Takže Stark a já jsem to udělali.
"Necítím se jinak," řekla jsem nejbližšímu stromu. "Až na pocit, že jsem blíže ke Starkovi."Šela jsem k potůčku, který vesele bublal přes háj a podívala se dolů. Slunce právě vycházelo, ale nebylo moc jasné, byl chladný den na ostrově a na obloze se stále drželo modravě zlaté světlo, které jsem mohla vidět na mém
odrazu. Studovala jsem sama sebe.
Dívala jsem se jako, no jako já. "Dobře, tak technicky bych to udělala znovu, ale to byla úplně jiná věc. "povzdechla jsem si. Loren
Blake byl obrovský omyl. James Stark byl úplně jiný, a jeho závazek nás k sobě přitahoval ještě víc. "Takže bych neměla vypadat dnes jinak, když mám skutečný vztah? " zamžourala jsem na svůj odraz. Copak jsem vypadala starší? Zkušenější? Moudřejší?
Vlastně ne. Ať jsem mhouřila oči sebevíc pořád jsem to byla jen já. "A
Afrodita, by zřejmě řekla, že z toho budu mít vrásky. "
Trochu mnou prošla bodavá bolest, když jsem si vzpomněla, jak mi řekli na rozloučenou
Afrodita a Darius v noci. , Že jsem byla podle jejich očekávání
sarkastická a až moc nemravná, ale naše objetí bylo pevné a efektivní, a já jsem věděla, že se mi po ní stýská. Už jsem to vzdala. Stýskalo se Stevie Rae a Damienovi, Jackovi
a po dvojčatech taky.
"A Nale," řekla jsem svému odrazu.
Ale chybí mi dost na to abych se vrátila do skutečného světa? Dost na to, abych se vrátila do školy noci a bojovala s temnotou a Neferet?
"Ne. Ne, to ne. "Řekla jsem jak nejrychleji šlo. Cítila jsem, jaký klid skrývá ostrov Sgiach.
"Je to tou magie tady. Pokud bych mohla poslat pro svou kočku, přísahám, že bych tady zůstala navždy. "
Sgiach smích zazněl jako měkká hudeba. "Proč jen máme tendenci přehlédnout
všechno ostatní jen ne naše mazlíčky? "Usmívala se, když se ke mně připojila u potoka.
"Myslím, že to tak je, protože nemůže na Skype. Chci říct, vím, že můžu jít
zpět do hradu a promluvt si se Stevie Rae, ale mluvit s Nalou přes webkameru je hrůza. Prostě vypadá zmateně a dokonce i více nespokojení, než obvykle, což je zatraceně nepříjemný. "
"Kdyby kočky pochopily technologii a měly by prsty, ovládly by svět, "řekla královna.
Zasmála jsem se. "Nenechám Nalu, aby udělala co říkáte. Ona má svý vlastní pravidla pro tento svět. "
"Máš pravdu. MAB věří, že má také nejlepší pravidla pro svět. "
Mab je Sgiach obří, dlouhosrstý černý a bílý mourovatýkocour. Myslím, že je mu tak tisíc
let, a většinou zůsává jen částečně při vědomí a sotva se pohybuje po královnině posteli. Stark a já jsem mu začali říkat mrtvý kocour, ale ne před Sgiach.
"Jeho světem myslíš vaší ložnici?"
"Přesně tak," řekla Sgiach.
Obě jsme se zasmály a pak královna přešela k velkému mechem porostlému balvanu nedaleko potoka. Sedla si elegantně a poklepala na velkou plochu vedle ní. Připojila jsem se k ní a přemýšlela, zda můj pohyb vypadal taky tak elegantně a královsky jako ten její.
"Mohli bysme poslat pro Nalu. Upíří letadla přepavujou i zvířata. Bylo by jen nutné ukázat její očkovacím průkaz, abychom ji dostali na Skye. "
"Páni, vážně?"
"Vážně. Samozřejmě to znamená, že by ses musela zavázat zde zůstat po dobu nejméně několika měsíců. Kočky nejezdí moc rády a jejich přesuny z jednoho časového pásma do druhého, a pak zase zpátky, nesnáší moc dobře. "
Podívala jsem se do očí Sgiach a řekla přesně to, co jsem si myslela,
"Čím déle zůstanu tady, tím víc jsem si jistá, že nebudu chtít odejít. Vím, že to asi je nezodpovědné se tady schovávat před skutečným světem. Mám na mysli ", spěchala jsem, když jsem viděla její rostoucí zájem "není to tu jako ve skutečném světě. A vím, že jsem zažila v poslední době spostu špatných věcí,ale stejně, je v pořádku, abych si udělala pauzu?
Jsem chodím do školy. Myslím, že nakonec budu muset zpět. Nakonec ".
"Chceš-li se učit, tak škola může přijít k tobě."
"Co tím myslíš?"
"Vzhledem k tomu, že jsi přišela do mého života, tak jsem začala přemýšlet o
světě, nebo spíš o tom, jak jsem se od něj distancovala. Ano, mám tu internetu. Ano, mám TV se satelitním příjmem. Ale nemám nové následovníky. Nemám žádné studenty a mladé válečníky, kteří by ctěli být strážci. Nebo, až na Starka, který přišel. Zjistila jsem, že jsem promrhala spoustu energie a nemám tu žádné mladé lidi. "Sgiach se ode mě odvrátila a pohlédla hlouběji do háje. "Váš příchod sem probudil něco, co spalo na mém ostrově. Cítím nadcházející změnu ve světě, větší než vliv moderní vědy a techniky. Mohu to
ignorovat a nechat svůj ostrov znovu usnout, snad aby zůstal zcela oddělen od světa a jeho problémů, snad by zůstal zcela ztracen v hlubinách času, jako Avalon a Amazonky. Nebo ho mohu otevřít, čelit výzvám, jež přijdou. "Královnin pohled se setkal znovu s mým. "Chci, aby se můj ostrov probudil. Je na čase aby hrad na Skye přijal novou krev. "
"Budeš sundávat ochranné kouzlo?"
Její úsměv byl ironický. "Ne, tak dlouho dokud budu žít a, doufejme, že to bude hodně dlouho.Můj nástupce, a nakonec jeho nástupce budou žít nadále na Skye a ten bude chráněn a oddělen od moderního světa. Ale já myslím, že bysme mohli přijmout bojovníky. Nejednou Skye trénoval nejlepší a nejjasnější syny Erebovy ".
"Ale pak jste se rozešela s upíří vysokou radou, že jo?"
"Správně. Možná bych mohla začít pomalu, napravit a zlomit to nepřátelství, zvláště když tady mám mladou Velekněžku, jako jednu ze svých nástupců. "
Cítila jsem strhující vzrušení. "Já? Myslíš mě? "
"Ano, opravdu. Ty a tvůj ochránce máte spojení s tímto ostrovem.
Přála bych si, abyste tady případně zůstali a připojili se k nám. "
"Wow, jsem vážně poctěna. Děkuji moc. "Moje mysl vřela! Pokud se Skye stane mým domovem, zůstanu zde skrytá pro každého. To by bylo více, než jen přejít na jinou školu noci. Přemýšlela jsem o Damienovi a zbyteku mé party, a přemýšlela jsem jestli by mohli také přijít na Skye.
"Mohly by sem mláďata, kteřá nejsou bojovníci? "zeptala jsem se.
"Mohli bychom o tom diskutovat." Sgiach se odmlčela, jako by se rozhodovala a dodala: "Víš, je to tak, že tento ostrov je bohatý na magické tradice, které zahrnují více než jen školení strážců a bojovníků? "
"Ne. Myslím, že ano. Stejně jako je zřejmé, že je tady magie,"
"Jsem tady tak dlouho, že mnoho z nich mě poslouchá, jako ostrov, ale já jsem
více správce této magie než jejím vlastníkem. "
"Co tím myslíš?"
"Přesvědč se sama, mladá královno. Máš nadání k pěti živlům. Uvidíme, co by tě mohl ostrov učit. "
Byla jsem nejistá a zaváhala jsem, ale Sgiach mě přemluvila, "Zkus první element, vzduch. Stačí zavolat a pozorovat. "

"Dobře. No, tak tedy. "Postavila jsem se pár metrů od Sgiach, na mechovou plochu, která byla docela jasně zelená. Udělala jsem tři hluboké čišté nádechy, soustředila jsem se na známý pocit, že jsem střed. Instinktivně jsem otočila obličej k východu a zavolala jsem: "Vzduchu,
prosím, pojď ke mně. "
Byla jsem zvyklá když živel reagoval. Byla jsem zvyklá na to, že si se mnou vánek pohrává jako dychtivé štěně, ale všechny moje zkušenosti mi připadly nicotné s porovnáním s
tím, co se dělo dál. Nejen že mi vítr odpověděl,ale celou mě pohltil. Vířil kolem mě mocně, měla jsem podivný pocit že je hmatatelný. Znělo to opravdu šílené, protože vzduch
není konkrétní. Je neviditelný, je všude. A pak jsem zalapala po dechu, protože jsem
si uvědomila,že vzduch se stal hmatatelný! Vanul kolem mě,a ve středu
bouření větru, který se objevil na mou výzvu, se zformovaly
krásné bytosti. Byly jasné a éterické, trochu průhledné.
Civěla jsem na ně, a najednou začaly měnit formu, někdy vypadaly jako
krásné ženy, někdy vypadaly jako motýly, a pak zase spíše jako nádherné podzimní listí unášené větrem.
"Co to je?" Zeptala jsem se tichým hlasem. Sama od sebe, jsem
zvedla ruku a sledovala, jak se listy mění na zářivě barevné
kolibříky, kteří se usadili na mé natažené dlani.
"Větrní skřítci. Jsou všude, ale neradi odcházejí do moderního světa. Dávají přednost starým hájům a starým způsobům. A tento ostrov má obojí. "Sgiach se usmála a otevřela ruku, aby si na ni mohl sednout skřítek, který se v podobě drobné ženy s křídly vážky, objevil přímo u ní. "Je dobré vidět, že k tobě přišli. ‚Přichází jen zřídka, a na jednou místě jich nikdy není tolik, jako zde v háji. Zkus jiný element. "
Tentokrát mě nemusela přemlouvat. Obrátila jsem se na jih a zavolala: "Oheni, přijď ke mně!"
Stejně jako brilantní ohňostroje, skřítci vybuchli do přítomnosti všude kolem mě,
lechtalo mě celé tělo přítomností malých teplých plamínků a jejich smích byl úžasný.
"Připomínají mi prskavky na čtvrtého července!"
Sgiach se úsmívala a řekla. "Málokdy vídám plamený skřítky. Mám mnohem blíž k vodě a ke vzduchu, oheň se mi neukazuje. "
"Styďte se," vynadala jsem jim. "Vy se nechcete ukazovat Sgiach,
je moc hodná! "
Okamžitě se začali bláznivě třepetat. Cítila jsem, že z nich vyzařuje úzkost.
"Ach, ne! Uklidni je, že se na ně nezlobíme. Oheň je strašně citlivý
a nestálý. Nechci tím způsobit nehodu, "řekla Sgiach.
"Hele, kluci, sorry! Jen jsem si dělala srandu. Všechno je v pohodě, opravdu. "

Vydechla jsem si úlevou, když plamení skřítci začali daleko méně
zběsile blikat a chvět se. Podívala jsem se na Sgiach. "Je to bezpečné volat
ostatní živly? "
"Samozřejmě, Jen si dej pozor, co říkáš. Tvoje síla je velká i bez tohoto místa, bohatého na starou magii. "
"Jasně." Udělala jsem tři očistné nádechy a ujistila jsem se,že můžu pokračovat. Pak jsem se otočila po směru hodinových ručiček, tváří na západ. "Vodo,
prosím, pojď ke mně. "a najednou jsem se ocitla uprostřed živlu. Chladní jemní skřítci mě hladili na kůži, třpytili se jako voda. Dováděli okolo, vypadali jako mořské panny a
delfíni, medúzy a mořští koníci. "To je vážně super úžasný!"
"Vodní skřítci jsou tu na Skye obzvláště silní," řekla Sgiach,
a pohladila něžně stvoření, které vypadalo jako hvězdice, které plavalo zrovna kolem ní.
Obrátila jsem se na sever. "Země, přijď ke mně!" Háj ožil.
Stromy zářily radostí a jejich pokroucené, starověké kmeny propustily lesní bytosti, které mi připomínaly Tolkienovy elfy, nebo možná dokonce Svataty z 3-D džungle.
Zaměřila jsem svou pozornost do středu kruhu a přivolala tzv. poslední živel, "Duchu, přijď ke mně taky."
Tentokrát Sgiach zalapala po dechu. "Nikdy jsem neviděla všech pět skupin skřítků
takhle spolu. Je to nádherné. "
"O můj bože! Je to neuvěřitelné! "
Vzduch kolem mě byl naplněn takovým zářením, že jsem si vzpomněla na Nyx a
dokonalost jejího úsměvu.
"Chceš zažít víc?" zeptala se mě Sgiach.
"Samozřejmě," řekla jsem bez váhání.
"Pojď sem. Podej mi ruku. "Obklopená starověkými skřítky, kteří ztělesňovali živly, jsem se přiblížila k Sgiach a vztáhla k ní ruku.
Vzala mou ruku a otočila ji tak, aby dlaň byla vzhůru. "Věříš mi?"
"Ano. Věřím vám, "řekla jsem.
"Dobře. Bude to bolet jen chvíli. "
S oslnivě rychlým pohybem mi její ostré nehty udělaly škrábanec na dlani. Neuhnula jsem.
Ani jsem se nepohnula. Ale nasála jsem spoustu vzduchu. Ačkoli měla pravdu, že to bolelo jen chvíli.
Sgiach obrátila moji dlaň dolů a nechala pomalu zkapávat krev dolů, ale předtím než se mohla dotknout země porostlé mechem, královna chytila rudé kapky. Nechala si nakapat do dlaně malou loužičku a pak, řekla něco tak potichu že jsem to spíš tušila než slyšela, ale vůbec jsem nechápala. ‚Rozhodila krev v kruhu kolem nás.
Pak se něco stalo, bylo to opravdu úžasné.
Každý skřítek se dotkl mé kreve a na okamžik se stal skutečným. Už to nebyly éterické elementály, jen čmouhy, vzduch, oheň, voda, země a duch. Co se dotkli mé kreve stali
se realnými, žijícími, dýchajícími ptáky vílami zvířátky a lesními nymfami.
Tančili a slavili. Jejich smích maloval na tmavnoucí obloze radost z magie.
"Je to starobylá magie. Dotkla ses věcí, které zde spí na věky. Nikdo další je nedokáže probudit k životu. Nikdo jiný nemá tuto schopnost, "Sgiach mluvila a pak pomalu, majestátně, sklonila hlavu v poctě přrde mnou.
Naprosto zachvácena zázrakem pěti elementů, jsem vzala královnu Skye za ruku a všimla si, že moji krev stále ve dlani. "Mohu se o to podělit i s ostatními
mláďaty? Pokud jim dovolíte sem přijít, mohou se učit nové generace
této staré magii? "
Usmála se na mě přes slzy, které jsem doufal, že jsou slzy štěstí.
"Ano, Zoey. Protože pokud nepřekleneme propast mezi starým a moderním světem, nevím, co by se stalo. Ale teď v tento moment. Realita stvořená tvojí krví brzy zmizí. Tanči
s nimi, mladá královno. Dej jim vědět, že je tu naděje, že dnešní
svět není zcela zapomenut v minulosti. "
Její slova mě bodla jako osten a najednou jsem zaslechla zvuk zvonků trubek a činelů, které mi rozproudily krev a já začala tančit.
Při pohledu zpět, jsem měla věnovat více pozornosti stínu rohů, které jsem zahlédla, jak jsem se otáčela a skopčila, ruku v ruce o oživlými skřítky. Měla jsem si všimnout, černého býka s lesklýma očima. Měla jsem se o něm zmínit Sgiach.
Předešlo by to spoustě problémům, nebo alespoň předpokládám.
Ale ten večer jsem tancovala v nevinnosti a novosti starověké magie, nedbala na následky hrozivější než můj pocit únavy a vyčerpání a že potřebuju velkou večeři a dobrých osm
hodin spánku.

* * *

"Měla jste pravdu. Netrvalo to dlouho, "řekla jsem, jak těžce dýchala, když jsem se svalila vedle Sgiach na balvan pokrytý mechem. "Nemůžeme udělat
něco, aby tady zůstali déle? Zdálo se, že jsou šťastní, že jsou skuteční. "
"Jsou to nepolapitelné bytosti. Oni jen cítí věrnost ke svému živlu a tomu kdo jim vládne. "Překvapeně jse zamrkala. "Chceš říct, že jsou loajální ke mně?"
"Věřím, že jsou, ale nemůžu říct, pro který živel máš nadání nejvíce, ja jsem spojená jen s vodou a větrem, proto jsem ochránce a královna tohoto ostrova. "
"Huh. Takže, jsem dobrý nástupce a nemusím odejít ze Skye? "
Sgiach se usmála. "A proč bys to chtěli udělat, že?"
Smála jsem se s ní, v tu chvíli jsem nechápala, co v reálném světě by se muselo stát abych chtěla opustit toto magické, mystické místo na ostrově.
"Ano, když jsem následovala zvuk a skřítky cítila jsem, že sem patřím. "
Sgiach se najednou usmála a otočila. Seoras k nám přicházel hájem,
přišel ke královnině boku. Dotkla se ho jen na chvíli, na jeho
silné předloktí, ale bylo to naplněno takovou láskou důvěrou a intimity, že mi připadalo jako bych je sledovala.
"Dobrý den, můj ochránče. Vidím, že jsi přinesl luk a šípy. "
Seoras se usmál. "Ano, samozřejmě jsem to udělal." Starý válečník se otočil
a já viděla, že držíl složitě vyřezávaný luk z tmavého dřeva.
A přes rameno má přehozený kožený koulec stejné barvy naplněna červeno-opeřenými šipkami.
"Dobře." Usmála se na něj a obrátila svůj pohled na mě.

"Zoey, už ses toho dnes naučila mnoho. Teď potřebuje lekci
ve víře v magii a bohynin dar, taky tvůj ochránce. "Sgiach vzala
luk a šípy od Seorase a podala mi je. "Vezmi si je pro Stark. Už byl bez nich příliš dlouhou dobu. "
"Opravdu si myslíš, že je to dobrý nápad?" Zeptala jsem se Sgiach, podívala se úkosem na luk a šípy.
"Myslím si, že Stark nebude kompletní, pokud nepřijme svůj dar od bohyně. "
"Měl skotský meč na onom světě. Snad by to mohla být jeho zbraň i tady? "
Sgiach se na mě podívala, stín magie se stále odrážel v jejich zelených očích.
Povzdechla jsem si.
A nerada, natáhla ruku, abych si od ní vzala luk a toulec na šípy.
"Je to opravdu nutné," řekla jsem.
"Ano, je to tak správně," řekl Seoras.
"Nebude lehké ho přesvědčit, "řekla jsem.
"Jestli mu dala bohyně znamení luku a šípů, pak to musí přijmout, ano, vím, že se bojí to přijmout po tom co se stalo, a že nese vinu na smrti svého učitele, "řekl Seoras.
"Řekl ti vše."
"Ano, řekl."
"A stále si myslíš, že by měl dostat zpět luk a šípy?"
"Není to tak že by Seoras myslel, že se už nestane žádná nehoda, ale ví ze staletí zkušeností, co se stane, když strážce královny ignoruje dary bohyně, "uvedla Sgiach.
"Co se stane?"
"Totéž, co se stane, když se Velekněžka snaží odvrátit od cesty, kterou před ní postavila bohyně, "řekl Seoras.
"Jako Neferet," zašeptala jsem.
"Ano," řekl. "Stejně jako padlá Vysoká kněžka, která nakazila školu noci a způsobila smrt spoustě lidí. "
"I když po pravdě, měla bys vědět, že to není tak hrozné volit mezi dobrem a zlem, když ochránce nebo bojovník ignoruje své dary od bohyně a změní tak cestu po které má jít. Někdy se to prostě musí stát, "vysvětlila Sgiach.
"Ale když jsou bojovníkovy a ochráncovi dary silné a on čelí Tmě je pro něj težši dostat se na stranu zla, ale když svůj dar popírá může snadno zmizet do neznáma, "řekl Seoras.
"A Stark je oba," řekla jsem.
"Je to tak. Nadále mi věř, Zoey. Je lepší pro tvého ochránce jít cestou, kterou pro něj nachystala bohyně, než se plížit kolem a bát se, že se chytí do stínu, "řekla Sgiach.
"Chápu vás, ale přesvědčit ho používat jeho luk nebude snadné. "
"Ach, dobře, tak využij magie, zatímco jste zde na našem ostrově. "
Podívala jsem se ze Seorase na Sgiach. Měli pravdu. Cítila jsem to hluboko uvnitř.
Stark se nemohl skrývat před dary Nyx a já nemohla popřít své spojení s pěti živly. "Dobře, přesvědčím ho. Kde vlastně je? "
"Je neklidný," řekl Seoras. "Viděl jsem ho na druhé straně hradu u řeky. "
Srdce se mi sevřelo. Tam jsme se právě rozhodli, že zůstaneme tady na Skye, na dobu neurčitou. A po tom, co se právě stalo se Sgiach jsem nemohl nést myšleku o
návzatu. "Ale je to rozumné," vyslovila jsem své myšlenky nahlas.
"Něco je s ním v nepořádku,"řekl Seoras.
"Co?" Řekla jsem.
"Zoey, co Seoras řekl je, že najdeš svého strážce mnohem lépe, když je v klidu a znovu celý válečník, "řekla Sgiach.
"A celý bojovník využívá všech svých darů," řekl Seoras s konečnou platností.
"Jdi k němu a pomoz mu stát se znovu celým," řekla Sgiach.
"Jak?" Zeptala jsem se.
"Ach, dítě, použij svůj dar bohyně a přemýšlej, co je pro něj nejlepší. "
Jemným stiskem a pohybem rukou, mě královna a její ocránce poslali z háje. Povzdechla jsem si, potřásla hlavou, a začal přemýšlel, jak to sakra udělám, abych ho přesvědčila a pomalu se rozešla k pobřeží.