Po celou dobu jsem myslela na to jak úžasné místo
je Sgiach trůnní sál. Byla to stará upíří královna,
Velké a silná a obklopená svou vlastní
osobní stráží. Blížil se den, kdy jsem měla být přijatá před upíří vysokou radu, peklo. Její hrad nebyl jako ošklivá venkovská instalace, ale spíš jako středověká tvrz. Sgiach hrad byla tvrz, ale ve Skotsku by se spíš říká luxusní zámek. Přísahám, že pohled z několika oken, ale především z jejího trůního sálu, je tak neuvěřitelný, že
vypadá jako obraz na HD TV, a ne jako reálný život.
"Je tu krásně." Dobře, mluvit sama k sobě, zvlášť tak brzy
potom, co jsem byla na Onom světě, není zrovna nejlepší nápad. Povzdechla jsem si a pokrčila rameny. "To je jedno. Nala tady není, Stark taky ne, Aphrodite dělá nějaké věci s Dariem, raději si nebudu
představovat jaké a Sgiach byla pryč, asi šla trénovat jako superhrdmluvi a nakopává zadek Seorasovi. Takže mluvit sama k sobě
se jeví jako jediná možnost. "
"By la jsem prostě zkontrolovat svůje-mail, a nikomu jsem zadek nenakopala. "
Myslím, že jsem nadskočila. Královna se zhmotnila přímo vedle mě a já nemám ponětí jak to dělá. Navíc jsem se cítila divně s touto upíří královnou. Jo, byla strhující a měla šílenou sílu a tak. Ale v prvních týdnech po
tom co jsem se se Starkem vrátila z Onoho světa byla stále po mém boku. Zatímco
Aphrodita a Darius stále chodili ruku v ruce a neustále cukrovali, a Stark spal a spal a spal. Sgiach
a já jsem strávily nějaký čas spolu. Někdy mluvila, někdy ne.
Před několika dny jsem se rozhodla že je to nejlepší upíří žena kterou jsem kdy potkala.

"Děláte si srandu, že jo? Vy jste tady se starým bojovníkem na ostrově zabarikádovaná. Nikdo se sem nemůže dostat, a vy jste si byla jen zkontrolovat e-mailu? To nezní moc magicky. "
Sgiach se zasmála. "Vím, že to tady připadá tajemně a magicky ale to je vše. Což mi připomíná, jen zvažuju, jak je zvláštní, jak světlo ovlivňuje tvého ochránce, vážně ho tak vysiluje. "
"Není to jen Starkem. Myslím, že v poslední době to měl těžké. "Odmlčela jsem se, a hledala vhodná slova jak přiznat, že jako můj bojovní a ochránce cítí v sobě chaos. "To pro něj opravdu je normální. Může zůstat při vědomí během dne, i když nemůže na přímé sluneční záření. Všichni červení upíři a mláďata jsou na tom stejně.
Na slunce nemůžou. "
"No, mladá královno, to může být zřejmou nevýhodu, že tvůj
ochránce není schopen chránit tě i za denního světla. "
Jen jse pokrčila rameny, když z toho co řekla mi přejel mráz po zádech. "Jo, nedávno jsem
se musela o sebe postarat sama. Myslím, že to zvládnu několik hodin denně sama. "řekl jsem s ostrostí, která mě překvapila.
Sgiach zeleno-žlutý pohled mě chytil. "Nedovol, aby to těžké. "
"Jako co?"
"Tma a boj proti ní."
"Copak s tím musím tvrdě bojovat?" Vzpomněl jsem si na napíchnutého Kalonu
na stěně arény na Onom světě jeho vlastním kopím, a najednou se mi sevřel žaludek.

Zavrtěla hlavou a zesláblé světlo se zachytilo o její stříbrné vlasy, takže se leskly jako skořice a zlato.
"Ne, musíš být silná. Musíš být moudrá. Musíš vědět komu můžeš důvěřovat a kdo jsou toho hodni. Pokud povolíš v boji proti
Tmě můžeš ztratit perspektivu. "
Podívala jsem se stranou, zadívala se na šedo-modré vody, která obklopovaly. Slunce zapadalo za moře, což na něj odráželo jemné
růžové a korálové barvy a ty se táhly i po tmavnoucí obloze. Bylo to krásné a
klidné a vypadalo to naprosto normálně. Když jsem tady stála tak bylo těžké
představit si, jak po celém světě tam venku visí hrozba zla, Temnoty a smrti.
Ale tma tam venku, pravděpodobně násobila své síly.
Kalona mě nechtěl zabít, to bylo jasný, ale opravdu nechce naštvat
Neferet.
Jen pomyšlení na to, co to znamená, že se budu muset vypořádat
s ní a Kalonou a se všemi jejich hroznými přisluhovači, mi šel mráz po zádech a najednou mě opustily všechny síly a cítila se úplně vyčerpaná.

Odvrátila jsem se od okna, na druhou stranu, a stála přímo před
Sgiach. "Co když nechci už bojovat? Co když chci zůstat
tady, alespoň na chvíli? Nechci aby tady byl Stark sám. Potřebuje si odpočinout a dostat
se do formy. Už jsem poslala zprávu Vysoké radě o
Kalonovi. Vědí, že zavraždil Heatha a že je do toho zapojená i Nefrčet.Že je spojená s temnotou.
Vysoká rada rozhodne o Neferet. Musí přece vidět její zlou duši. "
Sgiach nic neříkala, a tak jsem se zhluboka nadechla a pokračovala v žvatlání.
"Jsem holka. Jsem blbá na geometrii. Moje španělština je na
hovno. Nemůžu ani hlasovat. Bojuju proti zlu, je to moje zodpovědnost.
Místo absolvování vysoké školy studuju školu noci.
Má duše je v troskách, a můj přítel přišel o život. Nezasloužím si malou přestávku? Jen malou? "
K mému úžasu se na mě Sgiach usmála a řekla: "Ano, Zoey, věřím,
ti. "
"Chceš říct, že tady můžu zůstat ?"
"Tak dlouho, jak budeš chtít. Vím, jaké to je cítit na sobě moc zodpovědnosti. Jak už jsi řekla sem nikdo bez mého dovolení nesmí a ani nemůže, jsme od všeho daleko. "
"A co boj proti tmě a zlu a kdoví co ještě?"
"Bude to tam, až se vrátíš."
"Wow. Vážně? "
"Vážně. Zůstaň tady na mém ostrově, dokud si vaše duše opravdu odpočinou a
obnoví, a tvoje svědomí ti řekne kdy se vrátit do reálného světa a
svého života. "
Nevšímala jsem si malé bolesti, kterou jsem cítila při slově svědomí. "Stark je
tady taky vítán? "
"Samozřejmě. Královna musí mít svého ochránce vždy po svém boku. "
"Když už mluvíme o," řekla jsem rychle, abych odvedla pozornost od svého svědomí a boje zlem, "Jak dlouho je Seoras
Vašim ochráncem? "
Královniny oči změkly a její úsměv se stal sladším, teplejším,
a ještě krásnějším. "Seoras mi dal mou přísahu ochránce
více než před pěti sty lety. "
"Do prdele! Pět set let? Kolik je vám let? "
Sgiach se zasmála. "Po určité době je čas i věk irelevantní. "
"Asi není vhodné se slušné dívky ptát na věk."
V tu chvíli Seoras vešel do místnosti. Sgiach se změnil výraz vždy když byl blízko kolem ní. Bylo to jako vypínač nějaké měkké a teplé záře
v ní. A když se na něj dívala, jen na chvíli
nevypadala tak drsně a bojem zjizvená ale byla krásná.
Královna se zasmála a pohladila velice intimně svého ochránce po paži. A já cítila, že i já se Starkem najdeme aspoň kousek toho co mají oni dva. A když by mi říkal i po pěti
sto let děvče, bylo by to docela v pohodě.
Heath by mi určitě říkal. No, spíš holka. Nebo možná
jen ZO-navždy jen jeho Zo.
Ale Heath byl mrtvý a pryč a nikdy se to nevrátí zpět.
"Čeká tě, mladá královno."
Šokovaně jsem zírala na Seorase. "Heath?"
Bojovníkův vzhled byl moudrý a rozumný a jeho hlas jemný.
"Ano, i Heath na tebe zřejmě čeká někde v budoucnosti, ale
teď jsem mluvil o tvém ochránci. "
"Stark! Oh, dobře, už je vzhůru. "Vím, jsem hloupá. Nechtěla jsem
na něj myslet, ale bylo to těžké. Byl
součástí mého života přes devět let a teď je už pár týdnů mrtvý. Rychle jsem se uklonila a spěchala ke dveřím.

"Není ve svém pokoji," řekl Seoras. "Chlapec je u háje.
Ptal se jestli za ním přijdeš. "
"Je to venku?" Zastavila jsem se překvapeně. Vzhledem k tomu,že se Stark vrátil
z onoho světa příliš slabý,tak zatím jen jedl, spal a hrál se Seorasem nějaké hry, vlastně ani nevím co.

"Ano, holčičko hotovo, splinul, teď je jako správný ochránce. "
Položila jsem si pěsti v bok a přimhouřenýma očima si měřila Starého bojovníka.
"Málem zemřel. Můžete přerušil výcvik. Byl v Jiném světě.
Dejte mu trochu pauzu. Ano? "
"Jo, no, on vlastně nezemřel, že ne?"
Zvedla jsem oči. "Říkal jsi, že je v háji?"
"Ano."
"Okie dokie."
Jak jsem spěchala ze dveří, zaslechla jsem za sebou hlas Sgiach.
"Vezmi si ten krásný šátek který sis koupila ve vsi. Je chladný večer. "
Myslel jsem, že to bylo docela zvláštní co Sgiach řekla. Myslím, že
Ano, byla zima (a většinou vlhká) na Skye, ale mláďata a upíři
necítí změny v počasí, jako lidé. Ale co. Když
Královna bojovník řekne ať něco udělám, je obvykle nejlepší to udělat. Tak jsem vběhla do pokoje který jsem sdílela se Starkem a popadla šátek.
Byl přehozen přes konec postele s nebesy. Byl to krémový
kašmír, se závitem zlata přes střed.
Zastavila jsem se a pohlédla na postel, o kterou jsem se dělila se s Starkem
v posledních týdnech. Leželi jsme vedle sebe, já ho držela za ruku a měla položenou hlavu na jeho rameni a sledovala jak spí. Ale to bylo všechno.
Nedělal ani žádné vtípky.
Hovno! On je zraněný!
V duchu jsem se přikrčila, když jsem si představila kolikrát Stark trpěl.Málem ho zabil šíp, protože si vzal
výstřel, který byl určen pro mne.musel se nechat rozřezat a poté si pro mě přijít na onen svět.
Kalona ho smrtelně zranil, protože si myslel, že tak nedokážu poskládat svou duši zpět a vrátit se do svého těla.
Ale já bych ho také zachránila. Stark měl pravdu,
sledovat Kalonu jak je donucen bohyní Nyx vdechnout kousek své nesmrtelnosti do Starkova těla Starka, bylo zlé, ale vrátil mu jeho život a tak zaplatil dluhu za zabití Heatha.
Prošla jsem přes krásně zdobený hrad a kývla na
Bojovníky, kteří se mi uklonili a přemýšlela o Starkovi,
a to automaticky zvedlo můj tep. Co si myslí o nás po tom co zažil?
Sakra, já nevěděla, co si myslí. Byl odlišný od té doby co jsme byli zpět.
No, samozřejmě on byl jiný. Můj bojovník prodělal velkou změnu. zamřel, byl vzkříšen nesmrtelným, a pak se vrátil zpět do
těla, které bylo slabé a zraněné.
Ale do té doby. Než jsme se vrátili do skutečného světa, co
se stalo mezi námi. Něco se pro nás změnilo. Nebo alespoň
si myslím, že mělo. Bylo to super intimní na onom světě. To jak ode mě pil byl neuvěřitelný zážitek. To bylo více
než sex. Jo, bylo to dobře. Opravdu, opravdu dobře. To mě uzdravilo, jeho posílilo, a-tak nějak-to vrátilo mé tetování.
A tato nová blízkost s Starkem dělala ztrátu Heath snesitelnou.
Tak proč jsem cítila takovou depresi? Co bylo špatně?
Hovno. Nevěděl jsem to.
Máma by věděla. Myslela jsem na mámu a cítila
se nečekaně a hrozně osaměle.

Jo, zkazilo se to v podstatě když si našla nového manžela, ale pořád to byla moje máma. A mě se po ní stýskalo. Pak jsem zavrtěla
hlavou. Ne, už není jako "máma." Moje babička mi je vic než ona." To babička mi chybí." A pak jsem se samozřejmě cítila provinile, protože
jsem se jí dlouho neozvala. Ok, jasně, věděla jsem, že
babička jí že se moje duše vrátila, že jsem v bezpečí. Ona je
vždy super intuitivní, a to zejména když jde o mně. Ale měla
jsem jí zavolat.
Byla jsem opravdu zklamaná sama ze sebe a taky smutná. Kousala jsem se do rtu a zabalila se do kašmírového šátku. Vydala jsem se přes vodní příkop po mostě a studený vítr
se otočil kolem mě. Válečníci byli osvětlení pochodněmi a já jsem pozdravila každého kdo se mi uklonil. Snažila jsem se nedívat na strašidelný lebky, který byly nabodnuty na mostě a osvětleny pochodněmi. Vážně. Lebky. No, byli hodně staré a scvrklé a do značné míry bezmasé.
Ale přesto, nechutné.
Držela jsem oči pečlivě odvrácené a sledovala jsem obrys bažinaté oblasti, které obklopovala část hradu. Když jsem
se dostala k úzké cestě otočila jsem se doleva. Posvátný háj začínal jen
kousek od zámku, ale zdálo se, že se táhne do nekonečna. Věděl jsem, kde to bylo protože v posledních týdnech, zatímco
se Stark zotavoval, byla jsem na háj upozorněna královnou. Když jsem
nebyla s královnou, nebo Afroditou, nebo na kontrole u Starka, tak jsem chodila na dlouhé procházky.
Připomnělo mi to Onen svět, a ta skutečnost mě zase vyděsila.
Přesto, jsem párkrát navštívila posvátný háje, nebo jak to nazval Seoras, Croabh,
ale vždycky jen během denních hodin. Nikdy ne po západu slunce.
Natož v noci.
Šela jsem po silnici. Pochodně ji lemovaly. Blikající stíny propůjčovaly dost světla i okraji háje, tak, že jsem mohla rozeznat náznak mechového, magického světa nestárnoucích stromů. Bez slunce to vypadalo úplně jinak. Už to nebylo známé, a já
cítila na kůži i všemi smysly něco zvláštního.
Moje oči stále přitahovaly stíny v háji. Byly
černější, než by měly být? Bylo tam něco co nebylo v pořádku,
něco tam uvnitř číhalo? Zachvěla jsem se, a najednou jsem uviděla malý pohyb. Srdce mi málem vyletělo z hrudi, zatímco jsem se dívala před sebe, napůl jsem očekávala křídla
a chlad, zlo a šílenství ... ..
Místo toho mé srdce začalo šílet z jiných důvodů.
Byl tam Stark, stál před dvěma stromy, které byly zkroucené
společně do jednoho. Prolínané větve stromů byly vyzdobeny
pruhy látky vázané dohromady, některé byly jasně barevné,
některé z nich byly opotřebované a vybledlé a potrhané. Visící strom, stejný stél i na kraji Niktina onoho světa. A jen proto, že tohle bylo v "reálném" světě, neznamenalo nic míň.
Zvlášť, když člověk stojí před ním, dívá se na jeho
velikost.

Stark měl na sobě kilt v barvě MacUalů. Vypadal jak tradiční bojovník, měl sexy koženou kovovou výstroj s hroty (jak by řekl Damien).
Zírala jsem na něj, jako bych ho neviděla několik let. Stark už vypadal silně
a zdravě a naprosto úžasně. Byla jsem jím ohromená, najednou se ke mě obrátil.
Jeho úsměv se rozzářil. "Skoro slyším tvoje myšlenky."
Okamžitě mě polila horkost, zvlášť když Stark vnímá mé emoce. "Ty jsi řekl,že to nebudeš vnímat pokud nebudu v nebezpečí. "
Jeho úsměv se obrátil v nafoukaný a jeho oči zářily šibalsky. "Pak
to nebudu říkat nahlas. Ale máš pravdu. Neměl jsem tě poslouchat, protože to, co cítím je opak nebezpečí. "
"Chytráku," řekl jsem, ale nemohla jsem si pomoci úsmát se.
"Jo, to jsem celý já."
Stark ke mě natáhl ruku a jakmile na mě dosáhl přitáhl si mě blíž a naše prsty
se propletly do sebe. Jeho dotek byl horký-měl silné a klidné ruce.
Takto blízko u něj jsem mohla jasně vidět že má kruhy pod očima, ale už nebyl tak smrtelně bledý, jak předtím. "Už jsi to zase ty!"
"Jo, chvíli mi to trvalo, pořád spat je taky divný, ne tak uklidňující
jak by mělo být, ale dnes jsem se probudil a věděl jsem že už jsem konečně nabitý energií. "
"Jsem ráda, že to tak je. Měla jsem už o tebe strach. "Jak jsem řekl, uvědomila jsem si že je to pravda. "Já taky."
Stiskl mi ruku a přitáhl si mě blíž. Všechno jeho arogantní chování jako by se vypařilo. "Já vím,že jsi o mě měla strach cítil jsem to. "
Chtěla jsem mu říct, že se mýlí že už o něj strach nemám ale slova mí vylítla sama ze rtů.

"Byl jsi zraněn kvůli mě."
"Ne kvůli tobě, Z. Ale proto že ti chtěla ublížit tma
a ty se ji snažíš zničit, protože bojuješ za světlo. "
"Jo no, já si boj se tmou nevybrala, ale na chvíli bych potřebovala oddych. "
Vrazil mi do ramene. "Věděl jsem, že co jsem ti přísahal , to bude jiné. Byl jsem v pohodě předtím a budu i teď. A, Z, opravdu jsem teď velmi mužný a ještě k tomu ochránce, takže když znovu přijde tma budu na to připraven."
"Podívej a vážně. Chceš opravdu vědět co je se mnou?
No, mám strach, že budeš opravdu zle poraněn. "zaváhala jsem, a bojovala s nečekanými slzami, když jsem konečně pochopila, co chci říct.
"Tak špatně, že budeš ode mě oddělen. A budeš nucen odejít. Beze mě.. "
Heathova přítomnost byla tak hmatatelná, že jsem napůl
očekávala, že vyjde z háje a řekne. Ahoj, Zo. Nebreč. Ty nudle u nosu ti vůbec nesluší. A samozřejmě, že
pomyšlení na něj je ještě těžší a tak jsem začala řvát.
"Poslouchej mě, Zoey. Já jsem tvůj ochránce. Ty jsi moje královna, to je
víc než vysoká kněžka, takže naše pouto je ještě silnější než běžná
přísaha jejího bojovníka. "
Zamrkala jsem. "To je dobře, protože nechci zažít další špatné věci a plakat pro každého koho mám ráda. "
"Nic mě od tebe neodvede, Z. přísahal jsem, a hodlám svůj slib
vyplnit. "usmál se, a byla v tom taková důvěra a láska, že se mi zastavil dech.

"Nikdy se mě nezbavíš, mo Bann ri. "
"Dobře," řekla jsem tiše, a opírala si hlavu o jeho rameno, jak si
mě přitáhl paží ke svému tělu. "Jsem unavená z celé té věci s temnotou. "
Políbil mě na čelo a já cítila na kůži jeho horký dech

"Jo, já také. "
"Vlastně si myslím, že je to pravda, jsem opravdu unavená. Musím se taky dobít. "Podívala jsem se na něj. "Nevadilo by ti kdybych tady chvíli pobyli? Prostě se mi to tady nechce opustit a vrátit se ... až ... "zaváhala jsem, nebyla jsem si jistá jak říci to co cítím.
"Všechno, dobré a špatné. Vím, co máš na mysli, "řekl můj ochránce. "Sgiach je skvělá, že?"
"Řekla, že můžeme zůstat tak dlouho, jak mi dovolí moje svědomí," řekla jsem, a trochu ironicky se usmála. "A teď mé svědomí říka ať tu zůstaneme. "
"To zní dobře. Nejsem v žádném spěchu vrátit se ke všemu tomu zlu a k Neferet. "
"Tak tady chvíli zůstaneme?"
Stark mě objala. "Zůstaneme, dokud ti svědomí neřekne že máme jít."
Zavřela jsem oči a odpočívala v náručí Starka, pocit obrovské
hmotnosti na hrudi byla pryč. Když se zeptal: "Hej, když jsi sem šla, myslela jsi na mě? ", moje reakce byla okamžitá a jednoduchá:" Ano, myslela. "
Cítila jsem jeho smích. "Ta odpověď mě přivádí na další otázku. "
"Do toho ti nic není." Trochu jsem do něj strčila a cítila jsem úlevu, že se Stark zase choval jako dřív.
"Ne?" Jeho pohled sklouzl z mých očí na mé rty, a náhle
vypadal méně arogantní a tím pohledem se mi roztřásl žalidek.
Pak se sklonil a políbil mě tvrdě a dlouho, a mě se úplně zastavil
dech. "Jsi si jistá, že se ti to takto líbí ? "zeptal se, jeho hlas byl nižší a jemnější než obvykle.
"Ne. Ano. "
Usmál se. "Tak co?"
"Já nevím. Já si nemyslím, když mě takhle líbáš, "řekla jsem mu
upřímně.
"Pak budu muset udělat víc, že tě jen tak líbat," řekl.
"Dobře," řekla jsem, a měla pocit na omdlení a podivně se mi podlomila kolena.
"Dobře," zopakoval. "Ale později. Právě teď ti chci ukázat
jak máš silného ochránce a držet se původní otázky, kterou jsem
tě dal. "Sáhl do koženého váčku, který měl připoután
přes tělo a vytáhl dlouhý, úzký pás látky ze svého kiltu, zvedl ho tak, aby se vznášel lehce ve větru. "Duše Zoey ,
spojíš své sny a přání do budoucna se mnou
a zavážeš se mnou uzel na visící strom? "
Váhala jsem jen na chvíli, jen co mě zalila bolest ze ztráty Heatha, tato absence se do budoucna nemůže nikdy ztratit, a pak jsem zamrkala očima a slzy jasně uviděla svého ochránce a odpověděla jsem mu.
"Ano, Starku, spojím s tebou svoje přání a sny a to navěky."