Škola noci 7: kapitola 24

Kapitola dvacet čtyři

Stark

"Vím, že mě to může zabít, pokud vstoupím do Světa mrtvých, ale nechci žít na tomto světě bez ní." Stark se snažil nekřičet, ale nemohl zabránit frustraci v jeho hlase. "Takže mi jen ukažte, co potřebuji udělat, abych se dostal na místo kde je Zoey, a odtud to převezmu."
"Proč chceš, Zoey zpátky?" zeptala se ho Sgiach.
Stark si rukou prohrábl vlasy. Vyčerpání, které přišlo s denním světlem na něj dopadlo, znervózňovalo ho a udělalo zmatek v jeho myšlenkách, dostal ze sebe jedinou odpověď, kterou mohla sestavit jeho unavená mysl, "Protože ji miluji."
Královna nevypadala, že by se chystala zareagovat na jeho prohlášení, naopak, studovala ho se svažujícím výrazem. "Cítím, že se tě dotkla Temnota."
"Ano," přikývl Stark, ale její prohlášení ho zmátlo. "Ale když jsem se rozhodl být se Zoey, zvolil jsem si Světlo."
"Ano, ale stále si ho budeš chtít zvolit, když to znamená přijít o něco, co nejvíce miluješ?"řekl Seoras.
"Počkat, celá pointa toho, proč jde Stark do Světa mrtvých je v tom, že tam bude moci Zoey chránit. Potom bude schopna poskládat dohromady svou rozpadlou duši a vrátí se zpět do svého těla. Správně?" řekla Afrodita.
"Ano, může si zvolit návrat, pokud její duše bude opět celá."
"Pak tvé otázce nerozumím. Když se Z vrátí zpět, Stark ji neztratí," řekla. "Můj ochránce chtěl vysvětlit, že když se Zoey vrátí zpět ze Světa mrtvých, bude jiná, změní ji to," řekla Sgiach. "Co když ji ta změna zavede na cestu zcela odkloněnou od Starka?"
"Jsem její Bojovník. To se nezmění a znamená to, že s ní zůstanu," řekl Stark. "Ano, chlapče, samozřejmě - zůstaneš jejím bojovníkem, ale možná ne její láskou," řekl Seoras.Stark se cítil jakoby mu do břicha někdo vrazil dýku. I tak, bez váhání, řekl, "Jsem ochoten zemřít, abych ji přivedl zpět. Na jiném nezáleží."
"Naše nejhlubší emoce jsou někdy odděleny pouze typem lidské bytosti hluboko v nás," řekla královna. "Touha a soucit, štědrost a posedlost, láska a nenávist. Jsou si často velmi blízko. Říkáš, že miluješ svou královnu dostatečně na to, aby si kvůli této emocí zemřel .. ale pokud tě po svém návratu nebude víc milovat, jaké barvy bude tvůj svět mít potom? "
Temné. To slovo se okamžitě vynořilo v Strarkovej mysli, ale věděl, že by ho neměl vyslovit. Naštěstí ho zachránili Afroditine velká ústa.
"Pokud by s ním Z nechtěla být jako dívka s chlapcem, mohlo by ho to zklamat nebo naštvat. Ale to neznamená, že by přešel na stranu Temnoty, a já vím, že ty víš, co to znamená, protože tvoji chlapi zde mají Star Trek , a jeden ňouma jde ruku v ruce s druhým. Mimochodem, nemůžete předpovídat co Stark udělá, je scénář Zoey-mu-dá-kopačky skutečně mezi Starkem, Zoey a Nyx? Vážně. Bohyně ví, že nemíním znít jako děvka, ale vy jste královna, ne Bohyně. Jsou tu některé sračky, které prostě nemůžete ovládat. "

Stark zadržel dech, a čekal, že Sgiach použije Star Trek nebo Star Wars, nebo co to sakra vůbec bude, a rozseká Afroditu na milión drobných kousků. Místo toho, se královna rozesmála, přičemž vypadala neočekávaně dívčí.

"Jsem šťastná že nejsem Bohyně, mladá Věštkyně. Ten malý kousek světa v mé moci je pro mě naprosto dostačující."

"Proč se tak velmi staráš o to, co by měl nebo neměl Stark udělat?" zeptala se královny Afrodita, přičemž na ni Darius vrhl jeden z pohledů "přestaň-nyní-mluvit" ...

Sgiach a její Ochránce se na sebe dlouho dívali, a Stark viděl, jak Bojovník jemně přikývl jakoby se ti dva právě na něčem shodli.

Královna Sgiach řekla, "Rovnováha mezi Světlem a Temnotou může být narušena i jediným skutkem. Přestože je Stark jen jedním bojovníkem, jeho činy mohou ovlivnit mnoho."

"A tento svět nepotřebuje dalšího mocného bojovníka, který bojuje na straně Temnoty."
"Vím to, a nikdy více nebudu bojovat pro Temnotu," pochmurně řekl Stark. "Viděl jsem jak se Zoeyna duše rozbila kvůli jedinému skutku, takže tomuto také rozumím."

"Pak opatrně zvaž,své činny" řekla mu královna. "Na onom světě a také v tomto. A zvaž toto - mladí a naivní věří, že láska je nejsilnější síla ve vesmíru. Ti z nás, který jsou řekněme - realisté, vědí, že vůle jediné osoby, posílená integritou a účelem, může být silnější.

"Budu si to pamatovat. Slibuji." Stark ztěžka zaslechl vlastní slova. Přísahal by, že si uřízne ruku, pokud by toto byla slova, která Sgiach potřebovala slyšet, aby ho sakra dostala na Druhý Svět.
Jakoby mohla číst jeho myšlenky, královna smutně zavrtěla hlavou a řekla, "Dobře tedy. Pojďme začít tvou návštěvu." Pak zvedla ruku a přikázala, "Zvedněte Seol ne Gigh."
Podlaha před královniným pódiem, hned za místem, kde odpočívala Zoey, se otevřela, zpod ní se objevovaly desky s rezavými kamennými růžemi na obou stranách. Byla široká a dost dlouhá pro dospělého upíra, aby mohl ležet na rovné ploše. Uviděl, že na skále byly různé řezby, na jedné straně byly dvě drážky, které vypadaly téměř jako zahnuté luky. Na jedné straně byly ostřejší než na druhé, a šípy byly velmi zaostřené. Studující tento výjev si Stark smutně uvědomil dvě věci.
Drážky vypadaly jako obrovské rohy.
Skála nebyla skutečně rezavé barvy. Byl to bílý mramor. Rezavá barva byla skvrna.Krvavá skvrna.
"Toto je Seol ne Gigh, lůžko Ducha," řekla Sgiach. "Je to starobylé místo oběti a uctívání. Dále, jak bychom si mohli pamatovat, sloužilo na něco jako zdroj Temnoty a Světla - bílého a černého býka, který se zformovaly na základě síly ochránců."
"Oběť a uctívání," řekla Afrodita, posouvající se blíže ke kameni. "Jaký druh oběti máte na mysli?"
"No, to záleží na tvé cestě, ne?" řekl Seoras,
"To není odpověď," řekla Afrodita.
"Samozřejmě, že je, děvče," řekl Ochránce, pochmurně se na ni usmál. "A ty to víš .. Ať si to přiznáš, nebo ne."
"Souhlasím s obětí," řekl Stark, unaveně si otřel rukou čelo. "Řekněte mi co, nebo koho" --- podíval se nedbaje na Afroditu, což Daria rozzlobilo --- "potřebuji vzít a použít na oběť, a já to udělám."
"Ty, chlapče, budeš obětí." řekl Seoras.

"Myslím, že by mohla pomoci jeho slabost během denního světla.To by mohlo usnadnit jeho duši vyklouznut z jeho těla." Sgiach mluvila se svým Ochráncem ,skoro jakoby Stark nebyl v místnosti.

"Ano to je pravda. Mnoho bojovníků bojuje, když jejich duše opouští tělo. To, že budeš oslabený, může tuto část jen usnadnit," souhlasil Seoras.
"Takže, co mám udělat? Najít pannu nebo tak něco?" Už se nepodíval na Afroditu, protože zřejmě nezapadala do této kategorie.

"Ty jsi ta oběť, Bojovníku. Krev někoho jiného nebude fungovat. Toto je tvá cesta, od začátku až do konce. Stále si přeješ, abychom začali, Starku? Řekla Sgiach.
"Ano." řekl bez zaváhání.
"V tom případě si lehni na Seol ne Gigh, mladý MacUalliský Bojovníku. Tvůj náčelník bude čerpat tvou krev, a vezme tě na místo mezi životem a smrtí. Skala si vezme tvou oběť. Bílý býk promluví, a ty budeš přijat. On zavede tvou duši k bráně Světa mrtvých. Bude už jen na tobě, abys vstoupil dovnitř a Bohyně se smiluje nad tvou duši, "řekla královna ..

"V pořádku. Pojďme tuto věc ukončit." Stark ale nešel přímo k Seol ne Gigh. Místo toho poklekl před Zoey. Ignorujíc fakt, že každý v místnosti se dívá, vzal její tvář do svých rukou a něžně ji políbil, šeptající přes její rty, "Jdu si pro tebe. Tentokrát tě nenechám padnout."Pak se postavil a přešel k masivnímu kameni. Seoras se přesunul od své královny a stál před skálou. Jeho pohled se setkal se Starkovým, zlomyslně se zadíval na ostrou dýku, která spočívala v pochvě u jeho pasu..

"Počkejte, počkejte!" Bylo to neuvěřitelné, ale Afrodita se hrabala v neskutečně velké kožené tašce, kterou si přivezla až z Benátek.

"Afrodita, teď na to není čas." řekl Stark.
"Och, doprdele, konečně. Věděla jsem, že bych nemohla ztratit něco tak velké a páchnoucí." S vítězoslavný úsměv, vytáhla ven velký sáček naplněný hnědými větvičkami a jehličím.
"Než začneš, a jsem si jistá, že to bude velmi neatraktivní darování krve, tohle někdo musí zapálit, bude to sloužit jako kadidlo pro Starka.

"Co sakra?" řekl Stark, točivý hlavou na Afroditu a přemýšlel, ne poprvé, jestli není ta to dívka duševně poškozená.

Podívala na něj a obrátila oči v sloup. "Babička Redbirdová řekla Stevie Rae, která řekla mně, že spalování cedrového dřeva je podle čerokéz něco velmi silného v duchovním světě.
"Cedrové dřevo?" řekl Stark.
"Ano. Máš to dýchat a vzít to k sobě když půjdeš na Onen svět. A prosím, zavři ústa a připrav se na krvácení," řekla Afrodita. Namířila svou pozornost na Sgiach. "Myslím, že byste babičku Redbirdová mohly považovat za něco jako šamana. Je velmi chytrá a propojená s věcmi jako" země-má-duši "... Řekla, že cedrové dřevo by Starkovi mohlo pomoci."
"Nemůže to ublížit". Když bylo dřevo zapálené a jehličí kolem něj, Afrodita se usmála, jemně sklonila hlavu k Seorasovi a řekla, "Dobře, teď, pojďme tuto věc ukončit."
Stark spolkl slova, která se chystal zakřičet na Afroditu.  Potřeboval se soustředit.Pamatoval si, že má vdechovat kouř, chtěl ochránit Zoey. Stark si rukou promnul čelo, přál si, aby mohl setřít i únavu, která mu spolu s denním světlem už lezla na mozek.

"Nebojuj s tím. Musíš se cítit rozladěně, aby si vyklouzl ze svého těla. Udělat to, není pro bojovníka přirozené." Seoras ukázal holí na vrchní část plochého kamene. "Svlékni se od pasu nahoru a lehni si sem."
Stark si sundal mikunu a tričko pod ní, a lehl si na kamen.
"Vidím, že jsi už byl poznamenán," řekl Seoras ukazujíc na růžovou jizvu od zlomeného šípu, která pokrývala levou stranu jeho hrudi.
"Ano. Pro Zoey."
Stark se sehnul a lehl si na zkrvavený kámen. Měl by být chladný a mrtvý, ale v okamžiku, jak se jeho kůže dotkla mramorového povrchu, teplo v něm se začalo stupňovat. Teplo z něj vyzařovalo rytmicky, jakoby ten kámen měl puls.

"Ach, ano, cítíš to," řekl starověký Ochránce.
"Je to horké," řekl Stark pohleděv na něj nahoru.
"Pro nás, kteří jsme Ochránci, kámen žije. Věříš mi, chlapče?"

Stark zamrkal, překvapen Seorasovou otázkou, ale odpověděl bez zaváhání. "Ano."
"Vezmu tě na místo vyšší, než je smrt. Abych tak učinil, musíš mi důvěřovat."
"Věřím ti." Řekl Stark. Cítil, že mu může věřit, že dělá správnou věc.

"Toto nebude příjemné ani pro jednoho z nás, ale je to nezbytné. Tělo se musí uvolnit, aby duch mohl volně odejít. Jen bolest a krev to mohou učinit. Jsi připraven?"
Stark přikývl. Položil ruce na horký kámen, zhluboka vdechl vůni cedru.

"Počkej! Předtím, než ho řízneš, řekni mu něco, co by mu mohlo pomoci. Nenech jeho duši jen tak, aby sama našla cestu do Světa Mrtvých. Jsi Šaman, tak udělej i z něj šamana," řekla Afrodita.

Seoras se podíval na Afroditu a pak svůj pohled zaměřil na královnu. Stark nemohl Sgiach vidět, ale cokoliv se mezi Seorasom a ní tehdy odehrálo, vykouzlila z Ochrancových rtů drobný úšklebek, když se jeho oči opět zastavili na Afroditě.

"Dobře, moje královno, řeknu tvým přátelům toto: když chce duše skutečně vědět, co to je, být dobrý, a myslím tím úplně dobrý, nejen ze sobeckých důvodů, to je když nám to nejzákladnější od přírody dává touhu po lásce, harmonii a klidu. Tento kapitál je ohromnou silou. "

"Pro mě je to příliš poetické, ale Stark rád čte. Možná on bude mít šajn o tom, co si tu vyprávěl," řekla Afrodita.
"Afrodito, uděláš mi laskavost?" zeptal se Stark.

"Možná."
"Prestaň mluvit." Podíval se nahoru na Seorasa. "Děkuji za radu. Budu si to pamatovat." Seoras zachytil jeho pohled. "Musíš to udělat sám, chlapče. Nebudu ti moci podat pomocnou ruku. Pokud to nezvládneš, nebudeš moci přejít přes bránu a lepší by bylo ukončit to dříve, než začneme."

"Nechystám se rozmyslet si to," řekl Stark.
"" Tlukot srdce Seol ne Gigh tě zavede do Světa mrtvých. Zpět, ach, ano, to bude cesta, kterou budeš muset najít sám. "
Stark přikývl a rozprostřel ruce na mramor, snažíc se absorbovat teplo do svého náhle chladného těla. Seoras zvedl dýku a udeřil Starka tak rychle až se pohyb jeho ruky jakoby rozmazal. Počáteční bolest rány, ho srazila u pasu na pravé vrchní straně hrudníku, ale kupodivu to velmi nebolelo. Druhý řez byl téměř identický jako první, ale jeho žebra na levé straně pokrývala červená čára.

A tehdy začala bolest. To teplo ho spalovalo. Jeho krev byla jako láva, vytékající z jeho žil a lila se na vrch kamene. Seoras metodicky pracoval ostrými hranami z jedné strany Starkova těla na druhou, dokud jeho krev nepřekročila okraj skály. Tam na chvíli zaváhala a pak krvavé kapky přetekly a zaplnili i okraje.

Stark nikdy necítil takovou bolest.
Ani tehdy, když zemřel.
Ani tehdy když obživnul a myslel jen na nenávist a žízeň.
Ani tehdy, když skoro zemřel kvůli vlastnímu šípu, který vystřelil.
Bolest, kterou mu Ochránce způsobil, byla více než fyzická. Spalovalo to jeho tělo, ale pálilo to i jeho duši. Agonie byla nekonečná. Byla to vlna, před kterou nemohl uniknout, mlátila ho znovu a znovu. Byl v ní utopen. Stark automaticky bojoval. Věděl, že se nemůže pohnout, ale stále se snažil udržet kontrolu nad svým vědomím. Pokud půjdu, jsem mrtvý.

"Důvěřuj mi, chlapče. Jdi."
Seoras stál nad ním, ale jeho hlas byl vzdálen, sotva rozeznatelný.
"Důvěřuj mi..."
Stark se již rozhodl. Vše, co musel udělat, bylo následovat vnitřní pocit.
"Důvěřuju ti," slyšel sám sebe jak zašeptal.

Svět se zabarvil do šeda, pak do červena a nakonec do černa. Vše, co Stark vnímal, byla bolest z tepla a jeho krev. Teplo a krev zmizely a on byl najednou pryč ze svého těla. Obklopen jedině bolestí a temnotou, bojoval proti panice, ale kupodivu, jen o malý moment, hrůza byla nahrazena necitlivým přijetím faktu, což bylo docela pohodlné.Později ho napadlo, že temnota nebyla tak zlá. Nakonec odcházela i bolest. Vlastně, ta bolest vypadala skoro jako pouhá vzpomínka. . .

"No kurva, nevzdávej se, ty blbečku! Zoey tě potřebuje!"
Afroditin hlas? Bohyně, dráždilo ho, že přesto, že je oddělen od svého těla, ona ho může stále komandovat.

Oddělen od mého těla. Dokázal to! Radost z toho však rychle nahradil zmatek.
Byl venku ze svého těla.
Nemohl nic vidět. Nic cítit. Nic slyšet. Tma kolem, byla absolutní.
Stark neměl ani tušení, o tom, kde je. Jeho duše se zachvěla a jako pták letěla v nicotě.
Co mu to Seoras řekl? Co mu to vlastně poradil?
. . . kapitulace je mocnou silou.

Stark přestal bojovat a uklidňoval svého ducha, a malá vzpomínka, která prošla tmou do jeho duše byla vzpomínka na to, jak se jeho krev nalévala do dvou mezer ve tvaru rohů.
Rohy.

Stark se zaměřil jen na jedinou věc v jeho mysli a představoval si, jak chytá ty rohy, jak se jich dotýká.
Příšera vyšla ven z absolutní temnoty. Měl nějaký jiný odstín černé barvy. Jako noční obloha. Jako hluboká, v noci odpočívající voda a napůl zapomenuté půlnoční sny.

"Přijímám tvou krvavou oběť, Bojovníku. Postav se mi, pokud si troufneš."
"Troufám si!" zakřičel Stark, přijímající výzvu.

Býk to s ním chtěl zúčtovat. Jednající na základě instinktů, Stark neběžel. Ne uskočil.Místo toho se mu postavil tváří. Zuřivě křičící, Stark se se skloněnou hlavou rozběhl proti němu. Býk sklonil masivní hlavu, jakoby chtěl Starka nabrat na rohy.

"Ne!" Stark vyskočil na býka v scéně jako ve snu, chytil ho za rohy. Ve stejném momentě to stvoření potřáslo hlavou, a Stark se přešvihl přes jeho tělo. Měl pocit, jakoby skočil z útesu, padaly dopředu dál a dál, někam do tmy. Za ním, někde v temnotě slyšel ozvěnu tří slov, které býk řekl: Dobrá práce, Ochránce. . .
Pak kolem něj vybuchlo světlo, těsně předtím, než dopadl na zem. Stark se pomalu zvedl, přemýšlel nad tím, jak divné bylo, že i když neměl tělo, jen duši, stále měl nějakou formu a pocity jeho těla, rozhlédl se kolem.

Před ním, se rozprostíral háj, totožný s tím, který vyrostl nedaleko hradu, který patřil Sgiach.Byl tam dokonce i visací strom, zaplněný stužkami, které nebylo možno spočítat. Jak se díval, stužky změnily barvu a délku, a třpytily se jako pozlátka z vánočního stromku.

Svět mrtvých - toto musí být vchod do Nyxinej říše. Nic jiného nemůže vypadat tak magicky.
Než vykročil vpřed, podíval se za sebe, přemýšlel, že to nemůže být tak snadné dostat se přes býka a jen tak vstoupit dovnitř.

Vše, co bylo za ním, byla jen černá nicota, ze které přišel. Před ním se rozprostírala zem, téměř červená, až mu to připomnělo Oklahomu. Dále se nacházel ohraničený kruh a v jeho středu byl do poloviny zapíchnutý meč. Musel použít obě ruce, aby meč vytáhl, a pak, otřel jinak neposkvrněnou čepel o džíny, aby meč vyčistil, a uvědomil si, že jak původní barva kamene Seol ne Gigh, i tato země byla poskvrněna krví. Přestal otírat meč do džínů a zaměřil pozornost na to, co bylo před ním.

Tam, musel jít. Jeho mysl, srdce a duše to věděly.
"Zoey, jsem tu. Jdu po tebe," řekl, a vykročil vpřed, běžel do neviditelné bariéry tvrdé jako cihlová zeď. "Co to sakra?" Zamumlal, kráčející zpět a díval se nahoru na kamenný oblouk, který se náhle objevil.

Vznikla další exploze bílého světla a to, co potom viděl před sebou, šokovalo i jeho samotnou podstatu.

Stark zíral sám na sebe.
Nejprve si myslel, že kamenný oblouk musel mít v sobě i zrcadlo, ale neodrážela se v něm temnota, která byla původně za ním, a jeho druhé já se usmívalo známým, nafoukaný úsměvem. Stark se určitě neusmíval. Pak promluvil, rozptýlil všechny myšlenky na zrcadla a najít racionální vysvětlení.

"Ano, Zatraceně, jsi to ty. Jsi já. Aby ses dostal sem, musíš mě zabít, což se nestane, protože nejsem tak v pohodě s umírájícím. To, co se stane je, že já ti nakopu zadek a zabiju tě. "
Jak tam tak Stark stál, mluvíc a zírajíc na sebe, jeho dvojník se vrhl vpřed, v ruce se stejným mečem, jaký držel Stark, a pořezal ho na rameni.

"Ano, bude to tak snadné, jak jsem si myslel," řeklo jeho druhé já, a vrhlo se opět na Starka.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Niletka.blogerka.cz | 28.6.2011 21:36
Ale přidala jsem odkaz, kde je ke stažení v AJ
Niletka.blogerka.cz | 28.6.2011 21:36
Ahojky, tak to ještě slíbit nemůžu uvidíme smile
sisa_557 z IP 85.237.229.*** | 27.6.2011 18:45
Ahoj.Viem ,že je to asi ešte skoro...ale plánuješ prekladať aj Školu noci 8 ? smile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel pět a devět