"Vypadáš hrozně unavený." Dotkla jsem se Starkovy tváře, byla hladká, ale stále měl kruhy pod očima. "Myslela jsem, že jsi spal většinou celou dobu letu. "
Stark mě políbil na dlaň a udělal, něco co vypadalo jako pokus o jeho arogantní úsměv, který se mu moc nepovedl. "Jsem v pohodě. Je to prostě jen dlouhý ".
"Jak můžeš mít pásmovou nemoc ještě, než jsme otevřeli dveře od letadla? "ukázala jsem bradou směrem ke dveřím, kde stál upíří ošetřovatel, který byl zaneprázdněn přistáním letadla. Ozval se nepříjemný zvuk a světlo pásů zhaslo, ale Ding! Ding! Zvuk se ozýval dál.
"Dveře už jsou otevřené. Už můžeme jít, "řekl Stark, když odepnul bezpečnostní pás.
Věděla jsem, že není zcela v pořádku a tak jsem ho popadla za zápěstí a zadržela jsem ho na místě. "Víš, že mi můžeš říct všechno. "
Stark si povzdechl. "Jen jsem měl špatné sny, znovu, to je všechno. A když se probudím, nemohu si nikdy doopravdy vzpomenou o čem to je. Nějak to vypadá špatně. Je to asi divný vedlejší efekt z návratu z onoho světa. "
"Skvělé. Máš PTSD. Já to věděla. Myslím, že si pamatuji, co jsem četla v jedné knize, co mi půjčil Drak. Možná bych si to mohla znovu půjčit a "
"Ne!" přerušil mě Stark, a pak mě políbil na nos, když jsem se na něj mračila. "Už se nemusíš bát. Jsem v pohodě. Nemusím mluvit o mých zlých snech s Drakem. Navíc, nevím, co to sakra je PTSD, ale zní dost jako STD a to se mi nelíbí, je to prohnaný. "
Nemohl jsem si pomoci, a zasmála jsem se. "Prohnaný? Mluvíš jako Seoras. "
"Ano, wumman, pak je to mindin 'mi, měl bych tak mluvit! Tak zvedni ten svůj zadek ze židle a jdeme. "
Zamračila jsem se a zavrtěl jsem hlavou. "No jak to se mnou mluvíš jsem přece žena. Plus,
to je příšerné, jak dobře umíš napodobit jeho přízvuk. "Udělal si místo aby se mohl dostat z letadla a čekal až mu podám svoje zavazadla. A když jsme šli nahoru po rampě z letadla jsem dodala: "A PTSD zkratka pro Posttraumatické stresové stavy . "
"Jak to víš?"
"Našla jsem si to na Googlu."
"Cože?" Řekl tak hlasitě, že se na nás podívala letuška.
"Pssst." Přiložila jsem si prst ke rtům,a chytla ho tak, že bychom mohli mluvit bez toho aby nás všichni viděli. "Podívej, ty se chováš divně: unavený, nepozorný, mrzutý, a ty jsi zapomněl nějaké věci. Pravděpodobně potřebujeme pomoc. "
Vypadal šíleně. "Z, miluji tě. Budu tě hlídat a stát vedle tebe po zbytek mého života. Ale musíš mi slíbit, že se nebudeš zajímat o moje zdraví. "
"Jen jsem chtěla být dobře informována."
"Líbí se ti vyděsit mě kecy o PTSD. "
"Tak co?"
Usmál se na mě, a tentokrát vypadal nafoukaně a roztomile. "Takže ty to přiznáváš. "
"Ne nutně," řekla jsem a šťouchla ho loktem. Už jsem nestačila nic říct, protože v tu chvíli jsem byla zahalena v něčem, co vypadalo jako mini Oklahomské tornádo.
"Zoey! Oh můj bože, je to tak dobře, že tě vidím! Stýskalo se mi po tobě, ty blázne! Jsi v pořádku? Je to hrozné, co se stalo Jackovi, že? "Stevie Rae mě objímala a plakala a mluvila a to všechno současně.
"Ach, Stevie Rae, Chyběla jsi mi taky!" A pak jsem brečela s ní a tak jsme tam stáli, držely se, jako by dotyk mohl zahnat všechno zlé co se přihodilo. Přes rameno Stevie Rae jsem viděla Starka, jak tam stojí a usmívá se na nás.
Vytáhl malé cestovní balení Kleenex z jeansů, nosil je v kapse od chvíle, kdy se dostal zpět z onoho světa a já myslela, že možná, jen možná, to způsobila jeho láska a snad by mohl být tento svět s ním lepší.
"Pojď," řekla jsem Stevie Rae, dotkla jsem se Starka a všichni tři jsme šli ruku v ruce přes obří dveře, které nás vychrlily do chladné noci Tulsa. "Jdeme domů, a po cestě mi můžeš říct, co nás tady všechno čeká. "
"Miláčku, u-we-tsi-a-ge-ya.”
"Babi!" Pustila jsem Stevie Rae a Starka a běžela do její náruče. Objala jsem ji pevně, nechala jsem se obklopit láskou a uklidňující vůní levandule. "Ach, babičko, jsem tak ráda, že jsi tady!"
"U-we-TSI-a-ge-ya, dcero, dovol mi podívat se na tvou tvář." Babička mě držela na délku paží, ruce na ramenou, a přitom studovala můj obličej.
"Je to pravda, jsou celé, zase v pořádku." Zavřela oči a stiskla mi ramena, zamumlal: "Děkuji ti velká matko. "Pak jsme se objímali a smáli zároveň.
"Jak jsi věděla, že tady budu?" Zeptala jsem se, když jsem byla konečně schopna přestat ji objímat.
"To vám řekly vaše super smysly?" Stevie Rae se zeptala, vyšla a objala babičku v pozdravu.
"Ne," řekla a otočila svou pozornost od Stevie Rae ke Starkovi, který se na ni díval. "Něco mnohem prozaičtějšího." A andělsky se usmála. "Nebo bych měla říct, že byl někoho mnohem více všední, i když nejsem si vůbec jistá, jestli je to dobré slovo k použití,
když chci mluvit o tomto statečném bojovníkovi. "
"Starku? Ty jsi volal babičku? "
Vystřelil arogantní úsměv a řekl: "Jo, jako omluvou jsem svolal další krásnou ženu jménem Redbird. "
"Pojď sem, ty okouzlující," řekla babička.
Zavrtěla jsem hlavou, jak Stark objal opatrně babičku, jako by nebyl jistý, jestli smí nebo ne. Když moje babička volala řekl jí, kdy naše letadlo přistane. Starkovy moje oči se střetly nad ramenem babičky. Děkuji ti, ušklíbla jsem se. Jeho úsměv byl větší a větší.
Pak babička přišla k mému boku a zase mě vzala za ruku.
"Hele, jdu se Stevie Rae pro auto, taj si zatím promluv s babičkou. "
Sotva jsem měla čas říst Ano, a byli pryč, takže jsme babička a já našli lavici a pohodlně si na ni sedly.
Seděli jsme dlouho, aniž bychom něco řekly. Drželi jsme se za ruce a dívali se na sebe. Neuvědomila jsem si, že pláču, až když mi babička jemně setřela slzy z tváře.
"Věděla jsem, že se vrátíš k nám," řekla.
"Je mi líto, že jsem ti dělala starosti. Je mi líto, že jsi se bála, "
"Pst," Babička mě umlčela. "Není třeba se omlouvat. Ty jsi to nejlepší co mám. "
"Byla jsem slabá, babi. Jsem stále slabá, "řekla jsem upřímně.
"Ne, u-we-TSI-a-ge-ya, jsi mladá, to je všechno." Dotkla se jemně mého obličeje. "Je mě líto tvého Heath. Bude mi chybět, byl to mladý člověk. "
"Mě taky," řekla jsem, znovu jsem začala plakat.
"Ale mám pocit, že se vy dva vzájemně znovu potkáte. Možná, že ne v tomto životě, ale v příštím. "
Přikývla jsem. "To, mi Heath řekl také, než se přestěhoval do další oblast na onom světě. "
Babiččin úsměv byl klidný. "Já vím, že to byla srdcervoucí situace, ale dostala jsi skvělý dárek když jsi mohla cestovat tam a zpět. "
Opravdu to myslela vážně. Když jsem se vrátila do reálného světa byla jsem unavená a smutná a zmatená, a pak, konečně se Starkem jsem byla spokojená a zamilovaná. "Ale nebyla jsem vděčná," řekla jsem nahlas než jsem si to stačila uvědomit. "Já jsem nepochopila ten dar, který jsem dostala. "Hlava se mi chtěla roztřeštit. "Jsem mizerná velekněžka, babi. "
Babička se zasmála. "Ach, Zoey, kdyby to byla pravda, nekladla by sis otázky a neponaučila by ses ze svých chyb. "
Odfrkla jsem si. "Nemyslím si, že vysoké kněžky dělají chyby. "
"Samozřejmě, že ano. Jak jinak by se učily a rostly? "
Chtěla jsem říct, že jsem udělala dost chyb, které byly víc než velké, ale věděla jsem, že to není to, co měla babička na mysli. Jen jsem si povzdechla a řekla: "Mám spoustu chyb."
"Jsi moudrá žena, když si to uvědomuješ." Smutně se usmála. "Je to jeden z klíčových rozdílů mezi tebou a tvou matkou."
"Moje matka." Povzdychla jsem si znovu. "Přemýšlela jsem o ní v poslední době."
"Stejně jako já, často jsem na Lindu v posledních několika dnech myslela. "
Zvedl jsem obočí. Obvykle, když na někoho takto myslí, znamená to,že se něco s touto osobou děje. "Už o ní něco víš? "
"Ne, ale věřím, že brzy budu. Měj na ni dobré myšlenky, u-we-tsi-a-ge-ya ".
"Budu," řekla jsem.
"Nejlepší bede dostat se zpět do školy, Zoey. Budete třeba toho dnes večer ještě mnoho co dělat, "řekla jakoby věštecky.
Stoupli jsme si a znovu se objaly. Musela jsem ji pustit. "Budrš dnes spát v Tulse, babi? "
"Ale ne, miláčku. Mám moc práce. Zítra bbude velký trh a já musím ušít krásné nové levandulové sáčky. " Usmála se na mě. " A našít na ně korálky redbirds."
Usmála jsem se a ještě jednou ji objala, naposledy. "Schováš pro mě taky jeden, jo?"
"Samozdřejmě," řekla. "Miluju tě, u-we-TSI-a-ge-ya".
"Já tebe taky," řekla jsem.
A pak jsem se dívala, jak Stark vyskočil a vzal babičku za ruku a pomohl jí přes rušnou ulici mezi letištěm a terminálem k parkovišti. Pak běžel zpátky ke mně, uhýbáal vozům. Když otevřel dveře od vozu pro mě, zastavil se, stiskl si ruku na hruď, a já ho zatahala ho za košili, až se ohýbl, takže jsem ho mohla políbit. "Jsi nejlepší bojovník na světě," pošeptala jsem mu do úst.
"Ano," řekl a oči mu zářily.
Sedla jsem si do zadní části svého auta a setkala jsem se s pohledem Stevie Rae ve zpětném zrcátku. "Díky za to, že jsi mi nechala nějaký čas osamotě s babičkou. "
"To není problém, Z. Má tě moc ráda."
"Jo, já taky," řekla jsem tiše. Pak jsem narovnala ramena a měla pocit že můžu zcela oprávněně pokračovat: "Dobře. Tak. Řekni mi co mě čeká když vstoupím zpět do školy noci."
"Drž se svého koně, protože je to opravdu jeden velký nepořádek," Stevie
Rae řekla a odtáhla se od dveří.
"Vždyť ani nemám koně," řekla jsem.
"Přesně tak," řekla, což absolutně nedávalo žádný smysl. Jo, velký nepořádek, ale stejně jsem byla vážně ráda, že jsem doma.

* * *

"Pořád nemůžu uvěřit, že Nejvyšší rada mohla být tak naivní," řekla jsem a cítila se bezradně, čas ubýhal a tak mi Stevie Rae pomáhala rozhodnout co si vzít na sebe na Jackovu pohřební hranici. Zachvěla jsem se. Bez klepání do místnosti vrazila Afrodita. Měla jsem na sobě černou halenku s dlouhým rukávem, s vysokým rolákem a černé džíny. Zarazila se a řekla: "Oh, doprdele. V tom nemůžeš jít. Budeš zapalovat pohřební hranice gaye. Víš jak by byl Jack ponížený, kdyby tě v tom viděl, nemluvě o Damienovi? Vypadáš v tom, jako Anita Blake v rore 1990 . "
"Kdo je Anita Blake?" zeptala se Stevie Rae.
"Mladá žena, která vyšetřuje upíří vraždy, a má zcela tragický smysl pro módu. "Afrodita měla na sobě těsné safírové šaty, které se trochu třpytily, ale ne natolik, aby
vypadaly jako jedny z šatů přehlídkových mol Davida. Ve skutečnosti, vypadala nádherné a elegantně, jako obvykle. Pravděpodobně proto, že její osobní vyrážistka Victoria nakupovala jen v luxusním obchodu slečny Jacksonové na náměstí. Máma jí tam zařídila platinovou kreditní kartu. Povzdechla si. Začala mě z toho ze všeho bolet hlava.
Každopádně, když pochodovala k mé skříni, otevřel ji a po jednom opovržlivým pohledu na mé šaty vyndala ty co jsem měla na svém prvním rituálu dcer temnoty, které mi dala. Byly černé, dlouhé, a (na rozdíl od svetru a džínů) lichotivé. Byly také zdobené kolem dokola kulatého výstřihu, rukávů a lemu červenými korálky, které zářily když jsem se pohybovala a
uzavíraly tak dokonale přívěšek vůdce Temných dcer, trojitý Měsíc, který odpočíval kolem mého krku. Podívala jsem se jí do očí. "Na to oblečení nemám hezké vzpomínky, "řekla jsem.
"Jo, to vypadá na tobě dobře. Je to vhodné. A co je důležité, že Jackovi by se to líbilo. Navíc, podle mé matky, vzpomínky můžou změnit lidé, a to zejména v případě, že mají dost alkoholu. "
"Podívejte se, Afrodito, neříkejte mi, že se bude večer pít. To se prostě nehodí, "řekla Stevie Rae.
"Ne, neměhlo by se. Nebo alespoň ne hned. "Hodila na mě šaty. "Obleč si to a pospěš si. Dvojčata a Darius šli pro Damiena, abychom mohli přijít všichni spolu k hranici-A vypadali jako stádo pitomců, co si jsou solidární a dělají stejná rozhodnutí, "dodala rychle, když Stevie Rae nasála vzduch a otevřela ústa, aby ji přerušila. "Jo. Je dobré, že tě vidím zase v plné síle tohoto reálného světa, a že si už nehraješ na hypochondra. "
"Dobře. Jdu se převlíct. "Vklouzla jsem do naší koupelny, ještě jsem otočila hlavu a setkala se Afroditinými chladnými modré očmi. "Jo, a Stark je můj ochránce a bojovník a taky můj přítel. A ten ti zatraceně dokáže že nejsem hypochondr. Viděla jsi, co se mu stalo. "
"Hm," ušklíbla se Afrodita sama pro sebe.
Ignorovala jsem ji, ale stále jsem měla otevřené dveře, takže jsem k nim mohla mluvit, když jsem se oblékala. Když jsem viděla věštecký kámen tak jsem zastavila a rozhodla ho nechat pod šaty, teď nebyl čas na odpovědi a na otázky týkající se Skye a Sgiach. Rychle jsem se učesala a řekla: "Hej, to že mě nechala Neferet zapálit světlo na hranici, znamená že očekává, že se mi to nepovede? "Sakra, očekávala jsem, nějaký podraz, proč by ne?
"No, myslím, že její plán je mnohem víc, než jen nějaké ztrapnění. Třeba že budeš brečet, protože jsi skutečně měla Jacka ráda, "řekla Stevie Rae.
"Nef, co?" Řekl Shaunee, když vrazila do mého pokoje
aniž by řekla Ahoj.
"Eret co?" Vmísila se Erin. "Co děláš? Snažíš se vybavit Damienovu slovní zásobu? "
"Úplně to tak vypadá," odpověděla Shaunee.
"Líbí se mi to a vy dvě můžete jít cucat citron," řekla Stevie Rae.
Afrodita se začala smát a pak přešla do kašle, když jsem vyšela z koupelny, a zamračila se na všechny. "Máme jít na pohřeb. Myslím, že by jste měli ukázat trochu více respektu k Jackovi,
byl to náš přítel. "
Dvojčata okamžitě vypadala zkroušeně. Přišli ke mně a každá mě obejmoula a mumlaly že mě mají rády.
"Měly byste být vážnější, a to ne jen proto, že je to Jackův pohřeb, a to je skutečně hrozné. Všichni víme, že neexistuje způsob, jak se Neferet náhle rozhodla udělat správnou věc a respektovat Zoey a její pravomoci, "řekla Stevie Rae.
"Musíme být na pozoru," souhlasila jsem. "Zůstaň blízko u mne. Buďte připraveni.
Pokud mám udělat ochranný kruh, musím mít na to čas to udělat. "
"Proč ho neuděláš hned od začátku?" Řekla Afrodita.
"Chtěla jsem, ale přečetla jsem si věci kolem upírského pohřbu, a
Velekněžka obvykle toto nedělá. Je to její práce, no, no, mám na mysli
moje práce dnes večer, stát tam uctivě před všemi upíry a pomoci poslat upírova ducha do jiného světa k Nyx. Nemůžu zapojit kruh, protože se budu muset soustředit na modlitby a Nyx. "
"Měla bys v tom být dobrá, Z, protože jsi se právě vrátila z onoho světa, "řekla Stevie Rae.
"Určitě je na Jacka pyšná." Cítila jsem slzy, které se začínaly tvořit v koutcích očí
a já musela zamrkat aby se zase ztratily. Poslední věc, kterou každý z mých
přátel potřeboval vidět bylo, jak dnes večer brečím.
"Takže nikdo z vás nemá tušení, co Neferet chystá?" Zeptala jsem se jich.

Všichni potřásly hlavami a Afrodita řekla: "Všechno, co mohu říci je, že se tě bude nějak snažit pokořit, ale nevím jak, když zůstaneš v klidu a silná a zaměříš se na důvod proč
jsme všichni tady, dobře to dopadne. "
"Jack," řekla Shaunee.
"Chce říct, že to děláme pro něj," řekla Erin a trochu se jí třásl hlas.
"No, to je hezké," řekla Stevie Rae, a my se na ni podíval.
"Ale myslím, pohřby, bez ohledu na to, co říkáte, jsou většinou pro lidi kteří po nich zůstali, jako je Damien. "
"To je opravdu dobrá připomínka, Stevie Rae." Usmála jsem se na ni s vděčností.
"Budu si to pamatovat."
Stevie Rae ztlumila hlas. "Vím to, protože jsem viděla dnes svoji maminku a ona mi dělala docela soukromý 'mini pohřeb¨, Byl to její způsob, jak to uzavřít. "
Měl jsem chvíli intenzivního šoku a zároveň dvojčata vybuchla
"Oh můj bože, jak strašné!"
"Přišla sem?" Afrodita se zeptala. Byla jsem překvapená jaký měla tón hlasu.
Stevie Rae přikývla. "Byla u přední brány donesla mi smuteční věnec. Ale opravdu potřebovala to co teď Damien, rozloučení "
"Mluvila jsi s ní, viď?" Řekla jsem. "Myslím, že ví, že už nejsi mrtvá, že? "
Stevie Rae se usmála, i když její oči stále vypadaly moc smutný.
"Jo, ale zlobím se na sebe, že jsem za ní nepřišla jako první. Bylo to strašné vidět ji tolik plakat. "
Šela jsem ke své BFF a objala ji. "No, alespoň to ví."
"A máš alespoň maminku, která se stará natolik, aby pro tebe plakala," řekla Afrodita.
Setkala jsem se s Afroditiným pohledem a úplně to pochopila. "Jo, to je
pravda. "
"My všichni, máme matky, které budou pro nás plakat, kdyby se nám něco stalo, "řekla Stevie Rae.
"Ta moje by na veřejnosti plakala, protože se to od ní očekává, a protože by z toho mohla něco mít ale to je prostě všechno, "řekla nevzrušeně Afrodita.
"No, myslím, že moje by plakala taky, ale to by bylo vše co by mohla udělat, nic jiného by jí její manžel nedovolil a to všechno je její vina. " odmlčela jsem se a pak dodala:" Moje babička by řekla, že je škoda, že moje máma nechápe, že existuje víc než jen
jediná správná odpověď na věky. "usmála jsem se na své přátele. "Vím, že protože jsem tam byla a viděla to jak je to úžasné, tomu nerozumíte. Opravdu, opravdu je to tam nádherný. "
"Jack je tam, že? V bezpečí, na onom světě, s bohyní? "
Všichni jsme se podívali na Damiena stojícího ve dveřích, které dvojčata nechala otevřené. Darius byl na jedné straně z něj a Stark na druhé.
Damien vypadal naprosto hrozně, i když byl oblečený bezchybně v Armani. Byl tak bledý, zdálo se mi že mu prosvítá kůže a viděla jsem stíny pod jeho očima, které vypadaly jako modřiny. Šla jsem k němu a vzala ho do náruče.
"Ano. On je s Nyx. Dávám ti své slovo velekněžky. "Objala jsem ho a zašeptala:" Je mi to líto, Damiene. "
Damien mi vrátil objetí a pak, s úsilím, ustoupil. Neplakal. Místo toho vypadal vyčerpaně, prázdně, beznadějně.
"Jsem připraven jít, a jsem opravdu rád, že jsi tady."
"Přála bych si abych tady mohla být i předtím." Cítila jsem jak mě začaly ohrožovat slzy. „Možná by to dopadlo jinak"
"Ne, to ne," řekla Afrodita a postavila se vedle mě. Opět platí, že její hlas změkl a ona se s pochopením zahleděla na mě. "nedokázala jsi nic udělat ani s Heath smrtí.
Nedokázala bys pomoci Jackovi. "Mé oči se krátce setkaly se Starkem a viděla jsem v jeho pohledu odraz toho, co jsem si myslela, že bych nezastavila jeho smrt. I kdyby to znamenalo, že bych měla další noční můry, alespoň byl naživu.
"Vážně, nech toho, Z," řekla Afrodita. "Všichni, nezačínejte sebeobviňovácí hry. Jediný zodpovědný za to že je Jack mrtvý je Neferet. Víme, že to nemohl být nikdo jiný. "
"Nemohu se s tím vypořádat," řekl Damien opravdu slabě. "Musíme dolů za Neferet dnes v noci? "
"Ne," řekla jsem rychle. "Nemám v úmyslu něco takového."
"Ale nemůžeme kontrolovat, co udělá," řekla Afrodita.
"Stark a já budeme nablízku. Zbytek tady bude taky pro tebe Zoey a pro Damiena. Nebudeme začínat nic, dokud se Neferet o něco nepokusí. "
"Viděla jsem ji před Radou. Nemyslím si, že udělá něco obyčejného, "řekla Stevie Rae.
"Ať se stane cokoliv budeme připraveni," zopakoval Stark Dariusova slova.
"Už nebudu nikdy připraven," prohlásil Damien. "Nemyslím si, že budu někdy moci znova bojovat se zlem. "
Vzala jsem Damiena za ruku. "No, dneska na to nebudeme muset myslet. Jestliže bude potřeba bojovat, budou s námi naši přátelé. Nyní se jdeme podívat za Jackem. "
Damien se dlouze, rozechvěle nadechnul, přikývl, a opustil můj pokoj.
Damien mě stále držel za ruku, vedl skupinu po schodech dolů a ven do společenské místnosti, která byla úplně prázdná. V duchu jsem poslal malou modlitbu k bohyni:

Chtěli bychom všem ukázat jak moc Damien miloval Jacka.
Šli jsme po chodníku, který vedl kolem přední části školy. Věděla jsem, kam jedeme. Vzpomněla jsem si až příliš dobře, na pohřební hranici Anastasia, která byla umístěna ve středu školního pozemku, přímo před chrámem Nyx.
Když jsme šli po chodníku zaslechla jsem tichý zvuk, který mě chytil za srdce
a já se podívala na lavičku, která byla poblíž stromu u přední části školy. Seděl tam sám Erik. Držel si obličej v dlaních a zvuk, co jsem slyšela, byl jeho pláč.

Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad