Kapitola šestá
Jack
"Běnko,copek nejsi hodná holka? Proč se chováš dnes jak blázen? "Jack vytáhl hromadu fialového papíru na origami z pod
velkého labradory a dal je z dosahu jejího zadku na dřevěnou stoličku, kterou
využíval jako stojan na meč. Velký pes se rozzlobil,
bouchl ocasem o zem, a posunul se blíže k Jackovi. Povzdechl si
a podíval se na ni láskyplné, ale podrážděně. "Nemusíš být ke mně jak přivázaná. Všechno je v pořádku. Já to jen ozdobím. "
"Ona se dnes chová víc jak blázen," řekl Damien,
a skládal nohy po sebe když se posadil vedle Jacka.
Jack přestal pracovat na papíře, ze kterého skládal meč a pohladil Hraběnčinu měkkou hlavu. "Myslíš, že může cítit, že se Stark ještě necítí na sto procent? Myslíš si, že
ví, že se nevrátí zítra domů? "
"No, možná. Je mimořádně inteligentní, ale myslím, že má teď víc strach o tebe jak lezeš po stromě, než že je Stark unavený a ještě se nevrací. "
Jack stál dva a půl metru vysoko na žebříku a řekl jim. "No, nezbývá ti nic jiného Běnko, že si budeš o mě chvíli děla starosti. Je to naprosto bezpečný žebřík. "
"Já nevím. Jsi hrozné vysoko nahoře. "Damien se ostražitě podíval na nejvyšší příčky žebříčku.
"Nejsem, není to zase tak hrozný. Plus, není to jako bych stoupání na vrchol-
nebo alespoň ne moc. Víš od té doby co se tady stalo, se od tohoto stromu všichni drží dál."Jack řekl tu poslední větu šeptem.
Damien si odkašlal a dál se díval na velký dub stejným varovným pohledem. "Tak dobře, nebudu jako šílenec, ale mluvil jsi se Zoey o výběru tohoto konkrétního místa na rituální oslavu. "
Jack zvedl ruku v univerzálním signálu k zastavení. "Ty víš, že budou mít všichni problémy s tímto místem. Já jsem
se rozhodl, a moje důvody pro ANO jsou lepší, než důvody proti. "
"Zlato, vím že máš ty nejlepší úmysly," Damien se natáhl k Jackovi
a chytil ho za ruku a držel ji. "Ale myslím si, že tentokrát jsi asi jediný, kdo může vidět něco pozitivního na tomto místě. Profesorka Nolanová a Loren Blake byli zabiti zde.
Kalona tady utekl ze země, roztrhl zemi a rozpůlil tento strom. Prostě mi to tu už nepřipadá tak slavnostní jak dřív. "
Jack vztáhl volnou ruku k Damienovi. "To je posvátné místo, že jo? "
"Správně," řekl Damien.
"A moc není negativní ale pozitivní a v nevyužité podobě. To můžeme ovlivnit. Je to tak? "
Damien se odmlčel, zvážit a pak neochotně přikývl. "Ano, předpokládám, že je to asi správný."
"No, mám pocit, že moc v tohoto místa, kde se rozbil strom
u východní zdi, byla zneužita. Je třeba dát tomu šanci, aby se
to tu zase začalo používat pro světlo a dobrotu. Chci tomu dát šanci, já musím. Něco ve mně mi říká, že to musím být tady,
Zoey oslavný rituál k návratu, i když bude díky Starkovi později. "
Damien si povzdechl. "Víš, já bych nikdy neslevil, kdybych měl tyto pocity. "
"Tak budeš mě v tom podporovat? I když každý říká že tvůj přítel je super blázen? "
Damien se na něj usmál. "Každý ví, že jsi super blázen.
Říkají to třeba k dekoraci a organizaci a že jsi nakazil svým úsudkem i ostatní. "
Jack se zasmál. "Vsadím se, že říkají že jsem horlivý a zkažený."
"Jejich slova byla spíš synonyma."
"To je můj Damien-řečník!"
"A to je můj Jack-optimista." Damien se opřel o šprušle a
něžně ho políbil na rty. "Vím, že to musíš udělat zde. Zoey bude ráda až se konečně dostane domů. " Zastavil se a usmál se smutně do věrných očí Jack, a dodal: "Miláčku,
chápeš, že se Zoey nemusí vrátit docela brzo? Vím, co ti řekl Stark, přesto ale Afrodita tvrdí, že Zoey ve skutečnosti nechce zůstat na Skye jen kvůli Starkovi. Zůstává tam proto, že je
tam před světem schovaná. "
"Já tomu prostě nevěřím, Damiene," řekl pevně Jack.
"Taky tomu nechci věřit, ať je to pravda nebo ne, ale fakta jsou, že Zoey se nevrací s Afroditou a Dariusem. A nikdo opravdu neví o tom, kdy se vrací. Pak je tu celý ten problém s Heathem. Když se Zoey vrátí zpět do Tulsa, bude se muset
tváří v tvář vypořádat faktu, že Heath tu není, že už tu nikdy nebude. "
"Je to strašné, že?" Řekl Jack.
Jejich oči se setkaly v dokonalém porozumění. "Ztráta někoho, koho miluješ, je hrozná. Vše to pro Zoey mění. "
"Samozřejmě že ano ale mám silný pocit, že
tu bude dřív, než si myslíte, "řekl Jack.
Damien si povzdechl. "Doufám, že máš pravdu."
"Hele, dokonce i parta si myslí, že mám pravdu. Taky cítí že Zoey
přichází. Vím to. "
"Dobře, dobře, budu ti věřit, hlavně proto, že miluji tvůj pozitivní postoj. "
Jack se usmál a znovu ho políbil. "Děkuji ti!"
"No, jestli se vrátí Z za týden nebo za měsíc, pořád si nejsem
jistý na sto procent, tím nápadem pověsit papír s
meči venku na strom, když nevíme, kdy budeme tyto dekorace potřebovat. Co když bude zítra pršet? "
"Oh, nebuď hloupý! Já to sem věším jen na zkoušku, chci mít jistotu, že to bude dokonalé, že budou viset správně. "
"Tak proč tady máš ten skotský meč? Vypadá dost ostře a
nebezpečně takto opřený o stůl. Nemohl bys ho otočit ostřím dolů? "
Jack následoval Damienův pohled k dlouhému ostří meče, rukojeť byla na zemi a čepel záříla v mihotavém osvětlení školy noci.
"No, Drak mi dal přísné instrukce, které jsem poslouchal, když jsi mě rozptyloval. Chci ho poslechnout. "řekl Jack.
Damien si povzdechl a znovu chytil Jacka. "Nemyslím si, že
děláš dobře. "
"Jo, on mi říkal něco o tom že by nebylo vhodné zapíchnout meč do země.
Také si pamatuji jak měl tmavé kruhy pod očima, "
řekl Jack.
"Miláčku, já si myslím, že už spí," řekl smutně Damien.
"A určitě by mu nevadilo že jsem si zapůjčil meč, chtěl jsem použít skutečný příklad pro vytvoření origami a ne jen obrázek. "
"Nemyslím si, že by jsi Draka obtěžoval. Anastasia smrt ho sice pronásleduje, ale je mi líto, že to říkám, ale neexistuje nic, co můžeme nebo nemůžeme udělat aby se to změnilo. A vůbec, měl jsi výborný nápad. Origami vypadá velmi realisticky. "
Jack se kroutil radostí. "Oooh! Opravdu si to myslíš? "
Damien ho objal a přitiskl k sobě. "Přesně tak.
Jsi nadaný malíř, Jack. "
Jack se k němu přitulil. "Děkuji ti. Jsi nejlepší přítel co můžu mít. "
Damien se zasmál. "To není vůbec těžké když jsi se mnou. Hej, budeš potřebovat
pomoc se skládáním mečů? "
Jack se zasmál. "Ne. Už mě nemusíš balit a myslím origami nepatří k mnoha talentům co máš.
Ale raději bys mi mohl pomoci s něčím jiným. "Jack střílel pohledem k Hraběnce, pak se naklonil blíže k Damienovi a zašeptal mu do ucha.
"Vzal bys Běnku na procházku. Nechce mě nechat na pokoji a pořád se mi plete do práce. "
"Dobře, žádný problém. Chystal jsem se jít běhat. Víš, co se
říká: baculatý gay není šťastný gay. Běnka může běžet několik kol se mnou. Bude pak tak vyčerpaná, že bude sedět v klidu. "
"Je to tak roztomilé, že jdeš běhat."
"Neříkej, že když jsem horký a zpocený líbí se ti to," řekl Damien a vstal.Zvedl Hraběnčino vodítko ze zledovatělé trávy.
"Hele, někdy tě mám rád horkého a zpoceného," usmál se Jack.
"Tak se potom nebudu sprchovat," řekl Damien a ušklíbl se.
"Možná, že to bude opravdu dobrý nápad," řekl Jack.
"Nebo možná bys měl jít do sprchy se mnou."
Jackovi se rozšířil úsměv. "Tak to je snad ještě víc lákavé než. "
"Koláč", řekl Damien, a ohnul se aby políbit Jacka.
"Lingvisto," řekl Jack, než ho políbil.
Hraběnka ocasem a strčila hlavu mezi ně, a olízla je oba dva.
"Oh, taky jsi hezká holka! Milujeme tě taky! "Řekl Jack a políbil Hraběnku na její měkkou tlamu.
"Pojď, půjdeme si někam zacvičit, takže zůstaneme štíhlí a řádně
atraktivní pro Jacka, "prohlásil Damien, když tahal velkého psa na vodítku. Ona
nejdřív váhala.
"To je v pořádku. Budu u vás brzy, "řekl Jack.
"Jo, uvidíme Jacka brzy, Běnko."
"Ahoj," Jack volal na oba. "Miluji vás oba dva!"
Damien se otočil, zvedl Hraběnce tlapku a zamával jí na Jacka, a
vykřikl: "Milujeme tě, taky!" Pak běžel pryč, Hraběnčino vzrušené štěkání
a Damienův smích, jak předstíral, že ji pronásleduje.
Jack sledoval, jak odchází. "Jsou to nejlepší, co mě vůbec mohlo potkat," řekl tiše.
Poslední z pěti mečů chtěl zavěsit na strom. Každý za jeden živel, pomyslel si Jack. Budu viset jako symboly.
Jackovy oči pokračovaly vzhůru, hledal správné místo, na které zavěsí poslední meč. A nemusel hledat dlouho. Strom vypadal jako by mu sám ukázal kam se podívat. Silný kmen byl
rozdělen téměř napolovic, proto se jeho strany skláněly a silné větve sahaly skoro dolů k zemi. Kde Kalona utekl ze země, nejnižší větve
nemohly být vic než dvacet stop od žebříku, proto ho Jack vytáhl dost vysoko.
"Tam nahoře. Tam by měl být. "Jack se díval na místo přesně nad stolkem, který stál u kořene stromu. "Je to ideální, protože bude viset přímo nad prostředkem. "Jack vylezl po žebříku blíže nad stůl a držel první z pěti papírových mečů na dlouhém vlasci. "Ach, hups. Skoro jsem zapomněl. Nemám praxi, "řekl sám pro sebe.
Něco se pohnulo ve mně
Něco bylo jinak
Prošel seznam skladeb v iPhonu a našel píseň kterou hledal.
Rachel začala zpívat píseň, silným a jasným hlasem. Jack se zastavil na spodní příčce žebříku, a když Kurt převzal
text zpíval s ním, měl sladký tenor, a zpíval s ním notu po notě.
Příliš pozdě na dohadování
Příliš pozdě na to jít spát ... ..
Jack se přesunul po žebříku nahoru, Kurt zpíval a Jack předstíral jakoby byl on, a vzpomínal jak ho viděl na turné letos na jaře.
Je na čase věřit svým instinktům
Zavírám oči, a skáču!
Dostal se na vrchol příčky žebříku, zastavil se a začal znovu zpívat s Kurtem a Rachel, zatím se natáhl přes zmrzlé holé větve a chtěl zavěsit vlasec s mečem.
Čekal až dozpívá Rachel, aby mohl pokračovat s Kurtem, když zachytil pohyb u paty stromu. Jack zalapal po dechu. Byl si jistý, že viděl obraz krásné ženy.
Obraz byl temný a nejasný, a Kurt zpíval zrovna o ztrátě lásky, a žena se stala zatím jasnější, větší, výraznější.
"Nyx?" Zašeptal Jack, omráčený.
Jako kdyby se zvedl závoj žena byla najednou úplně vidět. Zvedla
hlavu a usmála se na Jacka, jak byla nádherně krásná a zlá.
"Ano, malý Jacku. Můžeš mi říkat Nyx. "
"Neferet! Co tady děláš? "Vyhrkl dřív než si to stačil rozmyslet.
"Vlastně jsem tady kvůli tobě."
"M-mě?"
"Ano, vidíš, potřebuji tvoji pomoc. Vím, jak moc rád pomáháš druhým. To je důvod, proč jsem přišla za tebou Jacku. Nechtěl bys mi pomoci? Mohu ti slíbit, že to bude stát za to. "
"Stát za to? Co tím myslíte? "Jack nenáviděl, že jeho hlas znělo jako skřípání.
"Chci říct, pokud pro mě něco uděláš, tak udělám něco i já pro tebe. Byla jsem pryč z ze Školy noci příliš dlouho. Možná, že jsem ztratila kontakt s tím, co se tu děje. Ty mi můžeš pomoci uvést můj rituál. Na oplátku bys dostal odměnu.
Přemýšlej o svých snech, co bys chtěl dělat po celý svůj život. Mohl bys mít své sny. "
Jack se usmál. "Ale já už žiji svůj sen. Jsem tady, na tomto krásném místě, s přáteli, kteří se stali mojí rodinou. Co víc bych si mohl přát? "
Neferet ztvrdl výraz. Její hlas byl kámen. "Co víc
by sis mohl přát? Co je toto za krásné místo?
Krása netrvá věčně. Přátelé a rodina umřou. Síla je to jediné, co je nekonečná. "
Jack odpověděl s odporem. "Ne, to láska trvá navždy."
Neferet se výsměšně zasmála. "Nebuď jako dítě. Já ti nabízím mnohem víc než lásku. "
Jack se podíval na Neferet, pořádně se na ni zadíval. Převlékla se a
jeho srdce věděl proč. Ona přijala zlo. Naprosto, naprosto,
úplně. Už pochopil, že se to stalo opravdu. Opustil ji už i poslední kousek světla. Hlas v jeho mysli byl jemný a milující, a dal mu odvahu, aby se jasně podíval Neferet přímo do jejích chladných, smaragdových očí.
"Nejsem zlý, Neferet, a nechci být, proto nepřijímám Vaši nabídku. Nemohu Vám pomoci. Vy a já, nejsme na stejné straně. "Začal lézt po žebříku dolů.
"Zůstaň, kde jsi!"
Nevěděl jak, ale Neferetina slova přikázala jeho tělo zůstat stát. Měl pocit, jako by byl najednou obaleny pevně ledem na místě.
"Ty drzý kluku! Ty si opravdu myslíš, že mi můžeš jen tak vzdorovat? "
Dej mi pusu na rozloučenou
Jsem Defying Gravity ...
"Ano," řekl Jack, když Kurtův hlas zazněl kolem něj. "Protože jsem na straně
Nyx, ne na Vaší. Tak mě nechte jít, Neferet. Opravdu nepomůžů Vám. "
"To je právě mílka. Právě ty mi pomůžeš velmi, velmi mnoho. "Neferet
zvedla ruce, takže rozvířila vzduch kolem ní. "Jak jsem slíbila, tady je. "
Jack neměl tušení, na koho Neferet mluví, ale z jejích skol měl husí kůže. Bezmocně sledoval, jak opouští stín stromu.
Zdálo se, že klouže pryč od něj směrem k chodníku, který vedl do hlavní budovy školy noci. S podivem sledoval její pohyby, byly více jako plazí a ne lidské.
Na okamžik si myslel, že ho opravdu opouští, myslel si, že je v
bezpečí. Ale když došla k chodníku Podívala se na něj, a
zavrtěla hlavou, tiše se smála. "Udělal jsi mi to až příliš snadné, chlapče, když jsi odmítnul mou nabídku. "Udělala ladný pohyb směrem k meči. S rozšířenýma očima Jack sledoval jak něco černého chytilo rukojeť. Meč se otočil, až se ostří zaměřilo přímo na něj.
"Tady je tvoje oběť. On je ten, kterého jsem nebyla schopna nakazit. Vezmi si ho, a můj dluh tvému pánu je splněn, ale počkej, až budou hodiny odbíjet dvanáct. Držte ho do té doby. "
Aniž by se na Jacka podívala, Neferet pokračovala k budově.
Zdálo se, že to bude trvat věčně a byl rád, si dal píseň "Defying Gravity" do smyčky. To ho utěšovalo,že slyší zpívat Kurta a Rachel o překonání strachu.
Když hodiny začaly odbíjet, Jack věděl, co se stane. Věděl, že to nemůže zastavit, věděl, že jeho osud nemůže být změněn. Místo toho, aby nesmyslně bojoval a litoval co nestihl udělat, zavřel oči, zhluboka se nadechl, a pak radostně doprovázel Rachel a Kurta v refrénu:
Já radši koupit
Defying Gravity
Dej mi pusu na rozloučenou
Jsem Defying Gravity
Myslím, že se budu snažit
Defying Gravity
A nebudete Bring Me Down!
Jackův sladký tenor zvonil, když ho Neferetino kouzlo mrštilo z vrcholu
žebříku. Spadl strašlivě, hrozně, na čekající skotský meč, jeho čepel mu probodla krk, a ušetřila mu bolestivou smrt a místo toho aby se ho zmocnila temnota jeho duše explodovala z jeho těla.
Otevřel oči, zjistil, že stojí na úžasné louce
u paty stromu, který vypadal přesně jako ten který rozbil Kalona, jen tento strom byl celý a zelený, a vedle něj stála žena oblečená ve stříbrných zářících šatech. Byla tak krásná, že by na ni dokázal Jack hledět navždy.
Věděl, okamžitě kdo to je. Vždycky ji znal.
"Dobrý den, Nyx," řekl tiše.
Bohyně se usmála. "Dobrý den, Jacku."
"Já jsem mrtvý, že?"
Nyktin úsměv zaváhal. "Ty jsi můj krásný, milující,
nepřekonatelný syn. "
Jack zaváhal a pak řekl: "To se nezdá být tak špatné, když uvážím že jsem zemřel. "
"Zjistíš, že to tak není."
"Bude mi chybět Damien."
"Znovu se s ním setkáš. Některé duše se najdou znovu. Může za to tvoje vůle, máš mé slovo."
"Udělal jsem vše jak jsem měl?"
"Byl jsi perfektní, můj synu." Pak Nyx, bohyně noci, otevřela ruce a sevřela Jacka v náručí, a její dotyk zahnal poslední
zbytky smrtelné bolesti a smutku ze ztráty odcházející lásky, věděl že ho bude vždy milovat. A Jack věděl, že našel ideální štěstí.