžeme se k tomu, co se stalo se Stevie Rae vrátit později?" řekl Stark. "Musíme se pohnout vpřed. Ke Skye a krvavému mostu. Tak pojďme dál."

"Hej, chlape," řekla mu Afrodita. "Uklidni se. Nemůžeš jen tak přijít na Ostrov žen a čmeláků a hledat tam krvavý most. Ochranné kouzlo Sgiach ti nakope prdel-nebo tě zabije."

"Nemyslím si, že to Stark myslel doslovně, když to říkal," řekl Damien a znovu rozvedl Afroditinu poznámku. "Píše se tu podívej se na svou krev a objev most, neříká se tu, podívej se do své krve a najdeš most."

"Fuj, metafora. Další důvod, proč tak nesnáším poezii," řekla Afrodita.

"Jsem dobrý v metaforách," řekl Jack. "Podívám se na to." Damien mu podal papír. Jack se kousal do rtu, zatímco si znovu četl řádky. "Hmm, kdybys byl s někým otisknutý, tak by to znamenalo, že bychom si s ním měli promluvit a možná bychom se něco dozvěděli."

"Nejsem s nikým otisknutý," řekl podrážděně Stark.

"Tak by to mohlo znamenat, že se musíme podívat na to, kdo jsi-protože něco co se týče tebe, je klíčem k tomu dostat se na ostrov Sgiach," řekl Damien.

"Já nic nevím! To je ten problém!"

"Tak jo. Podíváme se na to, co jsme zjistili o Sgiach a uvidíme, jestli najdeme něco, co by jí s tebou mohlo spojovat," řekl Jack a věnoval Starkovi uklidňující dotek.

"jo, vychladni," řekla Shaunee.

"Posaď se a dej si něco k jídlu." Erin ukázala na konec jejich stolu, kde byly sendviče.

"Jez," řekla Thanatos, přičemž si vzala sendvič a sedla si vedle Jacka. "Soustřeď se na život."
Stark potlačil frustrované zavrčení. Popadl sendvič a posadil se.

"Ach, uděláme graf z poznámek, které jsme udělali," řekl Jack a podíval se přes rameno na Damiena, který už ho vzal na vědomí a začal listovat papíry. "Některé z těch věcí jsou dost matoucí a vizuální pomůcky pomůžou vždycky."

"Dobrý nápad-tady to je." Damien vytrhl kus papíru ze žlutého bloku, který byl téměř celý popsaný poznámkami. Na vrchol nakreslil deštník a pod něj dva sloupečky. Na jednu stranu napsal SVĚTLO a na tu druhou TEMNOTA.

"Deštník nad světlem a temnotou je moc dobrý obrázek," řekla Thanatos. "Ukazuje, že jsou to sice dvě síly, ale patří dohromady."

"To byl můj nápad," řek Jack a trochu zrůžověl.

Damien se na něj usmál. "Výborně, ty." Pak ukázal na sloupec pod světlem. "Takže ke světlu napiš: dobrý, černý býk, Nyx, Zoey a my." Odmlčel se a všichni přikývli.

"A ke tmě: zlo, bílý býk, Neferet/Tsi Sgili, Kalona a Krakouni."

"Vidím, že jsi doprostřed napsal Sgiach," řekla Thanatos.

"Jo, spolu s cibulovými kroužky, hosteskou z Ding dongs a mým jménem," řekla Afrodita. "Co to má k čertu znamenat?"

"No, já si nemyslím, že jsme se rozhodli, jestli je Sgiach ve službách světla nebo temnoty," řekl Damien.

"Přidal jsem cibulové kroužky a Ding dongs," řekl Jack. Když na něj všichni zírali, jen pokrčil rameny a dodal: "Cibulové kroužky jsou přesmažené a moc kalorické, ale cibule je zelenina. Takže nejsou pro nás dobré? Možná, že ano? A dobře, Ding dongs je čokoláda, ale má ve středu krém. Není mléko a všechny mléčné výrobky zdravé?"

"Myslím, že máš poškozený mozek," řekla Afrodita.

"Přidaly jsme tvoje jméno," řekla Erin.

"Jo, protože si myslíme, že jsi super otravná. Něco jako Glee Rachel," řekla Shaunee. "Super otravná, ale na přehlídce přijde většinou s dobrou věcí a zachrání celou sortu lidí tam."

"Ale myslíme si, že jsi baba z pekla. Stejně jako ty si to myslíš o nás," dokončila to Erin a věnovala Afroditě sladký úsměv.

"V každém případě" -Damien rychle vygumoval cibulové kroužky, Ding dongs i jméno Afrodity a položil graf doprostřed stolu, a pak se vrátil ke žlutému bloku- "tady je pár informací, co jsem zjistili o Sgiach." řekl Damien a četl si poznámky, které udělali. "Je považovaná za královnu všech válečníků. Spoustu válečníků trénovalo na jejím ostrově, takže spoustu synů Erebovo přicházelo a odcházelo, ale bojovníci, kteří zůstali s ní, jí přísahali věrnost-"

"Počkej, Sgiach měla víc než jen jednoho válečníka, který jí složil slib?" přerušil ho Stark.

Damien přikývl. "Zřejmě jich má celý klan. Jen je nenazývá syny Erebovi. Jejich titul byl..." Damien se odmlčel a listoval stránkami. "Tady to je. Byly nazývání strážci Ace."

"Proč Ace?" zeptal se Stark.

"Je to metafora," řekla Afrodita a protočila oči. "Další. Je to ta, které říkali Sgiach. Symbolizuje královnu jejich klanu."

"Myslím, že je to skotský klan. Jsou super," řekl Jack.

"Samozřejmě, že ano," řekl Afrodita. "Kluci v sukních jsou tvůj mokrý sen."

"V kiltech, ne sukních," řekl Stark. "Nebo přehozech, Pokud jsou tak staří jak říkáte, budou to philamory."

Afrodita na něj zvedla blond obočí. "A to víš, protože to rád nosíš?"

Pokrčil rameny. "Já ne, ale můj děda je na to zvyklý."

"Jsi skot?" hlas Damiena byl nedůvěřivý. "A to nám to říkáš až teď?"

Stark znovu pokrčil rameny. "Co s tím má co dělat moje lidská rodina? Nemluvil jsem s nimi už čtyři roky."

"Není to jen o rodině," Damien hlas hořel vzrušením, když znovu procházel stránky bloku.

"Ach, zatraceně. Je to o krvi tvojí rodiny, idiote," řekla Afrodita. "Jak se jmenovat tvůj dědeček příjmením?"

Stark se na Afroditu zamračil.

"MacUallis," řekl Stark a Damien dohromady.

"Jak to víš?" zeptal se Stark.

"Byl to klan MacUallisů, kteří byly strážci Ace." Damien se vítězně ušklíbl a otočil blok směrem ke všem v místnosti, kde bylo napsáno: CLAN MACUALLIS=strážci ACE, aby to mohli všichni vidět.

"Vypadá to, že jsme našli naši krev, která vede k mostu," řekl Jack a objal Damiena

16.KAPITOLA

zoye

Heath se pohl a zamumlal ve spánku něco o tom, že zamešká fotbalový trénink. Dál spícího jsem ho pozorovala a zadržovala dech, když jsem chodila dokola kolem místa kde spal.
Nebo bych jej snad měla vzbudit a povědět mu, že je mrtvý a že už si nikdy fotbal nezahraje?
Ne, sakra.
Snažila jsem se být tak klidná, jak jen jsem mohla, ale nešlo to.
Tentokrát jsem to ani nepředstírala a nelehla si vedle něj. Nemohla jsem si pomoct. Nemohla jsem přestat. Musela jsem být stále v pohybu.
Byli jsme skoro v polovině cesty do hustého háje, protože jsme před něčím utíkali. Ale před čím? Nemohu si vzpomenout, ale všechny ty malé stromky a spousta starých skalisek vypadala v pohodě. A vše bylo pokryto mechem. Silným a měkkým a pohodlným mechem.
Najednou mě rozptýlilo, jak se mé bosé nohy bořili do mechu a mé prsty si hrály v živém zeleném koberci.
Živém? Povzdechla jsem si.
Ne. Měla jsem takové podezření, že tady nic není opravdu živé, ale často jsem na to zapomínala. Baldachýny stromů, listí a větví s tím sluncem působily tak teplým dojmem, ale mrak nad mou hlavou mi způsobil, že jsem se celá začla třást.
Tma...
Překvapeně jsem zamrkala a najednou si vzpomněla. To byl důvod, proč jsme se s Heathem schovali v tomto háji. Ta věc byla stále za námi, ale nikdy nepřesáhla hranice háje.
Znovu jsem se zachvěla.
Neměla jsem tušení, co ta věc je. Měla jsem jen pocit, jako bych cítila tmu, závan něčeho, jako by to bylo mrtvé s rohy a křídly. Na nic jsme s Heathem předtím nečekali a hned utíkali pryč sotva nám dech stačil. Což byl taky důvod toho, proč teď tak tvrdě spal. Zase. Taky bych chtěla tak spát.
Bohužel jsem nebyla schopna si odpočinout, takže jsem místo toho chodila.
Vážně mi už vadilo, že má paměť byla přeházená. A horší je, že i když bych si myslela, že je má paměť roztříštěná, asi bych to pak poznala, protože stejně jako teď, by se mi kusy paměti vracely. Začala bych vzpomínat na další věci, děsivé věci, podobné těm, které nás s Heathem vehnaly do háje. Něco z toho byly staré věci.
Nemohla jsem si vzpomenout, jak vypadala moje máma. Nemohla jsem si vzpomenout na barvu svých očí. Nemohla jsem si vzpomenout, proč už nevěřím Stevie Rae.
To, co jsem si pamatovala bylo ještě zneklidňující. Vzpomněla jsem si na každý detail ze smrti Stevie Rae. Taky na to, že táta od nás odešel a už se nevrátí. Vzpomněla jsem si, že jsem věřila Kalonovi a příšerně se v něm zmýlila.
Bylo mi špatně od žaludku a bolest mě nutila pořád chodit sem a tam po vnitřku háje. Jak jsem mohla nechat Kalonu, aby mě tak totálně zbláznil? Byla jsem idiot! A způsobila jsem Heathovu smrt.. Moje mysl nechtěla tu vinu přijmout. Ta myšlenka byla příšerná.
Zahlídla jsem stín. Rychle jsem se otočila a stanula tváří v tvář s ní. Viděla jsem jí už předtím - v mých snech a sdílených vizích.
"Ahoj, A-yo," řekla jsem tiše
"Zoey," řekla, pokyvujíc hlavou v pozdrav. Její hlas zněl hodně jako můj, s výjimkou jejího pocitu smutku, kdykoli promluvila.
"Věřila jsem Kalonovi kvůli tobě," řekla jsem jí.
"Soucítila si s ním kvůli mně," opravila mě. "A když jsi mě ztratila, zmizel i tvůj soucit."
"To není pravda," řekla jsem. "Stále mám soucit! Starám se o Heatha."
"Opravdu? To proto ho držíš tady s tebou, místo abys ho nechala jít dál?"
"Heath nechce odejít!" střelila jsem po ní pohledem a pak překvapeně zavřela pusu, když mi došlo jak naštvaně jsem zněla.
A-ya zavrtěla hlavou a její vlasy se jí zatřepetaly okolo pasu. "Nepřestala jsi myslet na to, co Heath chce - to, co kromě tebe bude chtít. Ale přestaneš, opravdu, pokud mě hned nezavoláš zpátky."
"Nechci tě zpátky, to kvůli tobě se to všechno stalo."
"Ne Zoey, to není pravda. To vše se stalo z řad voleb udělaných určitým počtem lidí. Není to jen o tobě." Smutně zavrtěla hlavou a zmizela.
"Dobrý mizení," zamumlala jsem a začala znovu přecházet sem a tam, ještě neklidněji než předtím.
Když zablikal další stín, někde v rohu mého pohledu, jsem se otočila, připravená říct A-ye ať jde jednou provždy pryč, ale místo toho jsem zůstala stát s otevřenou pusou. Zírala jsem na sebe. No vlastně jsem svou devítiletou verzi viděla už předtím, než nás s Heathem začalo něco honit.
"Ahoj," řekla jsem.
"Máme kozy!" řeklo mi to děcko zírajíc na mou hruď. "Jsem opravdu ráda, že máme kozy. Konečně!"
"Jo, to je to, co jsem si myslela taky. Konečně."
"Trošku jsem si přála, aby byly větší." Upřeně zírala na moje prsa, až jsem cítila jak mi rukou přejíždí po hrudi, což bylo směšné, protože ona byla já a to bylo prostě divný. "Ale jo, dobře, mohlo by to být horší! Mohly jsme být jak Becky Apple, haha!"
Její hlas byl tak naplněn radostí, že se mi na tváři rozlil úsměv, ale jen na vteřinu. Bylo to, jako by to pro mě bylo příliš těžké, být šťastná a zářit s ní radostí.
"Becky Renee Apple - je to možný, že jí tak mamka pojmenovala a ona pak měla všechny své svetry s monogramem? 'BRA', " řeklo moje malé já a začalo se smát.
Snažila jsem se, neúspěšně, držet si na tváři úsměv, když jsem řekla: "Jo, že chudák holka byla odsouzená hned od prvního dne chladného počasí." Povzdechla jsem si a přejela si rukou po tváři, a přemýšlela, proč je mi tak nevysvětlitelně smutno.
"To je proto, že už s tebou nejsem," řeklo dítě. "Já jsem tvá radost. Beze mě nemůžeš být už nikdy opravdu šťastná."
Zírala jsem na ni, protože jsem věděla, že stejně jako A-ya, mi říká pravdu.
Heath znovu zamumlal ze spaní, že jsem k němu stočila pohled. Vypadal tak silný a normální a mladý, ale už nikdy nevkročí na fotbalové hřiště. Nikdy nebude manžel. Nikdy nebude táta. Podívala jsem se na svoje devítileté já.
"Nemyslím si, že si zasloužím být zase šťastná."
"Je mi tě líto, Zoey," řekla a zmizela.
S pocitem závratě jsem zase začala chodit sem a tam. Další verze mě už neblikala, rovnou mi zablokovala cestu. Nevypadala jako já. Byla super vysoká. Její vlasy byly dlouhé, divoké a jasně červené. Setkala jsem se s jejím pohledem a viděla tu podobnost - naše oči byly stejné. Ona byla moje další část, znám jí.
"Tak kdo jste?" řekla jsem unaveně. "A která část mého já bude chybět, když vás nedostanu zpátky?"
"Můžeš mi říkat Brighid. Beze mě ti chybí síla."
Povzdechla jsem si. "Jsem unavená na to, být silná právě teď. Můžeme si promluvit až si zdřímnu?"
"Ty to nechápeš co?" Brighid pohrdavě zavrtěla hlavou. "Bez nás nebudeš spát, nebudeš lepší, nebudeš odpočívat. Bez nás, budeš více či méně neúplná a zmizíš."
Snažila jsem se soustředit přes bolesti hlavy. "Ale já chci zmizet, s Heathem."
"Ano, můžeš."
"A když vás zase dám všechny dohromady, opustím Heatha."
"Ano, můžeš."
"Nemohu to udělat. Nemůžu se vrátit do světa bez něj!" řekla jsem.
"Potom jsi opravdu zlomená." Brighid zmizela.
Tvrdě jsem dosedla na mech. Nevěděla jsem, že brečím, dokud slzy neudělaly mokré stopy na mých džínách. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, zmatená, unavená, ale nakonec do mé duševní mlhy vklouzl zvuk: křídla, šustění a bití větru.
"Pojď Zo. Musíme se dostat dál do háje."
Vzhlédla jsem a viděla Heatha, jak se krčí vedle mě. "Je to moje chyba," řekla jsem.
"Ne, to není, ale proč záleží na tom, čí vina to je? Stalo se, zlato. Nejde to vrátit zpátky."
"Nemůžu tě opustit, Heathe,"vzlykala jsem.
Odhrnul mi vlasy z obličeje a podal mi další balení Kleenexů. "Vím, že nemůžeš."
Zvuk ohromných křídel sílil, větve stromu za námi se houpaly v odezvě.
"Zo, promluvíme si o tom později, ok? Teď sebou musíme zase hejbnout."
Chytil mě za loket, zvedl mě na nohy a vedl dál do háje, kde byli stíny ještě tmavší a stromy pradávnější.
Nechala jsem ho vést mě. Cítila jsem se líp, když jsem se pohybovala. Ne dobře, necítila jsem se dobře, ale bylo to lepší.
"To je on, ne?" řekla jsem apaticky.
"On?" zeptal se Heath a pomohl mi přejít přes velký hrubý kámen.
"Kalona." Zdálo se, že to slovo zapříčinilo změnu hustoty vzduchu kolem nás. "Jde si pro mě."
Heath se na mě ostře podíval a křičel: "Ne, nedovolím, aby tě dostal!"

Stevie Rae

"Ne, nedovolím, aby tě dostal!" křičel Drak.
Spolu se všemi ostatními v Radě zírala Stevie Rae na Draka, který vypadal že mu praskne hlavní tepna.
"Ehm, kdo, Draku?" řekla Stevie Rae
"To krakoun, který zabil mé přátele! To je důvod, proč nemůžeš jít ven sama, dokud to stvoření nevystopujeme a nezničíme."
Stevie Rae se snažila ignorovat pocit z Drakových slov, ten pocit viny, který zažila, když stála před ním, vidět jeho žal a vědět, že jí sice Rephaim zachránil život, dvakrát, ale taky zabil Anastasii.
Změnil se. Je teď jiný, pomyslela si. Přála si říct ta slova nahlas a nezapříčinit, že se svět kolem ní zhroutí.
Ale nedokázala říct Drakovi o Rephaimovi. Nedokázala o něm říct nikomu. Tak místo toho začala opět plést lži s pravdou, tvořit hrozný gobelín daňových úniků a podvodů.
"Draku, já nevím, který krakoun byl tam v parku, myslím jako tak, že mi neřekl své jméno."
"Myslím, že to byl jejich vůdce - Ref-jakkoli," Dallas promluvil a Stevie Rae po něm střelila pohledem.
"Rephaim," řekl Drak hlasem jako smrt.
"Jo to je ono. Byl obrovský a jeho oči vypadaly opravdu lidsky. Navíc, měl něco z člověka. Bylo zřejmé, že si hovno myslí."
Stevie Rae potlačila nutkání stisknout Dallasovi ruku přes pusu a nos možná taky. To by ho určitě donutilo přestat mluvit.
"Ach, Dallasi, cokoliv. Nevíme, který krakoun to byl. A Draku, chápu, že máte strach ale mluvíme jen o tom, že půjdu do benediktinského opatství, abych řekla babičce o Zoey. Nejdu sama někam do divočiny."
"Ale Drak má dobrý postřeh," řekla Lenobia. Erik a profesorka Penthasilea přikývli a jejich nehody o Neferet a Kalonovi dočasně odložili. "Krakoun se objeví tam, kde jste byli, když jste rozmlouvali se zemí."
"Je primitivní říct, že rozmlouvala se zemí," Drak mluvil rychle do Lenobiiny pauzy. "Jak nám vysvětlila Stevie Rae, ona vedla dialog s prastarými silami dobra a zla. Že se to stvoření objevilo během projevu zla nemůže být náhoda."
"Ale krakoun na mě neútočil. Bylo to---"
Drak zvedl ruku, aby ji umlčel. "Nepochybně byl vyvolán z Temnoty a pak zaútočil na jednoho ze svých vlastních, jak zlo často dělá. Nemůžeme vědět jistě, že po tobě nešel."
"A také nemůžeme s jistotou vědět, že v Tulse je jen jeden krakoun," doplnila Lenobia.
Panika třepetala v žaludku Stevie Rae. Co kdyby každý byl tak vyděšený vidinou bandy krakounů pobíhající v Tulse, že by dělali nemožné pro to, aby jí dostali pryč a ona tak neviděla Rephaima?
"Jdu do kláštera za babičkou Redbirdovou," řekla pevně Stevie Rae. "A nemyslím si, že jsou venku nějací krkouni. Myslím si, že ten jeden z parku byl asi nějak pozadu a já ho omylem vyvolal z Temnoty. A jelikož už jí znovu vyvolávat nehodlám, není důvod se bát, že bysme měli co dočinění s nějakym ptákem."
"Nepodceňuj nebezpečí toho stvoření," řekl Drak. Jeho hlas byl smutný a temný.
"Nebudu. Ale taky nedovolím, abych se kvůli tomu uvěznila na akademické půdě. Nikdo z nás
by neměl," dodala spěšně. "Musíme být opatrní, ale nemůžeme nechat strach a zlo řídit naše životy."
"Stevie Rae má pravdu," řekla Lenobia. "Vlastně jsem přesvědčená, že bychom se měli dostat zpátky do školy, podle platných jízdních řádů a mít ve třídách červená mláďata."
Kramisha, která do té doby tiše seděla vedle Stevie Rae, si odfrkla. Slyšela Dallase, který seděl po její pravici, jak si těžce povzdechl. Ona potlačila úsměv a řekla: "Myslím, že je to opravdu dobrý nápad."
"Nemyslím, že bychom měli říkat něco o stavu Zoey," řekl Erik. "Aspoň ne do té doby, než se stane něco trvalejšího."
"Ona neumře," řekla Stevie Rae.
"Nechci aby umřela!" řekl Erik rychle a díval se zjevně rozrušený při tom pomyšlení. "Ale věci, které se v poslední době staly, včetně ukazujících se krakounů, jsou to poslední co chceme a ještě by se o tom mělo mluvit?"
"Nechci o tom mlčet," řekla Stevie Rae.
"Tak se asi shodneme na kompromisu," řekla Lenobia. "Odpovídat na otázky o Zoey, když se nás někdo zeptá, aměřit se na pravdu - že se jí všichni snažíme dostat z druhého světa."
"A my vydáme obecné varování, že by všechna mláďata měla být ostražitá k věcem okolo a ke zpravodajství," přidal Drak.
"To zní rozumně," řekla Penthasilea.
"Dobře, mně taky," řekla Stevie Rae. Pak se odmlčela, než dodala: "No, jenom mě zajímá…vrátím se do třídy, kde jsem byla předtím?"
"Jo,to mě taky napadlo," řekla Kramisha.
"Mě taky," řekl Dallas.
"Mláďata by měla navštěvovat třídy, vy kterých skončila," řekla hladce Lenobia a usmála se na Kramishu a Dallase. Pak se obrátila ke Stevie Rae. "Upíři si vybírají své profesní dráhy, které by chtěli studovat - ne ve třídě s mláďaty, ale s ostatními upíry, kteří jsou odborníci ve svém oboru. Už víte, co chcete studovat?"
I když na ní všichni zírali, Stevie Rae měla bez váhání odpověď. "Nyx. Chci studovat to, jak být velekněžkou. Chci být jedinečná proto, že jsem si to zasloužila a ne jen proto, že jsem jediný druh červené upírky ve známém vesmíru."
"Ale my nemáme žádnou velekněžku, pod kterou bys mohla studovat - ne od Neferet, která odešla," řekla Penthasilea.
"Pak myslím, že budu studovat na vlastní pěst, dokud nebudeme mít naší velekněžku zpátky."
Podívala se na Pethasileu a dodala: "A mohu vám slíbit, že velekněžka nebude Neferet."
Stevie Rae vstala. "Dobře, dobře, půjdu do kláštera, jak jsem řekla. Až se vrátím, navštívím zbytek červených mláďat a řeknu jim co a jak."
Všichni začali odcházet z pokoje, když si ji Drak odtáhl stranou. "Chci abys mi slíbila, že budeš opatrná," řekl. "Máš dar zotavení, který hraničí s zázračným uzdravením, ale stále nejsi nesmrtelná, Stevie Rae. Musíš si to pamatovat."
"Budu dávat pozor, slibuju."
"Jdu s ní," řekla Kramisha. "Budu hlídat oblohu, jestli se neobjeví nějaký pták. A věřte mi, že holčičí křik je smrtelný. Pokud se jeden objeví, bude vědět celý svět, že tam je."
Drak přikývl, ale nevypadal přesvedčený. Stevie Rae se ulevilo, když si ho zavolala Lenobia a začala rozhovor o povinném bojovém umění pro všechny mláďata.
Vyklouzla z místnosti a snažila se přijít na to, jak by se mohla zbavit Kramishy, když je odchytil Dallas.
"Můžu s tebou na vteřinu mluvit, než odejdete?"
"Budu v Zoeyně pokoji," řekla Kramisha. "A ne, nemůžeš se mnou mluvit."
Stevie Rae sledovala jak odchází po chodbě, než se neochotně obrátila na Dallase.
"Můžeme jít tam?" zeptal se a ukázal na opuštěné mediální centrum.
"Jasně, ale rychle."
Aniž by cokoli řekl, otevřel dveře a vstoupili do chladné místnosti, která voněla jako knihy a citronový lesk na nábytek.
"Ty a já už spolu nemusíme být," řekl Dallas, vše ve spěchu.
"Huh? Nemusíme být spolu? Co tím myslíš?"
Dallas zkřížil ruce na prsou a podíval se super nepříjemně. "Myslím, že bychom měi jít s pravdou ven. Byla jsi moje přítelkyně. Už nechceš být a já to chápu. Měla jsi pravdu, nemohl jsem nic udělat, abych tě uchránil před tím krakounem. Budu tady pořád pro tebe holka, protože budeš vždycky moje velekněžka."
"Nechci se rozejít!" Vyhrkla.
"Nechceš?"
"Ne," a taky že ne. V tom okamžiku, Dallas pro ni byl všechno, jeho srdce a dobrota byly tak zřejmé, že ztratit ho by bylo jako dostat pěstí do břicha.
"Dallasi, je mi moc líto, co jsem řekla předtím. Byla jsem zraněná a šílená, a já to tak nemyslela. Nemohla jsem ani vyjít ven z kruhu, a neexistuje způsob, jak by se tam mohl někdo dostat a zachránit mě. "
Dallas se setkal s jejím pohledem. "Ale krakoun se tam dostal."
"No, jak jsi sám řekl, on je na straně temnoty," řekla, a při myšlení na Rephaima jí bylo jako když jí cákají studenou vodu do obličeje.
"Je tady toho hodně na straně temnoty, tam venku," řekl Dallas. "A vypadá to, že utíkají směrem k tobě. Takže pozor, jo, děvče? " Natáhl ruku a odhrnul její blond lokny z tváře.
"Nesnesl bych, kdyby se ti něco stalo." Položil jí ruku na rameno. Palcem jí jemně pohladil linii krku.
"Budu dávat pozor," řekla tiše.
"Opravdu nechceš, abychom se rozešli?"
Zavrtěla hlavou.
"Jsem rád, protože já taky ne."
Dallas se sklonil a vtáhl si ji do náruče. Jejich rty se setkaly ve váhavém polibku. Líbal skvěle - to on vždycky. A líbilo se jí, že byl vyšší než ona, ale ne moc vysoký. Taky dobře chutnal. Dallas věděl, že se jí líbí, když jí tře záda, tak dal ruce kolem ní a vklouzl pod košili - ne kvůli prsům, jako většina chlapů. Místo toho, Dallas začal třít rukama kruhy přes její dolní část zad, přitiskla se k němu blíž a on prohluboval jejich polibek.
Stevie Rae ho líbala zpátky. Je to dobrý pocit, být s ním. . . zapřít všechno. . .zapomenout na chvíli na Rephaima a všechno to okolo. . . Stevie Rae se odtáhla od Dallase. Oba nemohli popadnout dech.
"Já, ehm, já musím jít. Pamatuješ?" Stevie Rae se na něj usmála a snažila se, aby to neznělo tak trapně, jak se cítila.
"Vlastně jsem trochu zapomněl," Dallas se na ni sladce.
"Ale já vím, že musíš jít. No tak. Budu čekat na pokoji. "
S pocitem jako zrádce, lhář a odsouzený vězeň, se Stevie Rae nechala vzít za ruku a dovést k autu Zoey, tak jako by opravdu, opravdu mohli být znovu přítel a přítelkyně