Ve chvíli, kdy se před ním objevil obraz jeho otce, věděl, že se vrátil z onoho světa. Jak by to nemohl vědět, že? Byl se Stevie Rae.
Cítila, že se k ní vrací Zoey zpět a také jeho otec se k němu vrátí ...

Už to bylo skoro čtrnáct dní, co se jí dotkl, a jemu se zdálo jakoby spolu strávili už věčnost.
I kdyby Refaim žil další století nikdy nezapomene na to co se mezi nimi odehrálo těsně předtím, než se jeho otec vrátil.
Ten lidský chlapec ve fontáně byl on. Nevypadalo to moc racionálně, ale byla to pravda. Když se dotkl Stevie Rae a cítil tlukot jejího srdce, jako by se zastavil čas.
Mohl by ji miloval.
Mohl by ji chránil.
Mohl by si vybrat světlo nad tmou.
Ale co byla realita?
Narodil se z nenávisti a touhy, bolesti a tmy. Byl monstrum. Nebyl člověk. Nebyl nesmrtelný. Nebyl ani zvíře.
Monstrum.
Monstru si nic nezdálo. Monstrum po ničem netouží, jen po krvi a ničení. Monstrum nezná a nemůže vědět co je láska a štěstí: nebyl vytvořen s touto schopností.
Jak je tedy možné, že mu chybí?
Proč to hrozné prázdno v jeho duši po Stevie Rae, když je teď pryč? Proč se bez ní cítí pouze částečný?
A proč chce být lepší, silnější, moudřejší a hodný, opravdu je pro ni dobrý?
Mohl by se zbláznit?
Refaim přecházel sem a tam po střeše balkonu opuštěného sídla. Bylo po půlnoci a muzeum
bylo klidné, ale od toho co bylo okolí uklizeno po ledové bouři, bylo stále rušnější během
denních hodin.
Budu muset odejít a najít jiné místo. Bezpečnější místo. Měl bych odejít z Tulsa někam do pouště. Věděl, že by to bylo moudré a racionální, ale něco ho nutilo, aby tady zůstal.
Refaim si říkal,že to bylo prostě tím, že doufá, že se jeho otec vrátí do Tulsa k němu.Že bude rád když ho tu najde jak na něj čeká. Ale v nejhlubších zákoutích svého srdce věděl, že to není pravda. Nechtěl opustit toto místo, protože Stevie Rae byla tady. A když ji nemohl navštívit, byl stále blízko.
Uprostřed jeho úvah a sebeobviňování, vzduch
kolem něj náhle ztěžkl Refaim to věděl. Něco ho táhlo, jako by síla, která se vznášela nocí se k němu připojila a používala ho jako kotvu.
Refaim se soustředil na iluzivní nesmrtelné magii, a ochotně přijímal spojení, které bylo bolestivé a vyčerpávající, až ho naplnila klaustrofobie.
Podíval se noční oblohu nad sebou. Vítr zesílil, Refaim to ucítil.

Najednou se z nebe snesl nádherný okřídlený nesmrtelný. Jeho otec, Kalona. Sesazený
Bojovník Nyx a přistál před Refaimem, ten automaticky klesl na kolena, oddaně se skláněl.
"Byl jsem překvapený, když jsem ucítil,že jsi tady zůstal," řekl Kalona
aniž by dovolil svému synu vstát. "Proč jsi za mnou nepřiletěl do Itálie? "
S hlavou stále skloněnou, Refaim odpověděl. "Byl jsem smrtelně zraněn. Teprve nedávno jsem se zotavil. Myslel jsem, že bude lepší počkat tu na tebe. "
"Zraněn? Ano, vzpomínám si. Výstřel a pád z nebe. Už můžeš vstát, Refaime. "
"Děkuji ti, otče." Refaim vstal a byl rád, že na jeho tváři nejsou znát emoce. Kalona vypadal, jako kdyby byl nemocný! Jeho bronzová pleť měla nažloutlý odstín. Pod jeho jantarovými
očmi měl tmavé kruhy. Dokonce vypadal nějak moc hubeně. "Jsi v pořádku, otče? "
"Samozřejmě, že je mi dobře, jsem nesmrtelný" složil prudce křídla až v nich zapraskalo.
Pak si povzdechl a přejel rukou unaveně po své tváři. "Držela mě pod zemí. Byl jsem zraněný, proto se jí povedlo mě chytit."
"Takže Neferet tě chytila." Refaim mluvil opatrně a měl neutrální tón.
"To ano, ale nemuselo to trvat tak dlouho, kdybych udělal co po mě chtěla rychleji. Uvěznit Zoeynu duši na onom světě, "řekl hořce.
"Zničit ten mladý život," řekl Refaim.
"To ona!" Kalona zařval, vztyčil se nad svým synem a vypadal jako obr, ale klopýtl zpět. A stejně tak rychle, jak jeho vztek explodoval, tak rychle z něj unikly síly a nesmrtelný najednou vypadal unaveně. Odfoukl si a zhluboka se nadechl.Jeho hlas byl zase jistější a opakoval: "Ano, Zoey žije, i když zkušenost z onoho světa ji navždy změnila. "Kalona se zahleděl do noci. "Každý, kdo stráví nějaký čas v říši Nyx je tím ovlivněn. "
"Takže Nyx ti umožnila vstoupit do onoho světa?" Refaim se nemohl přestat ptát. Chtěl se obrnit před tím než ho otec pokárá, ale když Kalona promluvil, jeho hlas byl překvapivě přívětivý a téměř jemný.
"Ona ne. Ale viděl jsem ji. Jen krátce. Bohyně zasáhla, když jsem smrtelně zranil Starka, musel jsem ho zachrániti. "
"Stark šel pro Zoey do onoho světa a stále žije?"
"Žije, i když by neměl." Když to Kalona řekl dotkl se mimoděk
skvrny na hrudi, u srdce. "Myslím, že s tím mají co dočinění zásahy
býků. "
"Černý a bílý býk? Tma a světlo? "Refaim ucítil závan strachu na zadní straně krku, když si vzpomněl na kluzkého děsivého bílého býka, nekonečné zlo v jeho očích, a rozžhavenou bolest kterou mu to stvoření způsobilo.
"Co se děje?" Kalona probodl pohledem svého syna. "Proč se tak tváříš? "
"Byli tady v Tulse, více než před týdnem."
"Kdo je sem přivolal?"
Refaim zaváhal a ucítil bolestivý tlukot srdcen v hrudi. Co mohl přiznat? Co měl říct?
"Refaime, mluv!"
"Byla to červená, mladá velekněžka. Ona vyvolal přítomnost býků. Byl to bílý býk, který jí
řekl jak se Stark dostane do onoho světa. "
"Jak to víš?" Kalonův hlas byl jako smrt.
"Byl jsem svědkem části vyvolání. Byl jsem zraněný, už jsem nikdy neměl létat. Když se
bílý býk zhmotnil, uzdravil mě a přitáhl si mě do kruhu.
Tam jsem sledoval červenou a proto mám tyto informace. "
"Byl jsi uzdraven a přitom jsi červenou nezastavil? Nezastavil
jsi jí než se mohla vrátit do školy noci a pomohla tak Starkovi? "
"Nemohl jsem ji zastavit. Černý býk se zhmotnil a světlo vyhnalo tmu a pak ji ochránil, "řekl upřímně. "Vrátil jsem se sem a když jsem ucíti že ses vráti zpět na tento svět, čekal jse zde na tebe. "

Kalona zíral na svého syna. Refaim se setkal s jeho pevným pohledem.
Kalona pomalu přikývl. "Je dobře, že jsi na mě počkal tady. Je to v Tulse a kousek od školy noci. Tento dům bude brzy
patřit TSI Sgili. "
"Neferet se vrátila, ne? Vysoká rada, s ní nic nezmůže? "
Kalona se zasmál. "Nejvyšší rada se skládá z naivních hlupáků.
TSI Sgili svedla nedávné události, co se pokazily na mě, a potrestala mě
veřejným bičováním a pak mě zapudila od svého boku. Rada se uklidnila. "
Šokovaný Rafaim zavrtěl hlavou. Jeho otec to říkal tak lehce jako nějaký vtip. Ale jeho pohled byl černý, jeho tělo oslabené a zraněné.
"Otče, já to nechápu. Zbičován? A teď sloužíte Neferet. "
S obrovskou rychlostí nesmrtelný Kalona natáhl ruku kolem krku svého syna. Obrovský krakoun se odlepil ze země, jako kdyby vážil méně než hromádka černého peří.
"Nedělejte tu chybu, že by sis myslel, že proto, že jsem byl zraněný jsem také slabý. "
"To bych neudělal." Refaimův hlas zněl přidušeně a syčivě.
Jejich tváře byly těsně u sebe. Kalonovy jantarové oči rozzlobeně žhnuly.
"Otče," Refaim zalapal po dechu. "Nemyslel jsem jsem to jako urážku."
Kalona jej upustil, a jeho syn se zhroutil u jeho nohou. Nesmrtelný
zvedl hlavu a rozpřáhl náruč, jako by chtěl přijmout dar z nebe.
"Pořád mě vězní," vykřikl.
Refaim zalapal po vzduchu a podrbal se na krku, pak se podíval na otce, otcova slova
v něm způsobila zmatek. Jeho nesmrtelný obličej byl zkroucený, jako by v křeči a jeho oči byly straší.
Rafaim pomalu vstal a opatrně přešel k němu. "Co Vám udělala? "
Kalonovy paže klesly k bokům, ale jeho tvář zůstala otočená k nebi. "Já jí dal svůj slib, že zničím Zoeynu duši.Ale znovu se vrátila k životu. Nesplnil jsem svou přísahu. "
Refaimovi tuhla krev v žilách. "Nesplnění přísaha znamená trest."
Nebylato otázka ale jen fráze, ale Kalona přikývl.

"Co vám udělala? Co teď dlužíte Neferet?"
"Ona má teď vládu nad mým duchem a to dokud budu nesmrtelný."
"U všech bohů a bohyň, oba jsme prohráli!" Refaim už nestačil zastavit uniklá slova.
Kalona se k němu obrátil a jeho syn viděl, jak potutelný výraz nahradil vztek.

"Neferet je nesmrtelná jen krátký čas na tomto světě. Já byl uvězněný nespočetné věky. Pokud existuje nšco co jsem se naučil v průběhu několika životů, je to, že vše se dá napravit. Nic. Nic není nejsilnější než srdce, a čistší jak duše, ani přísahy. "
"Víte, jak zlomíte její nadvládu, co nad Vámi má?"
"Ne, ale vím, že když budu plnit co si přeje, bude moci zjistit, jak se vymanit ze své přísahy. "
"Otče," řekl váhavě Refaim, "vždy existují důsledky pro nesplněnou přísahu. Nebudete muset jednoduše dodržet tento druhý slib? "
"Doufáž, že až se splní co chce nechá mě Neferet jít. "
Chladná smrtící zlost v Kalonově hlase způsobila Refaimovi sucho v krku. Věděl, že když se jeho otec dostal do této situace, jediná věc, kterou mohl udělat, byla pomáhat mu. Stát tiše, tupě, na straně Kalony. Byl zvyklý na to jaké měl Kalona nestálé emoce.
Na co Refaim nebyl zvyklý, byl pocit rozmrzelosti, který z nich měl.
Refaim cítil jak ho nesmrtelný pohled studuje. Krakoun si odkašlal a řekl, co věděl, že jeho otec chce slyšet.
"Co je to, co Neferet nejvíce chce a jak jí máš pomoci?"
Kalonův výraz se trochu uvolnil. "TSI Sgili nejvíce touží
po porušení příměří s lidmi. Začneme s tím, že jí pomůžeme začít
válku mezi upíry a lidmi. Ona si myslí, že válkou zamaskuje zničení Vysoké rady. Když budou pryč,
upírská společnost bude v chaosu a Neferet, použije nový titul vtělené Nyx
a bude sama vládnout. "
"Ale upíři jsou příliš racionální, příliš civilizovaný, do války s
lidí nepůjdou. Myslím, že by raději odešli, než by s lidmi bojovali. "
"To je pravda pro většinu upírů, ale zapomínáš na nový druh pijavic, které stvořila TSI Sgili. Nemají, zdá se, stejné chování. "
"Červená mláďata," uvedl Refaim.
"Ach, ale ne všichni jsou mláďata, že? Slyšel jsem, že další chlapec se změnil. A pak je tu ta nová vysoká kněžka, červená. Nejsem si jistý, že je podřízená světlu, když je její přítelkyně
Zoey. "
Refaim cítil obří pěst jak stahuje jeho srdce. "Červená vyvolala černého býka-projev světla. Nemyslím si, že může být svedena z cesty od bohyně. "
"Říkal jsi, že vykouzlila i bílého bíka, ne?"
"To ano, ale z toho, co jsem si všiml, myslím,že to nebylo úmyslně. "
Kalona se zasmál. "Neferet mi řekla, že Stevie Rae byla docela
jiná, když byla vzkříšena. Ten druhý červený si také liboval v
Temnotě! "
"A pak se změnili, Stark i Stenie Rae. Jsou teď věrni Nyx. "
"Ano, Stark se zavázal Zoey duši. Ale nevěřím, že
červená vydrží. "
Opatrně, Refaim mlčel.
"Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc se mi ten nápad zalíbil. Neferet se dostane k moci
použijeme-li červenou, a pokud Zoey ztratí někoho blízkého. Ano, to se mi líbí. Moc. "
Refaim se snažil utřídit, přes nával paniky, strachu a chaosu v jeho mysli, své myšlenky jak by mohl Kalona upustit od svého záměru použít o Stevie Rae. Když se vzduch kolem nich zavlnil. Objevily se stíny ve stínech. Jeho oči zahlédly v temnotě na střeše číhat rohy, které kývly k jeho otci.
Kalona přikývl a ponuře se usmál. "TSI Sgili splatila svůj dluh temnotě, když obětovala nevinný život, který nemohla zkazit. "
Refaimovi bušila krev v uších, a na okamžik se divoce a neuvěřitelně bál o Stevie Rae. A pak si uvědomil. Ne, to nemohla být Stevie Rae koho Neferet obětovala. Stevie Rae byla
poskvrněná temnotou. Pro tuto chvíli je v bezpečí.
"Koho to Neferet zabila?" Refaim byl tak rozrušen úlevou, že to řekl bez přemýšlení.
"Jaký rozdíl by to pro vás byl, koho TSI Sgili obětovala? "
Refaim znovu uklidnil svou mysl a začal přemýšlet. "Jen jsem prostě zvědavý. "
"Cítím, v tobě změnu, můj synu."
Refaim se setkal s otcovým pevným pohledem. "Byl jsem blízko smrti,
otče. Byla to trpká zkušenost. Musíš si uvědomit, že já nejsem celý nesmrtelný. Ve mě je lidskost a proto jsem smrtelný. "
Kalona krátce přikývl na potvrzení. "Já zapomněl, že jsi oslaben lidskostí v sobě. "
"Můžu jen zemřít, nejsem jako člověk. Nejsem humánní, "řekl hořce.
Kalona si ho prohlížel. "Jak se ti podařilo přežít své rány? "
Refaim se odvrátil od svého otce a odpověděl jak bylo jen možné pravdivě. "Nejsem si úplně jistý, jak nebo proč jsem přežil." Nikdy nepochopím, proč mě Stevie Rae zachránila, přidala jeho mysl tiš,ale dodal."Hodně z té doby mám rozostřeno."
"Jak není důležité. Hlavní je, že jsi přežil, abys mi sloužil, tak jak jsi to dělal celý svůj život. "
"Ano, otče," řekl automaticky. Pak pokryla beznaděj jeho mysl a dodal: "A
protože ti sloužíl, musím ti říct, že tady nemůžeme zůstat. "
Kalona zvedl tázavě obočí. "Co to říkáš?"
"Toto místo," rozmáchl se kolem nich. "Je tu příliš mnoho lidí, protože led už je pryč.
Nemůžeme tu zůstat. "Refaim se zhluboka nadechl a pokračoval.
"Možná by bylo nejmoudřejší pro tebe i pro mě odejít z Tulsa na nějaký čas."
"Samozřejmě, že nemůžeme opustit Tulsa. Už jsem ti vysvětlil
, že musím poslouchat TSI Sgili, abych se od ní mohl osvobodit z otroctví. A to půjde nejlépe provést zde pomocí červené a jejich mláďat.
Ale ty jsi správně poznamenal, že toto místo už pro nás není vhodné. "
"Pak tedy musíme najít lepší místo než opustíme toto město? "
"Proč stále trváš na tom, že odjedeme, když je jasné, že tu musíme zůstat? "
Refaim se zhluboka nadechl a řekl jen: "už mě toto město unavuje. "
"Tak využij rezervy síly jako dědictví z mé krve! "Kalona přikázal a už byl jasně rozzlobený. "My zůstáváme v Tulse, dokud nesplníme můj záměr. Neferet chce abych tu zůstal. Ona žádá, abych byl nablízku, ale nesmím být vidět, alespoň ne hned. "
Kalona udělal grimasy v jasné hněvu nad tím, že je důkladně řízen TSI Sgili. "Budeme se muset dnes v noci přesunout do jiné budovy, kterou získá Neferet. Brzy začneme lovit červená mláďata, a jejich vysokou kněžku. "Kalona přesunul pohled na křídla svého syna.
"Jsi schopen znovu letět, viď?"
"Jsem, otče."
"Tak, dost zbytečných slov. Pojďme vzlétnout na oblohu a začít stoupat směrem k naší budoucnosti, a naši svobodě. "
Nesmrtelný roztáhl svá obrovská křídla a skočil ze střechy opuštěné budovy Gilcrease Manor. Refaim chvíli váhal, snažil se myslet,dýchat a pochopit, co se chystá udělat. Z rohu
střechy ho sledoval malý blonďatý duch, který ho pronásledoval od chvíle, kdy přišel, zlomený a zkrvavený.
"Nemůžete nechat svého otce aby jí ublížil. Víš to, že? "
"Na posledy ti říkám , odejdi, zjevení," řekl Refaim, když roztáhnul
svá křídla a chystal se následovat svého otce.
"Musíš pomoci Stevie Rae."
Refaim na ni vyjel. "Proč bych musel? Jsem monstrum, nic pro ni neznamenám. "
Dítě se usmálo. "Už je příliš pozdě, na to, jestli pro tebe něco znamená.
Navíc je tu další důvod, proč bys jí měl pomoci. "
"Proč?" Refaim se zeptal unaveně.
"Vzhledem k tomu, že už nejsi monstrum. Tvé součástí je kluk a to znamená, že
jednoho dne zemřeš. Když zemřeš, je tu jen jedna věc, kterou si s sebou bereš na věky. "
"A co je to?"
Její úsměv byl zářivý. "Láska, hlupáku! Můžeš si vzít s sebou jen lásku. Tak
vidíš, že ji musíš zachránit, nebo toho budeš litovat na věky věků. "
Refaim se díval na dívku. "Děkuji," řekl tiše těsně předtím, než skočil z
klenuté římsy do tmy.