Rephaim cítil její vztek přemýšlel, jestli by mohl s jistotou říct, že byl zaměřený na něj, nebo ne. Své pocity úmyslně zaměřil na Stevie Rae, což ještě více posílilo pouto, které je spojovalo. Více hněvu. Táhla se jejich společným poutem, a síla její hněvu ho překvapila i když se ji snažila držet na uzdě.
Ne. Její zuřivost nebyla namířena na něj. Nikdo jiný byl příčinou jejího hněvu. Litoval toho blázna. Cynicky se zasmál a popřál tomu nešťastlivci hodně štěstí..
Pustil Stevie Rae z mysli.
Rephaim letěl na východ, na svých mocných křídlech si vychutnával noc a svobodu.
Nyní ji nepotřeboval. Byl celý. Byl silný. Byl opět sám sebou. Rephaim už nepotřeboval Červenou. Byla jen záchranným plavidlem, které ho dopravilo na pevninu. Pravdou bylo, že její reakce, když ho viděla opět zdravého dokázala, že mezi nimi je pouto, která musí být přerušeno.
Rephaim zpomalil, zatížen vzpomínkami. Přistál na mírné vyvýšenině pokryté starými duby. Stojíc na malém kopci, podíval se zpět na cestu kudy přišel, s úvahou ......
Proč mě odmítla?
Vyděsil ji? To se nezdálo pravděpodobné. Viděla ho celého, když vstoupil do kruhu. Byl celkem zdravý, když se postavil Temnotě.
Pro ní se postavil proti Temnotě!
Nepřítomně, Rephaim položil ruku na místo, kde začínali jeho křídla, a mírně ho pohladil.Kůže pod jeho prsty taková hladká ... Nebylo na ní žádné fyzické zranění. Stevie Rae ho úplně vyléčila od hněvu, který mu udělila Temnota.
A pak se od něj otočila, jako kdyby ho náhle uviděla jako monstrum, ne jako člověka.
Ale já nejsem člověk! Myšlenky vybuchly v Rephaimovej mysli. Věděla, co jsem byl!
Proč se ode mne odvrátila po tom všem, co jsme spolu prožili?
Z jejího chování byl úplně bezradný. Zavolala ho, když jí šlo o život - vystrašená ho podvědomě zavolala. Odpověděl na její volání a šel pro ni, aby ji zachránil.
Označil jsem ji za svou.
A pak od něj s pláčem utekla. Ano, viděl její slzy, ale nevěděl co udělal, že začala plakat. S hlubokým výkřikem zoufalství, rozhodil ruce do vzduchu, jakoby se chtěl zbavit jen pomyšlení na ni a od jeho dlaní se odráželo měsíční světlo. Rephaim znehybněl. Podíval se na své ruce, držíc je od sebe, jakoby je viděl poprvé. Měl ruce muže. Držela ho za ně. Objímal ji jimi, i když jen chvíli, když utíkali ze střechy. Jeho kůže nebyla odlišná od její. Možná byl tmavší, ale jen trochu. A jeho ramena byly silné ... dobře. . .
Proboha, co to s ním bylo? Nezáleželo na tom, jak vypadají jeho ruce. Nikdy by opravdu nebyla jeho. Jak by si to jen mohl představit? Bylo to nad všechny představy - včetně těch nejdivočejších snů.
Najednou se v jeho mysli ozvali nezvaná slova Temnoty: Jsi synem svého otce. Jako on, rozhodl ses bojovat o někoho, kdo ti nikdy nemůže dát to, co hledáš nejvíce.
"Otec bojoval o Nyx," mluvil Rephaim do noci. "Ona ho odmítla. Já jsem také bojoval o někoho, kdo mě odmítl." Rephaim se vrhl na oblohu. Zuřivě mával křídly. Chtěl se dotknout měsíce, půlměsíc - symbol Bohyně, která jeho otci zlomila srdce a spustila sled událostí, které ho stvořili. Možná když se dostane na měsíc, Bohyně mu dá vysvětlení, které bude dávat smysl - jako balzám na srdce, protože Temnota měla pravdu.
To, co nejvíce hledám, mi Stevie Rae nikdy nebude moci dát.
To, co nejvíce hledám je láska. . .
Rephaim to slovo nemohl říct nahlas, ale jen myšlenka na něj ho spalovala.
Vyrůstal v násilí, přes směs touhy, strachu a nenávisti.
Nejvíc ze všeho nenávist, vždy nenávist.
Jeho křídla hladili oblohu, zvedali ho stále vzhůru,
Láska pro něj nebyla možná. Ani by ji nikdy neměl chtít - nikdy by na ní neměl pomyslet.
Ale udělal to. Když do jeho života vstoupila Stevie Rae, Rephaim začal přemýšlet o lásce.
Ona mu ukázala laskavost, kterou nikdy předtím nepoznal.
Byla k němu jemná, ošetřovala mu rány a starala se o něj. Nikdy se o něj nikdo nestaral předtím, než ho té noci odvedla z mrazivé, krvavé temnoty. Soucit. . . přinesla do jeho života soucit.
A nikdy nepoznal ani smích, dokud nepoznal ji.
Zíral na měsíc, mával ve vzduchu křídly, přemýšlel o její neustálém blábolení a způsobu, jakým se její oči s humorem zajiskřily, když se na něj podívala, i když nevěděl čím ji pobavil, musel se dusit nezadržitelným smíchem.
Stevie Rae ho rozesmála.
Nevypadala, že by se starala o to, že je silným synem nesmrtelného. Chovala se k němu jakoby byl kdokoliv jiný v jejím životě - někdo normální, smrtelný, schopný milovat a smát se a skutečně cítit.
Ale on měl skutečné emoce! Protože cítil, díky Stevie Rae.
Měla to po celou dobu v plánu?
Když ho osvobodila z kláštera řekla mu, že má možnost volby. Bylo toto to, co tím myslela - že si může zvolit život, kde existuje smích, soucit a možná i skutečná láska?
A co pak bude s jeho otcem? Co když si Rephaim zvolí nový život a Kalona se vrátí zpět do tohoto světa?
Zřejmě to bylo něco, čeho by se měl obávat, když se to stane. Když se to vůbec stane.
Než věděl co dělá, Rephaim zpomalil. Nemohl se dotknout měsíce, bylo to nemožné jak bylo nemožné pro příšeru jako on, aby byla milována. A pak si Rephaim uvědomil, že už více nepoletí na východ. Kroužil po okolí a vracel se zpět.Rephaim se vrací zpět do Tulsy. Jak letěl, snažil se nepřemýšlet. Snažil se udržet svou mysl úplně čistou. Chtěl jen cítit noc pod svými křídly.

Ale do jeho mysli se znovu dostala Stevie Rae.
Její smutek ho zasáhl. Rephaim věděl, že plakala. Mohl cítit její vzlyky jakoby byly jeho.
Letěl rychleji. Co způsobilo její pláč? Zas plakala kvůli němu?
Rephaim bez váhání letěl kolem Gilcrease. Nebyla tam. Mohl cítit, že byla pryč, dále na jihu.

Když jeho křídla tloukli noční vzduch, smutek Stevie Rae se změnil, přesune se do něčeho, co jej nejprve zmátlo, a pak, když si Rephaim uvědomil, co to bylo, vřela v něm krev.
Vášeň! Stevie Rae byla v náruči někoho jiného!

Rephaim nepřestal přemýšlet jako příšera, monstrum ze dvou světů které ani nebylo člověkem, ani zvířetem.
Nepamatoval si, že se narodil ze znásilnění a byl odsouzen nepoznat nic kromě Temnoty, násilí a služby svému otci, který ho podporoval v nenávisti.
Rephaim přestal úplně přemýšlet. Jen cítil. Když se Stevie Rae oddá jinému, navždy ji ztratí.

23/2

A pokud ji navždy ztratí, jeho světem bude opět temné, osamělé místo jaké bylo předtím, než ji poznal.
Rephaim to nemohl snést.
Nezavolal na krev svého otce, aby ho dovedla k Stevie Rae. Udělal přesný opak.Hluboko ve svém nitru, vykouzlil obraz sladké Čerokézké dívky, kter si nezasloužili umřít v záplavě krve a bolesti. Představoval si si dívku, kterou si ve své mysli vysnil jako svou matku, letěl pomocí instinktů, následoval své srdce.
Jeho srdce ho přivedlo do depa.
Pohled na to místo ho znechutil. Ne jen proto, že si pamatoval co se stalo na střeše a jak blízko byla Stevie Rae smrti. Nenáviděl to místo, protože ji zde mohl cítit - uvnitř - pod zemí, a věděl, že byla v náručí někoho jiného.
Rephaim vytrhl mříž ze vchodu. Bez váhání kráčel suterénem. Následujíc propojení, které ho k ní vedl, vstoupil do obydlených tunelů. Jeho dech se zrychlil. Krev mu bušila v celém těle, což vyvolalo jeho hněv a zoufalství.

Když ji konečně našel, chlapec ležel na ní, Rephaim v té chvíli zapomněl na všechno ostatní na světě. Jaký jen byl blázen. Mohl ho z ní shodit. Chtěl to udělat. Příšera v něm chtěla chytit chlapce a bouchat sním o zeď znovu a znovu dokud by nebyl úplně potlučený, krvavý a více by pro něj nebyl hrozbou. Muž v něm však chtěl plakat.

Zaplavený pocity nemohl chápat ani kontrolovat, jen stál, zmrazen na jednom místě, zírajíce s hrůzou a nenávistí stejně jako s touhou a zoufalstvím. Díval se, jak se Stevie Rae chystala pít chlapcovu krev a Rephaim věděl naprostou jistotu dvě věci: zaprvé to co by udělala, by mohlo zrušit jejich Pouto. Zadruhé, on nechtěl aby se zrušilo.
Bez rozmýšlení zakřičel, "Nedělej nám to, Stevie Rae!"
Chlapcova odpověď přišla rychleji než od Stevie Rae. Vyskočil, tlačící její nahé tělo za sebe.
"Vypadni odtud ty zrůdo!" Chlapec se postavil do pozice mezi Rephaima a Stevie Rae.
Pohled na mládě, které ji krylo, chránilo jeho Stevie Rae před ním, vyvolal v Rephaimovi vlnu zuřivosti.

"Odejdi odsud, chlapče! Nejsi tady potřebný!" Rephaim se obraně přikrčil a pomalu se k němu přesouval.
"Co -?" řekla Stevie Rae, vrtící hlavou, jakoby se snažila vytřídit si myšlenky, když vzala z podlahy Dallasovo tričko a dala ho na sebe, aby se zakryla.
"Drž se za mnou, Stevie Rae. Nedovolím, aby tě to dostalo."

Rephaim kráčel ke chlapci, následujíc ho, když se posouval dozadu tlače s sebou i Stevie Rae. Rephaim uviděl se jí rozšířili oči, když se rozhlédla kolem chlapce a konečně ho skutečně uviděla.

"Ne!" vykřikla. "Nemůžeš tu být!"
Její slova ho bodli.
"Ale jsem tady!" jeho vztek byl na bodu varu. Chlapec nepřestal couvat, udržoval Stevie Rae za sebou. Rephaim ho následoval a vstoupil do kuchyně. Když to udělal, něco blikající přitáhlo jeho pozornost a podíval se nahoru. Uviděl Temnotu, malé černé vlákna nahoru na stropě.
Rephaim přesunul pozornost zpět na Stevie Rae a mládě. Nyní by neměl přemýšlet o Temnotě. Neměl by vůbec zvažovat možnost, že bílý býk se vrátil, aby dostal zbytek dluhu, který Rephaim ještě nesplatil.

"Nepřibližuj se!" zakřičel chlapec. Neuvěřitelné, mládě na něj udělalo zahánějící pohyb, jakoby byl Rephaim nepříjemný pták, který se třepotal v něčím domě.

"Usssstúp! Držíš mě od něčeho, co je moje!" Rephaim nenáviděl to bestiální syčení v jeho hlase, ale nemohl si pomoci. Ten sprostý chlapec ho přivedl na pokraj jeho trpělivosti.

"Rephaim, prostě jdi, jsem v pořádku. Dallas mi nic špatného nedělá."
"Jen jdi? Mám tě opustit?" slova z Rephaima přímo vybuchly. "Jak bych mohl?"
"Neměl bys tu být!" zakřičela Stevie Rae vypadající, jako by byla na pokraji slz.
"Jak to? Jak jsi mohla věřit, že nebudu vědět, co se chystáš udělat?"

"Vypadni!"
"Myslíš, že mám utéct? Jako jsi ty utekla ode mě? Ne. Neudělám to, Stevie Rae. Rozhodl jsem se, že to neudělám."

Chlapec došel až ke stěně. Zatímco se podíval z Rephaima na Stevie Rae, pocítil za sebou kabely, které trčely z díry.
"Znáte se. Je to skutečně pravda," řekl chlapec.
"Ssssamozrejmě, ty hlupáku!" Rephaim znovu zasyčel, nenáviděl ten zvuk.
"Jak je to možné?" vychrlily mládě na Stevie Rae.
"Dallasi, můžu to vysvětlit."
"Výborně!" zakřičel Rephaim, jakoby ta slova patřily jemu a ne mláděti. "Chci, abys mi vysvětlila, co se dnes stalo."

"Rephaim." Stevie Rae se na něj zadívala zpoza Dallase. "Na to není vhodný čas."
"Vy se znáte."
Rephaim zachytil změnu v chlapcově hlase ještě předtím než Stevie Rae. Hlas mláděte ztvrdnul - byl chladný a zákeřný. Temnota nad nimi se zatřásla, jakoby na něco potěšeně čekala.
"Ano, dobře, známe se. Ale mohu to vysvětlit. Podívej, on-"
"Po celou dobu si byla s ním."
Stevie Rae se zamračila. "Po celou dobu? Ne. Jen jsem ho našla, když byl velmi zraněn, nevěděla jsem co-"
"Celý ten čas jsem tě obskakovat, byl při tobě, jakoby si byla nějaká královna nebo co, jakoby si byla skutečná Velekněžka," přerušil Stevie Rae znovu.
Stevie Rae se na něj ublíženě a šokovaně podívala. "Já jsem skutečná Velekněžka. A jak jsem se ti snažila říct, našla jsem Rephaima, když byl zraněný a prostě jsem ho nemohla nechat jen tak zemřít."
Chlapcova pozornost zaměřila výhradně na Stevie Rae a tak měl Rephaim výhodu a přiblížil se k nim o kousek blíž.
Temnota nad nimi zhoustla.
"Byl součástí toho, co tě v kruhu téměř zabilo!"
"Byl to, co mě v tom kruhu zachránilo!" zakřičela Stevie Rae zpět na Dallase. "Kdyby se neobjevil, ten bílý býk by mě úplně vycucnul."
Její slova chlapce nešokovaly. "Udržovala si s tou věcí tajemství. Všem jsi lhala ty!"
"Sakra, Dallasi, nevěděla jsem, co mám dělat!"
"Lhala jsi mi, ty děvko!"
"Jak se opovažuješ se mnou takle mluvit?" Stevie Rae ho udeřila. Velmi. Dallas se zakolísal a o krok ustoupil. "Co to s tebou kurva udělal?"
"Myslíš kromě toho, že mi dvakrát zachránil život? Nic!" zakřičela.
"Úplně ti spletl hlavu!" zakřičel Dallas. Temnota nad nimi se slíla dolů ze stropu, jakoby náhle našla slabé místo v přehradě. Uhladila se kolem Dallase, zakrývající jeho hlavu a ramena, točivý se mu kolem pasu až Rephaimovi nechutně povědomě připomněla slizké hady. Ale Dallasem neublížila. Místo toho, zdálo se, že vůbec nevnímá lesknoucí se vlákna, která ho nyní již zcela pokryly.
"Jsem sama odpovědná za své činy a mysl. On mi nic neudělal," řekla Stevie Rae.Její oči se rozšířily, jakoby konečně spatřila Temnotu. Ustoupila od chlapce o krok vzad, jakoby nechtěla být poskvrněna tím, co se ho dotýkalo.
"Dallas, poslouchej mě. Přemýšlej. Ty mě znáš. Není to tak jak to vypadá."
Rephaim mohl spatřit změnu jaká prošla Dallasem. Způsobil to vliv temnoty, do níž byl nyní obalen. "Udělal z tebe zatracenou kurvu a lhářku! Potřebuješ se vzpamatovat, děvče!"Dallas zvedl ruku, jakoby se chystal Stevie Rae udeřit.
Rephaim neváhal. Vyskočil z uzavřeného prostoru mezi ním a chlapcem, odrazil ho od Stevie Rae a postavil se před ní.
"Neublíží mu!" řekla Stevie Rae a chytila Rephaima za rameno ve chvíli, kdy se chystal zaútočit. "Je jen naštvaný. Neublížil by mi doopravdy."
Rephaim ji nechal, aby ho odtlačila dozadu. Otočil se k ní, řekl, "Myslím, že toho chlapce podceňuješ."
"To zatraceně dělá," řekl ponuře Dallas.
Rephaim nevěděl, odkud bolest přišla. Viděl jen něco zářivě bílé a teplé. Jeho tělo se zmítalo. Hřbet se mu ohnul v agónii. Jen matně mohl vidět Dallase, jeho zářivě červené oči, jak drží jeden z řidičů vyčnívajících ze zdi.
"Rephaim!" zakřičela Stevie Rae. Začala se k němu natahovat, ale pak Rephaim viděl jak se posunula zpět. Naopak, utíkala k Dallasovi.
"Přestaň s tím! Nech ho jít," řekla chlapci, natáhl paži.
Jeho krvavě červené oči ji probodli. "Usmažím ho. A pak, to ovládání co má nad tebou, bude pryč. Ty a já můžeme být spolu, a já nikomu neřeknu o věcech, které se tu staly, pokud budeš moje holka."
S pochopením toho co řekl, Rephaim zaregistroval, že na chlapcově těle již nebyla Temnota. Vpila se do něj - získala ho.
Rephaim si byl jistý, že Dallas se ho chystá zabít.
"Země, přijď ke mně. Potřebuji tě."
Rephaim zaslechl slova Stevie Rae a s velkým úsilím, zaměřil na ni vizi toho, co spatřil.Jejich oči se setkali a její slova přišli k němu, náhle čisté, silné a jisté.
"Ochraň ho před Dallasem, protože Rephaim patří mě."
Udělala pohyb směrem k němu, jakoby na něj něco vymrštila - a to i udělala. Zelená záře udeřila do jeho těla odhazovala ho zpět a přerušila cokoliv to bylo co na něj Dallas směřoval. Těžko dýchající, ležící na zemi absorboval to, co již bylo jemu známé, jemný dotek uzdravující země.
Dallas se otočil k Stevie Rae.
"Právě jsi řekla, že ta věc ti patří."
Hlas mláděte byl jako smrt. Rephaim se otočil směrem k zemi, otevírá jí své tělo, povzbuzující ji, aby do něj vstoupila - vyléčila ho dost na to, aby mohl vzít Stevie Rae.
"Ano, patří. Je těžké to vysvětlit a chápu, že si naštvaný. Ale Rephaim mi patří." Její oči obešli Dallase a znovu se na něj podívali. "A myslím, že i já mu patřím, divné, jak to zní."
"Nezní to divně. Zní to, kurva špatně!"
Předtím, než se Rephaim mohl postavit na nohy, Dallas na ni ukázal prstem. Ozval se ohlušující náraz, ale Stevie Rae najednou stála uprostřed zářícího, zeleného kruhu. Měla zvednuté obočí a zavrtěla hlavou. "Zkoušel jsi mi dát elektrický šok? Skutečně si mi chtěl ublížit, Dallasi?"
"Zvolila sis tu věc místo mně!" křičel na ni.
"Udělala jsem to, co jsem považovala za správné!"
"Víš co? Když je tohle správné, nechci s tím nic mít! Chci opak!"
Než ta slova stihl doříct, zakřičel, odhodil kabel, který držel v ruce, klekl si skrčený na kolena.
"Dallas, jsi v pořádku?" Stevie Rae k němu váhavě vykročila.
"Drž se od něj dál," sykl Rephaim, když se s námahou dostal na nohy.
Stevie Rae zastavila, a pak, místo toho aby pokračovala směrem k Dallasu, přispěchala k Rephaimovu, a dalasi jeho ruku kolem svých ramen. "Jsi v pořádku? Vypadáš trochu usmaženě."
"Usmaženě?" navzdory všemu, se chtěl smát. "Co to přesně znamená?"
"Tohle." Stevie Rae se dotkla jednoho peříčka na jeho hrudi. Byl překvapený, když viděl, že je spálené. "Jsi trošku křupavý na okrajích."
"Dotkla ses toho. Pravděpodobně ses s tím i vyspala! Sakra, jsem rád, že mě to zastavilo předtím, než jsme skončili to, co jsme začali dělat. Nechystám se být jen druhý po netvorovi!"
"Dallas, je toho mnoho -" začala Stevie Rae, ale když se podívala na Dallase, přestala mluvit.
"Ano, správně. Již více nejsem jen hloupé mládě," řekl.
Zcela nové červené tetování ve tvaru neobyčejného biče orámovaly Dallasovu tvář.Rephaim si pomyslel, že biče vypadaly spíše jako úponky Temnoty, které v kruhu na louce zaútočili na Stevie Rae a na něj. Jeho oči zářily ještě jasnější červenou a jeho tělo se jakoby zvětšilo, nabité novou silou.
"Och, Bohyně," řekla Stevie Rae. "Dokončil si proměnu!"
"Ve spoustu věcech."
"Dallasi, musíš mě poslouchat. Pamatuješ si na Temnotu? Viděla jsem, jak se to za tebou natahuje. Prosím, Přemýšlej. Prosím, nedovol, aby tě to dostalo."
"Dostalo to mě? Můžeš to říct ty, co stojíš vedle té věci? Ach, sakra, ne! Nikdy víc už nechci poslouchat tvoje lži. A ujistím se, že ani nikdo jiný!" vychrlil na ni ta slova hlasem plným zloby a nenávisti.
Jak se postavil a natáhl se za kabely, které dříve používal k nasměrování své síly, Stevie Rae se přesunula. Tlačila Rephaima s sebou, Stevie Rae vyšla z kuchyně. Stojíc zvenčí před vchodem, zvedla ruku a s hlubokým nádechem promluvila, "Zemi, zavři pro mě toto místo."
"Ne!" zakřičel Dallas. Rephaim ještě zachytil jeho letmý pohled a vtom se tunel zavřel a chránil je před Temnotou namířenou proti nim.
"Můžeš chodit?" zeptala se Stevie Rae.
"Ano. Nejsem až tak moc zraněn. Nebo,už ne tolik. Tvá zem se o to postarala," řekl, dívaje dolů na ni, kde stála tak maličká, ale hrdá a silná v jeho objetí.
"Dobře tedy. Musíme odsud vypadnout. Je zde i jiná cesta z kuchyně. Musíme být pryč co nejdříve."
"Proč jsi nezavřela i ten další východ?" zeptal se jí zatímco ji následoval. Pohled jaký mu věnovala, byl viditelně naštvaný. "Cože, a zabít ho? Ach, ne. Není skutečně tak špatný, Rephaim. Jen mu přeskočilo, protože mu udělala Temnota v hlavě nepořádek a dozvěděl se o mně o tobě."
Já a ty... . .
Rephaim chtěl zadržet slova, které je spojovaly, ale nemohl. Nebyl čas na podobné věci.Zavrtěl hlavou. "Ne, Stevie Rae. Nejen Temnota s ním zametané. Dallas se ji rozhodl přijmout."
"Myslel si, že se s ním bude hádat. Nepodívala se na něj,jen svěsila ramena a řekla," Jo, slyšela jsem ho. "
Vxšplhali po žebříku a potichu kráčeli po chodbě v přízemí, když přes otevřenou bránu Rephaim zachytil nějaký zvuk. Jen si pomyslel, že zvuk zněl nějak povědomě, když Stevie Rae zalapala po dechu. "Bere Zoeyno auto!" a vyběhla ven s Rephaimom těsně za sebou. Objevily se ve chvíli, kdy modré auto vyjíždělo z parkoviště.
"Sakra," řekla Stevie Rae.
Rephaimove zaostřené oči se obrátily na východní horizont, kde obloha přecházela z černé do šedé, bylo těsně před úsvitem.
"Musíš se dostat zpět do tunelů," řekl.
"Nemůžu. Lenobia a ostatní budou bláznit pokud nebudu zpět před úsvitem."
"Já odejdu," řekl. "Vrátím se do Gilcrease. Pak si můžeš odpočinout pod zemí a tví přátelé tě najdou. Budeš v bezpečí."
"A co když se Dallas vrací zpět do Školy Noci? Řekne jim o nás."
Rephaim zaváhal jen na moment. "Potom udělej, co musíš. Víš, kde budu." Otočil se na odchod.
"Vezmi mě s sebou."
Její slova ho zmrazili. Nepodíval se na ni. "Je těsně před úsvitem."
"Jsi vyléčen,ne?"
"Jsem."
"Jsi dost silný aby si mohl létat a odnést mě?"
"Ano, jsem."
"Pak mě s sebou vezmi zpět do Gilcrease. Vsadím se, že ten starý dům má i sklep."
"A co tví přátelé - ostatní červené mláďata?" řekl.
"Zavolám Kramishi a řeknu jí, že Dallas se zbláznil a že jsem v pořádku, ale ne v tunelech a zbytek vysvětlím zítra."
"Když se o mně dozvědí, bude to vypadat, že si volíš mě místo nich."
"Na tu volbu potřebuju nějaký čas na rozmyšlenou, předtím se budu muset vypořádat s hystorkami, co chystá Dallas," řekla. Pak ještě dodala mnohem tišším hlasem, "A když nechceš, abych šla s tebou .. měl by si odejít - pryč odsud - pak nebudeš muset řešit ten bordel, který přijde."
"Jsem, nebo nejsem tvůj manžel?" Rephaim se zeptal dřív než se mohl zarazit. "Ano,jsi můj manžel. " Věděl,že zadržuje dech, úlevou vydechl.
Otevřel jí svou náruč. "Pak by si měla jít se mnou.
"Děkuji," řekla. A pak, Rephaimova Velekněžka vešla do jeho náruče. Držel ji pevně, zatím co jeho silná křídla je zvedli na oblohu.

Rephaim
Stevie Rae měla pravdu. V tom starém domě byl sklep. Měl kamenné zdi a udusanou hliněnou podlahu, ale bylo tam překvapivě, pohodlně a sucho. S úlevou si Stevie Rae sedla se zkříženýma nohama a opřela se zády o zeď, vytáhla telefon. Rephaim tam jen stál, nebyl si jistý, co by měl dělat, když Stevie Rae volala s mládětem jménem Kramisha a vysvětlovala jí, proč se nevrátila do školy. Dallas se totálně zbláznil. . . ta elektřina s ním musela něco podělat. . . vyhodil mě po cestě zpět se Zoeynho auta. . ne, jsem v pořádku. . . pravděpodobně budu zpět zítra v noci. . .
Cítíl se jako nějaký vetřelec, Rephaim ji nechal telefonovat s jejím mládětem o samotě.Vrátil se do podkroví a otevřel dveře skříně, kterou předělal na jakési hnízdo.
Byl unavený. Přesto, že byl úplně zdravý, ten závod s východem slunce ho připravil o všechny rezervy síly. Měl by se vrátit do skříně a během dne si odpočinout. Stevie Rae neodejde před západem slunce.
Stevie Rae nemůže opustit sklep.
Denní světlo by jí ublížilo. Pravdou bylo, že všechny červené mláďata byly od úsvitu do soumraku ohroženy, takže Dallas pro ni nebyl hrozbou,do setmění. Ale co když na ni narazí nějaký člověk? Pomalu Rephaim sesbíral přikrývky a základní potraviny a nesl je do suterénu. Když naposledy sešel dolů po schodech, byl již celý den. Už netelefonovala, ale byla do klubíčka schoulená v koutě. Když ji přikryl dekou, sotva se pohnula. Pak se pohodlně uložil vedle ní. Ne až tak blízko, aby se dotýkaly, ale ne tak daleko, aby nemohl vidět, kdy se probere. Ujistil se, že ležel přesně mezi ní a dveřmi. Když někdo vstoupí, bude se muset dostat přes něj, aby přišel k ní.
Rephaimova poslední myšlenka předtím, než usnul byla, že konečně pochopil ten stále přítomen pocit hněvu, který obklopil jeho otce. Kdyby ho dnes Stevie Rae skutečně odmítla a odloučila by ho od ní, jeho svět by byl navždy poznamenán její ztrátou. Z toho měl ještě větší hrůzu, než kdyby musel znovu čelit Temnotě.
Nechci žít na světě bez ní. Zcela vyčerpaný pocity mohl jen těžko pochopit, že krakoun spal.