Stark klopýtl dozadu a instinktivně zvedl široký meč,takže vlastně jen náhodou odrazil smrtící úder toho druhého.Toho,kdo byl a přitom nebyl on. ,,Proč tohle děláš?´´ Zařval na něj. ,,To už jsem přece říkal.Dovnitř se dostaneš, akorát když mě zabiješ,a já umřít nechci.´´Bojovníci kolem sebe začaly ostražitě kroužit. ,,O čem to do hajzlu mluvíš? Ty jsi já. Takže jak bys mohl být mrtvý,až se dostanu dovnitř?´´ ,,Jsem část tebe. Ta míň hodná. Anebo jsi ty část mě,dobro ve mně,a mně se dělá blbě,když na to jen pomyslím.Nehraj si na idiota a netvař se,jako bys o mně nic nevěděl.Vzpomeň si,jaký to bylo,než jsi vyměknul a zaslíbil se tý svojí hodný holčičce.Tehdy jsme se znali mnohem líp.´´ Stark se na něj pořádně podíval a všiml si rudého svitu v očích a zkřivených rysů ve tváři,která byla jeho. Druhý se pořád usmíval, ale místo přidrzlosti v tom byla krutost. Poznával se, a zároveň mu ten obličej připadal cizí. ,, Jsi to zlé, co mám v sobě.´´ ,, Zlé? To záleží na tom,na který straně zrovna stojíš, ne?A jak to tak odsud vidím, nevypadám zas tak zle,´´ prohlásil ten druhý, zasmál se a pak pokračoval: ,, Slovo ,zlý´absolutně nevystihuje můj potencionál. Zlo je zbytečný přepych.V mým světě jsou věci,který si nedovedeš vůbec představit.´´ Stark prudce zavrtěl hlavou.Chtěl to všechno popřít,ale jen se vyvedl z koncentrace.Jeho druhé já znovu zaútočilo a zanechalo mu na pravém bicepsu hluboký šrám.Stark v sebeobraně zvedl meč. Přišlo mu zvláštní,že v obou poraněných pažích cítí jen pálení,a žádnou bolest. ,, Jo,ani to moc nebolí, co?Zatím.To je tím,že mám tak zatraceně ostrej meč.Ale koukni se,teče ti krev.A pořádně. Brzo už ten meč vůbec neudržíš.Pak jsi vyřízenej a já se tě jednou pro vždy zbavím.´´Pak změnil tón. ,, Nebo si trošku pohrajeme. Co takhle kdybych si udělal radost a rozsekal tě pomalu na kousíčky,až z tebe zbydou jen krvavý kusy masa?´´ Stark si periferním viděním ověřil,že to horko,jež cítí, je doopravdy krev,která se mu řine z obou stran. Jeho protivník měl pravdu. Tohle ho zachvíli dočista vyřídí. Musí bojovat – hned teď.Když bude váhat a pořád se jen bránit, umře. Úplně instinktivně se vrhl vpřed a začal svému zrcadlovému odrazu zasazovat jednu ránu za druhou,ať padla,kam padla,v naději,že nějak pronikne jeho krytem,jenomže jeho rudooká verze všechny výpady snadno odrazila.Pak zaútočila jako kobra,využila mezeru ve Starkově obraně a zanechala mu dlouhou, hlubokou ránu na stehně. ,,Mně nemůžeš porazit. Vím,jak se pohneš,ještě než to uděláš. Jsem všechno, co tobě schází.To tvoje slavný dobro z tebe udělalo pěknou bačkoru.Proto jsi nedokázal ochránit Zoey. Zamiloval ses do ní a to tě oslabilo.´´ ,,Ne! Zamilovat se do Zoey byla ta nejlepší věc,která mě kdy potkala.´´ ,,No,a taky to bude to poslední,cos kdy udělal,to si …´´Najednou se Stark zase ocitl ve svém těle. Otevřel oči a spatřil Seorase. Stál nad ním s dirkem v jedné ruce,druhou dlaň položenou na jeho čele. ,, Ne!Musím zpátky!´´ Vykřikl. Měl pocit,jako by měl celé tělo v plamenech. V bocích mu pulzovala příšerná bolest a její síla mu vháněla do žil adrenalin. Instinkt ho pobízel,aby se pohnul,utíkal,bojoval! ,, Ne,chlapče. Nezapomeň,že se nesmíš hejbat,´´ zarazil ho Seoras. Stark přerývaně lapal po dechu, ale přinutil se zůstat v klidu,tam,kde je. ,,Pusť mě zpátky,´´oslovil strážce. ,, Musím se vrátit.´´ ,, Starku,poslouchej mě.´´Najednou se nad ním objevila Afroditina tvář.,,Klíč ke všemu je Heath.Než půjdeš za Zoey,promluv si s ním. Řekni mu,že musí jít dál.Musí nechat Zoey na onom světě samotnou, nebo se sem už nebude chtít vrátit.´´ ,, Cože? Afrodito?´´ Chytila ho za ruku a sklonila se k němu,až si koukali z očí do očí. Uviděl,že je má podlité krví, a rázem mu došlo,že nedávno měla další vizi. ,, Věř mi.Jdi za Heathem. Přinuť ho,aby odešel.Jestli se ti to nepovede,Neferet a Kalonu už nikdo nezastaví a s námi všemi je konec.´´ ,, Musí zas jít,nebo to už nepůjde,´´ ozval se Seoras. ,, Pošlo ho zpět,´´přikázala Sgiach. Do Starkova zorného pole ze začala od okrajů plížit šeď. ,, Počkej!Pověz mi,jak – jak mám porazit sám sebe?´´ zeptal se. ,,Ále,to je úplně snadný.Bojovník v tobě musí umřít,aby se z tebe zrodil šaman.´´Stark nedokázal rozeznat,jestli Seoras doopravdy odpověděl na jeho otázku nebo to byla jenom vzpomínka a neměl čas o tom dlouze dumat.

V tu chvíli mu strážce pevně přitiskl hlavu ke kameni a přejel mu ostřím čepele po očních víčkách.Bylo to jako spalující,oslepující záblesk,a pak Stark náhle zase stál sám před sebou,jako by odtamtud vůbec neodešel.Bolest strážcovy poslední rány mu sice ještě kalila smysly,ale přesto si hned uvědomil,že jeho tělo reaguje rychleji,než dokáže postihnout myšlenka,a že s lehkostí vykrývá útoky svého zrcadlového odrazu. Jako by mu čára toho řezu přes oči odhalila celou síť siločar,které směřovaly k srdci toho druhého,úderů, které si předtím nedokázal představit – a o kterých proto možná nevěděl ani jeho dvojník. Jestli to tak je,má šanci,i když jen malou. ,, Hele já tohle vydržím celej den.Zato ty ne.Ach jo,dát si přes držku je tak trapně lehký.´´ Rudooký se arogantně uchechtl. Stark té chvilky nepozornosti využil a provedl výpad po jedné z linií,které mu odhalila bolest a nutnost.Škrábl své druhé já do předloktí.,,Ty vole!Tys mě fakt trefil!Já myslel,že se nezmůžeš vůbec na nic.´´ ,,Víš,to bude jeden z tvých problémů.Jsi moc namyšlený.´´ Všiml si,že jeho zrcadlový obraz na okamžik znejistěl,a najednou to začal mlhavě chápat. Chytil se té myšlenky stejně automaticky,jako když pozvedl v obraně meč a uviděl na těle svého protivníka celou sérii možných čar útoků. ,, Vlastně ne, problém není v tom,že jsi namyšlený ty.To já. Já jsem namyšlený.´´ Obrana jeho dvojníka zakolísala.Stark rázem všechno pochopil,a tak pokračoval: ,, Taky jsem sobec.Kvůli tomu jsem zabil svého mentora. Byl jsem moc sobecký,než abych s někým dokázal prohrát.´´ ,,Ne!vykřikl rudooký.,,To nejsi ty,ale já!´´ Stark zahlédl slabinu v jeho krytu,znovu zaútočil a zranil ho na boku. ,,To je blbost,a ty to dobře víš.Jsi to,co je ve mně zlé,ale pořád jsem to já.Bojovník by si nic takového nepřiznal,ale šaman ve mně tomu začíná rozumět.´´ Mezi řečí začal protivníka nemilosrdně tlačit dozadu sprškou seků.,,Jsme namyšlený. Jsme sobci. Někdy děláme podrazy.Jsme příšerně vzteklí,a když nás někdo naštve,nedokážeme mu odpustit.´´ Ta slova jako by v jeho druhém já něco nastartovala. S téměř nadpřirozenou rychlostí přešel do protiútoku a jeho obratnost a zášť Starka brzy dostaly do úzkých. Ach,bohyně, ne. Nedovol,aby to zkazila moje nevymáchaná huba.Zoufale se bránil,ale brzo si uvědomil že reaguje moc racionálně,předvídatelně.Jedinou šancí bylo udělat něco,co ten druhý nebude čekat.Potřebuju ho nalákat na slabinu v krytu.Musí mít pocit,že mě může zabít.Dvojník ho zasypal ranami,kterými chtěl zlomit jeho odpor,a Stark poznal,že je to správná chvíle.Naoko odkryl levou stranu těla.Jeho druhé já se okamžitě na mezeru zaměřilo a provedlo tak prudký výpad,že z jeho setrvačnosti už samo nemohlo uniknout.Tím se na jedinou vteřinu stal zranitelnějším než Stark.Ten spatřil linii úderu,čáru směřující k nejslabšímu místu,a se zuřivostí,jakou by v sobě nikdy dřív nehledal,udeřil druhého jílcem meče do hlavy. Dvojník kles na kolena a zalapal po dechu.Vypadalo to,že sotva udrží meč.,,Fajn.Teď mě teda zabiješ a půjdeš na onen svět za tvojí holkou.´´ ,,Ne. Teď tě přijmu,protože i kdybych byl sebemoudřejší a sebevíc dobrý,vždycky tě budu někde v sobě mít. ´´ Rudé oči se setkaly s hnědými.Ten druhý upustil zbraň, vyskočil a vrhl se vpřed,takže se až po jílec nabodl na Starkův meč.Na tom momentu bylo cosi syrově intimního. Druhý naposled vydechl,a jak byl blízko,ten závan vzduchu pronikl Starkovi do plic. Sevřel se mu žaludek.To je přece on!Zabil sám sebe!Prudce zavrtěl hlavou,aby se té strašlivé myšlenky zbavil, a vykřikl: ,, Ne!Já…´´ Než stačil všechno sám před sebou popřít,rudooký se vědoucně usmál a přes zakrvácené rty mu přešla poslední slova: ,, Zase se setkáme, bojovníku ,dřív,než si myslíš.´´ Stark opatrně své druhé já spustil do kleku a vytáhl velký meč z jeho prsou. Čas se zastavil.Zbraň zalila božská zář Niktyni říše,která se pak od zakrvácené,ale přesto krásné čepele odrazila přímo Starkovi do očí a oslepila ho podobně jako Seorasův poslední řez.Zdálo se to jako zázrak,ale v tom okamžiku jako by starý strážce stál vedle něj a toho druhého.Všichni tři bojovníci hleděli na meč. Seoras z něj nezpustil zrak,jen začal mluvit. ,, Jaj,tvojí zbraní bude skotskej šaršoun,chlapče,meč ukovanej v horký krvi,co bojuje jen za čest a může ho nosit jen člověk,kterej chce střežit korunu svý bann ri,královny.Nabroušenej je tak dobře,že koho zasáhne,neucejtí bolest.Strážce,kterej nosí tuhle čepel,bez milosti,bez strachu a bez předsudků rozdrtí každýho,kdo by chtěl pohanět náš staroslavnej rod.´´ Stark uchváceně pootočil šaršounem tak,aby se ve světle zaleskly drahé kameny na jeho jílci.Sgiachin strážce pokračoval: ,, Pět drahokamů,čtyři v rozích a pátej uprostřed jako srdce,který tluče ve stejným rytmu se srdcem strážce,ale jenom když je to vyvolenej bojovník,co si váží cti víc než života. ´´ Odmlčel se a konečně odvrátil pohled o d meče. ,, Jseš ten bojovník ty,chlapče? Chceš bejt opravdickej strážce?´´ ,, Chci,´´prohlásil Stark a snažil se silou vůle přimět meč,aby se rozbušil ve stejném rytmu jako jeho srdce.,,Pak musíš vždycky jednat čestně a poslat ty,který jsi porazil,na lepší místo. Jestli to dokážeš udělat jako strážce a ne jen jako kluk… jestli jseš tělem i duší z pravý krve,synku,pak už se budeš bát jen toho,jak snadno tuhle věčnou povinnost přijmeš a vykonáš. Ale věz,že couvnout před tím nemůžeš,protože to je zákon a uděl ryzího strážce.Ten nejedná z křivdy,zloby,předsudku ani msty a vodměnou mu je jen neochvějná víra v čest,ne láska,štěstí nebo zisk.Protože nad náma už nic není.´´ Stark spatřil v jeho očích odvěké smíření s osudem. ,, To bude tvý večný břímě,protože kdo střeží strážce?Teď víš celou pravdu.Rozhodni se, synku.´´ Seorasův přízrak zmizel a čas se znovu rozběhl.Druhý pořád klečel před Starkem a díval se na něj s výrazem strachu a odevzdanosti.Smrt se ctí.Jakmile ta slova proletěla Starkovi hlavou,jílec šaršounu začal v jeho dlaních sálat teplem a pulzovat v rytmu,který se přesně shodoval s tepem jeho srdce.Stark uchopil meč i druhou rukou a nechal se tím fantastickým pocitem unést.Váha zbraně jako by se proměnila v svébytnou živoucí energii a naplnila ho strašlivou a zároveň nádhernou silou a moudrostí. Bezděky, zcela bez emocí opsal mečem oblouk zcela podobný měsíčnímu srpku a zasadil svému druhu smrtící ránu.Čepel se s ohavným zvukem zanořila do těla a čistě ho rozpoltila od lepky po rozkrok. Ozval se mohutný povzdech a mrtvola zmizela.Stark si naplno uvědomil,jak brutální čin právě spáchal.Upustil šaršoun a padl na kolena. ,, Bohyně!Jak můžu být čestný,a přitom dělat takové věci?´´ Hlavou mu divoce vířily myšlenky,prudce oddychoval.Zadíval se na vlastní tělo.Čekal,že spatří rozšklebené rány a krev – strašnou spoustu svojí krve. Ale spletl se. Po nějakém fyzickém zranění nebylo ani památky. Krev viděl jen kolem sebe,dávno vsáklou v hlíně. Jedinou ranou zůstávala vzpomínka na to ,co udělal.Jeho ruka jakoby samovolně zatápala po rukojeti velkého meče. V duchu se pořád viděl,jak zasazuje smrtící úder,a tak se trochu chvěl,ale přesto jílec pevně sevřel a znovu ucítil teplo a ozvěnu vlastního pulzu. ,, Jsem strážce, ´´ zašeptal.A s těmi slovy se dostavilo skutečné přijetí a konečně i plné porozumění.Nešlo o to,zabít v zlo v sobě,o to se nikdy nejednalo.Jen se musel naučit ho ovládnout.Jen tak mohl být opravdovým strážcem.Ten svou brutalitu nezapírá.Zachází s ní se ctí.Sklonil hlavu, až se dotkla šaršounu. ,,Zoey,moje bann ri shi´,moje královno – rozhodl jsem se to všechno přijmout a jít cestou cti.Jedině tak budu tím bojovníkem,jakého potřebuješ. Tak přísahám.´´ Ozvěna jeho slibu ještě neodezněla,když portál,který ho doposud odděloval od Nyktiny říše na onom světě,zmizel.Stejně tak se ztratil i strážcovský meč a Stark se najednou ocitl sám,neozbrojený a na kolenou před bohyniným hájem a křehce půvabným uzlovým stromem.Vyhrabal se na nohy a automaticky zamířil k hájku. Myslel jen na to,že ji musí najít – svoji královnu,svoji Zoey. Ale po několika krocích zpomalil a nakonec se úplně zastavil. Ne. Vzal to za špatný konec. Zase. Nechce najít Zoey,ale Heatha.Afrodita je sice otravná jak půlnoc,ale její vize jsou opravdové. Co to sakra říkala?Něco jako že Heath musí jít dál, jinak se Zoey nevrátí. Zamyslel se nad tím.Sice ho hodně bolelo,když si musel něco takového připustit,ale chápal,jaký to asi může mít důvod. Zoey s Heathem si byli blízcí už od dětství. Když ho viděla umřít,zasáhlo ji to tak těžce,že se jí roztříštila duše. Kdyby ji zase poskládala dohromady a mohla tady s Heathem zůstat… Rozhlédl se,a podobně jako když se propojil s mečem,zničehonic skutečně viděl.Nyktina říše byla úchvatná.Přímo před sebou měl háj,ale cítil, že se ve skutečnosti nachází v nesmírně rozlehlém prostoru,a kromě toho věděl,že bohynina říše zdaleka není jen tohle jedno místo.Jenže upřímně řečeno,sám tenhle háj úplně stačil.Jeho přívětivá zeleň jako by konejšila jeho duši. I potom všem, co musel udělat,aby se sem dostal,přestože znal své povinnosti v úloze Zoeyina strážce a věděl,že jeho výprava ještě není u konce,zatoužil vstoupit mezi stromy,zhluboka se nadechnout a nechat se prostoupit temnějším klidem.Když si k tomu připočetl,že tam někde je Zoey,byl by víc než spokojený,kdyby tady mohl strávit aspoň kousíček věčnosti.Přesně.Jestli Zoey získala Heatha zpátky,bude tady chtít zůstat.Stark si přejel dlaní obličej.Strašně nerad si to připouštěl,rvalo mu to srdce,ale Zoey Heatha miluje,dokonce asi víc než jeho. V duchu se okřikl.Na tom,jestli Heatha miluje, přece nezáleží!Musí se vrátit – to vyplývalo i z Afroditiny vize.A když bude Heath bezpečně z cesty,Zoey si snad dá říct a půjde s ním zpátky na zem.Ona je už prostě taková.Na kamarádech ji záleží víc než na sobě.A právě proto bude Heath muset opustit ji,ne ona jeho.On tím pádem musí najít Heatha a přemluvit ho,aby se vzdal jediné holky,kterou v životě miloval.Jednou provždycky.Do prdele. To se mi ani náhodou nemůže povést.Ale porazit sám sebe a přijmout všechny důsledky toho činu se taky zdálo nemožné.Tak sakra přemýšlej!Uvažuj jako strážce,nedělej první, co tě napadne,jako hloupé děcko.Zoey najde.Už to dokázal dřív.A až najde ji,Heath tam bude s ní.Pohled mu sklouzl k uzlovému stromu.Tenhle byl větší než ten na Skye a proužky látky,které v mírném vánku povlávaly na rozložité koruně.neustále měnily barvy i délku. K uzlovému stromu se vážou sny,přání a lásky. A on Zoey miluje.Zavřel oči a soustředil se na ni,na to,jak moc ji má rád a jak se mu po ní stýská. Čas plynul…minuty,snad i hodiny.Nic.Ani ťuk.Ani sebeslabší tušení,kde by sakra mohla být.Vůbec ji necítil.Nesmíš to vzdát.Mysli jako strážce.Láska ho zjevně k Zoey nedovede.Tak co by mohlo?Co je silnější než láska?Překvapeně zamrkal.Odpověď už přece zná.Získal ji zároveň s titulem strážce a mystickým šaršounem. ,,Pro strážce je čest silnější než láska,´´pronesl nahlas.Sotva to dořekl,přímo nad jeho hlavou se na uzlovém stromu objevila úzká zlatá stužka.Kovově se leskla,připomněla mu náčelnický náramek,který nosil na zápěstí Seoras.Pak se náhle odvázala,vznesla se a odplula mezi stromy.Stark nezaváhal ani vteřinu.Poslech hlas instinktu a rázným krokem se vydal zatím nepatrným symbolem cti.