13. kapitola
Stark
Starkův sen začal dobře. Byl na úžasné pláži s bílým pískem kolem něj a jasnou modrou vodou před ním. Slunce ho vůbec nepálilo. Vlastně, bylo to přesně jako předtím, když byl označen a slunce bylo cítit na jeho tváři a ramenech skvěle. Střílel šípy na velký, kulatý střed cíle, který je magicky vstřebával a pak je znovu-objevil na písku vedle něj, takže mohl nadále střílet a střílet a střílet.
Zrovna přemýšlel, jak skvělý by to byl sen, pokud by se Zoey objevila na pláži v bikinách.
Nebo možná by mohli být na evropské pláži a Zoey by se objevila v plavkách nahoře bez. To by bylo ještě lepší.
A pak, jak se to děje v mnoha snech, se scéna posunula a najednou tam Zoey byla, jenom nebyli na pláži.
Byla tam, stočená v jeho rukou, teplá a měkká a opravdu dobře voněla.
"Ahoj," řekla a usmála se na něj. "Jsi vzhůru a slunce ještě nezapadlo."
"Jo." Usmál se na ni. "Ukážu ti, jak vzhůru jsem." Políbil ji, chutnala sladce. Její tělo dokonale ladilo s jeho. Vydávala to malé vzdychání, které dělala, jen když se doopravdy cítila dobře.
Ale když byl doopravdy ponořený do snu, Zoey se od něj odtáhla. Podíval se na ni tázavě, přemýšlejíc, jestli to bude lepší-než-lepší sen a Zoey pro něj udělá malý striptýz. Pak uviděl, jak vypadají její oči. Ve vytřeštěných očích byla hrůza.
"Zastav je!" křičela. "Starku! Strážce! Pomoz mi!"
Natáhla se pro něj, když ji tmavé, jako-had úponky táhly pryč.
Stark vyskočil a meč strážců se objevil v jeho ruce.
Běžel k ní, přeskočil přes její spadlé tělo a přistál přímo mezi úponky Temnoty. Rozmachoval se strážcovským mečem, sekal přes ně znovu a znovu, ale když jeden uřízl, dva narostly na jeho místě a oba se znovu připojili jako suchý zip k Zoeyně tělu.
"Starku! Ach, bohyně! Pomoz mi!"
"Snažím se! Zoey, dělám to nejlepší!" Ale proti Temnotě neudělal žádný pokrok. Tou dobou, Zoey byla kompletně zabalená, skrytá jako nějaké občerstvení obřího pavouka a byla při vědomí a křičela na něj, aby ji zachránil.
Stark bojoval a bojoval, ale nemohl nic udělat, a když ji od něj Temnota odtahovala, uviděl Neferet, loutkáře velícího černým, lepkavým řetězcům. Stála z dosahu jeho meče a smála se, když utahovala vlákna kolem Zoey, dokud jeho láska, jeho královna, nebyla uškrcena, zabita a pak absorbovaná nepřítelem.
Ve snu tam Stark stál, vzlykající a ztracený bez Zoey. Ve své mysli uslyšel silný a jasný hlas:
To se stane, ledaže se Zoey Redbirdová veřejně postaví Neferet. Musí odolat Tsi Sgili a zastavit to předstírané příměří mezi nimi.
Stark, stále šokovaný a zlomený snem o ztrátě jeho královny, slyšel jen slova a ne hlas. Nepřemýšlel, odkud zpráva přišla, jenom o varování samotném.
Zhluboka se nadechl a probudil se vedle Zoey v bezpečí, teplou a ochotnou v jeho náručí a usmála se na něj, říkajíc, "Hej, jsi vzhůru a slunce ještě nezapadlo."
Strašný, zlověstný chlad otřásl jeho tělem. Bylo to víc než sen, věděl to.
Což znamenalo, že varování bylo víc než slova, bylo to proroctví. Stark vyplnil své ruce Zoey, tisknouc ji tvrdě na své tělo.
"Řekni mi, že jsi v pořádku. Řekni mi, že se cítíš dobře."
"Řeknu, jestli mě přestaneš dusit," vydrala ze sebe.
Uvolnil sevření jedné ze svých paží a s další jí běhal nahoru a dolů po zádech, když se podíval přes její rameno, ujišťujíc se, že tam nejsou žádná vlákna, žádné lepkavé vzpomínky ze snu.
"Starku, hej stop." Popadla ho za ruku a zadívala se mu do očí. "Co se sakra děje?"
"Masivně zlý sen. Jako že apokalyptických rozměrů. A pak jsem se probudil a tys řekla přesně stejná slova, která jsi řekla ve snu těsně předtím, než tě Temnota dostala."
"Nejdřív, ehm, že mně Temnota dostala je nechutné. Jak se to stalo?"
"Nechceš to vědět," řekl.
"Ano, zcela jistě chci. Mohl to být prorocký sen, a pokud ano, potřebuju vědět, čeho se vyvarovat."
"Jo, to si myslím taky. Vlastně, snažil jsem se na to nemyslet, ale máš pravdu." Sklonil se zpátky a prohrábl si vlasy, snažíc se setřást spánek a předtuchu. "Mohlo by to být prorocké a ty to potřebuješ vědět; Temnota tě dostala jako Shelob dostal Froda, jenom hůř," řekl.
Stark sledoval, jak Zoeyna tvář ztrácí barvu. "Jako holka, která se smrtelně bojí pavouků, nevím, jak by ten sen mohl být horší."
"Udělej pavoukem Neferet a její pavučinou Temnotu."
"Dobře, no, máš pravdu. To je horší." Věnovala mu něco, o čem věděl, že je statečný úsměv. "Ale zachránils mě, že?"
Nic neřekl. Nemohl.
"Hej, velký silný strážce! Zachránils. Mě. Že?"
"Ne," přiznal. "Snažil jsem se, ale Temnota, kterou Neferet ovládala, byla na mě moc."
"No, sakra," řekla Zoey. "Nesnáším, když se to stane."
Pak zavrtěla hlavou a pevně dodala: "Hele, ve skutečnosti se to nestalo. Alespoň prozatím je to sen."
"Zatraceně hodně věcí, které vypadaly, že by se mohly stát jen ve snu, se stává skutečnými," řekl ponuře. "A bylo tam ještě něco jiného. Někdo mi říkal, že to, co se mi zdálo, se skutečně stane, ledaže by ses postavila proti Neferet."
Zoey se zamračila. "Hele, já stojím proti Neferet! Celý zatracený čas. A co myslíš, že ´někdo´ ti to řekl? Byla to Nyx? Mluvila s tebou bohyně?"
Stark vzpomínal, snažíc se vzpomenout na hlas ze snu, ale i když hrůza ze snu byla čerstvá, specifika už bledla zpět do jeho podvědomí. "Nemůžu si doopravdy vzpomenout, ale nemyslím, že to byl Nyktin hlas, nebo alespoň ne její hlas, který jsem poznal."
"Myslím, že bys věděl jistě, kdyby to byla bohyně. Navíc, jak jsem řekla, stojím proti Neferet, takže nevím, o čem hlas z tvého snu mluví."
"Vlastně, teď jsi s ní trochu v příměří," řekl Stark pomalu.
"Předpokládala jsem, že to záleží na tvé definici příměří. Pokud to znamená nemůžu-vykopnout-Neferet-ze-Školy-noci-protože-nejvyšší-rada-jí-odpustila, pak jo, jsme v příměří."
"Hej." Dotkl se její tváře. "Nechtěl jsem tě rozzlobit. Ten sen mě vyděsil, to je všechno."
Přitiskla se k jeho tělu a on cítil, že se napětí v jejím těle začalo uvolňovat. "Doopravdy jsi mě nenaštval. Prostě jsi mě překvapil. Myslím tím, myslela jsem, že ty a já jsme ohledně Neferet na tom stejně."
"Jsme." Držel ji pevně. "Víme, že je Neferet zlá a šílená, a my všichni na Nyktině straně víme, že si máme dávat pozor na to, co udělá příště."
Zoey se otřásla a zabořila tvář do jeho ramene. "Působí na mě, že bych ráda utíkala zpátky na Skye." Zaváhal a téměř neřekl nic jiného, ale něco v koutku mysli mu nedovolilo nechat to plavat. "Ten sen, Z. Temnota tě dostala a já tě nemohl zachránit. Myslím, že to bylo varování; opravdu. A největší smysl, který z toho mohu vyvodit je, že se máš postavit Neferet."
"Postavím," řekla, zaklánějíc hlavu, aby se na něj podívala. "Vypadáš unaveně a jsi vzhůru brzy."
Věnoval jí jeho arogantní úsměv. "Jsem vzhůru brzy, takže ty a já můžeme strávit nějaký čas spolu předtím, než budeme muset chytit minibus, a můžu vypadat unaveně, ale nejsem zas tak unavený." Vsunul ruku pod velké, volné triko, které měla na sobě, a polechtal její žebra lehkým pohlazením. Zoey se zasmála. Zachytil sladký, šťastný smích svými rty a obrátil ho do dlouhého, žhavého polibku. A pak jeho ruka přestala lechtat a téměř všechny starosti o jeho snu zmizely, když se s ní miloval… téměř…
Zoey
"Ah, sakra," zamumlala jsem, když Darius zavezl autobus na dlouhou příjezdovou cestu, která se vinula zadem Školy noci a vedla k parkovišti. Právě jsme odbočili na školní půdu a já uviděla Neferet, Draka a pět Synů Erebových bojovníků tam stát, jako by byli podivný upíří vítací vůz. "Zpomal," řekla jsem Dariovi. "Musíme se na to připravit."
"Jo, to nevypadá dobře," řekla Kramisha.
"Wow, nevěřili byste všem těm barvám." Shaylin zírala s otevřenou pusou z okna na skupinu profesorů. "Eh, tam je Dáma mrtvých rybích očí, tak odporná!"
"Dáma mrtvých rybích očí, to se mi líbí," řekla Afrodita.
"Vyhovím jí."
"Dáma mrtvých rybích očí je super intuitivní," připomněla jsem všem, i když jsem mluvila zvláště k Shaylin.
"A my všichni jsme rozhodli, že je nejlepší, pokud neví o Shaylině daru," řekla Stevie Rae, přicházejíc z jejího sedadla s Rephaimem v zadní části autobusu.
"Z, nechceš zavolat ducha a požádat ho o pomoc chránit Shayliny myšlenky, alespoň teď, dokud se nedostaneme přes Neferet?"
"Jo," řekla jsem. "To zní jako dobrý nápad." Zhluboka jsem se nadechla a zašeptala: "Duchu, přijď ke mně." Cítila jsem, jak vzduch na mé kůži zavířil silou prvku.
"Chraň Shaylin. Udržuj její myšlenky soukromé."
"Oooh!" Shaylin se zasmála, když prvek prošel skrz ni. "To je tak cool a ty jsi super fialová, když to děláš."
"Díky, myslím," řekla jsem. To nové dítě bylo definitivně divné, ale zdálo se, že docela milé. Podívala jsem se na zbytek autobusu, vybírajíc dvojčata a Damiena.
"Vy, lidi, taky mějte vaše prvky blízko."
"Myslím, že vždy, když je kolem Neferet, je to vynikající příležitost pro všechny soustředit naše myšlenky na akademiku," řekl Damien.
Zírali jsme na něj.
"Akademiku," zeptala se Shaunee.
"Jako domácí úkol a kdo ví co ještě?" dodala Erin.
"Nebo jsi mluvil o módní přehlídce, která nás opravdu poučila?" řekla Shaunee.
"Jsme zmatené," uzavřela Erin.
Damien si dramaticky povzdechl. "Studium, jako ve škole. Například, pokud Neferet je poblíž, můžete praktikovat zapamatovávání definic pro vaši slovní zásobu." Podíval se zpoza svého dlouhého nosu na dvojčata. "Měly byste začít se slovem ničemové."
"Nemám tušení, co to znamená, dvojče. Co ty?" zeptala se Erin.
"Nemám ponětí, dvojče," řekla Shanee.
"Buďte zticha, sdílnice-mozku. Královno Damien má pravdu. Nebudeme kolem Neferet jako tady jenom na chvíli. Každý se potřebuje soustředit na udržení svých myšlenek zaneprázdněných a ne zaneprázdněných našimi plány. Zaneprázdněných hloupou školou." Afrodita pohlédla na Rephaima.
"Může Neferet číst tvoje myšlenky?"
Rephaim vypadal otázkou překvapený, ale stěží zaváhal, než řekl: "Nemůže."
"Víš to jistě?" zeptala jsem se.
"Ano," řekl.
"Jak?" řekla Afrodita.
"Nemusí ti to vysvětlovat," řekla Stevie Rae.
"Ano, musí." Stark promluvil dřív, než jsem stihla cokoliv říct. "Stevie Rae, musíš přestat být tolik defenzivní ohledně Rephaima. Býval na Neferetině straně. Mohl by mít informace, které bychom mohli použít."
"Nikdy jsem nebyl na Neferetině straně," Rephaimův pohled byl tvrdý, když se srovnal na Starka. "Byl jsem na Kalonově straně. Jako jsi byl ty."
To Starka úplně umlčelo a já využila příležitosti vstoupit mezi ně a řekla: "Jakákoliv specifika, co máme na mysli je, že jsi byl na opačné straně a to by nám teď mohlo pomoci." Podíval se na mě a jeho pohled změkl, ale jeho výraz byl stále střežen.
"Vím, že Neferet nemůže číst v mojí mysli, protože nevěděla o Stevie Rae a mě." Vzal Stevie Raeinu ruku. "Snažil jsem se na to nemyslet, když byla blízko, ale nemohl jsem si pomoct. Vzpomínal jsem na tebe. Často."
Stevie Rae se usmála a stoupla si na špičky, aby ho políbila.
"Fuj," řekla Afrodita. "Tak, běžte rychle, než začnu zvracet, pro jistotu, že Neferet nemůže číst mojí mysl, Zoeynu mysl a mysl ptačího kluka. Zbytek vás musí dávat pozor sami na sebe."
"Je tu další autobus, který právě odbočil do pruhu za námi," řekl Darius, dívajíc se zpět do zrcátka. "Taky má na boku Škola noci."
Z jednoho ze zadních sedadel Johnny B zavolal: "A není mini. Proč nemůžeme dostat normálně veliký autobus?"
"Ty nejsi normální," řekla Kramisha.
"Tvoje máma není-"
"Dobře, pojďme do školy." Přerušila jsem ho.
"Což znamená, připravte se k boji," řekl Stark.
"Zaparkuj," řekla jsem Dariovi.
Zaparkoval a pak on a Stark a Rephaim vyšli z autobusu jako první, následovaní zbytkem skupiny. Myslela jsem, že můžu čelit čemukoliv, co se děje, takže po boku se Stevie Rae a Starkem jsem pochodovala k Neferet, uklonila se napůl-respektujíce ji a víc s respektem Drakovi a bojovníkům. Pak jsem formálně řekla, "Veselé setkání."
"Ach, Zoey, Stevie Rae, jsem ráda, že jste vy a vaši studenti přijeli jiným autobusem. Ušetří to čas na vysvětlování," řekla záhadně Neferet.
Než jsem mohla brilantně říct "he?" nebo podobně, další autobus zaparkoval vedle nás a s podivným Star Trek zvukem, který měly všechny, se jeho dveře otevřely.
A můj vidoucí kámen začal hřát.
Aurox vystoupil jako první.
Za ním vystoupil z autobusu Dallas. Slyšela jsem, jak se Stevie Rae šokovaně nadechla. Pak se moje ústa otevřela, protože po Dallasovi celá skupina červených mláďat, zlých červených mláďat, včetně naprosto příšerné Nicole a velmi vysokého, ale stále tučného Kurtise, vystoupila z autobusu.
Červená mláďata a Aurox se postavili proti nám. Měla jsem bizarní taneční flashback West Side Story. Všechno bylo podivně klidné, dokud Stevie Rae, nepřirozeně vysokým hlasem, neřekla: "Dallasi, co tu u všech všudy děláš?"
Dallas ohrnul ret. "Tobě neodpovídám." Podíval se na Neferet a pomalu, zřetelně, přikládajíc svou pravou ruku na srdce, se hluboce uklonil a řekl: "Veselé setkání, má velekněžko." Všechna červená mláďata za ním napodobovala jeho pozdrav.
Neferet se laskavě usmála. Její hlas byl vřelý a zdánlivě laskavý. "Jak milý pozdrav. Děkuji ti, Dallasi." Když se její smaragdové oči obrátily z nových dětí na Stevie Rae, její hlas a oči ztvrdly. "Já odpovím tvou otázku, Stevie Rae. Co zde dělají, je stejná věc, jakou tu děláš ty, navštěvují vyučování. Oh, počkej. Mezi nimi a tvou malou skupinkou je nepatrný rozdíl. Dallas a jeho červená mláďata budou žít zde ve škole, a já budu jejich velekněžka."
"To je on?" Dallas se díval na Rephaima, který stál vedle Stevie Rae. Mohla jsem prakticky vidět hněv vyzařující z něj.
"Dovol mi vás představit. Dallasi, tohle je Rephaim. Ah, ale, vy dva jste se už setkali, ne?" Neferet zněla, jako by uváděla ples. Přísahám, že to bylo tak zatraceně divné, že jsem musela potlačit nutkání, říct Starkovi, aby mě štípl, takže bych věděla, že nesním.
Pak můj pohled přešel k Dallasovi a strach, který mě přiměl cítit, mi řekl, že v žádném případě nespím. Jeho oči zářily slabě červeně. Vypadal divoce a velmi, velmi nebezpečně. Vzpomněla jsem si, když jsem si myslela, že byl roztomilý a milý. No, to roztomilé, milé dítě muselo zemřít, když se tento nový rudý upír s jeho biče-vyhlížejícím tetováním proměnil.
Po mém boku, Stark se ke mně neklidně přiblížil. Po Dallasově boku, Aurox, na kterého jsem se snažila nepodívat, se neklidně přiblížil ke mně.
"Jo, jak jste řekla. Setkali jsme se," řekl Dallas.
"Setkali." Rephaimův hlas byl tvrdý a chladný jako Dallasův, a to mi připomnělo, že bych ho neměla podcenit jen proto, že se tak sladce usmívá na Stevie Rae.
"Když vás mám všechny pohromadě, nechtě mě si něco vyjasnit," řekla Neferet, a naše oči se obrátily k ní. Vypadala tak zatraceně normálně! Nádherně a královsky a zněla tak zatraceně rozumně, že jsem na moment pocítila velký smutek nad ztrátou toho, kým mohla být. "Mezi námi nedávno došlo k nepříjemnosti. To je nyní pryč. Nechci tu mít žádné spory, mezi mláďaty nebo upíry, rudými nebo modrými."
"Nepříjemnosti?" Hlas Stevie Rae byl nedůvěřivý. "Snažili se mě a Zoey zabít!"
"Zoey zabila některé z nás!" zakřičel Dallas a já si byla jistá, že jsem slyšela hluk elektřiny v drátech nad našimi hlavami, které napájely školu.
"Počkej, já nechtěla. Nichole a Kurtis a ostatní lidi mě napadli a-"
"Dost!" Nefertin hlas držel děsivou sílu, která pulsovala kolem nás, vypadajíc, že pročistila i stříbrné světlo vyšlého měsíce. "Řekla jsem, že minulost je pryč. Stevie Rae a Zoey, pokud se nedokážete ovládat, pak budete vyloučeny z této školy. Dallasi, totéž platí pro tebe. Aurox a Synové Erebových bojovníků budou hlídat haly a třídy. Pokud vypukne násilí, ukončí ho. Ihned. Vyjádřila jsem se jasně?" Nikdo neřekl slovo. Neferetin úsměv byl chladný. "Dobře. Nyní běžte do tříd."
Otočila se a s podivnou, klouzavou chůzí, zamířila zpátky do hlavní budovy kampusu a třídě tam čekající.
"Všude kolem ní je Temnota," řekl Stark hlasem, který byl tichý, ale ne dost.
"Je jí naprosto pohlcená," řekl Rephaim.
"Rozhodně," řekla Stevie Rae. Pak se podívala na Draka a další bojovníky. "Copak to vy všichni nevidíte? Je to jako lepkavé pavučiny." Trhla palcem k Dallasovi a ostatním červeným mláďatům. "Vsadím se, že oni to vidí."
"Nevím, o čem to sakra mluvíte," řekl Dallas.
"Máš ještě pořád imaginární čajové dýchánky s tvými panenkami?" zeptala se sarkasticky Nichole.
Dallas a jeho červená mláďata se zasmály.
"Dallasi, Neferet chce, aby ses ohlásil v centru médií. Měli problémy s počítačem a ona potřebuje tvou pomoc k napravení věcí," řekl Drak, vykročil do pozice mezi našimi dvěma skupinami.
Synové Erebových bojovníků se k němu připojili, stejně jako Aurox. "Shaylin, to je tvůj rozvrh hodin. Stevie Rae tě dnes provede kolem."
Podal novému mláděti kus papíru. "Starku, Dariusi," pokračoval Drak. "Běžte do stájí a začněte s přípravami pro vaše vyučování. Zbytek vás udělá, jak velekněžka nařídila. První hodina začíná za chvíli."
"Cokoliv velekněžka chce, zní dobře," řekl Dallas, a prošel kolem Rephaima s výsměchem.
Dívala jsem se, jak se Rephaim drží. Nevypadal naštvaně a celkově jako Šílený Kluk, jako by chtěl rozmlátit skříňku nebo něco podobného, ale vypadal pevně a silně, a zůstal ochranně stát v blízkosti Stevie Rae.
"Pojďme do tříd a snažme se ignorovat ty idioty," řekla jsem a vzala Starkovu ruku.
"Nechtějí být ignorováni," řekl Rephaim, když jsme pomalu šli do hlavního kampusu. "Jsou tady kvůli problémům."
"Podělat to," řekla Stevie Rae, a z nějakého důvodu to jí a Rephaima rozesmálo.
Rephaim vypadal tolik jako lidský-náctiletý-kluk-smějící-se-na-svou-přítelkyni, že jsem si musela připomínat, že nebyl přesně to, čím se zdál být. Potřebovala jsem si připomenout, že jsem viděla krakouny bojovat a věděla jsem, že byli zlí a nebezpeční, tak jsem přemýšlela o něm, zda by skutečně boj s Dallasem, kdyby na to přišlo, mohlo oživit Temnotu v něm, když jsem uviděla, jak přes jeho tvář prošla změna. Jednu vteřinu se usmíval na Stevie Rae a v další byla jeho tvář nehybná, jako by slyšel zvuk, který nemůže slyšet nikdo jiný. Pak jsem mrkla a vypadal zase normální.
"Hej, doopravdy mám šestou hodinu jízdu na koni?" zeptala se Shaylin, která četla svůj rozvrh, zatímco se s námi snažila držet krok.
"Jestli to říká Jezdecké studium, tak máš," řekla Stevie Rae. "Uvidíme se u oběda." Usmála se ještě jednou na Rephaima, zamávala nám ostatním a pak obešla Shylin. "Podívejme." Četla mláděcí rozvrh. "No, dobře, první hodinu máš kouzla a rituály. Tu třídu budeš mít ráda. Slyšela jsem, že ta nová profesorka je v pohodě."
"Hej, co je s tebou?" zeptal se mě Stark.
"Nevím," řekla jsem tiše. "Vlastně, pravděpodobně nic víc než skutečnost, že jdu na vyučování sociologie, která je vyučována Neferet. Povídej o stresu."
"Budeš v pořádku. Zrovna předstírá, že je profesorka a velekněžka," řekl.
"Jo, to znamená, že mě bude jen trochu ponižovat oproti rozřezávání mé hlavy svými drápy," zamumlala jsem.
"Pokud se bude snažit, ujisti se, že budeš hodně běhat okolo a budeš vystrašená, takže tě přijdu včas zachránit." Usmál se na mě svým arogantním úsměvem, a já věděla, že se snažil (neúspěšně), abych se cítila lépe.
"Budu na to myslet. Uvidíme se u oběda."
Políbil mě, a pak po dalším starostlivém pohledu, zamířil do stájí s Dariem.
Všichni se rozletěli, nechávajíc Damiena, Rephaima a mě jít do třídy.
"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se Rephaima.
"Ano. V pořádku," řekl.
Doopravdy jsem mu nevěřila, a myslím, že moje tajné pokukování bylo super zřejmé, protože se nakonec zastavil, povzdechl si, a pak mě opravdu překvapil slovy: "Hej, Damiene, musím mluvit se Zoey. Můžu se s tebou setkat ve třídě?"
Damien vypadal víc než trochu zvědavě, ale byl příliš zdvořilý, aby protestoval. "Jistě, žádný problém. Ale neopozdi se. Profesoři tady se opravdu naštvou na nedochvilnost."
"Postarám se, aby si pospíšil," ujistila jsem Damiena, a pak jsem zpomalila, takže jsme Rephaim a já zůstali mimo budovu, když ostatní vešli dovnitř.
"Co se děje?"
"Můj otec je tady. Cítím jeho přítomnost."
"Kalona? Kde?" Věděla jsem, že mé oči byly veliké a vyvalené, když jsem se dívala kolem nás, jako bych očekávala, že nesmrtelný vyskočí ze stínů.
"Nevím kde, ale chci, abys věděla, že jsem ho nekontaktoval, neviděl ho, nemluvil s ním od té doby, co mě osvobodil." Rephaim potřásl hlavou. "J-já nechci, abyste si ty a zbytek tvých přátel mysleli, že od vás vyzvídám."
"Dobře. No, alespoň tohle je dobrá věc. Máš ponětí, co chce?"
"Ne!"
"Dobře, dobře, z ničeho tě neobviňuju. Přišel jsi s tím za mnou, pamatuješ?"
"Ano, ale já-" Jeho tvář znovu znehybněla. Pak se jeho oči setkaly s mými a smutek v nich byl tak intenzivní, že mě rozbolel žaludek. "Volá mě."
14. kapitola
Zoey
"Volá tě? Co to sakra znamená? Nic neslyším." Zírala jsem kolem a čekala, že na mě ptačí muž skočí.
"Ne," zavrtěl hlavou. " To bys neslyšela. Ani já to skutečně neslyším. Otec mě může volat skrz nesmrtelnou krev, kterou sdílíme. Nemyslel jsem si, že toho bude schopen, potom co mě Nyx změnila." Díval se do dálky a vypadal naprosto nešťastně. "Ale já nejsem opravdový člověk. Stále jsem směs zvířete a člověka a nesmrtelného. Pořád sdílím jeho krev."
"Hele, to je v pořádku. Děláš to nejlepší. Vidím, jak se díváš na Stevie Rae. Vím, že ji miluješ. A sama Nyx ti odpustila."
Přikývl a přejel si rukou přes obličej a já si všimla, že se začal potit. Hodně.
Bylo zřejmé, že si mé pozornosti všiml a řekl: "Je to těžké, nereagovat na jeho volání. Nikdy předtím jsem se mu nebránil."
"Podívej, zůstaneš tady. Jdu pro Starka a Daria a Stevie Rae. Pak můžeš následovat Kalonovo volání. Všichni půjdeme s tebou a ukážeme mu, že jsi opravdu jedním z nás, že tě nemusí opustit samotného."
"Ne! Nechci, aby všichni věděli, že je tady. Zvláště ne Stevie Rae. Myslí si, že se k němu musím úplně otočit zády, ale je to tak těžké!" Sepjal ruce, jako by prosil, abych mu porozuměla. "Pořád je to můj otec."
I když jsem si přála, aby to tak nebylo, začínala jsem chápat, co říkal. "Moje máma to zpackala. Vybrala si místo mě chlapa, ale hluboko uvnitř jsem ji stále milovala a chtěla, aby i ona milovala mě. Opravdu mě milovala. Myslím, že nejtěžší část toho, že je mrtvá, je, že už není žádná šance to vrátit, aby znovu byla moje máma."
"Pak rozumíš," řekl.
"Jo, na jednu stranu myslím, že ano, ale také souhlasím se Stevie Rae. Podívej, Rephaime, možná se cítíš jako každý další kluk, který měl trable s rodiči, ale problém s tvou situací je, že tvůj táta není jen tak nějaký Hej nebo počkej z Horní Dolní. Je to nebezpečný nesmrtelný, který je ve velmi skutečném boji dobra se zlem na té špatné straně."
Rephaim zavřel oči, jako by mu to, co jsem řekla, fyzicky ubližovalo, ale přikývl, a když otevřel oči a setkal se s mým pohledem, mohla jsem vidět sílu jeho rozhodnutí. "Máš pravdu. Musím se mu postavit a přimět ho, aby pochopil, že jsme se opravdu vydali každý svou cestou. Pojď se mnou, ať to udělám. Prosím, Zoey."
"No, dobře. Nech mě dojít pro Starka a pak-"
"Jen ty. Vím, že je to hloupost, ale nechci otce ponížit, a kdybych to udělal před Starkem, byla by to velká urážka."
"Rephaime, nemůžu tam s tebou jít sama. Nezapomněl jsi, že se mě tvůj otec pokusil zabít?"
"Neferet uvěznila jeho tělo a přinutila ho, aby tě následoval na Onen svět. Nechtěl to. Nikdy ti nechtěl ublížit. Zoey, můj otec mi řekl, že nezabije tebe, ani žádnou Velekněžku Bohyně."
"Vážně, nemáš tušení." Zavrtěla jsem nevěřícně hlavou. "Kalona by neváhal zabít kohokoliv, pokud by mu stáli v cestě za tím, co by chtěl."
"Byla jsi mu blízko, potom co utekl ze země. Můžeš mi pravdivě říct, že jsi v něm nikdy neviděla záblesk Nyktina bojovníka?"
Váhala jsem, nechtěla jsem vzpomínat, jaké chyby jsem udělala předtím, než byl Heath zabit. Zvedla jsem bradu. "Kalona zabil Heatha proto, že jsem byla tak hloupá, abych si nenechala svého ochránce u sebe."
"Heath nebyl Velekněžka ve službách Nyx. A tys mi neodpověděla. Mluv pravdu. Ty jsi zahlédla to, co býval, že?"
Už po milionté jsem si přála, abych byla lepší lhář. Povzdechla jsem si. "No, ano, dobře. Myslela jsem si, že jsem viděla to, co mohl být. Myslela jsem, že jsem viděla bojovníka Nyx," řekla jsem upřímně a pak dodala: "Ale mýlila jsem se."
"Nemyslím, alespoň ne úplně. Myslím, že ten bojovník je stále ještě v něm. Koneckonců mi dal svobodu, abych si mohl vybrat svou vlastní cestu."
"Ale od sebe tě volného nenechal. Je tady, volá tě."
"Co když mě volá, protože se mu po mě stýská!" zakřičel Rephaim a poté si přejel rukou přes svou napjatou, zpocenou tvář. Kontrolovanějším hlasem zaprosil: "Prosím, Zoey. Přísahám ti, že nedovolím, aby ti můj otec ublížit, stejně jako nedovolím, aby ublížil Stevie Rae. Prosím, pojď se mnou a přines svědectví, že jsem zlomil pouto s ním a že nikdo ve Škole noci nemůže pochybovat o mé loajalitě." A pak řekl to, co ze mě udělalo královnu Hlupákova. "Neviděl mě od té doby, co jsem se stal chlapcem. Možná, že když uvidí důkaz Nyktina odpuštění, bojovník v něm se probudí. Nechtěla by Nyx dát svému bojovníkovi ještě jednu šanci?"
Podívala jsem se na něj a viděla, co Stevie Rae musela vidět, že mu propadla, v podstatě byl opravdu roztomilý chlapec, který chtěl, aby ho jeho táta miloval. "Ech, sakra," řekla jsem. "Dobře. Půjdu s tebou, pokud neopustíme areál. A měl bys vědět, že jestli se vyděsím nebo rozruším nebo se budu bát, či co já vím, Stark to ucítí a přiběhne se svým lukem, se kterým nemůže minout nic, na co vystřelí. A slibuju ti, že se vystřelí. S tím nemůžu nic udělat."
Rephaim mě vzal za ruku a prakticky mě táhl k východní zdi. "Nedostanu tě do nebezpečí. Neucítíš žádnou z těch věcí."
Chtěla jsem říct něco o létajících prasatech, ale místo toho jsem šetřila dechem a běžela, abych s ním udržela krok.
Samozřejmě jsem věděla, kam míříme. Dávalo to smysl. "Hloupý strom u hloupé zdi," oddechovala jsem. "Vůbec se mi to nelíbí."
"Je snadné se tam dostat a nikdo tam nechodí," řekl Rephaim. "To je důvod, proč je tam."
"To neznamená, že je to lepší," řekla jsem.
Sprintovali jsme přes louku. Ohlédla jsem se přes rameno. Mohla jsem vidět plynové lampy stáje, která se rozkládala v téhle části školního areálu, a pomyslela jsem si, že bych asi měla odstoupit z mého postu královny Hlupákova a vyslat velké, vystrašené, psychické SOS Starkovi, když Rephaim náhle zpomalil a pak zastavil.
Obrátila jsem svou pozornost a můj pohled zpět na to, co se děje přede mnou, a uviděla Kalonu stát vedle rozbitého stromu. Stál k nám zády. Později jsem měla čas přemýšlet o tom, že měl přinejmenším stát ve směru, ze kterého věděl, že by se měl Rephaim přiblížit, ale pak jeho přítomnost vše zastínila, jak on stejně věděl. Byl vysoký a silný, a jako obvykle, od pasu nahoru nahý. Jeho neuvěřitelně černá křídla byla složená a v klidu, a vypadal jako Bůh stvořený z kousků noční oblohy.
Už jsem zapomněla, jak krásný a silný a majestátní byl. Sevřela jsem čelist a mentálně se otřásla. Nezapomněla jsem, jak nebezpečný byl.
"Otče, jsem tady," řekl Rephaim hlasem, který zněl tak tiše a dětsky, že jsem mu položila druhou ruku na jeho, ve které stále svíral mou paži.
Kalona se otočil. Jeho jantarové oči se rozšířily. Na chvíli jeho obličej ztratil výraz a pak vypadal naprosto ohromeně.
"Refaime Jsi to opravdu ty, můj synu?"
Cítila jsem třes, který prošel Rephaimovým tělem a pevněji přitiskla svou ruku na jeho.
"Ano, otče." Jeho hlas zesílil, když mluvil. "Jsem to já, Rephaim, tvůj syn."
Vím, že nesmrtelný předstíral spoustu věcí. Vím, že kšeftoval s Temnotou a byl vrah, lhář a zrádce. Ale myslím, že za celý svůj život nezapomenu na výraz na Kalonově tváři, když se tehdy podíval na Rephaima. Na okamžik se Kalona usmál a jakoby čistá radost zalila celou jeho bytost, až jsem Rephaima uvolnila ze sevření. Stála jsem tam, spadla mi čelist a s úžasem jsem zírala na zázrak Kalonova štěstí a uvědomila si, že jsem v jeho výrazu viděla stejnou lásku, jakou jsem viděla, když hleděl na Nyx na Onom světě.
"Nyx mi odpustila," řekl Refaim.
Tato tři slova zhasla Kalonovu radost. "A obdařila tě podobou lidského chlapce?" zeptal se nesmrtelný bez emocí v hlase.
Cítila jsem, jak Rephaim váhá a věděla, že se chystá udělat to, co jsem sama dělala příliš často, říct celou pravdu, i když by měl držet jazyk za zuby, a tak jsem za něj vyhrkla zkrácenou verzi pravdivé odpovědi.
"Jo, je teď kluk a je s námi."
Kalonův jantarový zrak se přesunul na mě. "Zoey, vypadáš dobře. Myslel jsem, že můj syn je přítelem Rudé. Ona se o něj s tebou dělí?"
"Eh, ne. Není to tenhle druh vztahu. Jsem jeho kamarádka, to je všechno," řekla jsem a zcela odsunula stranou vzpomínku na to, jak mimo byl Kalona, když poprvé spatřil Rephaima. Tohle je skutečný Kalona, připomněla jsem si. "A nemusíš být takový mizera. Ty jsi volal Rephaima a ne naopak."
"Ano, volal jsem svého syna. Ne začínající velekněžku."
"Požádal jsem ji, aby šla se mnou si s tebou promluvit," řekl Rephaim.
"Požádal jsi Zoey a ne Rudou. To proto, že už ji unavuješ?"
"Ne, a její jméno je Stevie Rae, ne Rudá. Jsem její přítel a tím i zůstanu." Líbilo se mi, že všechny ty blbosti s uctíváním-táty-hrdiny byly z Rephaimova hlasu pryč. "To je důvod, proč jsem odpověděl na tvé volání, protože jsem ti potřeboval říct, stejně jako jsem řekl Nisrocovi, že jdu cestou bohyně se Stevie Rae. To je to, co chci. To je to, co vždycky budu chtít."
"Věčnost je velmi dlouhá doba," řekl Kalona.
"Ano, já vím. Strávil jsem její velkou část plněním tvých příkazů."
"Strávil jsi ji tím, žes byl můj syn!"
"Ne, otče. Ne tak docela. Začínám chápat, že existuje pouze jeden jediný skutečný rozdíl mezi Temnotou a Světlem, a to je schopnost milovat. Když jsem poslouchal tvé příkazy, byly mezi námi povinnost a strach a zastrašování, ale jen velmi málo lásky."
Očekávala jsem, že Kalona vybuchne, ale místo toho svěsil ramena a odvrátil se, jako by už nadále nemohl vydržet Rephaimův upřený pohled. "Možná mě osud špatně vybavil, abych byl otcem," řekl pomalu. "Byli jste plody vzteku, zoufalství a touhy. Myslím, že jsem je nechal, aby formovali naše vztahy."
Mohla jsem cítit Rephaimovu naději. Bylo to, jako by telegrafoval skrz svou kůži a hlas. "Nemusí to i nadále ovlivňovat naše vztahy," řekl právě tak pomalu. Se začínajícím překvapením jsem si uvědomila, že oba dva zněli neuvěřitelně podobně. Potají jsem koukla na Rephaima a poznala tvar očí, úst, brady, a když jsem viděla rodinnou podobu, nechápala jsem, jak mi to sakra mohlo kdy uniknout. Není divu, že byl Rephaim tak úžasný, vypadal jako jeho otec!
"Přeješ si nový začátek mezi námi, stejně jako ve svém novém životě," řekl Kalona.
Neformuloval to jako otázku, ale Rephaim mu stejně odpověděl. "Ano, otče."
Kalona se podíval na mě. "A co tví noví přátelé? Nevěřím, že by někdy přijali skutečnost, že ty a já nejsme nepřátelé."
"No, nemůžu mluvit za všechny jeho nové přátele, ale osobně je mi jedno, jaký vztah má s tebou, dokud nás ostatní necháš na pokoji," řekla jsem. "Neferet je ta, koho je třeba se obávat. Jestliže už s ní opravdu nejsi, pak ti můžu slíbit, že ona nikdy neakceptuje fakt, že ty a Rephaim nejste nepřátelé."
"Neferet mě neovládá!" Kalonův mocný hlas se otřel o mou kůži a já se zachvěla pod jeho známým ledovým dotykem.
"No, jak myslíš." Mluvila jsem s nucenou nonšalancí. "Nemluvím o kontrole. Mluvím o tom, že ty a ona jste na stejné straně, a ona se vydala na cestu do Temnoty. Ona nenechá někoho s tvou silou stát bokem."
"Neferet přišla o mou loajalitu a věrnost, když uvěznila mé tělo a použila mého ducha. Měla bys vědět, Zoey Redbirdová, že Neferet má nového chotě."
Zvedla jsem oči. "Aurox není její choť. Je to jen jeden z jejích oblíbenců."
"Já jsem nemluvil o jejím novém stvoření. Mluvil jsem o Bílém býkovi."
Zírala jsem na Kalonu. "Myslíš to vážně."
"Ano," řekl Rephaim.
"A proč bys mi to říkal? Nejsme přátelé. Nejsme spojenci," řekla jsem pevně.
"Mohli bychom být. Máme společného nepřítele," odpověděl Kalona.
"Nemyslím si, že můžeme. Jsi naštvaný na Neferet, nebo alespoň v tenhle moment jsi. Já bojuju proti Temnotě obecně. A to je strana, na které obvykle jsi."
"Žádal o nový začátek," řekl Rephaim.
Podívala jsem se na opravdu roztomilého, opravdu nadějného, ale opravdu naivního chlapce, který stál vedle mne. "Rephaime, Kalona se náhle neobrátil k dobru." Všechno, na co jsem dokázala myslet, bylo:
Stevie Rae mě zabije, jestli ho přivedu zpátky k ní s postojem k otci "Všechno je úžasné a krásné, a skvělé". "Nemůžeme dělat z ostatních lidí to, co chceme, aby byli jen proto, že to hodně chceme."
"Nemám v úmyslu být dobrý," řekl Kalona. "Stejně jako nemám výslovný zájem být zlý. Jednoduše si přeji, aby Tsi Sgili padla. Zranila mě, a já bych se rád domohl pomsty."
"Dobře, tak přesně, co to znamená?" zeptala jsem se.
"To znamená, že máme společného nepřítele. Pomůžu vám zbavit Školu noci Tsi Sgili, která se vydává za Velekněžku Nyx, a jejího stvoření, Auroxe."
"Otče, přihlásíš se a budeš mluvit s Nejvyšší radou, abys jim řekl, co víš o Neferet?"
"K čemu by to bylo?" Zeptal se ostře Kalona. "Nemám žádný důkaz na podporu mých slov. Obvinil bych ji, že přijala Bílého býka za svého chotě. Ona by to popřela. Předpokládám, že jim představila to své zvíře jako Boží dar, ne?"
"Jo, představila," řekla jsem. "Aurox má být dárek od Nyx."
"Nechte mě hádat, bohyně se nedostavila a neodsoudila zvíře nebo Neferet."
"Víš, že se to nestalo," řekla jsem.
"Samozřejmě že ne." Kalona zavrtěl hlavou ve zřejmém odporu. "A protože bohyně mlčí, není tu od Nykty žádný důkaz. Bylo by to moje slovo proti Neferet, a Rada již věří, že mě od sebe vyhnala. Mysleli by si, že lžu, abych se pomstil."
"Není to tak?" Zeptala jsem se. "Chci říct, není to to, co jsi říkal, že chceš, pomstu?"
"Nechci, aby ji Nejvyšší Rada pokárala, plácla ji přes prsty a poslala do samoty, kde by předstírala, že slouží bohyni. Chci ji zničit."
Chladná nenávist v jeho hlase mě znovu roztřásla, ale nemohla jsem se hádat s jeho logikou. Nechtěla jsem Neferet zabít. Sakra, já nechtěla zabít nikoho. Ale v hloubi duše jsem věděla, že pokud by nebyla zničena, že by nakonec způsobila nepředstavitelnou bolest a utrpení nám všem.
"Dobře, podívej. Musíš mi to upřesnit. Mluvíš o zabití Neferet? "
"Nemůžu ji zabít, stala se nesmrtelnou." Jeho pohled mě držel. "Jen Neferet může způsobit své vlastní zničení."
Můj mozek se cítil, jako by měl vybuchnout. "Nemám ponětí, jak ji přimět, aby to udělala."
"Já ano," řekl Kalona. "Paktuje se s Bílým býkem. Neferet věří, že může ovládat jeho sílu. Velice se mýlí."
"On je klíč k jejímu zničení," řekl Rephaim.
"Snad. Měli bychom se dívat a nějaký čas počkat. Podívejte se, co chystá, jaký bude její další krok," řekl Kalona. "To pro vás, kteří s ní žijete zde ve Škole noci, bude snadné. Sledujte ji dobře, můj synu."
"Už tady nežijeme," řekl dřív, než jsem ho mohla zastavit. "Jsem se Stevie Rae a Zoey a ostatními ve skladu u nádraží."
"Opravdu? Jak zajímavé. Jsou všechna červená mláďata ve skladu s vámi?"
"Ne, Neferet přivedla ostatní červená mláďata, ta, která nejsou součástí skupiny Stevie Rae, do Školy noci. Teď zůstávají tady," řekl Rephaim.
Zamračila jsem se na Rephaima a podívala se na něj s výrazem mohl bys být prosím zticha.
"To by mohlo být důležité. Oni vychylují rovnováhu Světla a Temnoty na téhle škole."
"Ano," řekl Rephaim. "Také tu je mládě, které můž-"
"Které může držet jazyk za zuby, a ne mluvit o všem, co podniká," dokončila jsem za něj a probodla Rephaima pohledem.
Kalona se usmál. "Nevěříš mi, má A-yo? "
Cítila jsem, jak mi přes srdce přeběhl mráz. "Ne. Nevěřím ti. A neříkej mi znovu tím jménem. Nejsem A-ya."
"Je v tobě," řekl. "Cítím ji."
"Je jen kouskem z toho, co ze mě dělá, kdo jsem dnes, tak to vzdej. Tvůj čas s ní je u konce."
"Možná přijde den, kdy zjistíš, že minulé životy se vrací obloukem do současnosti," řekl.
"Proč nezadržíš dech, dokud se to nestane?" zeptala jsem se s předstíranou sladkostí.
Kalona se zasmál. "Pořád mě bavíš."
"A ty mě pořád odpuzuješ," řekla jsem.
"Nemůže mezi námi být nějaká forma míru?" zeptal se Rephaim.
"Můžeme mít příměří," řekla jsem, dívala se na Rephaima a nutila ho, aby se mi díval očí. "Ale to není mír. Také to znamená nevěřit mu a neříkat mu všechno o tom, co děláme. Srovnej si to v hlavě, Rephaime, nebo s ním musíš hned teď odejít."
"Zůstávám se Stevie Rae," řekl.
"Pak nezapomínej, na čí straně jsi," řekla jsem.
"Můžeš si být jistá, že ho na to nenechám zapomenout," řekl Kalona.
"Jo, a měl bys vědět, že má Rephaim celou partu lidí, kterým na něm záleží, a my mu nedovolíme být jako ty."
Kalona mě ignoroval a místo toho mluvil na svého syna.
"Kdybys mě potřeboval, podívej se na západ a následuj naši krev." začal rozvírat svá křídla. "Pamatuj si, že jsi můj syn, protože tě mohu ujistit, že ti okolo tebe na to nikdy nezapomenou." Vyskočil k nebi a několika mocnými údery svých křídel Kalona zmizel do noci.
2024 ©