Stark
Seoras je vedl k černému Range Roveru, který byl zaparkovaný za rohem dohledu. Stark zastavil vedle vozidla. Musel mít ve tváři velké překvapení, protože se Válečník smál a řekl: " Čekal jsi, že pojedeme na poníkovi?"

"Já o něm nic nevím, ale já jo," řekla Afrodita, která se škrábala na zadní sedadlo vedle Daria. "A pro jednou jsem vážně ráda, že to tak není."

Seoras otevřel přední dveře spolujezdce a Star nasedl, držící jemně Zoey. Válečník začal řídit ještě předtím, než Stark zjistil, že s ním Sgiach není.
"Hej, kde je tvoje královna?"zeptal se Stark.
"Sgiach nepotřebuje motor, aby cestovala na svém ostrově."
Stark se snažil přijít na to jak odpovědět, když najednou Afrodita promluvila.
"Co to k sakru znamená?"

"Znamená to, že Shiachiina přízeň není nekonečná. Její přízeň je v tomto ostrově. Ona tady velí všem a všemu.
"No u svatejch hoven! Ty říkáš, že se může přemisťovat jako ve Star Treku? Ne to přece není možné…" řekla Afrodita.
Stark, začal uvažovat o nějakém podivínském vtipu.
Jenže starý Válečník byl zcela nezčeřený Afroditinou odpovědí. Jednoduše pokrčil rameny a řekl: "Ano, to bude dobré, vysvětlí se to."

"Ty znáš Star Trek?" vyšlo ze Starkovy pusy dřív, než jeho mozek stačil myslet.
Válečník znovu pokrčil rameny. "Máme satelit."

"A Internet?" zeptala se Afrodita s nadějí v hlase.
"Internet také," prohlásil Seoras s vážnou tváří.
"Takže jste v kontaktu s vnějším světem," řekl Stark.
Seoras se na něj podíval. "Ano, když to slouží ke královniným účelům."

"Já se nedivím. Je to královna. Má určitě ráda nakupování přes Internet," řekla Afrodita.
"Je to královna. Chce být informována, co se děje ve světě a tak," řekl Válečník takovým tónem, že se nikdo neopovážil říct jakoukoli další otázku. Jeli mlčky, dokud si Stark nezačal dělat starosti s osvětlením na východní straně oblohy.
Jen on dokázal říct Seorasovi, co by se stalo, kdyby nebyl uvnitř za svítání, když Válečník ukázal na severo-západ na úzkou cestu.
"Craobh- posvátný háj. Hrad je těsně u břehu.".

Stark byl uchvácen. Díval se na znetvořené kmeny stromů, které musí být zdánlivě vysoké, protože vrhaly na oceán zelený stín. Jen zahlédl, co se skrývá uvnitř háje- vrstvy mechu a stínu, a spousta mramoru, který vytvářel podivuhodný oblouk. , který vrhal skvrny slabého světla.
A pak tam byly dva stromy srostlé do jednoho- vypadaly jako maják. Větve byly podivné spojeny, na nich byly pruhy jasné barevné tkaniny a všechno tohle vytvářelo zajímavý kontrast ke stráří stromu. Čím déle se na ten strom Stark díval, měl pocit, že ho cítí.
"Nikdy jsem neviděl takový strom. Proč je na něj navázána ta tkanina?" zeptal se.
Segoras zabrzdil, zastavil se uprostřed silnice.
"Hloh* a jeřáb** se pěstují tak, že společně visí na jednom stromě.
Když mu to vysvětlil, hodil po něm Stark frustrovaný pohled.
"Visící strom?"
"Vzdělání ti bohužel chybí, chlapče. Ach, Thon je strom přání. Každý pás tkaniny představuje jedno přání. Někdy to jsou rodiče, kteří zdraví Velký vůz.. někdy jsou to přátelé a někdy nov život. Ale nejčastěji to jsou přání zamilovaných, abych se jejich životy svázaly a měli štěstí. Ty stromy pěstuje dobrými lidmi,kteří kořeny krmili přidáváním svých přání z jejich světa.
"Dobrými lidmi?" Stark vypadal podrážděně.
"Pohádkovými vílami. Nechcete vědět, kde ty tkaniny přivazujeme?"

"To je romantické,"vzdychla Afrodita, čistě bez sarkasmu.

"Ano,dámo ,jestli je to skutečně romantické, tak to musí pocházet ze Skotska," řekl Bojovník a popojel autem dál od stromu, přičemž na chvíli zastavil. Rozrušený myšlenkami o Zoey, Stark nezaregistroval hrad dokud Seoras znovu nezastavil. Podíval se nahoru a jeho pohled vyplnil požár světla odrážející se na vodě. Hrad stál několik set mil od hlavní silnice, vedla k němu jediná cesta - kamenný most nad bažinatých polích. Pochodně, stejné jako ty, které lemovaly hlavní cestu vytvářeli i chodník do hradu. A mezi nimi byly kůly, na každém z nich hlava - ústa v grimase, oči chyběly, ty věci vypadaly jakoby se hýbaly a Stark si uvědomil, že ten dojem způsobily jen dlouhé vlasy které vlály v studeném vánku a spolu s tvářemi působily jako duchové. "Odporné," zašeptala Afrodita ze zadního sedadla.
"Velký příjemce hlav," řekl Darius klidně a uctivě.
"Ano, Sgiach," bylo všechno co dodal Seoras, ale jeho ústa se skřivili v úsměvu odrážející hrdost v jeho hlase.
Stark nic neříkal. Namísto toho pozorně sledoval cestu. Pevnost Sgiach stála na samotném okraji útesu, který předtím přehlédl. Hrad byl postaven ze šedého kamene, kolem něj byl nízký, hnědý plot a jediný vchod vypadal jako most vedoucí přímo k velkým dubovým dveřím. Jakmile vystoupil z auta, něco zaslechl. Nic však neviděl, ale když lépe zaostřil zrak, jasně uviděl tvar silného, černého býka s obrazem bohyně. Nebo možná královny, namalované na jeho svalnatém těle.
Tehdy se dveře hradu otevřely, a Bojovníci, muži i ženy vyšly ze vnitř, prošli přes most a kráčeli rovnou ke skupince.
Stark udělal automaticky krok zpět když se Darius postavil před něj v ochranné pozici."Dinnae hledá problémy i tam, kde nejsou," řekl Seoras snažící se uklidnit situaci zdvihnutím ruce. "Přejí si jen ukázat náležitou úctu tvé královně."
Bojovníci, oblečený stejně jako Seoras bez ohledu na pohlaví, se pohybovaly rychle, a bez znaku agresivity k Starkovi. Přicházely postupně za sebou ve dvojicích přičemž jedna dvojice nesla mezi sebou kožené nosítka. Když tam Stark jen tak nehybně stál, Seoras přišel k němu a roztáhl ruce. Neměl v plánu nechat Zoey odejít, nemyslel si, že by to mohl zvládnout. Tehdy uviděl něco zlatého, krouticí se na Seorasovom předloktí. Bylo to něco, co se ho dotklo hluboko v jeho nitru. S překvapením zjistil, že Seorasovi již důvěřuje, a tak, jak se stal Zoeyným bojovníkem, věděl, že se jí nevzdává, ale sdílí její místo. Seoras se otočil a opatrně zvedl Zoey a položil ji na nosítka. Bojovníci, šest na každé straně se s respektem uklonili. Vůdce Válečníků - vysoká, rudovlasá žena, která stála vpředu, řekla Starkovi: "Bojovníku, moje místo je tvoje." Stark se instinktivně pohnul dopředu, aby zaujal její místo v čele skupiny. Seoras kráčel před nimi. Stark a ostatní Bojovníci ho následovali, nesa Zoey jako padlou královnu do paláce Sgiach.

Interiér hradu byl velkým překvapením, zvláště poté, hrozné "dekoraci" co viděli venku. Stark očekával, že to bude válečnický hrad, něco na sparťanský styl se zbraněmi, kobkami namísto pokojů a podobně. To co viděl, ho překvapilo.
Vnitřek hradu byl nádherný. Podlaha byla vyrobena z matného bílého mramoru a její spáry byly vyplněny stříbrem. Kamenné stěny byly pokryty tapisériemi které líčili vše z ostrova, dost scén na bitevním poli, které byly stejně krásné jako byly krvavé..Skupinka kráčela dále po dlouhé chodbě až přišli k dvojímu kamennému schodišti.Seoras jej zastavil mávnutím ruky.
"Nemůžeš být ochráncem své Ace dokud neuděláš jedno rozhodnutí. Takže musíš se rozhodnout, chlapče. Chceš, abychom na chvíli uložili tvou královnu a využili nějaký čas na přípravu a odpočinek nebo začneme hned s tvým hledáním?."
Stark neváhal. "Nemám čas na odpočinek, a připravovat jsem se začal ode dne, kdy mě Zoey akceptovala jako svého bojovníka. Moje rozhodnutí je - začít úlohu, kterou mám, hned!"
Seoras mírně přikývl. "Dobře, pak půjdeme hned do pokoje Fi-anna Foil." Bojovník se otočil, zanechali schodiště za sebou a vykročil po hlavní chodbě. Hned za ním Stark a ostatní nesli Zoey s sebou. Na Starkovo úplné podráždění, Afrodita zrychlila krok, dokud nebyla při nich a zeptala se, "Takže, Seorasi, co přesně si myslel tím, že Stark musí něco hledat?" Seoras se na ni podíval přes rameno a řekl, "Nic jsem tím nemyslel, dámo, jen jsem jeho roli pojmenoval" hledání "co i je."
Afrodita si odfrkla. "Buď už konečně zticha," zašeptal jí Stark. Jako obvykle, Afrodita ho ignorovala. "Ano, rozumím tomu slovu, jen si nejsem jistá jeho významem pro Starka."
Seoras došel k obrovským dvojitým dveřím. Stark si pomyslel, že vypadají jako by na jejich otevření byla zapotřebí celá armáda, ale Bojovník jen zastavil a řekl, "Tvůj Ochránce si táže povolení, aby mohl vejít, moje Ace." Dveře se samy otevřely a Seoras s ostatními vešli do té nejúžasnější místnosti, jakou Stark kdy viděl.
Sgiach seděla na trůně z bílého mramoru, který byl umístěn na trojnásobným pódiu uprostřed masivní místnosti. Trůn byl neuvěřitelný, z vrchu k bokům na něm byly vytesány složité uzly, které vypadaly jako by znázorňovaly příběh, nebo líčili scény. Za trůnem bylo velké barevné okno a venku už začalo svítat. Světlo dopadalo do místnosti a Stark se odtáhl dál, do stínu, aby ho ne zasáhly sluneční paprsky.
To, vyvolalo zvědavé pohledy všech Válečníků. Snažil se nevšímat ničeho, hlavně světla a nutil svůj mozek pracovat navzdory teplu a záři, která ho více než znepokojovala. Tehdy Afrodita vykročila, rychle se uklonila Sgiach a pak řekla Seorasovi, "Stark je červený upír. Je odlišný od ostatních upírů. Shoří v přímém denním světle."
"Zakryjte okna." přikázal Seoras. Bojovníci hned udělali jak řekl a zatáhli červené závěsy, kterých si Stark předtím nevšiml. Jeho oči si okamžitě přizpůsobili tmě ,která pokryla místnost, takže ještě předtím než Bojovníci zapálili pochodně, jasně viděl Seorasa jak kráčel ke královně a zaujal místo po levé straně. Stál tam s takovou důvěrou, že byla téměř hmatatelná. Stark věděl bez jakýchkoli pochybností, že nic na tomto světě a možná ani na tom dalším, nemůže projít přes Seorasa, aby ublížilo jeho královně a tehdy Stark pocítil trpkou vlnu závisti. Chci to! Chci Zoey zpět, chci si být jistý, že jí nic už nikdy neublíží znovu!
Sgiach zvedla ruku a pohladila předloktí svého bojovníka rychle, ale intimní. Královna se na Seorasa nepodívala ale Stark ano a tehdy si uvědomil. On není jen nějaký obyčejný Ochránce. Je její. A miluje ji.
"Pojď blíž. Polož mladou královnu přede mě. Zatímco mluvila, mávla rukou. Bojovníci se po sunuly do předu a jemně položili nosítka se Zoey na mramorovou podlahu k nohám královny.
"Nesnese sluneční světlo. Co ještě je na tobě jiné?" zeptala se Sgiach. Stark se podíval na královnu s jejím Ochráncem a rychle odpověděl, "Většinou spím během celého dne. Nejsem stoprocentně silný, pokud je slunce na obloze. Potřebuji pít více krve než normální upíři. Nemohu vstoupit do soukromého domu, aniž jsem tam byl pozván. Určitě je ještě několik dalších rozdílů, ale červeným upírem nejsem dlouho, a to, co jsem řekl, je zatím vše o čem vím.
"Je pravda že si zemřel a pak si opět ožil?" zeptala se královna.
"Ano" řekl rychle Stark doufající, že už se ho na tyto věci ptát nebude.
"Fascinující ...." Sgiach zamumlala.
"Stalo se to přes den, kdy se duše tvé královny roztříštila? Je toto důvod, proč si ji neuchránil?" zeptal se ho Seoras.
Tato otázka se Starka prudce dotkla, ale odpověděl klidně a pravdivě. "Ne. Nebyl již den. Ne proto jsem neuspěl. Zklamal jsem, protože jsem udělal chybu."
"Jsem si jistá, že Upíří Rada i upíři ve Škole noci ti řekli, že rozbítí duše Velekněžky je pouze prodloužené čekání na smrt, a dost často končí smrtí i její bojovníka. Proč si myslíš, že ti pomůže tvůj příchod sem?" řekla Sgiach.
"Protože, jak jsem už řekl. Zoey není jen Velekněžka. Je jiná. Je víc. A protože nechci být jen její Bojovník, ale Ochránce.
"Takže jsi se rozhodl pro ni zemřít."
Bojovník to nevyslovil jako otázku, ale Stark přesto přikývl. "Ano, pokud bude třeba, zemřu pro ni."
"Ale ví, že když se tak stane, pokud Stark zemře, Zoey se už nikdy nebude moci vrátit zpět do svého těla." řekla Afrodita a spolu s Dariem se postavili za Starka. "Protože to je to, co už zkoušeli i jiní Bojovníci, ale žádný z nich neuspěl."
"Chce použít starověkou cestu prostřednictvím býků, aby našel bránu do Světa mrtvých, ale nezemře, vstoupil by živý." dodal Darius.
Seoras se zasmál. "Nemůžeš očekávat, že vstoupíš do světa mrtvých pomocí nějakých starých legend." "Přes tento hrad vane vlajka s černým býkem," řekl Stark. "Mluvíš o tara, starém symbolu za pomenutém jako můj ostrov" řekla Sgiach.
"My jsme si na tvůj ostrov vzpomněli" ohradil se Stark. "A býci nejsou zapomenuta ani v Tulse", řekla Afrofita, "Oba se tam včera objevili."
Vystrašený záblesk na chvíli proběhl královninou tváří a Seoras řekl: "Řekni nám víc!"
Rychle a překvapivě s trochou sarkasmu, Afrodita vysvětlila, jak jim Thanatos řekla o býcích, o tom jak Stevie Rae omylem přivolala na pomoc špatného býka a jako Damien a ostatní děcka hledali informace, které je nakonec dovedly na ostrov Sgiach.
"Řekni mi přesně co bílý býk předpověděl," řekla Sgiach.

"Bojovník se musí podívat na svou krev aby odhalil most, který ho dovede na Ostrov žen, a pak musí porazit sám sebe ve vstupní aréně. Pouze pokud uzná její potřebu před svou, bude se moci připojit ke své Velekněžka. Když se tak stane, bude to její volba ne jeho, zda se vrátí zpět. " odrecitoval Stark.

Sgiachi se podívala na svého bojovníka. "Býk mu dal průchod do Světa mrtvých." Seoras přikývl. "Ano, ale jen průchod. Zbytek je na něm, musí to provést."
"Vysvětli mi to!" Stark již více nemohl vydržet dusit vše v sobě. "Co sakra musím udělat, abych se dostal na druhý svět?"
"Bojovník nemůže vstoupit do Světa mrtvých živý," řekla Sgiach. "Jen Velekněžka má tu možnost, a vlastně, ne každá může získat přístup do této říše."
"Vím o tom," řekl Stark přes stisknuté zuby. "Ale, jak jsi řekla, býci mě nechali vejít."
"Ne," opravil ho Seoras. "Umožňují ti projít, ne vstoupit. Nikdy nedostaneš povolení ke vstupu jako Bojovník."

"Ale já jsem bojovník! Tak jak se dostanu dovnitř? Co znamená ta část, že musím porazit sám sebe?"

"To je přesně to, odkud pocházejí staré mýty. V dávné minulosti, muži-upíři mohly sloužit své Bohyni nebo bohům, jinak než jako Bojovníci," řekla Sgiach. "Někteří z nás byli Šamani," řekl Seoras.

"Dobře, takže potřebuji se také stát šamanem?" zeptal se Stark úplně zmateně. "Existuje jen jeden bojovník, kterého jsem kdy poznal, který se také stal šamanem." Sdělit smysl,
, Sgiach položila ruku na Seorasovo předloktí.
"Jsi obojí," Afrodita vzrušeně řekla. "Tak řekni Starkovi jak to udělat! Jak se může stát šamanem, aby mohl být i bojovníkem."

Obočí starověkého bojovníka se nadzvedli, a koutky úst vyloudilo cynický úsměv. "Ach, to skutečně není tak jednoduché. Bojovník uvnitř musí zemřít, aby se v něm mohl zrodit Šaman."

"Super. Vlastně je jedno co udělám, i tak musím zemřít," řekl Stark.
V svých představách Stark mohl téměř slyšet Zoeyno "Ach sakra!"