Stevie Rae
Věděla, že udělala pořádnou hloupost, když se dostala zpět do školy, ale Stevie Rae nepočítala, že ji na parkovišti bude čekat Lenobia.

"Podívejte, potřebovala jsem jen nějaký čas být sama. Jak můžete vidět, jsem v pořádku a -" "Ve večerních zprávách byla zmínka o nějakém řádění gangu. Čtyři lidé byli zabiti. Jejich hrdla byla rozsápána a ztratili hodně krve. Jediný důvod, proč policisté ještě nejsou, u našich dveří a neobviňují nás je svědectví několika svědků, kteří přisahali, že to byl nějaký gang lidských teenagerů. S červenýma očima.

Stevie Rae s chutí žluči v krku ztěžka polkla. "Byla to červené mláďata, která jsem nechala ve skladu. Pravděpodobně si pohráli s paměťmi svědků, ale žádný z nich ještě není úplný upír, neproměnili se, takže nemají schopnost napravit vše, nejsou dostatečně silní."
"Nemohli odstranit ty planoucí červené oči z paměti lidí," řekla Lenobia souhlasně přikívla.

Stevie Rae se pohnula směrem ke škole. "Drak, ale nebyl pryč?" .. " Ne, zaměstnala jsem ho menšími skupinkami mláďat. Učí jej jak se bránit, kdyby se vrátili krakouni."
"Lenobio, vážně si myslím, že ten jeden v parku byl náhoda. Vsadím se, že teď už je určitě na míle daleko od Tulsi." Lenobia se zatvářila prozíravě. "I jeden krakoun stačí, ale zda je jeden, nebo s celým hejnem, Drak ho bude lovit, dokud ho nezničí. A pokud je pohánějí Kalona a Neferet, nemyslím, že bychom se měli obávat útoku z jejich strany na naši školu. Spíš mě znepokojují toulavá, červená mláďata. "

"Mě taky." Stevie Rae se snažila změnit téma. "Ve zprávách se říkalo, že ti lidé ztratili hodně krve?"
Lenobia přikývla. "Ano a jejich hrdla byly vytrženy - nejen poškrábaný, nebo pokousaný, jak bychom to při krmení udělali my."
"Oni se nekrmí. Hrají si. Mají rádi terorizování lidí, je to pro ně druh vysoké."
"Je to opravdu ohavnost, co špiní cesty Nyx." Lenobiina slova přišli rychle a její hlas zaplnil hněv. "Ti, z nichž se krmíme, mohou cítit jen potěšení. Proto nám naše Bohyně dala tuto schopnost - abychom mohli sdílet tyto pocity s lidmi. Netýráme je a nemučíme.
Dáváme jim možnost stát se našimi manžely. Upírská Rada dokonce trestala upíry, kteří tyto schopnosti zneužívali na lidech. "

"Vy jste neřekla Radě o červených mláďatech co?"
"Nemohla jsem to udělat dříve, než to s tebou proberu. Jsi jejich Velekněžka. Ale musíš po chopit, že jejich akce je zařadili kamsi mimo, kde nemohou být přehlíženi námi ostatními."
" Já vím, ale stále se chci, s nimi vypořádat sama."
"Ale ne úplně sama, teď už ne," řekla Lenobia.
"V tomto máte pravdu. To, co dnes udělali, dokázalo jak moc jsou nebezpeční."

"Měla bych na to zavolat Draka?"
"Ne. Nejsem sama a nemám v plánu jim dávat ultimátum - buď půjdou, nebo ne - ale když vezmu tam dolů outsidery, nebudu mít šanci že se některý z nich se rozhodne vzdát se Temnoty a jít se mnou." Tehdy si Stevie Rae uvědomila, co řekla a zastavila, jakoby do něčeho prudce narazila.

"Ach můj Bože, mám to! Nemohla jsem to vědět předtím, než jsem se setkala s býky, ale teď už to chápu. Lenobio, co to je, co nás dostalo do rukou poté, co jsme zemřeli a pak z mrtvých vstali, jsme zlí a strašně žízniví po krvi - je to část Temnoty. To znamená, že to není nic nového. Je to tak staré jako ti býci nebo Bojovníci. Neferet je za tím co se stalo mně a ostatním. Je spojena s Temnotou, není o tom žádných pochyb. "

"Obávám se, že o tom nebylo pochyb už delší dobu." Řekla Lenobia.
"Ale jak se sakra Neferet dostala k Temnotě? Po celá staletí a staletí, upíři uctívali Nyx."
"Nezáleží na tom, zda sloužili, uctívali či nikoli. Síly Dobra a Zla se pohybují bez ohledu na čas či prostor."

"Ale Nyx je Bohyně."
"Nyx je naše Bohyně. Nemůžeš věřit, že je na světě jedinou Bohyní jen proto, že je naše.
Stevie Rae si povzdechla. "Myslím, že s vámi musím souhlasit, ale doufám, že není víc možností Zla, které se dají uctívat."

"Tak by tady byla pouze jedna možnost pro Dobro. Pamatuj, bez ohledu na všechno, vždy musí existovat rovnováha." Chvíli šli mlčky, dokud Lenobia nepromluvila, "Vezmeš ty tuláky s sebou i červený mláďata?"

"Jasně."
"Kdy?"
"Čím dříve, tím lépe."
"Ale do svítání zbývají už jen necelé tři hodiny."
"Jdu se jich jen zeptat na jednoduchou otázku ano – nebo -ne. To nezabere moc času."
"A když řeknou ne?"
"Když řeknou ne, ujistím se, že více nebudou moci používat sklad jako svůj úkryt a oddělím je od sebe..Stále nevěřím,že mimo skupinu, jsou všichni tak špatní."Stevie Rae zaváhala a pak dodala, "Nechci je zabít. Cítím, že kdybych to udělala, odevzdám se zlu. A nechci, aby se mě Temnota ještě někdy dotkla." Její myslí blýskla vzpomínka na Rephaima. Zdravého, mocného s roztaženými křídly.

Lenobia přikývla. "Chápu. Nesouhlasím s tebou, Stevie Rae, ale rozumím ti. Je to dobrý nápad. Když je odtud vyhodíš a rozdělíš, ty, kteří zůstanou mimo,ostatní se budou muset postarat o přežití a nebudou mít čas na" hraní si "s lidmi."

"Dobře. Rozdělme se a rozšiřme, že potřebuji, aby se všechny červená mláďata dostavili k Hammeru na parkovišti - hned."
"Půjdu k bufetu. Vlastně jak, jsem sem šla viděla jsem tam jet Kramishu. Dojdu k ní první, vždycky ví, kde jsou ostatní."
Stevie Rae přikývla a Lenobia odběhla pryč, nechala ji samotnou. Sama přemýšlela. Měla by přemýšlet o tom, co sakra řekne té hloupé Nicole a její skupince vraždících mláďat. Ale nemohla ze své hlavy dostat Rephaima.

Jednou z nejtěžších věcí, které ve svém životě udělala, bylo to, jak od něj dnes odešla. Ale proč to udělala?
"Protože je opět zdravý," řekla dost nahlas a hned zavřela ústa a podívala se provinile kolem sebe. Naštěstí poblíž nikdo nebyl. Ústa již měla sice zavřená, ale její mysl pracovala naplno. Ano, Rephaim byl vyléčen. Takže? Opravdu si myslela že, bude zlomen na vždy? Ne, nechci ho slabého a zničených! Myšlenka přišla rychle a upřímně. Ale nebylo to jen o tom, že je již zdravý. Byla to Temnota, co ho vyléčila - až vypadal… Stevie Rae se myšlenka vytratila, protože na to víc nechtěla myslet. Nechtěla si přiznat, byť jen v myšlenkách, jak na ni Rephaim působil, když tam stál, orámovaný měsíčním světlem, mocný a opět celý.
Nervózně si na prst natočila blonďatou loknu vlasů. A přece, byli otisknuti. Měl by se jí nějakým způsobem líbit.
Ale Afrodita na ni, neměla vliv takovým způsobem, jakým Rephaim.

"No, nejsem přece na holky!" zamumlala a pak znovu zavřela ústa.
Stevie Rae se líbilo jako tehdy Rephaim vypadal. Byl silný a krásný, na moment viděla krásu v jeho nitru a on nebyl monstrum. Byl nádherný a, byl její.
S námahou, zastavila. To vše jí najednou připadalo kvůli černému býku, on to zapříčinil! Než se úplně fyzicky zjevil, zeptal se Stevie Rae: Mohu zahnat Temnotu pryč, ale pokud to udělám, budeš muset splatit Dobru dluh - budeš navždy spojena s lidskostí uvnitř této kreatury - na níž záchranu si mě zavolala. Odpověděla bez dechu: "Ano, zaplatím tuto cenu!" A tehdy býk něco udělal, něco v jejím nitru se změnilo. Ale byla to skutečně pravda? Jak tak přemýšlela, znovu a znovu si na prst kroutila kudrlinky.

Ne - mezi ní a Rephaimom se to změnilo, už předtím než se objevil černý býk. Stalo se to, když se Rephaim postavil Temnotě - kvůli ní a vzal na sebe bolest její dluhu.
Rephaim řekl, že patří k němu.
Dnes si uvědomila, že měl pravdu. A to ji vystrašilo víc než Temnota.

Stevie Rae
"Takže, jsme tady všichni?"
Hlavy přikývli a Dallas řekl, "Ano, každý je tady."
"Ty zlý děcka zabili lidi na tribuně, ne?" řekla Kramisha.
"Ano," řekla Stevie Rae. "Myslím, že ano."
"To je špatné," dodala Kramisha. "Skutečně špatné."
"Nemůžeš je nechat jen tak zabíjet lidi," řekl Dallas. "Nebyly to ani bezdomovci."
Stevie Rae si hluboce povzdechla. "Dallasi, kolikrát ti musím říkat, že nezáleží na tom, jestli je někdo bezdomovec nebo ne - není správně kohokoli jen tak zabít."
"Promiň." Řekl Dallas. "Někdy dříve to bylo i pro mě jiné a trochu jsem na to zapomněl."
Předtím ... to slovo se kolem nich ozývalo jako ozvěna. Stevie Rae přesně věděla na co Dallas myslel: předtím než Afrodita zachránila její lidskost svou obětí a měli možnost zvolit si dobro před zlem. Také si pamatovala časy předtím. Jak tak studovala Dallase, divila se, jestli je to pro něj jiné - a i pro ostatní děcka, které se ještě nepřeměnily jako ona.
"Stevie Rae, si v pohodě?" zeptal se Dallas.
"Ano, jsem. Jen jsem přemýšlela .... Takže: Chystám se zpět do tunelů pod skladem, do našich tunelů, a dám těm děckám ještě jednu šanci, aby se mohli rozhodnout správně. Pokud tak učiní, mohou zůstat a začnou s námi opět chodit do školy. Pokud ne, budou se o sebe muset postarat sami, protože my si své tunely bereme zpět a oni víc nejsou vítáni. "
Kramisha se zazubila. "Opět budeme bydlet v tunelech!"
"Přesně tak," řekla Stevie Rae a z výkřiků "konečně" věděla, že se rozhodla správně. "Zatím jsem se o tom s Lenobiou nemluvila, ale nemyslím si, že by mohl být nějaký problém, kdybychom se do Školy noci vozili autobusem tam a zpět do tunelů. Musíme být pod zemí, a i když skutečně zbožňuji tuto školu, necítím se zde už jako doma. V tunelech ano. "
"Jsem s tebou, děvče," řekl Dallas. "Ale musíme si hned teď něco vyjasnit. Tím děckám se, už sama nepostavíš. Jdu s tebou."
"Já taky," řekla Kramisha. "Nezajímá mě, jaké žvásty si řekla ostatním, já vím, že ty děcka způsobily, že jsi se, téměř usmažila na střeše."
"Ano, mluvili jsme se o tom," řekl Johnny B. "Nenecháme naši Velekněžku postavit se té zatracené sebrance znovu samotnou."
"Nezáleží na tom jak" vám -země -nakope-zadek "je silná," řekl Dallas.
"Nejdu sama. Proto jsem vás sem zavolala. Bereme si tunely zpět a pokud nějaké zadky potřebují nakopat

, tak je na kopem," řekla Stevie Rae.
"Takže, Johnny B., ty budeš řídit Hammera." Hodila mu klíče. Zazubil se na ni a chytil je ve vzduchu. "Vezmi Ant, Shannoncompton, Montoya, Elliotta, Sophie, Geräte a Venuši s sebou. Vezmu si Dallase a Kramishu, pojedeme Zoeyným autem. Následujte mě, na spodní parkoviště skladiště.
"To zní dobře, ale jak si můžeme být jisti, že najdeme ty červený děti?" řekl malý kluk přezdívaný Ant, a každý se zasmál. "Přemýšlela jsem o tom, a dostala jsem nápad," začala mluvit Kramisha. "Ty děcka se tě už jednou pokusili zabít, ne?"
Stevie Rae nic neskrývala před svými mláďaty a přikývla. "Jasně."
"A já jsem přemýšlela, ... když to zkousili, ale nepodařilo se jim to, budou to chtít zkusit znovu,ne?"
"Pravděpodobně."
"Co by dělali, kdyby si mysleli že si znova v tunelech?"
"Přišli by po mě." řekla Stevie Rae.
"Tak použij zemi a dej jim vědět, že jsi se znovu vrátila. Můžeš to udělat, ne?"
Stevie Rae překvapeně zamrkala. "Nikdy předtím mě to nenapadlo, ale myslím, že můžu."
"To je geniální, Kramisha!" řekl Dallas.
"Totálně!" doložila Stevie Rae. "Takže, počkejte chvíli, něco vyzkouším." Odešla trochu dále z parkoviště, a jak její mláďata přihlíželi, otočila se tváří na sever a klekla si na zem před jeden ze dvou největších stromů. Sklonila hlavu a soustředila se. "Pojď ke mně, země," zašeptala. Jako vždy, zem kolem ní se zahřála, a ona ucítila vůni trávy a květů. Přitiskla ruce na zem, kterou tak moc milovala, a vychutnávala si její spojení. Vyplněná silou přírody, položila obě ruce na zem a řekla: "Země, prosím, udělej pro mě něco. Vezmi kousek z této magie a prolij ji do tunelů pod skladem jako by, jsem tam byla já sama, rozptyl ji tam tak, aby každý pocítil mou přítomnost. " Stevie Rae zavřela oči a představila si zelenou energii jak opouští její tělo a cestuje po zemi, rozlévající se v tunelech depa. Pak řekla, "Děkuji, země. Děkuji, že jsi mým živlem. Už můžeš jít."
Když se opět přidala ke svým mláďatům, všichni na ni zírali s rozšířenýma očima.
"Co?" zeptala se.
"To bylo úžasné," řekl s úžasem Dallas.
"Ano, byla si zelená a celá si zářila," řekla Kramisha. "Nikdy předtím jsem nic takového neviděla."
"Bylo to úplně v pohodě," řekl Johnny B. a ostatní mláďata se usmívali a prykyvovali.
Stevie Rae se na ně taky usmála, s pocitem skutečné Velekněžky. "Jsem si docela jistá, že to bude fungovat."
"Myslíš?" řekl Dallas.
"Ano, myslím, tak jdeme na to."

Děti naskočili do dvou aut a Dallas si přehodil ruku přes ramena Stevie Rae. Nechala ho, aby si ji přitáhl blíž.
"Jsem na tebe pyšný." řekl.
"Díky." objala ho kolem pasu a ruce položila do jeho zadních kapes.
"A jsem rád, že tentokrát nás bereš s sebou," řekl.
"Je to tak správný, a musíme to udělat," řekla. "Navíc spolu jsme silnější než každý zvlášť."
Těsně za autem se zastavil a vzal ji do náruče. Šeptal ji na ústa. "To máš pravdu, holka. Dohromady jsme silnější."
Pak ji ostře až majetnicky políbil, což Stevie Rae překvapilo. Ještě předtím, než si to uvědomila, ho líbala zpět, radující se z blízkosti jeho krásného, zcela normálního těla.
"Můžete si na to najít nějaký pokoj?" zavolala na ně Kramisha a hodila sebou na zadní sedadlo auta.
"Stevie Rae se zasmála, úplně omámená tou myšlenkou. Vzpamatuj se - nemůžeš přece líbat jiného zašeptalo jí něco v podvědomí.

Dallas jí neochotně dovolil vzdálit se od něj, takž už se mohla přesunout na místo řidiče.
Ještě přes střechu auta zachytil její pohled a jemně řekl "Ten pokoj zněl fajn."
Stevie Rae cítila, že se červená, a její ústa se opět roztáhly do úsměvu. Konečně nasedli do auta. Ze zadního sedadla se ozvala Kramisha, "Slyšela jsem ty věci o pokoji, Dallasi, a vše co k tomu řeknu, že vy dva byste měli myslet místo příkopu raději na mláďata která rádi trhají lidem hrdla. "Řekl jsem pokoj, ne příkop," zazubil se drze Dallas na Kramisha.
"A můžeme dělat víc věcí najednou," Dodala Stevie Rae se smíchem.
"Cokoliv. Pojďme už. Mám z toho takový divný pocit. "
"Divný pocit? Napsala si ještě nějaké básně kromě těch, které jsi mi ukázala?"

"Ne. A nemyslela jsem tím ty špatné děcka."
"Na co jiného bys tím mohla narážet?" zeptal se Dallas.
Kramisha se dlouho zakoukala na Stevie Rae a až poté mu odpověděla. "Nic. Jen nějaká paranoia, to je všechno.
"Pamatuj, moje dívka je Velekněžka, a ty dokáží mít pod kontrolou spoustu nezvladatelných věcí."

Cesta do skladu byla krátká a tichá. Stevie Rae pozorována Kramishmou na zadním sedadle. Ona ví o Rephaimovi. Myšlenka prošla její myslí a rychle ji umlčela. Kramisha nevěděla o Rephaimovi. Věděla jen, že je tu ještě jiný kluk. Nikdo o Rephaimovi neví.
Kromě červených mláďat.
Zachvátila ji panika. Co sakra udělá, když Nicole nebo jiné z mláďat řekne jejím kamarádům o Rephaimovi? Stevie Rae si tu scénu neuměla představit. Nicole by byla hrubá a nepříjemná. Její mláďata by byly totálně šokovaný a vyděšený. Neuvěřili by, že by mohla mít-
Téměř, zalapala po dechu. Znala odpověď na svůj problém. Její mláďata nebudou věřit, že měla otisk s krakounem. Nikdy. Může to prostě popřít. Neexistuje žádný důkaz.
Ano, její krev možná voní divně, ale to už vysvětlila. Pila z ní Temnota - to způsobilo zápach z její krve. Kramisha jejím slovům věřila, také Lenobia. Zbylý děcka uvěří taky. Bude to její slovo, slovo Velekněžka proti slovu skupiny mláďat, kteří jsou navíc špatní a snažili se ji zabít. A co když se některé z nich rozhodne pro Dobro a zůstane s nimi?
Pak bude muset držet jazyk za zuby, nebo nezůstane, byla poslední myšlenka, která naháněla Stevie Rae když konečně zaparkovala. Mládata už stáli kolem ní, připravené.

"Ok, jdeme." řekla jim Stevie Rae. Nepodceňujte je.
Dallas šel vpravo při ní a Johnny B. po levé straně.
Zbytek šel těsně za nimi.
Vypadalo to tam skoro stejně jako když tam bydleli. Bylo tam možná trochu více odpadků, ale v podstatě to bylo tmavé, chladné podzemí. Přesunuli se ke vchodu, kde se tunel zvažoval do ještě větší tmy.
"Můžeš vidět?" zeptal se jí Dallas.
"Samozřejmě, ale budu se snažit zapálit petrolejové lucerny na zdi, jakmile najdu nějaké zápalky, nebo něco abyste mohli vidět i vy."
"Mám zapalovač," řekla Kramisha přehrabující se v její obrovské kabelce.
"Kramisha, jen mi neříkej, že kouříš," řekla Stevie Rae, když si od ní brala zapalovač.
"Ne, nekouřím. To je hloupost. Ale jsem na všechno připravená. A někdy se hodí, jako například teď."
Stevie Rae začala kráčet dolů, ale Dallasova ruka na jejím rameni ji zastavila. "Ne, já jdu první, mě nechtějí zabít."
"Jak to víš?" popíchne ho Stevie Rae, ale nechala ho sejít dolů po žebříku před ní, Johnny B. se přesunul těsně za její záda.

"Počkejte chvíli." Stevie Rae se s plnou důvěrou pohnula a vzala ze zdi staré petrolejové lucerny. Svěsila je a zapálila, přičemž se s úsměvem obrátila k oběma chlapcům."Takle je to lepší, ne?"
"Dobrá práce, holka." usmál se na ni Dallas. Pak zaváhal a naklonil hlavu na stranu. "Slyšíte to?"
Stevie Rae se podívala na Johnnyho B, který zakroutil hlavou, zatímco pomáhal Kramishi sejít dolů po žebříku.
"Co máme slyšet, Dallasi?" zeptala se ho Stevie Rae.
Dallas položil ruku proti drsné betonové stěně tunelu. "Toto!" zněl uchváceně. "Dallasi, to co říkáš, nedává žádný smysl," řekla mu Kramisha. Podíval se na ně přes rameno. "Nejsem si jistý, ale myslím, že mohu slyšet hučet elektrické vedení."
"To je divné," řekla Kramisha.
"No, pořád jsi byl nadaný na elektroniku a takové ty věci," řekla Stevie Rae.
"Ano, ale nikdy to nebylo nic takového. Vážně, můžu slyšet hučet elektrické vedení kabelů napojených tady dole."

"No, možná je to něco jako schopnost, dar Bohyně . A předtím jsme si to neuvědomili," řekla Stevie Rae.
"Ale elektřina nepochází od Bohyně. Jak to pak může být dar?" řekla Kramisha, divně pozorovala Dallase.
"Proč by to nemohlo být od Nyx?" řekla Stevie Rae. "Popravdě, znám i divnější věci jak nadání mláďat pro elektřinu. Například bílého býka představujícího Temnotu."

"Ok, bod pro tebe," řekla Kramisha.
"Takže může to být opravdu dar?" Dallas vypadal otřeseně.
"Samozřejmě že může" řekla mu Stevie Rae.
"Když může, tak se to dá šikovně využít." Řekl Johnny B.
"Šikovně? Jak?" zeptal se Dallas.
"Můžeš zjistit, zda ty nechutné červené mláďata tam dole používaly v poslední době elektřinu?" zeptala se Kramisha.
"Uvidím." Dallas se otočil zpět ke stěně, položil na ni ruce a zavřel oči . Jeho srdce udělalo pár úderů, když šokovaně rozevřel oči a podíval přímo na Stevie Rae. "Ano, používalo elektřinu. Vlastně, používají ji i teď. Jsou v kuchyni.
"Tak tam hned jdeme." řekla Stevie Rae.