Škola noci 7: kapitola 25

Kapitola pětadvacátá

Aphrodite

"Ano, světla zapnutá, ale definitivně tu nikdo není doma," Afrodita zamávala rukou před Starkovými, sice otevřenými, ale nevidomými očima. Pak musela stáhnout ruku, aby uhla Seorasovi z cesty, který udělal další řezné rány nožem na Starkově zkrvaveném těle. 
"Už vypadá jako hamburger. Musíš to stále dělat?" zeptala se Afrodita ochránce. Mezi ní a Starkem to nebyla žádná láska, ale to neznamenalo,že by se jí líbilo dívat na to, jak ho krájí na kousky. 

Seoras se tvářil, že ji neslyšel. Zcela se soustředil na chlapce, který před ním ležel. 
"Jsou vázaný tímto posláním," řekla Sgiach. Opustila svůj trůn a postavila se vedle Afrodity. 

"Ale tvůj Ochránce je při vědomí a ve svém těle," řekl Darius, zkoumajíc Seorasa. 
"Ano, jeho vědomí je zde. Je také zcela sladěn s chlapcem, až tak že může slyšet tlukot jeho srdce - cítit jeho dech. Seoras ví přesně, jak blízko je Stark k fyzické smrti. Je  přesně na prahu mezi životem a smrtí. Tam ho musí můj Ochránce nechat. Když se příliš nakloní na jednu z možností, jeho duše se vrátí a on se probudí, když k druhé možnosti jeho duše se nikdy více nevrátí. " 

"Jak bude vědět, kdy s tím přestat?" zeptala se Afrodita, mimoděk mrkla okem na Seorasa, který opět řezal do Starka. 

"Stark se probudí, nebo zemře. Cokoliv z toho, bude to kvůli jeho počínání, ne kvůli mému ochránci. Seoras umožňuje chlapci udělat vlastní rozhodnutí." odpověděla Sgiach, ale její oči se sešli se Seorasa. "Měly byste udělat totéž." 

"Pořezat ho?" Afrodita se zamračila na královnu, která se usmívala, ale stále sledovala svého ochránce. 
"Řekla jsi, že si Nyxinou věštkyní, nebo ne?" 
"Jsem její Věštkyně." 
"Tak pouvažuj jak ovládat svůj dar, aby si taky pomohla tomu chlapci."
"Ráda bych, kdybych měla zatraceně ponětí jak to udělat." 
"Afrodita, možná by si měla -" Darius začal táhnout Afroditu za ruku, pryč od Sgiach, zřejmě měl obavy, že si dovolila ke královně příliš. 

"Ne, Bojovníku, nemusíš ji brát pryč. Jedna věc, kterou zjistíš když si svázán se silnou ženou je, že její slova ji často dostanou do nesnází z kterých ji nebudeš moci ochránit. Ale jsou to její vlastní slova, a tím i její následky . " Sgiach se konečně podívala na Afroditu. "Použij sílu, kterou používáš při slovech ostrých jako dýky a hledej své vlastní odpovědi. Skutečná Věštkyně dostane v tomto světě jen velmi málo pokynů, ale síla vedená moudrostí a trpělivostí ji naučí, jak pracovat s darem, který dostala." 

Královna zvedla ruku a elegantně ukázala na jednoho z upírů ve stínu. 
"Ukaž věštkyně a jejímu ochráncikde je jejich pokoj. Nechte je odpočinout si v soukromí." Bez dalšího slova se Sgiach vrátila na svůj trůn, její pohled však znovu stanul na jejím ochránci. 

Afrodita sevřela rty a následovala zrzavého upíra, jehož obří tetování tvořily složité spirály, které vypadaly jako malé tečky safíru.Vraceli se cestou po dvouramenném schodišti a pak šli chodbou, kde byly stěny zdobené meči s drahokamy, které se třpytily ve světle pochodní.Menší schodiště nakonec vedlo ke klenutým dřevěným dveřím, které Bojovník otevřel a pokynul jim, aby vstoupily.. 

Postaráš se o to, aby po mě někdo přišel, když se Stark něco změní? "Zeptala se Afrodita ještě předtím, než upír zavřel dveře. 
"Ano," řekl bojovník s překvapivě jemným hlasem předtím, než je nechal o samotě. 
Afrodita se otočila k Dariusovi. 
"Myslíš, že moje ústa mě dostávají do problémů?" 

"Obočí jejího bojovníka se zvedlo." Samozřejmě, že ano. " 
Zamračila se na něj. "Dobře,podívej já jsem si nedělala legraci." 
"Ani já ne." 

"Proč? Protože říkám to, co si myslím?" 
"Ne, moje krásko, ale proto, že svá slova používáš jako dýky, a hozená dýka často způsobuje problémy." 

Odfrkla si a sedla si na obrovskou postel s nebesy. "Když jsem taková mrcha, proč mě máš sakra rád?" 
Darius si sedl vedle ní a vzal ji za ruku. "Zapomněla jsi, že házení dýkou je můj oblíbený styl boje?" 

Afrodita zachytila ​​jeho pohled a najednou se cítila zranitelná. 
"Vážně. Jsem mrcha. Neměl bys mě mít rád. Nemyslím, že mnoho lidí mě má rádo." 
"Lidé, kteří tě znají, tě mají rádi. Tvé skutečné já. A to, co k tobě cítím já, je více než jen že tě mám rád. Miluji tě, Afrodita. Miluji tvou přímost, tvůj smysl pro humor, péči jakou prokazuješ svým přátelům. A miluju to, co v tobě bylo zlomené a nyní se začalo uzdravovat. " 

Afrodita na něj stále hleděla, přesto, že urputně bojovala se slzami."Všechno ze mě dělá strašnou mrchu." 

"Všechno tě to dělá tím, kým jsi." Zvedl její ruku ke svým rtům, a políbil ji něžně, pak řekl, "A to všechno tě dělá i dostatečně silnou na to, aby si našla způsob, jak pomoci Starkovi. 
"Ale já nevím jak!" 
"Použila si svůj dar na to, aby si potvrdila Zoey nepřítomnost stejně jako Kalonovu. Nemůžeš zkusit stejný způsob na Starkovi?" 

"Všechno, co jsem dělala bylo, že jsem se podívala, zda jsou jejich duše v jejich tělech, nebo ne. My víme, že Stark je už pryč." 
"Takže by ses ho nemusela dotknout, jako tich dvou." 
Afrodita si povzdechla. "Stejný způsob, hmm?" 
"Ano." 

Podívala se nahoru na něj a chytila ​​ho pevně za ruce. "Opravdu si myslíš, že to dokážu?" 
Věřím.Že to můžeš zkusit. Afrodita si zula své černé jehlové boty a  lehla si  na postel, opřena o hromadu péřových polštářů. 
"Ochráníš mě, dokud budu pryč?" zeptala se svého bojovníka. 
"Vždy," řekl Darius. 

Postavil se ke posteli, což Afroditě připomnělo Seorasa, jak stojí vedle trůnu své královny. Vědoucí, že její tělo a srdce bude při Darius vždy v bezpečí, zavřela oči a přinutila se relaxovat. Pak se třikrát zhluboka nadechla a zaměřila své myšlenky na Bohyni. 

Nyx, to jsem já. Afrodita. Tvá Věštkyně. Skoro dodala "alespoň tak mě každý nazývá," ale zarazila se. Opět se nadechla a pokračovala: Žádám tě o pomoc. Ty víš, že si nejsem jistá jak ty věštecký věci fungují, takže by tě nemělo překvapit, když ti řeknu, že nevím, jak použít dar, který jsi mi dala, abych pomohla Starkovi - protože potřebuje mou pomoc. Myslím tím, že ten chlapec je dole skoro rozřezán v tomto světě a snaží se používat na svou roli poezii a další, ten starý chlap mu říká nějaké matoucí slova, která mu prý pomohou,aby dostal Z. Jen mezi námi, někdy si myslím, že Stark je jen hodně svalové hmoty s hezkými vlasy, ale mozek žádný. Jednoduše, potřebuje pomoc, a v zájmu Zoey, mu ji chci poskytnout. Nyx, ukaž mi, jak mu mám pomoci. 
Odevzdej se mi, dcero. 
Nyxin hlas se náhle rozlil v její hlavě. 
Ano! Afroditina odpověď přišla okamžitě. Otevřela své srdce, duši a mysl své Bohyni. 
A hned ji všude dokola obklopil Nyxin hlas zvedající se kolem ní. 
Podívej se na mé království. 

Afroditina duše letěla nad Nyxiným Druhým světem. Bylo to tam téměř nepopsatelně krásné, se všemi variacemi zelené, briliantovými květy, které se houpaly jakoby v rytmu hudby a s lesklými jezery všude kolem.Afrodita si myslela, že zahlédla divoké koně a mnoho barevných pávů.

Po celé oblasti se vznášeli duše, tancovali, smáli se, líbilo ... 
"To je místo, kam jdeme, po smrti?" zeptala se omráčeně Afrodita. 
Někdy. 
"Jak to - někdy? Myslíš, když jsme dobrý?" Afrodita měla divný pocit, že i kdyby byla dobrá, splnit kritérium pro získání tohoto místa,by se jí nejspíš už.nepovedla 

Smích Bohyně byl jako magie. Jsem tvá Bohyně, dcero, ne tvůj soudce. Dobro má více tváří ... 

Afroditin duch zpomalil, nesa ji na úžasně vypadající palouček. Překvapeně zamrkala, kdy to místo studovala, připomnělo jí palouček nedaleko hradu Sgiach. Jak tak porovnávala tato místa, zaslechla nějaký hlas.Prošla klenbou sevřených listů skloněných k odpočinku nad tlustým kobercem mechu.

"Poslouchej mě, Zo! Dokážeš to." 
Jak zaslechla Heathův hlas, ohlédla se, aby viděla na Zoey, byla tak bledá, téměř průsvitná.Chodila kolem do kola, pohled měla úplně vystrašený ,zatímco Heath stál a pozoroval ji s neuvěřitelně smutným výrazem."Zoey! Konečně! Dobře, poslouchej mě. Musíš se dát dohromady a vrátit se zpět do svého těla." 
Zcela ji ignoroval, Zoey začala plakat, ale nepřestala chodit dokola."Nemůžu, Heath. Je to pryč příliš dlouho. Nemůžu dát svou duši dohromady. Nemůžu si vzpomenout,- nemůžu se soustředit - jediná věc, kterou vím určitě je, že jsem si to zasloužila." 

"No, sakra. Zoey! Přestaň brečet  a věnuj mi pozornost!" 
"Nezasloužila sis to!" Heath se přiblížil k Zoey a chytil ji za ramena. "A dokážeš to, Zo. Musíš. Když to uděláš, budeme moci být spolu." 

"Skvělé. Neslyší ani jedno blbé slovo, které jim kurva říkám!" 
Pak možná, dcero, by si měla pro změnu naslouchat.. 
Afrodita potlačila svůj vztek a zklamání a udělala, co jí Bohyně poradila, navzdory myšlence že se cítila jako popínavá rostlina zírající přes něčí okno do ložnice. 

"Skutečně si to myslíš, Heathe?" Zoey zírala na Heatha.
"Skutečně tu chceš zůstat?"  Usmála se na Heatha, ale její tělo pod jeho rukama sebou trochu škublo. 
Políbil ji a pak řekl. "Baby, chci být tam, kde jsi ty, leckde to bude - navždy." 
Zoey se s bolestivým zasténáním se dostala z jeho náruče. "Mrzí mě to. Je mi to líto," řekla, a znovu začala plakat. "Nemohu už dál, nemohu si odpočinout, být v klidu." 

"Proto musíš zavolat zpět svou duši. Nemůžeš být se mnou, pokud to nechceš. Zo, nemůžeš být ničím, pokud to neuděláš. Budeš se jen posouvat dál a dál a budeš stále ztrácet kousky sama sebe až nezůstane nic a ty budeš úplně pryč. " 

"Byla to moje chyba, že jsi zemřel, je to moje vina, že si tady, kam nepatříš. Jak mě můžeš pořád milovat?"Odhrnula si vlasy z obličeje a opět začala chodit kolem Heatha,nikdy si neodpočinu. 

"Není to tvoje chyba! Zabil mě Kalona. To je všechno. A, jaký je rozdíl v tom jestli jsme živí nebo mrtví, když jsme přesto spolu?" 
"Myslíš si to? Skutečně?" 
"Miluji tě, Zoey. Od té doby kdy jsme se poprvé setkali, a budu tě milovat navždy. Slibuji. Když budeš opět celá, budeme spolu navždy." 

"Navždy .." zašeptala Zoey. "A skutečně si mi odpustil?" 
"Baby, není co bych ti měl odpustit." 

Se zjevně velkým úsilím se Zoey přestala hýbat a řekla, "Tak pak to vyzkouším, kvůli tobě." Rozhodila ruce a hlavu zaklonila dozadu. Její bledé tělo začalo zářit, nejprve jen jemným světlem z jejího nitra. Zoey začala volat jména a - 

Afrodita byla z vize otřesena a z háje se zvedla tak rychle až se jí udělalo špatně od žaludku. "Och, fuj ! Příliš daleko, příliš rychle. Asi budu zvracet." 

Kolem ní zavál teplý vítr a utišil její nevolnost. Když se začala znovu hýbat, už jí nebylo špatně, ale stále byla zmatená. 

"Dobře, vůbec to nechápu. Zo se dá dohromady, ale stále zůstane s Heathem místo toho, aby šla zpět do svého těla?" 

V této verzi budoucnosti, ano .. 

Afrodita na chvíli zaváhala, ale pak se neochotně zeptala, "Ale, je šťastná?" 

Ano. Zoey a Heath jsou spolu na věčné časy. 

Afrodita cítila, že zesmutněla, ale musela pokračovat, "Tak pak by možná Zoey měla zůstat tam, kde je. Bude nám chybět. Bude se mi stýskat" Afrodita potlačila nečekané nutkání plakat a pokračovala."Určitě to Starka naštve, ale když je to místo, kde Zoey chce skutečně být, měla by tam zůstat. 

Toto je jen jedna verze Zoeynej budoucnosti. Cokoliv si zvolí, změní to i budoucnost na Zemi. Když se Zoey rozhodne zůstat, hle, zde je nová budoucnost země, jaká se vytvoří tímto rozhodnutím: 

Afrodita se ocitla ve scéně, která jí byla až příliš známá. Stálá ve středu pole, kde byla v její poslední vizi. Jako předtím, byla s lidmi, kteří hořely - lidé, upíři a mláďata .. Znovu ucítila bolest z ohně a agonii jako v předchozí vizi. Jako předtím, podívala se nahoru a viděla Kalonu jak před všema stojí, ale tentokrát s ním Zoey nebyla. Naopak do této scény vstoupila Neferet. Prošla kolem Kalony a zírala na hořící lidí.Pak začala ukazovat rukama složité vzory ve vzduchu kolem ní, a jak to dělala, Temnota obklopila vše kolem ní. Začala se od ní roztahovat a naplňovat pole, Hasila oheň, ale bolest nepřestala. 

"Ne, nezabiju je!" Ukázala prstem a Temnota obklopila Kalonovo tělo."Pomoz mi. Chci je vlastnit." 

Kalona tu Temnotu vstřeball do sebe. Afrodita se soustředila na něj a ty úponky temnoty kolem něj se jakoby zhmotnily a byly viditelné.Svíjeli se kolem nesmrtelného těla padlého anděla až Kalona zalapal po dechu a Afrodita nemohla říci zda od potěšení, nebo od bolesti, ale usmál se na Neferet, otevřel náruč a přijímal tmu a pak jí řekl, "Jak si přeješ, moje Bohyně." 

Obklopen těmi úponky, se Kalona pohnul dopředu, takže stál před ní, a pak padlý nesmrtelný klesl na kolena a odhalil svůj krk. Afrodita pozorovala jak se Neferet sehnula, olízala Kalonovu kůži, a s děsivou, chamtivou prudkostí se do něj zakousla a nakrmila se z něj. 

Úponky Temnoty se zachvěly, znásobili a pulzovali. 
Afrodita se zcela znechucená podívala pryč a uviděla Stevie Rae jak vchází na pole. 

Stevie Rae? 
Nějaká tmavá věc vedle ní se pohnula, a Afrodita si uvědomila, že Stevie Rae stála vedle Krakouna, hned blízko vedle něj, jakoby byli spolu. 

Co to sakra ..? 

Krakoun rozprostřel křídla, zamával nimi a obmotat je kolem Stevie Raem jakoby ji držel v objetí. Stevie Rae vzdychla a přesunula se ještě blíže ke kreatuře, takže jeho křídla ji úplně obalili. Afrodita byla zcela šokována přičemž nezahlídla odkud přišlo to indiánské děcko - bylo jen tam, přesně před krakounem. 

Navzdory bolesti i šoku z její vize, Afrodita mohla potvrdit, jak nádherné to dítě bylo. Jeho tělo bylo zajímavé a z větší části odhalené. Jeho vlasy byly dlouhé a zcela černé. Byl vysoký a svalnatý, prostě obecně krásný. 

Ignoroval krakouna a podával Stevie Rae ruku, říkající, "Přijmi mě, a on zmizí." 
Stevie Rae vystoupila z objetí krakouna, ale nepřijala chlapcovu ruku. Místo toho řekla, "Není to tak jednoduché." 

Stále na kolenou, před Neferet, Kalona zakřičel, "Rephaim! Nezrazuj mě znovu, můj synu!" 
Slova nesmrtelného krakouna jakoby bodli. Zaútočil na to indiánské děcko. Oba spolu začali zápasit a Stevie Rae tam jen stála, nedělala nic jen se dívala na krakouna a plakala. 
Přes její vzlyky Afrodita slyšela jak řekla, "Neopouštěj mě, Rephaim. Prosím, neopouštěj mě. 

Na druhé straně horizontu Afrodita uviděla vycházející slunce, alespoň si to myslela, ale později uviděla, že je to vlastně obrovský bílý býk, který prochází přes tělo poraženého černého býka. 

Afrodita zmizela z této vize. Nyx ji opatrně držela ve vánku větru. 
"Och, Bohyně," zašeptala. "Ne, prosím, ne. Volba jedné teenagerky může narušit rovnováhu mezi Temnotou a Světlem a ovlivnit tím celý svět? Jak je to vůbec možné?" 

Pouvažuj nad tím, že tvá volba pro Bohyni otevřela cestu pro novou rasu upírů. 

"Červené mláďata? Ale oni přece existovaly i předtím než jsem něco udělala." 
Ano, ale cesta k objevení jejich lidskosti byla pro ně zavřená, dokud si se neobětovala - tvá volba - ji otevřela. A ty nejsi také jen jedna teenagerka? 

"Och, tak to je na hovno. Zoey musí přijít zpět." 
Pak se Heath musí pohnout z mé říše na Onen svět. To je jediná možnost, kdy si Zoey zvolí návrat a bude opět celá. 

"Jak se mohu ujistit, že se to stane?" 
Vše co můžeš udělat, je uvědomit je. Volba musí počkat na Heatha, Zoey a Starka. 
Afrodita se probírala ze své vize. Lapajíc po dechu, otevřela oči a zamrkala přes krvavé slzy aby viděla Daria nad sebou. 
"Vrátila ses ke mně?" 
Afrodita se posadila. Hlava ji nesmírně bolela, ale tu bolest už dobře znala. Prošla si rukou vlasy a dala je pryč z obličeje, překvapená, jak moc se jí třásla ruka. 
"Vypij to, moje krásko. Musíš se posílit." Podal jí číši a přidržel jí ji při ústech. 
Afrodita se napila vína a pak řekla, "Pomoz mi, musím se dostat ke Starkovi." 
"Ale, tvé oči - musíš si odpočinout!" 
"Když si odpočinu, riskuju že celý posraný svět půjde do pekla. Doslova." 
"V tom případě tě vemu ke Starkovi." 

Sgiach stále pozorovala svého ochránce jak pomalu a promyšleně řeže Starka. Afrodita nemárnila čas. Šla rovnou ke královně. 

"Musím mluvit se Starkem. Hned." 
Sgiach se na ni podívala, zkoumajíc její třesoucí se tělo a krvavé oči."Použila si svůj dar?" 

"Ano, a musím něco Starkovi říct, jinak to bude špatné. Pro každého. Skutečně špatné." 
Sgiach přikývla a ukázala Afroditě aby ji následovala ke Seol ne Gigh.
"Budeš mít jen chvíli. Povídej rychle a srozumitelně. Pokud ho tu budeme držet příliš dlouho, nebude se už moci vrátit zpět na Onen svět dokud se nezotaví, a to může trvat týdny." 

"Chápu. Mám na to jeden pokus. Jsem připravená," řekla Afrodita. 
Sgiach se dotkla předloktí svého ochránce. Přestal řezat Starka. Jeho pohled nesešel ze Starka, ale hlubokým hlasem řekl, "Po Bann ri? Moje královna?" 

"Zavolej ho zpět. Věštkyně s ním musí mluvit." 
Seoras zavřel oči a když je znovu otevřel, řekl, "Ano, ženo .... jak si přeješ." 
Položil svou dlaň na Starkovou čelo. "Poslouchej mě, chlapče, musíš se vrátit .."