Škola noci 8 :kapitola 4

Kapitola ČTVRTÁ

Zoey

"Musím to udělat s mým novým kašmírovým šátkem?"
"Musí z něj být pás," řekl Stark.
"Jsi si jistej?"
"Jo, mám pokyny přímo od Seorase. To a spoustu
dalších poznámek o mém vzdělání, což mi bohužel chybí a
spoustu toho nevím a
také něco o mně,a cosi jako Fanny, nevím co
to znamená, to je peklo. "
"Fanny? Stejně jako dívčí jméno? "
"Nemyslím si, že to  ... .."
Stark zavrtěl hlavou,je to divný ještě mi to musí vysvětlit Seoras. "Každopádně," pokračoval Stark, "řekl kusy látky
musí být z něčeho, co je moje, a z něčeho, co je tvoje,
a to musí být speciální, aby nás to vystihovalo. "usmál se a tahal mi z ruky
třpytivý drahý a krásně nový šátek. "Líbí se ti asi hodně,
co? "
"Jo, dost na to, že ho nechci trhat."
Stark se zasmál, vytáhl dýku z pochvy u pasu a
podal mi ji. "Dobrá, pak vyvažuje můj kostkovaný kilt a uzel mezi námi bude silný. "
"Jo, jenže kostkovaný kilt nestojí osmdesát euro, což je více než
pár dolarů. Myslím, že, "zamumlala jsem, když jsem sahala po dýce.
Místo toho, aby mě nechal abych si ji od něj vzala , Stark zaváhal. Zadíval se mi do očí.

"Máš pravdu. Nestálo mě to peníze. To mě stálo krve. "
Svěsila jsem ramena. "Mrzí mě to. Poslouchej jak kňučím kvůli
penězům a šátku. Ach, sakra! Začínám mluvit jako Afrodita. "
Stark převrátil dýku tak aby směřovala k jeho srdci. "Když budeš jako Afrodita raději se bodnu hned sám."
"Když se proměním v Afroditu, bodnu se první." Sáhla jsem pro dýku a
tentokrát mi ji dal.
„Řízni." Zazubil se.
"Říznu," řekla jsem a přiložila dýku k okraji mého nového šátku
a jedním rychlým trhnutím odřízla dlouhý, štíhlý kus látky. "Už to je, co teď? "
"Vyber si větev. Seoras řekl, že máme držet kusy u sebe a ty pak spojit dohromady, a přitom si přát přání a u toho je svazovat. "
"Opravdu? To je super romantické. "
"Jo, já vím." Natáhl ruku a přejel mi po tváři jedním prstem. "Jen si přeji, abych udělal to pro tebe vše co je potřeba."
Podívala jsem se mu do očí a řekla přesně to, co jsem si myslela. "Jsi ten nejlepší ochránce na světě. "
Stark zavrtěl hlavou a měl napjatý výraz . "Nejsem. Neříkej, že jo. "
Tak jako on mě teď jsem prozměnu zase já jemně přejela prstem po jeho tváři. "Pro mě,
Starku. Pro mě jsi nejlepší ochránce na světě. "
Trochu se uvolnil. "Pro tebe se pokusím být."
Podívala jsem se na starý strom. "Tady." Ukázal jsem na
nízko visící větev, byla klikatá a vypadala jako perfektní srdce. "To je naše místo."
Společně jsme přišli ke stromu. Pak, jak ho poučil ochránce královny Sgiach přiložil dohromady svůj pruh látky barvy MacUal s mým sametově třpytícím se pruhem dohromady. Naše prsty se setkaly a ovinuly poslední část uzlu, podívali jsme si do očí.
"Přeji si pro nás, aby naše budoucnost byla silná jako tento uzel," řekl Stark.
"Mým přáním je, aby naše budoucnost byla společně, stejně jako tento uzel," řekl jsem.
A uzavřeli jsme naše přání polibkem, který mi vyrazil dech. Znovu jsem se k němu naklonila, abych ho políbila, ale on mě vzal za ruku a řekl:
"Dovolíš abych ti něco ukázal?"
"Tak jo, jistě," řekla jsem v domnění, že už se nechce znovu líbat.
Začal mě vést do háje, ale cítil mé váhání
a proto mi stiskl ruku a usmál se na mě. "Hele, když jsem tu
nic se ti nemůže stát. Já jsem dal slib. "
"Já vím. Mrzí mě to. "Polkla jsem podivný shluk obav, co se mi
tvořil v krku, stiskla mu ruku, a vyšla jsme do posvátného háje.
"Vrátila ses, Z.Už jsi opravdu zpět. A jsi v bezpečí. "
"Nepřipomíná ti to háj na onom světě?" Mluvila jsem tiše ale
Stark mě musel slyšet.
"Jo, ale v dobrém slova smyslu."
"To sice jo,ale cítím tady věci, které mě nutí přemýšlet o
Nyx a její říši. "
"Myslím, že to má něco společného s tím, jak staré je toto místo. Je to dobré místo, "řekl. "Seoras mi o tom říkal a já myslela, že jsem to viděla těsně předtím, než jsem přišla
nahoru. To je to, co mi chtěl ukázat. "Stark ukázal před sebe napravo od nás, a já zalapala po dechu radostí. Jeden ze stromů zářil.
Ze silné kůry vycházelo měkké modré světlo
, jako by strom měl světelné žíly.
"To je úžasné! Co je to? "
"Jsem si jistý, že je pro to vědecké vysvětlení, asi něco
o fosforu v rostlinách a tak, ale radši bych řekl, že je to magie,
Skotská magie, "řekl Stark.
Podívala jsem se na něj, usmála se a zatahala ho za pléd. "Líbí se mi nazývat to
magie. A když už mluvíme o skotských věcech, vážně se mi líbíš v tomhle oblečku. "
Podíval se na sebe. "Jo, divný, že to, co v podstatě jsou
šaty vyrobené z vlny, může vypadat tak mužně. "
Zasmála jsem se. "Chtěla bych slyšet jak Seoras a zbytek
Bojovníků říká, že na sobě nosí vlněné šaty. "
"Sakra, to ne. Právě jsem přišel z onoho světa, ale to neznamená, že si přeji zemřít. "Pak se usmál a dodal: "Líbí se ti to, co?"
Přejela jsem rukou v kruhu po jeho těle, u čehož mě pozoroval. Barvy MacUal na jeho
plédu mi připomínali Zemi, Oklahomu,
červenou špinavou zemi, abych byla konkrétní. Ta výrazně rezavě hnědá smíchaná
s lehčí zelenou a hnědou,jako listy a kůra. Seoras ho to naučil vázat a připnout na to ručně vyrobenou starou brož. Další část kostkovaného plédu měl vytáhlou přes rameno a s výjimkou toho že měl křížem krážem přes hruď pás kůže mšl hrudník celý holý.
Odkašlal si. Jeho úsměv vypadal trochu chlapecky a
trochu nervózně. "Tak co? Musím projít kontrolou, má královno? "
"Určitě." Usmála jsem se. "Máš velký plus."
Líbilo se mi, že i když byl velký a silný ochránce, vypadal že se mu ulevilo. "To rád slyším. Podívej se na tu samou vlnu. "

Vzal mě za ruku a vedl mě blíže k zářícímu stromu. Posadil se na mech. "Posaď se, Z."
"Nevadí když se tady chvíli posadíme," řekla jsem a posadila se vedle něj. Stark si mě
přitáhl do náruče a převrátil přes mě svůj kilt, tak že jsem byla v teple stulená u svého bojovníka.
Leželi jsme takto dlouho. Nemluvili jsme. Místo toho jsme se ponořila do krásného a příjemného ticha. Připadalo mi správné
být v náručí Starka. Bezpečné. A když se jeho ruce daly do pohybu a
sledovali vzor mého tetování, nejprve na obličeji a pak přes
krk. Cítila jsem se nádherně.
"Jsem rád, že ses vrátila," řekl Stark tiše.
"Bylo to kvůli tobě," zašeptala jsem. "Kvůli tomu, co jsem cítila na onom světě. "
Usmál se a políbil mě na čelo. "Chceš říct, že ses vrátila protože ses bála? "
"Ne," řekla jsem a dotkl se jeho tváře. "Protože jsem se s tebou cítila živá."
Jeho rty se přesunuly z čela k mým ústům. Políbil mě hluboce
 na rty, řekl: "To rád slyším, protože díky té věci se Heathem jsem tě téměř ztratil. Nemůžu bez tebe žít Zoey. Možná budu jen tvůj ochránce, a ty budeš mít dalšího
chotě, nebo dokonce partnera, ale já pro tebe budu jistota. Nikdy se už nenaštvu a nebudu sobecký.Tak budu jednat se všemi ostatními kluky. Přísahám. "Povzdechl si a pak se přitiskl k mému čelu.

„Děkuji," řekla jsem. "I když to trochu zní jako kdybys byl méně než jiní lidé. "
Opřel se, zamračil se na mě a řekl: "To je prostě blbost, Z."
"No, jen jsem řekla, že je to v pohodě to s námi"
"Ne," potřásl hlavou. "Neřekl jsem, že to tak chci aby to tak bylo mezi námi a ostatními kluky. Řekl jsem, že bych nás pro to co máme nerozdělil. "
"Co máme?"
"Sebe navzájem. Pro vždy. "
"To mi stačí, Starku." Protkala jsem ruce kolem jeho ramen. "Mohl bys pro mě něco udělat?"
"Jo, všechno," opakoval svou odpověď, a oba jsme se usmáli.
"Polib mě, jako jsi to dělal předtím, tak že jsem nemohla popadnout dech."
"Tak to bych mohl zvládnout" řekl a šibalsky se usmál.
Stark začal polibek pomalu a sladce, ale ne na dlouho. Jeho polibek se prohloubil, ruce začaly objevovat mé tělo.
Když narazil na spodní okraj mého trička zaváhal a mě stačilo to malé zaváhání k tomu, abych se rozhodla. Chtěla jsem Starka. Chtěla jsem všechno. Odtáhla jsem se od něj, takže jsem se dívali do očí. Oba jsme ztěžka dýchali a on
se ke mně automaticky naklonil, jako by nemohl být bez mého těla.
"Počkej." Položila jsem dlaň na jeho hruď.
"‘Promiň." Jeho hlas zněl stroze. "Nechtěl být příliš
hrubý. "
"Ne, tak to není. Nejsi vůbec hrubý. Jen jsem chtěla
... No ... "zaváhala jsem, snažíla se najít v mé zamlžené mysli, co cítím k němu. "Ach, sakra. Ukážu ti co chci. "
Než jsem se mohla začít cítit trapně tak jsem vstala. Stark se na mě díval se zmateným výrazem. Když jsem si začala svlékat košili, rozepnula a vyslíkla džíny, zvědavě
se na mě díval. Jeho oči vyzařovali teplo. Lehla jsem si zpět
 do bezpečí jeho náruče. Líbil se mi ten pocit
 jeho drsného kostkovaného kiltu proti mé nahé kůži.
"Ty jsi tak krásná," řekl Stark, sledoval vzor mého tetování, které se mi omotávalo kolem pasu. Jeho dotek mě roztřásl. "Máš strach? "zeptal se a přitáhl si mě blíž.
"Netřesu se protože bych se bála," zašeptala jsem mezi polibky. "Chvěji se, protože tě tak moc chci."
"Jsi si jistá?"
"Zcela jistá. Miluju tě, Starku. "
"I já tě miluju, Zoey."
Stark mě vzal do náruče, a jeho ruce a rty se
ke mně přitiskly, takže jsem nemohla přemýšlet o ničem jiném než že chci být s ním. Jeho dotek vyhnal ošklivé vzpomínky na Lorena, a
na chybu co jsem udělala v minulosti. A zároveň Stark uklidnil bolest ve mně zanechanou ztrátou Heatha. Vždycky jsem byla Heathova holka, ale on byl člověk, a díky Starkově lásce jsem pochopila, že mu musím říci sbohem.
Stark je moje budoucnost, můj válečník, můj ochránce-moje láska.
Když Stark rozbalil MacUal pléd z celého svého těla
a ležel nahý vedle mě, sklonil se a já cítila jeho jazyk proti
tepně na krku, a pak krátký, něžný dotek jeho zubů.
"Ano," odpověděla jsem, překvapená neznámým zvukem z mého
hlasu. Posunula jsem své tělo tak, že se Starkovy rty pevněji
dotýkaly mého krku, a já ho mohla líbat po jeho pevném hladkém svalu bicepsu.

Nechala jsem svoje zuby aby se pásly po  jeho kůži.
"Ach, bohyně, ano! Prosím, Zoey. Prosím. "
Nemohla jsem čekat déle. Prokousla jsem mu kůži ve stejném okamžiku, kdy
se mi jemně do krku zasekly jeho zuby, a teplá sladká chuť jeho krve
naplnila naše společné pocity. Pouto mezi námi se zesílilo
jako oheň, hořelo a spotřebovávalo téměř bolestnou intenzitou.
Téměř nesnesitelné potěšení. Drželi jsme se navzájem, ústa
přitisknutá na pleť, tělo na tělo. Vše, co jsem cítila, byl Stark.
Vše, co jsem slyšela, byl tlukot našich srdcí, které bili společně. Nemohla jsem říct, kde je začátek a kde konec. Nemohla jsem říct,
které bylo moje potěšení, a který byl jeho.
Později, když jsem mu ležela v náručí, nohy protkané do jeho, naše
těla stále kluzké potem, poslala jsem tichou modlitbu k mé bohyni Nyx, děkuji ti za to, že jsi mi dala Starka. Děkuji, že mě miluje a já jeho.

* * *

Nevím jak dlouho jsme byli v posvátném háji. Později jsem si uvědomila, že ta
noc byla jedna z nejšťastnějších chvil v mém životě. V chaosu budoucnosti,
pamatuji, že zabalené v náručí Starka, jsem byla naprosto spokojená,
hýčkaná, stejně jako teplé světlo svíček na
nejtemnější noci.
Mnohem později jsme šli pomalu zpátky do hradu. Naše prsty
důvěrně propletené. Právě jsme překročili most přes příkop, a já jsem byla tak zabraná do Starka, že jsem si ani všimla, že jsem svěsila hlavu. Vlastně jsem si nevšimla ničeho, dokud jsem nezaslechla hlas Afrodity.
"No, do prdele. Mohly byste byt víc vidět? "
Zvedla jsem hlavu zasněně z ramene Starka a uviděla Afroditu
jak stojí ve světle pochodní u vchodu do zámku.
"Má krásko, nech je být. Už získali svůj kousek štěstí. "Dariuv hluboký hlas zazněl ze stínu vedle ní.
Zvedla jedno dokonale vytrhané blond obočí. "Nemyslím si, že Sterk je kus štěstí. "
"Vážně, dokonce i tvoje hrubost mi teď nevadí," řekla jsem ji.
"To je mi jedno, ačkoli," řekl Stark. "Neměla bys mít křídla racků nebo drápy krabů? "
Afrodita se chovala jako by Stark nic neřekl a šla ke mně.

"Je to pravda? "
"Je pravda, co? Že jsi osina v zadku? "Řekla jsem.
Stark si odfrkl. "To je určitě pravda."
"Jestli je to pravda, pak mu to řekni ty. Už ho nebudu poslouchat. "Afrodita mávla iPhone a přerušila tak svá slova.
"Jé, chováš se jako super blázen, dokonce i na tebe," řekla jsem. "Myslíš si,že potřebuješ léčbu? Co? "Mluvila jsem pomalu,
předstírala, že je že  učím angličtinu žáčka druhé třídy.
"Je to pravda, co královna tady toho ostrova Skye řekla o našem zítřejším odchodu? Že vy tady zůstáváte? "
"Aha." Jen jsem šourala nohama, a divila se, proč se cítím provinile. "Jo,
to je pravda. "
"Skvělé. Prostě skvělé. Potom, jak jsem řekl dříve, můžeš mu to říct sama. "
"Komu?"
"Jackovi. Tady. On určitě začne brečet a zničí se tak make-up. A u toho nemusím být. Nikdy.“ Afrodita ťukla na obrazovku svého telefonu. Ještě
zvonil, když mi ho podávala.
Jack zněl sladce, ale obraně. "Afrodito, ještě jsi mi něco chtěla ohledně rituálu? "
"No, ahoj, Jacku," řekla jsem.
Skoro jsem viděl jeho úsměvi přes telefon. "Zoey! Dobrý den!
Oooh, je to tak úžesné, že nejsi mrtvá. Oh, oh, jen s Afroditou plánujeme na zítřek obřed, když už jsi konečně zpět? Oh můj bože to bude tak naprosto úžesné! "
"Ne, Jacku. Afrodita mi nic neřekla. "
"Překvapení! Mám ti to říct. Takže, budeme mít speciální rituál pro Temné
Dcery a syny. "
"Jacku, já musím,"
"Ne, ne, ne, nemusíš dělat nic. Mám to promyšlené. Dokonce i jídlo je naplánováno, ale s pomocí Damiena, samozřejmě. Já myslím ... "
Povzdechla jsem si a čekal, až se nadechne.
"Vidíš, říkala jsem to," řekla Afrodita polohlasem, zatímco Jack neustále mlel o rituálu.
"On bude brečet, když mu praskne jeho malá růžová bublina."
"... A moje oblíbená část je, když přijdeš do kruhu budu
hrát "Defying Gravity." Je to opravdu hit. Tak co tomu říkáš? "
Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a řekl: "Myslím, že jsi
velmi dobrý přítel. "
"Oooh! Děkuji ti! "
"Ale budeme muset odložit rituálu."
"Odložit? Jak to? "Jeho hlas se začal chvět.
"Protože ..." zaváhala jsem. Sakra. Afrodita měla pravdu. Patrně
se rozbrečí.
Stark vyprostil telefon jemně z mé ruky.
"Ahoj, Jacku," řekl.
"Ahoj, Starku!"
"Mohl bys pro mě něco udělat?"
"Oh můj bože! Samozřejmě! "
"No, já jsem pořád tak trochu mimo, od té věci na onom světě.
Afrodita a Darius se vrací zítra, ale Zoey se chystá
zůstat tady na ostrově Skye se mnou, dokud se nebudu cítit silnější. Takže bysme mohli odložit velký návrat do Tulse o pár dalších
týdnů? "
Zadržela jsem dech a čekala, až uslyším jak začal Jack brečet, ale zněl
úplně dospělý a starší. "Dobře. Nestarej se o nic,
Starku. Vyřídím to Lenobii a Damienovi. A Z, bez
problém. Můžeme tvůj návrat klidně odložit. Bude na přípravu aspoň více času, ještě bych chtěl dokončit dekoraci s meči. Myslel jsem, že je pověsím na vlasec, aby to vypadalo že se vzpírají gravitaci. "
Usmála jsem se a ústy děkovala Starkovi. "Zní to perfektní, Jacku. Já
se nemusím o nic starat, pokud budeš mít výzdobu a hudbu na starosti ty. "
Jack se šťastně zasmál. "To bude velký rituál! Počkej a uvidíš. Starku, jen si to představ. Jo, a Afrodito, neměla bys předpokládat, že budu brečet při každé změně mého plánu. "
Afrodita se zamračila na telefonu. "Jak sakra víš, že jsem to
předpokládala, co? "
"Já jsem gay. Vím, různé věci. "
"To je jedno. Rozluč se, Jacku. Telefonujeme přes roaming, "řekla Afrodita.
"Sbohem!" Řekl Jack,a zachichotal se zatímco Afrodita popadla
telefon  od Starka a ukončila hovor.
"Šlo to lépe, než si myslela, že to půjde," řekla jsem
Afrodite.
"Jo, šlo to dobře. Divila jsem se jak to dobře vzal,
ale s ní to bude exponenciálně horší, než se slečinkou Jackem. "
"Podívejte se, Afrodito, Damien není žádný nervózní gay, ne že by na tom bylo
něco špatného. Ale já jsem opravdu ráda, jací oba jsou. "
"Ale prosím tě. Nemluvím o těch dvou gaych. Mluvím o Neferet. "
"Neferet!" Můj hlas byl ostrý. Nenáviděla jsem dokonce i to jméno.
"Co jste o ní slyšeli?"
"Nic, a to je přesně to, co mi dělá starost. Ale hej, Z,
neztrácej kvůli tomu spánek. Koneckonců, budeš zde, na
Skye, s velkými silnými chlapy a Starkem, ochrání tě,
zatímco my ostatní obyčejní smrtelníci se dostaneme přímo ke zlu a temnotě, do epicentra bitvy, bla, bla. "
Afrodita se otočila a dupala po schodech nahoru do hradu.
"Afrodita je obyčejný smrtelník? Myslel jsem, že to by bylo pod její úroveň ", řekl Stark.
"Slyšela jsem tě!" Afrodita zavolala přes rameno. "Jo, a pro tvou informaci, Z,
Měla jsem jen zavazadlo nouze, neměla jsem tady toho dost , tak jsem
si hned druhý den koupila druhý kufr. Jdu se balit. "Práskla silně, dřevěnými dveřmi, které byli všude na hradě.
"Je tak velkolepá," Darius se hrdě usmál a následoval Afroditu.
"Napadá mě spousta slov jaká by mohla být, ale velkolepá není
ani jedno z nich, "zabručel Stark.
"Duševně nemocná.“ řekla jsem.
Chytla jsem ho za ruku. "Jen se snažila odvés pozornost od té věci s Neferet, ne? "
"Funguje to?"
"Ani ne."
Stark mě obejmul. "Pak budu muset pracovat na svém
způsobu rozptýlení. "
Ruku v ruce, jsme šli do hradu. Nechala jsem Starka aby mě zbavil slov, které jsem nechtěla slyšet,protože nabourávaly mé krátké štěstí. Říkala jsem si, že Neferet je pryč a
dospělí by ji mohli zvládnout. Jak Stark otvíral dveře hradu zahlídla jsem vlajku, která symbolizovala Sgiach . Musela jsem ocenit krásu silného býka s tvarem zářící bohyně v jeho těle.
V tu chvíli se z vody zvedla mlha a černý býk se změnil na bílého a zcela zakryl obraz bohyně.
Strach prolétl celým mým tělem.
"Co se stalo?“ Stark okamžitě zareagoval a postavil se ke mě.
Zamrkala jsem. Mlha se rozptýlila a vlajka vypadala jako dřív.
"Nic," řekla jsem rychle. "Jen jsem asi paranoidní."
"Hele, já jsem tady. Nemusíš být paranoidní, ikty máš starosti. Můžu tě chránit. "
Stark mě vzal do náruče a držel mě pevně, blokoval celý
okolní svět, a udělal přesně to co říkal.