Málem jsem šla dál, ale pak jsem si vzpomněla, že před tím, než si prošel změnou, Erik byl Jackův spolubydlící. A že nezáleží na tom, co se stalo mezi ním a mnou. Já jsem dnes v roli velekněžky, věděla jsem, že nade vší pochybnost Jack by nenechal Erika sedět venku samotného plakat.
Navíc jsem měla náhlý záblesk, když jsem si vzpomněla jak mě Erik našel plakat po mém prvním rituálu temných dcer, katastrofa.
Tehdy byl sladký a pozorný a měla jsem pocit, že bych možná opravdu mohla zvládnout šílenství, které se stalo na této škole.
Dlužila jsem mu laskavost na oplátku.
Stiskla jsem Damiena za ruku a donutila celou svou skupinu zastavit. "Miláčku," řekla jsem Damienovi, "chci, abys šel se Starkem a všemi ostatními k hranici. Je tu něco, co musím udělat opravdu rychle. Navíc,když jsem si četla o upírských pohřbech, stejně mám přijít jako poslední, a ty jako Jackův choť máš stát u hranice a meditovat. "Alespoň jsem doufala, že je to to, co Damien potřebuje udělat. Jako by se zhmotnila reakce na má slova, ze stínu vystoupil upír a šel směrem od pohřební hranice k nám.
"Máte naprostou pravdu, Zoey Redbird," řekla postava.
Všichni jsme se na ni nechápavě dívali.
"No, měla bych se představit." Nabídla mi své předloktí tradičním upírským pozdravem. "Já jsem Beverly" Odmlčela se, zakašlala a začala znovu. "Já jsem nová profesorka rituálních kouzel a také instruktorka. "
"No, ehm, Těší mě." Vrátila jsem ji pozdrav a uchopila ji za předloktí. Jo, měla plný upíří tetování, pěkný vzor, který připomínal noty, ale přísahám, že vypadala mladší než
Stevie Rae. "Ehm, profesorko, zavedete Damiena a ostatní děti k hranici? Je tu něco, co musím udělat. "
"Samozřejmě. Vše bude připraveno až půjdeš. "Obrátila se k Damienovi a řekla jemně: "Prosím, následujte mě."
Damien nic neřekl, vypadal slabý ale v pořádku, jen měl skelné oči. Přesto se přidal k nové profesorce. Stark otálel. Jeho oči se posunuly na stíny k lavici, na které seděl Erik. Pak se vrátil ke mě.
"Prosím," řekla jsem. "Musím si s ním promluvit. Věř mi, OK?"
Jeho tvář se uvolnila. "Žádný problém, po Bann ri." Pak dodal tiše svým vynikajícím skotským přízvukem, "budu tě čekat, až to tady z končíš. "
"Děkuji." Snažila jsem se mu podívat do očí, aby viděl jak moc ho miluju a
oceňuji jeho věrnost a jeho důvěru.
Usmál se a vydal se za zbytkem skupiny. No, s výjimkou Afrodity. A Dariuse, který se vznášel za ní jako její stín.
"Co?" Řekla jsem.
"Taky tě máme nechat na pokoji?" Afrodita obrátila oči v sloup.
"Vážně. Copak si myslíš že jsi tady v bezpečí? Neferet se podařilo odříznout Jackovi hlavu, aniž by tam skutečně byla. Darius a já se odtud nehneme jen pro Erikovo pohodlí. "
Podívala jsem se na Dariuse, ale zavrtěl hlavou a řekl: "Promiň, Zoey, Afrodita má pravdu. "
"Mohli byste alespoň zůstat tady z doslechu?" Zeptala jsem se trochu podrážděně.
"Stejně my nechceme slyšet Erika brečet. V pořádku. Jen si pospěš. Ať na tebe nemusí dlouho čekat, " řekla Afrodita.
Ani jsem se neobtěžovala povzdechnout si, když jsem od nich odešla cestou k Erikovi. Dobře, vážně. Ten chlap si ani nevšiml, že tam jsem. Stála jsem před ním. Měl obličej v rukou a plakal. Opravdu plakal. Věděla jsem že je vynikající herec, odkašlal jsem si a chystala se na sarkastickou pasivně-agresivní narážku.
Když se na mě podíval všechno změnilo. Jeho oči byly oteklé a červené. Slzy mu stékaly po tváři. Z nosu mu tekl sopel. Několikrát zamrkal, jako by mě mohl těžko zaměřit. "No, ehm, Zoey," řekl a snažil se dát trochu dohromady. Narovnal se a utřel si nos do rukávu. "Hm, ahoj. Jsi zpátky. "
"Jo, před chvílí jsem přistála. Budu zapalovat Jackovu hranici. Chceš jít se mnou? "
To bylo jako roznětka. Erik sklonil hlavu a začal znovu plakat. Bylo to naprosto hrozné.
I tak nevěděl, co dělat. A přísahám, že jsem slyšela jak v dálce zafrkala Afrodita.
"Ahoj." Sedla jsem si vedle něj a nemotorně ho poplácala po rameni. "Vím, že je to strašné. Byli jste opravdu dobří přátelé. "
Erik přikývl. Viděla jsem, že se snaží, aby se dal do kupy, a tak jsem tam seděla a blábolila když si otřel znovu obličej do rukávu (fuj).
"Je to vážně otrava. Jack byl příliš zatraceně pěkný a sladký a mladý a zrovna se to stalo jemu. Jsme z toho všichni vedle.Neferet to udělala." Mluvil tiše, a viděla jsem ho rozhlížet se jako by se bál, že ho někdo slyší. "Já nevím, jak. Nemám kurva ani nevím proč, ale udělala to."
"Jo," řekla jsem.
Naše oči se setkaly.
"Uděláš s tím něco?" Řekl.
Můj pohled ani trošičku nezaváhal. "Absolutně všechno, co budu moci. "
Málem se usmál. "No, to je dost dobré i pro mě." Otřel si
tvář znovu a rukou si prohrábl vlasy. "Byl jsem na odchodu."
"Co?" Řekla jsem užasle.
"Jo, měl jsem odejít z Tulsa do školy noci v LA, chtěli mě tam v Hollywoodu. Měl jsem být příští Brad Pitt. "
"Měl?" Zeptala jsem se, naprosto zmatená. "Co ti brání?"
Pomalu, Erik zvedl pravou ruku a držel ji, dlaní nahoru, směrem ke mně. Několikrát jsem zamrkala, než jsem opravdu pochopit, co vidím.
"Je to , co si myslím," řekla jsem.
"Je to Nyktin labyrint." Samozřejmě, že jsem poznala tetování labirintu, které měl na svých dlaních, ale moje mysl jen těžko doháněla co viděly oči, a já jsem se nedostal ke slovu, dokud
Afroditin hlas nezazněl za mnou. "No do prdele! Erikovo tetování. "
Erik se podíval ode mě k Afroditě. "Všechno se teď mění? Je to k smíchu. Víš, že to znamená, že nemohou opustit Tulsa školu noci po dobu čtyř let, které tady musím zůstat a sledovat zatraceně podstatu a po další čtyři roky čekat jak se změní moje tetování a zjistit jak se musí změnit navždy můj život. "
Chvíli bylo ticho a pak Afrodita řekl: "To je to co tě trápí? , Že jsi nový Tracker a že je to těžká práce, nebo je to, co tě opravdu trápí, že jsi musel odložit Hollywood na čtyři roky a za tu dobu je jisté, že najdou jiného dalšího Brada Pitta? "
Já se otočila a stála přímo před ní. "Byl to Jackův spolubydlící! Nepamatuješ si už jaké to bylo ztratit spolubydlící? "Viděla jsem její výraz změkčit, ale já jen zavrtěla hlavou. "Ne. Ty a Darius běžte dál. Půjdu za vámi. "Když Afrodita stále váhala, promluvila jsem přímo s jejím ochráncem. "Jako tvoje velekněžka ti to přikazuji. Chci být sama s Erikem. Vezmi Afroditu a sejdeme se u Jackovy hranice. "
Darius neváhal další sekundu. Uklonil se slavnostně. Pak vzal Afroditu za loket a doslova ji odtáhl pryč. Povzdechla jsem si a posadila se vedle Erik na lavičku.
"Omlouvám se. Afrodita to myslí dobře, ale jak říká Stevie Rae, že to není někdy moc hezké."
Erik si odfrkl. "Nemusíš mi to vysvětlovat. Ona a já jsem spolu chodili, vzpomínáš si? "
"Vzpomínám si," řekla jsem tiše. Pak jsem dodala: "My jsme spolu taky chodili."
"Jo," řekl. "Myslel jsem, že tě miluji."
"Myslela jsem, že taky že tě miluju."
Podíval se na mě. "Udělali jsme něco špatně?"
Podívala jsem se na něj. Opravdu se na něj podívala. Bohyně, byl žhavý, vážně jako Superman / Clark Kent. Vysoký, tmavé vlasy a modré oči. Ale v nich bylo více, než jen to. Jo, byl arogantní, ale někde uvnitř jsem věděla, že je opravdu dobrý chlap. Jen jsem nebyla ta pravá pro něj.
"Jo, udělali jsme to celé špatně, ale to je v pořádku. Nedávno jsem nad tím přemýšlela, nebylo to dokonalý, a to zejména, že to bylo zlý. Všichni se musíme poučit ze svých chyb. Myslím, že bychom mohli zůstat přáteli. "
Jeho krásné rty se usmály. "Myslím, že by sme mohli."
"Navíc," dodala jsem, vrazila mu do ramena, "Potřebuju kolem sebe čestné chlapy jako své přátele. "
"Jsem docela čestný chlap. Myslím, že opravdu , ale je hezké že si to myslíš. "
"Jo, jsi," řekla jsem. Pak jsem ho chytila za ruku. "Přátelé?"
"Přátelé". Erik mě vzal za ruku a pak s úsměvem klesl elegantně z lavičky na jedno koleno. "Má paní, navždy budeme přátelé. "
"Okie dokie," řekla jsem trochu bez dechu, protože, no, bez ohledu na to, jak
moc jsem milovala Stark, Erik byl vážně žhavý a super nádherný herec.
On se uklonil a políbil mi ruku. Nebylo to nevhodné spíš reálné gentlemanským způsobem. Stále na kolenou se na mě podíval a řekl: "Musíš říct něco dnes večer, co nám dá naději a pomůže Damienovi, protože teď jsou na tom všichni hodně zle, co se to tu kurva děje a Damien to odskákal za nás. "
Sevřelo se mi srdce. "Já vím."
"Dobře. Bez ohledu na to, co bylo mezi námi, věřím v tebe, Zoey. "
Povzdechla jsem si. Znovu.
On se usmál a vstal, táhl mě spolu ním. "Tak prosím, dovol mi, abych tě doprovodil na tento pohřeb. "
Vzala jsem Erika za ruku a vstoupila do budoucna.

* * *

Bylo to úžasné, smutné, byl na to neuvěřitelný pohled. Na rozdíl od minulé pohřební hranice, která se pálila naposledy v upírské škole noci, byla tu celá škola. Mláďata a upíři udělali obrovský kruh kolem pohřební hranice, která byla postavena přímo v centru
školního pozemku. Mohla bych ještě vidět spálenou trávu, které svědčila o tom, že ještě před nedávnem tady hořelo tělo Anastasie Lankfordové. Nikdo ze školy nepřišel, aby byl svědkem a ukázal respekt k ní. Také mnoho z nich bylo pod kontrolou Kalony, nebo jen měli vyloženě strach. Dnes v noci to bylo jiný. Kalonova kontrola byla zlomená a Jack se stále bojovníkem.
Moje oči našly Draka Lankford ještě předtím, než jsem se podívala na pohřební hranici. Stál za Jackem, ve stínu nejbližšího dubu. Ale ani stíny ani plášť nedokázaly skrýt jeho bolest. Viděla jsem jak mu padají slzy tiše na jeho ostře řezaný obličej. Bohyně pomoz Drakovi, byla moje první modlitba dnes v noci.
Je to takový dobrý člověk. Pomoz mu najít klid.
Pak jsem se podívala na Jacka.
Viděla jsem ho, jakoby jen ležel ale nedýchal a usmíval se. Jak bylo podle tradičního upírského pohřbu zvykem, byl zabalený od hlavy k patě v tradičním upírském rubáši, ale Jackův byl fialový. Krásně lesklý. Super skvělý. Super fialový.
"Ona to dokázala." řekla Erik polohlasem vedle mne.

"Věděla jsem, že fialová byla jeho oblíbená barva, tak jsem šla do Dolphin v Utica na
Náměstí a koupila fialovou látku. Spoustu. Pak jsem si řekla, Safírová více v noci vynikne, i když jsem si nemyslela, že bude vypadat opravdu tak dobře. "
Obrátila jsem se k Erikovi, stoupla si na špičky a políbila ho na tvář.
"Děkuji ti. Jack by byl rád, že jsi tu. Byly jsi mu dobrým přítelem, Eriku. "
Přikývl a usmál se, ale neříkal nic, a já jsem viděla, že znovu pláče. Než jsem se stačila k němu otočit a něco mu říci, ustoupil. Tak jsem se podívala směrem k ostatním a moje oči našly Damiena. Byl na kolenou v čele Jackovy hranice.
Hraběnka seděla vedle něj a jeho baculatá kočka, Cammy, byla stočená smutně mezi jeho koleny. Stark stál vedle Hraběnky a já jsem mohla vidět, že ji hladí a šeptá psovi a Damienovi něco ve stejnou dobu. Stevie Rae byla vedle Starka, vypadala super mizerně. Afrodita čněla
Damienovi z druhé strany, s Dariusem hned za ní. Dvojčata byla po její levici. A z každé strany své skupině nejlepších přátel, stála celá škola, klidně, respektující kruhu kolem hranice. Mnoho z mláďat a upírů, včetně Lenobia a většiny ostatních profesorů, drželi fialové svíčky. Nezdálo se, že by někdo kromě Starka mluvil, ale slyšela jsem spoustu vzlykání.
Neferet nebylo nikde vidět.
"Můžeš to udělat," zašeptal Erik.
"Jak?" Sotva jsem vyslovila.
"Jako vždycky, s pomocí Nyx," řekl.
"Prosím, Nyx, pomoz mi. Nemůžu to udělat sama, "zašeptala jsem nahlas. A pak tam byla profesorka kouzel a ohlašovala můj příchod. Takže jsem se pohybovala pomalu a doufala, že vypadám jako dospělá skutečná velekněžka, šla jsem přímo k Damienovi.
Stark mě uviděl první. Když se jeho oči střetly s mými neviděla jsem žádný náznak
žárlivosti a vzteku, i když jsem věděla, že Erik šel hned za mnou. Můj ochránce, můj bojovník, můj milenec, přistoupil a uklonil se mi formálně.
"Veselé setkání, velekněžko." Jeho hlas zazněl zvučně do ticha. Všichni se ke mně otočili a zdálo se, jako by se celá škola noci uklonila současně, uznávala mě jako velekněžku.
To mi dodalo pocit, jako bych nikdy předtím nebyla něčím jiným. Profesoři, upíři kterým bylo přes sto let, i nejmladší mláďata se dívali s důvěrou ke mně. To bylo tak děsivé, jak to bylo
úžasné.
Nikdy nezapomenu ten pocit, bohynin hlas mi zpíval v mé mysli. Pravda Velekněžka je pokorná, stejně jako hrdá a nikdy nezapomíná na odpovědnost, která je nejdůležitější.
Zastavila jsem se před Damienem a uklonila se mu, sevřenou pěstí u srdce. "Veselé setkání, Damiene." A nestarala se, že jsem se odklonila od textu upírské etikety pohřbu, které jsem četla v letadle, vzala jsem Damiena za ruku a zatáhla ho tak, aby vstal. Ovinula jsem
paže kolem něj a opakovala: "Veselé setkání, Damiene."
Vzlykl jednou. Jeho tělo bylo celé ztuhlé a on se pomalu pohnul, jako by
se bál, že by se mohl rozpadnout na obrovské množství kusů. Než jsem ustoupila od něj zavřela jsem oči, soustředěná sama na sebe a zašeptala jsem: "Větře, přijdi k Damienovi. Vyplň ho s lehkostí a nadějí, a pomoz mu dostat se přes tuto noc. "Vítr odpověděl okamžitě. Zvedly se mi vlasy a ovinuty se kolem Damiena a mě. Slyšela jsem, jak nasává vzduch a když vydechl, ztuhlost opustila jeho tělo. Ustoupila jsem a setkala se s jeho smutnýma očima. "Miluju tě, Damiene."
"Já tebe taky, Zoey. Jen do toho. "Kývl směrem k Jackovu odpočívajícímu tělu. "Dělejte to, co musíš udělat. Vím, že Jack je ve skutečnosti někde jinde. "Odmlčel se a dusil vzlyk a pak dodal:
"Byl by rád, že to budeš ty."
Místo toho, abych se rozplakala obrátila jsem se k hranici a škole noci. Zhluboka jsem se dvakrát nadechla a vydechla a na třetí nádech jsem zašeptala: "Duchu, přijď ke mně. Aby můj hlas zněl hlasitě a všichni mě slyšeli. "živel se kterým jsem byla nejblíže spřízněná
mě naplnil a posilnil mne. Když jsem začala mluvit hlas byl jako maják od bohyně, a opakoval se zvukem a duchem přes školní pozemek.
"Jack už tady není. V našich myslích ale zůstane dál. Chtěla jsem to říci Damienovi, ale dnes večer chci aby jste to slyšeli všichni. "Cítila jsem, jak všechny oči se na mě upřely a já jsem mluvila pomalu a zřetelně, slova , která mi poslala bohyně.

"Byla jsem na onom světě a mohu slíbit, že to je to tam tak krásné a
úžasné a skutečné, jak věří vaše srdce. Jack je tam. On necítí žádnou bolest. On není smutný a nemá obavy nebo strach. Je s Nyx v jejím hájí. "Usmála jsem se a zastavila. "Je veselý na těchto loukách a hájích. "Slyšela jsem, že Damien je překvapen smíchem několika mláďat. "Je to setkání známých přátel, jako můj Heath, a pravděpodobně i všichni ostatní kdo odešel před ním. "Afrodita si odfrkla a usmála se a Erik se také zasmál. "Nemůžeme ale za ním právě teď." Podívala jsem se na Damiena. "Je to těžké. Vím, že je to těžké. Ale můžeme si být jisti, že ho budeme vidět znovu v tomto životě nebo v příštím. A když budeme dělat vše, bez ohledu na to, kdo jsme nebo kde jsme, slibuji vám, že jedna věc našeho ducha, naší podstaty,
zůstane stejná: láska. Naše láska žije a bude trvat věčně. A to je slib, vím že pochází přímo od bohyně. "
Stark mi podal dlouhou dřevěnou louč, která měla něco lepkavého omotaného kolem druhého konec. Vzal jsem to, ale než jsem přišla ke hranici, pohledem jsem našla Shaunee.
"Pomůžeš mi?" Zeptala jsem se jí.
Otřela si slzy, otočila se na jih, zvedla ruce, a nahlas řekla umocněná láskou a ztrátou, zavolala: "Ohni! Pojď ke mně! " ruce držela nad hlavou a zářila, Shaunee přišla ke mně k obrovské hromadě dřeva, na které leželo Jackovo tělo.
"Jacku Swifte, jsi sladký, zvláštní chlapec. Já tě budu vždycky milovat jako bratra a přítele. Až se příště vidíme, bude to veselé setkat. " Když jsem se dotkla konce mé pochodně a pokynula k Shaunee, vrhla na ni svůj živel, okamžitě nás zaplavila tajuplná záře, ve které se třpytily žluté a fialové barvy.
Zrovna jsem se obrátila k Shaunee a otevřela ústa, abych jí poděkovala a jejímu živlu, když Neferetin hlas prořízl noc.
"Zoey Redbird! Začínající Velekněžko! Ptám se tě jako svědka! "